Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.246
Dobrý den, mám 5 letého samce testudo horsfieldi, už dva měsíce hibernuje. Je ale třeba, aby se letos odzimoval dřív, jak to udělat co nejšetrněji? Zimuji ho v kryté plastové bedně v garáži, ve zmuchlaných natrhaných novinách.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.137
http://zelvy.top-forum.net/t887-zimovani-zelv
je tam i ODzimování
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.246
Omlouvám se, ale dané informace jsem na těchto stránkách nenašla, ani na stránkách, na které je zde odkazováno. Navíc mi nejde jen o běžné odzimování jako na jaře, ale o odzimování během zimy, jestli se nějak liší, jak můžu být co nejšetrnější.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.137
citace z uvedených stránek :
Probouzení
Vlastní probuzení želv z hibernace je operace, která mě i po mnoha letech opakování nahání husí kůži. Je to období, kdy se nejspíše projeví chyby v chovu a to ne jenom za období zimování, ale i nedostatky celé předcházející sezony. Nechci to nijak dramatizovat, ale podle mých zkušeností je to taková doba "nejkritičtější" v chovu. Zdá se na první pohled velice jednoduché zvýšit teplotu a začít krmit. Ale ono ne, ono se musí postupovat pekelně obezřetně jinak je hned malér. Nejfatálnější chybou je hibernující želvu vzít přímo ze zimoviště, kde je teplota okolo 5° C, a přemístit ji do vyhřátého terária, případně do výběhu zalitého prudkým dubnovým sluncem. Čekat, že se želva nadšeně probudí a bude se těšit že nadchází ta příjemnější část roku je hluboký omyl. Také běžně v literatuře popisovaný způsob želvu vykoupejte ve vlažné vodě svědčí o tom, že autor této myšlenky měl mimořádně, ale opravdu mimořádně otrlou a nezničitelnou želvu. Vím, želva v dobré kondici i takovouto praxi zvládne, ale věřte tomu, že na ní kladete nepřiměřené nároky a riskujete nejen její zdraví ale i život. Musíme si uvědomit, že při hibernaci jsou veškeré funkce vnitřních orgánů želv značně utlumeny a nějakou dobu prostě trvá než se želva dostane do stavu ve kterém je schopna aktivovat. Například srdce želv si při hibernaci bouchne jednou za čas. Celý krevní oběh je proto velice omezen, vystavením želvy prudké změně teploty (teplá voda, sluneční záření, případně jiný tepelný zdroj např. v teráriu žárovka) si koledujeme o srdeční kolaps, klasický infarkt. V lepším případě dochází k neúměrnému přehřívání periferních oblastí, přímo vystavených tepelnému zdroji. Upozorňuji, že k tomu může dojít i za překvapivě nízkých okolních teplot. Pokud bych měl demonstrovat typický příklad, tak si můžeme vzít na pomoc například samce Testudo marginata. Samci želv vroubených mají snahu se ihned po umístění do výběhu dostat z hluboké letargie do plně aktivního stavu, mají k tomu také závažné důvody. Čím dřív budou aktivní, tím víc najdou samiček k páření a tím víc se jejich geny uplatní v nové populaci. Není výjimkou, že samec dopoledne vyndaný ze sklepa se už odpoledne snaží o páření. Takové chování ale klade mimořádné nároky právě na srdce samců a pokud odzimujeme například za slunečného jarního dne riskujeme to, že ráno zcela zdravý a vitální samec, dokonce i ten, který se přes den snažil mimo páření i přijímat potravu, je do druhého dne mrtvý. V dobách kdy jsem na tyto skutečnosti vzhledem k nezkušenosti nedbal se stalo, že samec dostal infarkt při pastvě a zkolaboval s tlamkou plnou trávy. Jak na to, aby k takovým příhodám nedocházelo? Vždy vyndavat želvy ze sklepů tehdy, kdy počasí je takové, že by ani psa nevyhnal. Já želvy umísťuji do výběhů pouze za studeného zamračeného počasí a hlídám si, aby předpověď alespoň na tři dny, lépe týden, neslibovala teplo a slunečno. Pokud počasí zklame a slunce přece jen svítí, moje nejdůležitější činnost v tomto období je, běhat po výbězích a vyhřívající se želvy uklízet buď do stínu nebo do domků. Víte jak a kdy se pozná, že už se nemusíte obávat tohoto problému? Je to tehdy, když slunící se želva je teplá na dotek i zespoda na plastronu to je neklamný důkaz toho, že srdce a celý krevní oběh funguje tak jak má. Naopak slunící se želvu, která má rozpálený karapax a plastron (bříško) studené, okamžitě uklízím a doufám, že není pozdě. Postupné probouzení je nutné nejenom z výše uvedených důvodů, ony totiž mají želvy, krom jiného, do značné míry utlumen i imunitní systém. My musíme docílit toho, aby želva stihla obnovit svůj obranný systém dřív, než se stačí aktivovat a probudit různé potencionálně patogenní organizmy "ošklivé zlé breberky" které v želvě, stejně tak jako v každém živoucím organizmu, včetně člověka, čekají na svou příležitost. Za normálních okolností želvě neublíží, nijak jí neohrozí, paradoxně to mohou být i organizmy, které želva v době aktivity využívá pro trávení těžko stravitelné potravy a dokáže jejich množství omezit na míru, která jí přináší výrazný užitek.
Vzhledem k těmto skutečnostem doporučuji v prvním týdnu postupně zvyšovat denní teplotu v zimovišti nad 10° C, horní hranice by ale neměla překročit 15°C. Želvy se začínají probouzet individuálně, každá jinak, proto je potřeba toto zohlednit. Mají v sobě takový ochranný systém kdy příliš nereagují na krátkodobou změnu teplot. V jejich domovině není totiž výjimkou, (bavíme se o rodu Testudo) že i například v lednu vystoupí krátkodobě denní teploty na 15°C, zvláště pokud svítí slunce. Želva, která by na takovéto přechodné oteplení reagovala předčasným probuzením a opuštěním zimoviště by dopadla špatně. Proto je přirozené, že želvám trvá až týden, než výrazně zareagují na změnu. Během tohoto přechodného období se již projevuje zvýšená aktivita tím, že jsou želvy neklidné, častěji se v zimovišti přemísťují, podstatně rychleji reagují na vnější podněty, sedí s otevřenýma očima a prostě se pomalu probouzejí.
V této době, cca. jeden týden, je vhodné denní teploty postupně zvyšovat až na cca 20°C s tím, že noční teploty mohou být okolo 5-10°C. Noční poklesy jsou přirozené a v souladu s tím, jak relativně pomalu i v přírodě jaro přichází. Navíc vám tyto teploty zaručí, že se želva stačí dát do "kupy" dřív, než již zmíněné breberky, obnoví postupně plnou funkčnost všech orgánů. Prostě želvu změnou teploty a režimu "nezaskočíte". Po celou tuto dobu, vlastně druhého "probouzecího" týdne doporučuji, jak jsem již uvedl, výrazné noční poklesy teplot a pokud možno žádný silný tepelný zdroj. V tomto druhém týdnu je potřeba zajistit želvě volný přístup k vodě, ne teplé, pouze odražené na teplotu prostředí. Správně zimovaná želva nebude mít nijak výraznou potřebu tuto možnost využít, pouze se napije, ale nijak extrémní touha po vodě se u ní neprojeví, pokud je tomu naopak, někde se děla chyba.
Reaguje-li želva po těchto dvou týdnech tak jak má, vyhledává-li teplá místa a zajímá-li se o potravu, můžeme zimování považovat za ukončené a najet na normální režim krmení a vyhřívání. Pokud tomu tak není nastávají starosti.
