Papoušek žako velký, jeho odchov (Psittacus erithacus erithacus)
Velikost: přibližně 30 cm, patří mezi středně velké papoušky. Hmotnost: 400–50 gramů. Rozšíření: deštné lesy Západní a Centrální Afriky. Popis: samec je vizuálně shodný se samicí. Papoušek je celkově světle šedý, ruční letky má tmavě šedé až černé, obličejová část je bílá, bez peří. Ocasní péra a ocasní krovky má červené, zobák je černý, duhovka žlutá, běháky tmavě šedé.
Mláďata žaků jsou rodičům velice podobná, ovšem mají šedočernou duhovku, červená ocasní péra jsou zakončena černými špičkami. Mladí ptáci získávají vzhled dospělého jedince kolem třetího roku věku.
Poddruhy:
papoušek žako velký (Psittacus erithacus erithacus)
papoušek žako liberijský (Psittacus erithacus timneh)
Určení pohlaví
Pohlaví u tohoto druhu papouška nelze stoprocentně určit pouhým okem. Určení pohlaví papouška se provádí ve specializované laboratoři. K tomu potřebujeme pár kapek krve a veterinární odborník může určit pohlaví papouška dle chromozomů metodou analýzy DNA. Existuje i druhá metoda určení pohlaví – metoda endoskopie, kde specialista přímo určí pohlaví papouška vyšetřením pohlavních orgánů pomocí speciálních nástrojů, přičemž může zhodnotit i zdravotní stav jedince.
Papoušek žako musí být nezaměnitelně označen – uzavřeným kroužkem nebo mikročipem – dle legislativy EU je zařazen do CITES – příloha B, mezi druhy ne přímo označené vyhynutím.
Chov v Ostravské zoologické zahradě
V Ostravské zoologické zahradě chováme papoušky šedé – žako od roku 1971. Od roku 2002 jsme tyto papoušky začali úspěšně rozmnožovat. Celkem se nám podařilo odchovat patnáct mláďat. Všechna mláďata jsme odchovali přirozeným způsobem, tzn. pod vlastními rodiči. V lednu roku 2007 uhynul chovný samec. Snažili jsme se v co nejkratším možném termínu, pro naši dospělou chovnou samici, zajistit odpovídajícího samce, se kterým by zahnízdila a vyvedla mláďata.
Počátky chovu
V listopadu stejného roku jsme získali samce ze zoologické zahrady Qiunto ze Španělska. Samec pocházel z odchytu, avšak v této ZOO byl chován již od roku 2003, takže se zde jevil předpoklad, že je již dospělý a může zahnízdit. Z mých zkušeností vím, že papoušci šedí hnízdí kolem pátého roku věku. Věřila jsem, že výběr je správně zvolený.
Po tříměsíční karanténě, začátkem února 2008, jsme samce a samici spojili v kleci o rozměrech 2,2 m×1,5 m×1,0 m (d×vך), s výletem do venkovní voliéry o velikosti 3 m×2,5 m×2,2 m (d×vך). Spojení probíhalo v klidu, samec se samicí zpočátku neharmonizoval, jeho chování bylo chladné, seděl odděleně od samice, nevšímal si jí, zkrátka ji ignoroval.
Asi po dvou týdnech se vše změnilo. Samec začal být vůči mně – jejich ošetřovatelce – velice agresivní, samici si stále chránil, líbal ji a nespustil ji ze svého dosahu. Následoval ji celé dny, ochraňoval ji, a to jak fyzicky, tak i hlasově.
Koncem února 2008 jsem zjistila, že samice se často zdržuje v boudě, později ji vůbec neopouštěla. Bouda o rozměrech 1,5 m×0,4 m×0,7 m (vך×h) byla vystlána hoblinami smíchanými s rozdrcenými kokosovými vlákny, které dobře udržují vlhkost uvnitř boudy. S tímto substrátem mám velice dobré zkušenosti. Pro samotnou úpravu vnitřní části boudy jsem předložila žakům ještě kousky měkkého dřeva, které jsem umístila do budky. Vždy najdu tyto kousky rozštípané a upravené v hnízdě. Zároveň tím papouškům zabraňuji samotnému rozebírání budek.
První vejce
Pokaždé, když samice koukala výletovým okýnkem z boudy, samec jí zahnal zpět a bránil jí opouštět boudu, přísně hlídal, aby samice z boudy neodcházela. Seděl na bidle načepýřený a stále samici pozoroval. Po několika dnech se mi podařilo boudu prohlídnout. Mé očekávání se nepotvrdilo, vejce zde nebyla. Samice se však i nadále v boudě zdržovala a samec byl stále agresivní.
Devátého března jsem objevila v boudě tři vejce, samice trpělivě seděla a zahřívala. Po celou dobu inkubace, což je 28 až 30 dní, jsem ji neviděla u předkládané potravy. Samec ji zřejmě přes den pečlivě krmil a ona opouštěla boudu až v pozdním odpoledni či navečer.
Samice se o snůšku starala dokonale, stejně jako v předešlých letech. Snůšku jsem neměla možnost prosvětlit, neboť za mé přítomnosti samice stále v boudě pobývala. Ke konci března jsem našla v boudě jedno vylíhlé mládě. Za další dva dny se vylíhlo druhé mládě a 29. března se vylíhlo poslední, třetí mládě. Mláďata se vylíhla mírně ochmýřená, slepá, vážící kolem třinácti gramů.
Zlomenina
Rodiče se o mláďata pečlivě starali. Ta se vyvíjela normálně, přiměřeně ke svému věku. Byla jim předkládána bohatá strava v podobě ovoce a zeleniny, piškotů, vařeného vejce, jogurtu, tvarohu. Ovšem oni dávali přednost především zrninám, hlavně slunečnici a kukuřici. Boudu jsem kontrolovala jednou týdně. Až do poloviny května byla mláďata v pořádku.
Sedmnáctého května jsem ke svému zděšení zjistila, že všechna tři ptáčata byla kromě hlavy a letek úplně holá, celá oškubaná, bez peří, taktéž byla nenakrmena. Navíc jsem zjistila u dvou mláďat starší zlomeninu levého křídla, což potvrdil i rentgen. Neměla jsem tušení co se událo, ale rozhodla jsem se je okamžitě odebrat, než jim rodiče ublíží ještě více.
Ve stáří odběru, což bylo 47, 49, 51 den stáří, mláďata vážila 298 g, 368 g, 392 g. Umístila jsem je do inkubátoru, kde byla teplota 28 °C a vlhkost 43 %. Ke krmení jsem zvolila Nutribird A 19, ředěný převařenou vodou v poměru 1 : 2, stravu jsem podávala šestkrát denně. Musela jsem je rozkmit, protože mláďata měla malou kapacitu volátka. Po pěti dnech jsem krmení omezila na čtyři dávky, po deseti dnech na tři dávky.
Mláďata začala být vitální, začala se zajímat o okolí. Přemístila jsem je do plastového boxu o rozměrech 1,0 m×0,5 m×0,4 m (dך×v). Na dno jsem položila umělý koberec, který zabraňoval klouzání a rozjíždění nohou.
27. května, ve stáří 60, 62, 64 dnů vážila 364 g, 410 g a 453 g. Od tohoto dne už jsem jim přidávala piškoty, jablko, vařenou mrkev. Začátkem června už dostávali Nutribird pouze dvakrát denně a přidávala jsem jim máčené zrní. Byli velice šikovní, s nabízenou potravou si poradili vždy perfektně. Každý den jsem mláďata rosila, rychleji se tak péra rozbalovala a mláďata se krásně opeřovala.
Úžasná spolupráce
Mláďata se zlomeninou dostávala každé tři dny dávku Glyphostanu. Celkem tři dávky. Tím, že ptáci byli tak mladí a léčba byla zahájena včas, zlomeniny se dokonale zacelily a ptáci se chovali, jakoby se nic nestalo.
Po deseti dnech se nejstaršímu mláděti začala trošku vytáčet jedna nožka, okamžitě dostal dávku kalcia, které se opakovala po pěti dnech. Zřejmě tím, jak začali rychle růst, organismus nezvládl vše korigovat. Kalcium zabralo a mládě se vyvinulo velice dobře.
Začátkem července jsem je přestěhovala do veliké klece vybavené mnoha bidly a přistávacími plochami. Papoušci se cítili volní, během několika dní dokonale létali, ale vždy poznali hodinu krmení – dokrmování a už na mě pokřikovali a řadili se na krmítku. Bylo to úžasné, jak papoušci spolupracovali. Samozřejmě v tomto období již přijímali potravu samostatně, dávali přednost melounu, banánu, vajíčku a zrninám, avšak na Nutribird (jedenkrát denně) a mou přítomnost se vždy těšili.
V době úplného odstavu, což bylo 121, 119, 117 den vážili 438 g, 404 g, 392 gramů. Papoušek šedý – žako patří k nejoblíbenějším papouškům, především pro svou schopnost opakovat slova a napodobovat různé zvuky.
