Neregistrovaný uživatel

Zdravím Vás, před dvěma týdny jsem si přivezl od jednoho chovatele samce tohoto druhu je z odchytu ve volné přírodě, včera jsem si všiml že se mu začínají pod kůží rýsovat žebra, nevím jestli je to stravou protože žere celkem pěkně a všechny cvrčky jsem s vitaminy (míchaný Roboran a Vitamix rep), hledal jsem v literatuře a tam se piše o dně. Dá se to nějak léčit abych o samce nepřišel?
Dík za pomoc Zbyna
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím Vás, před dvěma týdny jsem si přivezl od jednoho chovatele samce tohoto druhu je z odchytu ve volné přírodě, včera jsem si všiml že se mu začínají pod kůží rýsovat žebra, nevím jestli je to stravou protože žere celkem pěkně a všechny cvrčky jsem s vitaminy (míchaný Roboran a Vitamix rep), hledal jsem v literatuře a tam se piše o dně. Dá se to nějak léčit abych o samce nepřišel?
Dík za pomoc Zbyna
Ojoj,
vidím, že se jeden pardalis dostal do rukou nezkušeného teráristy, kterého neodradila ani vysoká cena za pardalise. Moc by mě mrzelo, kdyby toto krásné a v ČR víceméně ojedinělé zvířátko odešlo. Tak tedy míchat Roboran s Vitamixem je naprosto zbytečné. Spíše do jednoho z nich přimíchejte drcené vaječné skořápky a to v poměru 3 díly skořápek a 1 díl např. Roboranu. Touto směsí popraš každou předkládanou potravu a ještě nech v teráriu misku se směsí pro možnost přizobnutí. Chameleoni s oblibou požírají také rostlinnou složku a ta by měla být nedílnou součástí jídelníčku. Kromě hmyzu jsou vhodnou potravou pro dospělé pardalise i myší holata. Důležitou součástí výbavy terária je silný zdroj UV, mohu doporučit výbojky Power Sun fy ZooMed, pozor na přehřátí výbojky jsou velmi silné a je potřeba vybrat optimální wattáž dle velikosti terária, mě se osvědčily nejslabší 100W výbojky.
Překopíruju ti sem další důležité informace, přeju hodně úspěchu:
Furcifer pardalis
(Cuvier, 1829)
Rozšíření: Madagaskar.
Dnes je rozšířen na severu a východě ostrova, stejně jako na velikém území na jihu a na západě. Osídluje jen horské oblasti, jakými jsou území na pobřeží a přilehlých ostrovech St. marie, Nosy Bé a nejnověji také Nosy Mangaben. Byl zavlečen na Maskarény (Mauritius a Réunion).
Životní prostor: Zvláště na Madagaskaru se zřetelně ukazuje, že F. pardalis je fylogeneticky mladý druh s enormní přizpůsobivostí. Jeho vejce potřebují nutně vysokou inkubační teplotu, takže nevyhledává hustý les, kde je půda ve stínu. Především tam, kde uvnitř území rozšíření mizí poslední zbytky lesa, můžeme dobře pozorovat, jak se přizpůsobuje novým životním podmínkám a vytlačuje původní druhy. Nalézt ho můžeme hlavně v houštinách a křovinách, ale také na stromech, cukrové třtině a na zemi. Hojný je na okrajích polí a v zahradách.
Velikost: Samci max. 520 mm, samice 350 mm. Velikost se liší podle populace. Naši odchovanci dosáhli této velikosti pouze při optimální výživě (myší holata) a a dostatečném zásobování vodou. Zpravidla jsou menší.
Charakteristika: Nejnápadnějším znakem jsou velké tuberkulovité šupiny na okraji horní strany čenichu, který je proto rozšířený. U samců zřetelně přesahují přes špičku čenichu. Přílba je lehce zvýšená a jen mírně odsazená od těla. Ošupení je složeno ze stejnoměrných malých šupin a roztoušených destičkovitých šupin. Hřbetní, hrdelní a břišní hřebínky jsou složeny z dozadu se zmenšujících trnovitých šupin. Podle četnosti míst rozšíření se vyskytují také různé barevné varianty. V našich teráriích je nejčastěji chována varianta z Nosy Bé. Samci mají základní zbarvení zelené nebo tyrkysové a v něm vždy vynikají bílé až špínavě pískové žluté laterální pruhy. Také příčné pruhování je velmi variabilní a může obsahovat všechny odstíny od červené až po světle modrou. Oproti velmi nápadně zbarveným samcům mají samice jen krycí zbarvení. Základní zbarvení je pískové až hnědé, s červenými, oranžovými až lila zbarvenými vzory. Podstatně krásnější jsou samci z Diego Suarez. Jejich základní zbarvení je íntenzívně žluté s červenou a bílou kresbou. Zvířata z východního pobřeží a ze západu jsou většinou prostě šedá se zelenou, modrou nebo červenou kresbou.
Čerstvě vylíhnutá mlád’ata mají v prvních dnech tmavohnědé základní zbarvení, na kterém je jen lehce naznačená kresba. Po několika dnech se u samců objeví světle šedé základní zbarvení a u samic béžové. Konečné zbarvení se dostavuje teprve po dosažení pohlavní dospělosti. V přírodě se dožívají max. 1 - 2 let. V našich teráriích se bez problémů dožívají čtyř a více let. Ovšem od stáří asi 2,5 roku se u samic zastavuje schopnost rozmnožování. Pohlavně dospívají asi v 9 měsících.
Terárium: Typ I. Protože to je velmi agilní druh, musí velikost odpovídat jeho potřebám. Samice potřebuje rozměry 50 x 40 x 80 cm, samec 50 x 50 x 120 cm. Protože není vázán na určitý biotop, můžeme terárium zařídit dle vlastní volby. Důležité je zabránit vizuálnímu kontaktu. Osázení robustními druhy. Zařízení doplníme několika větvemi. Samice potřebuje asi 20 cm vrstvu substrátu k zahrabání vajec. Denní teplota 28 - 35°C, v noci 18 - 20°C. Osvětlení 14 hodin. Nejméně jednou denně rosíme celé terárium.
Chov: Je to velmi živý, nervózní a zvláště agresívní druh. Proto musí být chován jednotlivě. Obtížné je také soužití s jinými zvířaty, protože ta bud’ poslouží jako potrava, nebo dráždí chameleony. Jedinou výjimkou jsou velcí, v noci aktivní gekoni.
Jakmile dosáhnou pohlavní dospělosti (změní zbarvení), přemístíme samici k samci. Ihned po jejím spatření samec začne kývat hlavou a pomalu se posouvá k samici. Pokud samice není připravena, varuje samce pohupováním, kýváním a prskaním, nebo jednoduše kouše. Může dojít i ke zranění samce, takže je nezbytná kontrola chování a popřípadě okamžité odstranění samice. Pokud je samice připravena, zdánlivě vůbec nereaguje. Samec se přiblíží trhavým a kývavým pohybem a zezadu k ní přistoupí. Samice zvedne svůj ocas, takže samec pod ní může pohybovat svým ocasem. Kopulace trvá až 30 minut. Nezkušený samec si někdy stoupá ze špatné strany, nebo příliš rychle, takže tím samici vydráždí ke kousání. Období páření většinou trvá několik dnů. Během této doby se zvířata páří jednou denně, potom dochází ke 100% oplodnění. Po úspěšném páření jsou samice velmi žravé a musíme je krmit pestrou potravou. Několik dnů před vlastní snůškou omezí samice příjem potravy a začne hledat vhodné místo pro snůšku a vyhrabává zkušební jámy. Po březosti trvající 31 - 45 dnů samice klade 12 - 46 vajíček, která uloží na konec vyhrabané nory. Vejce musíme ihned odebrat z terária. Jsou inkubována v plastikové dóze s průhledným víkem. Jako substrát slouží mírně vlhký vermikulit, do kterého jsou vejce zahrabaná. Inkubační teplota je až do líhnutí konstantní - 28°C. Protože během inkubace vejce přijímají různé množství vody, je nutná pravidelná kontrola vlhkosti substrátu. Mlád’ata se líhnou po 169 362 dnech. Mezi prvním a posledním mládětem může být rozdíl více jak 3 měsíce. Déle se vyvíjející mlád’ata jsou zpravidla menší, ale rychle dorůstají. Odchov mlád’at probíhá v malých teráríích nebo odpovídajících dózách. Mlád’ata již mají vyvinutou silnou agresivitu, takže je nutný oddělený chov. Musejí být denně krmena a napájena. Odchov nečiní velké potíže, pouze teplota nesmí překročit 28°C. Je to druh vhodný i pro začátečníky.
Potrava: Myší holata, sarančata, švábi, cvrčci, mouční červi, larvy velkých potemníků, zavíječi a jejich larvy, drosofily. Dospělá zvířata musíme 3 x týdně dodatečně napojit pipetou. Někteří jedinci pijí i z misky.