Daleko podstatnější než to, že šrot nespaříte, je to, že ho ani nezvlhčíte. Alespoň trochu vlhčím i slepicím(vývarem nebo přidáním drožďovaného šrotu) ale u vodní drůbeže je to nutnost. Vodní drůbež vůbec suchou potravu už z přirozenosti nepřijímá. Když mrknete do napáječky u šrotu zjistíte, že většina šrotu co jim nevypadla ze zobáku hned vedle krmítka, je ve vodě, protože jakmile si plný zobák suchého šrotu zkusí rozčvachtat v napáječce,2/3 jim ho vyletí dovnitř. Navíc tak podporujete vznik žabek na kořeni jazyka. Husám vlhčím žrádlo až do podoby řídké kaše. Pokud šrot spaříte, zvýšíte trochu stravitelnost škrobu, ale zároveň bude šrot víc lepkavý a husy ho budou žrát méně. Osobně si myslím, že spařování je u drůbeže nevýhodné ale třeba se k tomu vyjádří někdo, kdo s tím má víc zkušeností. Já pokud chci měnit výživovou hodnotu šrotu a jeho stravitelnost, tak ho drožďuji. Pokud chci měnit výživovou hodnotu a obsah látek v celém zrnu, nakličuji. Každopádně plýtvání vlivem stravitelnosti je oproti ostatnímu plýtvání při krmení suchým šrotem naprosto zanedbatelné.