jo012810
napsal(a):
Moc pěkné fotky. Tato bojová "zmasilá" plemena se mi líbí, ale jak je nutné je od sebe separovat (zejména kohouty), musí se chovat ve voliérách? Trochu popisu o chovu bojovných plemen by se mi hodilo. Předem děkuji za informace přímo z chovu.
Zdravím, co se týče plemene Tuzo, mám s nimi krátkodobé zkušenosti. Nicméně přísné oddělení kohoutů nebo i slepic neprovádím. Pokud jsou od mala zvyklí, téměř mezi sebou konflikty nevyvolávají, spíše spolupracují. Nastolí si hierarchii a tu dodržují. Horší je situace mladý x starý, kdy mladý dospěje, nebo dospějí a tzv. jim "prdne v kouli" a pustí se do sebe. Nebo jakákoli změna. Třeba navrátivší se zvíře z výstavy, zavření kohoutů do kmenů a opětovné vypuštění, kdy jeden za tu dobu nadobude dojmu, že zbytek výběhu je jeho. Ovšem souboje jsou tvrdé a vytrvalé a energické. Srdce musí fungovat na 200 %. Kohouti se dostanou do jakého si transu. Kdy se snaží soka uchopit za hlavu a ztlouci ho energicky křídly a běháky. Často dojde k výsledku holá hlava, od vyštípání. Opuchlé líce. Pokud jeden prohraje nebo to vzdá, je pronásledován ještě dlouho po tom, dokud nezmizí z očí vítěze. Pokud už je nějaký čas po boji, den dva a dále, většinou se již více tolerují a nechají slabšího konkurenta přijít i úplně blízko, i žerou vedle sebe. Nehoní slabšího jako to neustále celý život dělají někteří vlašáci.
Trochu jinak se chovají k jiným plemenům. S mými rodobarvými vlašáky nikdy nebojují a spíš se jich rovnou bojí. S minorákama je to tak na půl, buď se jich taky rovnou bojí a nebo je silně napadají, nic mezi tím. Takže je kohouti těchto lehkých plemen utancují. V boji by prohráli, ale hraje tam velkou roli psychika. Většinou pokud tedy souboj s cizím plemenem vyhrají, nastanou to pro podřízeného krušné chvíle, protože jsou schopni ho hnát až na kraj světa.
Temperament těchto malých bojovníků je živý, ale zároveň k člověku klidný. Kohouti se nechají ze země v klidu podebrat rukou za neustálého brebentění. Někdy jsou zvědaví až drzí, že by se dali zašlápnout. Kokrhají skoro soustavně. Ale jednotlivé sloky jsou kratke, jako by useklé. Jsou to dobří hlídači. Zatím nikdy nenamířili útok na osobu. Kohouti často doprovázejí slepice až do hnízda a tam čekají nad nimi, až to snesou.
Slepičky jsou plašší, a tím jak mají kratičké a těsně přilehlé opeření, snadno se z rukou vysmeknou. Ale v podstatě jsou také klidné. Jako kvočny jsou středně spolehlivé až spolehlivé. A jako kvočny se samozřejmě dokážou tvrdě servat. A když vás štípnou, tak to je jak kleště. Dávám pod ně jejich max. 11 vajec, velkých tak max 9. O kuřata se dobře a citlivě starají. I když by je silným zobákem hravě zabily, kdyby chtěly.
Kuřata rostou zpočátku pomaleji a pomaleji opeřují, ale nikoli genem K vyandot. Mají totiž ocásky stejně jako třeba vlaščata. Rostou zpočátku pomaleji, a furt na nich nic není vidět a najednou se během pár dní vyloupnou a jsou hotové. Kuřice začínají nést raně. A vždycky předhoní všechny moje i dříve vylíhnutá plemena. Snáška je vynikající, říkám jim proto malé hybridky. Až na to, že to jsou vejce jak pingpongové míčky. Ale denně! Slepice tím, že mají silnou kostru unesou i velké kohouty. Ale jejich záda jsou pak holá celé jaro a léto. Opeření trpí tím, že je tvrdé a lámavé. Přesto jsou odolné a nějaká zima je neohrozí. U kuřat je samo nutné pohlídat kokci a červy. Slepice ale i kuřata potřebují hodně živ. bílkoviny. které jednak dávají do masa a jednak do vajec. Takže je krmím plnou a kompletní směsí příslušné kategorie. Jinak hrozí zvláště na malém prostoru kanibalismus. Proto jim dávám volnost. Především kuřata musí mít o zábavu postaráno, jinak se hned zajímají o peří vrstevníků. Když se tohle podchytí, pak už nezačnou, většinou. U slepic se může objevit i požírání vajec. ale zase, pokud k tomu nebudou mít důvod zkusit to poprvé, nezačnou s tím. Maso je krátkého vlákna a je ho dostatek.. Je to malé kuře akorád tak na gril. Nebo když se jich udělá do pekáčku víc, vyjde víc stehen na každého. Prsní kost u zdravých a dobře živených zvířat téměř nevyčnívá z obrysu prsou. Tolik asi slátanou formou o vlastnostech bojovnic tuzo.
Co se mi na nich líbí? Vzezření - kombinace černého lesklého opeření, červených částí obličeje a perlově bílého oka. A samozřejmě hrdý elegantní postoj, síla. To vše v malém milém provedení. Kohout s dorostlým ocasem připomíná tak trochu malého dráčka.
jo012810
napsal(a):
Moc pěkné fotky. Tato bojová "zmasilá" plemena se mi líbí, ale jak je nutné je od sebe separovat (zejména kohouty), musí se chovat ve voliérách? Trochu popisu o chovu bojovných plemen by se mi hodilo. Předem děkuji za informace přímo z chovu.
Pro představu zmasilosti: dnes zabité bojovnice tuzo slepice (2018) vlevo, kohout tuzo (2020) dole to načervenalé, a konečně třetí se žlutou kůží je kohout zdrobnělé sumatranky (2019).
Loňská slepička, po asi 3 x 21 dňovém kvočení komplet přepeřila (byla jak z vajaxu) a jala se snášet na novo.
Vrchol vynalézavosti a tvrdohlavosti je toto "hnízdo" ... až bude někdo se bít za nepohodlí slepic v klecích velkochovu.. tak tady to je taky welfare. Zavíkovaný sud, na který byly dány ještě rošty pod holuby špuntíkama nahoru.. a ta vejce tam mezi nimi drží a nespadnou.. Vymyslely to minory, tuzačka už se jen svezla.
Jaká bude polívka? Prej šampiónová Váha po opracování a bez drobů kolem jednoho kila.