Jak spřátelit dvě kočky?

Zdravím, vždy to záleží na konkrétních povahách koček, podmínkách, jejich zkušenostech s jinými zvířaty atd. na dálku se dá těžko úplně nejlépe poradit, nevidím konkrétní situace, interakce atd. Nicméně i tak napíšu pár tipů co můžete zkusit.

Za prvé bude trochu problém je sblížit vzhledem k jejich věkovému rozdílu - obecně by se jako kamarád měla brát kočička podobného věku. Sbližování bývá pak většinou méně problematické. Vaše starší dospělá kočička chce svůj klid, na kotěcí řádění s velkou pravděpodobností není zvědavá. Může jí zkrátka samotná aktivita kotěte obtěžovat, nervovat, stresovat...zvlášť pokud kotě na ní dělá výpady a "otravuje" jí ke hře. V tom případě doporučuji se hlavně zaměřit na koťátko, aby jste vybili jeho přebytečnou energii a vaše kočička měla klid.

Za druhé: dělali jste postupné kontrolované seznámení nebo jste kotě takříkajíc hodila přímo do přítomnosti kočky?
Kočky se nejdříve musí v klidu v kontrolovaných podmínkách očichat, nechat, aby se seznámili, okoukali - ale tak, aby nehrozilo, že si ublíží. Využívají se např. dětské ohrádky, okno/dveře zasíťované sítí proti hmyzu, kočka na kšírkách, dva lidé mohou také kočky držet proti sobě...
Ideální je také zavést společné aktivity - tzn. společné hraní, jeden člověk si hraje s kotětem, druhé se starší kočičkou současně. Opravdu 2 lidi, ať má každá kočka plnou pozornost člověka a hlavně příležitost si hrát bez potíží. Bude to v nich evokovat pozitivní myšlení. Přesně jak popisujete, že bylo vidět, že by se ráda přidala - ale jelikož viděla asi, že nemůže kvůli koťátku (nebo se mohla taky bát) tak to v ní opět vyvolává spíš negativní věci (prostě když je tady on tak já už si nemůžu hrát). Jsou to maličkosti, ale v kočičím světě to znamená hodně.
To samé při krmení - ideálně aby se mohli při krmení navzájem vidět a cítit (lze dělat postupně, např. na opačných stranách dveří nebo jakékoliv jiné bariéry, aby jste se nebáli, že do sebe půjdou, nebo jedna může jíst na zemi, druhá na vyvýšeném místě a postupem času jim přibližujete misky k sobě horizontálně nebo vertikálně, až jedí vedle sebe bez problémů) - opět bude to mít pro obě strany pozitivní vzkaz. Čím víc pozitivních věcí a vjemů se vám podaří k nim dostat když jsou kolem sebe tím lépe. Budou si asociovat přítomnost druhého se samými pozitivy.

Za třetí: pokud se jeden z nich chystá vyloženě zaútočit (tzn. nejde o hru), nebo vidíte, že třeba starší kočička by ráda odpočívala, ale kotě na ní bude asi dorážet tak hned vemte nějakou hračku a odveďte pozornost, aby nedošlo k negativní interakci.

Za čtvrté: můžete zkusit zavést kočkám společné teritorium. V podstatě to spočívá v tom, že pokud tráví kočky každá svůj čas někde jinde (jiné místnosti atd.) tak je naučíte bez rizika na pach té druhé kočky tím, že jejich pobyt v daných místnostech/domě budete točit. Evidentně vaše kočka preferuje jednu konkrétní místnost - zkuste tam na půl den umístit koťátko a kočičku dejte tam kde tráví koťátko nejvíce času - takhle se taky mohou očichat bez problémů, zvyknout si na pach toho druhého a zjistit, že se nic hrozného neděje :)

Za páté: můžete použít ke zklidnění atmosféry např. Feliway

Za šesté: máte dostatek škrabadel, odpočívadel atd. pro každou kočku? Tzn. aby každá mohla něco v domě vlastnit a považovat za své.

Za sedmé: pokud se kočička kotěte vyloženě bojí, tak zapracujte na její sebedůvěře a ukažte jí, že není čeho se bát. Často pomáhá pokud je v místnostech nějaké vyvýšené místo odkud může v klidu pozorovat dění kolem (viz. jak jste psala ten stůl) a aby měla k dispozici bezpečnou únikovou cestu. Případně cestu, aby mohla kotě obejít a ne se s ním na trase vůbec setkávat když nechce.

Opravdu se těžko něco konkrétně radí když člověk nevidí co se opravdu odehrává, ale snad vám něco z toho pomůže. Různých metod, postupů atd. existuje spousta, ale ne vždy fungují v konkrétním případě. Navíc existují i vyloženě jedináčkovské osobnosti koček, ne každá po společnosti touží. Taky máme doma jedináčka, přítomnost jakékoliv jiné kočky je pro ní nesmírně stresující, protože v ní vyvolává asi vzpomínky na dobu, kdy žila na ulici a musela bojovat o jídlo, prostor atd. Některé kočky mohou být tak upnuté na své lidi, že nový mazlíček, případně miminko, které odvedou část pozornosti, na kterou byly dříve zvyklé, pryč a z najednou mazlivé a hodné kočičky se stane někdo úplně jiný. Řešili jsme nedávno případ kocourka, kde do rodiny přišlo miminko a on to hodně špatně nesl, až tak, že se uchýlil k napadení miminka...ukázalo se, že ideálním řešením je nakonec dát kocourka k lidem, kde bude mít jejich maximální pozornost a péči (bez dětí, bez dalších domácích mazlíčků), prostě jako jedináčka.

Rozhodně se obrňte trpělivostí, bude to spíše běh na dlouhou trať - může to trvat týdny, měsíce...Ale taky nemusí :) Zvlášť pokud přijdete na to co konkrétně se děje. Doporučuji psát si poznámky co a jak se děje, v kterých místnostech/místech, v kterou denní dobu...hodně vám to pomůže najít styčné body (nebo možná spíše třecí plochy) a o to rychleji se vám podaří společnou situaci vyřešit. Třeba objevíte, že se věci nedějí náhodně, ale mají nějaký konkrétní scénář, důvod... Přeji vám vše nej a snad se ukáže, že z nich budou nakonec kamarádi. Třeba bude stačit jen nějaká maličkost :).

Tady ty dotazy se teď množí jak houby po dešti .
Mě jen u těch mých dvou kočičích kluků překvapuje, že mladej sice nemá rád velkého kocoura a příšerně žárlí, ale ani jeden za celou dobu NIKDY nezasyčel, nezavrčel - mají to bez zvukových projevů. Jedině když se velký kocour jo naštve a chce vrátit malému jeho zákeřnosti, tak malej vlítne pod skříň a tam ječí - mňaučí. Nikdy syčení, vrčení nebylo...a přesto jsem si téměř jistá, že extra kamarádi nebudou nikdy.
I když teď na chalupě měl velký kocour i venku snahu hrát si s mlaďasem, vrkal na něj, neustále číhal a dělal výpady - hravě ho doběhl a buď přeskočil (to bylo dost komické), anebo naznačil kousnutí, ale nikdy nekousl. To mladej když ho chytne "blbá", tak zákeřností je schopen...
Pro zadavatelku - chce to čas, ale z mé zkušenosti vím, že prostě někdy si kočky spolu nesednou. A pořizovala jsem kotě z úplně totožného důvodu - bylo mi strašně líto staršího kocoura, že by měl být najednou doma sám...

MaBa napsal(a):
Zdravím, vždy to záleží na konkrétních povahách koček, podmínkách, jejich zkušenostech s jinými zvířaty atd. na dálku se dá těžko úplně nejlépe poradit, nevidím konkrétní situace, interakce atd. Nicméně i tak napíšu pár tipů co můžete zkusit.

Za prvé bude trochu problém je sblížit vzhledem k jejich věkovému rozdílu - obecně by se jako kamarád měla brát kočička podobného věku. Sbližování bývá pak většinou méně problematické. Vaše starší dospělá kočička chce svůj klid, na kotěcí řádění s velkou pravděpodobností není zvědavá. Může jí zkrátka samotná aktivita kotěte obtěžovat, nervovat, stresovat...zvlášť pokud kotě na ní dělá výpady a "otravuje" jí ke hře. V tom případě doporučuji se hlavně zaměřit na koťátko, aby jste vybili jeho přebytečnou energii a vaše kočička měla klid.

Za druhé: dělali jste postupné kontrolované seznámení nebo jste kotě takříkajíc hodila přímo do přítomnosti kočky?
Kočky se nejdříve musí v klidu v kontrolovaných podmínkách očichat, nechat, aby se seznámili, okoukali - ale tak, aby nehrozilo, že si ublíží. Využívají se např. dětské ohrádky, okno/dveře zasíťované sítí proti hmyzu, kočka na kšírkách, dva lidé mohou také kočky držet proti sobě...
Ideální je také zavést společné aktivity - tzn. společné hraní, jeden člověk si hraje s kotětem, druhé se starší kočičkou současně. Opravdu 2 lidi, ať má každá kočka plnou pozornost člověka a hlavně příležitost si hrát bez potíží. Bude to v nich evokovat pozitivní myšlení. Přesně jak popisujete, že bylo vidět, že by se ráda přidala - ale jelikož viděla asi, že nemůže kvůli koťátku (nebo se mohla taky bát) tak to v ní opět vyvolává spíš negativní věci (prostě když je tady on tak já už si nemůžu hrát). Jsou to maličkosti, ale v kočičím světě to znamená hodně.
To samé při krmení - ideálně aby se mohli při krmení navzájem vidět a cítit (lze dělat postupně, např. na opačných stranách dveří nebo jakékoliv jiné bariéry, aby jste se nebáli, že do sebe půjdou, nebo jedna může jíst na zemi, druhá na vyvýšeném místě a postupem času jim přibližujete misky k sobě horizontálně nebo vertikálně, až jedí vedle sebe bez problémů) - opět bude to mít pro obě strany pozitivní vzkaz. Čím víc pozitivních věcí a vjemů se vám podaří k nim dostat když jsou kolem sebe tím lépe. Budou si asociovat přítomnost druhého se samými pozitivy.

Za třetí: pokud se jeden z nich chystá vyloženě zaútočit (tzn. nejde o hru), nebo vidíte, že třeba starší kočička by ráda odpočívala, ale kotě na ní bude asi dorážet tak hned vemte nějakou hračku a odveďte pozornost, aby nedošlo k negativní interakci.

Za čtvrté: můžete zkusit zavést kočkám společné teritorium. V podstatě to spočívá v tom, že pokud tráví kočky každá svůj čas někde jinde (jiné místnosti atd.) tak je naučíte bez rizika na pach té druhé kočky tím, že jejich pobyt v daných místnostech/domě budete točit. Evidentně vaše kočka preferuje jednu konkrétní místnost - zkuste tam na půl den umístit koťátko a kočičku dejte tam kde tráví koťátko nejvíce času - takhle se taky mohou očichat bez problémů, zvyknout si na pach toho druhého a zjistit, že se nic hrozného neděje :)

Za páté: můžete použít ke zklidnění atmosféry např. Feliway

Za šesté: máte dostatek škrabadel, odpočívadel atd. pro každou kočku? Tzn. aby každá mohla něco v domě vlastnit a považovat za své.

Za sedmé: pokud se kočička kotěte vyloženě bojí, tak zapracujte na její sebedůvěře a ukažte jí, že není čeho se bát. Často pomáhá pokud je v místnostech nějaké vyvýšené místo odkud může v klidu pozorovat dění kolem (viz. jak jste psala ten stůl) a aby měla k dispozici bezpečnou únikovou cestu. Případně cestu, aby mohla kotě obejít a ne se s ním na trase vůbec setkávat když nechce.

Opravdu se těžko něco konkrétně radí když člověk nevidí co se opravdu odehrává, ale snad vám něco z toho pomůže. Různých metod, postupů atd. existuje spousta, ale ne vždy fungují v konkrétním případě. Navíc existují i vyloženě jedináčkovské osobnosti koček, ne každá po společnosti touží. Taky máme doma jedináčka, přítomnost jakékoliv jiné kočky je pro ní nesmírně stresující, protože v ní vyvolává asi vzpomínky na dobu, kdy žila na ulici a musela bojovat o jídlo, prostor atd. Některé kočky mohou být tak upnuté na své lidi, že nový mazlíček, případně miminko, které odvedou část pozornosti, na kterou byly dříve zvyklé, pryč a z najednou mazlivé a hodné kočičky se stane někdo úplně jiný. Řešili jsme nedávno případ kocourka, kde do rodiny přišlo miminko a on to hodně špatně nesl, až tak, že se uchýlil k napadení miminka...ukázalo se, že ideálním řešením je nakonec dát kocourka k lidem, kde bude mít jejich maximální pozornost a péči (bez dětí, bez dalších domácích mazlíčků), prostě jako jedináčka.

Rozhodně se obrňte trpělivostí, bude to spíše běh na dlouhou trať - může to trvat týdny, měsíce...Ale taky nemusí :) Zvlášť pokud přijdete na to co konkrétně se děje. Doporučuji psát si poznámky co a jak se děje, v kterých místnostech/místech, v kterou denní dobu...hodně vám to pomůže najít styčné body (nebo možná spíše třecí plochy) a o to rychleji se vám podaří společnou situaci vyřešit. Třeba objevíte, že se věci nedějí náhodně, ale mají nějaký konkrétní scénář, důvod... Přeji vám vše nej a snad se ukáže, že z nich budou nakonec kamarádi. Třeba bude stačit jen nějaká maličkost :).

"Vaše starší dospělá kočička chce svůj klid, na kotěcí řádění s velkou pravděpodobností není zvědavá."

U nás toto bylo a je přesně naopak. Bohužel...

To koňadra: ano, u koťat seznamování probíhá trochu jinak :) Většinou se situace vyřeší tak nějak sama a celkem rychle, jsou přizpůsobivější. Ale i tady samozřejmě existují výjimky. S dospělákama už to bývá těžší oříšek.

Doporučuji přečíst toto:

http://aneleh.blog.cz/1007/druhou-kocku-ano-nebo-ne.

Ještě mě napadlo, že třeba v domácích depozitech, kde máte většinou několik koček různého stáří, pohlaví, z různých podmínek a zkušeností...tak tam většinou také není moc času a prostoru věnovat se každé kočičce individuálně. Nicméně vždy probíhá alespoň nějaká karanténa než se nově příchozí vypustí mezi ostatní- buď je samostatně v místnosti a pak se vypouští do zbytku bytu a nebo je třeba ve velké kleci v místnosti s ostatními kočkami. A většinou si během té karantény na sebe kočičky pachově zvyknou a pak při vypuštění už to nebývá tak dramatické. Navíc i vidíte jak na sebe kočky reagují v kontrolovaném prostředí. Obecně když na sebe okamžitě když se vidí a cítí nejdou, tak to většinou značí, že společné soužití je možné. Nemusí být nejlepší kamarádi, ale mohou se tolerovat v pohodě. Věřte, že tedy máte určitě nakročeno tím správným směrem. Kdyby už nějaká agresivita proběhla bylo by to složitější.

joanne.s napsal(a):
Doporučuji přečíst toto:

http://aneleh.blog.cz/1007/druhou-kocku-ano-nebo-ne.

Hezké čtení, ale do hlasování jsem dala, že souhlasím jen částečně. Podle mě je to fakt vysoce inividuální.
Můj starší kocour je neuvěřitelný pohodář, hodný a mírný kocour; a mladší - to je spíš kočkopes - prostě každý jsou úplně jiný, nicméně i v té diskusi pod článkem lze najít hodně rozdílné zkušenosti. Já lituji toho, že paní z druhého depozita nevěděla o svých kočkách více info - že mi neřekla, že např. ten a ten kocour či kočka se jí jeví jako dominantnější, jiný/jiná zase mírnější a submisívnější. Prostě paní byla tehdy evidentně ráda, že zaplatím, popadnu kocoura a vypadnu.
To v prvním depozitu jsem s paní byla nejdříve v písemném kontaktu, pak mi naposílala fotky několika koťat a ve výsledku jsem odjížděla s jiným kocourem, než kterého jsem si původně vybrala. A byla to opravdu taková volba, že jsem jí nikdy ani na vteřinu nezalitovala .

MaBa napsal(a):
To koňadra: ano, u koťat seznamování probíhá trochu jinak :) Většinou se situace vyřeší tak nějak sama a celkem rychle, jsou přizpůsobivější. Ale i tady samozřejmě existují výjimky. S dospělákama už to bývá těžší oříšek.

No, tak tahle 3 koťata zároveň seznamuji se stávajícími dospělými kočkami - kocourem a kastrovanou kočkou. To dělám tak, že na noc zavřu koťata i kočky do jedné místnosti (kočky mají venku svoji místnost, ve které je také voliéra) takže koťata zavřu do voliéry. Po pár dnech (či spíše spolu strávených nocích), když vidím, že už přes pletivo na sebe nereagují, tak jednoduše další noc nechám voliéru otevřenou a jsou všichni v té "kočičí" místnosti. Zatím si tak vždycky zvykly všechny kočky vzájemně na sebe. Nejsou to první koťata, která tady takto zvykám nejen vzájemně na sebe, ale i na stávající dospělé kočky. Myslím si, že to moc řešíte, jestli se jedna kočka tváří tak a druhá onak. Dokud nedojde na krev, tak se do nich nepletu, ony si to vždycky zatím vyřešily samy. Možná ale rozdíl bude v tom, naše kočky nežijí v bytě, ale jakmile si zvyknou ve "svojí" místnost, běhají volně po venku (zavírám je jen na noc), takže každý má možnost mít kolem sebe svůj prostor. Byt jim zřejmě nedává tolik možností individuálního prostoru a proto vzájemné třenice mohou být častější. U nás nácvik zvykání si trvá max.14 dní, ale většinou stačí 7 - 10 dní.

joanne.s napsal(a):
Doporučuji přečíst toto:

http://aneleh.blog.cz/1007/druhou-kocku-ano-nebo-ne.

Jo, tak vidím, že to přesně tak funguje. Naše venkovní kočky nemají takový problém si zvyknout na nové "vetřelce" jako ty bytové. Protože nám občas nějakou kočku zajedou na silnici, musím čas od času stav koček doplňovat novými koťaty a zvykání u nás probíhá tak, jak jsem popsala výše. Věřím, že v bytě je to větší problém a když to tak čtu, tak bych si buď pořídila 2 koťata zaráz (ideálně sourozence), nebo bych se na další kočku vykašlala. Vidím, že ne vždy je to přínos. Než by trpěli oba (ten první víc), tak to bych nechtěla.

koňadra napsal(a):
Jo, tak vidím, že to přesně tak funguje. Naše venkovní kočky nemají takový problém si zvyknout na nové "vetřelce" jako ty bytové. Protože nám občas nějakou kočku zajedou na silnici, musím čas od času stav koček doplňovat novými koťaty a zvykání u nás probíhá tak, jak jsem popsala výše. Věřím, že v bytě je to větší problém a když to tak čtu, tak bych si buď pořídila 2 koťata zaráz (ideálně sourozence), nebo bych se na další kočku vykašlala. Vidím, že ne vždy je to přínos. Než by trpěli oba (ten první víc), tak to bych nechtěla.

Venkovní respektive polovenkovni kočky fungují jinak. Normalne maji kočky ve skupině teritorium rozdelene ne prostorove, ale časově. To znamena, ze každá si jde navštívit svá místa a obejít revír v různou dobu. Čili se většinou navzájem nepřekrývají a prostě to maji rozdělené. Znají se a proti sobě nejdou, ale proti vetřelci z venčí, kterého neznají - po tom pujdou. Obecně proti sobě moc nejdou ani sousedi, proste se znají, vidaji se a dodrzuji navzájem svá stanovena pravidla. Ale staci, aby se objevil cizinec a půjdou ho kolikrat společně vyhnat. Bohužel uzavřený prostor tohle přirozené chování koček moc neumožňuje a tak často vznikají konflikty. Řeší to dobře vertikální rozdělení prostoru, kdy se alespoň uměle rozšíří teritorium tak, aby se kočky nemuseli když nechtějí potkavat.

koňadra napsal(a):
No, tak tahle 3 koťata zároveň seznamuji se stávajícími dospělými kočkami - kocourem a kastrovanou kočkou. To dělám tak, že na noc zavřu koťata i kočky do jedné místnosti (kočky mají venku svoji místnost, ve které je také voliéra) takže koťata zavřu do voliéry. Po pár dnech (či spíše spolu strávených nocích), když vidím, že už přes pletivo na sebe nereagují, tak jednoduše další noc nechám voliéru otevřenou a jsou všichni v té "kočičí" místnosti. Zatím si tak vždycky zvykly všechny kočky vzájemně na sebe. Nejsou to první koťata, která tady takto zvykám nejen vzájemně na sebe, ale i na stávající dospělé kočky. Myslím si, že to moc řešíte, jestli se jedna kočka tváří tak a druhá onak. Dokud nedojde na krev, tak se do nich nepletu, ony si to vždycky zatím vyřešily samy. Možná ale rozdíl bude v tom, naše kočky nežijí v bytě, ale jakmile si zvyknou ve "svojí" místnost, běhají volně po venku (zavírám je jen na noc), takže každý má možnost mít kolem sebe svůj prostor. Byt jim zřejmě nedává tolik možností individuálního prostoru a proto vzájemné třenice mohou být častější. U nás nácvik zvykání si trvá max.14 dní, ale většinou stačí 7 - 10 dní.

Ráda bych se Vás "Koňadro" zeptala na tuto Vaši pasáž:
"Dokud nedojde na krev, tak se do nich nepletu..."

Už se Vám stalo, že by se některé Vaše kočky servaly až do krve? A pokud ano, co jste dělala? Mě se paní z prvního depozita ptala, zda se kocouři rvou tak, že zůstanou i ležet na zemi chlupy (to prý je pak známka opravdu vážné pranice) - a ano, už se to stalo, že jsem našla na zemi něco srsti, když se kluci porafali. Většinou ale, když už opravdu velkému kocourovi dojde trpělivost, tak mladý pochopí, že to přehnal a buď zaujme "vzdávající se" pozici, anebo jako blesk vjede pod skříň, kam za ním velký nemůže (myslím, že toto se i radí, aby bylo nějaké únikové místo; bohužel provokatérem je vždy mladý).

Děkuju všem za vyjádření, ještě mě napadlo, že bych mohla popsat povahu mé Bellatrix, třeba by se z toho dalo taky něco vyčíst. Je to taková princezna bojovnice. Je hodně urážlivá, ale z velké části to je spíš takové herectví. Dokáže být mazel, ale jen když chce. Na chování má náladu zřídka kdy, takže to není vyloženě mazlivý typ. Když ovšem spí třeba na škrabadle, tak je ráda, že ji někdo poňuchá. Má ráda drbání nad ocáskem, pusinky na hlavě a drbání pod krčkem. Vždycky mě mrzelo, že moc nespí u mě v posteli. Od té doby co mám pokoj sama, tak tam chodila docela často, ale vždy na druhou polovinu pouze na ustlanou peřinu. Když jsem se nějak pohla, vzala si to opět osobně a uskočila. Ačkoli je to dospělá čtyřletá kočka, hraje si neskutečně ráda, nejradši s prasátkem ze zrcadla, ale i s myšičkama, hopíkama a dalšíma hračkama. Mám na ní ovšem jeden takový trik - v jednu chvíli začala zčista jasna reagovat na pískání (do teď mi nikde nebylo sděleno, proč to kočky dělají). Vždycky přiběhne (i když je vedle v místnosti), zavrká a začne mě mazlit, u toho hrozně vrní. Když ležím nebo sedím jak se vždy stočí na mě. A ani teď to nepřestala dělat, ale pokud přijde a všimne si, že je v blízkosti kotě, zasyčí a uteče.

Ale všimla jsem si jedné věci. Jak mi tu někdo z vás psal, ať se pokusím nechat to na nich a nezasahovat a prostě čekat - vidím, že je to tak nejspíš lepší. Když jsem včera přišla potají do pokoje, kočka ležela na zemi na dece a pozorovala kotě s naprostým klidem v očích. Dokonce na něj občas i kývla hlavou, jako to dělá třeba na balónek, když si hraje. Když mě uviděla, začala na něj jen tak syčet, ačkoli bylo daleko. Takže mám pocit, jestli to vážně jen není trochu herectví.. Napadlo mě, že na ni možná působí i ten můj strach z toho, jak to dopadne. Dnes jsem ji zavolala na jídlo a jak viděla vedle i mrňouse, zarazila se. Dala jsem ho stranou ze dveří a ona přišla, najedla se a on jedl téměř hned vedle ní. To mě docela potěšilo, jelikož u krmení se ani jednou nezasyčelo. Pak se ale hrozně rychle zbalila a šla vedle na okno. Kdy tam přišlo kotě, začala opět syčet. Večer s námi taky netrávila noc, ale k ránu jsem ji přinesla, aby se trochu prospala jinde než na tom nepohodlném okně, ale myslím, že ho celou dobu jen pozorovala. On víceméně celou noc spal v pelechu.

Musím podotknout, že to koťátko je takové trdlo. Vůbec ji neotravuje, nepokouší si s ní hrát ani se k ní stulit (i když občas je vidět, že by vážně rádo, předtím bylo mezi kočičkami). Když si všimne, že zasyčí, prostě sedí a kouká. Dnes to bylo poprvé, co ji dal pacičku na ocásek, a to zasyčela. Jinak ji ale nechává na pokoji.

Doufám, že je to na dobré cestě, to krmení je podle mě velký pokrok, stejně bych ale byla ráda, kdyby to jednou došlo do takové fáze, že spolu budou ležet, vrnět a navzájem se mýt. Moc si tak sice svou Bellu nedovedu představit, když se teď furt tváří jako bručoun, ale snažím se tomu věřit a přistupovat k tomu pozitivně, určitě to bude mít vliv i na ni..

Vždycky mě mrzelo, že moc nespí u mě v posteli. Od té doby co mám pokoj sama, tak tam chodila docela často, ale vždy na druhou polovinu pouze na ustlanou peřinu. Když jsem se nějak pohla, vzala si to opět osobně a uskočila.


Toto je běžné. Kočky rády spí s pánem v posteli. Ale běda, když se v posteli nedejbože otočíte. Nezbývá, než abyste to tak brala, a nebrala si to osobně vy

Joanne.s: Teď mi spíš chybí, že nespí ani na tom kraji postele. Koťátku tam zatím nedovoluji chodit, ačkoli by chtělo. To jedině až se spřátelí - nechci, aby žárlila ještě víc. Furt tam skáče, ale jakmile ho sundám a dám vedle do pelíšku asi po páté, dojde mu, že tam nemá jít, a usne v pelechu. Kočička už za mnou nechodí vůbec a přijde mi, že to nakonec nejhůř ze všech nesu já.

fikovnice napsal(a):
Ráda bych se Vás "Koňadro" zeptala na tuto Vaši pasáž:
"Dokud nedojde na krev, tak se do nich nepletu..."

Už se Vám stalo, že by se některé Vaše kočky servaly až do krve? A pokud ano, co jste dělala? Mě se paní z prvního depozita ptala, zda se kocouři rvou tak, že zůstanou i ležet na zemi chlupy (to prý je pak známka opravdu vážné pranice) - a ano, už se to stalo, že jsem našla na zemi něco srsti, když se kluci porafali. Většinou ale, když už opravdu velkému kocourovi dojde trpělivost, tak mladý pochopí, že to přehnal a buď zaujme "vzdávající se" pozici, anebo jako blesk vjede pod skříň, kam za ním velký nemůže (myslím, že toto se i radí, aby bylo nějaké únikové místo; bohužel provokatérem je vždy mladý).

Po pravdě: ještě se mě to nestalo. Rvačky do krve znám od psů. Asi před 20 lety jsem chovala jen v bytě kočky ušlechtilé (britské, perské...), teď mám partu koček venkovních. Možná jsem měla štěstí na jedince, ale nikdy se mě kočky nervaly tak, jak jsem nedávno viděla našeho kocoura, že se rve s nějakou cizí kočkou (možná to byl spíše kocour), která přišla na naši zahradu. (Kočka utekla). Ovšem pokud by se mě to stalo, tak bych nespíš ty dva rváče umístila do velkých klecí kousek od sebe, pouštěla bych je pod dozorem a pokud by se začali rvát, tak každý by dostal svůj díl (nebudu posuzovat, kdo si začal, ono to totiž asi moc posoudit nejde, protože mnohé signály člověk ani nepostřehne - alespoň co mám zkušeností u psů) a zpět do klecí. Tak bych to dělala pár dnů, možná týdnů a snad by si zvykli. Pokud ne, tak by jeden šel z domu, protože nemám nervy na to jim dělat soudce několik měsíců.

LucilleDaryl: "Teď mi spíš chybí, že nespí ani na tom kraji postele. Koťátku tam zatím nedovoluji chodit, ačkoli by chtělo. To jedině až se spřátelí - nechci, aby žárlila ještě víc. Furt tam skáče, ale jakmile ho sundám a dám vedle do pelíšku asi po páté, dojde mu, že tam nemá jít, a usne v pelechu. Kočička už za mnou nechodí vůbec a přijde mi, že to nakonec nejhůř ze všech nesu já.!

Naprosto Vás chápu. My předloni na podzim pořídili k půl ročnímu kocourkovi tříměsíčního. Za tři dny už spali spolu v pelíšku. Ale ztratili se mezi prvním kocourkem a mnou takové ty něžnůstky, milé chvilky, které jsem měla tak ráda. Kocourek byl šťastný, že má kamaráda a už neměl potřebu se semnou pusinkovat.
Trvalo nějakou dobu, než se naše "chvilky" obnovily. Jsou jiné, ale jsou

Blazice: Dnes za mnou sama přišla do pokoje, koukala na mě a stačilo zapískat a byla zase na stole, vrněla a mazlila se jako dřív. Takže jsem měla obrovskou radost. Kotěti se navíc nějak zalíbilo vedle v místnosti a spalo tam půl dne, takže začínám mít pocit, že je to na dobré cestě. Může být každý jinde a i když jsou spolu v jedné místnosti, převládá ignorace, namísto syčení. Takže začínám vše vidět v lepším světle. A vlastně bych i měla radost, kdyby byla šťastná, že má kamaráda, i když by to znamenalo, že naše chvilky nebudou takové, jako dřív. Tak doufám, že to nezůstane jen u té částečné ignorace a ti dva se sblíží! :).

LucilleDaryl:

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
LucilleDaryl: "Teď mi spíš chybí, že nespí ani na tom kraji postele. Koťátku tam zatím nedovoluji chodit, ačkoli by chtělo. To jedině až se spřátelí - nechci, aby žárlila ještě víc. Furt tam skáče, ale jakmile ho sundám a dám vedle do pelíšku asi po páté, dojde mu, že tam nemá jít, a usne v pelechu. Kočička už za mnou nechodí vůbec a přijde mi, že to nakonec nejhůř ze všech nesu já.!

Naprosto Vás chápu. My předloni na podzim pořídili k půl ročnímu kocourkovi tříměsíčního. Za tři dny už spali spolu v pelíšku. Ale ztratili se mezi prvním kocourkem a mnou takové ty něžnůstky, milé chvilky, které jsem měla tak ráda. Kocourek byl šťastný, že má kamaráda a už neměl potřebu se semnou pusinkovat.
Trvalo nějakou dobu, než se naše "chvilky" obnovily. Jsou jiné, ale jsou

Že vy máte všichni takovou kliku na sblížení se koček, jen já si "vybrala" tak rozdílné kocoury!
Ale přeji vám to, je to určitě fajn koukat když se kočkují a pak spolu spí v jednom pelechu!

... že má kamaráda, i když by to znamenalo, že naše chvilky nebudou takové, jako dřív.

Neznamenalo.
Když jsem si brala 2 koťata, myslela jsem si taky, že budou mít víc svůj kočičí svět.
Nebylo to tak. Byly to mazlivé, přítulné kočičky.
Rozdělily si nás.1 spávala na manželovi - byl po operaci srdce, když jsem koťata
přinesla. (a do té doby odpůrce koček).

Rapotacka11: Vy jste si vzala dvě koťata rovnou. To není zdaleka takové, jako když si stávající kocour, dospělý, má zvyknout na nové kotě. Zde ty společné chvilky s původní kočkou často proměnou projdou..

fikovnice: Nic si z toho nedělejte. Každá kočka je jiná. A tady opravdu může hrát podstatnou roli fakt, že jedna z koček malé koťátko, pravděpodobně bez jakýchkoliv předchozích /negativních/ zkušeností, což nebyl případ vašeho nového kocourka.

Potřebovala bych ještě radu. Už to vypadalo, že to bude dobré - číča sledovala koťátko, jak si hraje, přátelsky ho pozorovala a bylo vidět, že ji to baví a že by se ráda zapojila a v pátek večer už se opravdu zapojovala, nebo spíš se o to pokoušela.. Vždycky k němu vyběhla ale nakonec se oba vylekali a jen na sebe zaraženě koukali. A takhle to bylo pořád dokola.

V sobotu to bylo taky takové, ale večer jsem musela odjet, takže mi je hlídala máma. Prý spolu jedli z jedné misky a spali u ní v posteli - sice se nijak nemazlili, ale snesli se. Každý byl na jiné straně. No a když jsem přijela, číča byla zalezlá za postelí a spala tam. Vlastně tam byla ještě chvíli před odjezdem a tak mám pocit, že se tam chodí možná chladit v tomhle vedru, ale těžko říct.. Tráví tam opravdu spoustu času a do pokoje už ani nechodí a opět na koťátko syčí. Jenže je u mě taky teď od neděle kamarádka, jelikož se ji předělává byt, a číča se vždycky cizích trochu bála, ačkoli už tu kamarádka kdysi byla a číča s námi byla v pokoji v pohodě. Tak nevím, jestli je to stále tím koťátkem, nebo si kamarádku nepamatuje.. Každopádně dneska vedle kotěte jíst nechtěla, musela jsem ji to dát stranou a i když už ráno byla na záchodě a vše bylo v pohodě, pak šla znovu a měla průjem. Ale jí naprosto normálně a vodu pije také. Má samozřejmě možnost být vedle v místnosti, takže je tam schovaná a má tam klid, chodím ji hladit a i si trochu hrála, ale opět nesnese být v přítomnosti koťátka a ně je ji hrozně líto. Myslíte že se to po odjezdu kamarádky opět spraví? Přemýšlela jsem, že zkusím natrhat Kozlík lékařský aby ten stres zmírnil, co myslíte? Jenže když jsem ji poprvé dávala šantu, byla po ní naopak agresivní, tak se bojím, že to bude stejné.

Prosím, jsem zoufalá

Myslím, že ten krásný, důvěrný vztah, vznikne jen u dvou spolužijících koťat.
Když jsme o 1 kočičku přišli, donesla jsem mimi - nalezence, k té co zůstala. "Stará" byla
uražená a zlá jako čert.
A trvalo to dlouho.
Za ty roky, co spolu žily, se to samozř. zlepšilo. Ale nikdy spolu nespaly,
nikdy se vzájemně nemyly. Ta "stará" šéfovala až do smrti, nová byla plachá.
Když jsem přinesla pejska, měla jsem obavy, jak to ten kočičí "labílek" přijme.
Divili jsme se. Psovi dnes šéfuje naše "plachá" kočička.

Takže: ideální, opravdu ideální je vzít si zrovna 2 koťata. Má to jen plusy.

Vy nevěřte, že pomohou bylinky, atd. Pomůže jen čas. A trpělivost.
Nemusí žrát z 1 misky...vše bych nechala na nich. Zvyknou si na sebe.
A budou se mít "svým způsobem" rádi.

Vžijte se do situace číči - najednou se jí tma objeví malý vetřelec. Když už si na něj jakž takž zvykne, tak přijede další cizák - a ona netuší, že kamarádka je tam jen přechodně a zase odjede + je to pro ní prostě cizí člověk. Takže z toho je zmatená a nevrlá, že je těch změn najednou tolik.

Krmení dejte odděleně, to ničemu přece nevadí, že budou jíst odděleně. A ať má čičina čas se srovnat se všemi těmi změnami.

LucilleDaryl napsal(a):
Potřebovala bych ještě radu. Už to vypadalo, že to bude dobré - číča sledovala koťátko, jak si hraje, přátelsky ho pozorovala a bylo vidět, že ji to baví a že by se ráda zapojila a v pátek večer už se opravdu zapojovala, nebo spíš se o to pokoušela.. Vždycky k němu vyběhla ale nakonec se oba vylekali a jen na sebe zaraženě koukali. A takhle to bylo pořád dokola.

V sobotu to bylo taky takové, ale večer jsem musela odjet, takže mi je hlídala máma. Prý spolu jedli z jedné misky a spali u ní v posteli - sice se nijak nemazlili, ale snesli se. Každý byl na jiné straně. No a když jsem přijela, číča byla zalezlá za postelí a spala tam. Vlastně tam byla ještě chvíli před odjezdem a tak mám pocit, že se tam chodí možná chladit v tomhle vedru, ale těžko říct.. Tráví tam opravdu spoustu času a do pokoje už ani nechodí a opět na koťátko syčí. Jenže je u mě taky teď od neděle kamarádka, jelikož se ji předělává byt, a číča se vždycky cizích trochu bála, ačkoli už tu kamarádka kdysi byla a číča s námi byla v pokoji v pohodě. Tak nevím, jestli je to stále tím koťátkem, nebo si kamarádku nepamatuje.. Každopádně dneska vedle kotěte jíst nechtěla, musela jsem ji to dát stranou a i když už ráno byla na záchodě a vše bylo v pohodě, pak šla znovu a měla průjem. Ale jí naprosto normálně a vodu pije také. Má samozřejmě možnost být vedle v místnosti, takže je tam schovaná a má tam klid, chodím ji hladit a i si trochu hrála, ale opět nesnese být v přítomnosti koťátka a ně je ji hrozně líto. Myslíte že se to po odjezdu kamarádky opět spraví? Přemýšlela jsem, že zkusím natrhat Kozlík lékařský aby ten stres zmírnil, co myslíte? Jenže když jsem ji poprvé dávala šantu, byla po ní naopak agresivní, tak se bojím, že to bude stejné.

Prosím, jsem zoufalá

"Tak nevím, jestli je to stále tím koťátkem, nebo si kamarádku nepamatuje.."

Myslím, že čičina si klidně Vaši kámošku už nemusí pamatovat. Když jsem měla staršího kocoura doma asi rok, tak jsem cestou na chalupu jela oklikou a stavila se s kocourem do depozita, odkud on pocházel. Brala jsem si jej asi jako 5-měsíčního, tudíž ne jako úplně malé koťátko. Paní z depozita se kočkám věnuje suprově, miluje je a jsem si jistá, že můj kocour se u ní měl fajn. Tak jsem se těšila jednak jak paní bude vedle z toho, do jak značné velikosti kocour vyrostl a jak vypadá, a také, že se poznají a že se k ní kocour bude mít. Jediné, co se mi splnilo, bylo to, že paní byla úplně vedle z toho, že z takového nedochůdčete vyrostl velký a mohutný kocour. Ale on si ji nepamatoval, bál se jí, takže návštěva byla jen kratičká...
Z toho usuzuji, že kočky asi nemají tak dobrou paměť, jako se to říká např. o psech (ale je to opravdu jen můj úsudek; zda je to pravda, nevím).

joanne.s napsal(a):
Rapotacka11: Vy jste si vzala dvě koťata rovnou. To není zdaleka takové, jako když si stávající kocour, dospělý, má zvyknout na nové kotě. Zde ty společné chvilky s původní kočkou často proměnou projdou..

fikovnice: Nic si z toho nedělejte. Každá kočka je jiná. A tady opravdu může hrát podstatnou roli fakt, že jedna z koček malé koťátko, pravděpodobně bez jakýchkoliv předchozích /negativních/ zkušeností, což nebyl případ vašeho nového kocourka.

Já myslím, že tam hraje hodně velkou roli prostě povaha kočky. Můj mladej je závislák největšího kalibru a žárlivec - a v tom vidím ten nejhlavnější důvod toho, proč s velkým nevychází dobře. Velký se mi nejeví žárlivý naopak ani trošičku. Prostě kočky jsou osobnosti!

Joanne.s napsal(a):
Rapotacka11: Vy jste si vzala dvě koťata rovnou. To není zdaleka takové...

Měla jsem to na všechny způsoby.
Ke každé naší kočce, přibyla časem další... někdy jsem dost dlouho oddělovala,
ale vždy se to srovnalo.

Vyčkejte, už jsem tady o tom psala dlouhý článek.U nás to bylo stejné.Já jsem měla malýho v pelíšku u sebe v posteli, protože jsem si myslela, že moje kočka to kotě zabije.Ta byla tak zlá.A po 14 ti dnech ho přijala za své kotě a starala se o něj jako vzorná máma.Do dnes i když jí kocour přerostl o tři kila, tak má před kočkou respekt, jakmile jí hodně zlobí, tak mu nafackuje a zasyčí a je klid.Taky jí říkam KOBRA11, protože ta fakt syčí jako had

Také máte ze všech lidí zvířata nejraději?

Jistě, protože zvířata se neumí přetvařovat a dávají vám najevo svou lásku.Zvířata mám raději než lidi

Janaaa napsal(a):
Vyčkejte, už jsem tady o tom psala dlouhý článek.U nás to bylo stejné.Já jsem měla malýho v pelíšku u sebe v posteli, protože jsem si myslela, že moje kočka to kotě zabije.Ta byla tak zlá.A po 14 ti dnech ho přijala za své kotě a starala se o něj jako vzorná máma.Do dnes i když jí kocour přerostl o tři kila, tak má před kočkou respekt, jakmile jí hodně zlobí, tak mu nafackuje a zasyčí a je klid.Taky jí říkam KOBRA11, protože ta fakt syčí jako had

No jo, jenže u Vás to trvalo 14 dní. U nás jsou to už měsíce. Přesto pokrok vidím, jen bych to popsala, že ten pokrok postupuje fakt po úplných minikrůčcích. A také to tedy nikdy u nás nebylo tak, že bych si myslela, že se snad zabijí. Ale některé ty jejich spory hrou nejsou určitě, bohužel...

Myslím (nechci blábolit), že nám první přistěhovalec - citlivá perská kočička,
přivykala 10 měs.
A to jsme měli úžasného, moudrého kocoura, který vzal vetřelce brzy na milost
a byl bytové kočce, která u nás mohla i ven, skvělým učitelem.

rapotacka11 napsal(a):
Myslím (nechci blábolit), že nám první přistěhovalec - citlivá perská kočička,
přivykala 10 měs.
A to jsme měli úžasného, moudrého kocoura, který vzal vetřelce brzy na milost
a byl bytové kočce, která u nás mohla i ven, skvělým učitelem.

"A to jsme měli úžasného, moudrého kocoura, který vzal vetřelce brzy na milost
a byl bytové kočce, která u nás mohla i ven, skvělým učitelem."

Ano, takto já vnímám svého staršího kocoura. Je také moudrý, vstřícný, umí nabídnout hru třeba na honičku...jenže u nás je problematický přistěhovalec, tj. mladý. Spousta lidí zde píše, že po přinesení kotěte k původní kočce to rozhodí tu původní kočku - začnou boje atd. Ten můj kocour malého vstřícně přivítal hned, ani jedinkrát nezavrčel, nezasyčel; problematickým se postupně stával mladý - závislost na mně jak vyšitá, snaha si mě uzurpovat jen pro sebe. Když to shrnu, je to prostě u nás méně typické než v ostatních případech, které zde lidé píší. Kdyby starší kocour nebyl takový dobrák a párkrát mlaďasovi vyprášil kožich, tak věřím, že ta hierarchie jaké má každý z nich postavení, by vypadala jinak. No a starší kocour raději mladému vyklidí prostor, přitom by jej samozřejmě přepral.