Testudo hermanni boettgeri

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

27.12.2003 10:32
Neregistrovaný uživatel

Prosím poraďte
Neví někdo kolik let se dožívá želva zelenavá jedná se o boettgeri.
Děkuji za odpověď.

Neregistrovaný uživatel

27.12.2003 12:26
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím poraďte
Neví někdo kolik let se dožívá želva zelenavá jedná se o boettgeri.
Děkuji za odpověď.

Při optimální péči to může být úctyhodná doba, cca okolo 70-90 let.

Neregistrovaný uživatel

31.12.2003 13:54
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím poraďte
Neví někdo kolik let se dožívá želva zelenavá jedná se o boettgeri.
Děkuji za odpověď.

V našich podmínkách jsem se setkal s tzv. "stařenkami". Jedna byla z Roudnice n.L., byl to druh Testudo hermanni hermanni, samice, její majitelé ji získali již jako velké zvíře a drželi ji v zajetí (nikoliv v chovu) celých 56 let. Žila od jara do zimy na zahrádce, bez zvláštní péče, zimovaná byla jen když se zahrabala sama a majitelé ji nenašli. Zimu přečkala vždy bez problémů (není to návod !!!). Většinu života však žila přes zimu s lidmi doma v bytě (nechápu tu nízkou teplotu a jistý průvan) volně. Letos v říjnu zemřela na zápal plic.

Druhá želva, stejného druhu je z Lysé nad Labem, je to také samice a je v republice od roku 1968, kdy ji přivezli z Jugoslávie taky jako dospělou. Do dnešního dne přežila dva samce, kteří se nezaklimatizovali. Želva se těší vynikajícímu zdraví, žije od jara do podzimu venku na okrasně-užitkové zahrádce asi 8x8 m. Bývá téměř nepřikrmována, potravu si vybírá přirozeně z bohaté zahradní nabídky. Měla několik neoplozených snůšek a to vždy min. po 10 vejcích a vždy na stejném místě. Zimuje nasucho -bez listí či jiného materiálu v dřevěné bedýnce 7 měsíců v roce, bez jakékoliv újmy. Ta paní, co chová -tedy drží v zajetí (teď nevím co je správné) tu želvu mi ji nechce v žádném případě prodat a to ani za žádnou cenu. Prý až umře. (Ta paní).

Třetí želva co osobně znám, je druh Testudo graeca, je to samec, ve vynikající kondici. Byl přivežen jako živá konzerva do poválečného Československa, ale nebyl nikdy proměněn v polévku. Asi v 1965 roce utekl ze zajetí a byl nalezen úplnou náhodou při polních pracích v roce 1997 v témže katastru, asi 3 km od místa ztráty. Tohoto samce mám díky lidskému pochopení v chovu a je mojí pýchou. Je ve velmi dobré kondici a doufám, že mě přežije.

To jsou jen příklady o dlouholetosti suchozemských "běžných" želv. Jejich životní styl a příběh není možno brát jako obecný návod k chovu. Je to jen zajímavá perlička. Věřím tomu, že podobných "stařenek" je v republice více.
Přeji úspěšný chov. Milan

Přidejte reakci

Přidat smajlík