Jack Russell teriér 1. část

Ahoj – seznámení na úvod. Ahoj, jsem Jack Russell teriér a v dnešní době patřím mezi jedno z nejoblíbenějších plemen psů. Patřím prostě k těm, co mají rádi procházky přírodou, plavání a nepohrdnou každodenní legrací. Plemeno Jack Russell teriér se může pochlubit nezanedbatelnou historií. Trvalo však velmi dlouhou dobu, než se o toto plemeno začala zajímat kynologie.

Historie

Ve Velké Británii má hon na lišku už staletou historii. Lovci na koních pronásledovali psy honící lišku a až třeba po několika hodinách se jim podařilo ji zastřelit. Když se liška schovala do nory, byli honicí psi v koncích, a tak nastupují teriéři přezdívaní „working terriers“ – pracovní psi. Jejich úkolem bylo vlézt do nory, pronásledovat lišku a štěkat na ni tak dlouho, dokud neopustila noru. Nesměli ji však zakousnout, to by hon ukončilo. Teriéři byli různého zbarvení, typu srsti i velikosti. Proto si noví majitelé teriéra vybírali podle toho, k čemu jim měl teriér sloužit.
V polovině 19. století kynologie zažívala velký vzestup a foxteriér se jako jeden z prvních teriérů začal dostávat i do nelovecké společnosti. Kynologové opomíjeli jejich lovecké schopnosti a foxteriér se dostal do výstavních kruhů. Vytvořil se jeho plemenný standard, a ten se zachoval až dodnes. Netrvalo dlouho a pracovní pes byl více viděn ve výstavních prostorách, než na honu. Lovci se ale bez pracovního teriéra nemohli obejít, a tím se zapříčinilo to, že začaly vznikat nové typy psů vhodné pro hon, ale bohužel bez rodokmenu. Snažili se vyšlechtit psa, který by lovcům sloužil přesně tak, jak by potřebovali.
Velkou částí se na tomto úkolu podílel pastor John Russell, který se zasloužil o uznání na vzniku rasy (Parson) Jack Russell teriéra. Tento pastor žil v letech 1795 až 1883 v Dartmontu a později v Devonu. Jeho snahu o vyšlechtění dokonalého malého loveckého psa zapříčinila jeho láska a potěšení z účasti na honech na lišku a jezevce. Odchoval spoustu štěňat s požadovanými vlastnostmi, schopnostmi a vzhledem. Jméno pastora Johna Russella se stalo v Anglii velmi uznávaným pojmem u loveckých příznivců.
Velkým rozdílem však byl pes na krátkých nohách a pes na dlouhých nohách. Krátkonozí teriéři měli své výhody i nevýhody. Největší nevýhodou pro lovce bylo, že stěží stačili honicím psům, a tak je lovci museli brát k sobě na koně, což je často k vidění na dobových fotografiích. Výhodou bylo, že se lépe než dlouhonozí teriéři dostávali do nory, a to ještě mnohem hlouběji. Z tohoto důvodu se tedy krátkonozí Jack Russell teriéři brzo dostali k sedlákům do stájí ke koním. Sedláci si jejich vlastnosti a schopnosti pochvalovali a vážili si jich. Hravě dokázali ohlídat jejich statek před škodnou. Jackovy výborné schopnosti a společenské vlastnosti nezůstaly bez povšimnutí a jack russell teriér byl brzy vyvážen i do zahraničí na rozdíl od dlouhonohého Parson Russella teriéra.
Uznání jako takového se plemeno parson russell teriér dočkalo jako první, a to dne 2. července 1990 od Mezinárodní kynologické federace F.C.I. Přibližně 60 zemí vydávalo oficiálně uznané rodokmeny a toto plemeno bylo vítáno ve výstavních kruzích. Jack Russell teriér získal uznání až mnohem později, a to v zemích Austrálie, Nový Zéland, Nizozemsko, Irsko, Japonsko a Jižní Afrika, byl však uznávaný pouze australský plemenný standard. Dnes je už Jack Russell teriér uznán Mezinárodní kynologickou federací F.C.I. a standard byl vydaný pod hlavičkou F.C.I. číslo 345 od 14. prosince 2000.

Jaké štěně si vybrat?

Než se vůbec rozhodnete pořídit si štěně Jack Russell teriéra, zvažte i to, zda na něj máte a budete mít po celý jeho život dostatek času. Jack Russell teriér je opravdu velmi energický pejsek, který váš čas potřebuje.
Neohlížejte se jen na to, že je to dnes oblíbené plemeno! Proberte vaši rodinnou situaci a popřípadě se poraďte s odborníkem (znalcem více plemen psů), který vám může poradit, jaké plemeno se k vám více či méně hodí. Čím dál tím častěji čtu inzeráty, kde se současný majitel snaží zbavit svého mazlíčka z důvodu, že ho nezvládá!
Jakmile budete mít v tomhle jasno, dalším rozhodnutím by mělo být, zda koupit štěně s průkazem původu, nebo naopak. Jack Russell teriér je dnes velice populární plemeno a přitahuje takzvané chovatele, kteří se chtějí jen obohatit, a tak se spousta Jack Russell teriérů odchovává bez původu a nikdo vám nezaručí, co vám ze štěňátka skutečně vyroste, i když je jako malé překrásné, bílé s flíčkem. To jsou ale všechna štěňata. Štěně s rodokmenem má určený plemenný standard, a kdyby se nějak závažně lišilo, bylo by vyřazeno. Ale není taky nikdy zaručeno, že ze šampiónů rodičů budou i jejich potomci šampióni.
Před koupí byste se měli jet podívat na nezávaznou návštěvu, abyste viděli, kde štěňátka chovají, jak vypadají, abyste mohli sledovat, jak rostou a podobně. Když se jedete podívat na štěně, každý slušný chovatel by vás měl seznámit s oběma rodiči štěňat a celým vrhem, popřípadě vám ukáže i fotografie vrhu předchozího. A jak se rozhodnout, které štěně si vzít? Mnoho lidí tvrdí, že to štěně, které přiběhne jako první, je to pravé, ale není tomu vždy tak. Tělesně i duševně zdravá štěňata k vám přiběhnou během chvíle všechna, podívat se, co se děje, a nejdrzejší štěně z vrhu vás kousne do boty, chytne za nohavici, nebo vás bude nějak jinak pokoušet. Avšak záleží na vaší rodinné situaci, do které si štěně pořizujete, a chovatel by vám měl poradit, které štěně z vrhu se k vám nejlépe hodí. On je s nimi v každodenním kontaktu a zná je nejlépe.

Pes, nebo fena? Koho si vybrat?

Fenky jsou menší, klidnější, přítulnější ke svým pánům, ale zato hárají dvakrát do roka a mohou být, nebo spíše většinou jsou dosti náladové. Na druhé straně psi všechno značkují, jsou drzejší na větší psy, stavbou těla jsou vyšší a těžší než fenky.
Jestli si pořizujete štěně už k jednomu dospělému psovi, ať už k psovi nebo feně, většinou dvě stejná pohlaví mezi sebou působí více problémů než dvě pohlaví opačná. Pes v kombinaci s fenou působí většinou klidně, ale nemusí být tomu vždy tak. Já mám dvě feny a jednoho psa a nejčastěji se pere fena se psem. Psi jsou provokatéři a fenky si zas nenechají nic líbit.

Cesta domů

Chovatelé většinou dávají novým majitelům na první dny krmení, na které je štěně zvyklé. To abyste se vyvarovali problému, že vám štěně přestane úplně žrát. Další důležitá věc je kupní smlouva, očkovací průkaz s termíny dalšího očkování a odčervení. Jestliže jedete na delší vzdálenost, měli byste pravidelně stavět, aby se štěně mohlo projít a vyvenčit.
Doma byste měli dát štěně do pelíšku (boudy), kde bude mít odteď své místo, a nechat ho chvilku rozkoukat. Nebojte, ono za vámi přijde. Posaďte se klidně do vedlejšího pokoje a nechte štěněti prostor. Za pár minut bude u vás. Je možné, že první noc bude štěně neklidné a bude kňučet. Pro nové majitele je tato noc postrachem, ale doporučuji kňourání ignorovat, i když je to často velmi těžké. Štěně zjistí, že si kňouráním nevynutí vaši pozornost, a tak ho to přestane brzo bavit.

Nový domov

Jack Russell teriéři jsou velice aktivní psi, a tak doporučuji pořídit štěněti pevnější plastový pelech s měkkým polštářkem, který se dá snadno vyklepat nebo vyprat. Molitanový pelíšek je sice levnější, ale Jack si s ním hravě poradí. Pelíšek je lépe umístit do klidného prostředí, aby mělo štěňátko klid. Neměl by to být ale prostor, kde je chladno a průvan.

Miska

Misky jsou buď plastové, keramické nebo nerezové. Čerstvou vodu by měl mít pejsek neustále. Krmná dávka u malých štěňat je asi čtyřikrát denně, v dospělosti krmíme jedenkrát denně podle potřeby.

Obojek

Obojek nebo postroj doporučuji z měkkého, příjemného materiálu. Vodítko by mělo být tenké, s lehkou karabinou, asi 1,5 až 2,5 metru dlouhé.

Hračky

Štěně by mělo mít v novém domově i dostatek hraček (míčky, gumové nebo plyšové hračky, provazové uzlíky …) a také žvýkací doplňky, jako jsou míčky a botičky z buvolí kůže. Tím předejdete okusování nábytku, koberce či tkaniček u bot.

Bydlení venku

Jestliže chcete mít vašeho Jack Russell teriéra umístěného venku, není to žádný problém. Tito psi mají velmi kvalitní, hustou a silnou srst, která se velice dobře přizpůsobuje povětrnostním podmínkám. Když bude venku mrznout, nechte ho raději doma, aby se nenachladil. Ideální je mít pejska venku jen od jara do podzimu a na zimu ho nechat doma v teple. Pokud jste psa už venku měli a máte zděný kotec se zateplenou boudou, je to jedině dobře. Jestli ne, postavte pevnou voliéru, nejlépe se střechou, velkou tak, aby měl pejsek dost místa a prostoru, když nebude zrovna moci pobíhat po zahradě. Podlaha se dělá nejčastěji dřevěná, ale podle mě to není správné. Do dřeva se vsakuje moč, dřevo trouchniví a zapáchá. Nechte si raději přivézt lupek (vypadá to jako jemný červený písek). Ten krásně zatvrdne a moč se prosakuje do země. Na lupek poskládejte gumové desky, ne ale po celé ploše, jen někde, aby pejsek neležel na studené zemi. Bouda pro Jack Russell teriéra postačí menší, dřevěná, aby si ji lépe v zimě zadýchal a měl teplíčko. Do vnitřku boudy dejte pelíšek nebo teplou deku. Misky do voliér jsou nejlepší nerezové v držáčkách, které pověsíte pejskovi na stěnu voliéry. Je to pohodlné a praktické. Pejsek nebude mít možnost rachotit s miskou, vylívat vodu po celé voliéře a vysypávat granule všude kolem. Nezapomeňte, že i když je pejsek venku, měl by mít dostatek hraček a zábavy!
Přivezli jste si pejska v zimě, nevadí! Nechte štěňátko zatím doma v teple, a až se venku oteplí a bude svítit sluníčko, můžete štěně pomalu přesouvat ven. Ze začátku ho nechávejte venku třeba jen na chviličku, aby se vyvenčilo a proběhlo ve voliéře. Bude to pro vás jistě výhoda, když naučíte vašeho pejska trávit čas jak doma, tak venku. Pejsek bude na obě místa zvyklý a vy můžete na celý den odjet a pejsek bude mezitím spokojeně trávit čas v boudě nebo v kotci.
(Z knihy Jack Russell teriér, kterou vydalo nakladatelství Robimaus. Knihu si můžete objednat na tel. č.: 311 670 538, 608 960 623.)