XXX.XXX.249.239
Ing. Jiří HAVLÍN, DrSc.
V neděli 20.června 2021 je tomu šestnáct let, kdy nás navždy opustil velký propagátor chovatelství, posuzovatel,chovatel,genetik,šlechtitel,vědecký pracovník,skvělý člověk a přítel, redaktor, autor mnoha odborných publikací a významná osobnost holubářského světa
Ing. Jiří HAVLÍN, DrSc. z Brna–Drásova.
19. duben 1920 a 20. červen 2005, tato dvě data vymezila životní dráhu mimořádného člověka. Dráhu, kde se prolínala studijní léta a tvrdá práce, výzkum, rodina a zájmová činnost a v neposlední řadě nemoc s vlivem politické situace. Ne vždy mu byl osud nakloněn. Byly chvíle, kdy se ocitl až na samém okraji pomyslné propasti, byl sražen na kolena, přesto se zvedl a pokračoval dále….
Absolvoval Vyšší rolnickou školu v Třebíči, byl absolvent ZootF MZLU v Brně (Ing. 1955), vědecký pracovník AV Brno (1954-91, CSc. 1961, DrSc. 1992) , redaktor Vertebratologických zpráv ÚVO ČSAV. Účastnil se IOC Oxford (1966), Moskva (1982), Ottawa (1986), pracoval (1971) v Biologickém ústavu AN SSSR Novosibirsk.
Přes všechny potíže však byl vždy tělem i duší holubářem a vykonal pro naše i zahraniční chovatelé mnoho záslužné práce, která nebyla dosud plnohodnotně oceněná. Jeho činnost byla velice obsáhlá. Musíme připomenout především publikační činnost vysoce odborného charakteru z oblasti genetiky holubů a posuzování. Jeho práce je uznávána mnoha odborníky v zahraničí, jen u nás zůstává poněkud opomíjená.
Při práci na Sibiři, na úzce specializovaném vědeckém výzkumu, získal mnoho přátel i zajímavých zkušeností o místních plemenech holubů a v neposlední řadě přivezl do tehdejšího Československa nová a neznámá plemena, nejen ze skupiny rejdičů. Od doby, kdy byl pracovně na Sibiři (1971) uběhlo mnoho let. Když jsme postupem doby průběžně předávali Jiřího jménem pozdravy lidem, se kterými se při své výzkumné činnosti v Rusku setkával,ať to bylo do Krasnodaru, Rostova na Donu nebo Soči, jeho jméno bylo stále známé, uznávané a uctívané mezi chovateli holubů i po tolika létech.. Podstatně horší byla situace, kdy jsme po dohodě s manželkou Jiřího, paní Stanislavou, oznamovali těmto přátelům tu nejsmutnější zprávu, která může nastat a to o úmrtí Jiřího. Tato skutečnost je velice zasáhla a víme, že mnohem více, než některé naše svazové funkcionáře.
Během života navštívil zajímavá místa. Byl daleko na východě až za Novosibirskem, na jihu v Bělehradu, na západě v Paříži, Londýně, dostal se až po ostrovy severu Skotska, několik měsíců setrval i za oceánem a viděl Ottavu, Velká kanadská jezera s tisící ostrovů, New York, Washington a také Mys Kennedy na Floridě. Jeho bratr emigroval do Kanady, což poznamenalo i další život Jiřího a této skutečnosti zneužili nejen jeho spolupracovníci, ale i určití „přátelé“ holubáři i z vyšších svazových funkcí. I přes tato úskalí se mu podařilo v posledním roce před penzí navštívit ještě Ameriku, včetně známé Palmetto Pigeon Plant. Neustále doplňoval svou holubářskou knihovnu, která byla svým obsahem naprosto unikátní. Kdo měl možnost ji vidět a nahlédnout do ní, tak jako my, musí nám dat za pravdu, že nic takového se u nás, možná ani v Evropě nenajde.
Zarážející je i fakt, že lidé, kteří jej v minulosti ponižovali, neuznávali a v mnoha případech snad i diskriminovali a zesměšňovali, bránili mu v činnosti různými způsoby, se snaží dnes ing. Havlína opěvovat a vynášet do nebes. Ti, kdo měli možnost jen mírně vidět do zákulisí dění či dokonce částečně nahlédnout do pověstné třinácté komnaty ing. Havlína, vědí, o čem je řeč. Jen pro názornost citace několika vět z naší soukromé korespondence. V jednom z dopisů nám napsal : „ Nikdy jsem nebyl a nechci být politikem a nikdy jsem neměl tendenci někomu škodit nebo oplácet. S některými lidmi však již nechci mít nic společného. Členem ČSCH jsem přestal být poté, co mě spolu s manželkou vyloučili ze sboru posuzovatelů, aniž nám to vůbec sdělili, natož něčím zdůvodnili.“
Postupně jsme vstřebávali množství dalších informaci, které se týkaly určitých osobnosti i ve vysokých funkcích svazu a jejich působnosti s tím, abychom si vše dobře uložili do paměti a trpělivě čekali, co ukáže čas.
Jeho znalosti a vědomosti vycházely z ověřených poznatků, podložených dlouholetým pozorováním. Jsme rádi, že jsme mohli být přáteli jeho i manželky, paní Stanislavy, která mu byla vždy a ve všech situacích velkou oporou. Jeho rady byly, jsou a budou vždy užitečné. Svou pomoc nikdy neodmítl. A právě tyto jeho rady, poznatky a zkušenosti, které nám soukromě předal, jsou klenotem holubářství a nevíme kolik je takových lidí, kteří měli možnost se s nimi seznámit. On sám si byl plně vědom, že nebylo vždy vše dokonalé a tak, jak by mělo být, přesto vnesl do odbornosti chovů holubů mnoho dobrých a nových poznatků a změn.
Hovořili jsme spolu několik dnů před onou smutnou událostí a i přes své zdravotní potíže vyzařovala z jeho hlasu radost, vůle a dobrota. 20. červen 2005 se stal posledním dnem na jeho pozemské cestě. Naposledy se vydal na zahradu za domem podívat se na ovocný sad, na slunce, které se právě vyhouplo nad obzor a vůbec netušil, že je to naposledy, kdy slyší šumění holubích křídel nad střechou v Drásově.
Mezi všemi hranicemi, které jsou lidem vymezeny, a to bez rozdílu věku, je smrt hranicí konečnou. Odchod člověka, který nám byl blízký je jako náhlý, studený vítr. Zamrazí, zachvěje a pomíjivost pozemského života, kterou si náhle uvědomíme dopadne i na nás.
Najednou bylo všechno pryč, zůstaly jen vzpomínky, mnoho popsaných listu papíru a několik posledních potomků holubů, kteří ještě dnes u nás vylétají nad střechy domů a nostalgicky navozují vzpomínku na vzácného člověka, který zasvětil celý svůj život holubům .
Popsat všechny úspěchy i zklamání této velké osobnosti českého holubářství a jeho životní osudy by bylo na celou knihu.
Kdo jste jej znali a měli rádi, vzpomeňte! A kdo jste patřili spíše k té druhé skupině, opačného smyšlení a občas jste mu hodili nějaký ten klacek pod nohy, zamyslete se, zda to bylo opravdu nutné….
XXX.XXX.30.9
Čítal som od neho jednu publikáciu, podľa mňa je dokonalá. Inšpiroval ma svojou zanietenosťou. Česť jeho pamiatke.