Nazdar kamoš, všetko záleží na tom, aký je to veľký pes a či je nažratý! No, teraz vážne, ja mám fenu vlčiaka, cca 40 kg a kľudne ju pustím medzi hydinu do výbehov-husi, kačky, sliepky..., Je zvyklá od mala, takže pohoda. Ale na tuto otázku ti 100% odpoved nikto nedá. Držím palce, ahoj.
Admaz

XXX.XXX.199.251
Přesně tak, malé plemeno toho moc na dvorku nedokáže.
A zrovna v pátek se k bratranci podhrabal sousedův pes a pozabíjel několik slepic, pižmového kačera, nandu pampového a zranil běžce... škoda tak 4000 Kč.
chlopt
napsal(a):
Dobrý den chtěl bych se zeptat jestli kačer kachny pižmové ochrání 2 kačeny před psem.
Dobrý den, určitě neochrání.Předloni se mi na zahradu podhrabal toulavej jezevčík a potrhal mi kachnu.Naštěstí jsem akorát přijel domu a večeři mu překazil.Kachna se z toho celkem rychle dostala a na jaře normálně nesla.Kačer z druhou kachnou vylezl z úkrytu až druhý den.Dodnes nevim kde byli schovaný.
Přesně tak, káčer pižmovky kachny nehlídá, nemá to v popisu práce jen si užívá a maximálně se pere s druhým kačerem o postavení. Houser to má trochu jinak, ten brání většinou v době pojímání a pak housata. Ale jinak bych mu taky moc nevěřila, že ubrání, zvlášť před větším psem. Může se to ale kus od kusu lišit.
chlopt
napsal(a):
A když nevím co od mého psa čekat jestli zaútočí nebo ne tak co s ním nahubek ?
Vůbec ho k drůbeži nepouštět. Nevím co máte za hafana a za náhubek, ale takový kovový náhubek je dost slušná zbraň a myslím, že i koženým náhubkem by byl velký pes schopný drůbež "umlátit".
Môj prvý pes- fena No- ujal som sa jej ako 3 ročnej, si myslela že som si ju doviezolaby ma zzbavila všetkého živého na dvore. Hneď prvú noc zabila divokého kačera a pustila sa aj do pižmaka. Ona mala ráno roztrhnutu slabinu a on prišiel o polovicu peria a v tom roku neodparil žiadnu kačicu. Bol dohryzeny na celom tele ale dostal sa z toho. Dvor som rozdelil a psa som braval ku hydine pod dozorom. Pes pochopil, inteligencia NO je úžasná. Síce som povel, fuj nesmieš " vyslovil asi milión krát ale na noc som ho bez obáv mohol pustiť aj na druhý dvor. Môj posledný pes, tiež fena NO, sa naučil kradnúť vajcia rovno spod kačice a tie mu to bez odporu umožňovali. Naopak sa kačica z mladými nerozpakovala počas búrky z mladými schovať do jeho búdy a ona mokla vonku. Každý pes sa dá vychovať pokiaľ nemá zlozvyk ale chce to čas a dôslednosť. Prípadne riešiť chov hydiny volierov- buď pre psa alebo hydinu. Púšťať znova len pod dozorom.
zbosace
napsal(a):
Môj prvý pes- fena No- ujal som sa jej ako 3 ročnej, si myslela že som si ju doviezolaby ma zzbavila všetkého živého na dvore. Hneď prvú noc zabila divokého kačera a pustila sa aj do pižmaka. Ona mala ráno roztrhnutu slabinu a on prišiel o polovicu peria a v tom roku neodparil žiadnu kačicu. Bol dohryzeny na celom tele ale dostal sa z toho. Dvor som rozdelil a psa som braval ku hydine pod dozorom. Pes pochopil, inteligencia NO je úžasná. Síce som povel, fuj nesmieš " vyslovil asi milión krát ale na noc som ho bez obáv mohol pustiť aj na druhý dvor. Môj posledný pes, tiež fena NO, sa naučil kradnúť vajcia rovno spod kačice a tie mu to bez odporu umožňovali. Naopak sa kačica z mladými nerozpakovala počas búrky z mladými schovať do jeho búdy a ona mokla vonku. Každý pes sa dá vychovať pokiaľ nemá zlozvyk ale chce to čas a dôslednosť. Prípadne riešiť chov hydiny volierov- buď pre psa alebo hydinu. Púšťať znova len pod dozorom.
Souhlasím, jen bych upravila, ne každý pes...NO je služební plemeno šlechtěné pro spolupráci a poslušnost. Pokud máte psa, který patří mezi původní plemena a má silný lovecký pud, tak s tím nic neuděláte. Dokud bude pes pod dozorem poslechne a drůbež nechá na pokoji, ale jakmile bude sám...
Pupča
napsal(a):
Vůbec ho k drůbeži nepouštět. Nevím co máte za hafana a za náhubek, ale takový kovový náhubek je dost slušná zbraň a myslím, že i koženým náhubkem by byl velký pes schopný drůbež "umlátit".
Myslel jsem že bych pod dozorem pustil psa s náhubkem k drůbeží a sledoval co se bude dít.
chlopt
napsal(a):
Myslel jsem že bych pod dozorem pustil psa s náhubkem k drůbeží a sledoval co se bude dít.
...a vodítkem.
Jistota je jistota.
Mám dva menší psi a všechno je v pohodě. Pak sem jezdí děti s dalšími psy, už většími. Fenka od dcery si v pěkný jarní den otevřela branku a zlikvidovala mi polovinu slepic, kdybych nešla zrovna na zahradu, tak možná všechny. A to byla s námi někdy i u slepic a nic neudělala.
Od té doby mám strach, když přijedou, ji nechat na zahradě. Jinak je moc hodná, děti se po ní válí.
chlopt
napsal(a):
Myslel jsem že bych pod dozorem pustil psa s náhubkem k drůbeží a sledoval co se bude dít.
Tohle určitě můžete zkusit, uvidíte, jak to dopadne, když to bude zlé zasáhnete. Ale asi bych žádného hafana nenechávala samotného s drůbeží. Pižmovky jsou dobré, že neprovokují, ale třeba husy, to jsou fakt husy a naše hafany neustále provokují (pár jich to už zaplatilo životem když utekly z oplocení :( ).
Ne-chovatel

XXX.XXX.32.10
Já myslím že je to výcvik, jako každý jiný (neznám postupy cvičitelů, učím se z vlastních chyb).
Tedy bych zvíře, po předchozím výcviku (sdělení mu co může a co nemůže) bez dozoru vypustil, ale tak abych byl poblíž a škody nemohly být katastrofální.
Pokud ke škodám dojde, záleží na zvoleném přístupu (měla by být tahle možnost zvířeti nabídnuta, přece nechcete zvířata neustále kontrolovat), já u lovících zvířat preferuji svoji dominanci, takže po selhání bych zvíře zdechlinou asi zmlátil a hodil ji tomuto čtyřnohému miláčkovi do pelechu, kde bych ho i s ní přinutil přespat. Lze učinit cokoli, mnohdy zdánlivě velmi brutálního, co zvíře přiměje podrobit se člověku (s některým psem může být při výcviku nutné třeba i praštit o zem, přiškrtit ho,... teď se ale nebavím o drůbeži bez dozoru).
U mé kočky zatím vždy stačil méně razantní přístup. House, kuře ani králíka neuloví tak aby je zabila nebo podlachnila. Loví náznakově (bez vytažených drápků, což trvalo déle než rok než zvládla - uvědomila si to postupně sama když jsem jí dával najevo že mne při hraní zraňuje), a to i mne, což jí toleruji. Psa budeme (i s tou kočkou) teprve školit.
Ještě bych rád zmínil jednu věc. A to nenebát se zvířat, která nezvládáme umravnit, zbavit. Neříkám, že s tím nebojuji, ale oni tu prostě mají být k užitku našemu, případně potěše, ne aby nás sužovali. To že je chyba mnohdy na člověku už je druhá věc, kterou zde nemá cenu rozebírat.
Pro ne-chovatel: já u lovících zvířat preferuji svoji dominanci, takže po selhání bych zvíře zdechlinou asi zmlátil a hodil ji tomuto čtyřnohému miláčkovi do pelechu, kde bych ho i s ní přinutil přespat
A tato výcviková metoda má jaký základ v přirozeném smečkovém chování? Myslíte si, že alfa samec ulovenou kořistí níže postavené členy mlátí a nechává je s ní přespat?
Předpokladem soužití zvířat na dvorku je dobrá znalost jejich povah a správná výchova - pevná a zásadová. Tvrdé fyzické tresty nemají ve výchově co dělat. To je selhání člověka.
Daleko lepší výsledky vykazuje např. klikr trénink, pravidelný výcvik poslušnosti, fyzické a psychické odměňování a hlavně empatie ve vztahu ke zvířatům. Dana.
Ne-chovatel

XXX.XXX.193.78
Zbytečně se rozčilujete. Ale máte pravdu.
Dominance nad zvířetem a vnucený strach z určité kořisti (kořisti za určitých okolností) nejsou stejné věci. Jenže bez té dominance, kdy zvíře přijme váš trest, vaši nadvládu nad ním a že něco má být jak má to prostě nejde nikdy.
Já zvířata znám. Zbytečně se snažíte hledat v mé radě něco co v ní není. Tu radu jsem psal záměrně tak jak jsem ji psal, protože bez určité tvrdosti, nebo řekněme přísnosti, to nepůjde. A lidé jsou dnes převážně "postižení". Byl bych jen rád, kdyby zrovna vy Dano jste nepatřila mezi ty "dnešní poblouzněnce" (nevím jak dnes lidi s ohledem na jejich chování nazvat, proto vždy ty uvozovky) a nenchala se zbytečně provokovat mým domělým násilím a krutostí.
Jinak nejde říci co ve výchově funguje nebo nefunguje. Každý volí nějakou cesty (třeba i odlišnou ke každému zvířeti a situaci). Jediné co nikdy pořádně nefunguje je kecat někomu do jeho způsobů jak vychovat zvíře. A každý kdo se k nějakému krocení rozhodne by v první řadě neměl být člověk nepevný, nejistý, nerozhodný, protože to přenese i do svého postoje se zvířetem a během jeho "zvládnutí k poslušnosti". Tím neříkám, že se nemá člověk inspirovat, nebo nezměnit přístup když něco nefunguje.
Ale to jsme se dostali hodně daleko od prvotního problému. A pokračovat v tomto duchu nemá smysl a nikam nepovede.
Já například teď lituji, že jsem se nechal ukecat na dospělého housera. Dnes už vypadá, že mne nakonec snad přijme jak potřebuji, ale poslední týden s ním bylo peklo a moc už nechybělo a byla by pečínka. Dominance, tvrdost, láska musí jít většinou ruku v ruce aby se vše někam pohlo. Housery (ani vlastního kterého mám od housat) ale nikdy zcela neovládnu jak bych chtěl, potkají-li se s dominantními kohouty (s kterými trvale nesdílí prostor) tak je napadnou a mohou je i zabít za nepříznivých okolností (mohou přitom přijít o oko a podobně), mladé co k nim přelétávají nechají na pokoji. Přitom spolu vyrůstali.
Teď dám přespolnímu sousedovi, pěkně vychovaného hodného kohoutka. Schválně si pro něj příjde až po svátkách abych ho ještě trochu stabilizoval, aby nejančil, nechal se vzít a byl hodný. Jsem zvědavý, protože tu zkušenost nemám, jak dlouho to kohoutovi (který se teprve dominantním stane, obdrží své hejno) vydrží. Ten člověk se mu podobně věnovat nebude, což nechápu (když hledá hodného kvůli dětem), protože když už je jednou klidný tak to není velká citová ani časová investice. Promluvit na něj při dávání žrádla, jednou za čas ho vzít, pohladit, dát mu jeho porci (aby ji mohl dát slepičkám).
Ne-chovatel

XXX.XXX.95.202
Mimochodem, stačilo být dominantním a pevným k dědovi toho kohouta. Radši nebudu před přílišnými milovníky zvířat uvádět jak jsem si své postavení získal.
Do dalších generací se postoj předal tak nějak sám, za pomoci vychovávajích slepiček. Stačilo nepovolit při jeho braní do ruk v pubertě, ale to je problém i slepic, je to o reflexu.
Tedy v dalších dvou generacích nebylo třeba zvíře znovu krotit. Prostě ví co si může dovolit, uznává moji nadvládu (že slepice i on jsou moji, on že je má svěřené) a dokáže si i užít toho že se mu věnuji (tak jako já ho slepička nepohladí).
A o tom to je podle mne v první řadě.
Kočka dostane brzy kotě (byla vykastrována), které mi už vychová ona. Nebudu mít znovu celý rok rozdrápané ruky od toho jak ho vychovávám. Ona se postará a bude-li to to správné kotě samo se naučí jistě spoustu dalších věcí co třeba současná kočka nezvládá.