Koronavirus neovlivnil akceschopnost psů horské služby

O nezbytnosti stálé připravenosti záchranářských psů Horské služby ČR svědčí právě ukončená zimní sezona. Na horách to sice bylo bez obvyklého návalu lyžařů na sjezdovkách a běžeckých tratích, o to více byly navštěvované hřebeny hor vyznavači volného lyžování – skialpinisty. A právě ti se letos nejednou postarali o to, že horští záchranáři museli zasahovat. Nutno dodat, že šlo o ukázkově zvládnuté záchranné akce, a to i v rámci přeshraniční spolupráce mezi naší horskou službou a polskou horskou službou GOPR. Milovníky psů zvláště potěší, že v neděli 14. března pracovali v první linii čtyřnozí pomocníci jako nezastupitelná složka záchranářské sestavy na dvou lavinách. O pomoc na první lavině požádala polská strana v 11.40 hodin.

Lavina první

Při pátrání na lavině stržené polskými skialpinisty v Bialém Jaru nad Karpaczí, tedy nedaleko Sněžky, se dokonce sešli čtyři lavinoví psi – jeden z Polska a po jednom ze Strážného, Pece pod Sněžkou a ze Špindlerova Mlýna. První pes, osmiletý německý ovčák Klass Pavla Smejkala ze Strážného, dorazil k lavině už za 35 minut od vyžádání pomoci polskými záchranáři. Dvojice přijela na místo na skútru, ale už za dalších deset minut vyskakovali z vrtulníku Stanislav Zmatlík s osmiletým německým ovčákem Benjim (z HS Pec pod Sněžkou). 

Ve stejnou dobu dorazil na skútru Štěpán Dumka s tříletým psem border kolie Fíkem (HS Špindlerům Mlýn). Časově to byl úctyhodný výkon, a to jak z hlediska akceschopnosti psovodů, tak posádky záchranářského vrtulníku. Navíc za podmínek snížené viditelnosti. Kromě toho na místo vyslala zdravotnická záchranná služba další helikoptéru. Pátrání v lavině není nikdy bez rizika pádu dalšího sněhového masivu, proto jsou psovodi, jako muži první linie, mimo jiné vybaveni batohem s airbagem (po bleskovém nafouknutí jakýchsi balonů dává člověku šanci udržet se na povrchu laviny), lavinovými hlásiči (slangově pípáky) a další záchranářskou výbavou. Adrenalinové sjíždění lavinového Bialého Jaru je lákavé, proto tam v minulosti nejednou zasahovaly horské služby z obou zemí. Nejvíce obětí si však tato lokalita vyžádala v roce 1968, kdy pod sněhem zahynulo 18 studentů.

„Tentokrát lavinu uvolnili dva skialpinisté, kterým se však z masy sněhu podařilo vyjet. Protože před sjezdem viděli na cestě, která prochází lavinovým svahem, turisty, nebylo jasné, zda je někdo zasypaný v lavině. Proto se celé rozlehlé laviniště prohledalo pomocí psů, lavinových vyhledávačů a Recco systémem. To je jakýsi radar schopný na 10 až 15 metrů označit zasypanou osobu, která má u sebe kovovou odrazovou destičku zašitou v zimním oblečení. Někdy je tento systém schopný zachytit také odraz vyslaného signálu od mobilu,“ říká šéf psovodů HS Pavel Smejkal a dodává, že výsledek pátrání byl negativní. Psi byli v laviništi dvě hodiny a přitom pracovali asi 1,5 hodiny čistého času. Byli tedy už unavení, když v závěru nasazení byli dva z nich vyslaní na jinou lavinu. 

Z laviny do laviny

„Ve 13.50 dostal dispečink naší HS hlášení o pádu další laviny. Opět na polském svahu Krkonoš, tentokrát ze sedla nad Martinovou boudou v lokalitě Czarny Kociol Jagniatskowski. Na místo byli okamžitě vrtulníkem Letecké záchranné služby (LZS) přesunuti psovodi Stanislav Zmatlík a Štěpán Dumka se svými psy. Ti se po vysazení ihned zorientovali a začali pátrat po zasypané ženě. Patřila k tříčlenné skupině skialpinistů, která uvolnila sněhový masiv a neměla žádné lavinové vybavení,“ přibližuje Pavel Smejkal následující pátrání. 

Obtížné bylo v tom, že laviniště se nacházelo na příkrém svahu, kde hrozil sesuv dalšího sněhu. Proto vrtulník musel vysadit psovody se psy asi 400 metrů od místa pátrání. Ti se k laviništi přemístili na lyžích. Další psovody už vrtulník nemohl přemístit, neboť jednak se stále snižovala viditelnost, a navíc musel odletět k doplnění paliva pro případ, že bude muset ženu transportovat do nemocnice v Hradci Králové. Druhý vrtulník mezitím přepravoval další záchranáře na místo nehody. 

Záchranáři a psi v ohrožení

Opuštění vrtulníku a vyložení záchranářského materiálu a následný výstup k laviništi trvaly psovodům asi 20 minut. Psi pracovali aktivně a s velkým zájmem, přestože měli za sebou předchozí pátrání a přesun v hlubokém sněhu. Asi po pětadvaceti minutách německý ovčák Benji hlásil nález. Po vykopání skialpinistky a zahájení resuscitace došlo k pádu sekundární laviny. Naštěstí stačili všichni včetně psů včas uniknout smrtelnému nebezpečí. Vzápětí se podařilo lyžařku vyprostit a psovodi spolu s leteckými záchranáři pokračovali s resuscitací. Protože ani tentokrát se vrtulník nemohl přiblížit ke svahu s nestabilní vysokou vrstvou sněhu, musela čtveřice mužů ženu přemístit na bezpečné místo, kde ji mohli naložit do vrtulníku. Pak byla transportována na specializované pracoviště do nemocnice v Hradci Králové. 

O mohutnosti záchranné akce na jedné i druhé lavině svědčí počet zúčastněných záchranářů. Celkem bylo podle hlavního lavinového preventisty HS ČR Pavla Cingra nasazeno 111 profesionálních a dobrovolných členů HS ČR. K tomu je nutno připočíst nejméně dalších 30 záchranářů polského GOPR. Velká část ze zmíněného počtu prováděla na první lavině také pátrání pomocí lavinových sond. 

O akceschopnosti psů HS svědčí nejen popsané pátrání, ale i nalezení pohřešované ženy na Šumavě koncem minulého roku, jak bylo v únoru 2021 popsáno na stránkách iFauny.

Bez přípravy by to nešlo

Přestože v neradostné epidemiologické situaci bylo množství různých aktivit, a to i výcvikových, vládou nebo hygieniky zakázáno či zrušeno, v případě lavinové přípravy psů HS to neplatilo. Každá z odpovědných osob pochopila, že v zájmu záchrany lidí v zasněžených horách se psi musí udržovat v pracovní kondici, a tak se první únorový týden konal v okolí krkonošské Výrovky kondiční i počáteční lavinový výcvik šestnácti psů HS ze všech našich velkých hor.

 Vzhledem k mimořádné situaci nemohli dorazit zahraniční účastníci, a tak se místo dobrovolných figurantů, obvykle studentů, v lavinových záhrabech ukrývali lavinoví preventisté z jednotlivých horstev. „Epidemiologická situace vyžadovala, aby byl každý psovod otestovaný na koronavirus ještě před odjezdem na Výrovku s výjimkou těch, kteří už měli prodělaný covid-19. Patřičný režim se musel samozřejmě dodržovat i na Výrovce. Při přípravě kurzu jsme tedy spolupracovali s hygienickou službou a naše aktivity nahlásili Policii ČR i vedení Krkonošského národního parku. Antigenním testům se pak v pátek před ukončením kurzu podrobil každý z účastníků a doma si je znovu zopakoval následující pondělí.

 Intenzita výcviku byla obvyklá, takže každý pes absolvoval denně pátrání na dvou různých lavinách. Vícekrát denně si zkoušeli počáteční hledání ve sněhu čtyři psí nováčci – dvě borderky, jeden německý ovčák a belgický ovčák malinois. I přes zmíněná opatření se natolik podařilo vyladit výkonnost psů, že všichni složili na závěr patřičný stupeň zkoušek,“ komentoval první letošní přípravu šéf psovodů HS. 

Další společná příprava se uskutečnila v týdnu od 6. 4., a to ve Strážném. Výhodou této nižší a méně zasněžené horské polohy je, že se zde mohli připravovat psovodi i na klasické plošné vyhledávání. „Šest psovodů má jarní termín ‒ 17. dubna ‒ na atesty MV. "A za sněhem jsme dva dny vyjížděli na lavinovou přípravu na hřebeny v okolí Výrovky,“ dodal na závěr Pavel Smejkal.