Co je to socializace

Slovo, které je tak často používáno a v každé odborné kynologické literatuře či tiskovinách se “o něm” hovoří. Většina začínajících “pejskařů” se však musí pouze domýšlet, co opravdu slovo “socializace” vyjadřuje.

Nahlédneme-li do slovníku, zjistíme, že významů má hned několik, ale citujme ten správný - ke kynologii se vztahující: “socializace - (pedagogika, psychologie), postupné začleňování do společnosti sledující především osvojení základních forem jednání a chování…”. Tedy i takto by se to souhrnně dalo vyjádřit, avšak toto pouhé jedno slovo má v kynologii daleko hlubší význam.

Pro každého psa je “období socializace” velice důležité a v té nejintenzivnější formě by mělo probíhat v období mezi 7 - 12 týdny jeho věku. (Výjimečně do 16 týdnů). Jedná se o období, které ve větší míře ovlivní chování daného jedince v následujícím životě a zdůrazní jeho osobnost. Se socializací je možné začít i později (většinou z důvodu nápravy chování dospělého psa, u kterého byla socializace podceněna nebo z důvodu zakoupení již podstatně odrostlejšího štěněte od nezodpovědného chovatele, který socializaci štěněte, o kterém věděl, že půjde do jiných rukou, nevěnoval pozornost). Každopádně čím později se se socializací začne, tím zdlouhavější a náročnější to bude a navíc se většinou zcela nedosáhne kýženého výsledku. Proto uvedených šest týdnů má opodstatněný význam, který nelze ani při nejmenším podceňovat.
Socializaci předchází i jakési “období vtiskávání”, což se děje výhradně u chovatele. Toto období probíhá do 7 týdnů věku štěněte a o zdárný vývoj štěněte se musí starat chovatel. (I proto je důležité při výběru štěněte hledat dobrého -- starostlivého chovatele). V tomto období se začleňuje štěně do hierarchie, učí se, jak se chovat k ostatním psům (sourozencům). Chovatel by měl štěňatům poskytnout co nejrozmanitější prostředí s různě barevnými, velkými a zvukově zajímavými věcmi. Každopádně by štěňata v tomto období měla přijít do velmi častého a úzkého kontaktu s lidmi různého věku. Protože období vtiskávání je pro vyrovnanost povahy psa stejně důležité jako období socializace, mělo by štěně do 7 týdnů zůstat u chovatele, resp. mezi ostatními štěňaty a ve vlivu své matky-feny! Pouze v řídkých případech je možné doporučit odebrání štěněte o týden dříve. Je-li chovatelem období vtiskávání správně pojato, je štěněti dán důležitý základ vyrovnaného chování k okolí. Dále vše záleží na socializaci a výchově (příp.výcviku) u nového majitele.

Pes označený jako nesocializovaný nebo málo socializovaný, nevhodně či nepřiměřeně reaguje na běžné situace a věci. Trpí nejen jeho nervová soustava, tedy on sám, ale také majitel a okolí. Nevhodnou reakcí může být jak nepřiměřená bázlivost, tak agresivní chování, které většinou pramení ze skrytého strachu. Pes, který neví, jak na vzniklou situaci reagovat, reaguje pudově (útěkem) či “zkratově” kousáním. Takový jedinec je nebezpečný svému okolí i sám sobě (např. při útěku jej může srazit auto či se může ztratit). Každý majitel psa by měl věnovat socializaci svého psa maximální pozornost. (Měla by to být jeho povinnost). Pokud socializaci a základní výchově nechce nebo nemůže věnovat svůj čas, neměl by si psa pořizovat, protože trpět nakonec budou všichni.
Socializací rozumíme seznámení psa se světem, tedy s různými zvuky, věcmi, živočichy, ale také situacemi. Socializace není vyjádření jediné činnosti, ani ji není možné přesně definovat. Výrazně se prolíná a jde ruku v ruce s výchovou štěněte, ale stejně jako u výchovy a výcviku, je i u tolik omílané socializace důležité znát alespoň základní fakta a pravidla.

Je důležité štěně seznamovat s novými situacemi, neznámým prostředím, věcmi. Vždy postupně a zásadně na vodítku, případně (ale výjimečně) v náruči. Nikdy se nesmí stát, že by štěně před něčím ustrašeně uteklo či získalo špatnou zkušenost! Ve štěněčím věku mají takové negativní zážitky až příliš velký význam a často v dospělosti vyústí v nevhodné chování a to nejen v kritických situacích. Štěně musí získat zdravou důvěru k věcem, situacím, různému prostředí, zvířatům i lidem, i když se jedná o psa, který bude mít za úkol hlídat dům apod.. Právě výborně socializovaní jedinci, znalí i reakcí a chování lidí, jsou nejlepšími hlídači, protože je nic nepřekvapí a jsou si vědomi své neohroženosti.

Jestliže se štěně bojí a má snahu utéci, je nutné nenásilně a s citem pro vzniklou situaci štěně přesvědčit, že to, čeho se bojí, je jeho “přítel” - nic mu neudělá. Vždy se chovejte k věci, situaci apod. (ať je reakce štěněte jakákoliv) s naprostou samozřejmostí - “jako by se nic nedělo”. Nikdy psa neuklidňujte a neberte do náruče jen z důvodu, aby jste ho utišili, stejně tak je krajně nevhodné zvyšovat hlas či štěně trestat. Protože potřebujeme, aby pes vše kolem bral jako “samozřejmost k životu patřící”, musíme se chovat tak, jak by jsme chtěli, aby se choval náš pes. Díky chlácholení či křiku se štěně jen utvrdí v tom, že jeho obavy jsou na místě, neboť i jeho páníček se nechová “normálně”.
Špatnou (byť pochopitelnou) reakcí majitele psa, kterého něco vystrašilo, je také rychlé vzdálení se od “dané věci”, či naopak nucení psa se “toho” dotknout. Zde platí staré známé: “ideální je zlatá střední cesta”. Pokračujte tedy tak, jak jste měli původně v plánu a chovejte se zcela přirozeně. Pokud se štěně vzpírá a nechce jít nebo naopak chce jít rychleji apod., nebojte se použít i silnější zatáhnutí za vodítko. Jakmile se pes uklidní, můžete ho “zběžně pohladit”, ale nikdy jej důrazně nechvalte či neodměňujte, aby nepochopil, že se opravdu “něco hrozného dělo”. Daleko vhodnější je hra se štěnětem, kterou však musíte praktikovat častěji, než jen v momentě, kdy štěně překonalo (či překonává) strach.

Jestliže má štěně snahu očichat si věc, které se bojí, dejte mu čas a umožněte mu to. Každopádně je nutné si uvědomit, zda se nejedná o věc, která mu může ublížit (nastartovaná motorka - pozor na horký výfuk, štěkající pes za plotem -- hrozí pokousání štěněte…). Stále mějte na paměti - žádná špatná zkušenost, protože se z vašeho psa má stát vyrovnaný, kamarádský, ale zároveň neohrožený jedinec.
Přesto i u “špatných zkušeností” existují výjimky. Ty se vztahují spíše již k výchově, kdy štěně chce udělat to co nesmí. Jako špatnou zkušenost je možné považovat např. rozběhnutí se za kočkou - prudké škubnutí za vodítko = špatná zkušenost, požírání odpadků z trávníku - zarachotí vedle něj odhozený svazek klíčů či plechovka s kamínky = špatná zkušenost… Za špatnou zkušenost není možné považovat ani např. zavírání psa do kotce, protože i toto je zapotřebí psa naučit co nejdříve, byť se mu v něm zpočátku vůbec nelíbí.
Seznamujte - nechejte hladit své štěně nejen lidmi různého věku (je však vhodnější nepodporovat přílišné mazlení s nimi a krmení dobrotami, což by mohlo vést k obtěžování každého kolemjdoucího a u některých jedinců i k narušení silné vazby psa a jeho pána), ale také vyhledávejte z důvodu seznámení a dovádění podobně stejně stará štěňata a hodné dospělé psy. Pokud je váš psík maličký a tenkých kostí, nezapomeňte na přílišnou hmotnost některých dospělých psů, se kterými si má váš psík hrát, aby nebylo ohroženo jeho zdraví. Vyhledávejte místa s koncentrací různých domácích a hospodářských zvířat a případně za pomocí vodítka usměrňujte jeho chování. Choďte do lesa, aby se vaše štěně seznámilo s pachem divoké zvěře a naučilo se, že i v lese se musí ovládat a být ovládáno. Nevynechejte různé nádražní haly, panelové domy, výtahy, jízdu autem, autobusem, vlakem, postupně vyhledávejte místa s větším a větším počtem sem a tam se pohybujících lidí, samozřejmostí je návštěva u veterináře, ale také uvázání štěněte na malou chvilku u obchodu, zvedání do náruče i “cizí” osobou…, doslova vyhledávejte nové a nové věci a situace, aby v pozdějším věku nemohlo vašeho psa nic zaskočit. A hlavně nezapomeňte, že čas letí, a že ze štěněte velice rychle vyroste dospělý pes.

Důležité pro zdárný vývoj štěněte, jeho ovladatelnost a vazbu na svou rodinu, je volný pohyb bez vodítka. Jistě na první pohled vypadá složité skloubit připnutí štěněte na vodítko a seznamování s novými věcmi a situacemi a volný pohyb štěněte bez vodítka. Ovšem není to až tak těžké, jen je nutné mít alespoň trochu cit pro situaci a štěněti se opravdu věnovat - nespustit z něj oči. Využívejte této nutnosti volného pohybu co nejčastěji, ale pouze v místech, kde si to můžete dovolit, kde štěněti nehrozí nebezpečí a kde již štěně alespoň jednou či dvakrát bylo a nemůže se ničeho vylekat. Každopádně denní poměr volného pohybu štěněte (nepočítaje volný pohyb v bytě či na zahradě!) a jeho vedení na vodítku by měl co do množství mluvit ve prospěch volného pohybu!