Kam dospělo holubářství?

Luboš Hanák napsal(a):
Já si myslím jak psal několikrát Zdeněk kouťák udělejme z holuba zase holuba a né bambuláče.
Vždyť ty holubi za to nemůžou to je naše práce. Je to důsledek našeho chovatelského pachtění za leskama svitamá kostkatejma hlavama atd. Nenastal takhle náhodou po tomto zjištění čas se začít chovat jako naší předčí že holub je hospodářské zvíře a né exot. Přestaňme dokrmovat, podsazovat, používat umělé líhně, chovat to po párech v separacích ale vraťme se k maťičce přírodě a zdravému rozumu.Držmesi palce.

Luboši jsem rád, že právě Ty přebíráš po mě žezlo tohoto marného boje.Jsou zde i jiní mladí, /raspic, rotvik, altemburák a další/, kteří rozumí tomu, co jsem vždy propagoval.Starou garnituru určitě nepředěláte.Budou dále dělat z holubů feťáky a to jen pro bezcenný plecháč.Kouťák.

Holub je živý tvor, ne hračka, dnes jsou již některá plemena tak zdegenerovaná, i tím, že jsou v úzkém příbuzenském vztahu, že snad chybí jen inseminace, s původním holubářstvím to nemá nic, není jim umožněn normální život- létání, rvačky se sousedy, krmení mladých, prakticky nic, tzv. preventivní léčení, tyto nesmysly jen urychlují, není přece možné neustále zkracovat zobáky, natahovat nohy, krky, zvětšovat ad absurdum postavu aj. zvrhlé anomálie.

Ahoj,

myslím si, že mezi národními plemeny nemáme žádné extrémní trendy a to je dobře. Moravský pštros je výborný rodič, objel jsem mnoho nejlepších chovů a NIKDO z těchto chovatelů chůvy nepoužívá. Domá mám výbornou páru MP modrých bělopruhých a patří k nejlepším krmičům. Problém vidím spíše v tom, že některý chovatel neumí holuby odchovávat. Tam je zakopaný ten pes. Pokud je chov v dobré kondici a v dobrých podmínkách, pak každé naše plemeno je dobrý rodič. To je můj názor. S.

Zdravím, chovám na statku na volno hejno asi 150 kusů českých staváků, prácheňských káníků, rakovnických kotrláků a barevných pošťáků. Před několika lety jsem přestal léčit a akorát odčervuji a do koupele přidávám ivomec na parazity v peří. Holuby jsem naučil lítat pít do rybníčku a tak i napáječky u nás neexistujou. Je to pro mně největší radost si sednout na lavičku na dvoře a pozorovat zdravé holuby, jak lítají ze střechy na střechu. Jde to, ale musí se dělat přísný zdravotní výběr, jak něco kakucká, musí odejít, jináč to nejde.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zdravím pane Tomane
Co víc si v holubářství přát. Musíte být šťastný člověk.

kouták napsal(a):
Luboši jsem rád, že právě Ty přebíráš po mě žezlo tohoto marného boje.Jsou zde i jiní mladí, /raspic, rotvik, altemburák a další/, kteří rozumí tomu, co jsem vždy propagoval.Starou garnituru určitě nepředěláte.Budou dále dělat z holubů feťáky a to jen pro bezcenný plecháč.Kouťák.

Ahoj, ber to Zdendo jak to je a hlavně ať si každý dělá co chce a jak chce. Výsledek je stejně jen výsledkem jeho práce, nikoho tím neovlivňuje, ani mu neškodí, nikdo mu na jeho snažení ničím nepřispívá, maximálně ho podrazí a pošpiní.

Krásný den,

M.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ahoj, ber to Zdendo jak to je a hlavně ať si každý dělá co chce a jak chce. Výsledek je stejně jen výsledkem jeho práce, nikoho tím neovlivňuje, ani mu neškodí, nikdo mu na jeho snažení ničím nepřispívá, maximálně ho podrazí a pošpiní.

Krásný den,

M.

Svatá pravda.Blahopřeji k úspěchům Tvého snažení.Zdraví Zdeněk.

kouták napsal(a):
Svatá pravda.Blahopřeji k úspěchům Tvého snažení.Zdraví Zdeněk.

Děkuji Zdendo, vážím si toho. Někdo používá na MP chůvky a někdo se domnívá, že mu startér -Martin Němec, vypustil špatně holoubky v Erlangenu a nedoletěli mu. Nevadí že to má 145km a již vůbec nevadí, že např tři chovatelé to mají 190km a ze dvou závodů ztratili celkem 3ks všichni dohromady. Holt blbost kvete v každém věku a lenost růže nepřináší a doufám nikdy nebude

st.toman napsal(a):
Zdravím, chovám na statku na volno hejno asi 150 kusů českých staváků, prácheňských káníků, rakovnických kotrláků a barevných pošťáků. Před několika lety jsem přestal léčit a akorát odčervuji a do koupele přidávám ivomec na parazity v peří. Holuby jsem naučil lítat pít do rybníčku a tak i napáječky u nás neexistujou. Je to pro mně největší radost si sednout na lavičku na dvoře a pozorovat zdravé holuby, jak lítají ze střechy na střechu. Jde to, ale musí se dělat přísný zdravotní výběr, jak něco kakucká, musí odejít, jináč to nejde.

Stando, nedráždi mě.Holubník mám, rybník 30 metrů od něho a v zimě na přítoku nezamrzá.Zatím zvažuji možnosti, pouze ten tlak predátorů mě brzdí.Na trhu jsi nebyl a tak jsem to neměl s kým probrat.Zdraví Zdeněk.

Dobrý den,
je mi ctí, že zmíněného chovatele MP znám osobně. MP chová více než 65 roků na špičkové úrovni a má velice vitální chov. Jeden pár pošťáků si letos pořídil jen pro oživení před holubníkem a pro "oko". Jeden pár mu jeho chov nenakrmí! Takže v tomto případě jde o přehnanou starost a obavu náhodné návštěvy.
S přáním úspěšných a přirozených odchovů, J.š.

Kam dospělo, nejen naše, holubářství, všichni víme,
ovšem stále zůstává nejdúležitější, kam spěje v našich hlavách a našich holubnících, tím myslín opravdových holubářú.V tento čas odchovú bych vydržel na holubníku celé hodiny.A jak napsal Martin
/ Holt blbost kvete v každém věku a lenost růže nepřináší a doufám nikdy nebude /.
Tak ať Vám to všem vrká, ještě víc jak loni.

Luboš Hanák napsal(a):
Já si myslím jak psal několikrát Zdeněk kouťák udělejme z holuba zase holuba a né bambuláče.
Vždyť ty holubi za to nemůžou to je naše práce. Je to důsledek našeho chovatelského pachtění za leskama svitamá kostkatejma hlavama atd. Nenastal takhle náhodou po tomto zjištění čas se začít chovat jako naší předčí že holub je hospodářské zvíře a né exot. Přestaňme dokrmovat, podsazovat, používat umělé líhně, chovat to po párech v separacích ale vraťme se k maťičce přírodě a zdravému rozumu.Držmesi palce.

Ono bude stačit, když tu přestanete někteří dělat z hovínka hned hnojiště, naše plemena na tom tak špatně nejsou.Příteli, ani naši předkové nechtěli jenom holuby krmit, a proto nám tu zanechali tak krásná plemena.

Pokud se holubáři budou držet zavedené chemie bude to cesta do pekel...držím se toho že co má chcípnout chcípne co přežije tak přežije...to je přirozená imunita.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud se holubáři budou držet zavedené chemie bude to cesta do pekel...držím se toho že co má chcípnout chcípne co přežije tak přežije...to je přirozená imunita.

jj, hlavně ta přirozená imunita je jediný, co řeší cirkovirus. přirozeně odolní jedinci infekci zvládnou, ti ostatní utrpí poškození obranyschopnosti v důsledku infekce a pak na ně sedají ostatní choroby, kteří holubáři řeší neuvěřitelnými směsmi všech možných antibiotik. které už musí používat pořád, protože mají v chovu jak cirkovirus, tak holuby, kteří nezvládají infekci...

po převratu se kromně jiných prasáren vyvraždily miliony kusů dobytka, půda bez hnoje je cíleně likvidovaná, řepka a její pesticidy, postřiky, zabijí vše živé, již i hmyz, tzv. pitná voda je pesticidy, léky, těžkými kovy, spolu se saharským vedrem skoronepoživatelná, k tomu ještě cpát holuby podobnými svinstvi, deformovat jim přehnaně hlavy, postavy, zobáky, je začátek konce, nejen chovatelství.

čendas napsal(a):
po převratu se kromně jiných prasáren vyvraždily miliony kusů dobytka, půda bez hnoje je cíleně likvidovaná, řepka a její pesticidy, postřiky, zabijí vše živé, již i hmyz, tzv. pitná voda je pesticidy, léky, těžkými kovy, spolu se saharským vedrem skoronepoživatelná, k tomu ještě cpát holuby podobnými svinstvi, deformovat jim přehnaně hlavy, postavy, zobáky, je začátek konce, nejen chovatelství.

Příteli hodně pravdy až na tu řepku, o tom bychom mohli povídat celý dny, ale v tisku se to furt přetřásá a spousta lidí to papouškuje, aniž by o tom něco věděla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jj, hlavně ta přirozená imunita je jediný, co řeší cirkovirus. přirozeně odolní jedinci infekci zvládnou, ti ostatní utrpí poškození obranyschopnosti v důsledku infekce a pak na ně sedají ostatní choroby, kteří holubáři řeší neuvěřitelnými směsmi všech možných antibiotik. které už musí používat pořád, protože mají v chovu jak cirkovirus, tak holuby, kteří nezvládají infekci...

Zdravím.Děkuji za Váš příspěvek.Měla by jste na holubářskou diskusi chodit častěji.Když holubářům něco řekne nějakej "kouťák", tak mávnou rukou a cpou do holubů bezmyšlenkovitě léky dál.Když jim to zde napíše odborník MVDr., jako jste Vy, tak by se měli zamyslet.Přečetl jsem od Vás snad všechny články a musím uznat, že jste odborník na svém místě.Přeji jen to nej.Zdeněk FRANTA

st.toman napsal(a):
Příteli hodně pravdy až na tu řepku, o tom bychom mohli povídat celý dny, ale v tisku se to furt přetřásá a spousta lidí to papouškuje, aniž by o tom něco věděla.

ahoj Slávo, máš na mysli hlášky typu :

To je zajímavé, jen co přestala kvést řepka, tak se mi na autě přestal usazovat pyl z borovic{

{.

lupus4 napsal(a):
ahoj Slávo, máš na mysli hlášky typu :

To je zajímavé, jen co přestala kvést řepka, tak se mi na autě přestal usazovat pyl z borovic{

{.

nazdar, přesně tak, na FB jsem se snažil po celou dobu kvetení to vysvětlovat a to nejen ten pyl, ale i ty pesticidy a vše kolem. Marně, teď to usnulo a začne cca za rok.

Tenhle přechod od lidového masového holubaření ke kvalitnímu chovatelství, založeného na odborných znalostech nejen genetiky, bude provázen určitým sentimentem, přičemž návratu není bráněno, např polský.rys.Sám hledám odpověď na otázku, čím se liší současný chov agapornisů od chovu třeba čínských holubů.

čím se liší současný chov agapornisů od chovu třeba čínských holubů.

no malý rozdíl bych přeci jen viděl - agáče bych zimoval v + teplotách, ale zase mají v jednom hnízdě mladejch, co číňani nedaj za celej rok, ale ti zase nepotřebují vaječinu

Olánek napsal(a):
Tenhle přechod od lidového masového holubaření ke kvalitnímu chovatelství, založeného na odborných znalostech nejen genetiky, bude provázen určitým sentimentem, přičemž návratu není bráněno, např polský.rys.Sám hledám odpověď na otázku, čím se liší současný chov agapornisů od chovu třeba čínských holubů.

Vás chov agapornisu je schopný odchovat pět hnízd za sezonu?myšleno na jeden pár...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vás chov agapornisu je schopný odchovat pět hnízd za sezonu?myšleno na jeden pár...

ale, jasně, že ne 5 hnízd, ale klidně 12 - 15 ve 2 - 3, a jednak to byla sranda pro Olánka a ne "vážné" srovnání, (to by přesně vzato vyšlo daleko lépe pro papagáje)

a jestli opravdu máte u číňanů 10 holoubat/pár tak to vám blahopřeju

lupus4 napsal(a):
ale, jasně, že ne 5 hnízd, ale klidně 12 - 15 ve 2 - 3, a jednak to byla sranda pro Olánka a ne "vážné" srovnání, (to by přesně vzato vyšlo daleko lépe pro papagáje)

a jestli opravdu máte u číňanů 10 holoubat/pár tak to vám blahopřeju

Pokud Číňana nezastaviš bude hnízdit a vychovávat pořád... Je to jedno z mála plemen které si zachovalo svoji plodnost proto se i hojně používají jako chuvy.

čejky napsal(a):
Dobrý den, dnes jsem se jel projet na kole v severní oblasti Prahy a jako vždy se dívám po střechách zda neuvidím holuby. Holuby jsem neviděl, tak jsem zastavil na známém místě u chovatele, který chová Moravské pštrosy. Viděl jsem na střeše MP a také "Poštu". Ptal jsem se vy chováte též "Pošťáky" a on mi odpověděl, že je má jako krmiče. Tak to už i Moravský pštros potřebuje krmiče ! To je vrchol !

Ve svém chovu ostravských bagdet (typově extrémní plemeno), jsem chůvy nepotřeboval, krmily dobře, pokud byly zdravé a jejich holoubata také. Ale cenná holoubata jsem prohazoval v hnízdech podle potřeby jen to svištělo. Ale nedělal jsem to, že bych sebral cennému páru holoubata a nechal je snášet znovu. Musí si projít tou starostí o mladé každý pár. Jak se jim to furt bere a nenechá, holubici to přestane bavit a nedosedí. Nejlépe ze všeho je tam do holubníku moc nechodit. Krmil a napájel jsem výhradně venku. Chov byl volný, bez jakékoli voliery. Na jaře si dospělí holubi rádi hledali po zahradě. Později je následovali výletci. Nebylo to pravé polaření. Ale alespoň holubi neseděli jak oni již zde zmínění bambuláči :-D celý den na sedačkách.
Znal jsem a znám chov špičkových červených MP, kde nikdy chův nebylo použito a holoubat bylo a je dostatek. Záleží na více věcech, na přístupu chovatele, na linii...
Juraj Kafka.

Ale zároveň jedním dechem nemám nic proti boxovému chovu, kde je pár uchráněn před nevěrou a potomstvo má tak 100% jisté rodiče. Pár má klid. Kingaři už to dávno pochopili. Udělat takhle 3-4 hnízda a pak to třeba pustit volně po holubníku. V tomto bych viděl modernizaci. Protože jsou plemena, která jsou při pojímání neohrabaná, a jiný samec může být šikovnější. Stejně jako některé holubice mohou být tzv. dajné.

mysak napsal(a):
Ale zároveň jedním dechem nemám nic proti boxovému chovu, kde je pár uchráněn před nevěrou a potomstvo má tak 100% jisté rodiče. Pár má klid. Kingaři už to dávno pochopili. Udělat takhle 3-4 hnízda a pak to třeba pustit volně po holubníku. V tomto bych viděl modernizaci. Protože jsou plemena, která jsou při pojímání neohrabaná, a jiný samec může být šikovnější. Stejně jako některé holubice mohou být tzv. dajné.

Pokud někdo myslí skutečně vážně chovat holuby, pak jiný způsob odchovu prostě neexistuje. To vědí dobře špičkoví chovatelé PH, tipplerkáři a další, kdy je "jen" několik chovných párů ve zvláštních voliérkách (boxech) po část(nebo po celou) chovnou szonu a pak klidně volně lété a nebo je na společném holubníku. Jedině tak lze zajistit oboustranný původ holoubat. To by mělo být povinné ve všech tkzv. plemenných chovů v ČSCH. Praxe je však úplně jiná a tak...

Zdravím všechny,

jestli dovolíte, také přidám také svůj názor na současný stav našeho holubářství.
Ona každá mince má dvě strany a jednoznačně zvolit směr návratu k „primitivnímu“ stylu chovu dnešních, v mnoha případech do extrému přešlechtěných plemen, dost dobře nelze. Rozšíření pernatých dravců v naší zdevastované přírodě a množství nesmyslných a krátkozrakých zákonů našich zákonodárců, tuto zkázu chovatelství nejspíš brzy dokonají. Jestřábů a krahujců bylo samozřejmě i v minulosti v naší přírodě dost, ale teritoria jednotlivých párů byla větší a dravci daleko plašší. Také volných chovů holubů byla daleko větší koncentrace a jednotlivý chovatel případné ztráty tak markantně nepocítil. Navíc dravci tak často do obydlených oblastí nezalétavali a tudíž byli ohroženi hlavně polařící holubi a závodící poštovní holubi. Tato „přírodní“, polařící plemena, nezatížená žádnými exteriérovými „abnormalitami“, tyto ztráty snadno kompenzovala dostatečnou plodností a vitalitou. Novodobou hrozbou, která se dříve nekonala je ale stále vzrůstající počet hnízdících sokolích párů. Při obrovském akčním záběru sokola nemůže říct žádný holubář, že se ho to netýká. Je pravda, že tady bohužel zase budou trpět nejvíc „pošťáčkáři“, kdy největší ztráty jsou právě u samostatně letících (zpravidla nejlepších) závodníků, holubi „vezoucí se v balíku“ již tak ohroženi nejsou. Ale v ohrožení je každý holub, který se rozhodne nebýt buchtou a pustí se trochu výše nad střechy. Zvláště chovatelé vysokoletců by mohli vyprávět o rozprášení hejna hned na začátku sezóny a konec radosti.
Bohužel holubářů markantně ubývá, ať již vinou nedostatku zájmu mladých, nebo změnou životního stylu většiny obyvatelstva. Satelitní městečka, rezidence městských podnikatelů na vesnicích atd., přejí našemu koníčku stále méně. S tím ruku v ruce jde úzká genetická základna u většiny plemen. Každá ztráta chovného jedince může být pro takový osamocený chov vzácného rázu, nebo přímo plemene, fatální. První a nejsnažší prevencí takového nebezpečí je voliéra. Ve voliérách „končí“ z těchto důvodů i plemena vyloženě létavá, jako třeba různá barevná plemena. O plemenech s různými našlechtěnými znaky, mnohdy bránícími přirozenému letu ani nemluvě. Je to bohužel negativní vývoj holubářství nejen u nás. Není to samozřejmě optimální vývoj našeho koníčka, ale jediný možný pro zachování neuvěřitelně rozmanité skladby plemen holuba domácího. Přece nemůžeme zahodit odkaz předků a nechat zaniknout vše, co šlechtili po staletí. Právě snaha podchytit a upevnit jakoukoliv exteriérovou odchylku od typu holuba skalního byla hnací silou holubářství a šlechtění nových a nových plemen. Při chovu na volno stylem co přežije, to přežije, budeme všichni za několik let koukat na „šedivou“ směsku věžáků. Při jejich ostražitosti a instinktům získaným „na ulici“ se do nich nechce ani pernatým dravcům. Ale myslet si, že predační tlak udělá se smysly léta exteriérově šlechtěných plemen za několik let to samé, je holý nesmysl.
V dnešním pojetí „moderní“ vesnice už bohužel na hejna holubů na bobrovkových střechách domků a stodol musíme zapomenout. Kolik jen bylo zrušeno mnohaletých chovů právě kvůli změně souseda a novému Bramacu na střeše a trávníku s bazénem? A těch několik šťastlivců, kteří mají štěstí na sousedy a umístění chovu, musí čelit invazím dravců ze širokého okolí. Takový ojedinělý chov holubů ve vesnici je magnetem pro dravce a ti již každodenně čekají na otevření výletu. Totální likvidaci celého chovu zabrání pouze dočasné, nebo trvalé uzavření holubů. Navíc holubi v takovýchto „stresových“ podmínkách stejně ani pomalu nejdou donutit k proletu a nějaké veselé kroužení nad barákem je stejně utopie. A na plemeni vůbec nezáleží.
V této diskuzi je také vícekrát zmíněn pražský krátkozobý rejdič a jeho „kostkatá“ hlava, krátký zobák atd. Ani toto unikátní plemeno, v minulosti zdaleka nejpopulárnější z našich plemen v zahraničí (v kolika zahraničních plemenech rejdičů koluje krev PRK), nepotřebuje bezpodmínečně ke zdárnému odchovu krmiče. Ale při snaze odchovat typově co nejlepší zvířata je použití krmičů vhodnější. Při ponechání péče o holoubata na vlastních rodičích, se logicky lépe vyvíjí vždy to „zobatější“ holoubě a to z pohledu standardu hodnotnější mládě zaostává ve vývinu. Krátkozobí rodiče instinktivně upřednostní holoubě, které jde technicky snáze nakrmit. Při takto vedeném chovu hrozí, že za několik generací máme středozobou populaci tohoto plemene, která se bude vzdalovat standardu mílovými kroky. Instinkty a přirozené chování pražským krátkozobým rejdičům opravdu nechybí. Při nejčastějším praktikování chovu, kdy se vyměňují vejce, nebo holoubata po kaši se synchronizovaným párem krmičů, plní PRK roli rodičů velmi svědomitě a odchovat holoubě např. poštovního holuba nebo prácheňského káníka jim nedělá sebemenší problém. Samozřejmě základem je kvalitní drobnozrnná krmná směs a výborný zdravotní stav holubů.
Přeléčování holubů naslepo různými širokospektrálními dryáky, což ochotně přejímají chovatelé okrasných holubů od „pošťáčkářů“, kteří v tomto zničujícím trendu byli vždycky dál, je jiná kapitola a na toto téma bylo napsáno již dost.
Idylické fotky dvorku Standy Tomana jsou nádherné a zdravě záviděníhodné, ale ne všechna plemena by to dala, to je bez debat. Pro většinu našich historicky hodnotných plemen bude do budoucna jako jediná naděje na zachování bohužel ta nepřirozená voliéra.
Svým okolím jsem často označován za pesimistu, když říkám, že už je to stejně jedno a naše generace je poslední, která se tomuto archaickému koníčku věnuje. Lze si jenom přát, abych neměl pravdu a vše se zase v lepší časy obrátilo. Ale věkový průměr „holubářského cechu“ je naneštěstí tuto prognózu smutně potvrzující...

Jirka Suda.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jirko, krásně jsi to popsal.Bohužel samá pravda.Zdeněk

incas napsal(a):
Zdravím všechny,

jestli dovolíte, také přidám také svůj názor na současný stav našeho holubářství.
Ona každá mince má dvě strany a jednoznačně zvolit směr návratu k „primitivnímu“ stylu chovu dnešních, v mnoha případech do extrému přešlechtěných plemen, dost dobře nelze. Rozšíření pernatých dravců v naší zdevastované přírodě a množství nesmyslných a krátkozrakých zákonů našich zákonodárců, tuto zkázu chovatelství nejspíš brzy dokonají. Jestřábů a krahujců bylo samozřejmě i v minulosti v naší přírodě dost, ale teritoria jednotlivých párů byla větší a dravci daleko plašší. Také volných chovů holubů byla daleko větší koncentrace a jednotlivý chovatel případné ztráty tak markantně nepocítil. Navíc dravci tak často do obydlených oblastí nezalétavali a tudíž byli ohroženi hlavně polařící holubi a závodící poštovní holubi. Tato „přírodní“, polařící plemena, nezatížená žádnými exteriérovými „abnormalitami“, tyto ztráty snadno kompenzovala dostatečnou plodností a vitalitou. Novodobou hrozbou, která se dříve nekonala je ale stále vzrůstající počet hnízdících sokolích párů. Při obrovském akčním záběru sokola nemůže říct žádný holubář, že se ho to netýká. Je pravda, že tady bohužel zase budou trpět nejvíc „pošťáčkáři“, kdy největší ztráty jsou právě u samostatně letících (zpravidla nejlepších) závodníků, holubi „vezoucí se v balíku“ již tak ohroženi nejsou. Ale v ohrožení je každý holub, který se rozhodne nebýt buchtou a pustí se trochu výše nad střechy. Zvláště chovatelé vysokoletců by mohli vyprávět o rozprášení hejna hned na začátku sezóny a konec radosti.
Bohužel holubářů markantně ubývá, ať již vinou nedostatku zájmu mladých, nebo změnou životního stylu většiny obyvatelstva. Satelitní městečka, rezidence městských podnikatelů na vesnicích atd., přejí našemu koníčku stále méně. S tím ruku v ruce jde úzká genetická základna u většiny plemen. Každá ztráta chovného jedince může být pro takový osamocený chov vzácného rázu, nebo přímo plemene, fatální. První a nejsnažší prevencí takového nebezpečí je voliéra. Ve voliérách „končí“ z těchto důvodů i plemena vyloženě létavá, jako třeba různá barevná plemena. O plemenech s různými našlechtěnými znaky, mnohdy bránícími přirozenému letu ani nemluvě. Je to bohužel negativní vývoj holubářství nejen u nás. Není to samozřejmě optimální vývoj našeho koníčka, ale jediný možný pro zachování neuvěřitelně rozmanité skladby plemen holuba domácího. Přece nemůžeme zahodit odkaz předků a nechat zaniknout vše, co šlechtili po staletí. Právě snaha podchytit a upevnit jakoukoliv exteriérovou odchylku od typu holuba skalního byla hnací silou holubářství a šlechtění nových a nových plemen. Při chovu na volno stylem co přežije, to přežije, budeme všichni za několik let koukat na „šedivou“ směsku věžáků. Při jejich ostražitosti a instinktům získaným „na ulici“ se do nich nechce ani pernatým dravcům. Ale myslet si, že predační tlak udělá se smysly léta exteriérově šlechtěných plemen za několik let to samé, je holý nesmysl.
V dnešním pojetí „moderní“ vesnice už bohužel na hejna holubů na bobrovkových střechách domků a stodol musíme zapomenout. Kolik jen bylo zrušeno mnohaletých chovů právě kvůli změně souseda a novému Bramacu na střeše a trávníku s bazénem? A těch několik šťastlivců, kteří mají štěstí na sousedy a umístění chovu, musí čelit invazím dravců ze širokého okolí. Takový ojedinělý chov holubů ve vesnici je magnetem pro dravce a ti již každodenně čekají na otevření výletu. Totální likvidaci celého chovu zabrání pouze dočasné, nebo trvalé uzavření holubů. Navíc holubi v takovýchto „stresových“ podmínkách stejně ani pomalu nejdou donutit k proletu a nějaké veselé kroužení nad barákem je stejně utopie. A na plemeni vůbec nezáleží.
V této diskuzi je také vícekrát zmíněn pražský krátkozobý rejdič a jeho „kostkatá“ hlava, krátký zobák atd. Ani toto unikátní plemeno, v minulosti zdaleka nejpopulárnější z našich plemen v zahraničí (v kolika zahraničních plemenech rejdičů koluje krev PRK), nepotřebuje bezpodmínečně ke zdárnému odchovu krmiče. Ale při snaze odchovat typově co nejlepší zvířata je použití krmičů vhodnější. Při ponechání péče o holoubata na vlastních rodičích, se logicky lépe vyvíjí vždy to „zobatější“ holoubě a to z pohledu standardu hodnotnější mládě zaostává ve vývinu. Krátkozobí rodiče instinktivně upřednostní holoubě, které jde technicky snáze nakrmit. Při takto vedeném chovu hrozí, že za několik generací máme středozobou populaci tohoto plemene, která se bude vzdalovat standardu mílovými kroky. Instinkty a přirozené chování pražským krátkozobým rejdičům opravdu nechybí. Při nejčastějším praktikování chovu, kdy se vyměňují vejce, nebo holoubata po kaši se synchronizovaným párem krmičů, plní PRK roli rodičů velmi svědomitě a odchovat holoubě např. poštovního holuba nebo prácheňského káníka jim nedělá sebemenší problém. Samozřejmě základem je kvalitní drobnozrnná krmná směs a výborný zdravotní stav holubů.
Přeléčování holubů naslepo různými širokospektrálními dryáky, což ochotně přejímají chovatelé okrasných holubů od „pošťáčkářů“, kteří v tomto zničujícím trendu byli vždycky dál, je jiná kapitola a na toto téma bylo napsáno již dost.
Idylické fotky dvorku Standy Tomana jsou nádherné a zdravě záviděníhodné, ale ne všechna plemena by to dala, to je bez debat. Pro většinu našich historicky hodnotných plemen bude do budoucna jako jediná naděje na zachování bohužel ta nepřirozená voliéra.
Svým okolím jsem často označován za pesimistu, když říkám, že už je to stejně jedno a naše generace je poslední, která se tomuto archaickému koníčku věnuje. Lze si jenom přát, abych neměl pravdu a vše se zase v lepší časy obrátilo. Ale věkový průměr „holubářského cechu“ je naneštěstí tuto prognózu smutně potvrzující...

Jirka Suda.

Opět pravda, Jirko. Píšeš vyváženě a není z Tvého slova znát nenávist ani k jednomu z problémů. Bereš je tak jak jsou. To se mi líbí. Jen si přeju stejně jako Ty v tom závěrečném odstavci, abys tu pravdu neměl. A to nejsi sám, kdo si připadá jako pesimista. Chovu zdar!

mysak napsal(a):
Opět pravda, Jirko. Píšeš vyváženě a není z Tvého slova znát nenávist ani k jednomu z problémů. Bereš je tak jak jsou. To se mi líbí. Jen si přeju stejně jako Ty v tom závěrečném odstavci, abys tu pravdu neměl. A to nejsi sám, kdo si připadá jako pesimista. Chovu zdar!

Také souhlasím se vším co Jirka napsal, krom toho posledního odstavce. Je to někdy strašně těžké, ale je potřeba jít dál a pokusit se to v nějakém stavu udržet. Proto jsem se vrátil k podpoře časopisu a pokračuji v dalších aktivitách i když ty myšlenky někdy člověka přepadávají to nechat být. Jenže pak ráno otevřete holubník a když to osazenstvo vylétne, tak člověk nějak změkne a myslím, že je to tak dobře. Patřím do skupiny těch krmičů a dělá mi to radost. Abych to mohl dělat tímto způsobem, tak jsou potřeba ti šlechtitelé, kteří mi holuby nechávají. Toužetín je ideální místo pro volný chov. Žádný satelit se tu nestaví a ani stavět nebude, protože pozemky kolem vesnice se mi podařilo koupit a zastupitelstvo i místní to podporují, protože jsme kousek od Prahy a tlak tu určitý byl. Ze své zkušenosti vím, že tyhle satelity nic dobrého nenesou. Jirka pro holubářství dělá strašně moc, vím to od Fandy Slepičky a Petra Čecha. Tak mu přeji ať ho ten pesimismus přejde. Ona ta symbióza šlechtitelů s těmi co to dělají jako já, taky není špatná. Dal jsem udělat návěsné holubníky na zeď, jak jsem znal od dědy. Kdyby jste viděli tu vitalitu těch holoubat. Že nějaké sebere dravec? To je příroda a tak to také beru. Letos jsem změnil svůj postoj a čtyřem slušným lidem jsem nechal holuby do chovu. Jsou to šlechtitelé a vrátí mi to s odchovy, které se jim do chovu nehodí. Vzali si je nejen kvůli krvi, ale i zdravotnímu stavu. Je to běh na dlouhou trať? To je otázka pro naší generaci, která to nyní přebírá, jak budeme úspěšní ukáže čas. Máme tu ale vzor v našich dědech a otcích, tak si myslím. že se to zvládnout dá. Přeji všem hezké odpoledne a trochu toho optimismu navíc k tomu. Lukáš M. Toužetín.

touzetin napsal(a):
Také souhlasím se vším co Jirka napsal, krom toho posledního odstavce. Je to někdy strašně těžké, ale je potřeba jít dál a pokusit se to v nějakém stavu udržet. Proto jsem se vrátil k podpoře časopisu a pokračuji v dalších aktivitách i když ty myšlenky někdy člověka přepadávají to nechat být. Jenže pak ráno otevřete holubník a když to osazenstvo vylétne, tak člověk nějak změkne a myslím, že je to tak dobře. Patřím do skupiny těch krmičů a dělá mi to radost. Abych to mohl dělat tímto způsobem, tak jsou potřeba ti šlechtitelé, kteří mi holuby nechávají. Toužetín je ideální místo pro volný chov. Žádný satelit se tu nestaví a ani stavět nebude, protože pozemky kolem vesnice se mi podařilo koupit a zastupitelstvo i místní to podporují, protože jsme kousek od Prahy a tlak tu určitý byl. Ze své zkušenosti vím, že tyhle satelity nic dobrého nenesou. Jirka pro holubářství dělá strašně moc, vím to od Fandy Slepičky a Petra Čecha. Tak mu přeji ať ho ten pesimismus přejde. Ona ta symbióza šlechtitelů s těmi co to dělají jako já, taky není špatná. Dal jsem udělat návěsné holubníky na zeď, jak jsem znal od dědy. Kdyby jste viděli tu vitalitu těch holoubat. Že nějaké sebere dravec? To je příroda a tak to také beru. Letos jsem změnil svůj postoj a čtyřem slušným lidem jsem nechal holuby do chovu. Jsou to šlechtitelé a vrátí mi to s odchovy, které se jim do chovu nehodí. Vzali si je nejen kvůli krvi, ale i zdravotnímu stavu. Je to běh na dlouhou trať? To je otázka pro naší generaci, která to nyní přebírá, jak budeme úspěšní ukáže čas. Máme tu ale vzor v našich dědech a otcích, tak si myslím. že se to zvládnout dá. Přeji všem hezké odpoledne a trochu toho optimismu navíc k tomu. Lukáš M. Toužetín.

Já ještě se vrátím k těm pštrosům a nejen k nim, je to další z překážek starého dobrého volného chovu a tím je peří bez pudru. Holub mávnoucí nad zarosenou trávou nebo prohnaný dravcem vlhkým křovím daleko nedoletí. Kočka a drůbež si na zmoklého holuba také troufne.

Zdravím vás přátelé,

díky za reakce na můj příspěvek. V sobotu si jedeme zaholubařit do Libčic nad Vltavou, takže pesimismus jde stranou.

Jirka.