Už před časem jsem připravil tenhle článek pro časopis, který už bohužel neexistuje. Myslím, že spousta lidí hardúny ani nezná a protože mám aktuálně na prodej mláďata poddruhu brachydactyla, rád bych tímto textem trochu podpořil její chov
Třída: Reptilia (plazi)
Podtřída: Lepidosauria
Nadřád: Squamata
Řád: Sauria
Čeleď: Agamidae
Rod: Stellagama
Rozšíření: východní středomoří - Řecko, blízký východ, severovýchodní Afrika.
Velikost: cca. 25 - 35 cm
Tato jediná evropská agama dříve řazená do rodu Laudakia je v současné době řazena do monotypického rodu Stellagama. Aktuálně se rozlišuje 7 poddruhů, někteří autoři je považují spíše za druhový komplex.
• Stellagama stellio brachydactyla (Haas, 1951)
• Stellagama stellio cypriaca (Daan, 1967)
• Stellagama stellio daani (Beutler & Frör, 1980)
• Stellagama stellio picea (Parker, 1935)
• Stellagama stellio salehi Y. Werner in Lachmann et al., 2006
• Stellagama stellio stellio (Linnaeus, 1758)
• Stellagama stellio vulgaris (Sonnini & Latreille, 1802)
Stellagama stellio popsal poprvé Liné v roce 1758 jako Lacerta stellio, přičemž druhové jméno zvolil podle latinského slova stella tedy hvězda na základě hvězdnatého vzoru na hřbetě.
Českým jménem se označuje jako Agama hardún či prostě hardůn, anglicky nejčastěji jako Painted dragon či Starred agama.
Jde o terestrický až semiarborélní druh agamy s denní aktivitou, žijícího v okolí skal v sušších až vysloveně pouštních oblastch. Často také vyhledává okolí lidských obydlí, zejména kamenné zídky.
Stellagama stellio je středně velký druh agamy, dorůstající 25 – 35 cm, samci bývají větší a robustnější než samice. Tělo je pokryto tuhou kůží, která na hřbetě končetinách vytváří trny, ocas je rovněž pokrytý tuhou kůží s trny. Hlavní rozlišovací znak mezi pohlavími je přítomnost ventrálního pruhu na břiše samců. Základní barva je šedá s béžovými, žlutými či oranžovými prvky, jejichž distribuce se u různých poddruhů liší. Intenzita zbarvení je ovlivněna náladou, zdravotní kondicí i tělesnou teplotou. U mláďat je zbarvení výraznější. Hlava je masivní, trojůhelníkovitá, mírně zploštělá. Oči jsou oranžové s viditelnou zakulacenou zřítelnicí.
Jednotlivé poddruhy se liší svým výskytem i zbarvením.
Stellagama s. brachydactyla má zbarvení šedé až šedobéžové se světlým či šedě skvrnitým břichem s oranžovými pruhy až kosočtverci na hřbetě a pruhy stejné barvy na ocasu. Vyskytuje se v Jordánsku, Saudské arábii, v jižním Izraeli a na severu Sinajského poloostrova.
Stellagama s. cypriaca je převážně šedé barvy, břicho je světlé, na hřbetě se střidají tmavší pruhy se světlejšími béžovými, ocas je světlý. Je endemitem Kypru.
Stellagama s. daani je největším poddruhem, zbarvení hřbetu je tmavě šedé přičemž některé trny mají až tmavě modrošedou barvu, vetšinou se vyskytuje několik žlutých až béžových kosočtverců. Vyskytuje se v Makedonii, na Kykladach a dalších ostrovech v Egejském moři a v západním Turecku.
Stellagama s. picea je nejmenšim poddruhem, zbarvení je tmavě šedé s oranžovými skvrnami na hřbetě, tmavě skvrnité je i břicho. Vyskytuje se v tmavých lávových pouštích Jordánska, Sýrie a Saudské arábie.
Stellagama s. salehi základní zbarvení je šedé se střídajícími se kovově šedými a oranžovými pruhy na zádech. Hlava může být zabarvena do oranžova zejména okolo očí a uší. Tento nejnověji popsaný poddruh se dříve popisován jako S. s. brachydactyla a vyskytuje se v na Sinaji a v poušti Negev.
Stellagama s. stellio barevně velmi variabilní poddruh, tělo je béžovošedé až hnědošedé, na hřbetě bývá 5 žlutých pruhů či skvrn, břicho je bledé až skvrnité, hlava může být béžová až oranžová. Vyskytuje se v širokém geografickém pásu od Řecka, na Kykladách, v Turecku, Libanonu, Syrii, Izraeli a na západě Jordánska.
Stellagama s. vulgaris nejméně barevný poddruh, zbarvení je hnědošedé na hřbetě můžou být přítomny světlejší pruhy či skvrny, vyskytuje se na severovýchodě Egypta.
Hardúni jsou velmi atraktivní a aktivní ještěři. Jedinci odchycení ve volné přírodě jsou zpočátku náchylní ke stresu, ale ve vhodném prostředí s dostatkem úkrytů si časem na chovatele zvyknou, nicméně nejsou to kontaktní zvířata a manipulaci v ruce tolerují jen velmi neochotně. Možný je chov v párech, eventuálně ve odzkoušených skupinách 1,2 kdy je nutné aby nedocházelo k agresivitě dominantnější samice vůči samici submisivní.
Pro chov použijeme dobře větratelné suché terárium situované na délku o rozměrech minimálně 80 x 50 x 50 cm, optimálně 120 x 80 x 100 cm. Důležitá je zadní stěna, která by měla být pokryta umělou skalkou či kůrou což umožňuje agamám šplhat do výšek což rádi činí i v přírodě. Terárium dále vybavíme dostatkem kamenů a skalek poskytujících úkryt a eventuálně i větvemi či korkovou kůrou ke šplhání. Vhodné je vytvořit teplou a chladnou teplotní zónu umožňující zvířatům v průběhu dne vyhledávat teplotní komfort. Pro správný růst, kondici a zbarvení vyžadují zdroj UVB. Teplotní režim by měl být přizpůsoben geografické lokalitě z které pochází chovaný poddruh, vhodné je rozdělení roku na teplou a chladnou periodu. Denní teplota v teplé periodě (duben – listopad), může dosahovat 26 – 32 °C, pod výhřevným místem 35 °C, s nočním poklesem na pokojovou teplotu. V klidové chladné periodě (prosinec - březen) zkrátíme osvit a vypneme vyhřívání. Teplota v teráriu může klesnout na 15 - 20 °C. Není ovšem vhodné tyto agamy zimovat při příliš nízkých teplotách, kdy může docházet ke ztrátám.
Jako substrát nejlépe použít vhodný neprašný terarijní písek se spíše menší zrnitostí, výška substrátu by měla činit cca 7 – 10 cm. I když tyto agamy nepijí příliš často, je vhodné aby měly stále k dispozici mělkou misku s čistou vodou. Přiměřenou vlhkost prostředí dosáhneme občasným večerním porosením. Jako krmení se dá použít pestrá směs krmného hmyzu od larev potemníků, zavíječů voskových po sarančata, cvrčky a šváby přiměřené velikosti, v letní sezóně s chutí přijímají i smýkaný hmyz. Krmný hmyz je vhodné pravidelně obalovat ve směsi vitaminové směsi pro plazy s obsahem vitamínu D a vápníku. Někteří jedinci přijímají s chutí i zelenou potravu, například listy a květy pampelišky, rukolu, polníček či petrželovou nať, pokud jsou v teráriu živé rostliny někdy dochází k jejich okusování.
Já osobně chovám pár poddruhu Stellagama s. Brachydactyla v teráriu o velikosti 80 x 60 x 100 cm. Samec pochází z odchytu ve volné přírodě, samice je z odchovu u českého chovatele. Pár se páří 2x ročně, k prvnímu páření většinou dochází po ukončení chladné periody. V průběhu páření je samec intenzivněji zbarven a samici imponuje kýváním hlavy a či kliky na vzpřímených předních končetinách.
Zhruba za 3 týdny od páření samice viditelně zbytní v oblasti břicha a zhruba týden před kladením vajec začíná v teráriu hrabat a vybírat vhodné místo – často se jedná spíše o chladnější kout terária s mírně vlhkým pískem. Po týdnu přehrabávání samice naklade 8 – 12 vajec o velikosti 25 x 15 mm. Ty následně odeberu z terária a inkubuji je v mírně vlhkém vermikulitu při teplotě 26 – 28 °C. Za těchto podmínek trvá inkubace cca 70 – 80 dní. Čerstvě vylíhlá mláďata jsou velká cca 70 mm.
Vylíhnutá mláďata během 3 dnů ochotně přijímají octomilky a zrnokaze, časem i větší potravu, odchovávám je v menších teráriích ve skupinách zhruba po 5 kusech. K agresivitě mezi mláďaty dle mých zkušeností nedochází pokud mají k dispozici dostatek prostoru, úkrytů a potravy. Terárium by mělo být dobře zajištěno proti úniku, mláďata výborně skáčou, často až do výšky 30 centimetrů. Pohlavní zralosti a plné velikosti dosahují mláďata v průběhu roku druhého.
Chov a odchov této zajímavé, nenáročné a bohužel i málo rozšířené agamy při dodržení základních podmínek chovu zvládne i méně zkušený terarista.