Doporučím fintu. Nejprve základní zásady (platilo to tak před měsícem).
V úle musí být nějaké vpředu a v zadu. Jako poslední rámek (tedy v zadu) je SR kde si vč chová první trubce. Logicky musí být SR za posledním plodovým, někdo má u stěny ještě souši a ta by tam být v době začátku třešní už neměla.
Mezistěnu vkládám zásadně mezi poslední plodový plást a SR. Trubčí plod je taky plod a včely chtějí mít celistvé plodové "hnízdo" a tudíž se snaží sem přidanou M nejen rychle postavit, ale hlavně zaklást. Nezakladená M je nejhorší prvek ve včelařině!
Nikdy se M nesmí vkládat mezi plod, ano, mnozí to dělají a pak se diví. Když je M na předposlední pozici postavená, ale nezakladená (ochladilo se, není snůška, nemůžou ven), dělám následující fintu. Je nutné přidat další M a tu není možné dát za tu vystavěnou a nezakladenou - to by bylo doslova vyhánění včelstva na strom. Nyní je možné dát M doprostřed hnízda. Ovšem je tu riziko, že jí ani tam matka nezaklade, M vytvoří jakousi přepážku, za kterou matka nebude klást, vč se bude cítit stísněné a vyrojí se. Co funguje dokonale je následující.
Postavenou nezakladenou M vložím doprostřed hnízda dalšího vč. Jeho postavenou nezakladanenou M dám do dalšího vč a tak u všech vč. Jakmile je totiž najednou ve hnízdě cizí plást, třeba i nezakladená M (je lepší aby v ní bylo už pár buněk sladiny a pylu), tak ho matka zaklade do necelých 24 hodin!
Jasně, pro první vč teplou voňavou M ze sousedního vč nemáme, to se nedá nic dělat. Ale všechna ostatní vč jí ochotně přijmou a zakladou jí ihned. Vyzkoušejte a neolitujete.
Jen si dovolím poznámku. Pokud chci cizí vystavěnou mezistěnu, seberu ji nejdříve poslednímu včelstvu a tam nechám místo prázdné. A pak jedu dle Vašeho postupu a doplňují poslední včelstvo vystavěnou mezistěnou z předposledního.
Co se týče mezistěny do plodiště. Sám píšete, že trubčina je taky plod, tím vlastně samotnou mezistěnu vkládáte do plodového hnízda (DO PLODU). Myslím, že zde závisí nejvíce na citu včelaře. Pokud je včelstvo "našláplé", je vložená mezistěna mezi dělničinu nejen vystavěná, ale i zakladená do 24 hodin. Ale samozřejmě musí fungovat ona symbióza teplo, snůška, síla včelstva. Jinak v předjaří rozhodně nesmysl rvát mezistěnu do plodu. Pokud bude chladno, rovněž. No a jinak, včely od Vás jsou vážně super ( není to placená reklama ), dnes jsem podsazoval třetí medníky a vážně vůbec nevím, kdy to stihly nanosit, když byla pořád zima a větrno...
Možná jste nemusel prozradit, že se známe. A děkuju moc, dobře se to čte.
Musel jsem se zasmát. Sám sobě. Možná mi to neuvěříte, ale mě prostě nenapadlo to s posledním včelstvem. Nenapadlo to ani mého bratra. Už mu to ale nejde říct...
Jasně, trubčina je taky plod. Jenže je postradatelný, já ho tak vnímám.
Díky za postřeh s M mezi dělničí plod. Popsal jste to pár slovy dokonale. Ale já vše píšu jako s tím voskem. Jasněže někomu může dobře dopadnout vařit ho v tvrdé vodě. Ale absolutní jistota vždy a za všech podmínek je voda měkká, povchová.
Mám za to, že to tu čtou hlavně začátečníci a ti si cit, který tak perfektně popisujete, musí teprve vytvořit a do té doby je nutné, aby nic neriskovali, nanejvýš jen postradatelný = trubčí plod.
Přiznám se, že se vložení M do hnízda vždy snažím vyhnout i když je skoro jisté, že by to dopadlo dobře.
Ale vy to píšete tak, jako by se vždy (nebo někdy) nějak trubčí plod zničil, avšak takto se nezničí nikdy! Prostě pokud je na poslední pozici a M se vloží mezi něj a plodové hnízdo, včelstvo to stimuluje k co nejrychlejšímu vystavění a hlavně zakladení mezistěny. K zastuzení trubčiny ve VN dojít snad ani nemůže, pokud nejsou sejta místo dna a nesmyslná očka a ani tak asi ne.
Zebrování je škodlivé a neradím to, co píšete vy. Mě jde o nekladení v medníku a jsasně jsem popsal způsob, jak se mu vyhnout = M vedel esebe a souše "ke zdem". Myslel jsem, že to nebudu muset víc či detailněji vysvětlovat. Řekl jste si o to.
Jestli se prostřídají souše a M a matku to nevyrajcuje ke kladení, pak ale nastane, a nemůže nensatat situace, že včely dřív naplní souše a protahnou jejich buňky a tudíž M nedostaví a zavíčkují slabší plásty, než je šíře louček. To pak nejde odvíčkovat a je ke vzteknutí a dá to tolik a tak protivné práce, že se vyplatí prostě nezebrovat nikdy. Ale jak už popsali vtipně tvůrci stařičkého amerického filmu, "Někdo to rád horké" tak někdo rád moderně zebruje a přidělá si tím spoustu starostí. Jak je libo. Já se snažím popisovat jak se vyhnout maximu práce jak jen to jde.