Večer hodím na rajče fotky..
http://vidzhan.rajce.idnes.cz/.
Dnes jsme se vydali s kamarádem Frantou Štochlem - chovatelem všemožných bojovnic na výlet do Rakouské Křemže. Konala se zde krajská dolnorakouská výstava drobného zvířectva. Poděkuji zejména Adamu Helingerovi, pač nebejt jeho, tak nic nevíme. Tedy nebyli jsme jediní, kteří měli dnes tento cíl. Byli jimi také další nadšenci z chovatelského jihu ať už české nebo moravské části. Počasí nám přálo, kromě ranního startu po třpytících se vozovkách. Krems je město ležící na krásném modrém Dunaji. Pak už jen malebný parčík s altánem z různými letopočty a hala s výstavou. Po vstupu dovnitř nás hned upoutala ukázka krásných holubů brněnských voláčů. Pídili jsme se po vstupném, a v tom už jsem zahlíd př. Slávu Tomana a Honzu Velíška s Helenkou. Tak se ptáme kolik a jak? A že prý je vstupné dobrovolné! A skutečně tam měli průhlednou kasu, kde se vhazovaly eurobankovky. (No to bude zase sousto pro diskutéry)
A kdo chtěl katalog, zaplatil 10 euro. Tak jsme tedy vstoupili a dali se po krátkém rozhovoru do prohlížení expozic. V upraveném prostředí sportovní haly jsme mohli obdivovat v Rakousku tradičně oblíbené australky, hempšírky, amroxky, vysoké brahmánky, čtvercové orpingtonky, velké velsumky, bielefeldky, dolnorýnské slepice a další středně těžká plemena, jež jsou v zdejší oblasti zřejmě doménou. Pominu-li národní chocholaté štýřanky a sulmtálky, kterých bylo samozřejmě v největším zastoupení v kvalitě různé (podobně jako na národní ve Welsu). Lehká plemena tvořily frízské slepice, brakelky, lakenfeldky, apenzelští chocholáči a rýnské černé. Bohužel neprodejné. Vlašky, které považuji za jedno ze základních plemen, nebyly zastoupené vůbec a to ani ve velké tak i ve zdrobnělé formě. Takže jsem nabyl dojmu, že jsou v Rakousku plemenem vzácným až ohroženým. Z chocholatých paduánky pestré, holanďanky čbch, z bojovnic jen asilky velké pestré ve vyrovnané kvalitě, dále holokrčky černé v pěkném typu a dokonalosti holého krku. Hedvábničky stříbrošedé. Kolekce štýřanek v krahujcovém rázu byla zřejmě jako ukázka. K vodní drůbeži semoc vyjadořvat nebudu. Mě se tam líbily některé pižmovky, a husy labutí které jsou na snímku. U vodní drůbeže mne také zaujalo provedení napáječek z kanistrů, kdy kachny nemohou vodu rozstřikovat do okolí a tak podestýlka, které byl zde dostatek narozdíl od naší největší výstavy, byla suchá!
Zdrobnělá a zakrslá drůbež: Hned v úvodu nás vítal tento krásný a dobře ohodnocený (96b.) kohoutek zlatokrké německé zakrslé. Viz první snímek. ovšem hned mu konkurovali kohouti z. fénixek ve stejném rázu hned vedle. Hezké byly také z. lakenfeldky, sebritky, bantamky (u obou kohoutci s ostruhami), holandské zakrslé v barvách, basetky křepelčí z. hedvábničky, z. barneveldky bílé a černé, typová bojovnička novoanglická zlatokrká, i když s probělenou ušnicí, z.staroanglické bojovničky v pšeničném a v tomtéž z. malajky. Co s týče poměru skladby plemen, byl to sortiment poměrně vyrovnaný - z. vyandotky a z. brahmánky v množství né masovém jako třeba na německých výstavách. Celkově chyběla plemena u nás běžněji chovaná jako leghornky, vlašky, maransky, plymutky, rousné zakrslé (neviděl jsem je) stejně jako z. velsumky. Možná jiní napíšou, že ano. Kvalita zvířat byla vesměs slušná, i když jsme si říkali, že tamní posuzovatelé občas něco přehlížejí. Cenové hladiny samozřejmě mnohem příznivější pro našince, příklad kohout bantamky oceněný 96b.22 stál euro. Úroveň výstavy a vůbec výstav v Rakousku lze komentovat pokud vůbec, jako velmi vysoká a aranže velmi vkusné, ustájení snad až na kachny, které byly v počtu 1,1 velmi dobře ošetřené. Tak doufám, že se mým kamarádům také líbilo, a ostaním zde, kteří nemohli, nebo nevěděli, že to je, se snad reportáž líbí.