Neregistrovaný uživatel
Můj chov žebrovníků začal darovaným mládětem, kterého jsem měla asi půl roku samotného. Krmila jsem ho hmyzem, který lovil z hladiny, nítěnkami, žížalami, a masem. Míval ale období, kdy mi zarytě odmítal jakékoliv maso, přp. období bez much a jiného hmyzu. Vždycky jsem si pomyslela, že se toho asi přejedl či co. Pak, po půl roce, jsem mu koupila samičku. Ta žrala vše kromě much z hladiny, rotože ty jí vždycky vyklouzly z tlamy. i u ní byl ale problém. Hned jak přišla, začala odmítat jíst cokoliv. bylo to ještě mládě, a tak když 3 týdny nic nepozřela, ačkoliv jsem zkoušela různé druhy masa, žížaly, hmyz, začala jsem mít strach. Pak jsem ale zkusila patentky, které jsem měla pro rybičky, a to jí patrně zachránilo. Po čase mi začala žrát i maso. Po dalším zhruba půl roce jsme ale odjeli na dovolenou, a krmit žebovníky dostali za úkol prarodiče.Když jsem se vrátla, měla to už samička za sebou, a samec plaval v neuvěřitelně zkažené vodě, protože tam dědeček najednou vsypal asi dvacet žížal trochu i z hlínou, a nechal je tam. Smrt jsem si tedy vykládala jako otrávení, ale, po pravdě řečeno, se mi nelíbila moc ani předtím, kdy se mi zdála taková jakoby nafouklejší. Takže až do letošních vánoc byl žebrovník sám, opět míval své dny bez masa, kterých ale bylo víc a víc. Na Mikuláše jsem mu koupila dvě samice, které měly být navyklé pouze na jakési krmení pro vodní želvy, ale u mně se vrhly na maso, a zvlášť na patentky. V té době žebrovník začal naprosto bojkotovat jakékoliv žrádlo. Doufala jsem, že si sem tam zobne aspoň trochu těch patentek, ale asi si nezobl, protože na štědrý den ráno jsem ho našla mrtvého. Byl nafouklý (už asi týden před smrtí), což jsem si vzhledem k jeho hladovce nedokázala vysvětlit. A do pitvy se mi u něj jako u člena rodiny nechtělo. Zůstaly mi tedy dvě samice, které žraly bez problémů. Pouze hmyz je nezajímal, protože jim klouzal z huby. To už jsem měla podezření, že příčinami smrti byly žížaly nebo nítěnky, které jsem úplně přestala podávat. Když mi začaly tyhle dvě žebrvnice odmítat v květnu potravu, věděla jsem, že je zle. Koupala jsem je v dezinfekci, několikrát kompletně vyčistila nádrž a vyměnila kameny, ale nic. Pouze se pořád svlékaly, a kůže byla taková hrbolatá. Taky jsem nacházela na dně něco jako kousky bílého hlenu. Asi 5.6. umřela jedna, hrozivě nafouklá, to jsem byla pryč, a tak jsem jí nemohla prohlédnout. Když ale 28.6. umřela i druhá, taky nafouklá, odhodlala jsem se k pitvě. Po rozříznutí těla se vylila nažoutlá zapáchající tekutina, a pak tam už byly jen běžné vnitřnsti žebovníka s tím, že střevo bylo skutečně prázdné, kůže zevnitř potažená bílou blankou (ale to je asi nomální, já se v jejich anatomii moc nebvyznám) a spousta nedozrálých jiker.
Zároveň mi byla darována dvě mláďata, která teď mám u rybiček, s jinýmimi žebrovníky nikdy nepřišla do styku a vypadají normálně. Ráda bych se Vás ale zeptrala, jestli nevíte, čím mohlo bý způsobena smrt, přp. jak tomu lze předejít, co jsem dělala špatně. Děkuji
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj chov žebrovníků začal darovaným mládětem, kterého jsem měla asi půl roku samotného. Krmila jsem ho hmyzem, který lovil z hladiny, nítěnkami, žížalami, a masem. Míval ale období, kdy mi zarytě odmítal jakékoliv maso, přp. období bez much a jiného hmyzu. Vždycky jsem si pomyslela, že se toho asi přejedl či co. Pak, po půl roce, jsem mu koupila samičku. Ta žrala vše kromě much z hladiny, rotože ty jí vždycky vyklouzly z tlamy. i u ní byl ale problém. Hned jak přišla, začala odmítat jíst cokoliv. bylo to ještě mládě, a tak když 3 týdny nic nepozřela, ačkoliv jsem zkoušela různé druhy masa, žížaly, hmyz, začala jsem mít strach. Pak jsem ale zkusila patentky, které jsem měla pro rybičky, a to jí patrně zachránilo. Po čase mi začala žrát i maso. Po dalším zhruba půl roce jsme ale odjeli na dovolenou, a krmit žebovníky dostali za úkol prarodiče.Když jsem se vrátla, měla to už samička za sebou, a samec plaval v neuvěřitelně zkažené vodě, protože tam dědeček najednou vsypal asi dvacet žížal trochu i z hlínou, a nechal je tam. Smrt jsem si tedy vykládala jako otrávení, ale, po pravdě řečeno, se mi nelíbila moc ani předtím, kdy se mi zdála taková jakoby nafouklejší. Takže až do letošních vánoc byl žebrovník sám, opět míval své dny bez masa, kterých ale bylo víc a víc. Na Mikuláše jsem mu koupila dvě samice, které měly být navyklé pouze na jakési krmení pro vodní želvy, ale u mně se vrhly na maso, a zvlášť na patentky. V té době žebrovník začal naprosto bojkotovat jakékoliv žrádlo. Doufala jsem, že si sem tam zobne aspoň trochu těch patentek, ale asi si nezobl, protože na štědrý den ráno jsem ho našla mrtvého. Byl nafouklý (už asi týden před smrtí), což jsem si vzhledem k jeho hladovce nedokázala vysvětlit. A do pitvy se mi u něj jako u člena rodiny nechtělo. Zůstaly mi tedy dvě samice, které žraly bez problémů. Pouze hmyz je nezajímal, protože jim klouzal z huby. To už jsem měla podezření, že příčinami smrti byly žížaly nebo nítěnky, které jsem úplně přestala podávat. Když mi začaly tyhle dvě žebrvnice odmítat v květnu potravu, věděla jsem, že je zle. Koupala jsem je v dezinfekci, několikrát kompletně vyčistila nádrž a vyměnila kameny, ale nic. Pouze se pořád svlékaly, a kůže byla taková hrbolatá. Taky jsem nacházela na dně něco jako kousky bílého hlenu. Asi 5.6. umřela jedna, hrozivě nafouklá, to jsem byla pryč, a tak jsem jí nemohla prohlédnout. Když ale 28.6. umřela i druhá, taky nafouklá, odhodlala jsem se k pitvě. Po rozříznutí těla se vylila nažoutlá zapáchající tekutina, a pak tam už byly jen běžné vnitřnsti žebovníka s tím, že střevo bylo skutečně prázdné, kůže zevnitř potažená bílou blankou (ale to je asi nomální, já se v jejich anatomii moc nebvyznám) a spousta nedozrálých jiker.
Zároveň mi byla darována dvě mláďata, která teď mám u rybiček, s jinýmimi žebrovníky nikdy nepřišla do styku a vypadají normálně. Ráda bych se Vás ale zeptrala, jestli nevíte, čím mohlo bý způsobena smrt, přp. jak tomu lze předejít, co jsem dělala špatně. Děkuji
Netroufám si říct, proč Vám žebrovníci takhle uhynuli. Chtěl bych jen doplnit, že v mém chovu jsem měl taky problémy s krmením samce, který podle mě má prostě období kdy moc nežere. Zdržoval se skoro pořád ve vodě, zatímco samice byly převážně vylezené na souši a schované pod kůrou. Žebrovníci velmi dobře žrali ve vodě defektní pulce drápatek, na souši jsem jim dával malé slimáky (nesmějí moc slinit), trochu podchlazená sarančata (případně ochutit potřením masem), malé šváby, samozřejmě převažovalo krmení kousky masa, Reptominem a někdy sušení blešivci atd. Asi taky záleží, na co jsou žebrovníci zvyklí, většinou budou malí odchovaní ve vodě a krmení patentkami nebo nitěnkami. Já jsem úplně první žebrovníky krmil nitěnkami tak, že jsem jim vypouštěl nitěnky z naplněné velké stříkačky brčkem přímo před tlamku.
Jinak co se týka toho nafouknutí - samice normálně jsou bachraté, pokud je ale kůže nafouknutá a hladká, je to asi tím že sežrali zkaženou potravu nebo při žraní ze dna sežrali i exkrementy. To je zvláště s vyšší teplotou pro žebrovníky špatné. Myslím že maximální vhodná teplota pro ně je tak 22 °C, pro rozmnožování měli i 13 °C s postupným oteplováním. Já jsem měl žebrovníky staré kolem 10 a více let a problém pro ně byl hlavně zvýšená teplota, slunce a špinavá voda.
Poznámka: Žížaly mohou být taky zdrojem otravy, pokud pocházejí z kontaminovaného prostředí.
Tak a to je vše.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj chov žebrovníků začal darovaným mládětem, kterého jsem měla asi půl roku samotného. Krmila jsem ho hmyzem, který lovil z hladiny, nítěnkami, žížalami, a masem. Míval ale období, kdy mi zarytě odmítal jakékoliv maso, přp. období bez much a jiného hmyzu. Vždycky jsem si pomyslela, že se toho asi přejedl či co. Pak, po půl roce, jsem mu koupila samičku. Ta žrala vše kromě much z hladiny, rotože ty jí vždycky vyklouzly z tlamy. i u ní byl ale problém. Hned jak přišla, začala odmítat jíst cokoliv. bylo to ještě mládě, a tak když 3 týdny nic nepozřela, ačkoliv jsem zkoušela různé druhy masa, žížaly, hmyz, začala jsem mít strach. Pak jsem ale zkusila patentky, které jsem měla pro rybičky, a to jí patrně zachránilo. Po čase mi začala žrát i maso. Po dalším zhruba půl roce jsme ale odjeli na dovolenou, a krmit žebovníky dostali za úkol prarodiče.Když jsem se vrátla, měla to už samička za sebou, a samec plaval v neuvěřitelně zkažené vodě, protože tam dědeček najednou vsypal asi dvacet žížal trochu i z hlínou, a nechal je tam. Smrt jsem si tedy vykládala jako otrávení, ale, po pravdě řečeno, se mi nelíbila moc ani předtím, kdy se mi zdála taková jakoby nafouklejší. Takže až do letošních vánoc byl žebrovník sám, opět míval své dny bez masa, kterých ale bylo víc a víc. Na Mikuláše jsem mu koupila dvě samice, které měly být navyklé pouze na jakési krmení pro vodní želvy, ale u mně se vrhly na maso, a zvlášť na patentky. V té době žebrovník začal naprosto bojkotovat jakékoliv žrádlo. Doufala jsem, že si sem tam zobne aspoň trochu těch patentek, ale asi si nezobl, protože na štědrý den ráno jsem ho našla mrtvého. Byl nafouklý (už asi týden před smrtí), což jsem si vzhledem k jeho hladovce nedokázala vysvětlit. A do pitvy se mi u něj jako u člena rodiny nechtělo. Zůstaly mi tedy dvě samice, které žraly bez problémů. Pouze hmyz je nezajímal, protože jim klouzal z huby. To už jsem měla podezření, že příčinami smrti byly žížaly nebo nítěnky, které jsem úplně přestala podávat. Když mi začaly tyhle dvě žebrvnice odmítat v květnu potravu, věděla jsem, že je zle. Koupala jsem je v dezinfekci, několikrát kompletně vyčistila nádrž a vyměnila kameny, ale nic. Pouze se pořád svlékaly, a kůže byla taková hrbolatá. Taky jsem nacházela na dně něco jako kousky bílého hlenu. Asi 5.6. umřela jedna, hrozivě nafouklá, to jsem byla pryč, a tak jsem jí nemohla prohlédnout. Když ale 28.6. umřela i druhá, taky nafouklá, odhodlala jsem se k pitvě. Po rozříznutí těla se vylila nažoutlá zapáchající tekutina, a pak tam už byly jen běžné vnitřnsti žebovníka s tím, že střevo bylo skutečně prázdné, kůže zevnitř potažená bílou blankou (ale to je asi nomální, já se v jejich anatomii moc nebvyznám) a spousta nedozrálých jiker.
Zároveň mi byla darována dvě mláďata, která teď mám u rybiček, s jinýmimi žebrovníky nikdy nepřišla do styku a vypadají normálně. Ráda bych se Vás ale zeptrala, jestli nevíte, čím mohlo bý způsobena smrt, přp. jak tomu lze předejít, co jsem dělala špatně. Děkuji
Já ti asi neporadím, protože o žebrovníkovi nic nevím, ale právě proto bych ti byla moc vděčná, kdybys mi o nich napsala něco bližšího. Třeba velikost, barvu,....., no prostě všechno co o nich víš.
Mockrát díky !
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.69.62
Žebrovníky chovám asi 15 let a nikdy jsem se nesetkal s nejmenšímy problémy. Začínal jsem s darovanými vajíčky , která se vyvíjela při pokojové teplotě 17-23 st. , pouze jsem odsál několik zaplísněných(zřejmě neoplozených) vajíček. Pro čerstvě vylíhlé larvy se mi osvědčily žábronožky solné,dále pak perloočky a buchanky tříděné podle velikosti larev, nítěnky,až k malým žížalkám. S velkými žížalami nemám žádné problémy, ať jsou čisté nebo od hlíny. V přírodě je žebrovníkům také nikdo nemyje. Výborná potrava je na proužky nakrájené rybí maso, ať je to ze sladkov. naebo mořsk. ryb. Defektní pulce žab skrmuji také. Nikdy jsem nekrmil hovězím ani vepřovým masem. Podle mě je to hlavní důvod úhynu, pokud jím jsou žebrovníci krmeni. Nikdy jsem se nesetkal s většími pauzami v příjmu potravy, jen několik dnů při svlékání kůže,kterou většinou sežerou. Žebrovníky chovám jako "vodní "ještěrky,vůbec nemají zájem cestovat na souš, naopak po vyndání z vody se do ní rychle vrací. Při odjezdu na dovolenou je nejlepší způsob krmení-vůbec nekrmit. Všechny druhy ještěrek bez problémů vydrží několik týdnů i měsíců bez potravy ,pokud nehrozí kanibalismus,což u žebrovníků není. Může však dojít, při dlouhém půstu(víc než měsíc),k utržení části nebo celé nožky,kterou hladoví žebrovníci považují za drobnou,pohybující se potravu. Poku se tak stane, je třeba zbývající pahýl u těla odstřihnout(ranka se rychle zhojí) a nožka po čase stejně jako ocas vyroste nová.Pokud krmím žížalami , hlínu z nich zásadně neodstraňuji. Myslím si, že tím přijímají zároveň i některé potřebné nerostné látky. Žebrovníky dávám od pozdního jara do podzimu do stinné pergoly.(nejoblíbenější hračka mé pětileté vnučky)Občasné slunění jim určitě prospívá,ale jen občasné a krátkodobé. Pro rozmnožování doporučuji oddělit krátce samce od samic,po menším půstu zvýšit krmení a teplotu.Po nakladení vajec,nejlépe na vodní rostliny , ještěrky odlovit .Přeji hodně radosti s chovem. Honza.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.69.62
Žebrovníky chovám asi 15 let a nikdy jsem se nesetkal s nejmenšímy problémy. Začínal jsem s darovanými vajíčky , která se vyvíjela při pokojové teplotě 17-23 st. , pouze jsem odsál několik zaplísněných(zřejmě neoplozených) vajíček. Pro čerstvě vylíhlé larvy se mi osvědčily žábronožky solné,dále pak perloočky a buchanky tříděné podle velikosti larev, nítěnky,až k malým žížalkám. S velkými žížalami nemám žádné problémy, ať jsou čisté nebo od hlíny. V přírodě je žebrovníkům také nikdo nemyje. Výborná potrava je na proužky nakrájené rybí maso, ať je to ze sladkov. naebo mořsk. ryb. Defektní pulce žab skrmuji také. Nikdy jsem nekrmil hovězím ani vepřovým masem. Podle mě je to hlavní důvod úhynu, pokud jím jsou žebrovníci krmeni. Nikdy jsem se nesetkal s většími pauzami v příjmu potravy, jen několik dnů při svlékání kůže,kterou většinou sežerou. Žebrovníky chovám jako "vodní "ještěrky,vůbec nemají zájem cestovat na souš, naopak po vyndání z vody se do ní rychle vrací. Při odjezdu na dovolenou je nejlepší způsob krmení-vůbec nekrmit. Všechny druhy ještěrek bez problémů vydrží několik týdnů i měsíců bez potravy ,pokud nehrozí kanibalismus,což u žebrovníků není. Může však dojít, při dlouhém půstu(víc než měsíc),k utržení části nebo celé nožky,kterou hladoví žebrovníci považují za drobnou,pohybující se potravu. Poku se tak stane, je třeba zbývající pahýl u těla odstřihnout(ranka se rychle zhojí) a nožka po čase stejně jako ocas vyroste nová.Pokud krmím žížalami , hlínu z nich zásadně neodstraňuji. Myslím si, že tím přijímají zároveň i některé potřebné nerostné látky. Žebrovníky dávám od pozdního jara do podzimu do stinné pergoly.(nejoblíbenější hračka mé pětileté vnučky)Občasné slunění jim určitě prospívá,ale jen občasné a krátkodobé. Pro rozmnožování doporučuji oddělit krátce samce od samic,po menším půstu zvýšit krmení a teplotu.Po nakladení vajec,nejlépe na vodní rostliny , ještěrky odlovit .Přeji hodně radosti s chovem. Honza.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.62.60
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Žebrovníky chovám asi 15 let a nikdy jsem se nesetkal s nejmenšímy problémy. Začínal jsem s darovanými vajíčky , která se vyvíjela při pokojové teplotě 17-23 st. , pouze jsem odsál několik zaplísněných(zřejmě neoplozených) vajíček. Pro čerstvě vylíhlé larvy se mi osvědčily žábronožky solné,dále pak perloočky a buchanky tříděné podle velikosti larev, nítěnky,až k malým žížalkám. S velkými žížalami nemám žádné problémy, ať jsou čisté nebo od hlíny. V přírodě je žebrovníkům také nikdo nemyje. Výborná potrava je na proužky nakrájené rybí maso, ať je to ze sladkov. naebo mořsk. ryb. Defektní pulce žab skrmuji také. Nikdy jsem nekrmil hovězím ani vepřovým masem. Podle mě je to hlavní důvod úhynu, pokud jím jsou žebrovníci krmeni. Nikdy jsem se nesetkal s většími pauzami v příjmu potravy, jen několik dnů při svlékání kůže,kterou většinou sežerou. Žebrovníky chovám jako "vodní "ještěrky,vůbec nemají zájem cestovat na souš, naopak po vyndání z vody se do ní rychle vrací. Při odjezdu na dovolenou je nejlepší způsob krmení-vůbec nekrmit. Všechny druhy ještěrek bez problémů vydrží několik týdnů i měsíců bez potravy ,pokud nehrozí kanibalismus,což u žebrovníků není. Může však dojít, při dlouhém půstu(víc než měsíc),k utržení části nebo celé nožky,kterou hladoví žebrovníci považují za drobnou,pohybující se potravu. Poku se tak stane, je třeba zbývající pahýl u těla odstřihnout(ranka se rychle zhojí) a nožka po čase stejně jako ocas vyroste nová.Pokud krmím žížalami , hlínu z nich zásadně neodstraňuji. Myslím si, že tím přijímají zároveň i některé potřebné nerostné látky. Žebrovníky dávám od pozdního jara do podzimu do stinné pergoly.(nejoblíbenější hračka mé pětileté vnučky)Občasné slunění jim určitě prospívá,ale jen občasné a krátkodobé. Pro rozmnožování doporučuji oddělit krátce samce od samic,po menším půstu zvýšit krmení a teplotu.Po nakladení vajec,nejlépe na vodní rostliny , ještěrky odlovit .Přeji hodně radosti s chovem. Honza.
reaguješ na 11let starý příspěvek, ale to je jedno. každopádně tam máš několik nehorázných bludů, kterýma kdyby se někdo řídil, tak by ti ve finále asi nepoděkoval. První je s tím zkrmováním mořských ryb obojživelníkům- až na několik vyjímek u druhů, které žijou v brakických bažinách (což žebrovníci rozhodně nejsou) se obojživelníci neumí zbavit nadbytku soli a ničím jim to ledviny. takže při častějším zkrmování mořských ryb je poškození vnitřních orgánů důvodem k předčasnému úhynu zvířat. Netýká se to jenom žebrovníků a axlů, ale taky třeba drápatek. Řada lidí je krmí grundlema (levné, snadno dostupné malé ryby) a pak se diví, že jim ty žáby po nějaké době zničehonich zdechnou.
"Všechny druhy ještěrek bez problémů vydrží několik týdnů i měsíců bez potravy ," Pominu- li to, že žebrovníci nejsou ještěrky, ale mloci- tak řada druhů ještěrek ti nevydrží bez potravy ani těch pár týdnů. Zkus si nedat pár dnů nažrat menším druhům Podarcisek atd. Možná je to slovíčkaření, ale přečte si to někdo s nižší schopností přemýšlet, zařídí se podle toho a odnesou to zvířata.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.96.88
A máme tu zas jednoho machra,který neumí ani číst. Divím se, že tě tak nadzvedává příspěvek na 11 let starý dotaz. Asi budeš cholerik že? V příspěvku od Honzy nění nikde zmínka o zkrmování mořských ryb,ale o proužcích rybího masa z nich, což je velký rozdíl. Nevím, zda ti říká něco termín osmosa? Je to schopnost některých živočichů vylučovat z organismu sůl. Tuto schopnost má i většina mořs.ryb,takže jejich maso je "sladké". Tzn., že rozdíl v obsahu soli v mase sl. a mořs. ryb je nepatrný.Nepleť si obsah jodu apod. Pokud někdo skrmuje např.grundle,jak ty uvádíš,které mají žábry,vnitřnosti a šupiny plné mořské soli, pak je to o něčem jiném. O tom jsem ale v tom čl. nikde nečet.Málokterý chovatel krmí stále stejnou potravou.Já dávám občas syrové čisté maso mořs. ryb akv.rybám,rakům,žebrovníkům i mlokům skvrnitým.Spolu s masem ze sl.ryb je to jeden z nejkvalitnějších zdrojů potravy. S tím dlouhodobým hladověním to samozřejmě pro všechny druhy ještěrek neplatí.Měl zřejmě na mysli především ty žebrovníky-o nich je přece celá ta diskuse a ne o podarciskách a drápatkách,který sem motáš.Pokud si ten článek přečte člověk s nižší schopností chápat,třeba jako já,tak bude u vytržení,jak nám tu krásně dělíš, co je ještěrka a co ne.Když někdo řekne ,že chová ještěrky,tak nemusí mít zrovna na mysli ještěrku obecnou.Tak to žebrovník bude asi pták nebo savec stejně jako mlok,čolek nebo krokouš.Tak už si to slovíčkaření tak neber,nemachruj a radši přidej dobrou radu s chovem.Měj se TOM.
