Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.70.59
Prosíme pomozte!
Když nám loni 8.5.2009 odešla naše milovaná panička Jiřinka,zůstali jsme (já a tři mopsí holčičky)sami.Protože opatrování tří pejsků jsem nezvládal,ujala se té nejmladší černé Bejbinky dobrá duše a zkušená chovatelka,paní Hromová.A mě zbyly dvě stařenky:Můj miláček Ulinka a o půl roku mladší Elinka.A tak jsme spolu v Písku hospodařili a pomalu si zvykali na to,že naše drahá panička se nám nevrátí.Mne bolelo srdce,když ještě dlouho po tom,co nás Jiřinka opustila,sedávaly obě mopsičky u dveří,kde čekaly na paničku a jejich krásné,smutné oči se mne stále ptaly:Páníčku,proč nás naše panička opustila?Kdy se nám vrátí?Nám je po ní smutno!
A tak,jak plynul čas,tak se i dvě pejsčí siroty pomalu zvykaly na to,že už jim zbyl jen páníček a ještě víc se přimkly ke mně , i když u Ulinky ještě větší vazba mezi mnou a ní už nastat nemohla,protože Ulinka byla prostě moje a já byl její už dávno.
S tím,že nám panička chybí,jsme se nakonec přece jen trochu vyrovnali,ale v Písku jsme zůstat nemohli a tak jsme se přestěhovali do mého původního bydliště,do Veselí nad Lužnicí k mému synovi do domu na soutoku dvou „divokých řek“-Lužnice a Nežárky.Ty při povodni v roce 2000 dům značně poškodily.
Syn ,za mého finančního přispění z vytopeného domu udělal-dalo se téměř říci-novostavbu.A tak já i pejsci jsme se těšili,že náš život po těch zkouškách začne konečně ubírat směrem,určeným tvorům,kteří ztratili svůj domov,své nejbližší a přitom jejich vlastní život už spěje ke svému závěru.
Bohužel,už druhý den po nastěhování jsme se přesvědčili o opaku.Elča se totiž dřív,než jsem ji stačil vyvést při poledním venčení,vyčůrala na nové,krásné dlaždičky v dolejší chodbě.Nebyla totiž obeznámená s novým prostředím,vystresovaná tou změnou i novým denním řádem-a bylo zle.Syn,který se u tohoto „prohřešku“ naskytl,kategoricky prohlásil:“Ti psi musí z baráku pryč!“
Nebudu zde rozvláčně popisovat.jak jsem se snažil zabránit katastrofě,ustupoval synovým požadavkům,například,že psi „páchnou“-a to jsem řešil tak,že při každém venčení,jakmile jsme prošli dolejší chodbou,vystříkal jsem prostor sprejem.Ale sami nejlépe víte,že ten „nesnesitelný smrad, z něhož se dělá člověku špatně“,se u našich miláčků mopsíčků prakticky nevyskytuje.Dalším,nepřekonatelným prohřeškem byly chlupy,které zaneřádily celý spodek domu.No,pravda,ačkoliv jsem pejsky hřebelcoval,nějaké zbytky srsti po nich na chodbě zůstávaly.To jsem řešil tím,že 3 x týdně-v pondělí,čtvrtek a sobotu jsem ručním elektrickým vysavačem všechnu srst odstranil a v zápětí celý prostor,tj.odshora (bydlím nahoře,syn dole)pak za použití úklidového nářadí a s přídavkem jaru celý inkriminovaný prostor vytřel.Syn sice své výtky zmírnil,ale přesto mně dával stále nová ultimata,do kdy mám své miláčky odstranit.Posléze i tato ultimativní „hlášení“ ustávala a tak jsme začali žít v domnění,že syn uznal,že jednak mu pejsci dům nijak nepoškozují (a jak by také pejsči srst mohla poškozovat domovní zařízení,přitom 3 x týdně pečlivě odstraňovaná) a o zápachu je myslím v souvislosti s poškozováním domu zbytečně mluvit.Ono ale synovi,jak se později vyjádřil,šlo o to,že se mu prostě pejsci,kteří mu na domu neudělali sebemenší škodu,znelíbili a tak v tichosti připravoval svoji akci.
26.5.2010 jsem v poledne odjel do Sezimova Ústí přednášet členkám Svazu žen o kytičkách.Když jsem se kolem 17.00 hodiny vracel,nemohl jsem se dočkat,jak prosklenou částí dveří uvidím ty malé známé siluety mých miláčků,kteří,ať už jsem šel třeba na WC nebo nakoupit,trpělivě čekali na můj příchod a po otevření dveří vrtěním ocásků a škrábáním paciček po mých nohách dávali najevo svou radost nad mým návratem.Když jsem vstoupil do horní chodbičky a ty dvě milé čekající siluety nespatřil,zamrazilo mne strašným tušením a když jsem pejsky nenašel ani v pokoji a pak si všiml,že z okenního parapetu zmizely jejich kšírky a vodítka a na stole objevil synův dopis,že „psi jsou u nějaké paní kdesi u Jihlavy,na kterou záměrně vymazal veškeré spojení,což zdůvodňoval tím,že má slabé srdce,křečové žíly a pokud mu zbývá ještě 10 let života Nenechá si jeho půlku otrávit zvířatama,která opravdu nesnese“.
Tím se vlastně přiznal k tomu,že jeho narážky na „ smrad a chlupy“ byly jen zastíracím manévrem jeho nesmyslné averze vůči zcela nevinným tvorům,kteří mu nijak neškodili.A to přitom opomíjím naše vzájemné a časté rozhovory.kdy jsem ho prosil,aby mně pejsky ponechal,protože jsem zde sám,nemocen,je mi už přes 80 let,pejsci jsou jediným mým štěstím a útěchou v mé samotě.Nic platno.Jeho zcela neodůvodněná zášť musela být ukojena a to pro mne tím nejkrutějším způsobem.Přitom nepochopil ano to,že se vlastně dopustil krádeže,protože to byli moji pejsci a já nejsem zbaven své právnosti,aby on mohl s mými „věcmi“(protože v našem zákonu jsou pejsci považováni za „věc“)disponovat bez mého souhlasu.
Já už nebudu tuto pro mne tragickou událost dál rozvádět,jen ještě dodám,že jsem podal žádost na MěÚ o umístění do zdejšího zařízení pro staré občany,protože nemohu žít společně s člověkem,který mně tak necitelně ublížil.A podnikám víceméně zoufalé kroky,aby se mi moji miláčkové vrátili,protože zrovna tak,jako mně po nich,tak jim se stýská po páníčkovi.Vždyť to nejsou malá štěňátka,která se snadno přizpůsobí změně prostředí i změně majitele,ale desetileté stařenky,zvyklé na svého páníčka,na způsob ošetřování a vůbec celkové zacházení,takže pro ně to musí být situace zcela stresující a trpí odloučením stejně,jako já-(pokud nedošlo k tomu,co zde nechci ani vyslovit).
A tak,když pročítám článečky třeba paní Plaché, Kolářové,příběhy mopsíčků,žijících až v dalekém Švédsku,dopisy a téměř každodenní telefonáty naší milé Australanky Zdeničky Jeřábkové a reakce jiných mých přátel,je mi strašně smutno a nemohu stále pochopit,kde se v synovi vzalo tolik bezcitnosti a nenávisti.Lze to pochopit?A tím se dostávám vlastně na začátek této mé“zpovědi“.A jsem přesvědčen,že mezi námi chovateli těchto úžasných pejsků bude odpověď jednoznačná.
A tak končím s poznámkou,že syn pochopil „po svém“naši citaci zákona,že totiž pejsci jsou považováni za „věc“,t.j. za něco,co není schopno něco cítit,myslet,vnímat,tedy něco,co je mrtvé,bez života a proto se s tím může zacházet dle libosti majitele.A když tuhle myšlenku poněkud otočíme,tak syn mne vlastně zařadil do stejné kategorie,t.j.mezi nic necítící,nemyslící mrtvý kus nábytku.
Skutečně „obdivuhodná“filozofie,že?
Karel Háček
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.195.92
Citace z Mopsklubu:
Právě jsem mluvil s p. Háčkem. Ve Veselí už není, protože dům jeho syna byl při povodni kompletně vytopen a je t. č. neobyvatelný. P. Háček je v Soběslavi u dalšího syna. Člověk by neměl býti škodolibý, ale napadlo mě cosi o Božích mlýnech, které tentokrát mlely docela rychle. O fenkách p. Háček nic neví.
No, na každou svini se vaří voda, že.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.65
Chtělo by to na pána nějaký kontakt, v případě, že by se zadařilo fenky najít.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.70.59
kontakt přes www.mopsklub.cz nebo na facebooku - Mops Klub České republiky
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.98.178
Vím, jak se ten člověk cítí. Přišla jsem takhle o svého kocourka. :( zbyl mi jen kousek obojku a jeho chloupky po pokoji. Ty jsem si schovala na památku. V mé mysli je se mnou navždy. Vzpomínám na Tebe, Bertiku
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.65
Syn je obyčejná hyena, ....no comment.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.98.178
ještě dodám, že pánovi moc preju, aby sva zvířátka našel. nebo aspoň zjistil, že někde dobře žijí.. syn je zla bytost, pryč od takových
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.65
Možná by synáček zazpíval na plicii, kam čubiny dal, pokud je dal. Koneckonců to byla krádež.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.65
TAKŽE PROSÍM VÁS, KDYBY SE NĚKDE OBJEVILY 2 STARŠÍ MOPSOVÉ, NEBO ASPOŇ 1. UPOZORNĚTE ZDE, MŮŽOU BÝT KDEKOLIV. ASI BY TO CHTĚLO I NA NALEZENCE.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.144.32
Vidím největší problém ve vztahu otce a syna. Kdyby byly vztahy normální, nikdy by se něco podobného nemohlo stát. je mi moc líto mopsíků i pána, který toto všechno napsal. Ale má ....bohužel....syna takového, jakého si vychoval!
Vím, je to teď asi vůči němu kruté, ale někde je počátek toho, proč se syn takto chová k otci a jeho psům a jen zadavatel tohoto tématu tuší, kde se stala chyba!!!!
Přesto mu moc a ze srdce přeji, aby svoje mopsíčky získal zpět!!!!
Vztah se synem bude asi složitější!!!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.53.1
Ale má ....bohužel....syna takového, jakého si vychoval! Tohle může napsat jen někdo, kdo toho v životě moc nezažil. A jak mi vysvětlíte, že jsou v rodině tři děti, dnes už je všem přes 50 let. Dvě děti jsou hodné a starají se o své rodiče, a třetí je fracek. Podotýkám, že všichni byly vychovávány stejně. Není to jen o tom, jak si to vychováte, a to platí i u psů.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.72.246
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Citace z Mopsklubu:
Právě jsem mluvil s p. Háčkem. Ve Veselí už není, protože dům jeho syna byl při povodni kompletně vytopen a je t. č. neobyvatelný. P. Háček je v Soběslavi u dalšího syna. Člověk by neměl býti škodolibý, ale napadlo mě cosi o Božích mlýnech, které tentokrát mlely docela rychle. O fenkách p. Háček nic neví.
No, na každou svini se vaří voda, že.
alespoň že tak ,dědy a pejsků je mi moc líto ,synovi ze srdce přeju tu povodeň i to aby se k němu ve stáří někdo zachoval podobně.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ale má ....bohužel....syna takového, jakého si vychoval! Tohle může napsat jen někdo, kdo toho v životě moc nezažil. A jak mi vysvětlíte, že jsou v rodině tři děti, dnes už je všem přes 50 let. Dvě děti jsou hodné a starají se o své rodiče, a třetí je fracek. Podotýkám, že všichni byly vychovávány stejně. Není to jen o tom, jak si to vychováte, a to platí i u psů.
Absolutní souhlas !
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.65
I sebelépe vychované dítě, ovlivní partner, prostředí a spousta dalších okolností, takže nakonec je z něj jiný člověk.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.33.230
jsem podal žádost na MěÚ o umístění do zdejšího zařízení pro staré občany
a kdyz se fenky najdou, tak tam pujdou bydlet taky??
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.232.230
Takový svině děti.....je neuvěřitelný že se děti dokážou takto chovat ke svým rodičům.........mám velmi blízkou osobní zkušenost....mám penzion pro seniory a pár podobných zkušeností taky,ale beru je jako svoje a nenechám jim ubližovat byť i od vlastních dětí.Mít místo pro chlapa nabídla bych mu ubytování i s oběma fenkama.....jen škoda že je nemůže pořád najít......a také kdo ví jestli je syn někomu daroval nebo zabil
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.200.174
Příběh je to hrozný, ale pokud je jeo účelem hledání ztracených mopsic, mám pocti, že je trochu pozdě ne? Pokud to v roce 2000 byly stařenky, tak teď asi těžko žijí, nebo se pletu?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.148.115
No já nevím - v první větě je napsáno že paní zemřela v roce 2009.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.24.53
Stalo se to 26.5.2010 . Stačí pozorně číst...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.65
Pokud to chápu, tak se to stalo letos v červenci ne ?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.200.174
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Stalo se to 26.5.2010 . Stačí pozorně číst...
jojo už to vidím, to pardon
Lidi jsou hrozné svině
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.224.8
Také by mohl podat na syna trestní oznámení na policii - 2 fenky mopse s PP - to mají cenu více než 5000,- Kč , takže odcizení mopsů synem je trestný čin. A až by policie ze syna dostala kontakt ( třeba telefon nebo email ) na nové majitele, tak by se fenky potom panu Háčkovi vrátily, a on by mohl trestní oznámení stáhnout pak zase stáhnout ( pokud by chtěl ). Jedině tak by mohl získat nějaké informace a fenek se dopátrat. Na hrubý pytel patří hrubá záplata.