Postřehy z chovu Orthriophis taeniurus (Elaphe taeniura) ridleyi

Velké, pestře zbarvené užovky Elaphe taeniura se oprávněně těší zájmu teraristů a herpetologů. V roce 2002 byli tito hadi zařazeni do samostatného rodu Orthriophis a druhu taeniurus.

V současné době je známo sedm poddruhů, které se zbarvením, velikostí i výskytem liší. Kromě toho je v terarijních chovech zastoupeno několik forem, z nichž se alespoň některé v budoucnu jistě dočkají nového zařazení.

• chovná samice O. t. ridleyi

Nominální poddruh O. t. taeniurus (Cope 1861) je ze všech nejmenší, dosahuje délky 130–160 cm. Vyskytuje se především ve východní Číně a přilehlých provinciích. Je zastoupen v chovech evropských i našich teraristů.

Subspecie O. t. friesei (Werner 1926) je v našich chovech nejrozšířenější, je také největší. Někteří jedinci mohou dosáhnout 270 cm i více. Známa je také pod naprosto nevhodnými a zavádějícími český názvy, jako Užovka tenkoocasá, tajwanská nebo japonská. V přírodě je její výskyt vázán na ostrov Taiwan.

O. t. mocquardi (Moquard 1905) žije v severním Vietnamu a v čínských provinciích Guangxi a Hainan. Našim chovatelům je známa pod starším, dnes nepoužívaným názvem „vaillanti“. Dosahuje délky 190 cm.

• samec má za hlavou výrazně oranžové zbarvení

Poddruh O. t. yunnanensis (Anderson 1879) se vyskytuje v severozápadní Indii, severní Barmě, severním Thajsku, severním Laosu, severním Vietnamu a na západě centrální Číny. Velikost dospělých zvířat je udávána 140–180 cm. V chovech evropských teraristů je tato subspecie zastoupena ojediněle. U nás se pravděpodobně nechová.

O. t. schmackeri (Boettger 1895) z japonských ostrovů a O. t. grabowski (Fischer, 1885, poddruh s redukovanou kresbou z indonéských ostrovů Sumatra a Borneo se zatím v terarijních chovech nevyskytují vůbec.

Nádherné formy, rozšířené mezi chovateli pod názvy jako „Blue beauty“ nebo „Yelow beauty“ zatím čekají na uznání jako samostatné subspecie.

• páření O. t. ridleyi

O. t. ridleyi (Butler 1899) dosahuje délky 180 až 230 cm. Žije na jihu Thajska a v Malajsii. Přesto, že je tato užovka přizpůsobena životu v jeskyních a její kresba je redukovaná, nemá její zbarvení u jiných hadů obdoby.

Již delší dobu jsem toužil získat tato zvířata do svého chovu a pokusit se je rozmnožit. U těchto hadů, stejně jako u dalších asijských užovek, je mnohem lepší, ne-li nutné, pořídit si do chovu mláďata, která se již narodila v péči člověka. Vysoká úmrtnost u importovaných jedinců je dostatečně známa. Jenže v naší republice je nikdo neodchovával a i nabídka na západních burzách byla v té době omezená. Na prodej byli nabízeni jen samotní samci a to ještě výjimečně.

Teprve v březnu 2003 se mi podařilo od holandského chovatele sehnat údajný pár, mláďata z předchozího roku. Zvířata byla ve velikosti 119 a 105 cm. Na místě jsem zvířata sondoval. U většího zvířete šla sonda zasunout v délce 22 subkaudálních štítků. U údajné samice v délce 12 subkaudálií. Už to mi bylo divné, ale byl jsem ubezpečován, že se jedná o pár.

• samice při snášení vajec

Zvířata jsem umístil nejprve do karantény. Obě perfektně žrala. Po šesti týdnech jsem je umístil společně do terária 85×50×50 cm (d×v×h). Pro pár těchto dospělých užovek je lepší terárium ještě větší, o délce alespoň 100 cm. V tu dobu jsem ale takové neměl. Jako podklad jsem použil rašelinu, kterou jsem pravidelně vlhčil. Terárium doplňovala velká miska s vodou a větší dubový kořen, umístěný pod výhřevnou žárovkou v květináči. Teplota byla v rozmezí 22–25 °C s lokálním výhřevem až 30 °C pod žárovkou. Tuto teplotu jsem udržoval i během zimního období, protože tento poddruh se nezimuje.

Jaké bylo moje překvapení, když se v průběhu února 2004 domnělá samice velice intenzivně a po mnoho hodin pokoušela pářit většího samce. Bylo mi jasné, že mám dva samce. Byl jsem z toho dost zklamaný a naštvaný na sebe i na holandského chovatele. Sehnat v tu dobu samotnou samici byla těžká věc.

Ale štěstí na mě nezapomnělo a za krátkou dobu jsem měl možnost od německého teraristy koupit hned dvě samičky, odchov z roku 2003 ve velikosti 109 a 89 cm, stáří asi sedmi měsíců. Jejich rodiče pocházeli od chovatele Andrease Gumprechta, který je přivezl z přírody. Obě samice také dobře rostly a byly tak žravé, že jsem je musel chovat odděleně. Musím podotknout, že všechna tato zvířata byla a jsou velmi kousavá.

• poslední varování

V lednu 2005 jsem samice, které v té době měřily 160 a 170 cm, přidal k samcům (po párech) a ti je okamžitě pářili. Překvapila mě délka spojení, které trvalo obvykle 4–6 hodin. Jelikož jsem si nyní z prostorových důvodů ponechal pouze jeden pár, popíši, jak páření probíhalo právě u něj.

V období od 22. 1. do 23. 2. 2005 proběhlo páření 5× a myslím, že mi žádné další páření neuniklo. Samice potom skoro až do snůšky velmi intenzivně žrala. Teprve 20. 4. 2005 proběhlo předsnůškové svlékání. Dne 9. 5. 2005 (tj. 75 dní po posledním páření) snesla samice 10 krásných velkých vajec, velikosti asi 7×2,5 cm. Vejce jsem inkuboval ve vlhkém Vermikulitu při teplotě 28 °C. V období od 20 do 23. 7. 2005 se vylíhlo 10 nádherných mláďat, 5 samců a 5 samiček.

Mláďata, velká asi 40 cm, měla mnohem tmavší zbarvení než rodiče, ale už měla modré hlavy. Po prvním svleku všechna, až na jedno, začala lovit holata mastomyší. Poslední mládě jsem nakrmil 2× uměle a pak začalo lovit samo.

Doufám, že v letošním roce se odchov opět podaří a tyto krásné, poměrně snadno chovatelné užovky se rozšíří v chovech našich teraristů.

Použitá literatura:
Václav Chadima, Užovka Elaphe taeniura friesei Fauna 9/1996
Andreas Gumprecht, Die Schönnatter, Verlag GmbH 2004