Statečné psí srdce pojedenácté 

Se zpožděním, ale přece jen se uskutečnilo vyhlášení výsledků ankety Statečné psí srdce za rok 2020. Ačkoliv nás v tomto roce pronásledovala epidemie koronaviru, pejskové se v mnoha případech bez ohledu na situaci projevovali jako správní pomocníci a zachránci.

To byl také důvod, aby se alespoň na podzim roku 2021, konkrétně 5. října, mohly vyhodnotit významné činy psů v historických prostorách Starého purkrabství na pražském Vyšehradě. V 11. ročníku získali psi ocenění v tradičních pěti kategoriích. A přestože už před dvěma roky dřívější pořadatel ankety – časopis Psí kusy – zanikl, o její pokračování se postaral bývalý šéfredaktor Dušan Stuchlík s kolegyní Marií Trauškeovou. Stalo se tak za spolupráce s neziskovou organizací ANIMAL EYE a záchranářským magazínem Rescue report. Hlavním partnerem byla společnost Firstanimal, výrobce krmiva pro zvířata podle švýcarské receptury bez konzervačních látek. Mediálním partnerem se stal časopis Přežít. 

A teď už k vítězům jednotlivých kategorií. První oceněnou, a to v kategorii Záchranný čin služebních a záchranářských psů (pes profesionál), byla fenka malinoise Enigma patřící k sestavě psů Horské služby ČR. Se svým páníčkem a profesionálním záchranářem HS Ondřejem Zemanem zachránila na Šumavě čtyřicetiletou ženu před umrznutím. Po dvouhodinovém pátrání ji našla poblíž Lenory podchlazenou a v bezvědomí v hustém porostu, kam by se nikdo z pátrající rojnice nedostal. Psovod se musel za fenkou, štěkotem oznamující nález, doslova prolámat. Jak se tam dostala nešťastná žena, zůstává záhadou. Podrobně jsme tento osmnáctý pátrací zákrok Enigmy přiblížili na iFauně 26. 2. 2021.

Gerry vycítil ohrožení života 

O skvělý záchranářský zákrok se postaral také dvouletý chodský pes Columbus ze Zdonína, přestože žádný výcvik neprodělal. „Jen s ním cvičím základní poslušnost, ale on je spíš můj učitel,“ s úsměvem říká jeho panička Martina Machová, která předtím žádného psa neměla, neboť se věnovala koním. Doma psovi říkají Gerry. Nejraději se prohání po zahradě a často svým milým psím způsobem komunikuje se sousedy. Občas také štěkotem zdraví lidi procházející kolem jeho zahrady.

 „Jednou mně však přišel jeho štěkot něčím zvláštní. Pracovala jsem na počítači, ale nedalo mně to a podívala jsem se francouzským oknem. Gerry nepobíhal a neštěkal u plotu směrem k ulici, ale stál a poštěkával v místě, kam se chodí mazlit se sousedem. Je to starší nemocný muž, diabetik, který přišel o nohu. S protézou však chodí tak, že by jeho handicap nikdo nepoznal. Ještě více jsem zpozorněla, když Gerry štěkal jen určitým směrem do sousedovy zahrady, pak se obrátil a se štěkotem přibíhal směrem k francouzskému oknu, jako by mně chtěl něco sdělit. Když se to opakovalo, šla jsem na zahradu, abych zjistila, co je příčinnou Gerryho chování. V ten moment jsem viděla souseda, jak leží na zemi a nehýbá se. Hned jsem volala na manželku pána, na nic nečekala a přiběhla k sousedovi, abych mu pomohla, neboť v takových situacích je každá minuta drahá. V bezvědomí sice nebyl, ale vstát nemohl. Pak jsme muže s jeho synem společně odvedli domů, aby mu byla následně poskytnuta lékařské péče. Když si vše zpětně vybavuji, tak mě překvapilo, jak se Gerry choval v kritických chvílích, kdy jsme muži pomáhali. Ač je jinak temperamentní, v tuto dobu seděl u plotu, v klidu a napjatě sledoval, jako by čekal, jak to dopadne. Naštěstí vše dopadlo dobře, byť to podle lékařů nebyl banální kolaps,“ říká Martina Machová, která, a nejen ona, je přesvědčená, že zásadní zásluhu na pomoci kolabujícímu muži má právě Gerry. Proto se stal vítězem v kategorii Záchranný čin neslužebních psů (pes laik). 

Snad zbývá jen dodat, že majitelka Gerryho vidí ve svém čtyřnohém kamarádovi citlivého a vnímavého psa, a tak uvažuje, že by se mohli společně věnovat pomoci lidem organizovaně, ať už v rámci canisterapie, nebo záchranářského výcviku.

Cassino byl novodobým průkopníkem

Bloodhound Cassino patřil mezi průkopníky tohoto plemene, kteří se stále častěji objevují ve zprávách sdělovacích prostředků coby zachránci pohřešovaných dětí i dospělých. Cassino už je sice dva roky v psím nebi, přesto stojí za to uvést některé jeho zásluhy z desítek pátrání po pohřešovaných osobách. Jeho největší zásluhou je však skutečnost, že to byl právě on, kdo potvrdil oprávněnost a přednosti mantrailingu využívaného při pátrání po zbloudilých a hledaných lidech.   

Ještě si připomeňme, že jde o psa protagonisty mantrailingu inženýra Lubomíra Satory. Ne každému je jasné, co je mantrailing, tak tedy alespoň stručné vysvětlení: jde o naprosto přirozené stopování psem, přičemž není vůbec důležité, zda čtyřnožec sleduje pachovou stopu hlavou u země, nebo zda ji nasává vysokým nosem z okolí tak, jak se pachové molekuly zachytily na zdech, stromech či jiných rostlinách nebo předmětech. 

Důležité je pouze jedno – aby pes našel hledanou osobu. K tomu je také zaměřený výcvik psů metodou mantrailingu. Tento způsob stopování zaujal v posledním desetiletí mnoho majitelů psů, o čemž svědčí skutečnost, že základním výcvikem prošlo kolem tří tisícovek čtyřnožců různých plemen. V současné době je ve výcviku přibližně 200 psů. Těch, kteří mají patřičné zkoušky a mohou být se svými psovody nasazení na ostré pátrání, je v Česku a na Slovensku celkem osm. Protagonisté mantrailingu věří, že se brzy stanou také součástí Integrovaného záchranného systému.

Úspěchy na starých stopách

Připomeňme alespoň dvě pátrání Cassina na náročných stopách. V říjnu 2014 to byl úspěch při pátrání po dvou pohřešovaných sestrách školačkách. Ačkoliv do své obce na slovenské Kysuci dorazily autobusem před 14. hodinou, domů se nedostavily ani do 17. hodiny. A protože bylo chladné počasí, vyburcovalo to policii, hasiče i dobrovolníky k rozsáhlé pátrací akci za účasti čtyř stovek osob. Tamní slovenská policie věděla o dobrém pátracím bloodhoundovi z Olomouce, proto požádala jeho páníčka o pomoc.

Lubomír Satora se dostal na místo po dvaceti hodinách. Díky různým svědectvím Cassino zachytil stopu, ale nebylo to pro něho nic jednoduchého, když se v oblasti předtím při pátrání pohybovalo na čtyři sta lidí. Postupně se dostal přes železniční trať a malý vodní tok na rozlehlou pastvinu. Než obešel stádo krav, na jehož opačné straně se nacházely prochladlé dívky, oslovil je farmář Pavol Peterek, který si přišel zkontrolovat své stádo. Jak se ukázalo, připravenost bloodhounda i zvolená pátrací taktika byly správné a že teprve pokládané základy mantrailingu v Čechách a na Slovensku jdou správným směrem. 

Jiný zásadní podíl na úspěšném pátrání po jedenáctiletém chlapci měl Cassino v okolí bratislavského televizního vysílače Koliba. Tam dostal šanci pátrat v rozsáhlém kopcovitém a zalesněném terénu sice v druhém sledu, ale tentokrát už po šesti hodinách. To právě byla přerušená práce rojnic a plošně pátrajících psů. Bloodhound byl nasazený o třetí hodině ranní a za jeden a půl hodiny po dvou a půl kilometru dlouhé stopě se dopracoval k místu zvaném Cesta mládeže, kde pak byl o několik desítek minut později chlapec objeven. Není tedy pochyb, že Cassino si za svůj pracovní a záchranářský život rozhodně zaslouží připomínku a ocenění. Proto se stal letošním vítězem v kategorii Spící srdce.

Artík se nezastavil ani v době covidové

Zdrobnělé jméno psa navozuje dojem, že se jedná o milého, hodného, malého pejska. První dva přívlastky platí, třetí ani náhodou. Bernský salašnický pes je pořádný kus čtyřnožce a jen málokdo by řekl, že se pomalu a s citem může pohybovat mezi hadičkami a drátky různých přístrojů napojených na člověka třeba na lůžku neurologické kliniky. Ano, je to tak, on to dokáže a malým i velkým pacientům taková přítomnost dělá moc dobře. 

Jeho působení však není vedené žádnou přehnaně vášnivou pejskařkou, nýbrž rozvážnou zdravotní sestrou, která moc dobře ví, jak se má její canisterapeutický pes chovat vůči lidem s nejrůznějším onemocněním nebo postižením. Jeho terapeutické působení, ale i vyslání do ankety jsou natolik zajímavé, že mu budeme v brzké době věnovat zvláštní článek. Teď jen můžeme konstatovat, že Artík se z mnoha důvodů stal vítězem v kategorii Pomáhající srdce (ocenění dlouhodobě pomáhajícího psa). 

Tajemný Bred

Ani příběh posledního z oceněných psů nebyl nezajímavý. Naopak. Pětiletý německý ovčák Bred je jeden z mnoha armádních psů, kteří pomáhali zajišťovat bezpečnost našim vojákům i místním lidem v Afghánistánu. Tento obranář za svůj život vystřídal již několik páníčků, ale asi nejdramatičtější bylo jeho působení u české jednotky v afghánské provincii Herát. Tam odletěl s psovodem rotným (štábním praporčíkem i. m.) Tomášem Procházkou, ale domů už se vrátil bez páníčka. Ten zahynul na základně Šindánd 22. října 2018 při útoku spojeneckého afghánského vojáka. I příběh Breda je natolik pestrý, ale také zahalený určitou tajemností, že si ho rovněž necháme na samostatný článek. Zbývá jen dodat, že Bred získal cenu hlavního partnera, tedy společnosti Firstanimal.cz. 

 

A co dodat na závěr? Snad jen přání, aby se veřejnost co nejvíce dozvídala o záslužných činech psů. A proto, budete-li svědky nebo se dozvíte o takovém příběhu, popište ho a odešlete do ankety Statečné psí srdce. Bude opět vyhlášena počátkem příštího roku.