Plánujete koupit štěně? Nebojte se ptát chovatele na krmivo, rodiče i kupní smlouvu

Výběrem toho správného plemene vaše cesta ke štěněti teprve začíná. Koupit štěně totiž není jen tak, chcete-li, aby chlupáč splnil vaše očekávání a společné soužití přinášelo radost všem zúčastněným. V první řadě doporučujeme zvolit štěně s průkazem původu ‒ o něco vyšší počáteční investice se dlouhodobě rozhodně vyplatí, navíc kupní cena štěněte představuje jen zlomek nákladů na 10‒15 let psího života. Pokud se ptáte, proč dát přednost štěněti s průkazem původu, důvody jsme shrnuli v tomto článku.

Také volbě správné chovatelské stanice i konkrétního štěněte věnujte patřičnou péči, bez ohledu na to, zda máte, nebo nemáte výstavní ambice. I v rámci čistokrevného chovu jsou velké rozdíly jak v zaměření dané stanice (mnoho plemen má výrazné odlišnosti mezi pracovními a společenskými/výstavními liniemi), tak v její kvalitě.  

Připravili jsme pro vás tipy na otázky, jaké byste měli položit chovateli, od kterého se chystáte štěně koupit. I když doporučujeme koupi štěněte s průkazem původu, můžete se na totéž zeptat i u psů bez PP ‒ následující dotazy tak můžete brát i jako návod, jak poznat množírnu. 

Jaká zdravotní vyšetření absolvovali rodiče štěňat? 

U psů s průkazem původu může chovatelský klub stanovit nějaká povinná zdravotní vyšetření chovných jedinců, další testy mohou být pouze doporučené. 

Každé plemeno má svá zdravotní specifika. Zatímco některá se obvykle těší dobrému zdraví a dlouhověkosti (například špicové nebo většina malých a středních teriérů), jiná jsou náchylná na celou řadu nemocí a zdravotních komplikací (třeba buldočci a buldoci). Pak jsou také plemena v zásadě zdravá, ale s jedinečnými riziky nebo potřebami (kolie, chrti, dalmatini). V první řadě se tedy seznamte se zdravotními specifiky vybraného plemene, abyste měli připravené relevantní otázky na chovatele psů. 

Jak štěně socializujete a jaké povahové rysy pozorujete u vybraného štěněte?

I když malá štěňata samozřejmě neprocházejí žádným výcvikem, přesto je nutné, aby se jim chovatel v prvních týdnech života náležitě věnoval. V tomto citlivém období se totiž štěně seznamuje se světem kolem sebe a je velmi důležité, aby vyrůstalo v rodinném prostředí a mělo adekvátní množství vhodných podnětů. Velkochovy, i ty dokonale vyhovující z hlediska zoohygieny, výživy a celkové fyzické péče, nikdy nedají štěňatům takový start do života jako kvalitní malé a střední chovatelské stanice. Naštěstí je u nás tento způsob chovu ojedinělý a typický spíše pro množírny ‒ ty se bohužel nezatěžují ani adekvátní hygienou, veterinární péčí nebo výživou. 

V době odběru by tedy štěně mělo být zvyklé na běžný provoz domácnosti a na fyzický kontakt s člověkem. Chovatel by také měl mít odpozorováno, které štěně z vrhu je nejprůbojnější, nejklidnější nebo třeba největší mazel. 

Na co se ve svém chovu zaměřujete a jaké vlastnosti u vašich psů především sledujete?

Zodpovědný chovatel má určitou vizi a představu o plemeni ‒ někdo si zakládá na tom, že odchovává výstavní šampiony, další je pyšný na pracovní či sportovní výkony svých štěňat a jiný se třeba specializuje na psy vhodné pro canisterapii nebo asistenční výcvik. Je velmi důležité, abyste věděli, jaké vlohy se pravděpodobně projeví u vašeho štěněte. I tehdy, když chovatel není nijak specificky zaměřen, můžete z jeho odpovědi poznat, zda do chovu dává kus srdce a není mu lhostejné, k jakým psům připouští své feny.

Co mi můžete říct o otci štěňat? 

Pokud vám není umožněno vidět matku štěňat, je velmi pravděpodobné, že jste narazili na množírnu, a v takovém případě je nejvhodnějším řešením si koupi okamžitě rozmyslet.  Ohledně otce je již situace složitější, protože pouze málokdy se kryje „doma“, tedy v rámci jedné chovatelské stanice. Za účelem zachování co největší genetické variability plemene se totiž zpravidla nedoporučuje opakovat stejné spojení více než jednou, tedy i když chovatel vlastní psa i fenu, stejně většinou vyjíždí za ženichem jinam. Někteří chovatelé také dávají přednost držení pouze samičí smečky, protože pak odpadá komplikované hlídání háravek proti nechtěnému domácímu nakrytí. 

Fyzická přítomnost otce štěňat je proto spíše výjimkou a nevypovídá nic o kvalitě chovu, nicméně chovatel by vám měl být schopen sdělit nejen jméno a původ otce (což se ostatně dočtete i v průkazu původu), ale i něco o jeho zdraví, povaze nebo potomcích z předchozích krytí.

Můžete mi předem poslat kupní smlouvu? 

Kupní smlouva je důležitým dokladem, který chrání kupujícího i prodávajícího. Vyžádáte-li si smlouvu předem, můžete si ji v klidu prostudovat, případně se domluvit na dílčích úpravách. Ve smlouvě může být vymezena třeba finanční kompenzace pro případ některých skrytých zdravotních vad, předkupní právo chovatele, pokud byste se rozhodli psa v budoucnu prodat, nebo třeba klauzule o tom, že štěně není vhodné do chovu. Poslední příklad většinou nastává, kupujete-li si vědomě štěně s exteriérovou vadou (zpravidla s adekvátní slevou). 

Koupě nestandardního štěněte může být výhodná, když jste pevně rozhodnutí „chci koupit štěně jen jako společníka, případně na sport“. Za cenu na úrovni „bezpapíráka“ stále máte štěně s průkazem původu (ano, i nestandardní štěně vždy dostává průkaz původu), tedy po rodičích, kteří prošli zhodnocením povahy a exteriéru, případně i zdravotními testy. A jaké vady to bývají? Obvykle odchylky od standardem povoleného zbarvení, zálomek na ocase nebo chybné postavení uší. Některé další vady však nejsou čistě kosmetické ‒ kryptorchismus (nesestouplé jedno nebo obě varlata) nebo pupeční kýla v budoucnu vyžadují chirurgický zákrok. V takovém případě se obvykle v kupní smlouvě stanoví, kdo nese náklady za související veterinární péči nebo jejich část. 

Pohlídejte si také, aby štěně bylo řádně očipováno. Ze zákona je povinnost označit štěně mikročipem dříve, než poprvé změní majitele, v žádném případě tedy nepřebírejte nečipované štěně. Číslo mikročipu by mělo být uvedeno i v kupní smlouvě jako jednoznačný identifikační údaj štěněte. 

Čím štěňata krmíte?

Mezi důležité otázky na chovatele patří i dotaz na výživu štěňat. Odpověď, ale i ochota si o tématu popovídat vám také pomůže udělat si představu o úrovni péče o štěňata a o celkovém chovatelově přístupu a filozofii. 

Správný způsob krmení není jeden, vždy byste ale měli dostat odpověď v podobě konkrétní značky a produktové řady granulí (ověřte si také jejich složení a kvalitu) nebo podrobnější popis domácího jídelníčku (jaké maso, jaká zelenina a další přílohy, v jaké úpravě atd.). Pokud vám chovatel odpoví jen „granulemi“ nebo „masem“, je buď extrémně málomluvný, nebo laxní. 

Absolvovala štěňata veterinární vyšetření, odčervení a očkování?

Během prvních týdnů po porodu by měl veterinář prohlédnout fenu i celý vrh, probrat s chovatelem optimální postup odčervení a ošetření proti zevním parazitům a obvykle pak provede i první vakcinaci. Ačkoliv je v České republice povinné pouze očkování proti vzteklině, za základní vakcinaci se standardně považuje ochrana proti šesti infekčním onemocněním (včetně vztekliny). 
Mezinárodní asociace veterinářů malých zvířat (WSAVA) doporučuje začít se základní vakcinací štěňat mezi 8. a 9. týdnem věku, některá další očkování se mohou aplikovat i dříve, třeba vakcíny proti původcům psincového kašle (bordatelle a parainfluenze), které se podávají nakapáním do nosu. Tyto údaje byste sice měli najít v očkovacím průkazu, přesto neuškodí, když se na ně zeptáte ‒ z očkovacích nálepek se vám nemusí podařit vyčíst všechno. 

Zeptejte se také, je-li štěně zcela zdravé, zejména jestli nemělo při porodu nebo krátce po něm nějaké komplikace (nízká hmotnost, zhoršená poporodní adaptace). Drobnější potíže zpravidla nepředstavují skutečný problém, je ale vhodné, abyste o nich věděli, a slušný chovatel vás o nich sám informuje. Seriózní chovatel by také neměl mít problém s tím, navrhnete-li vyšetření štěněte vaším veterinárním lékařem. Počítejte ale s tím, že tento úkon budete samozřejmě hradit vy. 

Jak se daří štěňatům z předchozích vrhů, případně máte na odchovy nějaké reference? 

Pokud jste si nevyhlédli velmi mladou chovatelskou stanici, v dnešní době nejspíš nebudete mít problém s dohledáním referencí na internetu. Vždy ale myslete na to, že reference píší také jen lidé, a informace vyhodnocujte s rozmyslem. Má-li chovka za sebou několik zdařilých odchovů a spokojených majitelů štěňat, ojedinělý negativní ohlas vás nemusí příliš znepokojovat. 

Zdálo by se tedy, že stačí „googlit“ a není třeba přidávat tuto položku na seznam „na co se ptát chovatele“, nicméně zvláště pokud jste nedohledali jen samé superlativy, může být užitečné poslechnout si, jak své odchovy hodnotí sám chovatel. Jestliže se například dozvíte, že „vrhy A a B byly dobré, máme tam i nějaké vítěze výstav/soutěží, jen ten C se moc nepovedl, byl tam ten a ten problém, tak jsme pak tím psem už nekryli“, vypovídá to o dobré sebereflexi a férovém přístupu chovatele. Naopak chovatel, který bude odpovídat vyhýbavě, možná má co skrývat. 

Výborně investovaným časem jsou i návštěvy výstav a podobných akcí ‒ zde máte šanci osobně potkat zvířata z různých chovatelských stanic, s trochou štěstí si i popovídat s některými majiteli a získat informace a dojmy z první ruky. 

Výběru chovatelské stanice i konkrétního štěněte věnujte dostatek času ‒ je to velká finanční i citová investice na mnoho let. Vybírejte proto podle zaměření a kvality CHS,  a ne podle nejlevnější ceny nebo toho, kolik kilometrů pro štěně pojedete.