Podstatné je se léčit, pokud jste ještě odborníka nenavštívila, učiňte tak neprodleně. Není se čeho bát ani proč se stydět, psychické obtíže má kdekdo. Důležité je nechat si pomoct.
Můj kamarád je psychiatr a tvrdí, že vždycky rád slyší, když mu pacient sdělí, že má zvíře. Znamená to, že dotyčný má kamaráda a důvod, proč se snažit a fungovat dál... U psů k tomu přistupuje ještě ten fakt, že vás přiměje k nějaké akci a ven se prostě musí, takže nezíráte zdeptaně do čtyř stěn a venku se nepotulujete sami.

Zatím všem díky, na zdraví a povahu rodičů a výběr štěněte si dáme určitě pozor.

Dobrý večer,
před nějakým časem jsem tu zakládala diskusi o výběru vhodného plemene pro naši domácnost. Chtěli jsme středně velkého psa vhodného do domu se zahradou, schopného vycházet s naší stávající zvířenou (kočky, drůbež ad.), vhodného pro začátečníky a schopného i ohlídat, resp. občas zapůsobit varovně za plotem ;), kterému bychom na oplátku mohli nabídnout naši častou přítomnost doma a možnost brát si jej i do zaměstnání, ubytování dle jeho vlastní volby doma i venku a časté aktivity ve formě dlouhých vycházek, běhu u kola a kolečkových bruslí, plavání, aportování, her... Nakonec jsme se s partnerem rozhodli pro chodského psa, takže od té doby se "vzděláváme v oboru, " sháníme další info, navázali jsme kontakt s chovateli (musím s vděčností konstatovat, že všichni, na které jsme se obrátili, jsou velice ochotní, vstřícní a milí).
Oč jde - zatím mi ze všeho vychází choďák jako skoro až příliš dokonalý :) Je jasné, že svou vyvolenou rasu těžko bude někdo pomlouvat, ovšem zatím slyším samé chvalozpěvy, jak jsou neuvěřitelně inteligentní, hraví, poslušní, snadno ovladatelní, vhodní pro začátečníky, k dětem a zvířatům, přitom skvělí hlídači, zdraví, vhodní pro každou aktivitu a schopní naučit se snad i háčkovat a vařit rajskou, když to přeženu, ale ne zase tak moc ;) Chtěla bych se proto zeptat, je něco, nač si dát u chodského psa pozor? Nebývají třeba hyperaktivní a nebude pes nešťastný, pokud bude pouze účastníkem našich vlastních aktivit a nebude mít nějakou činnost ušitou mu přímo na míru typu agility, dogdancingu apod., aby si unavil hlavu a nehledal si vlastní ne moc žádoucí zábavu? A co zdraví? Vyšetření na dysplazii je jasné, ale jsou nějaká další onemocnění, na která mohou trpět a jsou vhodná nějaká další vyšetření u rodičů a psa samotného (epilepsie, zrak, srdce...?)
Pokud byste případně někdo měl nějakou negativní zkušenost se psy nebo chovateli a ch. stanicemi, byla bych moc ráda, pokud byste se o ni podělili. Pozitivní zkušenosti a doporučení jsou pochopitelně též vítány :)
Předem moc děkuji za odpovědi.

jaryno napsal(a):
Ohledně toho zda psa či fenku. Mám teď druhého boxera. Předtím psa nyní fenku. Ta je oproti předešlému psovi ostřejší. Ale rozhodně to není žádný trhač. Jen je více dominantní. Boxera bych začátečníkovi doporučila. Výcvik je snadný, rychle se učí, má rád děti. Jen je to divoch a likvidátor zahrady, ale s tím člověk musí počítat asi u všech štěňat. Jediný problém, kvůli kterého uvažuji, že si příště pořídím jiné plemeno je zdraví. Předešlý boxer se dožil pěti let. Musel být utracen kvůli epilepsii. Nynější fenka má podle veterináře šanci dožít se asi tří let, protože má vrozenou degenerativní vadu ledviny a šelest na srdci. Myslela jsem si, že máme jen smůlu, ale na diskuzích jsem se dočetla, že boxer je zkrátka poměrně krátkověký.

To je mi líto :(
O zdravotních problémech boxerů jsem četla taky, jinak je to plemeno, co mi je po všech stránkách sympatické, škoda jich.
I když zaručit nemůže nikdo nic, kolegyně se ujala pěkného mladého voříška a rok nato umřel na rakovinu.

Ještě k předchozímu tématu - zatím jsme se tak na 90% rozhodli pro chodského psa, sen o bosíkovi si určitě dřív nebo později splníme.

Zdravím,
před pár dny jsem zadávala téma o výběru vhodného plemene pro začátečníka a nejedna reakce se zmiňovala o tom, že zvlášť u některých plemen by bylo lepší pořídit fenu. Chtěla jsem se zeptat, je opravdu - v globálu, je jasné, že stoprocentně neplatí nic - fakt, že feny jsou mírnější, zvladatelnější, a tudíž jako první pořizovaný jedinec psího druhu vhodnější než pes-samec? Zvlášť u některých plemen (byla řeč třeba o beauceronovi nebo boxerovi)?
U psů, co znám, v tom velké rozdíly nevidím, spíš mi přijde, že feny jsou větší dryčny ;), ale to může mít milión důvodů. Dřív mi přišla fenka trochu nevýhodnější kvůli hárání, ale zase si říkám, že stačí ji v době hárání mít pod zvýšeným dohledem, zatímco pes je vystavený pokušení od háravek kdykoli...

Habe
Nevím, krása je v oku pozorovatele - mně koneckonců připadá krásná v zakládajícím příspěvku zmiňovaná bordeaux doga a v mém okolí se o tomto plemeni vesměs prohlašuje, že něco tak šerednýho ještě neviděli ;) Troufám si říct, že nejsem povrchní, jen prostě mám jiný typ. Určitě je mezi retrívry z objektivního hlediska plno pěkných a bystrých stvoření, tak ze srdce přeju jejich příznivcům, aby se z nich těšili co nejdéle. Jako upřímně přeju sousedce, aby si užila dovolenou na pláži na Korfu, ale sama jedu do Tater.

Musím se přiznat, že retrívři a pudli jsou psi, kteří mi zrovna do oka ani do srdce nepadli. Navíc ty první znám výhradně jako vykrmené, nevychované a labilní koule, což pochopitelně není chyba těch psů. Plus... je jich prostě moc, no :) Netrvám za každou cenu na tom, abych měla něco extra, ale i jako v podstatě laikovi mi přijde, že móda plemenům vysloveně škodí, takže i proto hledám v méně frekventovaných vodách. I když ten flat a pak ještě curly coated retrívři vypadají sympaticky.
Knírači se mi docela líbí, ale hodně jsem slyšela o tom, že jsou opravdu dost tvrdohlaví.

rapotacka11 napsal(a):
Docela si ho představit umím, viděla jsem ho už v horších situacích :) S venčením jorka a buldočka problém neměl sebemenší, nebere menšího psa po boku jako útok na svou mužnost ;)
- - - - - - - - - - -
Mně se jen strakáči nelíbí.
Viděla jste ho naživo ?
Jsou to voříšci. Za velký peníze. A to mi vadí.
Ale, každému se líbí něco jiného a to je dobře .

Viděla, na pár výstavách, i jsem mluvila s majiteli.
Je pravda, že je to takové zhmotnění představy, když se řekne "voříšek, " ale líbí se mi. A nejsou vlastně všichni psi všelijak prokřížení voříšci, kdybychom se nad tím hluboce zamysleli? :)
Každopádně bych všem chtěla poděkovat za jejich čas a postřehy, doma to ještě probereme.

Rapotacka
Docela si ho představit umím, viděla jsem ho už v horších situacích :) S venčením jorka a buldočka problém neměl sebemenší, nebere menšího psa po boku jako útok na svou mužnost ;)

divoženka, jana dante
Samozřejmě ani metr dlouhý rodokmen, ani sáhodlouhé a shodující se popisy plemen nedávají záruku ničeho, to je jasné. Ale neuškodí si to připomínat, takže díky.
Myslím, že psa budu mít ráda, byť by se stokrát nevyvinul podle mých představ, živé tvory nejde uplácat podle formičky.

Dobrý den,
prakticky celoživotně toužím po psovi a teď si konečně po x letech prohlížení atlasů, návštěv výstav a hlídání psů známých snad sen splním. Snažím se být soudná a i když se mi z různých důvodů líbí mnohá plemena (beauceron, malinois, akita, šiba, čau čau, bordeaux doga, bílý švýcarský ovčák, boxer...), beru v potaz svoje možnosti, (ne)schopnosti a (ne)zkušenosti a snažím se vybrat plemeno, na které takříkajíc "mám."
Co mohu nabídnout - dům se zahradou (nicméně rozhodně nechci psa zavírat do kotce nebo za každou cenu ubytovávat venku, upřednostňuji mít ho u sebe), dlouhé vycházky, túry, běh u kola a kolečkových bruslí, plavání, aportování, poměrně častou přítomnost majitelů doma (s partnerem máme flexibilní pracovní dobu a pes by byl doma sám maximálně půl dne). Mám možnost si psa brát i s sebou do práce, ale pracuji s mentálně postiženými, takže by to měl být pes, který si na takové prostředí snáze zvykne - samozřejmě bych dbala na to, aby psovi nikdo neubližoval a aby měl nějakou možnost klidného útočiště
Co bych u psa uvítala - středně velkého nebo většího veselého aktivního parťáka, ale schopného i vydržet nějakou dobu v klidu, ne hyperaktivního pošuka, který bude vyžadovat zaměstnání 24 hodin denně. Věrného kamaráda, který bude schopný se spřátelit i s kočkami a drůbeží, nebo je aspoň nebude aktivně lovit :) A pokud možno plemeno co nejméně zatížené nemocemi a dědičnými vadami, jakkoli jsem si vědomá, že záruku mi nikdo nedá.
Pokud bych si vybírala mezi čistokrevnými psy, asi bych se rozhodovala mezi českým strakatým psem, chodským psem a krátkosrstou nebo dlouhosrstou kolií. Je to pro úplného začátečníka reálná představa?
P.S. Píšu sama za sebe, ale pochopitelně jsme s partnerem vše probrali a shodujeme se, akorát on by opravdu chtěl toho beaucerona. Tak snad jednou :).