Neregistrovaný uživatel

Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
měli jsme černou fenku kokršpanělku a kromě mě pokousala celou rodinu, jakékoli úkony s ní (střihání např.) bylo třeba dělat pod hystepsem nebo za mojí přítomnosti (na mě jediného si ta koza netroufla) i když taky mi v ruce roztrhala smotaný noviny s kterejma sem jí chtěl plácnout, agresivní stavy se u ní pojevily poprvé asi ve třech letech ( bránila si štěňata tím stylem že do místnosti v které byla se štěňaty umístěná nesměl vztoupit nikdo jinej bez mojí asistence, jinak skončil pokousanej ) a občasný agresivní projevy trvaly až do její smrti v 11 letech
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
Setkala jsem se s tímto u zlaté kokršpanělky. Zničeho nic připrocházce prokousla noho kolemjdoucímu člověku a odmítala na něj přestat útočit. Byla to asi 5 letá fena patřící jedněm lidem od nás z domu.Prostě jí ruplo v bedně.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
S nepřiměřenou náhlou agresivitou ne, ale s "nenávisti" k malým dětem - zvláště těch cizích, co lítají a křičí venku a přiběhnou k psovi a chtějí si ho pohladit, samozřejmě pes z toho nervózní (na děti v rodině byl zvyklý), prý to patří taky k tomu syndromu. Musím ale dodat, že k žádnému útoku nikdy nedošlo (naštěstí), jen vrčení. Se stářím se celkově zklidnil, nejhorší to bylo kolem jeho druhého roku života.
Pes, zlatý kokršpaněl
N.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
S nepřiměřenou náhlou agresivitou ne, ale s "nenávisti" k malým dětem - zvláště těch cizích, co lítají a křičí venku a přiběhnou k psovi a chtějí si ho pohladit, samozřejmě pes z toho nervózní (na děti v rodině byl zvyklý), prý to patří taky k tomu syndromu. Musím ale dodat, že k žádnému útoku nikdy nedošlo (naštěstí), jen vrčení. Se stářím se celkově zklidnil, nejhorší to bylo kolem jeho druhého roku života.
Pes, zlatý kokršpaněl
N.
Dodávám - dožil se třinácti let.
N.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
Tenhle syndrom je prý u kokrů geneticky vázán jen na zlatou barvu.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
Náš zlatý kokr, byl úžasný. Jak k dospělým, tak k dětem, ale ve chvíli, kdy jsme se přiblížili ke dveřím veterináře nebo paní na stříhání, tak se proměnil v hroznou běsnící bestii. Mě k sobě sice pustil, ale já neměla zase dost sil ho sama udržet a každý druhý "to odnesl". Tak to šlo 4 roky s narkózou a pak se asi začal zklidňovat, protože po změně veterináře i paní na stříhání (sami kokry chovají) už vše probíhalo více či méně v klidu. Jinak nikdy na nikoho nezaútočil. Abych nezapomněla byl bez PP. Katka
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
Nejlepší kamarádka měla zlatýho kokra, pohodář, ale jednou se mazlili v posteli a on se jí zničehonic zakousnul do nosu a držel... Musel jít z domu, nevím kdo u toho byl větší chudák.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nejlepší kamarádka měla zlatýho kokra, pohodář, ale jednou se mazlili v posteli a on se jí zničehonic zakousnul do nosu a držel... Musel jít z domu, nevím kdo u toho byl větší chudák.
A pak, že jsou pitbullové magoři...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
A pak, že jsou pitbullové magoři...
Můj děda měl kdysi dávno zlatého kokra psa bez pp akolem druhého roku se z mazlíčka rázem stal cvok,kterého se všichni báli.Mě bylo tehdy asi 10 a mohla jsem si s ním dělat co jsem chtěla,ale jinak na něj nikdo nemohl šáhnout pokud pes neměl náladu/pokousal pošťačku,tetu a na členy rodiny vrčel/,ale to znamenalo,že jsem s ním musela chodit i na očkování což byl pro mě otřesný zážitek.Bydleli jsme na vesnici a očkování se provádělo jednou za rok před budouvou Mnv.Bylo tam spousta psů i lidí a já přišla/na vyslání rodičů a prarodičů/s naším kokrem-samozřejmě jsme neměli ani košík.Psa/byl tlustý-asi 20kg/ mi po 30minutách pomohli dva statní chlapi uvázat na krátko ke stojanu na kola,já mu držela tlamu a ti dva pánové drželi psovi tělo.Když mu vet.píchnul injekci,tak najednou pes lítal po vesnici s jehlou v těle a chytla jsem ho až za dvě hodiny.Kokři se mi líbí,ale už bych ho nikdy nechtěla a dnes když mám kavalírku/nechá si líbit od každého všechno-vybírala jsem psa podle povahy k dětem/stajně bych nikdy neposlala svou 12letou dceru samotnou na očkování/košík máme,ale používáme ho jen do Mhd-na veterině se v klidu nechá prohlédnout i oočkovat aještě se veterinářkou mazlí/,ale po mém otřesném zážitku bych si to netroufla se sebehodnější psem.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
no nevím jestli je tento syndrom vázán pouze na "zlaté kokry", my měli černého se zlatým pálením a bohužel nás pokousal všechny v rodině , postupem věku se sklidnil a dokonce se pak už chodil i mazlit, každopádně neměl rád děti a to jakékoliv, když neměl svůj den, byl schopný pokousat i malé mimino
. Hodněkrát jsme uvažovali o utracení, ale vždycky se nám ho nějak zželelo a měli jsme ho rádi, takového jaký byl
. Když zemřel na rakovinu ve třinácti letech, tak jsme to nesli hodně těžce a i dneska čekám, že někde vyběhne a bude štěkat a vrtět se a to už to jsou dva roky, co ho nemáme ...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
no nevím jestli je tento syndrom vázán pouze na "zlaté kokry", my měli černého se zlatým pálením a bohužel nás pokousal všechny v rodině , postupem věku se sklidnil a dokonce se pak už chodil i mazlit, každopádně neměl rád děti a to jakékoliv, když neměl svůj den, byl schopný pokousat i malé mimino
. Hodněkrát jsme uvažovali o utracení, ale vždycky se nám ho nějak zželelo a měli jsme ho rádi, takového jaký byl
. Když zemřel na rakovinu ve třinácti letech, tak jsme to nesli hodně těžce a i dneska čekám, že někde vyběhne a bude štěkat a vrtět se a to už to jsou dva roky, co ho nemáme ...
My měli strakoše,nikdy nikoho nekousnul,ale na každýho i na všechny doma strašně vrčel.Vlastně jo ,kousnul našeho kluka ,ůplně bezdůvodně,šla kolem poštačka on naní štěkal a měl vztek,tak se najednou otočil přibjehl k malýmu a kousnul ho do ruky.Jinak byl perfektní,nejštastnější byl v lese,to se i mazlil a lísal jak štěně.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
My měli strakoše,nikdy nikoho nekousnul,ale na každýho i na všechny doma strašně vrčel.Vlastně jo ,kousnul našeho kluka ,ůplně bezdůvodně,šla kolem poštačka on naní štěkal a měl vztek,tak se najednou otočil přibjehl k malýmu a kousnul ho do ruky.Jinak byl perfektní,nejštastnější byl v lese,to se i mazlil a lísal jak štěně.
Toto, co popisujete, je t.zv. přenos jednání, kdy pes v případě, že nemůže něco udělat ( pošťačce), udělá to někomu, kdo je v dosahu. Toto ale platí pro všechny psy.
Jinak ke kokrům, znám jich několik zuřivců a všichni jsou zlatí, myslím barvu, u povahy je to naopak.
jm.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Toto, co popisujete, je t.zv. přenos jednání, kdy pes v případě, že nemůže něco udělat ( pošťačce), udělá to někomu, kdo je v dosahu. Toto ale platí pro všechny psy.
Jinak ke kokrům, znám jich několik zuřivců a všichni jsou zlatí, myslím barvu, u povahy je to naopak.
jm.
Můj kokr byl černobílý pes a taky kousal bez varování. Vrtěl ocáskem, mazlil se, a najednou chramst. Měl PP a byl z renomované chovatelské stanice, bohužel. A ještě k tomu byl kryptorchid.
Dalo se to s ním zvládnout, ale chtělo to systém a stereotyp. Ale mít malé dítě, tak by to nešlo. Teď mám asiatku a ta je zlatá.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj kokr byl černobílý pes a taky kousal bez varování. Vrtěl ocáskem, mazlil se, a najednou chramst. Měl PP a byl z renomované chovatelské stanice, bohužel. A ještě k tomu byl kryptorchid.
Dalo se to s ním zvládnout, ale chtělo to systém a stereotyp. Ale mít malé dítě, tak by to nešlo. Teď mám asiatku a ta je zlatá.
U zlatých kokrů tento syndrom tam zanesl zlatý chovný pes. Chodil mi jeden na stříhání, zlatíčko. Kamarád, kamarád, ve zlomku sekundy visel na ruce a vzápětí na zas ohromný kamarád. A to jsem ho zvládala bez ostňáku. To majitelé ani náhodou. Pokousaná celá rodina. Snažili se ho cvičit, tak jsem začala před stříháním 5ti minutovku výcviku a bylo to podstatně lepší. Prostě mu zaměstnat hlavu. ALe doma bych to mít nechtěla. Teď jak jde zlaťák, kterého neznám, jedině s košíkem.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
VY to tady tak vypisujete. To vypadá, jako by každej kokr byl agresivní. Nebo fakt je? Mám si dávat bacha na každýhoi kokříka, kterýho vidím na ulici? Nebo jsou ostatní psi taky takovýhle nevypočitatelní? A kolik psů s tímhle syndromem vlastně je?
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
VY to tady tak vypisujete. To vypadá, jako by každej kokr byl agresivní. Nebo fakt je? Mám si dávat bacha na každýhoi kokříka, kterýho vidím na ulici? Nebo jsou ostatní psi taky takovýhle nevypočitatelní? A kolik psů s tímhle syndromem vlastně je?
Nevím jestli každý kokr je agresivní, z diskuze mi vyplývá, že se to týká hlavně anglických kokrů, ale je to určitě individuální a záleží na povaze psa. Já mám například americké kokry a ti teda nejsou agresivní vůbec a jsou to zlatíčka, ale je pravda, že každý má jinou povahu a podle toho, co mám doma, a mám vysledováno, rozdíly v povahách jsou mezi kokry podle barvy srsti. Mám černobílou a ta je teda poděs, a to doslova a do písmene, ale v žádném případě není agresivní. Máme sice trochu problémy s poslušností, štěká a prudí ostatní psy bez ohledu na velikost a vůbec například absolvovat s ní výstavu, je vždy horor a nikdy nevím, jak to dopadne.Naopak mám doma černou amkokřu a to je klidná, vyrovnaná a poslušná fenka, kterou od štěňátka nebylo potřeba nic moc učit a vše se ji řeklo a ukázalo pouze jednou a nebyl s ní nikdy problém. S tou černobílou se nedá jít takřka vůbec navolno, pořád lítá jak střela a nedá se vůbec odvolat, s tou černou když půjdu i po městě navolno, nevzdálí se od nohy a nemusím mít ani strach, že by na někoho například skákala, prostě je strašně poslušná. Mazlíci jsou to ale obě dvě, agresivní nikdy nebyly. Netvrdím, že to musí být pravidlem, ale i podle odborných knížek barva srsti hodně ovlivňuje chování psa a moje zkušenosti to zatím dokazují, alespoň s americkými kokry. Iveta
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nevím jestli každý kokr je agresivní, z diskuze mi vyplývá, že se to týká hlavně anglických kokrů, ale je to určitě individuální a záleží na povaze psa. Já mám například americké kokry a ti teda nejsou agresivní vůbec a jsou to zlatíčka, ale je pravda, že každý má jinou povahu a podle toho, co mám doma, a mám vysledováno, rozdíly v povahách jsou mezi kokry podle barvy srsti. Mám černobílou a ta je teda poděs, a to doslova a do písmene, ale v žádném případě není agresivní. Máme sice trochu problémy s poslušností, štěká a prudí ostatní psy bez ohledu na velikost a vůbec například absolvovat s ní výstavu, je vždy horor a nikdy nevím, jak to dopadne.Naopak mám doma černou amkokřu a to je klidná, vyrovnaná a poslušná fenka, kterou od štěňátka nebylo potřeba nic moc učit a vše se ji řeklo a ukázalo pouze jednou a nebyl s ní nikdy problém. S tou černobílou se nedá jít takřka vůbec navolno, pořád lítá jak střela a nedá se vůbec odvolat, s tou černou když půjdu i po městě navolno, nevzdálí se od nohy a nemusím mít ani strach, že by na někoho například skákala, prostě je strašně poslušná. Mazlíci jsou to ale obě dvě, agresivní nikdy nebyly. Netvrdím, že to musí být pravidlem, ale i podle odborných knížek barva srsti hodně ovlivňuje chování psa a moje zkušenosti to zatím dokazují, alespoň s americkými kokry. Iveta
Jasně, díky za vysvětlení, já to tady vidím poprvé a nějak mě to zarazilo. Už jsem slyšela, že jsou nevypočitatelní, ale to jenom tak od příbuznejch, jestli si to dobře pamatuju. Jen jsem tady koukala jako puk, že na zlatý si má člověk dát pozor a na ostatní ne...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.217.129
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Setkali jste se s agresivním kokrem? Byl to pes nebo fena? Jakou měl barvu? A teď nemyslím, to, že na vás nějaký zaštěkal na procházce, ale myslím tu nepřiměřenou náhlou agresivitu, která zase přechází. Četla jsem jeden článek o podmíněnosti tohoto sy na barevnou varietu a pohlaví kokra, tak bych si to chtěla ověřit, i když, stejně to asi bude o četnosti. Jako např. pokousání dítěte psem, vede kříženec, pak německý ovčák a jezevčík, ale to, že jsou to nejběžnější psi, právě zkresluje výsledek.
Tak si vezmite šteňa pôvodne poľovného plemena do bytu a chcite z neho spoločníka na gauč, správajte sa k nemu podľa toho, že aký je krásny, taký je aj milý a máte psa so syndrómom agresivity, závislosti na majiteľovi, uštekanca a despotu. Nepopieram možnosť genetickej vady, ale vadí mi, ak niekto nezvládne zdravého jedinca aktívneho plemena, poľovnícky tvrdohlavého a samostatného, ako majiteľ zlyhá na celej čiare a potom to hodí na genetiku.Doma máme 12 ročného zlatého kokra bez PP, ktorému sú jasné hranice, je šťastný a my sme s ním spokojní.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.6.3)__
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak si vezmite šteňa pôvodne poľovného plemena do bytu a chcite z neho spoločníka na gauč, správajte sa k nemu podľa toho, že aký je krásny, taký je aj milý a máte psa so syndrómom agresivity, závislosti na majiteľovi, uštekanca a despotu. Nepopieram možnosť genetickej vady, ale vadí mi, ak niekto nezvládne zdravého jedinca aktívneho plemena, poľovnícky tvrdohlavého a samostatného, ako majiteľ zlyhá na celej čiare a potom to hodí na genetiku.Doma máme 12 ročného zlatého kokra bez PP, ktorému sú jasné hranice, je šťastný a my sme s ním spokojní.
Tak v tomhle je problém v současné době u retrívrů, že jo. ALE - syndrom agrese byl u kokrů vědecky popsán a skutečně existuje. Nezaměňovat s dominantním nezvládnutým psem! Prvním a základním znakem syndromu zuřivosti je kousnutí BEZ varování. Hladíš si pejska, je milý, vrtí ocáskem, kroutí se blahem, a najednou kousne. Žádné vrčení, žádná nelibost, nic. Prostě kousne. To normální rozhodně není. Dají se stanovit mantinely, dá se to omezit, ale už nafurt to bude úplně nevypočitatelný pes. Majitel si obvykle osvojí velmi rychlé reflexy na uhnutí rukou :-).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.14.6
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak v tomhle je problém v současné době u retrívrů, že jo. ALE - syndrom agrese byl u kokrů vědecky popsán a skutečně existuje. Nezaměňovat s dominantním nezvládnutým psem! Prvním a základním znakem syndromu zuřivosti je kousnutí BEZ varování. Hladíš si pejska, je milý, vrtí ocáskem, kroutí se blahem, a najednou kousne. Žádné vrčení, žádná nelibost, nic. Prostě kousne. To normální rozhodně není. Dají se stanovit mantinely, dá se to omezit, ale už nafurt to bude úplně nevypočitatelný pes. Majitel si obvykle osvojí velmi rychlé reflexy na uhnutí rukou :-).
Asi to tak bude,jak píšete.Buď to v sobě má a nedá se s tím nic moc dělat,nebo máte kliku a máte hodného psa.Moje černá kořice (Am.)nikdy nikoho nepokousala,je hodná a mílá,i když dobře hlídá.Ale nejšťastnější je taky v lese.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.217.144
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak v tomhle je problém v současné době u retrívrů, že jo. ALE - syndrom agrese byl u kokrů vědecky popsán a skutečně existuje. Nezaměňovat s dominantním nezvládnutým psem! Prvním a základním znakem syndromu zuřivosti je kousnutí BEZ varování. Hladíš si pejska, je milý, vrtí ocáskem, kroutí se blahem, a najednou kousne. Žádné vrčení, žádná nelibost, nic. Prostě kousne. To normální rozhodně není. Dají se stanovit mantinely, dá se to omezit, ale už nafurt to bude úplně nevypočitatelný pes. Majitel si obvykle osvojí velmi rychlé reflexy na uhnutí rukou :-).
Nezaměňovat s dominantním nezvládnutým psem! Prvním a základním znakem syndromu zuřivosti je kousnutí BEZ varování.
No veď to. Ak niekto od samej lásky nezvládne psa, nech sa nevyhovára na syndróm.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.104.146
Dobrý den mám kokršpanělku od půl roku děláme sportovní kynologii je to nejskvělejší parťačka co mám a nikdy bych neměnila je bez PP, zdravá pět zkoušek z výkonu.Ano nemá ráda když jí chtějí cizý lidé omuchlávat poté varuje a je schopná i kousnout,na rodinu nikdy nezaůtočila prostě miláček rodiny, myslím že spoustu lidí si plete pejsky s dětmi je potřeba včas nastavit hranici.Zlatá kokršpanělka jak říkám nic nečekaného ať jsme kde jsme přesně vím co bude následovat.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.11
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den mám kokršpanělku od půl roku děláme sportovní kynologii je to nejskvělejší parťačka co mám a nikdy bych neměnila je bez PP, zdravá pět zkoušek z výkonu.Ano nemá ráda když jí chtějí cizý lidé omuchlávat poté varuje a je schopná i kousnout,na rodinu nikdy nezaůtočila prostě miláček rodiny, myslím že spoustu lidí si plete pejsky s dětmi je potřeba včas nastavit hranici.Zlatá kokršpanělka jak říkám nic nečekaného ať jsme kde jsme přesně vím co bude následovat.
Pokud vaše fenka při omuchlávání cizími nejdřív varuje a pak teprve zaútočí, jde o normální agresi ze strachu/nejistoty, stejně jako u kteréhokoliv jiného plemene.
Jekyll-Hyde syndrom se vyznačuje naopak tím, že pes útočí naprosto bezdůvodně, bez varování, vlastně ani neví proč, je úplně "mimo", nevnímá. Má to hodně společného s epilepsií - stejně jako u epilepsie jde o záchvatovité neurologické onemocnění. Výchova a "nastavení hranic" na něj nemá naprosto žádný vliv.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ja som mal dve zlaté fenky kokeršpaniela a ani s jednou nebol žiadny problém. Boli až moc priateľské k cudzím ľuďom, psom, zvieratám, s nulovou agresivitou. Výchova je veľmi dôležitá. Kamarátka mala kokeršpaniela po priateľských rodičoch a pes bol agresívny, lebo sa mu nevenovali. Bol celý čas zavretý v byte.