Cvičiště psů - kynologické organizace

Každý “cvičák” má kromě stanov zastřešující organizace, také svůj vnitřní Organizační řád a svá “místní pravidla”. Nejedná se pouze o stanovenou výši poplatku členského příspěvku, počtu brigád v roce, či dobu výcviku, ale také podmínek, za kterých může být přijat nový člen, a co se na cvičišti může a co nesmí.

Podmínky pro členy

Snad všude je jednou z podmínek každého člena (samozřejmě i nového), očkování psa proti vzteklině, psince, parvoviróze a hepatitidě. Některá cvičiště omezují příjem nových členů podle toho, s jakým plemenem se dotyčný chce přihlásit, (některé organizace se specializují jen na určitý druh výcviku, či je jejich kapacita omezená), jinde jsou přijímána všechna plemena včetně voříšků bez okolků. Organizační řád může také stanovovat nejnižší věkovou hranici pro přihlášení psa do organizace (může činit např. 3 měsíce, nebo také 6.měsíců stáří apod.). Pokud spodní hranice věku psa není kynologickou organizací určena, zpravidla se nevztahuje povinnost očkování proti vzteklině na štěňata do 6 měsíců, neboť je povětšinou toto očkování prováděno až v půl roce věku psa. Samozřejmě každá kynologická organizace má svá interní pravidla, ne vždy totožná se “sousední” kynologickou organizací, proto je velmi vhodné podrobně se na vše informovat u funkcionářů vámi vybraného cvičiště.

Rozdělení do skupin

Je zapotřebí si rychle a včas uvědomit, co od svého psa očekáváte, co ho chcete naučit a zda se hodláte výcviku věnovat i na vyšší úrovni; což znamená skládat různé zkoušky z výkonu apod.. Jestliže jste si tuto důležitou otázku opomněli položit před koupí psa, ujasněte si to pokud možno dříve, než se přijdete na cvičiště přihlásit.
Na mnohých cvičištích, zejména s počtem členů vyšším než dvacet, se nově přihlášení členové rozdělují do skupin podle pokročilosti ve výcviku (např. skupina pro štěňata, pro pokročilé…), nebo podle zaměření - typu výcviku (skupina agility, sportovní výcvik všestrannosti, pouze poslušnost…). Samozřejmě, že svůj názor a nároky na vycvičenost psa můžete postupem času měnit, respektive zvyšovat. Nebojte se svému výcvikáři říci, že by jste chtěli dokázat více.

Jak se přihlásit?

Jakmile jste rozhodnuti, že svého pejska “něčemu” pod dohledem zkušenějších naučíte, vyhledejte ve svém bydlišti cvičiště psů a zjistěte si, kdy jsou úřední hodiny pro příjem nových členů. Ty mohou být jak jednou týdně, tak jednou měsíčně. V některých větších městech dokonce probíhají různé konkursy a tak se může stát, že ne každého zájemce o výcvik přijmou. Zde obdržíte přihlášku, budete seznámeni s organizačním řádem a dalšími pravidly, dozvíte se dny a hodiny výcviku, zaplatíte členský příspěvek a budete zařazeni do výcvikové skupiny (je-li v dané organizaci rozdělení do skupin).
Také není od věci si zakoupit alespoň jednu příručku o výcviku psa a na první výcvikovou hodinu být trochu připravený. Je vhodné si nechat některou doporučit od výcvikáře, neboť ten má většinou velice dobrý přehled o kvalitě jednotlivých publikací.

Na které cvičiště?

Také si zjistěte dny a hodiny výcviku - většinou, mimo jiné, výcvik probíhá v neděli dopoledne. Ještě před přihlášením doporučuji navštívit cvičiště právě v čase výcviku, a to nejlépe bez psa (v opačném případě nezapomeňte s sebou očkovací průkaz). Jak probíhá výcvik se můžete přijít podívat kdykoliv. Samozřejmě je nutné se zdržovat pouze na vyhrazených místech. Není možné vstupovat do prostoru určeného pro výcvik.
Prohlédněte si prostředí, atmosféru a styl výcviku. Pokud se blízko vašeho bydliště (cca do 10 km) nachází více kynologických organizací, jistě se oplatí navštívit všechny, podrobně se informovat, porovnat a vybrat si bez ohledu na vzdálenost od vašeho bydliště to nejlepší. Většinou je vhodné navštívit každé relativně blízké cvičiště (ještě před přihlášením) alespoň dvakrát. Pouze tak si můžete udělat reálný obrázek o tom, jak které cvičiště funguje. Ale jak se ta “kvalitní” kynologická organizace pozná? Jednoduché to není, většinou její kvalitu ukáží osobní zkušenosti, ale styl výcviku a děj na cvičišti mnohé prozradí:
a) styl výcviku - kde výcvik poslušnosti probíhá pouze formou skupinového výcviku (všichni cvičí najednou v řadě či v kruhu), lze očekávat, že mnohému se zde váš pes nenaučí. Skupinový výcvik je zejména pro psa nezkušeného velice náročný. Pes se zde na vás nedokáže dostatečně soustředit, brzy se začne nudit, necvičí s radostí a výcvik jednotlivých cviků bude trvat nesrovnatelně déle, než kdyby výcvik probíhal individuálně - na cvičební ploše se postupně všichni vystřídali, výcvikář se věnoval každému psovi zvlášť, a ten by byl okolím rozptylován minimálně. Navíc při skupinovém výcviku výcvikář není schopen si povšimnou (díky takovému množství cvičících psů) všech nepřesností, chyb a problémů, tedy vás na ně neupozorní a zbytečné chyby se tak neodstraní. Tedy: vyhledávejte taková cvičiště, kde se preferuje individuální výcvik, případně výcvik po dvojicích, a kde se skupinový výcvik provádí pouze pro “zpestření” - lépe řečeno pro další ztížení výcviku u již zkušenějších psů. Také nezapomeňte na fakt, že probíhá-li výcvik individuálně, čas strávený na cvičáku je přirozeně mnohonásobně větší (podle počtu zúčastněných). Vždy záleží také na tom, jak výcvikář výcvik naplánuje a jak pokročilí jsou přítomní psovodi.
b) akce - na kvalitních cvičácích se pořádají alespoň jednou za čas různé akce. Je takřka lhostejné, zda se jedná o zkoušky z výkonu, závody, výstavy…, nebo tábory, opékání párků, výlety…. Důležité je, že se “něco” děje, a že se zde najde dostatek ochotných lidí pro kynologický svět něco udělat a podělit se o své zkušenosti s nováčky. Samozřejmě také záleží na vybavení jednotlivých kynologických organizací, ale obecně platí: kde se nic neděje, tam jsou výsledky ve výcviku nevalné, protože není zájem z řad zkušenějších o své poznatky se dělit.

Členské příspěvky

Výše členských příspěvků se na jednotlivých cvičištích psů výrazně liší. Tato částka se pohybuje od 100 - 2.000 Kč ročně. Záleží především na místě (velikosti města) kde se cvičiště nachází, a také zda se jedná o cvičiště, které má sponzory, jenž chod cvičiště (spotřebu vody, elektřiny, sekání trávníku…) dotují, a na dalších neméně důležitých aspektech. Ovšem pozor. Někde se platí roční poplatek, tedy na 12 měsíců bez ohledu na měsíc přihlášení, jinde se platí na určitý rok, tedy přihlášení platí pouze do 31.12., přičemž se poplatek většinou adekvátně snižuje podle toho, který měsíc se přihlásíte. Velký rozdíl je také v tom, zda je v členském poplatku započítán také výcvik psa v obraně apod.. Proto je vhodné přesně se informovat na veškeré výdaje spojené s výcvikem, které vás čekají a mohly by vás nemile překvapit. Také se nezapomeňte zeptat, jak je to s výcvikem během zimních měsíců a letních prázdnin, aby jste nebyli nemile překvapeni, že se necvičí.

Kdy se přihlásit

Jestliže cvičiště nemá určenou věkovou hranici pro nově přijímané psy, je vhodné se na cvičiště přihlásit 2-3 týdny po druhém očkování, což většinou bývá ve věku cca 2,5-3 měsíců. Neočekávejte žádný velký výcvik a dril. První hodiny jsou většinou seznamovací, a to platí jak pro štěně tak pro vás. Hlavním důvodem, proč je vhodné s tak malým štěnětem navštěvovat cvičiště je návyk správného chování k ostatním psům, ale také lidem. Právě tento aspekt je často opomíjen a lidé se hlásí na cvičiště až s ročním psem, který je táhne na vodítku neuvěřitelnou silou, a který se často neumí chovat nejen ve společností psů, ale ani lidí. Při otázce, proč se nepřišli přihlásit dříve, většinou odpovídají, “co bychom tady s takovým štěnětem dělali”.
Štěně se na cvičišti setká se psy různých velikostí a věku, objeví nové prostředí a spoustu pachů, vy zde naleznete mnoho kamarádů a velice užitečných rad, které v žádné knížce nenaleznete. Obávat se útoku dospělých psů na vaše milé štěně se nemusíte, neboť nejen majitelé psů své psy dobře znají, ale také výcvikář dobře ví, se kterými psy je vhodné aby si vaše štěně hrálo. Navíc - jedná-li se o štěně, což dobře vnímá každý správně socializovaný pes (ať se jedná o rotvajlera, dogu, nebo pudla), všichni k němu budou velice ohleduplní.

Zásadní je kontakt s jinými psy

Jakmile zde umožníte vašemu štěněti hry s ostatními psy, (je nutné počkat až na vybídnutí výcvikáře, nebo některého zkušeného psovoda, že svého psa můžete pustit z vodítka), nejen že mu tak umožníte opravdu si vyhrát, ale naučí se, jak se má k ostatním psům správně chovat.
Většina cvičišť je oplocená, nebo se nacházejí alespoň dále od komunikace, takže se nemusíte obávat, že štěně v zápalu hry s ostatními psy vběhne pod auto apod.. Je také důležité nedělat již při této hře první (a velice časté) chyby při přivolání. Pokud vaše štěně běhá s ostatními psy, nikdy jej nepřivolávejte. Počkejte, až si ostatní, kteří již přivolání mají zvládnuté, své psy přivolají a teprve nakonec tak učiňte vy. Vždy musíte trvat na provedení vámi požadovaném cviku a snažit se chytit štěně v chumlu 5 psů je mnohdy opravdu nad lidské síly. Avšak to, a mnoho dalšího se jistě dozvíte od výcvikáře nebo jiných zkušených psovodů.
Možná vám první hodiny na cvičišti budou připadat takřka zbytečné, když se štěně vlastně nic “neučí”. Ale opak je pravdou. Právě tyto hodiny strávené na cvičišti jsou velice důležité a potřebné, neboť nebudete muset svého psa odnaučovat různé nešvary, které postihují psy, jenž nepřijdou ve štěněčím a mladém věku do kontaktu s jinými psy. Avšak nemyslete si, že první výcvikové hodiny budete jen tak nečinně přihlížet a povídat si s novými přáteli, a že si vaše štěně bude jenom hrát s ostatními psy a prozkoumávat okolí. Čeká vás hodně práce a první cviky poslušnosti, které jsou pro soužití člověka a psa potřebné a užitečné. Patří k nim především přivolání a chůze u nohy na vodítku, dále pak “sedni”, “lehni” a odložení. Jistě, že by jste se obešli například bez odložení psa, či bez zvládnutého povelu “sedni”, ale jedná se o velice praktické cviky, které velice brzy oceníte. Také pravdou zůstává, že pokud by se váš pes měl na cvičišti učit pouze přivolání a chůzi u nohy, brzy by to psa i vás přestalo bavit.
Výcvikář vám vysvětlí, jak při přivolávání psa nejlépe postupovat a jistě vás požádá, aby jste psa pustili a pokusili se ho přivolat. Totiž každý pes, stejně jako každý psovod se chová jinak a možností jak psa co nejrychleji přivolat existuje mnoho. Ovšem ne na každého mlsného psa platí přivolání na pamlsek, neboť také každý psovod má jiný přístup k výcviku. Pokud se vám nebude dařit psa přivolat, výcvikář vám poradí, jak dále postupovat.
Je zapotřebí si to nejen vyzkoušet a učit na cvičišti, ale stejnou metodu používat a procvičovat kdekoliv mimo cvičiště. Jelikož v různém prostředí se pes různě chová, nezapomeňte se výcvikáře ptát na různé podrobnosti a situace, které vás zajímají, a které vás mohou potkat, či již potkaly.

Co s sebou

Pro první výcvikové hodiny, bez ohledu na věk psa, budete jistě potřebovat:
1. Kvalitní obojek - ze kterého se pes snadno nevyvlékne. Pro štěňata, bázlivější a citlivé povahy je příhodný obojek kožený, pro hůře ovladatelné jedince je nejvhodnější jednořadý-jednoduchý řetízkový obojek se středně velkými oky. V žádném případě ne ostnatý obojek!
2. Pevné vodítko - nejlépe kožené nebo i pletené “z barevné umělotiny”, o délce 1-1,5 m. V žádném případě ne řetízkové vodítko!
3. Náhubek - u psů nad cca 7 měsíců je vhodné zakoupení náhubku.
4. Pamlsky - nejosvědčenější je párek, či jiná podobná uzenina nakrájená na kostičky, sýr, či rozlomené piškoty. Prakticky se může jednat o cokoliv, co má váš pes velice rád. Vždy to musí být malé kousky, aby se jejich požíváním pes “nezdržoval”, a také nenajedl. Podávání pamlsků (za odměnu) musí být velice rychlé, bezprostředně po správně vykonaném cviku, proto je vhodné jejich uschování volně v ledvince nebo v kapse. Při zdlouhavém vytahování pamlsku ze sáčku nebo z hluboké kapsy ztrácí odměňování smysl.
5. Oblíbenou hračku - např. míček, pískací hračku, provazový uzel…. Tu možná první hodinu nevyužijete, ale může být velmi dobrým motivačním předmětem (pro který se pes bude snažit udělat “cokoliv”), a také se s oblíbenou hračkou bude učit aportování.
Pokud se budete chtít věnovat výcviku intenzivněji, budete dále potřebovat: stopovací vodítko, případně i stopovací postroj, látkové předměty (kousky tmavé látky) na stopu, podstatně více pamlsků, aportovací činku, pro mnohé psy je užitečný také obranářský postroj a balónek na šňůrce.