Horizontální lis na rákos používám k výrobě vík a den. Lisuji na čtyřcentimetrovou tlouštku stěny. Zvenčí jsou dřevěné laťky a zevnitř pásky z pozinkovaného plechu. Po stažení v lisu se prošroubují vruty přes plechový pásek do dřevěného hranolku na venkovní straně. Lis je vlastně kopyto z tvrdého dřevo, do kterého se vloží předpřipravený začepovaný dřevěný rám, do rámu se naskládá rákos a třemi přítlačnými lištami s šroubem s trapézovým závitem (ze staré hoblice) se rákos slisuje na výšku rámu. Po utažení se vše prošroubuje. Mezery mezi přítlačnými bloky musí být dost velké, aby jimi prošel akušroubovák. Po uvolnění lisu se vyjme hotové víko/dno.
Na výrobu samotných nástavků používám vertikální lis, viz foto. Do lisu se vloží spodní rám, naskládá rákos na potřebnou výšku, pak horní rám. Na horní rám, se položí obdelníkový svařenec z jeklů a na něj křížový svařenec z jeklů s otvorem na trapézovou šroubovici uprostřed. Pak se lisuje utahováním šroubu. Lze slisovat jakákoliv výška nástavku (u mě na půdorysu langstroth), stačí nastavit odpovídající doraz. Ja ale lisuji jen NN, protože 2 NN mi slouží jako VN. Proto jsem nakonec výšku lisu zkrátil na polovinu, na fotce je původní verze (dlouhé hranoly při lisování NN zavazely). Po slisování se našroubují vertikální laťky a rohovníky zvenku (použil jsem jasan), zevnitř na bočních stranách laťky (tam je mi to jedno), a na čelní a zadní straně plechové pásky (kvůli šoupání rámků, laťky by zavazely). Plechové pásky by šly klidně použít zevnitř všude, ale mě to stačí takto.
Nestaví mezi krajním plástem a stěnou nějaké nesmysly?
‐----
Ne, max je krajní plást z té strany mírně deformovaný. Česna (očka) jsou zkraje a tedy na vzdálené straně je většinou přepážka. Mohl by tam být plechový pásek místo latěčky a pak by to bylo uplně bez problémů, ale mě to stačí takto.
Pořád obr. 3 - čela nemají vnitřní stojky, patrně kvůli první otázce pro třetí obrázek. Jak drží rákos?
----
To bylo foto nedokončeného nástavku (matoucí). Vložil jsem další fotky výše, z těch by to mělo být jasné.
A s tím souvisí další otázka, zda je to šité nebo vůbec? A pokud šijete, čím? Myslím materiál šití.
-----
Ne, rákos není třeba šít. Po slisování a sešroubování je to fest pevné, skoro jako "beton".
Jak je tlustá stěna v rákosu?
-----
4 cm
Jak se v tom včelaří? A jak se v tom daří včelám?
------
Zatím druhou sezónu, jsem spokojen, zimování bylo super. Malinko pomalejší rozvoj oproti tenkostěnným, ale rozdíl v medu pak nebyl. Zatím nedělám předčasné závěry. Jo, vlhkost medu je o cca 1 % nižší!
Kolik váží nástavek?
-----
Cca 5 kg
Jaká je spotřeba času na jeden nástavek? Dřevěné součásti něčím natíráte kvůli trvanlivosti?
-----
Co si budem říkat, je to hodně pracné. Pro nadšence na dlouhé zimní večery. Plánuju dřevěné části natřít krycí barvou. Zatím nebyl čas.
No paráda!!! Děkuju moc.
Prosím o posouzení následujícího (mého) nápadu.
Jednou proběhlo televizí (už jí 12 let vůbec nemám), že si někdo dal patentovat a začal vyrábět (dostal od Státní zkušebny potřebná osvědčení) RD z panelů z kombajnové, tedy rozbité slámy. Panely byly asi 1,3-1,5 m široké (to je můj odhad, určitě to bylo podle normalizované šíře oken, dveří a podobně) a na výšku jako místnost. Stěna byla myslím 30 cm tlustá, možná 35, to si už nepamatuju. V průvodním slově říkal autor, že to lisuje a šije asi tak, jako se dělaly dřív malé balíky slámy. Měl na to stroj, vypadalo to úplně stejně a asi tak rychle jako dřív lezl z mašiny ten balík slámy na poli, v takových jakoby krocích nebo rázech.
Vypadalo to báječně, bylo to téměř nehořlavé, z venku se to ničím nezakrývalo, byl to takový ten alternatiivní dům. Krekařík a romaning umí hledat na netu, najdete to?
No a já si umím představit stejnou rohož z rozbité kombajnové slámy. Tady si dovolím vysvětlení.
Princip slaměného úlu je v tom, že jsou stébla neporušená, "nerozbitá" mlátičkou. Jde o vzduch uzavřená ý v každém jednom stéblu kolínky slámy a nebo rámem úlu. Některé rohože ale žádné boky neměly, bylo vidět kulaté dírky slaměných stébel a ničemu to neuzavření nevadilo. Stébla měla být naležato proto, že v každém jednom stéblu vznikla vlastní cirkulce a z ní vyplývající přenos tepla. Proto neměla sláma ve stěně úlu "stát".
Ovšem košnice se sice vyráběla také z cepové slámy, ale ta byla "rozbitá" silným stlačením. Košnice byla udělaná stejně jako ošatka na chelba například. I tak sláma fungovala nenapodobitelně, zatím nebyl objeven lepší materiál pro včely než slamák z neporušených stébel a úplně stejně (asi to izolovalo o něco hůř) se chovala košnice ze stébel rozbitých. Slamák byl určitě mnohem lehčí, systém košnice (ošatky) je poměrně těžký (na váhu).
Je mi divné, že někoho už nenapadlo dělat úly stejně (jen samosebou slabší) jako popsané panely na RD.
Pro úplnost i když to není o včelařině. Existují pasivní domy z malých balíků slámy. Viděl jsem reportáž, paní si bydlení v tom velmi chválila (barák ale vypadal příšerně). Absolutně neprůzvučné, prý nehořlavé, myši do toho prý nejdou (myši ve stohách nebyly nikdy). A tepelná izolace neskutečně dobrá, náklady na vytápění 10 % proti čemukoli jinému a i prý méně. To by mohlo být právě nyní zajímavé, protože svetry jsou arogantně cynická kra.ina od lidí, kteří si neumí představit co je zima v baráku.
Medar, prosím o váš názor na nápad na úl z obyčejné kombajnové slámy podle popisu RD. Díky.
Ursus, lisuje se cca o 50 % rukou srovnaného materiálu. V rozích se nepřekládá, stébla mají různou tloušťku a hodně by to zdržovalo, je to zbytečné. V rozích jsou dřevěné rohovníky. Pásky dávám zevnitř, tam kde by 8 mm laťky vadily při šoupání rámků, ale klidně by mohly být všude zevnitř.
Tome, asi by to nějak šlo, ale nenapadá mě teď konstrukční řešení. Se slámou nemám zkušenosti. Ale sláma, rákos - je to jedno. Rákos je rovněž dutý a má kolínka. Čím tenčí rákos se vezme, tím lepší vlastnosti, většinou je to nějaký mix a pěkně to do sebe zapadne. Obsahuje křemičitany a proto je mnohem odolnější proti dešti a navíc velmi špatně hoří, myším také nechutná. A navíc kde teď shánět dlouhostébelnou slámu? Rákos roste skoro u každého rybníka a mokřiny.
Jasně. Abyste pochopil.
Někde jsem tu vysvětlil jak musí být složená spárovka jestli má vydržet nástavek 50 ale i 70 let. A tak dále. Jednou mi ještě na VF nějaký mladý odpověděl, že kolik že je mi let? Tehdy asi 60 a tak následovala otázka proč já dělám nástavky na 60 let, když jinde píšu, že nemám nástupce?
Takže. Když se udělá nástavek z voděodolné překližky 18 mm, je asi 5x lacinější v materiálu (ještě vlni byl), a je asi 10 x méně práce s jeho sestavením. Ovšem moje první, dnes asi 8-9 let staré začínají v hranách hnít a tak bude jejich životnost max 15 let, tedy čtvrtina z možných (vyzkoušených) 60 let. Díky láci a rychlosti pořízení vem čert relativně krátkou životnost. Cimala na přednášce říká, že jeho sendvič PS oboustranně opláštěný 3,3 mm (normálním) solitem má životnost 8 let a musí být po cca 4 letech obnoven nátěr a po generálce vydrží další 4 roky. tedy 12 let se spoustou údržby a tak mi překližka, kd eodhaduju 15 let vyhovuje.
A stejně to vidím se slámou, s její životností. Proto pro někoho sáhodlouze vysvětluju rozdíl mezi "rozbitou" slámou z kombajnu a cepovou slámou. Cepová se nesežene a nebo strašně pracně a tak vychází STRAŠNĚ PRACNĚ rákos jako jasná volba. Nic ho nežere, nehnije, nechci být tak pravdivě drzý jako ten mladej na mě a neptám se kolik je vám let.
Taky na úly musí být sláma žitná, ale kde jí dnes shánět? Tu dobytek nežere, když už by se žito někde pěstovalo. Protože nesaje, není dobrá ani na stlaní, místo hnoje dělá stejné množství slámy kaši. Talže jezevec namontuje na kombajn drtič a žitnou slámu (stejně jako řepkovou) rozemele na řezanku a rozhází po poli. Sláma ze žita nebo triticale sehnat nejde. A nebo děsně obtížně, tečka!
Tak mě zajímá normální pšeničná sláma z kombajnu. Koupilo by se jedno "kolo" slámy a je vystaráno. Lisoval a šil by to stroj, stejně jako ten co "šil" panely na RD, jen by ty panely nebo rohože měly malý rozměr na jednu stěnu úlu jako to máte vy. Vydrželo by to méně, jasně, ale bylo by to za hubičku. Na principu lisu na malé zemědělské balíky slámy (nebo sena), který je rovnou sváže, není nic světoborného a šikovný kutil by to musel po večerech sestrojit v garáži. Dokonce si dokážu představit vyrábět rohož většího formátu a řezat to na cirkuli (nebo šukačkou nebo jinak, třeba stříhat) podle konkrétního úlu.
Proč se to nevyrábí? I na to mám odpověď od kamaráda jezevce. Zákon (nebo vyhláška, moc nechápu rozdíl) to nedovoluje. Proto se ze slámy nedělají brikety na topení. Ihned vysvětlím.
Pole musí dostat nějakou organickou hmotu, která když shnije vytvoří humus. Takovou hmotou je sláma. Jenže aby vůbec shnila, musí jí počurat a pokadit dobytek. Když jezevec rovnou rozemele slámu a nafouká za stroj na poli, musí to posypat nějakým hnojivem aby to shnilo a na hnití neodčerpalo živiny z té půdy. Prostě jezevec musí apodobit výkaly toho dobytka. A proto, SE JÁ DOMNÍVÁM se nevyrábí ze slámy ani panely na baráky ani nic jiného, protože by pak ta hmota chyběla na už i tak vymrskaných polích.
Mimochodem, od starověku se sláma krmila a stlalo se chvojím a listí zhrabaným v lese a proto na polích humus přibýval, protože z velké části slámy byly výkaly dobytka a organická hmota na poli nevyrostla. Taky nebyly splachy. To jen pro úplnost, se včelama to nesouvisí.
Proto se lis na mnou myšlené rohože nevyrábí a muselo by se to postavit doma. Ovšem nejdřív by bylo nutné vyzkoušet rozbitou pšeničnou nebo dokonce ječnou slámu (plnou osin). Pšeničnou jezevec zkrmí dobytkem a zase až takový nadbytek jí není.
K vyzkoušení by mohl stačit primitivní lis jako měl můj táta a sešití nějakým trvanlivým provázkem.
Prosím o váš názor zda uvažuju úplně zcestně a nebo by na tom mohlo něco být. Košnice z rozmačkané slámy fungovaly znamenitě. Ví někdo z jaké slámy byly? Tedy z jaké obiloviny.
Pokud by rohože šil primitivní samo domo stroj, sláma je za hubičku všude k mání, nevadilo by, že by rohože měly nižší životnost než ty ze slámy žitné. Rákos super, ale je to pracné, už jen jeho získání.
Tome, rozumím tomu. Ale jak říkáte, někdo by musel takový stroj vymyslet a sestavit. Klidně to můžete zkusit a něco navrhnout.
Rozumím filosofii vyrábět spotřební levné nástavky s nižší životností. Já zase vyrábím tak, aby mi úly vydržely celý život (je mi 37) a abych je mohl předat i další generaci a zatím první mnou vyrobené nástavky nejeví žádné známky úpadku. Takže jasně, je to pracné a zdlouhavé, ale pokud mi to nikdo neukradne, odhaduji životnost na minimálně 50 let. Klidně i víc, v muzeích jsem viděl hodně staré exponáty. Čili nebudu muset každých 10 let nástavky vyměnit, potom je už pohled na pracnost jiný. A já mám rád dobře odvedenou práci... věci, které přetrvají generace... tedy je to i o pocitu, jisté hrdosti na svoji práci a zkrátka není vše v životě jen o $$$
Děkuji za odpovědi.
A čím sklízíš? (a dělíš na požadovanou délku)
Co si uvědomuji, když jsem kdysi na cosi rákos hamižnil, tak nejefektivnější bylo ruční zalamování, ale taky si vzpomínám, že mě pěkně bolelo netrénované zápěstí a u Tvého množství by mi ruka upadla. Možná ještě křovinák po zámrzu, ale u nás už pár let nebyla zima s nosným ledem (doufám, že nebude ani letos). Nebo mačeta? Netupí se to?
Poslední vizuální kontrola zazimovaných včelstev v rákosových úlech před zimou. Na prvním snímku je nejsilnější včelstvo (obsazuje 9 uliček), na druhém nejslabší včelstvo (obsazuje 7 uliček). Zásob odhadem 25 kg.
Ještě před deseti lety kolem našeho města sekali party lidí palach ( rákos 😁 ) v hodně velkém množství. Sekali to mačetama, človíček usekl vždy množství co chytil do ruky a pěkně to pak skládali do otýpek. Křoviňákem jsem sekl palach v práci pár zim po sobě. Padá si kam chce různě přes sebe, občas rosekneš již useklý, pokud ho po usečení hrabeš vidlema a pálíš, je to ok. Na výrobu úlů nebo něčeho jiného tento způsob nedoporučuji, nechtěl bych ten posečený skládat do otýpky.
Zkusil jsem si vyrobit jeden rákosový úl. Stěny jsem dělal z rohoží podle návodu na slaměný úl. Lisoval jsem je v lisu nejprve zhora rukou a pak šrouby z boku. Rohože jsem sešíval nerezovým drátkem na rámky. Je to parádně pevné. Jehla z hřebíku tím ani nešla provléknout.
Tloušťku stěny jsem zvolil 50mm. Rohy jsou seříznuté pod 45° a doléhají na sebe. Celé je to pak z venku zpevněno rohovými lištami.
Oproti prknům je to drbačka, ale je to zas něco jiného. Pokud se to osvědčí, příští zimu budu pokračovat.
Není to tak přesné jako dřevěný nástavek, tak jsem zvědavý, jestli nebudou prostavovat mezery kolem rámků - není zaručena včelí mezera.
Pěkně to děláte, rákostníčci, zajímalo by mně, zda včely to polepují propolisem, mohlo by to mít účinky proti virům a jiným potvůrkám, máte s tím nějakou zkušenost? Proč se ptám v Ejmerice drásají vnitřky dřevěných úlů, aby to včely potáhly propolisem, jaký máte na to názor
Jinak hezké svátky včelařúm aj včeličkám