Chřestýšovci – hadí klenoty dálné Asie

Není tomu tak dlouho, co jsem v rámci článku o psohlavcích psal o tom, že jsem skončil svou specializaci na chřestýšovce a jedovaté hady vůbec, ovšem nikdy neříkej nikdy a tak tato pauza trvala necelý rok, protože když člověk “dělá” řadu let specifickou skupinu hadů, těžko se přeorientovává na něco jiného, protože mu “to” zkrátka chybí. A když do vás “hučí” řada známých “dělej to dál, protože se tím skoro nikdo nezabývá”, je to pro mě čest a pádný důvod v tom pokračovat a u chřestýšovců to platí dvojnásob.

V tomto poměrně obsáhlém maxičlánku, resp. prvním dílu o chřestýšovcích, bych se chtěl věnovat taxonomii, jedovatosti a popisu 22 druhů. Také fotodokumentace je zajímavá, ovšem ne v takovém rozsahu, jak bych si představoval, protože není zatím v mé moci sehnat všechnu fotodokumentaci ke všem druhům. Ve druhém dílu, který chystám v létě, bych již měl mít k dispozici většinu popsaných druhů.

• terária s chřestýšovci

Chřestýšovci jsou velice krásní a dekorativní hadi, kteří jsou při dodržování jejich základních životních potřeb dlouholetými a vděčnými chovanci našich terárií. Samozřejmě, že jedinci odchovaní v lidské péči jsou mnohem odolnější než zvířata z odchytu. V dřívější literatuře bylo uváděno, že jim postačuje pokojová teplota a potravu přijímají nepravidelně. Předpokládám, že je tento názor dávno překonán. Je logické, že když chováte tropického hada při pokojové teplotě bez možnosti lokálního ohřevu, nebude přijímat potravu tak často, v horším případě vůbec. Proto není divu, že jedinci z přírody nechtějí přijímat potravu, nehledě nato, že trpí šokem z transportu a myši přijímají dost neochotně nebo se jich bojí a sehnat žáby není vždy jednoduché. Škoda jen, že jsou jedovatí, protože by daleko lépe nahradili zeleně zbarvené užovky např. rodu Opheodrys, které jsou sice na trhu, ale tak jak je rychle koupíte, tak vám také rychle uhynou, protože jsou v "dezolátním" stavu a předražené.

Systematicky patří chřestýšovci do dnes všeobecně uznávané podčeledi chřestýšovitých – Crotalinae, jejich součástí jsou rody: Agkistrodon (3), Botriechis (11), Bothrops (27), Calloselasma (1), Crotalus (27), Deinagkistrodon (1), Gloydius (10), Hypnale (3), Lachesis (1), Ophryacus (1), Ovophis (4), Porthidium (18), Sistrurus (3), Trimeresurus (36 – 39), Tropidolaemus (1), pozn. v závorce je počet druhů.

• samice Trimeresurus sp. délka těla je asi 130 cm

Charakteristické znaky chřestýšovců jsou především široká hlava, úzký krk a relativně štíhlé tělo a kýlnaté šupiny, kromě druhu T. gramineus. Nemají sice chřestítko jako praví chřestýši rodu Crotalus a Sistrurus, ale dokáží vydávat chřestivé zvuky pomocí kmitání ocasu o různé předměty. Mají dokonale vyvinuté tzv. termoreceptory, které jsou velmi citlivé na infračervené, tj. tepelné záření, vydávané teplokrevnou kořistí. Mají také dobře vyvinutý čich, mláďata nežeroucí myší holátka snadno obelstíme "naparfémováním" žabím slizem.

Chřestýšovci mají také značně dlouhé jedové zuby, které také používají při požírání kořisti, jejich jed je převážně hemotoxický, obsahující hemorrhaginy, hemolyzíny, cytolyzíny a trombiny. Kousnutí mládětem se většinou obejde bez vážných komplikací, které se omezují na lokální bolest a otok trvající asi 2 – 3 dny (T. albolabris). Při uštknutí mládětem T. popeorum sabahi byl můj známý hospitalizován a měl také výše uvedené příznaky, plus lehkou srdeční arytmiii. Sám jsem nikdy neměl s uštknutím chřestýšovcem problém, ale zažil jsem si "své" při několikanásobném kousnutí téměř 90 cm dlouhým samcem Vipera ammodytes montandoni, které málem pro mě skončilo tragicky, nebýt mého dobrého zdravotního stavu.

• samice Trimeresurus sp. délka 115 cm

Kousnutí dospělého chřestýšovce mívá vzhledem k jeho dlouhým zubům devastující účinky, které vedou k rozpadu podkožního svalstva, ne však tak k drastickému jako u např. chřestýše brazilského (Crotalus durissus), dále dochází k poškození bazální membrány glomerulů, která je součástí funkce ledvin, poškození hemokoaguace, vznikají myonekrozy a liponekrozy. Chřestýšovci se rozmnožují jak oviparně tak i oviviparně, u některých populací je dobře vyvinuta bimodalita (mohou se rozmnožovat obojím způsobem).

Je u nich také známé tzv. opožděné plození, které je vlastně schopností samice udržení samčího spermatu ve svých vejcovodech po delší dobu. K oplození pak dojde, když má samice k tomu vhodné podmínky. Názory na to, kdy samice poprvé připouštět se různí, osobně doporučuji raději věkovou hranici, než poněkud nestandardní dosaženou délku, vhodný věk je minimálně 2,5 roku.

• Trimeresurus sp.

Také určování druhů "zelené skupiny" je dosti problematické a ne vždy 100 % a bohužel dochází i k mezidruhovému křížení, které situaci ještě více komplikuje. Také zahraniční literatura si v mnoha případech protiřečí a taxonomie druhů se rozchází. Touto problematikou se budu zabývat až ve druhém dílu.

Původně se měl na obou dílech spoluautorsky podílet můj přítel, kolega a především vynikající chovatel pan Petr Horník, který již bohužel není mezi námi. Vy všichni co jste ho znali, věnujte mu prosím tichou vzpomínku.

Asijští chřestýšovci – systematika r. Trimeresurus

Druh: Trimeresurus albolabris Gray, 1842

Poddruh: Trimeresurus albolabris albolabris

Trimeresurus albolabris insularis

Trimeresurus albolabris septentrionalis

Druh: Trimeresurus borneensis W. Peters, 1871

Druh: Trimeresurus brongersmai Hoge, 1967

Druh: Trimeresurus cantori Blyth, 1846

Druh: Trimeresurus cornutus M. A. Smith, 1930

Druh: Trimeresurus elegans Gray, 1849

Druh: Trimeresurus erythrurus Cantor, 1839

Druh: Trimeresurus fasciatus Boulenger, 1896

Druh: Trimeresurus flavomaculatus Gray, 1842

Poddruh: Trimeresurus flavomaculatus flavomaculatus

Trimeresurus flavomaculatus halieus

Trimeresurus flavomaculatus mcgregori

Druh: Trimeresurus flavoviridis Hallowell, 1861

Druh: Trimeresurus gracilis Oshima, 1920

Druh: Trimeresurus gramineus Shaw, 1802

Druh: Trimeresurus hageni Lidth de Jeude, 1886

Druh: Trimeresurus huttoni M. A. Smith, 1949

Druh: Trimeresurus jerdoni Guenther, 1875

Poddruh: Trimeresurus jerdoni jerdoni

Trimeresurus jerdoni bourreti

Trimeresurus jerdoni xanthomelas

Druh: Trimeresurus kanburiensis M. A. Smith, 1943

Druh: Trimeresurus kaulbacki M. A: Smith, 1940

Druh: Trimeresurus labialis Steindachner, 1867

Druh: Trimeresurus macrolepis Beddome, 1862

Druh: Trimeresurus macrops Kramer, 1977

Druh: Trimeresurus malabaricus Jerdon, 1854

Druh: Trimeresurus mangshanensis Zhao, 1990

Druh: Trimeresurus medoensis Zhao, 1977

Druh: Trimeresurus mucrosquamatus Cantor, 1839

Druh: Trimeresurus popeorum M. A. Smith, 1937

Poddruh: Trimeresurus popeorum popeorum

Trimeresurus popeorum barati

Trimeresurus popeorum sabahi

Druh: Trimeresurus piniceus F. Boie, 1827

Druh: Trimeresurus purpureomaculatus Gray, 1829

Poddruh: Trimeresurus purpureomaculatus

purpureomaculatus

Trimeresurus purpureomaculatus andersoni

Druh: Trimeresurus schultzei Griffin, 1909

Druh: Trimeresurus stejnegeri K. P. Schmidt, 1925

Poddruh: Trimeresurus stejnegeri kodairai

Trimeresurus stejnegeri stejnegeri

Trimeresurus stejnegeri yunnanensis

Druh: Trimeresurus strigatus Gray, 1842

Druh: Trimeresurus sumatranus Raffles, 1822

Poddruh: Trimeresurus sumatranus sumatranus

Trimeresurus sumatranus malcolmi

Druh: Trimeresurus tibetanus Z.-Y. Huang, 1982

Druh: Trimeresurus tokarensis Nagai, 1928

Druh: Trimeresurus trigonocephalus Latreille, 1801

Druh: Trimeresurus venustrus Vogel, 1991

Druh: Trimeresurus wiroti

Druh: Trimeresurus xiangchengensis Zao, Jiang et Huang, 1978

Systematika r. Tropidolaemus

Rod: Tropidolaemus

Druh: Tropidolaemus wagleri Wagler, 1830

Systematika r. Ovophis

Druh: Ovophis chaseni M. A. Smith, 1931

Druh: Ovophis monticola Guenter, 1864

Poddruh: Ovophis monticola monticola

Ovophis monticola convictus

Ovophis monticola makazayazaya

Ovophis monticola zayuensis

Ovophis monticola zhaokentangi

Druh: Ovophis okinavensis Boulenger, 1892

Druh: Ovophis tonkinensis Bourret, 1934

Pro úplnost uvádím starší, dnes již neplatné vědecké názvy některých druhů:

Ovophis monticola convictus = Trimeresurus convictus, Trimeresurus monticola meridionalis, Ovophis monticola makazayazaya = Trimeresurus monticola formosensis, Trimeresurus monticola orientalis Ovophis monticola zayuensis = Trimeresurus zayüensis, Tropidolaemus wagleri = Trimeresurus wagleri

pokračování příště