Já když to čtu, tak jsem jenom ráda, že ty vymazlené psy od slušných chovatelů nedostnanou takoví IQ tykve, kteří jsou schopni se ozvat na takové inzeráty. Psů je mi sice líto, ale čím více se jich budou lidé ujímat, tím více jich budou moci množitelé produkovat. Nevěřím tomu, že jde jen o neinformovanost zájemců, protože naše rodina nikdy nebyla založená na psy (jedině snad u babičky se vždycky našel nějakej dvorkovej voříšek), neznala jsem ani žádné kynology a chovatele a přesto jsem si byla schopna o psech zjistit první poslední ještě před pořízením štěněte a udělat si obrázek o tom, co vlastně chci. Já osobně, kdybych snad někdy začala i chovat, bych byla naprosto spokojená, kdyby se na mé odchovy nehlásili takoví lidé, protože jim pes do ruky dle mého nepatří.

scylla napsal(a):
Naučte jí být psem, ne být závislou na povelech. Také jí víc navažte na sebe, mluvte na ní, dovolte fyzický kontakt. Povelujte co nejméně, spíš navádějte a ukazujte, co a jak. A když se třeba na výletě někde zastavíte, sedněte na zem a ona si u vás lehne a časem se naučí odpočívat i na různých akcích. Připomíná mi to problém několika psů, kteří byli u nás na konzultaci, vedených tzv. PM - bez povelu nevěděli, co mají dělat a buď šli do útlumu nebo byli nervní.

Scyllo děkuji za rady, přesně tohle mi bylo řečeno, když jsem byla na osobní konzultaci, bez ní bych na ten problém určitě nepřišla a ani bych vám ho teď tady nebyla schopná popsat, protože bych si neuvědomovala, že to problém je a řešila bych jen nějakou agresi na psy. Nejsem zkušený kynolog, ale pro psa udělám maximum, tak uvidíme, zda to bude stačit.
Sna ještě poznámka pro hmn. Vědomě jsem svého psa do ničeho netlačila, dělala jsem jen to, co chtěla a co ji bavilo a ukončovala jsem to ještě před tím, než ji to bavit přestalo, psy od mala milovala, jako štěně sama vyzývala neaktivní psy ke hře, byla neúnavná, to že jsem ji na procházkách(když jsme si zrovna nehráli) nechávala jen tak courat a čuchat, mi prostě přišlo normální a proto jsem to dále nekomentovala a nenapadlo mě, že ji mám učit i klidu a pohodě, protože mi tak přišla, jen se zdála akčnější.

Myslím, že právě o to se snažím. Já si to do teď vykláda tak, že je prostě akční, protože když se mnou něco dělá, tak to dělá ochotně, radostně, fakt ji to baví, ale když ji přestanu "povelovat" a tak nějak řídit, tak zřejmě znejistí a já ji v tom doteď nechávala, takže se pokusím udělat všechno pro to, abych to změnila:).

Mimo jiné tohle samozřejmě trénovat budeme, s obranami si to spojuji proto, protože její chování začalo právě na nich, na psy odložené v kotcích, až postupně to začala dělat i jinde (naučila jsem ji štěkající psy ať už v kotci nebo za plotem ignorovat, ale venku se psy navolno či na vodítku, kteří jsou přátelští, se o něco teprve snažím, tam je to trochu jiná situace), každopádně to s obranami spojené být nemusí, jak říkáte vy, ale to už je asi jedno. Důležité je, že teď mám impulz od někoho, kdo psa viděl, ukázal jak a co trénovat tak, aby se to jak mě, tak psovi líbilo, což je asi nejdůležitější a snad budou výsledky mé snahy postupně i vidět.

anonymx napsal(a):
Prominte, ale vase fena vyjizdi po psech jen kdyz je unavena?

Není to pravidlem, možná to tak začalo, ale co je vidět, že s únavou se její projevy zhoršují a stává se celkově "protivnou" (např. když na začátku výletu potkáme psy, tak je v pohodě mine, po hodině chůze, už to tak v pohodě není). Tím teď spíš myslím ale únavu psychickou, než fyzickou (takový ten rozdíl mezi unavou po 15ti minutách výcviku, kdy musí přemýšlet a hodinovou procházkou v lese). Ona (rtw,14m) pořád něco vymýšlí, pořád potřebuje někam jít něco dělat, neexistuje, že by s námi na výletě se sebou plácla do stínu a odpočívala. Doma to na ní krásně vidím, že začne být unavená, někde se složí do studené trávy a je děsně spokojená, ale venku to přejde a přejde to znovu a znovu a i když má prostor k odpočinku, tak ho neumí využít, je pořád nastartovaná k nějaké akci a ve stresu asi (bohužel to nastartování k práci zase oceňuji při výcviku, takže je dost možné, že jsem ji v tom podporovala). Ke kontaktu s ostatními psy ji nenutím, ona je chce kontaktovat sama, nicméně pak máme problém na výstavách, kde jsou psi docela blízko a já potřebuju, aby je ignorovala (to trénujeme). Každopádně to neřeší, když jiný pes se dostane blízko k ní, tak prostě to nemůže řešit tak, že vyjede, ale prostě chvíli vydrží. než se onoho psa zbavím nějak já. No a to půjde o mnoho líp, když se na cizím místě bude cítit dobře a ne ve stresu. Pak jsou tu také problémy, které spíš ale přisuzuji nevychovanosti, které budu řešit, tak, že ji budu častěji vystavovat situacím, které teď nezvládá úplně dobře (nevydejchá, když si jiní dva psi hrají, honí se, když si hrají se svým psovodem, nebo něco aportují-myslím, že to si přinesla z obran, tam je celkově ta nálada taková a žádného psa to nenechá klidným, tak jí musím vysvětlit, že mimo obrany se takto chovat nemůže). Na svojí nervozitě a svém chování samozřejmě taky pracuji, vím že někdy nejsem úplně v dokonalém rozpoložení, ale dělám, co můžu. Jak to dopadne samozřejmě nevím, více méně dělám jen to, aby můj pes byl víc v pohodě. Nebude mi vadit, když se po psovi ožene se vzkazem dej mi prostor, nechci se s tebou kamarádit a půjde si po svém, ale bude mi vadit, když bude tyhle problémy vyloženě vyhledávat a spíš si o ně říkat, jak mi to přijde teď a to se snažím změnit.

Děkuji všem za připomínky k tématu a hlavně těm, co tu uveřejnili jména cvičitélů, kterým by svěřili své psy, tohle si myslím na začátek úplně stačí a další obrázek si musí každý udělat sám. Samozřejmě budu moc ráda, když se zde objeví další jména.
Já osobně přečetla spoustu knih o psím chování, o výcviku a řešila agresivitu mého psa k ostatním bez většího úspěchu. Pak jsem se setkala s jednou milou paní cvičitelkou, která zkoukla chování mého psa, vyslechla si moje postřehy a došla k závěru, že primární problém mého psa není agresivita, ale to, že neumí odpočívat, neumí relaxovat a hromadí se v něm stres, který ventiluje špatným chováním. Vůbec by mě nenapadlo, že by to mohl být problém, ale když jsem se zpětně zamyslela, tak mi došlo, že mimo domov (kde samozřejmě odpočívá) se psisko nezastaví, už jako štěně by radši umřelo, než by si přestalo hrát s jiným psem. Dále na výletech, když chci dát pauzu, tak maximálně chvilku sedí(i když na ní vidím únavu), ale za minutu už je zase na nohou a chce někam jít, něco zkoumat, je stále ve střehu. Určitě se teď zvedne vlna kritiky, ale proto to nepíšu, píšu to proto, že i když jsem se snažila, tak jsem sama ten problém neviděla a tohle může být případ i dalších lidí, kteří řeší obdobné problémy se svým psem. Opravdu není nad osobní setkání s někým, kdo ví.

fikovnice napsal(a):
Je to zřejmě hodně OT, ale píšete, že už jste s někým v kontaktu. Prosím, zeptala byste se jej, zda se nezabývá také agresí u kocourů? Píšu, že je to OT z toho důvodu, že jsem si vědoma toho, jak rozdílní jsou psi a kočky. A popravdě ani nevím, jestli se někdo agresí u koček a jejím zvládnutím zabývá. Ale tak za dotaz nic nedám...

Bohužel nezabývá...agresivní kočku vám nezávidím, náš kocour je milius do té doby, než do něj musím cpát nějaké pilule, pak páchá větší škody než pes, takže se celý rok modlím, aby nebyl nemocný:).

anonymx napsal(a):
On totiz zadny zazracny lek neexistuje a nikdo na svete ho nezna. Vy nazyvate socializaci pohyb stenete mezi psy, ale jen maloktere stene je tak dominantni, aby se pripadna agresivita projevila drive nez v obdobi pohlavniho dospivani. Moc tomu nerozumim, sama poradit nechcete, mate skveleho trenera a presto tenhle naprosto normalni projev dospivajici feny neumite vyresit.

Je pro to tisíc důvodů, jedním je třeba že mám skvělého výcvikáře, ale agresivitu spíš nedělá a řešil by jí tak, jak já si myslím, že se se zvířaty zacházet nemá. Jeho rady jsou skvělé, ale dělám jen to, s čím souhlasí moje přesvědčení, nejdu bezhlavě do všeho, co mi někdo řekne. Je to prostě na osobní konzultaci s někým kdo opravu "vidí", já tolik zkušeností nemám. Zazračný lék podle mě existuje a je to pro mě postup řešení, který povede ke zdárnému konci a také příležitost k tomu tento postup praktikovat, protože ještě jsem neviděla lidi v parku ochotné k nějaké takové spolupráci. Já se setkala jen s lidmi, kteří řekli, že ji mám za to sjet, jak to ještě nezažila místo toho aby mi ukázali, jak poznat, že se bude něco dít, jak tomu předejít a jak naučit fenu normálně komunikovat.

Bláhově jsem se domnívala, že se tu budou objevovat spíš příspěvky typu "můžu doporučit někoho od Pardubic, více info ve zprávách" prostě cokoli jen ne vyřešte si své banální problémy na cvičáku, když to nejde, změňte cvičák, znám spoustu lidí, kteří to touto metodou vzdali a prostě se smířili, ale kdyby jim někdo kdysi řekl hele promluv si s tímhle pánem, ten tomu rozumí, tak by teď třeba byli úplně jinde.
Snad se teď někomu budou chtít ta možná doporučení hledat, když k tomu bude tolik zbytečné omáčky. Nechtěla jsem aby se tu probíralo kdo a proč je špatný, takový názor si člověk musí udělat stejně sám, až se s výcvikářem sejde osobně, takže tyto komentáře tu postrádají smysl. Na diskuzi ovce kozy se podobným způsobem doporučovali veterináři a myslím, že to šlo opravdu dobře i když se tam objevovala samozřejmě mimo kladných i záporná hodnocení. Tak uvidíme, jestli se to nějak umoudří tady.
Já jsem momentálně v kontaktu s člověkem, jehož metody se mi líbí, nicméně ještě nedošlo k osobnímu setkání, takže až si udělám vlastní obrázek, rozhodnu, zda ho tu uveřejnit (za jeho souhlasu samozřejmě). Věřím, že problém s čubinou zvládnu, ale chci aby ona z toho vyšla nejlíp a ještě jsem se nesetkala s někým o kom bych nepochybovala, že ví co dělá, proto řešení trochu stojí.

rapotacka11 napsal(a):
Nicola
Se psem je jedině dobře dělat.
A to základní výcvik = poslušnost.
A to hned od začátku.
Ochotně a radostně poslechne, společné chvíle utužují,
prohlubují vztah.
Řeči: my cvičák nepotřebujem, my začnem až pak...
(moudře dementně např. na roku)
- no a pak zjistí, že má vedle sebe tvora,
kterýho ani nepřivolá, prostě pes si dělá co chce...
Pak se shání psycholog, bachovky "na míru", el. obojky, kastruje se.
Stačilo jen, si se štěnětem "pohrát", věnovat mu ten čas
a nechat si případně na tom cvičáku poradit.

Rapotacka11: Umíte vůbec odpovědět na položenou otázku? když jste odborník napište na sebe kontakt a pomáhejte lidem místo výkřiků na ifauně. Nepsala jsem, co s čubou dělám, protože nežádám o rady, věřte, že těch rad mám dost a dost a to od lidí, kteří přesně vědí, co všechno se psem dělám a vidí i jak se problém rozvíjí, ale pořád nikdo nepřišel s žádným zázračným "lékem". Když trénuji psa na zkoušky, taky to dělám pod trenérem, který prostě vidí to, co já nevidím a který navíc rozumí výcviku, odhadne jak rychle postupovat a jakým způsobem u každého konkrétního jedince. Tímto směrem má být i vedené toto vlákno, má jen dát lidem šanci místo remcání něco dělat a zmíněným odborníkům to přinese nové zkušenosti a třeba i nějakou tu odměnu, za jejich pomoc.

Zdravím,

tak mě tak napadlo, vždy, když tu má někdo problém s psí agresivitou, je mu doporučováno vyhledat odborníka. Takové najití správného odborníka je ale pro člověka "amatéra v psím světě" vlastně skoro nemožné a celé řešení agrese se po několika marných pokusech o řešení samotným majitelem smete ze stolu. Takový agresor je pak zavřený v kotci, nebo doma, ven chodí jen na metrové šňůře a celkově jeho život asi není takový, jaký by si jeho majitel představoval.

Z toho důvodu bych moc stála o to (a asi nejen já), aby zde lidi, co jsou nebo znají ty, co se psí agresivitou úspěšně pracují, napsali informace či doporučení na konkrétní lidi, přidali třeba kraj a kontakt, nebo odkaz na webové stránky. Pokud nechcete vypisovat veřejně některé údaje, můžete naspat, že více info ve zprávách a pod.

Já osobně mám dospívající čubu, která byla od mala brána mezi psy, socializaci jsem dělala opravdu svědomitě, ale poslední dobou začala vyjíždět po některých psech a já cítím, že je ještě dobrá šance to stopnout, jelikož je ještě dost tvárná. Sama ale nerozeznám varovné signály nebo spouštěče a mám obavy, že když to budu řešit nějak "po svém" tak to nedopadne tak, jak bych chtěla.

Díky každému, kdo se zapojí a doufám, že toto vláko pomůže těm, co se s chováním svého psa nesmířili a chtějí to aktivně a hlavně správně řešit.

Ovce si určitě na úvaz zvyknou, já před několika lety měla přes léto na úvaze mladého berana. Co bylo nevýhodou takového pasení, že člověk musel být poblíž a pořád hlídat, kdyby si náhodou omotal řetízek kolem nohy, když byla okolo vyšší tráva, tak ani obrtlík nepomohl, protože se to "zacuckovalo". Další problém byl s vodou, beran byl hračička a co hodinu mu bylo potřeba donést vodu, jelikož místo pití s kýblem bojoval a vždy jsem ho našla vylitý až několik metrů od něj a při těch vedrech jsem ho nemohla nechat bez vody. Na noc se zavíral do chlíva, protože nechat ho přes celou noc na řetězu na pospas nějakému psu nebo divokým prasatům, nebo i lidem mi nepřišlo rozumné.

HANELE77 napsal(a):
Teď to ještě čtu pozpátku.
Vy jste si vzala měsíční štěně? Tak to se na mne zlobte nebo ne, nakopat Vás kam slunce nesvítí - Vás i tu S.INI, co to prodává!
proboha, psa jste už měla! To jste nevěděla ani, kdy se odebírají štěňata a jak se mají chovat?
Pak Vám tedy do rukou nepatří ani plyšák!
Ach JO!

Zase jsme u toho, že někteří lidé výběru svého psího společníka věnují asi tolik péče, jako nákupu rohlíku v kauflandu. Hlavně, že když si kupují mobil, tak vysedávají hodiny u počítače, studují a porovnávají jakej to křáp je třeba do pěti tisíc nejlepší, ale pět tisíc za psa prostě jen vyhoděj komínem...

Šarina napsal(a):
To tak, ještě abyste to za ty peníze nevynachválila!

Tyhle mističky Dogg mi připadají naprosto šílené, přesně v duchu dnešní dob, kdy jsou lidi schopni koupit naprosto jakýkoliv předražený nesmysl, jenom, když je to "dobře" podané. Viz popis namátkou :

Hovězí s hnědou rýží

Ultra-prémiová čerstvá vařená strava v páře pro psy, s hovězím masem. Neobsahuje konzervanty, ochucovadla ani stabilizátory. Ideální pro citlivé psy, psy s trávicími obtížemi, pro vybíravé psy a pro psy s kožními problémy.

A cena za 1 kg?

495, - Kč...

Tomu se říká jízda na módní vlně!

Taky mi to přijde katastrofa, ty ceny...Pokud si chce zadavatelka udělat představu o ceně masa pro psy, tak doporučuji http://www.dopsimisky.eu, http://www.krmivanyrany.cz, http://shop.zufrikteam.cz. Doporučuji, protože je dobře znám a beru od nich, ceny jsou podle mě normální. Občas se mi podaří vychytat nějakou akci přímo u řezníka, takže vemu tam a zas se nějaká kačka ušetří. Krmení feny vážící cca 40kg masem s přídavkem zeleniny a občas nějakých doplňků jako je kolagen, pivovarské kvasnice, občas žloutek či nějaký mléčný výrobek, mě vyjde do 1500kč měsíčně a to se snažím krmit opravdu pestře, jinak by to bylo o dost míň:).

Psočka napsal(a):
Když je na zahradě (nemáme ho v domě). Tak ho pamlsky zajímají (ale nesmí se nic dít), jakmile je tam něco zajímavějšího tak ho to moc nezajímá, ale je to jak kdy. S hračkou je to možná o něco málo lepší, ale třeba na cvičáku se o to zajímá chvíli, ale pak už zase nic. Několikrát mi to ukazovali, ale i když mi to ukazovali výcvikáři, tak ho to zajímalo jenom chvilku a pak zase nic.

No tak evidetně ho něco zajímá, takže tam ta motivace je. Doma musíte cvičit často, třeba ráno místo toho, aby jste před něj postavila misku se žrádlem, zkuste zkrmit ranní dávku při cvičení. Pes je ráno hladovější, jen odpočinutý a je tak připravený na to vnímat a spolupracovat s cvičitelem. Sama víte jak dlouho ho bude žrádlo zajímat, tak podle toho přizpůsobte délku cvičení. I kdyby tak jen procvičte pár povelů a jako poslední povel dejte třeba něco, co už dobře ovládá a s velkou pochvalou mu dejte dojíst zbytek jídla v misce. Musí se naučit, že práce je zábava s páníčkem, do té doby nemá smysl ho drtit na cvičáku dlouhými lekcemi nebo dokonce řadovkami. Začnete na klidných místech až budete vidět, že funguje, zkusíte místa rušnější, třeba park a budete po něm chtít jen jednoduché věci, třeba oční kontakt. Př: jdete se psem parkem, pes je na vodítku, rušivé vlivy jako lidi a psi jsou od vás dost daleko, pro psa je tedy zábava čuchání a poznávání okolí, zastavíte se oslovíte psa jménem a za to, že na vás koukne pochválíte a dáte povel volno, který ho vrátí k chtěné činnosti (pokud bude mít zájem, za pochvalou přidejte pamlsek), za čas můžete přidat oslovení a třeba povel sedni či ke mě:) Na cvičák choďte, ale nechtějte tam po něm to, co není schopen splnit, když nebude vnímat, tak s ním prostě odpochodujte tak daleko od psů, až uvidíte, že už je vás schopen poslechnout a provést třeba ten oční kontakt, postupně to procvičujte.

Nejsem odborník na klikr, ale setkala jsem se už s několika případy, kdy pes nebyl schopen pochopit pochvalu od člověka, člověk totiž jednou řekne hodný vysokým tonem hlasu, po druhé nižším, potom neřekne hodný, ale super a tak dále. Klikr je dobrý v tom, že "chválí" pořád stejně a pro psa je to srozumitelný signál o dobře provedené práci.
Co doporučuji za mě mimo to, co už jsem psala výše, udělejte cvičení krátké, aby se nikdy nestalo, že to psa přestane bavit dřív, než cvičení ukončíte, na konci cvičení zařaďte vetší odměnu popřípadě oblíbenou hru, klidně ten bublifuk. Vyberte si jedno slovo třeba "yes" nebo "čip", které vyslovujte vysokým tonem a pro psa to bude znamenta dobře provedený cvik (něco jako kliknutí klikrem), zároveň propuštění ze cviku a hned po něm následuje odměna (př: pes vnímá, vy vydáte povel, pes povel spávně provede, řeknete "yes" a podáváte odměnu, když pes povel neprovede nijak ho netrestejte, nejdřív zjistěte proč ho neproved a pokuste se tento důvod odstranit či obejít). Pomalu zvyšujte obtížnost, nové cviky trénujte doma v klidu a ty, co už umí, trénujte v rušnějším prostředí. Travte se psem víc času, berte ho ven, berte ho do parku, do města, kde se má možnost seznámit s věcmi, které jsou pro něj zajímavé a nebyl z toho potom tak mimo, že vás nemůže vnímat.

Psočka napsal(a):
Na cvičáku mi poradili, abych vyzkoušela klikr. Jenomže oni sami neví, jak se správně používá. Tak mi poradili nějakou literaturu a taky se mam podívat na youtube. Proto bych se chtěla zeptat, jestli znáte nějaký videa o používáni klikru, kde by jsem viděla přesně co a jak a jaký typ klikru si pořídit? A zlepšil se vám tim nějak výcvik?

Zadavatelko, pokud chcete nějaká videa, tak můžete začít třeba tímhle: https://www.youtube.com/watch?v=WHJxkxS7ax4 a pokračovat dalšími navazujícími videi od stejné autorky.
Co by mě ale zajímalo s tou "špatnou motivací", jak se chová pes s vámi zavřený v pokoji, který dobře zná, takže už ho tam nic nerozptyluje a nezajímá, vy máte nějakou jeho hračku (vyjma toho bublifuku) nebo misku se žrádlem?

anonymx napsal(a):
Prokristapana a do kopce a z kopce ji taky.nosite? Neblaznete ! To.jste vycetla nebo vam to nekdo poradil?

Ve chvíli, kdy se pes narodí s tím, že tam ta displázka bude, tak ve štěněcím věku, kdy se kostra neuvěřitelně rychle vyvíjí, dojde vlivem častého pro klouby namáhavého pohybu (jako je skok ze schodů) k nevratným změnám ve vývoji kloubů a pes může mít později mnohem větší problémy, než kdyby se v mládí šetřil. Ve chvíli, kdy tam displázka není geneticky, můžem jí nesprávnou zátěží pomoct taky. Proto se také v roce dělají rentgeny, aby člověk věděl mimo jiné, jak moc může psa zatěžovat:).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to jenom část. Pokud jenom odejdu, tak jenom přestane ono kousání, ale už ho nenaučím ono veledůležité pusť, nenaučím ho, že se mnou je velká legrace, nemůžu ho v rámci této hry naučit hodně z poslušnosti včetně soustředění, přivolání atd., nemůžu ho naučit ani řízený konec, nemůžu ho naučit, že když bude potřebovat vybít energii, tak já mu to umožním "správně" a nemusím ho trestat za "zlobení"... nenaučím ho že ho učím...

Ale samozřejmě, že se to všechno naučí, naučí se řízený konec, naučí se pust přivolání i pozornost, proto se se štěnětem cvičí. Cvičit ale můžete ve chvíli, kdy štěně vnímá, kdy máte možnost mu hlavně ukázat vaše projevy při tom, co dělá správně a ukázat mu výhody, které z toho plynou. Cvičení se štěnětem, které si našlo zábavu samo, jen doráží na kalhoty či nohy, protože je to strašná prča a absolutně ho nezajímá, co si o tom myslíte s tím pracujete teda jak? Váš spásný povel "pust" třeba štěně umí, ale umí ho zatím jen s hračkou a relatině v klidu, takže dávat ho, když je v ráži nemá smysl, protože tak vzácnou věc jako je ulovaná nohavice prostě nepustí a než ho bude umět natolik, že pustí za každé situace, bude už dávno ve věku, kdy už nebude žádné nohavice páníčka lovit, jelikož bude mít sto jiných her, jak se vyřádit a ještě na tom "vydělat". Já to dělám způsobem, který mi funguje a snažila jsem se ho tu zadavatelce popsat, ale opravdu ráda si vyslechnu váš postup, protože člověk se má pořád učit ne?

aritim napsal(a):
Jsem asi divná, ale já jsem v tom štěňata naopak podporovala. Hravě jsme se prali, naznačovala jsem rukou kousnutí, nebo zatahání, povalila jsem štěňata na záda a poštipovala je a pro ně to byla vždycky ta nejlepší hra. Je fakt, že když jsem měla velké psy, tak jsem z takové hry chodila odrbaná až po ramena, ale za ten šťastný psí ksichtík mi to stálo. S věkem to všechny přešlo a hry byly umírněnější a když mám jen dospělé psy, tak se mi po tomhle řádění stýská. Štěněčí věk je hrozně krátký, tak si ho vždycky vychutnám co nejvíc to jde, i když při tom utržím pár šrámů a halda oblečení je na odpis.

Já si takto hraji s fenou stále a to je dospělá a nijak to neovlivnilo to, že jsem to v jejím mládí přesměrovávala jinam, protože jsem ještě neměla štěně, které by si dávalo na hubu pozor a o prokousaný ruce fakt nestojím:) Teď, když ji občas rozzlobím, mě normalně bere do pusy a občas i vrčí, protože je dost ukecaná, ale dává si pozor a když už mi přijde, že se moc rozjíždí řeknu jen "stačí" a je po problému, což u štěněte moc nejde:).

Iliena napsal(a):
Díky,
doma se to vcelku lepší, když to přehání odcházíme na pár minut za dveře, to zabírá. Akorát na zahradě je to zatím stále o nervy , tam to asi ještě nějakou dobu potrvá.

Na zahradě mi vždycky zabíralo to, že jsem si vzala kalhoty, které jsem se rozhodla obětovat a s sebou jsem měla schovaný třeba kus hadru nebo ručníku. V první řadě jsem se snažila začít hru já, vytáhnout před štěnětem ten hadřík jak kdyby to byla zlatý prase se slovy "jé, hele co mám" a opravdu jsem předstírala, že ten kus hadru pro mě znamená celý svět a pak štěndo s hračkou nějak vydráždila. Při hře jsem chválila a prostě všemi způsoby podporovala jeho chování, aby poznal, že to, co dělá, je fakt dobře. Když už se stalo, že si našlo zábavu samo v okusování mých kalhot, stála jsem jako solný sloup a čekala dokud ho to nepřestane bavit, tím myslím i jen vteřinku, kdy se zastavil třeba se jen ohlíd za nějakým zvukem a hned jsem měla v ruce hračku a nabídla ji, když ji nechtěl hračku jsem schovala a zas si stoupla. Hlavně nepochodovat, neutíkat a nedělat ze sebe zábavnou kořist, jen to vydržet a když je šance tak přesměrovat. U mých psů to fungovalo, začali to chápat rychle, ale pak to ještě nějakou dobu sem tam zkoušeli až je to přešlo úplně:).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ale je to nejjednodušší, člověka to stojí nejméně námahy, proč psa něco učit...

Tak si představte, že máte štěně v ráži, běhá kolem vás vrčí a doráží, když na něj sáhnete akorát ho to ještě víc rozdračí, obvykle se přetočí na záda a pokračuje v běsnění, prostě takovej malej záchvat. Jinou hračku nechce, protože kouše až nad hračkou do rukou a vy potřebujete tuhle činnost přerušit. Fena by na něj v tuhle chvílí asi výchovně vyjela a vysvětlila mu, že se to nedělá. Když na něj ale výchovně vyjede člověk, velmi pravděpodobně to udělá tak, že tomu štěně neporozumí, viz rady o držení psa u země nebo přetočení na záda, nebo na něj bude řvát a nebo ho pleskne novinama a jiný vymoženosti moderní výchovy. Mě osobně přijde přerušení činnosti tím, že dám štěně do ohrádky, nebo odejdu za dvěře docela normální, je to jen moment, štěně se přepne a v tu chvíli jste tam zpátky a znovu zkusíte nabídnout nějakou hru (ideálně, aby pro psa plnila stejný účel jako kousání do oblečení, takže třeba přetahování o ten ručník), u které chválíte a odměňujete, což je prostě lepší než pokusy o korekce běsnění. Povel pust je sice hezký, ale já si myslím, že tohle je prostě jen výchova něčeho, co by pes měl zvládat bez povelů. Já teda nemám chuť říkat psovi pust, když mě chytá za nohu. To jako mě chytne za nohu, já dám pust, on pustí, dostane pochvalu a pamlsek a pak mi půjde znovu po noze? Mám zkušenost s tím, že si tímto způsobem štěně spojilo činnosti kousanec do nohy, pak povel, pak poslechnu, pak pamlsek a po pár takových pokusech už vyhledalo něčí nohu, kouslo a běželo k páníčkovi bez jakéhokoli pust...