Španělské bojovnice
Historie a původ
Dr. Edsel J. Bixler nám v „El Gallo Español de Combate“ říká, že k domestikaci kura podle nových důkazů docházelo již 6000 let před Kristem. Právě bojovnice jsou považovány za jedny z nejstarších chovanců, není však jisté, že by předcházeli užitkovému využití kura.
Původ španělských bojovnic není zcela zřejmý. Ve španělsku byli nalezeny fosilní důkazy z let 1500-1100 př.n.l. (Cerro de la Virgen). Někteří autoři spekulují o divokém středomořském kurovi jakožto o místním prapředkovi. Inženýr Jorge Mérida y Álvarez ve své knize „A mi Gallino Azul: Historia del Gallo Español“ uvádí, že zemí původu kura domácího (Gallus gallus domesticus) je jihovýchodní Asie, pravděpodobným předkem kur bankivský (Gallus gallus bankiva). Jedni se domnívají, že na pyrenejský poloostrov přivezli prapředky španělských bojovnic Féničané. Další že přijeli s Římany, což by podle Dr. Edsela Bixlera neměla být pravda protože do dnešní Itálie byli kohouti importováni pravděpodobně později (500-50 let př.n.l.), než do Španělska. Nejspíše byly kohoutí zápasy zavedeny Řeky. Řekové byli velkými fanoušky kohoutích zápasů, které Římané znali jako „řeckou zábavu“. V Řecku byly nalezeny fosilie kohoutů ve věku 4000-3000let př.n.l.
Počátkem 19. století byly do Španělska vyváženy tisíce staroanglických bojovnic. Zejména pro tento příliv vzdáleně příbuzné krve, ale i pro domnělé přílivy orientální krve, je dnes do jisté míry rozlišováno mezi několika varietami španělských bojovnic.
Zápasy
Tradiční zápasy probíhají zpravidla v lednu až červnu, vždy mimo období přepeřování. Vysoká kvalita španělských bojovnic je z velké části dána formou kompetice. Plemeno je globální elitou v zápasu s krátkou přirozenou ostruhou. V těchto zápasech je minimum prostoru pro náhodnou výhru. Kohouti zápasí ve vyrovnaných váhových kategoriích, se stejně dlouhými přirozenými ostruhami (20mm). Zápas končí buď smrtí zvířete, padne-li jedno ze zvířat na prsa, únikovou reakcí, minutovou inaktivitou, vyprší-li 30minutový časový limit, nebo dohodou mezi chovateli. Kohouti jsou sekundárně zvýhodněni nezaměnitelným způsobem kupírování, a zbavováním vybraných partií opeření. Španělky vedou většinu svých útoků na hlavu oponenta. Jsou vynikajícími letci a ačkoli mají jednotlivá zvířata či linie různé elementární povahové vlastnosti, vyznačují se zpravidla offensivní technikou boje. To dává spolu s napínavým průběhem, plným zvratů, velice atraktivní charakter jejich zápasům. V ČR jsou kohoutí zápasy zákonem zakázané a neprovozují se, ve vybraných regionech domoviny plemene, se jedná o tradiční selekční strategii.
Standard
Povaha: hluboce bojovná zvířata, dosti až vysoce agresivní, offensivní, velice aktivní a zaujatá všemi okolnostmi, avšak klidná při handlingu.
Pohyb: Ladný a plný síly, dynamický a obratný.
- Exteriér
Konstituce: Bankivoidního typu, subtilní.
Hmotnost: Kohouti - přibližně 1,2 – 2,0kg; Slepice – přiměřeně menší.
Hlava: Malá a protáhlá.
Zobák: Krátký, silný a mírně zakřivený.
Oči: Výrazné, ohnivé, živé a vyzývavé.
Hřeben: Listový, nebo růžicový.
Laloky a uši: Malé.
Krk: Dlouhý, silný a dobře zakřivený, s dlouhým závojem, který zakrývá ramena.
Hrudník: Široký a vyvinutý, mírně se zužující.
Hřbet: Podlouhlý, zužující se dozadu.
Tělo: Delší než vysoké, není kulaté ani moc úzké.
Křídla: Dlouhá, pokrývající stehna, přecházející pod ocas, téměř se dotýkající.
Nohy: Středně dlouhé, tenké a silné zároveň.
Prsty: Čtyři, dlouhé a tenké, palce dosahují na zem.
Ocas: Hustý a vztyčený je tvořen 14-16ti širokými a dlouhými pery. Peří má podobné uspořádání jako dva otevřené, překrývající se vějíře. Na vrcholu této krásné kytice peří, jsou dva dlouhé a nápadné oblouky, jež známe jako srpky. Objevuje se ovšem také slepičí, nebo částečně slepičí opeření. Existuje i bezocasá varieta, postrádající kostrč.
Barva: červený hřeben, laloky a uši. Oči oranžové, červené, hnědé, vyjímečně světle šedé. Nohy stejně jako prsty nejčastěji žluté, slámové, nebo žlutozelené, břidlicově šedé, mohou být bílé u tzv. búlico (dom). Nažloutlý zobák, želvovinový, nebo černý zobák a ostruhy. Vejce vždy bílé, nebo mírně narůžovělé s vysokým podílem žloutku. Peří nejrůznějších barev s různými odstíny kovového lesku, který je zdobí nepřekonatelnou krásou. Nejkontroverznějším zbarvením je tzv. búlico (dom). Kůže zpravidla žlutá, nebo bílá u tzv. búlico (dom).
Chocholky a vous naznačují příliv anglické nebo orientální krve.
IlI

XXX.XXX.40.33
To je na článek