Naši předkové neměli nic víc, než kostní klih a ten nedržel v mokru ani velkém vlhku, dříví se rozklížilo. Nynější truhláři mají lepidla, že drží dva spjené kusy tak dobře, že když to chceme urazit, praskne prkno vedle, ale ne ve slepené spáře!
Nejprve je nutné vědět, která strana prkna je pravá a která je levá. Pravá je ta, co byla ke středu kmene.
Na úlyx se nehodí dříví uměle sušené ze sušárny na vlhkost kolem 8%, úl bude venku a tudíž je nutné použít dříví sušené atmosféricky.
Čerstvá prkna musí schnout proložená ve štosu a sice so centimetr, to rok a tak třeba coulka (necelých 25 mm, po uschnutí s bídou 24) tedy musí ležet ve štosu nejméně dva a půl roku. Pak má cca 14% a úl se nebude bortit.
Ve štose musí být prkna položená VŽDY PRAVOU STRANOU NAHORU!!!! A štos musí být dokonale rovný, aby dříví nebylo "do vrtule".
Nevhodné je dříví tzv boční - levná prkna pod krajinou. I ta se dají použít, ale musí se vždy středem rozříznou podélně a zase slepit.
Z toho vyplývá absolutní prazáklad a já tu ocituju větu starého machra, když se mi rozpadly první nástavky. Doslova řekl: "Potřebuješ na NN prkno široké 16 cm a máš ho? Rozřízni ho po délce prostředkem a zase slep tak, jak bylo".
Spárovka na nástavky (a cokoli pro exteriér) se lepí vždy jednou stranou jedním směrem a ne jak se dnes učí v učňácích cik-cak. Dnes je učí prostřídávat levou a pravou stranu. To nevím proč (nejsem truhlář), asi to tak může být v interiéru. Ovšem kde na výrobek působí povětrnostní vlivy, VŽDY MUSÍ BÝT DŘÍVÍ PRAVOU STRANOU VEN. Ano, polopatě. Doporučuji každému aby se podíval i na skříň v bytě. Jestli je z masivu a aspoň 50 let stará, má dvířka i boky slepená tak, že je to vždy pravou stranou ven ze skříně, i když je to do místnosti a ne na déšť. Stejně tak hranolky okenních rámů, dveře (nejen venkovní), zárubně u futra, vždy je vše orientované jedním směrem a vždy bez výjimky pravou stranou ven.
Jak na nástavek se stěnou smrk 20 mm.
Oštosuje se pravá strana prken a ne úplně načisto (jde o rovinu) a hrany (ty úplně načisto), levá se nechá surová a protože to bude uvnitř nástavku, nevadí malá oblinka, kůra a podobně. Prkna nesmí mít "padáky", tedy vypadávací suky. Ty se přilepí tak, jak tam byly (také D4) a nebo se prkna vyspraví ještě před hoblováním.
Spárovky se slepí výše popsaným způsobem, prkna už vybíráme (dle šířky) tak, aby v budoucím nástavku nebyla spára blíž kraje než asi 20 mm. Na straně kde bude nuta pro ouška rámků raději 35-40 mm.
Spárovka se udělá například asi 63 cm (630-640 mm) pro dva díly nástavku výšky 30 cm (čistá výška bude 308). Po rozříznutí na čistou míru už hrany nehoblujeme, stačí finální obroušení.
Spárovka by měla být asi metr dlouhá, tak, aby vyšly dvojice - bok a čelo, což je v čisté míře 425 + 465 = asi 90 cm nejméně (kratší dvě čela, delší dva boky, jak vyjde dříví)
Po podélném rozříznutí na čisto se ohobluje pravá, tedy lícová stěna. Nakonec se to protáhne na 20 s tím, že místy to bude "chlupatý". Z coulky se oboustranně čisté desky tlusté 20 mm udělat nedají.
Pak se desky rozřežou přesně pravoúhle na délky.
Potom se vyřežou nuty pro ouška. Nakonec se smontují nástavky. Vše montuju natupo, nijak se netrápím s pevností spojů v rozích. Vzhledem ke svému věku a tomu, že po mě v rodině nikdo nebude včelařit, bohate stačí životnost 15-20 let. Pokud se spojí rohy na péro a drážku a nebo drážky a "cizí" péro, nástavek získá na výdrži na dvoj i vícenásobek. I při spoji natupo to lepidlem D4 + na nástavek vysoký 15 tři vruty 70 mm (černý sádrokarton s prudkým stoupáním) udrží.
Velmi výhodné je použít vodovzdornou překližku borovice 18 nebo 21 mm (20 se nevyrábí). Ovšem tyto nástavky jsou vhodné na léto jako medníky, v zimě enormně trpí. A taky se vlhkem překližka chová jako bimetal a čela se dokážou prohnout že nejde vyndat rámky (to je lepší případ), nebo rámky naprostředku propadávají. Léta překližky musí být v pohledové stěně nástavku vodorovně.
Ovšem vzhledem k láci a rychlosti výroby nástavku se vyplatí i kdyby se ropzpadly za 8-10 let.
Nástavky natřu 2x "vyjetým" stolním olejem po smažení řízků. Ano, právě tím. Lepší je ho smíchat asi 1:1 s fermeží. Pokud použijeme čistou fermež, pak je třeba jí zahřát (až začne mírně kouřit, pozor na požár!) a natírat zatepla a nebo i po vystydnutí. Nejde o to, aby byla řídká, jde o polymerizaci rostlinného oleje, přehřátím se změní jeho vlastnosti. Nejsem ani chemik a možná to popisuju laicky, prostě fermež před použitím zahřejte na asi 180-200 stupňů.
Finální nátěr 2x (když ho vůbec stihnu) je Luxol (nebo podobná barva) pinia (nebo jiná hodně světlá) proto, že tmavé být nástavky nemají kvůli přehřívání.
Doufám, že jsem to popsal dobře, prosím romianing aby nakreslil orientaci prken a dal to sem. Prosím i ostatní o nějaké finty či drobnosti, které by mohly výrobu zefektivnit a výrobek zkvalitnit.
Rád zodpovím dotazy na co jsem zapomněl.
Zdravím.
Na Tomovu žádost jsem udělal obrázek znázorňující orientaci prken ve spárovce.
pro detailnější náhled odkaz na externí uložiště:
https://postimg.cc/PPWs7xzM
Něco jsem si o tom dohledal, a pro tento tento způsob výroby spárovky je opravdu nutné mít přirozeně vyschlé dřevo.
Na YT jsou videa, která ukazují jak spárovku udělat, ale tam skládají jednotlivé části napřeskáčku (L-P-L-P...)
citace jednoho článku:
Dříve se nedělala spárovka ze střídavě otáčených prken pravá a levá. Dělala se jen spárovka pravou stranou nahoru. To by ovšem dnes vedlo k tvoření "korýtek" a je nutné tyto plochy zpevňovat svlaky. Což je pracné. Ona i záda se dělala z tenké spárovky a byla rovná. On se totiž používal "vypráskaný" materiál, tedy materiál odleželý. Dřevo se totiž stále přizpůsobuje vlhkosti svého okolí, ale tuto vlastnost postupně ztrácí. Je to jako kulička na pružině - napřed po natažení velké výkyvy, které se postupně zmenšují až ustanou. Takže ta spárovka tehdy dělat šla, tvar byl stálý. Dnes je cyklus zimní těžba, cca 3 měsíce sušení na vzduchu a zbytek v sušárně. Z takového dřeva prostě klasická spárovka dělat dnes nejde. Proto se střídá pravá, levá, aby byly eliminovány tvarové změny, které u takového materiálu pak ještě dlouho probíhají.
Je otázkou, jestli všichni ti, kteří se "právě" rozhodli udělat si nástavky mají k dispozici dokonale proschlé dřevo.
Já mám naštěstí ještě stará prkna po otci, ale jiní, pokud potřebují, tak koupí prkna čerstvá, nebo narychlo sušená. Pokud nebudou chtít počkat na proschnutí, což není zrovna praxe této doby.
Takže každý si asi musí vybrat vhodnou technologii.
Správně jste si s nátěry odpověděl sám na základě přísné logiky. Z toho taky vyplývá, že jsem odpůrcem parafínování, parafín, podle mě, nemá a nesmí přijít na místa, kde by s ním byly trvale v kontaktu včely.
Za kresby vám děkuju, je to přesné, perfektní a velmi názorné. Je radost pracovat s někým, kdo chápe tak rychle a správně. Děkuju.
Zrání dříví se dá urychlit pravidelným proléváním štosu se dřívím. Ještě lepší je (dělalo se to tak když se enormně pospíchalo) připevnit prkna vodorovně na plaňkový plot na hranu a v hicech denně prolít vodou. Je potřeba aby byla prkna ve stínu a tu podmínku asi splní málokdo. Pokud se prolívá štos, musí být proložky velmi uzoučké, max 20x20 mm, nic se nezkazí takto tenkými proložkami (i 15x15) i když se do štosu voda nedostává. No a pokud se totiž ve štose dá prkno pravou nahoru, prkno se příčně prohne a vytvoří vypouklinu, ze které voda steče. Kdyby leželo opačně, nahoru levou stranou, prkno by udělalo korýtko a v něm by stála voda a dřevo by začalo zahnívat. Takže ve štose pravá nahoru má kromě důvodu menšího kroucení a praskání také ještě tento důvod - příčného prohýbání.
Pokud jsou prkna, hlavně boční - tangenciální - předem rozříznutá uprostřed (přibližně), pak se eliminuje rozpraskání téměř úplně a téměř se eliminuje i "vrtulové" kroucení při uložení a proložení ve štose, který je zatížený.
Proč se příčně prohne prkno?
Dřevo blíž je středu kmene (duši) je starší, vyzrálejší a rozhodně sušší - je už vlastně mrtvé, neaktivní, ale nehnije, protože k němu nemůže vzduch. Toto dřevo je už smrštěné značným vyschnutím.
Naproti tomu dříví blíž ke krajině - ven z klády, je živé, aktivní, velmi mokré a to se sušením smrští mnohem víc a proto se prkno příčně prohne (efekt bimetalu). Čím blíž ke krajině, tím víc a naopak prkna vnitřní pracují jinak, po vysušení jsou uprostřed tlustší než u krajů právě proto, že se dřevo u středu smrštilo vyschnutím méně.
Toto jsou prazákladní, dnes jak píše romaning už zapomenuté zásady a je dobré aby byl někdo, kdo tohle bude vědět, pro případ nějaké katastrofy a zhroucení internetu. Doufám, že se to nikdy nestane. Ale prostě je dobré vědět to, k čemu docházeli předkové po mnoho staletí systémem pokus-omyl. (právě tak by měl každý chlap umět udělat luk a rozdělat oheň holýma rukama, tedy bez sirek a zapalovače)
Ještě pro úplnost uvedu toto. Až laťovky s překližkami z počátku 20 století a po ww2 dřevotřísky umožnnily masivní (zdánlivě) nábytek. Staré skříně jsou vždy dělané tak (i dveře a ostatní věci, kde je potřeba výplně nějaké plochy), že mají rám a v něm je výrazně slabší výplň. Tyto výplně vypadají, že jsou jen ozdobou. Ve skutečnosti mají zeslabený okraj do tvaru per a rámy mají drážky kolem dokola. To proto, jak popisuje romaming, že dříví v masivu sice vyzrálé a vysušené, přesto stále pracuje - tedy dilatuje (roztahuje se a smršťuje) a to v závislosti na kolísání vlhkosti vzduchu. Bez tohoto opatření nemohly být žádné dveře ani dvířka nábytku. Laťovky a dřevotřísky to jednou pro vždy vyřešily a dnes už málkdo ví proč se to dřív dělalo jak popisuju. Pokud by předkové od určité šířky výplně nedělali možnost dilatace, dveře a jiné výplně by se bortily, boulily, trrhaly a dvěře by nešly zavírat a netěsnily by. Proto dnes obdivujeme celá staletí starý nábytek, obložení a interiéry zámků a hradů, dnešní moderní "dřevěné" materiály stěží přežijí století. Ale kdo ví? Možná ano. Já bych na to ale raději moc nevsázel.