U mého plemene přepsala plemenná kniha (ČMKJ) barvu v PP na žádost majitele. Chovatel a poradce chovu se o tom dozvěděl až následně. Takže teď má pes v PP špatně uvedenou barvu, protože majitel se nechal zblbnout veterinářem :-)

Bertik005 napsal(a):
Ano máme. Proč?

Tak to máte štěně po mém psovi. A jestli je po tátovi, tak skákat bude :-)

Bertik005 napsal(a):
Moc děkuji za povzbuzení. Paní chovatelka taky právě říkala, že se s tím ještě nesetkala ( chová ale proti vampouze 8 let). Já vím, předpoklady pro problémy určitě mají, ale které plemeno je dnes bezproblémové... Prostě na to více dohledneme a bude to určitě dobře. Jinak štěňátku je skoro 10tydnu a teda je k nezastaveni. Myslela jsem si, že basset je od pohledu takový povalec, ale opak je pravdou.

Nemáte náhodou štěně z Citadela Bohemia?

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Basseti se ještě u nás používají v lovecké praxi? Přiznám se, že u těch, co vídám na výstavách si to úplně neumim představit.

Tak nebudu tvrdit, že je to moc časté. Já jsem členem Klubu chovatelů honičů a našem klubu jsou takoví neobvyklí myslivci, alespoň co složení smeček. Takže je tu i pár myslivcu s bassety. Často k nim mají kopovy, štajeráky, prostě něco rychlešího a ostřejšího. U bassetů si cení spolehlivost, hlas a vytrvalost. A značná část krycích psů, i když nejsou běžně využívaní v lovecké praxi, mají složené BZH. Moji psi mají BZH, já myslivec nejsem, ale občas někdo z okolí potřebuje pomoc s dohledávkou a podobnou zkušenost mají i mí přátelé s bassety.

Z osobní zkušenosti můžu říct, že problémy s páteří u bassetů nějsou zdaleka tak časté, jak si lidé myslí. Já měla za 33 let s bassety jednoho, který problémy měl, to byl ovšem infarkt míchy. Pokud o nějakých problémech vím u ostatních, tak šlo většinou o starší psy a ne zrovna v kondici.
Basset nemá skákat kvůli možnému úrazu a následným problémům s utvářením předních nohou, především může dojít k vytočení tlapek nebo k překlubování. Dlouhé kosti jsou zkrácené a to ovlivňujě růstové zóny, pak stačí nějaký drobný úraz, kterého si majitel nevšimne a štěně na pár dní neomezí v pohybu, k tomu chyba ve výživě a máme šmatlu. Takže první půl rok opatrně a přiměřeně.
Nevím, jak staré štěně máte, ale 25 cm vysoká lavička se mi nezdá nijak tragická, chovatelé bězně používají různá lehátka pro psy i pro štěňata. K lavičce udějelte nějakou dočasnou rampu a je to.
Basset je lovecké plemeno a v dospělosti se v pohodě pohybuje honitbou a přeskočit potok nebo kládu, to je bežná věc.

Pokud chcete z českého chovu, tak budete muset hledat a asi i čekat. Protože když se podíváte do databáze jezevčíků (http://databaze.kchj.cz/), tak tam moc tygrovaných chovných psů a fen nenajdete.

Nenapsala jste typ srsti.
Pokud chcete dlouhosrstého, tak ze zbarvení merle odchovává italský chovatel Francesco Lamarca, della Luna Caprese.
https://www.cani.com/allevatori-addestratori-pensioni/allevamento-della-luna-caprese

Já normálně na cizí psy nesahám. Jenže ve chvíli, kdy přibíhá útočník nějak ztrácím pud sebezáchovy. Jednou mi ve městě vyběhl nějaký bull kříženec (docela malý, asi jako staff) na mé bassety. Pes byl na volno, majitel podroušený, moji psy na vodítku. Pes nás uviděl a rovnou na nás, nedělal takové ty běžné věci, co většinou přibíhající psi dělají, byl spíš strnulý. Celkově se mi ta situace moc nelíbila. Své psy jsem zastavila za sebou a přibíhajícího chytla za obojek. Sice dost vrčel, ale zíral na mé psy a mě ignoroval. Za chvíli se připotácel jeho majitel a připnul si ho na vodítko. Asi jsem měla kliku. Ale v tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo, i když ta představa, jak ho házím majiteli na hlavu... :-)

marcelaamax napsal(a):
No, zažila jsem několik rvaček bullů a tohle si teda fakt nedokážu představit, že bych to dokázala. Nedokážu si představit, že bych třeba s mým 30 kg bullem a jeho sílou dokázala v klidu doma - prostě ho zvednout nad hlavu a říznout s ním o zem, natož v té situaci . Ale pravda, nikdy jsem to nezkoušela .

V té rvačne nevím, jenže adrenalin dokáže věci.
Měla jsem psa, basseta, který dost intenivně reagoval na včelí žihadlo. Neměl nějakou alergickou reakci, jen padl na bok a začal nepříčetně ječet. Jednou jsem šla na procházku s mou sestrou, která tuhle psí reakci neznala. A vedla zrovna toho psa na vodítku. No a pes šlápl na včelu, následovala klasická hysterická scéna. No a moje sestra popadla cca 35 kg psa do náruče a utíkala (!) s ním k domovu. Uběhla tak 200 m :-) Pak mi říkala, že myslela, že psa uštkla zmije.

Tak mí rodiče si někdy před 30 tely pořídili fenu basseta (basset hound). Od té doby všichni mí psi byli basseti. Všichni s PP. Vyhovuje mi povaha, taková kombinace nezávislosti a závislosti, tvrdohlavosti a ochoty spolupracovat. A taky se mi líbí, ale možná je to zvyk.
Taky se mi stalo, že jsem přišla o mladého psa kvůli nemoci a možná, kdyby to byl první pes plemene, tak bych si vybrala plemeno jiné. Ale bylo to číslo 6, takže mě to neodradilo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to přesměrování funguje? Jako, že se pes realizuje na uměle vytvořené stopě a ty originál od zvěře ho tolik nezajímají? Neplatí i v tomto případě, že "s jídlem roste chuť" a pes, který si vyzkoušel lovení, ho o to víc vyhledává?

Chápu, že u loveckého psa se zkouškami je žádoucí lovecký pud netlumit, ale náš pes je "jen" rodinný mazlík, ujali jsme se štěněte z neplánovaného krytí (bíglici nakryl sousedovic špic). Potřebujeme hlavně provozní poslušnost.

Já myslím, že funguje. Oni honiči tu stopu dělají opravdu rádi, takže je to pro ně společná činnost, která je hodně baví. Když pak chytnou stopu "originál", tak se spíš dají přivolat, neco ve smyslu - tuhle stopu nechci, chci abys pracoval, když řeknu. Ale 100% přivolání to nezaručí. Spíš to trochu utlumí takové to šílené nadšení z lovu. A pes se naučí reagovat na člověka i na stopě, takže je ovladatelnější. Ale pokud se u vašeho psa prosadily ty lovecké geny po matce, tak se té stopovačky jen tak nezbavíte.

Mám bassety. Moji rodiče měli bassety. Lovecký pud měli všichni, někteří opravdu silný, jiní slabší. Někteří mohli chodit navolno v místech, kde je zvěř, jiní jedině na stopovačce a nebo u nohy. Někteří se dali odvolat z teplé stopy, jiní ne. Podle mé zkušenosti většina psů v 10 měsících odvolat šla, zlomilo se to až kolem roka. Mám šestiletého psa, u kterého se lovecký pud projevoval už ve čtyřech měsících (na louce za domem zvedl zajíce a krásně vypracoval stopu), z teplé stopy ho neodvolám nikdy, pokud už začne. U honiče se člověk musí smířit s tím, že honit chce.
Co podle mě pomáhá nejvic, je přesměrování na jinou činnost. Všichni mí psi mají lovecké zkoušky (nebo se na ně připravují), takže je učím umělou stopu (divočák). V podstatě se jim snažím vysvětlit, že mají chodit po umělé stopě a nemají stopovat srny :-) K útlumu loveckého pudu dojde většinou až ve chvíli, kdy už pes nemůže moc běhat :-)

Jo jo. Fotky v postoji z obou stran, fotky v postoji zepředu, zezadu, sedící fotky... Fotit štěňata je velká legrace A ještě, když jde o plemeno "citlivé" na barvy. To je pak problém čím svítit

tchorik napsal(a):
No to je neuvěřitelná fotka a počet štěňátek

Z každé strany číhal jeden človek a třetí se krčil pod gaučem Jsou to trochu nervy.
Celkem dobré je, když sedací plocha je trochu šikmá směrem k opěradlu, štěňata tam pěkně zapadnou. A líp se fotí štěňata ležící než sedící, ta pak mají větší tendenci odcházet.

Mě se osvědčily zahradní lavičky, houpačky nebo gauče. Ideální je nějaké madlo nebo bok po stranách. A minimálně dva pomocníci. Taky je dobré, když jsou štěňata ospalá, po jídle.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ono to u nás dřív bývalo jako na Slovensku, že se vedla jedna abecední řada pro víc plemen. Měnilo se to tuším kolem roku 2003 - 2005. A v 70. letech to bylo tak (alespoň u loveckých plemen), že si chovatel vybral nějaké písmeno abecedy, od kterého začal vést řadu.

Ve Francii nebo třeba v Belgii je to, jak píše Fiona. Každý rok se všechna štěňata jmenují podle jednoho písmene. Nevím tedy, jestli je to pro každé plemeno jinak nebo jestli jde o štěňata všech plemen. Ovšem pak takový katalog z francouzské výstavy je dost nepřehledný, všichni psi se jmenují podobně a jména začínají jen od několika písmen. A třeba u mého plemene jsou ve Franci velké CHS, které odchovají třeba 7 vrhů za rok. To pak najít jména je docela náročné (babička mého psa se jmenuje Ukulele).
V Itálii je to tak, že se dávají buď jména od jednoho písmene (snad mají i jít za sebou podle abecedy) a nebo mají jména stejné téma (jako třeba podle oper, hvězd apod.), ovšem neumím si představit, že by to někdo kontroloval. V Itálii taky schválí jméno CHS až po několika odchovaných vrzích (tuším po pěti), takže je v tom ještě větší chaos. Podobně to mají v Dánsku, taky jsméno CHS nemají hned, ale až po několika vrzích. A jména dávají jaká chtějí, bez stejného počátečního písmene a myslím že jména nemusejí mít ani společné téma.
V Polsku si chovatel vybere jakékoliv písmeno abecedy a podle nej začínají včechna jména. Písmena různě střídají, jak chtějí.
Pod FCI rozhodně nepanuje jednota

marcelaamax napsal(a):
Jeeee ti jsou boží. S bassetem jsem vyrůstala, takže pro ně mám slabost

Tak pro ty, co mají pro bassety slabost přidávám nějaké fotky štěňat

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No zkusím to, zatím se mi vždycky z toho zaostřenýho místa stihne odpohybovat... :).

Jo jo, to znám To stíhají i mí basseti
Nebo se ukrývají do trávy.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pevná padesátka je doma!
Pes je nadšen, že ji testuju na něm. Tak se radši ani nedívá, viz první fotka :D Ale ne, je to úžasňák a o správném pózování na fotky jistě jednou napíše knihu - názorných příkladů mám pro něj spoustu.
Ale furt se mi nedaří vyfotit ho v pohybu, aby to bylo ostrý...

Krásnej pes!
Asi by to chtělo kratší časy, víc světla nebo vyšší ISO.