Chov ještěrů - 1. část

Trocha historie

Podřád ještěrů (Sauria) je znám již ze svrchní jury. Skupina ještěrů dokázala přežít všechna další období a žít, sice již ve značně menší podobě, až dodnes. Uveďme si několik nej u žijících ještěrů. Největším ještěrem je popisovaný komodský drak (Varanus komodiensis), objeven v roce 1912 na ostrově Komodo, největší změřená velikost je 3,06m. Můžeme ho zařadit i mezi další nej a to jeho váhou - 135kg. Nejmenším ještěrem je gekon (Sphaero dactylus ariasae) měřící jen 16mm, našli ho vědci Blair Hedges a Richard Thomas. Tento gekon je opět i nejlehčím ještěrem. Jedinými jedovatými zástupci jsou mexičtí korovci (Heloderma suspectum a Heloderma horridum).

Anatomie ještěrů

Ještěři jakožto plazi jsou kryti šupinami. Je to pevná ochrana těla a napomáhá hospodaření s vodou. Šupiny se taškovitě překrývají a jsou různé velikosti a tvaru v závislosti na druhu. Další funkcí je maskovací schopnost. Například ještěři žijící v korunách stromů, v listnaté části, jsou krásně zelení, naopak druhy žijící na zemi mezi zbytky listí a kmeny bývají obvykle tmavě zbarveni. Dalším maskovacím způsobem je hormonálně řízena barvoměna, vyvinutá například u chameleonů. Tato barvoměna má mimo maskovacího významu sloužit také k upoutání partnera či vyjádření nálady. Pokožka je pravidelně svlékána. Je to důsledek růstu ještěrů, protože kůže s ještěrem neroste, musí ji svlékat. Pod uvolněnou kůží se již nachází nová. Někteří ještěři svou pokožku požírají, je v ní dostatek minerálních látek.
Kostra je velmi podobná kostře obojživelníků. Je tvořena vyvinutou lebkou, která je jedním kloubem spojena s páteří. Páteř je dlouhá a skládá se z mnoha obratlů, které tvoří i ocas. Ocas má u mnoha ještěrů vlastnost autotomie, takže jemným pohybem svalstva je ocas ihned odvržen. Je to dáno výskytem lámavých plošek mezi obratli ocasu a také svalstvo je k tomu uzpůsobeno. Ocas potom dorůstá, ale je již bez obratlů a tvoří ho jen tkáň. Žebra jsou připojena k hrudním obratlům a chrání většinu orgánů ještěra. Končetiny s pěti prsty jsou připojeny k páteři lopatkovým pletencem u předních končetin a pánevním pletencem u zadních. Jinak je tomu u druhů, které v průběhu vývoje ztratili končetiny úplně nebo jim zůstali jen zákrsky. Tito ještěři mají ale stále pletenec pánevní i lopatkový, například uveďme „našeho“ slepýše (Anguis fragilis).

• Jedinec před svlekem je mnohem světlejší.

Denní ještěři jsou schopni rozeznávat i barevné vjemy. Ovšem noční či soumrační ještěři mají jen černobílé vidění. Oko je chráněno buď pohyblivými víčky nebo je překryto nepohyblivou průhlednou blánou. Někteří ještěři, například chameleóni, dokáží otáčet každým okem nezávisle na sobě, mozek pak vyhodnocuje každý obraz zvlášť. Denní druhy mají zřitelnici okrouhlou, kdežto noční druhy mají štěrbinovitou zřítelnici.

• Na této svlečce je dobře vidět tvar šupin.

Sluch je ve většině případů dobře vyvinutý. Ale chameleóni, kteří mají skvělý zrak, se na svůj sluch spoléhat nemohou, jelikož jsou zcela hluší. Ušní otvory jsou obvykle až na konci lebky. U pouštních typů bývají překryty šupinami, které chrání před vniknutím písku do ucha.

• Oko denního ještěra.

Zuby vyrůstají z čelisti různým způsobem. Thekodontní zuby jsou upevněny v hlubokých jamkách v kousací části čelisti. Akrodontní zuby jsou zasazeny mělce do kousací části čelisti. Pleuro dontní zuby jsou zasazeny do jamek na vnitřní části čelisti. Převážně se setkáváme s pleurodontním typem. Zuby se mohou několikrát za život obměňovat. Za zuby se skrývá jazyk, může být rozeklaný, například u varanů nebo může mít chápavou schopnost jako u chameleónů. Jazyk má schopnost rozeznávat chuť a je pomocníkem pro tzv. Jakobsonův orgán. Jazyk pochytá na svou špičku drobné molekuly pachů a ty předá na horní patro tlamy, kde je umístěn právě tento orgán. Jakobsonův orgán pachy předá dále do mozku, kde se vyhodnocují. Potrava je jazykem posunována do hltanu. V hltanu nalezneme záklopku, která uzavírá dýchací cestu při polykání potravy. Dále je potrava sunuta do jícnu, jež má schopnost roztažnosti při polykání většího sousta. Jícen ústí do žaludku. Žaludek je podlouhlý, tvořený třemi částmi, první část je česlová, ta brání vracení potravy zpět do jícnu. Druhá část má na stěnách trávící žlázy, které vylučují šťávy rozkládající potravu, třetí část již žlázy nemá a spojuje žaludek se střevy. Mezi střevem a žaludkem je svěrací sval. Střeva jsou tvořena tenkým střevem, v němž probíhá další část trávení potravy a vstřebávání potřebných živin. Mezi tenkým a tlustým střevem nalezneme také slepé střevo. V tlustém střevu dochází jen ke vstřebávání vody. Zakon- čením trávicí soustavy je konečník, který ústí v kloace, což je společný vývod pro vylučovací a pohlavní orgány. Trávení potravy napomáhá také slinivka břišní a játra. Ještěři svou potravu nekoušou, ale polykají ji vcelku. Zuby slouží jen k uchycení a omráčení potravy.

• Oko nočního ještěra.

Srdce je u ještěrů tvořeno předsíní a komorou, kterou rozdělují přepážky na pravou a levou. Srdce s žilami a tepnami umožňuje okysličování krve v těle. K čistění krve musí správně fungovat ledviny, ty oddělují z krve odpadní látky, například močovinu.

• Phelsuma madagascariensis při svleku.

Dýchání zajišťují plíce. Plíce jsou párovým orgánem, pravá plíce je větší. Vzduch je do plic přiváděn od nozder dýchacími cestami. Vzduch se v nich ohřívá a čistí.

• Terarijní stěna jako dekorace bytu.

Způsoby života a biotopy

Ještěři žijí v přírodě několika způsoby. Můžeme je rozdělit na základní dva a to pozemní způsob a stromový. Tyto typy se pak dělí podle biotopu na tropické, savanní, pouštní, stepní… Rozdělme si tedy proto podle těchto typů i terária potřebné pro chov.

• Terarijní stěna tvořená celoskleněnými nádržemi.

Pouštní terárium má tvar kvádru položeného na plocho. Rozměr odpovídá vždy velikosti a počtu chovaných živočichů. Jako substrát se používá písek, někdy se míchá s rašelinou. V tomto typu terária převládají vysoké teploty 18 - 35°C, pod zdrojem tepla mohou být teploty až 45°C. Naopak je zde veliký noční pokles někdy až na 15 - 18°C. Nesmíme zapomenout, že i na poušti se vyskytují vlhčí oblasti, proto bychom měli zvířatům v teráriu vytvořit prostor, kde se můžou ochladit a zvlhčit například při svlékání kůže. Vhodným prostorem je kladiště nebo troška rozlité vody pod miskou na pití. Vybavení terária tvoří bodový zdroj světla a tepla nebo topný kámen. Je nezbytný úkryt, např. kameny vymodelované do skalky s puklinami. Samozřejmostí je miska s vodou. Je možné doplnit terárium i rostlinou.

• Miska na vodu musí být i u pouštních tvorů.

Stepní terárium by mělo vytvářet imitaci prostředí mezi pouští a savanou. Je více osázeno rostlinstvem a jako podklad volíme rašelinu. Teploty jsou okolo 30°C. Musíme také trochu zvyšovat vlhkost rosením jednou za 2 - 3 dny. Nesmí chybět miska s vodou, zdroj tepla a světla a úkryt.

• Úkryt je nedílnou součástí terária.

Tropické terárium má tvar kvádru postaveného na výšku nebo je krychlové. Teploty jsou okolo 27 - 30°C, většinou nepřesahují 30°C. Toto terárium je hojně osázeno rostlinami a větvemi. Jako podklad se hodí hrabanka listí či rašeliník. Je zde vysoká vlhkost (80 - 100%), kterou udržujeme pravidelným rosením. Jelikož zde chováme převážně denní živočichy, měl by zdroj světla obsahovat UV A i UV B záření, důležité pro pigmentaci kůže a tvorbu vitamínu D.
Akvaterárium je obdobou tropického terária, ale nahrazuje biotop například větví přehupujících se nad břehem řeky, proto je zde veliká vodní nádrž, která tvoří třeba i 2/3 plochy dna a nad ní jsou větve osázené rostlinami.

• Malé boxy vyhřívané topným kabelem jsou vhodné zejména pro mláďata.

Vybavení terária je tvořeno prvky, které má chovanec k dispozici i v přírodě. Substrát může tvořit písek, lesní hrabanka, lignocel, mulčovací kůra, dřevěné odštěpky, rašelina… Úkryt je důležitou součástí terária, umožňuje zvířatům skrýt se před nepřáteli, počasím a zabraňuje stresu. V některých pouštních i stepních teráriích bývají nory hluboké i několik desítek centimetrů. V tropických teráriích vytvoříme skrýš vhodně osázeným rostlinstvem. Dalším možným úkrytem mohou být kousky kůry, správně poskládané kameny, kokosové skořápky nebo dobře naaranžovaný pařez. Květiny se používají živé či umělé. Pro menší ještěry je možné používat živé rostliny, ale pro větší živočichy je lépe použít umělé, protože by je mohli zničit. Miska s vodou je nezbytná. Musí být ale velikostně přizpůsobena, aby se v ní živočich neutopil. Vodu pravidelně měníme za čerstvou. Ve větších nádržích ji můžeme filtrovat. Misky vymýváme od usazenin a tvořících se řas například octem nebo solí. Ke zdroji světla poslouží zářivky, žárovky, halogenové výbojky a dnes hojně používané úsporné výbojky. Svítíme 10 - 12 hodin denně, pro tento účel použijeme spínací hodiny. Jako zdroj tepla se užívají topné kabely, topné kameny, volframové žárovky či jiné výrobky. V teráriu se obvykle vytváří noční pokles teploty, proto se na noc tepelné zdroje vypínají. Vždy musíme dbát o to, aby se zvíře nepopálilo či jinak nezranilo. Větráním vytváříme cirkulaci vzduchu, ale musíme dbát nato, aby nevznikal průvan. Vhodné je umístit větrání do stropu a jedné boční stěny. Používají se různé mřížky jak plechové, hliníkové či nylonové. Někdy se do větších terárií umisťují i ventilátory. Zadní i boční stěny můžeme upravit jak dekorativně, tak pro účely šplhání a odpočinku či vyhřívání. Pro úpravu se používá betonování, lepení kůry, pískování nebo vkládání hotových dekorací. Terárium čistíme 2 - 3× do roka, každý den měníme vodu a jednou týdně vybereme trus. Důležité je také správné rozmístění terárií. Z vlastní zkušenosti vím, že se postarám mnohem lépe o terária umístěná v jedné místnosti, hezky uspořádaná v ucelené stěně, než o terária rozmístěná v několika místnostech. Také bychom neměli dávat terárium naproti oknu, do kterého dlouhodobě svítí v letních měsících slunce. Takové terárium může být pro zvíře smrtelným domovem, jelikož se teplota dokáže vyšplhat nad únosnou hranici.
(pokračování příště)

text a foto: Jaroslav Forejt