Nezapomínejte na duševní život svých čtyřnohých přátel!

Svět psů je mnohem bohatší, než si myslíme, když vedeme na procházku svého domácího miláčka. Kdo si dá tu práci a pronikne alespoň pár kroků do vnitřního psího života, začne se na něj dívat jinýma očima? Díky trpělivému pozorování chovatelů a dlouholeté výzkumné práci mnoha vědců-etologů (připomeňme jen osobnost spoluzakladatele této vědy o chování živočichů a člověka, rakouského zoologa a nositele Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii Konráda Lorenze), máme dnes o sociálním chování a konverzaci („řeči“) tohoto biologického druhu řadu poznatků, byť nesmíme nikdy zapomenout, že vědecké teorie a modely jsou jen naším lidským způsobem, jak se snažíme zvířata pochopit.

Pes s normálně vyvinutým čichem, který žije většinu dne v bytě, jehož čichové stopy zná zpaměti a který je venčen jen kolem domovního bloku, nemá ze života téměř nic. Lidé mají svoji práci a problémy, chodí do kina a divadla, poslouchají rozhlas a televizi, čtou noviny a knihy, telefonují se známými, setkávají se s přáteli. Oproti tomu mnoho jejich psů žije ve „věznicích“ (byť někdy fešáckých), které prakticky představují „bezpodnětné prostředí“, v němž neexistuje nic, co by poskytovalo duševní prožitky. Jistě, pes samozřejmě potřebuje procházku, volný výběh, tělesnou aktivitu - ale ještě mnohem důležitější je pro něj pohyb duševní. „Venčení“ není ani tak důležité proto, že se pes může proběhnout, jako spíše proto, že při něm může tolik zažít: svět je plný různých pachů, nádherný, pestrý koberec pachových čar, kruhů, vln, hran a mnoha dalších podob, resp. vůní, které psu může nabídnout. Zatímco my vše vnímáme především zrakem, získává pes většinu informací z proudu vzduchu, který táhne kolem čichových polí jeho nosní sliznice. Celý psí mozek je zaměřen na zpracování vjemů čichu ve vyšších centrech a oči i uši mají jen pomocné funkce.

Díky podrobným výzkumům smyslové fyziologie psa víme, jak je pro tuto olfaktorickou orientaci vybaven. Především z nich vyplývá, že pes jako masožravec má mnohem lepší čich na živočišné látky než rostlinné. Dokáže například rozpoznat ještě malé množství dvou miligramů vylisované masové šťávy a stejně reaguje na pět miligramů moči feny. Kyselinu octovou vnímá ve 100milionkrát zředěnějším roztoku než člověk. To jsou výkony, proti nimž jsme doslova „čichově slepí“. Těmto schopnostem samozřejmě odpovídá anatomie čichového orgánu psa. Čichové pole nosní sliznice, umístěné v horní části nosu, do nějž pronikají jemně rozvětvené čichové nervy, zaujímá u člověka plochu, která je přibližně stejně velká jako užší stěna krabičky od zápalek (cca 5 cm2). U ovčáka je naproti tomu velká jako devět nálepek z krabičky od sirek vedle sebe (v průměru 160 cm2). I síla čichové sliznice je u psa s 0,1 mm podstatně větší než u člověka, u nějž představuje jen 0,006 mm.

Až se proto vypravíte se svým čtyřnohým společníkem na každodenní procházku, ať nepřijde o svoji nejdůležitější schopnost - vnímání úžasných čichových „obrazů“ okolí, rozšiřující celý jeho duševní život. Dopřejte mu co nejvíce příležitostí, aby mohl použít svůj nos makrosmata (doslova „velkočichače“) k hledání, stopování a „čtení“ pachových signálů. Pak vás nemusí ani překvapit jeho rozumné chování a projevy inteligence, někdy až neuvěřitelné. Ale co bychom si na toto téma vyprávěli?