Chřestýšovci – hadí klenoty dálné Asie


1. díl Není tomu tak dlouho, co jsem v rámci článku o psohlavcích psal o tom, že jsem skončil svou specializaci na chřestýšovce a jedovaté hady vůb...

1. díl

Není tomu tak dlouho, co jsem v rámci článku o psohlavcích psal o tom, že jsem skončil svou specializaci na chřestýšovce a jedovaté hady vůbec, ovšem nikdy neříkej nikdy a tak tato pauza trvala necelý rok, protože když člověk “dělá” řadu let specifickou skupinu hadů, těžko se přeorientovává na něco jiného, protože mu “to” zkrátka chybí. A když do vás “hučí” řada známých “dělej to dál, protože se tím skoro nikdo nezabývá”, je to pro mě čest a pádný důvod v tom pokračovat a u chřestýšovců to platí dvojnásob.

V tomto poměrně obsáhlém maxičlánku, resp. prvním dílu o chřestýšovcích, bych se chtěl věnovat taxonomii, jedovatosti a popisu 22 druhů. Také fotodokumentace je zajímavá, ovšem ne v takovém rozsahu, jak bych si představoval, protože není zatím v mé moci sehnat všechnu fotodokumentaci ke všem druhům. Ve druhém dílu, který chystám v létě, bych již měl mít k dispozici většinu popsaných druhů.





• terária s chřestýšovci

Chřestýšovci jsou velice krásní a dekorativní hadi, kteří jsou při dodržování jejich základních životních potřeb dlouholetými a vděčnými chovanci našich terárií. Samozřejmě, že jedinci odchovaní v lidské péči jsou mnohem odolnější než zvířata z odchytu. V dřívější literatuře bylo uváděno, že jim postačuje pokojová teplota a potravu přijímají nepravidelně. Předpokládám, že je tento názor dávno překonán. Je logické, že když chováte tropického hada při pokojové teplotě bez možnosti lokálního ohřevu, nebude přijímat potravu tak často, v horším případě vůbec. Proto není divu, že jedinci z přírody nechtějí přijímat potravu, nehledě nato, že trpí šokem z transportu a myši přijímají dost neochotně nebo se jich bojí a sehnat žáby není vždy jednoduché. Škoda jen, že jsou jedovatí, protože by daleko lépe nahradili zeleně zbarvené užovky např. rodu Opheodrys, které jsou sice na trhu, ale tak jak je rychle koupíte, tak vám také rychle uhynou, protože jsou v "dezolátním" stavu a předražené.

Systematicky patří chřestýšovci do dnes všeobecně uznávané podčeledi chřestýšovitých – Crotalinae, jejich součástí jsou rody: Agkistrodon (3), Botriechis (11), Bothrops (27), Calloselasma (1), Crotalus (27), Deinagkistrodon (1), Gloydius (10), Hypnale (3), Lachesis (1), Ophryacus (1), Ovophis (4), Porthidium (18), Sistrurus (3), Trimeresurus (36 – 39), Tropidolaemus (1), pozn. v závorce je počet druhů.





• samice Trimeresurus sp. délka těla je asi 130 cm

Charakteristické znaky chřestýšovců jsou především široká hlava, úzký krk a relativně štíhlé tělo a kýlnaté šupiny, kromě druhu T. gramineus. Nemají sice chřestítko jako praví chřestýši rodu Crotalus a Sistrurus, ale dokáží vydávat chřestivé zvuky pomocí kmitání ocasu o různé předměty. Mají dokonale vyvinuté tzv. termoreceptory, které jsou velmi citlivé na infračervené, tj. tepelné záření, vydávané teplokrevnou kořistí. Mají také dobře vyvinutý čich, mláďata nežeroucí myší holátka snadno obelstíme "naparfémováním" žabím slizem.

Chřestýšovci mají také značně dlouhé jedové zuby, které také používají při požírání kořisti, jejich jed je převážně hemotoxický, obsahující hemorrhaginy, hemolyzíny, cytolyzíny a trombiny. Kousnutí mládětem se většinou obejde bez vážných komplikací, které se omezují na lokální bolest a otok trvající asi 2 – 3 dny (T. albolabris). Při uštknutí mládětem T. popeorum sabahi byl můj známý hospitalizován a měl také výše uvedené příznaky, plus lehkou srdeční arytmiii. Sám jsem nikdy neměl s uštknutím chřestýšovcem problém, ale zažil jsem si "své" při několikanásobném kousnutí téměř 90 cm dlouhým samcem Vipera ammodytes montandoni, které málem pro mě skončilo tragicky, nebýt mého dobrého zdravotního stavu.





• samice Trimeresurus sp. délka 115 cm

Kousnutí dospělého chřestýšovce mívá vzhledem k jeho dlouhým zubům devastující účinky, které vedou k rozpadu podkožního svalstva, ne však tak k drastickému jako u např. chřestýše brazilského (Crotalus durissus), dále dochází k poškození bazální membrány glomerulů, která je součástí funkce ledvin, poškození hemokoaguace, vznikají myonekrozy a liponekrozy. Chřestýšovci se rozmnožují jak oviparně tak i oviviparně, u některých populací je dobře vyvinuta bimodalita (mohou se rozmnožovat obojím způsobem).

Je u nich také známé tzv. opožděné plození, které je vlastně schopností samice udržení samčího spermatu ve svých vejcovodech po delší dobu. K oplození pak dojde, když má samice k tomu vhodné podmínky. Názory na to, kdy samice poprvé připouštět se různí, osobně doporučuji raději věkovou hranici, než poněkud nestandardní dosaženou délku, vhodný věk je minimálně 2,5 roku.





• Trimeresurus sp.

Také určování druhů "zelené skupiny" je dosti problematické a ne vždy 100 % a bohužel dochází i k mezidruhovému křížení, které situaci ještě více komplikuje. Také zahraniční literatura si v mnoha případech protiřečí a taxonomie druhů se rozchází. Touto problematikou se budu zabývat až ve druhém dílu.

Původně se měl na obou dílech spoluautorsky podílet můj přítel, kolega a především vynikající chovatel pan Petr Horník, který již bohužel není mezi námi. Vy všichni co jste ho znali, věnujte mu prosím tichou vzpomínku.

Asijští chřestýšovci – systematika r. Trimeresurus



Druh: Trimeresurus albolabris Gray, 1842



Poddruh: Trimeresurus albolabris albolabris



Trimeresurus albolabris insularis



Trimeresurus albolabris septentrionalis



Druh: Trimeresurus borneensis W. Peters, 1871



Druh: Trimeresurus brongersmai Hoge, 1967



Druh: Trimeresurus cantori Blyth, 1846



Druh: Trimeresurus cornutus M. A. Smith, 1930



Druh: Trimeresurus elegans Gray, 1849



Druh: Trimeresurus erythrurus Cantor, 1839



Druh: Trimeresurus fasciatus Boulenger, 1896



Druh: Trimeresurus flavomaculatus Gray, 1842



Poddruh: Trimeresurus flavomaculatus flavomaculatus



Trimeresurus flavomaculatus halieus



Trimeresurus flavomaculatus mcgregori



Druh: Trimeresurus flavoviridis Hallowell, 1861



Druh: Trimeresurus gracilis Oshima, 1920



Druh: Trimeresurus gramineus Shaw, 1802



Druh: Trimeresurus hageni Lidth de Jeude, 1886



Druh: Trimeresurus huttoni M. A. Smith, 1949



Druh: Trimeresurus jerdoni Guenther, 1875



Poddruh: Trimeresurus jerdoni jerdoni



Trimeresurus jerdoni bourreti



Trimeresurus jerdoni xanthomelas



Druh: Trimeresurus kanburiensis M. A. Smith, 1943



Druh: Trimeresurus kaulbacki M. A: Smith, 1940



Druh: Trimeresurus labialis Steindachner, 1867



Druh: Trimeresurus macrolepis Beddome, 1862



Druh: Trimeresurus macrops Kramer, 1977



Druh: Trimeresurus malabaricus Jerdon, 1854



Druh: Trimeresurus mangshanensis Zhao, 1990



Druh: Trimeresurus medoensis Zhao, 1977



Druh: Trimeresurus mucrosquamatus Cantor, 1839



Druh: Trimeresurus popeorum M. A. Smith, 1937



Poddruh: Trimeresurus popeorum popeorum



Trimeresurus popeorum barati



Trimeresurus popeorum sabahi



Druh: Trimeresurus piniceus F. Boie, 1827



Druh: Trimeresurus purpureomaculatus Gray, 1829



Poddruh: Trimeresurus purpureomaculatus



purpureomaculatus



Trimeresurus purpureomaculatus andersoni



Druh: Trimeresurus schultzei Griffin, 1909



Druh: Trimeresurus stejnegeri K. P. Schmidt, 1925



Poddruh: Trimeresurus stejnegeri kodairai



Trimeresurus stejnegeri stejnegeri



Trimeresurus stejnegeri yunnanensis



Druh: Trimeresurus strigatus Gray, 1842



Druh: Trimeresurus sumatranus Raffles, 1822



Poddruh: Trimeresurus sumatranus sumatranus



Trimeresurus sumatranus malcolmi



Druh: Trimeresurus tibetanus Z.-Y. Huang, 1982



Druh: Trimeresurus tokarensis Nagai, 1928



Druh: Trimeresurus trigonocephalus Latreille, 1801



Druh: Trimeresurus venustrus Vogel, 1991



Druh: Trimeresurus wiroti



Druh: Trimeresurus xiangchengensis Zao, Jiang et Huang, 1978



Systematika r. Tropidolaemus



Rod: Tropidolaemus



Druh: Tropidolaemus wagleri Wagler, 1830



Systematika r. Ovophis



Druh: Ovophis chaseni M. A. Smith, 1931



Druh: Ovophis monticola Guenter, 1864



Poddruh: Ovophis monticola monticola



Ovophis monticola convictus



Ovophis monticola makazayazaya



Ovophis monticola zayuensis



Ovophis monticola zhaokentangi



Druh: Ovophis okinavensis Boulenger, 1892



Druh: Ovophis tonkinensis Bourret, 1934

Pro úplnost uvádím starší, dnes již neplatné vědecké názvy některých druhů:

Ovophis monticola convictus = Trimeresurus convictus, Trimeresurus monticola meridionalis, Ovophis monticola makazayazaya = Trimeresurus monticola formosensis, Trimeresurus monticola orientalis Ovophis monticola zayuensis = Trimeresurus zayüensis, Tropidolaemus wagleri = Trimeresurus wagleri

pokračování příště

Autor textu: Bronislav Šimek
Autor fotografií zdroj: Bronislav Šimek
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5