Basenji

Tento pes vizuálně odpovídá kresbám na památkách starověkého Egypta z doby 4. dynastie, což je před 4500 lety. Rozhodně je basenji jedno z nejpůvodnějších a nejprimitivnějších dodnes existujících plemen. Basenjiho asi poprvé popsal německý přírodovědec Georg Schweinfurth na konci 19. století. Tehdy se s basenji setkal u příslušníků Ňam Ňamů. Tyto psy popsal tak výstižně, že není pochyb o tom, že se jednalo právě o basenjiho.

Již informace, že tito psi mají na krku zvonek nebo „klapačku“ (což jsou dvě dřívka přivázaná na obojku a boucháním o sebe vydávají zvuk), aby lovci slyšeli, kde se psi nacházejí, přímo navádí na přesné určení plemene psa. Neštěkajícího psa. Psa Pygmejů z tropického pralesa centrální Afriky. Ve své domovině je uznávaným výborným loveckým psem, který jde za zvěří jak čichem, tak zrakem a dokáže pachovou stopu zvěře zachytit i na desítky metrů daleko.

Původ plemene basenji

Jedny z prokazatelně prvních basenji (tedy psy Pygmejů) dovezli z Afriky dva angličtí cestovatelé a velmi brzy na to je předvedli na Cruftově výstavě. Označili je „Congo Terriers“. Psal se rok 1895. Další jedince těchto zvláštních psů dovezla v roce 1923 Helen Nuttingová. Bohužel všichni tito psi zemřeli dříve, než se jim podařilo přivést na svět pokračovatele chovu. První psi zemřeli díky neočkování. Psi Helen Nuttingové uhynuli během pobytu v anglické karanténě na následky očkování proti psince. Velmi podobný scénář se opakoval o pár let později.
Na přelomu 19. a 20. století bylo více lidí, kteří se snažili dovézt a zcivilizovat psy z tropického pralesa Kongo. Těmto psům se říkalo různě: „Bonga Dog“, „African Barkless Dog“, „Zande Dog“, „Congo Dog“ (konžský pes) a podobně. Domorodci je nazýván „M´bwa M´kubwa M´bwa Wanwitu“. V překladu je to doslova „pes, který skáče nahoru a dolů“. A když jsme u toho vyjmenování názvů, tak ještě překlad slova basenji, „basenji“ = „lesní bytost“ (v jazyku obyvatel Konga).
Kolem roku 1908 se v Zoo Berlín údajně narodil vrh konžských psů. Podle všeho to byli praví basenji. Avšak tehdy se tomu moc nevěnovala pozornost. Stačila však dobrá prezentace plemene ještě před Cruftovou výstavou a několik krásných exemplářů vystavit právě na této celosvětově známé výstavě, a basenji vzbudili tak velkou pozornost, jako nikdy předtím žádné jiné plemeno.
Velkou milovnicí a chovatelku Veroniku Tudor – Williamsovou nelze při psaní historie plemene vynechat. Zpočátku ji potkávala v chovu basenji až neuvěřitelná smůla. Přesto se nikdy nevzdávala a dovážela další a další psy, jen aby založila a udržela chov basenji na vysoké úrovni.
I když se jedná o prastaré plemeno, je v kynologickém světě velmi mladé. Teprve ve třicátých létech 20. století se začíná mluvit o chovu. V roce 1936 získala Olivia Burnová několik jedinců typově vyvážených psů a dopravila je do Anglie. Právě tito psi se stali základem následného chovu basenji. Už v roce 1939 byl vytvořen první standard a první basenji klub byl založen v roce 1941 v Anglii. Ve čtyřicátých létech 20. století se basenji poprvé dostal přes Atlantik.
V Anglii je basenji zařazen mezi teriéry, ale teriérem rozhodně není. Teriéři pracují zejména pod zemí, což basenji rozhodně ne. U FCI je zařazen mezi špice, ale ani s nimi nemá nic společného. Je k nim sice přiřazen, ale není plemenem špicovitým ani teriérským.

Chov basenji

Nejčastějším zbarvením je červeno – bílé. Těchto psů prošlo českou plemennou knihou přes tři sta jedinců. Méně pak se zde objevují trikoloři a černo – bílí. Těch je u nás zapsáno přibližně padesát z každé barevné varianty. Za vzácné bezesporu můžeme považovat žíhané zbarvení s bílými znaky. Takových jedinců se u nás nenachází ani deset. Za třicet tři let chovu basenji bylo do české plemenné knihy zapsáno na 530 štěňat narozených u nás.
A ještě jedna zajímavost. Fenky basenji hárají pouze jedenkrát za rok a to zpravidla v zimních měsících.

Je výchova basenjiho opravdu tak těžká?

Výchova a výcvik basenjiho rozhodně není jednoduchý. Potřebuje důslednost, jasnou mimiku a zase důslednost. Je opravdu dosti náročný a potřebuje hodně trpělivosti a porozumění. Pro mnohé to může být výzvou, ale pokud chcete snadno cvičitelného psa, rozhodně se nesmíte uchýlit k tomuto plemeni, i kdyby se vám exteriérově líbilo sebevíc. Basenjiho je nutné vychovávat a cvičit celý život. Od prvního dne, kdy si jej přivezete domů, až do jeho seniorského věku.
Tito psi můžou mít sklony k ničení věcí, k ignorování jakýchkoliv zákazů či povelů, můžou mít sklony k nepochopitelnému chování … Snad vše je ale možné ovlivnit či zvládnout. Jen je nutné je pochopit a vědět jak. Chtít to. Moc to chtít. Není psem, kterého si můžete pořídit, když víte, že na něho nebudete mít čas. Nejde ani tak o míru pohybu, ale o to mít ho na očích a neustále „upravovat“ jeho chování tak, jak to má být. Basenji se nebude chovat správně sám od sebe. Majitel basenjiho musí vědět přesně co chce a nesmí slevovat. A to platí kdykoliv a kdekoliv. Jsou natolik vnímaví, že nedůslednost svého pána dokáží rychle využít ve svůj prospěch i když ho mají moc rádi. Jako štěňata, možná by bylo výstižnější říci „psi v pubertě“, se totiž chovají až do konce svého života. A s tím musí člověk počítat a vše si uvědomit ještě před koupí basenjiho. Potřebují zabavit. Pokud se zrovna netulí a neužívají si kontaktu se svou rodinou, honí se jim v hlavě jakákoliv hra. Ovšem hra, která bude bavit je, nikoli jen páníčka. Dlouholetí chovatelé tvrdí, že basenji se chová většinou logicky a za každou lotrovinou je vysvětlení. Není tím myšleno, že by se jim prohřešky měly odpouštět, ale že se jim má předcházet.
S basenji je rozumné sportovat. Je to cílená zábava, která psa baví i unaví, a proto se příliš nenudí. Nejrozšířenějším sportem pro basenji je coursing, což je v překladu dostih v přírodě. To basenjiho baví, uspokojuje a zároveň pokrývá jako lovecké vášně, které v něm rozhodně přetrvávají. Ovšem kdo má chuť zkusit i dostihy na pravé dostihové dráze, není to žádný problém. Stačí si vyřídit tréninkovou kartu a připravovat se na licenci. Tito psi kombinaci hromadného lovu a závodění doslova milují.
Agility je již trochu složitější záležitost. Nestačí zde totiž pouze lovecký pud a umění rychle běžet, ale je nutná základní poslušnost. Jak je uvedeno výše, nic není nemožné, ale stojí to spoustu času a tréninku. Nejde to rychle, ani snadno, ale jde to. Skoky nejsou problém, dokonce ani překážky typu „A“, houpačka či tunel. Ovšem slalom je doslova oříšek … Každopádně od agilit je jen kousek k výcviku poslušnosti. Zde však musíte očekávat, že zůstanete u základní poslušnosti a budete rádi, pokud váš basenji bude brát povely vážně a bude je z větší části plnit. Se složitějším výcvikem není radno počítat, stejně tak ani se stoprocentní poslušností, byť by se jednalo o pouhé tři základní cviky. To je zkrátka basenji. Je svůj a tak je ho nutné brát. To vše jsou důležitá upozornění, abyste předešli možnému zklamání. Pokud však tuto „nepřekročitelnou“ hranici překročíte a zlomový bod překonáte, o to budete šťastnější a spokojenější. Pro pamlsek udělají hodně, nikoli však vše. Naopak za fyzický trest se okamžitě urazí a nějaký čas s ním nic nesvedete.

Jaký vlastně je?

Rád běhá, ať už vedle svého sportovně založeného pána nebo vedle kola. Ne vždy je možné jej pustit z vodítka, protože i když vás bude mít rád a bude vědět, že povel „ke mně“ znamená, že má přijít, rozhodne se podle momentální nálady. Má radost ze života a rád si jej užívá plnými doušky. Rád škádlí svého pána a má jakoby nachystanou „odpověď“ na jakoukoliv výtku.
Je psem do bytu, nikoli do kotce. Miluje teplo, déšť a sníh skoro až bytostně nesnáší. Dokáže se chvíli bavit čerstvě napadeným sněhem, ale nadšení poměrně rychle vyprchá a těší se do teplého domova. Má rád přítomnost svého pána a i když není přehnaně přítulný, rád si lehne do jeho těsné blízkosti. Rádi se vyhřívají na sluníčku nebo alespoň u topení. Proto jakoukoliv dovolenou v teplých krajích vítají s nadšením. Pokud mu dovolíte spát v posteli, jen velmi nerad se s ní bude ráno loučit.
Někdy se mu říká „kočkopes“ a není tím myšleno nic hanlivého. Jednoduše některé jeho chování připomíná spíše kočku než psa. Je velice čistotný a často se olizuje po celém těle. Jeho srst a kůže postrádá typický psí zápach a to dokonce i když je mokrý. Není třeba jej ani koupat.
Říká se o něm, že je němý. Ale to zas tak úplně není pravda. Neštěkají, to ano, ale jinak jejich zvuková zásoba je dosti rozmanitá. Umí výt, kňučet, vydávat zvuky podobné jódlování anebo „štěkotu“ lišky. Pouze když se lekne, může vydat zvuk vysokého tónu nejvíce se přibližující zvuku štěknutí. Basenji má hrtanový prostor menší ve srovnání s jinými domácími psy a to je pravděpodobně ten důvod, proč není štěkání schopen.
K cizím lidem je zpravidla velmi nedůvěřivý. V domácím prostředí se však k návštěvám chová spíše vstřícně a mile. Děti má rád, stejně tak v soužití s jinými zvířaty nebývá výraznějším problémem. Postupné seznamování však je potřebné. Potřebuje klidnou rodinu plnou pochopení, avšak pochopení musí jít ruku v ruce s důsledností. Někteří jedinci jsou dominantnější k jiným psům, ale rozhodně to není pravidlem.
I když má atletickou postavu, zbaští na co přijde. Je domácím vysavačem a i venku je zapotřebí mít jeho neutuchající apetit na paměti.

Prevence pevného zdraví

U plemene basenji, ale také u jiných plemen (uvádí se např. Šeltie a u nás málo známý norský losí pes), se může objevit Fanconiho syndrom. Je to onemocnění, které postihuje vývodné kanálky ledvin a onemocnění končí smrtí. Toto onemocnění je známé také u lidí. Aby se co nejvíce předešlo takovému onemocnění, dělají se u plemene basenji testy na tuto chorobu. Základem je odběr slin, tedy nic náročného. Ovšem vyšetření stojí poměrně velké peníze a testy dělají v USA. Proto je bohužel zatím malá šance, že by většina basenji toto vyšetření postupovala. Dalším testem je test na glukózu v krvi, který se dělá z moči. Všechny tyto testy jsou prováděny jen pro jistotu, že je chováno zdravé plemeno a je jen dobře, že to tak chovatelé chtějí.

Standard plemene

Země původu: střední Afrika
Patronát: Velká Británie
Datum zveřejnění Originálu platného standardu: 25. 11. 1999
Využití: lovecký pes, společník.
Klasifikace FCI: skupina 5 – Špic a primitivní plemena. Sekce 6 primitivní plemeno. Bez pracovní zkoušky.
Celkový vzhled: lehce stavěné zvíře jemných kostí a aristokratického vzhledu. Dlouhé končetiny v poměru k velikosti těla. Vždy vyrovnaný, ostražitý a inteligentní. Na výrazně klenutém krku se hrdě nese vráščitá hlava se vztyčenýma ušima. Hluboký hrudník přechází nahoru ve výraznou linii pasu. Ocas pevně stočený. Celkový dojem dává obraz psa s dobrými proporcemi a gazelí elegancí.
Důležitá proporce: vzdálenost od vrcholu týlního hrbolu ke stopu je o trochu větší, než vzdálenost od stopu ke špičce nosu.
Chování – povaha: neštěká, ale není němý. Vydává svůj osobitý zvuk v podobě směsice jakéhosi smíchu a jódlování. Pozoruhodný je svojí čistotností v každém směru. Inteligentní, samostatné, ale láskyplné a ostražité plemeno. Může být rezervovaný k cizím lidem.
Hlava: na čele se při vztyčení uší vytvářejí jemné a četné vrásky; vrásky po stranách jsou žádoucí, avšak ne přehnaně, aby nevytvářely laloky. U štěňat jsou vrásky více zřetelné, ale ne až tolik u tříbarevných, z důvodu nedostatku stínování.
Lebka: plochá, dobře formovaná a středně široká, zužující se směrem k čenichu. Postranní linie lebky se pozvolna zužují směrem k tlamě, čímž vynikají hladké linie lící.
Stop: nepatrný.
Nos: Černý čenich je žádoucí.
Čelisti, zuby: silné čelisti s perfektním a pravidelným nůžkovým skusem, tzn. horní zuby těsně překrývají spodní zuby a zuby jsou do čelistí zasazeny kolmo.
Oči: tmavé, mandlového tvaru; šikmo posazené, zahleděné do dálky a spíše nevyzpytatelného výrazu.
Uši: malé, zašpičatělé, vzpřímené a lehce připomínající kapuci, jemné struktury, posazené dost vpředu na temeni hlavy, špička ucha je blíže ke středu lebky než zevní bod kořene ucha.
Krk: silný a přiměřeně dlouhý, nikoli tlustý. Dobře klenutý a u hrdla mírně plnější s elegantním obloukem zvýrazňujícím klenutí. Dobře posazený mezi rameny, čímž podporuje hrdé držení hlavy.
Trup: v rovnováze.
Hřbet: krátký rovný.
Bedra: krátká.
Hruď: hluboký hrudník. Žebra dobře pružná, hluboká a oválná.
Spodní linie: přechází nahoru ve výrazný pas.
Ocas: vysoko posazený s tím, že hýžďový oblouk pánve přesahuje kořen ocasu. To dodává mohutnější vzhled pánevním končetinám. Je pevně stočený nad páteří a leží blízko stehna. Je zatočený buď jednou nebo dvakrát.
Hrudní končetiny: hrudní končetiny jsou rovné, jemných kostí. Končetiny jsou rovnoběžné až k zemi, a tím vytváří předek střední velikosti.
Ramena: dosti položená vzadu, svalnatá, ne však příliš.
Lokty: přiléhají k hrudníku. Při pohledu zepředu jsou lokty v jedné linii se žebry.
Předloktí: velmi dlouhá.
Záprstí: dobrá délka, rovná a ohebná.
Pánevní končetiny: silné a svalnaté.
Kolenní kloub: mírně pokrčený.
Stehno: dlouhé.
Hlezna: přiměřeně úhlená, nejsou ani vybočená, ani vbočená.
Tlapky: malé, úzké a pevné, se silnými nášlapnými polštářky, dobře klenutými prsty a krátkými drápy.
Chůze, pohyb: končetiny se pohybují svižně přímo rovně dopředu dlouhými, neúnavnými hbitými kroky.
Kůže: velmi měkká, vláčná.
Osrstění: krátké, hladké a husté, velmi jemné.
Barva: čistě černá a bílá; červená a bílá, černá a tříslová, bílá s tříslovými skvrnkami a tříslovými znaménky na čumáku a lících; černá; tříslová a bílá; žíhaná: červené pozadí s černými pruhy, čím výraznější jsou pruhy, tím lépe. Bílá by měla být na tlapkách, hrudi a špičce ocasu. Bílé končetiny, lysina a bílý obojek jsou také přípustné.
Velikost a váha: ideální výška – psi 43 cm v kohoutku, feny 40 cm v kohoutku. Ideální váha – psi 11 kg, feny 9,5 kg.
Vady: jakékoliv odchylky od výše jmenovaných bodů by se měly posuzovat jako vady. Hodnocení musí přesně odpovídat míře závažnosti odchylky.
Upozornění: Psi musí mít dvě zřetelně normální varlata úplně sestoupená do šourku.