Velký hrubosrstý vendéeský baset

Název se doslova překládá „velký, nízký, chlupatý pes z Vendée“. Oblast Vendée se nachází na západním pobřeží Francie, mezi Bretaní a Gaskoňskem. Název bez překladu zní: Grand Basset Griffon Vendéen. Toto plemeno sdílí svou historii s několika dalšími plemeny a vychází z typu psů, kterým se hromadně říkalo Grand Griffon. Tak by se dala shrnout celá jeho historie vzniku. Naštěstí o něm víme i něco více…

 

Griffon Vendéen

Jedná se o francouzské plemeno, které existovalo po staletí jako typ psa (plemeno zahrnující více ras), ze kterého vzešla v 19. a 20. století jednotlivá plemena. Byl vyhlášeným loveckým psem, pracoval ve smečce a honil především králíky a zajíce.

Vyskytoval se v západní části Francie, v oblasti Vendée, která je i dnes proslulá krásnou přírodou i drsným terénem. V tomto regionu se nachází více než 160 km pláží a je zde i v současnosti známá rozlehlá bažinatá část s výskytem velkého množství divoké zvěře. Vendée je krajem se spoustou borovic, členitého terénu a velkým množstvím hustých plazivých ostružin a křovin. 

Toto vzhledově nevyhraněné plemeno choval i král Ludvík XII., a až časem z něj vznikl malý hrubosrstý vendéeský baset (Petit Basset Griffon Vendéen), velký hrubosrstý vendéeský baset (Grand Basset Griffon Vendéen), malý hrubosrstý vendéeský honič (Briquet Griffon Vendéen) a velký vendéeský griffon (Grand Griffon Vendéen).

Kořeny tohoto psa jsou pravděpodobně hodně hluboké. Galové údajně používali typově podobné psy k lovu, samozřejmě tehdy ještě bez palných zbraní. Následně se mluví o 11. století, kdy francouzský král používal psy s polodlouhou rozcuchanou srstí, nejednotného vzhledu, ale s vynikajícími honičskými vlastnostmi. Údajně pocházeli z hrubosrstých psů z Bretaně, Vendée a Nivernais. Těmto psům se říkalo „bílí královští griffoni“ (Kingʼs White). Jednalo se o psy krále Ludvíka IX. (1215–1270), dále se k nim řadili šedí griffoni sv. Ludvíka z Bresse a snad také bretaňští plaví honiči. Ovšem tato skupina relativně konkrétních loveckých honičů byla mnohem větší, než je zde uvedeno. 

Chov plemen se však ani zdaleka nepřibližoval principům dnešní doby a plemena ve smyslu, jaká známe dnes, ještě v tu dobu neexistovala. A neexistovala ani několik následujících století. Když byly vyvinuty střelné zbraně téměř k dokonalosti, začali být baseti využíváni i na jinou zvěř než na králíky a zajíce.

Královský kronikář (písař) Francois Rabelais byl považován za jednoho z prvních chovatelů těchto psů, kterým se začalo říkat Greffier dogs (tedy písařovi psi). Zkomoleninou slova posléze vzniklo označení Griffons. V průběhu let se toto označení stalo charakteristickým označením pro hrubosrsté lovecké psy.

Vyhledávaný nenáročný lovec

Později, za doby kralování Karla IX. (1550–1574), se také objevují záznamy o lovu s tímto typem psů. I přestože následně tento typ psa nevymřel, zmínky o něm jsou minimální. Objevují se až v 19. století, kdy Le Gayeur píše o třech typech honičů chovaných v regionu Vendée, z nichž jeden popis jedince se hodí na tohoto baseta. 

Rok 1885 byl pro chov hrubosrstých basetů obzvláště významný. Na výstavě v Paříži byl totiž oceněn cenou prezidenta republiky jako nejlepší baset Francie trikolorní hrubosrstý baset jménem Royal Combattant (majitel: hrabě Christian dʼElve, předseda prvního Klubu francouzských basetů). 

Mezi další nadšence a chovatele hrubosrstých vendéeských basetů v 19. století patřil Ernest Ambaud. Zaměřil se v chovu na kvalitní hrubou srst. Jeho oblíbeným chovným psem byl pes Castilleau.

Po Francouzské revoluci se lov zvěře změnil v módní zábavu pro široké masy francouzské populace. Protože vlastnictví koně si mohl dovolit jen málokdo, byli preferováni dobří, avšak velikostně poměrně malí lovečtí psi, tzv. Scent Hounds. S těmi nebylo náročné podnikat lovy pěšky. Zároveň se jednalo po všech stránkách o nízkonákladové a pracovité plemeno, houževnaté a díky drsné srsti rozmarům počasí odolné plemeno, což mu zajišťovalo popularitu.   

Chovatel artézských basetů Le Couteuix de Canteleu se v roce 1890 písemně zmínil o basetech chovaných v departementu Vendée. Popsal je jako psy střední velikosti, s tělem ne tak dlouhým jako u basetů, s hrubou srstí, v barvě bílé se žlutými a šedými skvrnami. Comte le Couteuix de Canteleu byl chovatel a nadšenec, který propagoval Basset Griffon v mnoha zemích včetně Velké Británie.

Petit, nebo Grand?

I když hrubosrstí baseti z Vendée byli známí již v 50. letech 19. století, nebyli exteriérově ustáleným typem. Mezi lovci však byli oblíbeni hlavně pro svoji vytrvalost. Byli známí tím, že vydrželi lovit bez přestávky i tři dny, od brzkého rána do tmy. Protože kraj ve Vendée je různorodý a lov zvěře se praktikoval často bez koní, potřebovali lovci nízkonohé psy, aby s nimi byli schopni udržet krok. Zároveň potřebovali psy vytrvalé, houževnaté a dobře pohyblivé, kteří snadno proniknou hustým porostem.

Až koncem roku 1898 navrhl Paul Dezamy první oficiální standard pro francouzské hrubosrsté basety. Ten byl posléze přijat. Paul Dezamy, který byl v chovu a aktivitě kolem hrubosrstých basetů podporován celou svou rodinou, v roce 1907 založil první Club du Basset Griffon Vendéen a stal se jeho předsedou. Funkci předsedy zastával někdo z rodiny Dezamy nepřetržitě až do roku 1985. 

Dlouhá desetiletí se vendéeští hrubosrstí baseti chovali ve dvou velikostech, ale pod jedním standardem. Jejich rozdíl byl pouze ve zmiňované velikosti. Oba velikostní rázy byly mezi sebou kříženy. Až v roce 1951 další člen rodiny, Abel Dezamy, sepsal první standard zaměřený pouze na malé hrubosrsté vendéeské basety.

V letech 1972–1975 se Hubert Dezamy zasadil o zastavení mezikřížení a od roku 1977 vydal francouzský klub zákaz křížení malého a velkého typu. Samozřejmě ještě dlouho poté se ve vrzích objevovali jak malý, tak velký vendéeský hrubosrstý baset.

Rozšíření plemene

První štěňata velkého hrubosrstého vendéeského baseta se dostala do USA přes Holandsko v roce 1990, ale AKC je samozřejmě hned oficiálně neuznala jako nové psí plemeno. První vrh se v Americe narodil v roce 1994. 

Jeho popularita roste zejména ve Velké Británii. Tam je uznáván The Kennel Club ve skupině Hound Group a mezinárodně ve skupině Scenthound od FCI. United Kennel Club (UKC) jej uznal v roce 1996.

Teprve v roce 2004 vstoupil Grand Basset Griffon Vendéen do Nadace Stock Service pro registraci u AKC. V roce 2018 byl Grand Basset Griffon Vendéen oficiálně zapsán do AKC pod Hound Group. 

Grand Basset Griffon Vendéen má mnohem menší popularitu mimo svou rodnou zemi než menší sourozenec Petit Basset Griffon Vendéen. Odpověď na otázku proč neexistuje.

Roztomilý rošťák

Přestože velký hrubosrstý vendéeský baset již není úplnou plemennou raritou, ani zdaleka ještě není v povědomí laické veřejnosti. Často si jejich majitelé vyslechnou od kolemjdoucích, že se jedná o roztomilého voříška.

I když velký hrubosrstý vendéeský baset není na pohled aristokratem či impozantním elegánem, snad každého si získá svým šarmem, nadšením pro cokoli a neustále pozitivním pohledem na svět. Je veselý a umí se smát.

V žádném případě nebývá agresivní ani rezervovaný. Je to veskrze pozitivní plemeno. Je to zcela nekonfliktní a neagresivní pes, který má rád všechny lidi a všechny psy. Nezřídka i všechna zvířata a samozřejmě i všechny živočišné pachy. 

Rád si hraje a dovádí. Naopak nemá rád nudu. S tímto plemenem se člověk rozhodně nenudí. Stačí, když si člověk a pes vzájemně budou vycházet vstříc ve svých zájmech, projevovat kamarádství a budou chtít co nejvíce času svého života trávit spolu. Pak budou všichni spokojení.

Kdo si chce velkého hrubosrstého vendéeského baseta pořídit, měl by ho nejen vidět na vlastní oči, ale také strávit s ním nějakou tu hodinu a naslouchat zážitkům s těmito psy od jejich majitelů. Pak to může být láska na celý život, nebo také rozhodnutí pro jiné plemeno. Ostatně tak by měl postupovat každý člověk u každého plemene, které si rozhodne pořídit.

Kam s ním?

Velký hrubosrstý vendéeský baset se velmi se hodí do rodinných domů se zahradou. Když je chvíli v domě s rodinou a chvíli venku na zahradě, už tím je částečně pokrytá jeho potřeba změny děje. Miluje tuto kombinaci. Nechce být zavřený dlouhé hodiny sám v bytě – a totéž platí i o zahradě. Zpravidla bezdůvodně neštěká, i když svým hlubokým štěkotem oznámí vše podezřelé.

Je velmi přátelský a nelze ho označit za dobrého hlídače. Většinou sice ohlásí návštěvu, ale nelze od něj očekávat, že by bránil majetek nebo člověka, i kdyby se jednalo o nezvanou návštěvu.

Není vhodný na zahradu, kde jsou díry v plotě nebo kde neustále někdo zapomíná zavírat branku. I otevírání brány při příjezdu auta domů či ven se může stát tomuto psovi tragicky osudným. Na hranici pozemku se rozhodně nezastaví. Není to teritoriální pes. Klidně se vydá na prozkoumávání okolí nebo bez rozmyslu vyběhne ven na ulici se podívat, co je tam nového. 

Mít však dobře oplocenou zahradu, kde může velký hrubosrstý vendéeský baset běhat na volno dle libosti, hrát si s rodinou nebo jiným psem, to je velké plus.

Je otužilý, houževnatý a mrazy ani vedra ho příliš nerozhodí. Proto může většinu roku trávit venku. Může však žít i v bytě v paneláku. Každopádně stále platí, že potřebuje pravidelné a časté zaměstnání a pohyb. Malý byt mu problém nečiní.

Vendéen a další zvířata

Bez problémů může být chován i ve větší smečce. Nemá sklony k rvačkám s jinými psy, a to ani s těmi, které nezná a kteří si začínají. Bude nadšený, když bude mít stabilně nějaké psí kamarády. 

Může žít pod jednou střechou s domácími mazlíčky, jakými jsou kočka či papoušek. U králíků a jiných hlodavců či u fretek a podobných zvířat je však potřeba být více na pozoru. Velký hrubosrstý vendéeský baset je opravdu lovec, i když není teriérsky tvrdý. Samozřejmě je velký rozdíl mezi kočkami, se kterými vyrůstá, a kočkami cizími. 

Lov je jeho potěšení

Přestože jsou tito psi dnes k vidění stále častěji jako rodinní psi, jejich hlavním posláním byl po staletí lov králíků a zajíců. Na to by potenciální zájemce o velkého hrubosrstého vendéeského baseta měl myslet, než si ho pořídí, a také v době, kdy ho již bude vlastnit. 

Přestože byl specialistou na lov králíků a zajíců, ukázalo se, že je vhodný i k lovu další zvěře bez ohledu na velikost. Výjimku netvoří ani divočáci či jeleni. Velký hrubosrstý vendéeský baset je velmi vytrvalý, hlasitě lovící stopař. Instinkt sledování je v plemeni stále velmi silný. Je nejrychlejším ze všech basetů a hodí se spíše pro menší území. Může pracovat sám jen se svým člověkem nebo jako součást různě velké smečky.

Je velmi houževnatý a odvážný. Má výborný hlas a je vášnivým a odvážným lovcem. Křoviny a hustý porost ho nikdy nerozhodí. Poradí si i s velmi členitým terénem, a to za každého počasí. Miluje vyhledávání v houštinách. Má vynikající čich, který umí využít v každém prostředí. Dosled spárkaté a černé zvěře si velký hrubosrstý vendéeský baset opravdu užívá. A je to na první pohled vidět.

Velký hrubosrstý vendéeský baset rozhodně nepatří mezi dravá plemena, zabijáky zvěře, ale je specialista na stopu. Dokonce mu chybí tvrdé zakončení dosledu pronásledované zvěře. Tito psi mají radost z jejího nalezení, ale zpravidla nemají potřebu ji zadávit (usmrtit). V praxi jsou lovci využíváni především pro práci při dosledu zvěře a pro nahánění zvěře v hustých nepřehledných porostech. 

Pro lovecké upotřebení je potřeba výchovy i výcviku, i když poněkud jiné, než když se bude jednat o ryze rodinného psa a společníka. Má-li být dobrým pomocníkem při lovu, je nejen nutné jeho vrozené vlastnosti vhodně rozvíjet od štěněcího věku, ale také se zaměřit na jeho poslušnost. Lovecky vedený pes, který není ochotný akceptovat spolupráci s člověkem, nepřináší téměř žádný užitek.

Lze ho zaměstnat i jinak

Pokrytí jeho potřeby pohybu nemusí nutně obsahovat lov. Může to být cokoli, kde může běhat a dovádět. Potřebuje pohyb a zaměstnání, aby měl radost ze života a jeho oči měly tu správnou jiskru, která z něj dělá okouzlujícího a všemi milovaného uličníka. Rozhodně to není pes, který by chtěl 23 hodin denně trávit v bytě nebo v kotci. 

Kdo nechce velkého hrubosrstého vendéeského baseta využívat lovecky, musí se ve výchově zaměřit na potlačení loveckého instinktu již ve štěněcím věku a zároveň musí nabídnout dostatečné fyzické i psychické uplatnění v jiném sportu, práci či zábavě.

Velký hrubosrstý vendéeský baset miluje dlouhé procházky a cestování. To z něj dělá vynikajícího společníka pro turisty. Někteří jedinci rádi a dobře běhají agility. Vhodnou zábavnou aktivitou pro toto plemeno je Nosework. Rád si hraje s jinými, povahově podobnými psy. I to je vhodná možnost, jak psa čas od času zaměstnat. Většina velkých hrubosrstých vendéeských basetů miluje plavání.

Pokud mají tendenci k nevhodnému chování, jakým je ničení věcí nebo přílišné štěkání, znamená to, že je málo pohybu a vhodného zaměstnání. Byli vyšlechtěni, aby pracovali celý den, a rádi by to dělali i dnes.

Velký hrubosrstý vendéeský baset v rodině

Bude si rád hrát na zahradě, pokud se mu bude někdo věnovat. Rád doprovodí svého člověka na poštu, bude asistovat při okopávání záhonku, s nadšením se sveze autem k přátelům jeho rodiny, projde se vedle kočárku na uspávací procházku nebo bude kontrolovat, zda pískové hromádky nejmladšího člena rodiny hrajícího si v pískovišti jsou dostatečně velké. Už jen tím, že ho rodina bude brát všude s sebou, se zaměstná a pokryje velkou část potřeby pohybu. Chce být součástí rodiny a umí to dávat svým chováním příjemně najevo.   

Jsou to báječní rodinní psi, laskavé povahy, milí a věčně dobře naložení, neubližují. Díky přátelské povaze jsou skvělou volbou pro mladé rodiny, které mají na psa čas a jsou ochotny trávit rodinný čas společně i se psem. Zkrátka velký hrubosrstý vendéeský baset se potřebuje stát právoplatným členem rodiny.

Je vhodný pro aktivní rodinu bez ohledu na její lidskou početnost. Je prima kamarádem dětí jakéhokoli věku, protože je velmi trpělivý, tolerantní a jen tak něco ho nerozhodí. Stejně tak se hodí i k seniorům, kteří nechtějí jen sedět doma. 

K dětem je milý, mírumilovný a ohleduplný. Ve většině případů by měli mít rodiče větší strach o psa než o děti. Dokonce mnohá péče o velkého hrubosrstého vendéeského baseta může být svěřena do rukou dětí. Ale určitě ne jeho výchova a výcvik. S ohledem na basetí tvrdohlavost a citlivost zároveň moc chyb při výchově toto plemeno neodpouští. Chyby snadno zanechají na jeho povaze šrámy do konce života.

Je sice energický a u ničeho nechce chybět, ale rozhodně není přehnaně temperamentní. Doma se chová klidně a spořádaně, i když neleží pořád jen na jednom místě.Rád se mazlí a o pohlazení si řekne. Nezřídka se i vnucuje. Pohlazení a podrbání jsou pro něj velmi důležitými momenty v životě. Je-li mu to dovoleno, velice rád se dělí se svým člověkem o postel, křeslo či sedačku, aniž by si tato místa nárokoval. Je rád, že si zde může pohovět a ještě se u toho tulit k milované osobě.

I když miluje svou rodinu, netrpí úzkostí z odloučení, když všichni odejdou do práce a do školy. Neměl by však být o samotě příliš dlouho.

Není typicky věrným psem. Má rád lidi, a jak se říká, jeho srdíčko je velké a otevřené pro každého dobrého člověka.Jeho majitel musí být člověk tolerantní (i když ne nekonečně), trpělivý, vyrovnaný, bez tvrdé výbušnosti a se smyslem pro humor. Jen tak jejich partnerství a pouto může fungovat od začátku do konce.

Výchova a výcvik

K výchově a výcviku rozhodně musí jeho člověk přistoupit co nejdříve ve štěněcím věku a důsledně a zároveň citlivě velkému hrubosrstému vendéeskému basetovi vštěpovat, že je dobré i výhodné člověka poslouchat. Přesto je nutné zdůraznit, že ani sebelepší cvičitel psů a taktik nikdy u tohoto psa nedosáhne 100% poslušnosti. Toto plemeno umí překvapit a jeho neuposlechnutí často přijde v nejméně vhodný moment. 

Štěňata velkého hrubosrstého vendéeského baseta jsou neuvěřitelně roztomilá, což znamená, že je velmi snadné je rozmazlovat. Což může být velký problém. Výchova a socializace pro psa musí být srozumitelné, tedy je nutné mít jasné hranice, které nesmí překračovat ani pes, ani kdokoli z rodiny.

Velký hrubosrstý vendéeský baset není přirozeně poslušný. Jeho nezávislost v rozhodování, co následující minuty bude dělat, je opravdu výrazná. Někdy se shoduje s přáním jeho člověka a někdy ne. Je to bezesporu tvrdohlavé plemeno. Komu se nelíbí slovo tvrdohlavý, totéž vystihnou slova samostatný a nezávislý. I když nepatří mezi nejposlušnější plemena, učí se dobře a má dobrou paměť.

Právě tvrdohlavost je u tohoto plemene často zmiňována a ani chovatelé tento fakt nepopírají. Velký hrubosrstý vendéeský baset zkrátka má svou hlavu, a i když svou rodinu neochvějně miluje, je přesvědčen, že když o něco jde, jeho pravda je větší pravda a jeho rozhodnutí je vždy lepší rozhodnutí.

Jeho výcvik vyžaduje trpělivost, a především důslednost. Z toho vyplývá, že toto plemeno není vhodné pro každého. Často na ně neplatí výcvikové metody, které platily pro jiná plemena. Majitel nikdy nemůže očekávat absolutní poslušnost nebo přesnost. I přestože má svou hlavu, velice rád potěší svého člověka. 

Udržet jeho pozornost při stereotypním cvičení je nemožné. Je nakloněn pozitivní motivaci při výcviku, nepotřebuje tvrdé tresty. Na zvýšení hlasu a vhodnou intonaci hlasu reaguje dobře. Pokud si ale zrovna neusmyslí, že jeho pozornost má být věnována zcela jiným prioritám. Jsou rádi pochváleni a odměněni. A i když sem tam provedou nějakou tu kulišárnu a sem tam mohou svého člověka nadzvednout ze židle svou „krátkodobou hluchotou“, během chvilky si svým podmanivým a omlouvajícím se výrazem stejného člověka uchlácholí a omotají kolem prstu.

Jsou chytří a se správným přístupem se poměrně snadno cvičí a vychovávají. Jsou vhodní i do rukou začátečníka, který si bude uvědomovat, že se jedná o lovecké plemeno s určitou dávkou samostatného myšlení. Patří mezi nenáročné psy, ale bez včasné výchovy se neobejdou.

Jakmile se pustí po stopě, stává se „hluchým“ k volání svého člověka. Volání přírody je pro něj vždy silnější. Říká se o něm: „V honitbě ďábel, doma anděl!“ To určitě rádi uslyší lidé, kteří toto plemeno chtějí využívat lovecky, ale o to méně to chtějí slyšet ti, kteří neplánují lovecký výcvik a využití psa. Díky tvárnosti plemene mohou být spokojeni nakonec všichni, jestliže jeho výchovu a výcvik povedou správně. 

Téměř neustále vyhledává pachy, a jakmile nějaký zajímavý objeví, s nadšením se po něm vydá. Má sklony pronásledovat rychle se pohybující předměty, běžící zvířata, ale i cyklisty. Neublíží, ale snadno se stane v tento moment neovladatelný. 

S ohledem na jeho velkou loveckou náruživost a neovladatelnou touhu sledovat stopu zvěře je nutné očekávat velké problémy s přivoláním. Miluje a potřebuje pohyb na volno, ale člověk stále musí přemýšlet, kde si může dovolit pustit psa z vodítka. Jeho tvrdohlavost mu může být osudnou, zejména v cizím prostředí nebo v blízkosti silnice. 

Úprava srsti

Péče o jeho srst není těžká ani nezabere hodně času. Přesto je v některých případech důvodem, proč si toto plemeno každý hned nepořídí. Jeho srst je totiž zapotřebí jednou za rok, v některých případech až třikrát za rok, trimovat. Jedná se o úpravu srsti, při které se vytrhávají uvolněné staré chlupy, aby vznikl prostor pro nové. Není to sice nic složitého, důležité je jen dobré načasování a grif při úpravě. Ale přesto je to pro mnohé potenciální zájemce strašák. Pravdou však je, že správně, úhledně a zároveň přirozeně upravit jeho srst pro výstavu zvládne zpravidla jen člověk se zkušenostmi. Tudíž chovatel, dlouholetý majitel třeba i několika psů, u kterých je zapotřebí trimování, nebo pracovníci dobrého psího salonu. Jak náročná bude úprava velkého vendeéského hrubosrstého baseta, závisí především na kvalitě jeho srsti.   

Pro běžnou údržbu srsti během roku ji stačí jednou za týden až dva překartáčovat a pročesat. Také se zastřihávají přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách. Jeho vousy je potřeba udržovat v čistotě a suchu. Na to je nutné myslet zejména tehdy, když je krmen jinou stravou než suchými granulemi. 

Jedná se o houževnaté plemeno, které hned tak neprochladne. Má hustou podsadu, která chrání před chladem a deštěm. Navíc se v drsné/hrubé srsti nedrží nečistoty, větvičky ani bláto.

Koupání je doporučováno spíše sporadicky, když je to už opravdu nutně zapotřebí, a pouze šampony vhodnými pro drsnou srst. 

Zdraví, chov

Na co je nutné především upozornit, jsou dlouhé uši. Potřebují vyšší pozornost a péči než jakákoli jiná část těla. Snadno podlehnou ušní infekci a je zapotřebí dávat pozor, aby zánět zvukovodu nepřešel do chronického stavu. 

Dožívá se s ohledem na jeho velikost běžného stáří, a to 12–15 let. Možné jsou problémy se snadným přibíráním na váze. Počet štěňat ve vrhu je spíše větší, běžně 7, ale i až 10 štěňat. V chovu se u některých jedinců objevují problémy s rozmnožováním.

Přestože se procentuálně řadí mezi poměrně genetickými nemocemi nezatížená plemena, občas se nějaký zdravotně dědičný problém může vyskytnout. Může se jednat o kožní problémy, kdy je často složité najít spouštěč alergických reakcí. Známá je u tohoto plemene také epilepsie, problémy se štítnou žlázou, kraniomandibulární osteopatie, pankreatitida, dysplazie kyčelních kloubů, luxace pately, ale také několik očních problémů. K nim se řadí primární glaukom (zděděný), dědičná katarakta, luxace čočky, perzistentní pupilární membrána (PPM). 

Nejpodobnější Grand Griffon Vendéen je Petit Griffon Vendéen a částečně také Griffon Nivernais.

Jak by měl vypadat ideální představitel plemene?

Jeho rámec těla je velmi mírně obdélníkový, přičemž jeho tělesná stavba je stavbou baseta Nesmí však připomínat malého briqueta. Je harmonicky stavěný a elegantní. Pes musí působit v pohybu dojmem vytrvalosti a lehkosti. Jeho pohyb musí být pravidelný a harmonický.

Hlava je protáhlého tvaru, mozkovna je klenutá, nepříliš široká a týlní hrbol výrazný. Stop je dobře patrný. Čenichová partie je na konci hranatá, nosní hřbet je delší než mozkovna a je velmi mírně klenutý. Pysky jsou dosti spuštěné, překrývají spodní čelist a dávají konci čenichu hranatý vzhled. Jsou porostlé pěkným vousem. Nos vystupuje z linie pysků, je velký a černý. Výjimku mohou tvořit bílooranžoví jedinci, u kterých je tolerován hnědý nos. Jeho skus je nůžkový. Oči mají oválný tvar, jsou velké, tmavé, bílá barva není vidět, stejně jako spojivky. Mají přátelský a inteligentní pohled. Uši jsou pružné, úzké a jemné, pokryté dlouhou srstí a zakončené ve tvaru protáhlého oválu. Jsou zavěšené pod linií očí. Natažené musí přesahovat konec nosu. 

Krk je dlouhý a silný, silnější u výstupu z lopatek. Je bez laloku. Jeho tělesný rámec je typický pro baseta, ale není přehnaně dlouhý. Hřbet je dlouhý a silný, rovný, nikdy není prosedlý. Začíná se klenout v místě spojení s bedry. Kohoutek je jen málo zřetelný. Hrudník je dost široký. Břicho není nikdy vtažené. 

Ocas je silný u kořene, zeslabující se směrem ke špičce. Je nesený šavlovitě nebo mírně zatočený, ale nikdy ne stočený na hřbetě. Je spíš delší. Končetiny mají silnou kostru, jsou ale suché. Kyčle jsou zřetelné. Tlapky jsou silné a sevřené. Dobrá pigmentace polštářků a drápů je žádoucí. Kůže je dosti silná, často mramorovaná u trikolorních jedinců. 

Srst je tvrdá a ne moc dlouhá, rovná, nikdy není hedvábná nebo se strukturou vlny. Praporce nesmí být příliš bohaté. Břicho a vnitřní strana stehen nesmí být nikdy lysé. Obočí je výrazné, ale nezakrývá oči. Zbarvení srsti může být černé s bílým stříkáním (černý bělouš), černé s pálením, černé s pískovými znaky, plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš), plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor), plavé s uhlováním (černé konce chlupů), pískové s uhlováním a bílým stříkáním, pískové s uhlováním. Tradiční je pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka.

Kohoutková výška psů je 40–44 cm, fen 39–43 cm, s tolerancí +/-1 cm.