A to by byl takový strašný problém zatlouct na zahradě nějaký sloup, aby tam šla ta kladka připevnit ? Vím jak to funguje, je to fajn chytrá věcička, pes dosáhne daleko po zahradě, může chodit skoro všude kam se mu zachce a nenudí se, navíc to vyjde určitě levněji než kotec a to by vám stačil jen jeden sloup a druhý konec připevnit někam k baráku.

Https://ostatni-pomucky-psy.heureka.cz/kladkovy-vybeh-trolly-delka-22m/
Tohle je lepší.

sisi58 napsal(a):
Já občas taky napíšu na podobný inzerát, a nijak neslušně si nepřipadám. Stydět by se měl ten, kdo podvádí, ne ten, kdo na to upozorňuje.
Vzhledem k tomu, kolik je nechtěných pejsků a zadarmo, je potřeba na takové praktiky upozorňovat, aby se dál nepřidávali kříženci.
A je vždycky lepší upozorňovat dopředu, než pak říkat:
Však si to nemusel kupovat, varování je všude dost, dobře mu tak!
Každý nerozumí všemu a ne každý sedí stále na PC( i když je to k nevíře) takže nemusí být dobře informovaný.

Upozorňovat a odepisovat na inzeráty týkající se např. krytí nebo poptávky typu "koupím čistokrevnou čivavu bez pp", tam by to možná k něčemu bylo, ale reagovat takovým to způsobem mě přijde nedůstojné, trapné a ubohé a úplně k ničemu. Každý si může prodat co chce a za kolik chce, ať se vám to líbí nebo ne.Aby nebyla nabídka, nesmí být poptávka, na to je třeba se zaměřit.

Proč konkrétně ?

Já bych asi nevybírala ty úplně "mini" plemena, ale trochu větší, napadá mě třeba trpasličí/německý pinč, nebo trpasličí/střední pudl. Někdy se nás na procházce sejde pěkná parta všech velikostí, kámoška občas venčí své mamce právě toho pudla a ten s mým psiskem lítá jak torpédo a kotrmelce přežívá bez újmy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zabít ! Nikolase, ne ty feny.

Zabít je málo !
Mě doráží i ten jeho další inzerát na brigádu - "Dobrý deň, hľadám si brigádu/prácu na leto 2017. Poprípade aj teraz cez vikendy. Som študent strednej školy, cez leto už budem mať 18 rokov. Kontaktujte ma prosím e-mailom. Ďakujem za ponuky."

Ten smrad je ještě jako puberťák ?

scylla napsal(a):
To se dělá tak, že si obšancujete útulky, kde je to vaše módní plemeno, které "zachraňujete", s minimálním poplatkem si ho vezmete, vyberete na kastraci od veřejnosti a prodáte za vysoký adopční poplatek. To je dost běžná praxe.

Tak a teď to schytáte

impact napsal(a):
Ještě, že jde smlouva nastavit tak, že to opravdu vymahatelné je a psi jsou pak krytí proti podobným vychcánkům. Když to tady čtu, jak spekulujete, vymýšlíte a nahráváte kdejaké tupé množce, tak fakt díky Bohu za náš systém, který tady tohle znemožňuje.

Takže podle vás "díky Bohu" že spousta psů se nedostane do rukou milujících a zodpovědných lidí, podle vašeho označení tedy "vychcánků", kteří nemají o nějaké množení sebemenší zájem, jenom se jim příčí nechat zbytečně řezat do zdravých zvířat. Bravo, pak fňukejte že jsou plné útulky, když si normální člověk ani nemůže takového psa adoptovat..

Já bych taky neměla problém si vzít z útulku už kastráta, kdyby mi padl do oka a rozhodnu se že ho prostě chci, neotočím se zpět, když zjistím že je kastrovaný. A i kdyby byl s podmínkou kastrace v dospělosti, tak to odkývu, podepíšu, zaplatím a pak už s ním naložím podle svého a do kastrace mě nikdo nutit nebude. Stejně, jestli to je nějaký spolek, kterému projde pod rukou spousta psů, za rok si na nějakou kastraci ani nevzpomenou a kdyby už naléhali tak bych jim napsala, že jsem změnila názor a psa kastrovat nenechám a hotovo

hunter napsal(a):
Je to alibismus, jak už někdo správně poznamenal, tak tohle není nikterak vymahatelné.
Na druhou stranu, jako byznys to asi funguje dobře. Jsou to stejný lumpové jako "množírny", ale tam se alespoň netváří, že dělají záslužnou věc.

Však těch sbírek na kastraci taky je

Huskyjanina napsal(a):
Hmmm...takže jediný co jsem se dozvěděla je, že kastrace u psa je nemyslitelná a nikdo takový zvíře nechce, ale kastrace koček z pohodlnosti je naprosto běžná věc a nikomu to nevadí...to je zajímavý, takže koček se asi netýkají ty vedlejší účinky kastrace...

Jo tak pardon, že nehodlám žít i 15 let v izolaci od ostatních lidí ve smradlavým baráku od sklepa po půdu s počůranými závěsy, květinami, stěnami, pohovkou, linkou a prakticky vším co si kocour zamane označkovat a lítat od rána do večera s hadrem a uklízet. Možná to nevadí lidem co mají venkovní kocoury, co se domů jen tak nedostanou, ale jak taky dlouho vydrží. Aspoň nejsem tak pohodlná, že to vydržím rok a nenechám kocoura kvůli jeho zdraví řezat jako kotě. Psa i fenu jde uhlídat bez větších problémů, tam je kastrace z pohodlnosti zbytečná.

Mám bytového kocoura a odpočítávám dny do jara, kdy mu bude rok a jdeme na kastraci, jeho značkování je nesnesitelné.Mám nekastrovaného psa 7 let a bez jakýkoliv problémů. Kastrace psa a kočky nejde srovnávat.

Andrýsek3 napsal(a):
Koukám na to.
Copak si lidé nelustrujou lidi na sociálních sítích? Když dávají štěňata, já bych to dělala, člověk se tam toho dozví. A tady je vidět množka čivavo-jorků.

To aby si už člověk najal soukromé očko, než někomu dá psa. Musím říct, že chválím tady přístup chovatelky, takové prapodivné osobě bych štěně nenechala.

Má tam nějakého vořechoidního yorka a pak jeho štěňata a prej co to bude až to vyroste ? No čivavy!

Koukla jsem se jí na profil, měla psa i v roce 2012 a v roce 2013 i štěňata, kde ten pes skončil?

Odběr od 50. dne je umožněn i ze zákona, jestli je štěně živé, neroste pomalu a žere v pohodě, nehrotila bych to.

Nezodpovědná socka vám zmrví i 3 měsíční štěně.

Atheira napsal(a):
I u lidí platí, "hodit do vody a plav".

Záleží člověk od člověka. Mám zkušenost prakticky doslovou s tímto rčením... Já se jako malá příšerně bála hluboké vody, měla jsem z ní panickou hrůzu.
V první třídě jsme měli se školou plavání. Byla jsem ve skupině úplných začátečníků, přesto mě hned na druhé lekci ta bába popadla a hodila mě do hloubky - učitelky věděly, že mám panický strach z vody, přesto si myslely, že je tohle nejlepší řešení. Děcko, co je ve vodě jen nesvé by to nejspíš skouslo, já ovšem na lekce už nikdy nedorazila, než jsem dostala potvrzení od doktorky, že tam nemusím docházet, pravidelně jsem ty dny, kdy plavání bylo, ráno doma zvracela z nervů a něco, co mě třeba mohlo časem začít i bavit, jsem začala nenávidět a naprosto jsem ztratila důvěru v tu učitelku.
Naučila jsem se plavat až ve třetí třídě a doteď fakt nemusím hlubokou vodu, kde nevidím na dno. A vím naprosto jistě, že kdyby někdo prostě normálně šel a řekl mi: Hele, pojď, nic to není, vlezem tam spolu. Asi bych přišla na to, že to vlastně opravdu nic není. Jenže oni to udělali takhle, protože se říká, že to tak je nejlepší a nejefektivnější.
Bývala jsem dost citlivý dítě a takovýhle "prohřešky" jsem prostě neodpouštěla a špatně jsem je nesla. (Díky za moji zlatou mámu, která to chápala) Právě proto, si myslím, mám teď díky tomu mnohem větší pochopení nejen pro zvířata, protože vím, co to je, cítit ukrutný strach, při kterým se vám honí hlavou, že umřete (skutečně tohle bylo první, co mě napadlo) a nikdo vám nechce pomoct, jen na vás koukají jako na neschopnýho ubožáka a mají blbé poznámky.

Ono to chce umět odhadnout, který jedinec (ať už malé dítě nebo štěně), je schopný tenhle způsob dát. Protože zatímco jeden vám to odpustí, jiného tím akorát ještě víc psychicky potopíte a nebude vám věřit o to víc. Je nesmysl jednat přecitlivěle, aby se mu chudítkovi nic nestalo a dělat z něj blbečka z cukříku, i když o nic nejde, všechno má své meze a je nutný postupovat tak, aby z toho nakonec nevyrostlo ubožátko, který ze všeho vyšiluje. Ale chce to zapojit rozum i cit zároveň, někdo potřebuje jemnější přístup, aby byl v budoucnu vyrovnaný a sebevědomý, jiný snese i to "hození do vody".

Naprostý souhlas
Jako dítě jsem to měla úplně stejně, neuměla jsem vůbec plavat a hned na první hodině mě hodili do hloubky. Na plaváku jsem byla jen 2x a jak píšete, každé ráno to bylo pro mě peklo, absolutně mě tam nic nenaučilo plavat a ztratila jsem o to veškerý zájem. Nakonec jsem se naučila plavat asi až v 5. třídě, se sourozenci na řece, hezky a v klidu.

Šarina napsal(a):
Člověku, který táhne vyděšené malé štěně na vodítku, bych urazila pazoury... fakt!

To si, zadavatelko, vážně myslíte, že nést vyděšené pidištěně v tašce je něco ponižujícího?

Vás nezarazilo bojácné chování té maminky? Vy si myslíte, že je normální, když se štěně při přebírání bojí? Asi vás překvapí, ale to vůbec normální není! Ani není normální, že pak musíte štěněti "vygranulkovat" cestu z jednoho pokoje do druhého...
Smiřte se s tím, že jste si koupila extrémně bojácné štěně- a to nebohé ubáté štěně má na celém širém cizím a nebezpečném světě jenom vás!
A vy ho, když se bojí, za sebou prostě jenom tak vláčíte městem... FUJ!

Ta matka štěněte mohla být třeba i úplně normální a třeba se jen zděsila té osoby co si přišlo pro její štěně, psi na tohle mají zvláštní "čich".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Do města ho beru od úplného začátku - po několikáté: beru ho s sebou do práce. To znamená, že jde přes město každý všední den dvakrát. Doma mu to chvíli trvalo, než došel sám do kuchyně, ale možná to bylo méně než měsíc, přijde mi, že ho mám dýl.
A ano, když odmítá jít na vodítku, táhnu ho. Chvíli jde, chvíli sedí, chvíli čekám, zatáhnu, popojde, sedí, čekám, zatáhnu, popojde, sedí, čekám... Ano, přes obchodní centrum ho pomalu táhnu. Mám s ním prostě zůstat stát na místě, když se v půlce obchoďáku rozhodne, že dál nejde, když jím jindy projde bez problému? Nebo ho mám vzít do ruky, aby si zvykl, že si může dělat, co chce? Chcete na mě někoho zavolat, že ho týrám?

Nevím z kama jste, ale já to mám přes město zhruba 8km a tam a zpátky táhnout po zemi 3 měsíční štěně malého plemene.. uf, asi si ho brzy chcete oddělat že ? Co kdybyste ho prvně naučila chodit na vodítku, než ho budete chtít ukazovat po obchoďáku.