Pokud máte možnost jiného, klidného koníka učitele, tak bych toho alespoň při začátcích využila. Pokud máte kobylku pro sebe, pro svoje potěšení a vychovanou podle svého, tak bych si ji úplnými začátečníky zbytečně jednak nekazila, jednak bych ji tím nenudila. Ono pro každého koně je oblbovák, když na něm sedí začátečníci, kteří jsou rádi, že porovnají svoje tělo a koně jen bez smyslu krouží. Pak je s nimi těžké něco pořádného dělat. Pokud bych měla doma 10 koní a jednou za čas by jeden posloužil pro začátečníka a jinak by normálně pracoval pod zkušeným jezdcem, tak bych to asi tak neřešila, ale svého jednoho miláčka, kterého si vypiplávám od malička, bych nenechala několikrát do týdne (do měsíce) kroužit do zblbnutí se začátečníkem

Zní mi to vše jako jedno velké nedorozumnění. Kobyla buď neví co po ní chcete a nebo ví, že když to neudělá, tak vy s tím nic nenaděláte, ustoupíte a půjdete dělat něco jiného, kde se nenadře. Asi bych začala od začátku - zopákla chůzi na vodítku z obou stran v kroku a klusu - hlídat si osobní prostor (ukázat jí, kde je a rázně si ho hlídat), pak ustupování, couvání a až pak bych přešla na práci na kruhu. Každopádně je potřeba jí právě vysvětlit základní schéma pobídek - ať už u couvání, ustupování, rozcházení, atd. - náznak nejjemnější pobídky (hlasem, rukou, bičem,...), pokud nezareaguje, tak silnější pobídka a pak nejsilnější (v pokročilejší fázi, když už kůň cviky zná, tak vynechávám prostřední pobídku). Vše se odehrává v rychlém sledu, aby se právě kůň naučil, že je pro něj výhodné zareagovat na jemnou pobídku, protože když nezareaguje, tak příjde silnější pobídka. Pak většinou ani nepotřebuji nějaký bič, stačí se škaredě podívat a kůň už ví - je to stejné jako ve stádě - koně se také nejprve zašklebí, naznačí výhružku a pak zaútočí - pro koně to je přirozené schéma, které zná. Od tohoto bych se odpíchla a pokračovala bych na zaměření se právě na ten rytmus - pokud koni nikdo nevysvětlí, že když pobídneš do klusu, tak bez další pobídky nebude zrychlovat ani zpomalovat, tak pak si bude sám nacválávat nebo zastavovat.
Každopádně jak píšete, že máte fotky kde na lonži nerada chodí, tak bych ji vynechala - asi blbé přirovnání, ale asi tak jako když fotbalista rád běhá za míčem a samotné běhání ho nebaví - stejně tak kobylku nebaví chodit do kolečka jak trotl bez smyslu, když může v klidu pochodovat v terénu. Pokud by jste na to trvala, tak bych se hlavně zamyslela nad tím, jaký to vaše lonžování bude mít smysl pro toho koně, nějakou motivaci to dělat, protože když jí to už teď nebaví, tak jí to těžko bude bavit za týden na 20 minut na lonži Každopádně z toho co píše, tak spíše řešíte důsledek problému, tedy to, že kobylka v terénu nacválává, apod. a ne příčinu a to to, že je někde chyba ve výcviku, že nezná základní schéma pobídek, rytmus, apod.

Ronnye napsal(a):
No ano to som myslela. Samozrejme, ze by som si o tom nastudovala viac :) ako nieco viem no som si vedoma toho ze to nieje dost. No a presne tohoto sa bojim, že jej to nejako znudim a nebude spolupracovat :/ :) Tiež by ma predsa nebavilo chodit do kruhu s niekym na chrbte..

Pro koně je to na zblbnutí, pokud by jste lekci vedla v tom stylu - že jezdec bude jen vykonávat jakousi kulisu a bude se soustředit pouze na sebe - tedy na svou váhu, jak se v sedle udržet, jak vysedávat, apod. To pro koně nemá žádný smysl, kroužit dokola a ještě k tomu si nechat někoho drcat v sedle. Takto se využívají školní koně a je pak s většinou těchto koní otročina něco dělat, protože znají je tupé okopávání, drcaní a ignorují to. Toto já bych na svém koni nedopustila, protože bych věděla, že bych si ho určitým způsobem otupila. Ono je i pro, lonžéra, těžké hlídat koně, aby chodil tak jak má a ještě do toho říkat jezdci co má dělat. Je fakt, že také jsem posadila začátečníky na svou kobylku, ale ta je vycepovaná, že si nedovolí sama cokoliv udělat, i když na ní jede 5 leté dítě. Šlape tak jak má a nic si nedovolí. Ale než jsem někoho pustila ke klusu, tak to sakramensky trvalo, aby mi ji právě nezkazili - neškubali v hubě, nesletěli po 3 klusových krocích, apod. Z mého postoje je lepší mít lonžku v ruce pro případ, že jezdec sletí, tak aby kůň nelítal někde se sedlem, případně jezdce nevláčel za sebou, ale s tím, že koně i přitom nějak zaměstnávám - dávám kavalety, často měním strany, rychlost chodu, zmenšuju, zvětšuju kruh a do toho zaměstnávám jezdce, aby používal pobídky i ze sedla a dostával si to do podvědomí. Ono je to pro jezdce těžké - hlídat sebe i pobízet koně, ale nehodlala bych si kvůli nikomu zkazit a otupit svého koně Je to těžké to zkombinovat Ale vidím, že jakmile se takto kůň plouží pár minut bez nějaké smyslu, tak nejspíš odpočítává minuty, kdy už to skončí. Popírá to veškerý smysl celého výcviku, kdy koně hlídáte, opravuje sebemenší detaily, chyby a pak když na něm někdo sedí, tak to holt nemůžete řešit - jednak ze země vy to kolikrát nevyřešíte a nezkušený jezdec na koni už těžko ne - pak vznikají znovu problémy a právě otupělý kůň bez jiskry

A zná vůbec nějakou práci na lonžce? Osobně nelonžuji - u koní to nepotřebuji, odjezdím si je, ale při základní výcviku pracuji na kruhu, aby si kůň osvojil práci na kruhu, získal rovnováhu, respekt a základní schémata pobídek. Pokud ji chcete trochu protáhnout před vyjížďkou - tak bych spíše zapracovala na tomto stylu - vzít koně na kruh a chtít po něm třeba 3 kolečka v klusu bez porušení rytmu - pokud udělá, tak chtít něco víc, pokud to nezvládne tak chtít třeba méně, ale vytrvat - zapracujete právě na daném rytmu, který budete potřebovat pak i v sedle na vyjížďce - kůň nemá vyřešené toto schéma - pobídka do klusu - dokud kůň neudělá chybu, tak dále nepobízím - pokud udělá chybu (přejde do kroku, nacválá), tak opravím, zase vše povolím a pokračuji dokud nebudu chtít přejíit do jiného chodu nebo kůň neudělá chybu - je to jednoduché schéma, které je potřeba dodržovat jak na kruhu ze země, tak v terénu, tak na jízdárně, jinak pak právě vzniká samosidělající kůň, který si nacválává nebo zastavuje jak chce. Početla bych si něco o těchto základních schématech a zapracovala bych na úplných základech. Ještě bych dodala, že i u pobídek je potřeba dodržovat základní sled sil pobídek - chci aby kůň šel vpravo - tak ukážu, pak naznačím pobídku bičem a pak bičem dostane. Ale vždy musím začít tou nejjemnější pobídkou, aby měl kůň motivaci na ni zareagovat a byl i on v budoucnu co nejjemnější :) Žádný - prosím běž, prosím běž ;).

Pokud ji chcete naučit na lonži jen kvůli učení jiného jezdce, tak bych to nenazývala lonžování, páč to s lonžování nemá nic společného. Naučit chodit koně na kruhu na lonžce není nic složitého - nazvala bych to spíše jakousi práci na kruhu - naučit koně vyslat na kruh, zastavit, zmenšovat, zvětšovat kruh a krok, klus, cval. To by mohlo pro takovéto účely stačit - jezdec na koni si už koně přistaví podle svého - jde jen o to, aby na vás ze země reagovala v případě problémů a pomoci jezdci - při pádu, neschopnosti koně rychleji napobízet, apod. Pokud budete vše dělat správně, tak si vztah s kobylkou nijak nezničíte - je ale potřeba si o tom něco pozjišťovat, popřípadě si někoho pozvat, aby jste pochopila princip práce na kruhu a kobylku nějak nemátla a případně ji nenudila - aby to pro ni mělo nějak smysl - jakmile se na kruhu naučí chodit, tak pak vy ze země bude (když bude jezdec na koni) pouze kulisa - pro jezdce taková záchrana brzda a výpomoc. Jde jen o to, aby kobylka pochopila základní povely na kruhu a aby to pro ni nebylo jen znuděné pochodování na kruhu beze smyslu a bez konce

Právě proto jsem napsala tyto rozdíly. Protože hodně lidí řešíte kousání, kopání koní a pak člověk zjistí, že se po koni něco chce jednou za týden stylem - neuděláš, dostaneš. Pak se člověk nemůže divit, že ten kůň kouše, jelikož se bojí a brání se. Druhá možnost je právě ta, že když po koni člověk něco chce, tak kouše, protože ví, že na něj člověk prostě nemá, kůň v něm nevidí žádnou autoritu. Proto je potřeba tyto dvě možnosti rozlišovat a podle nich reagovat. Kůň nesmí mít z člověka strach, ale ani jen válcovat. Při normální odchovu ve smíšeném stádě, správném tréninku tyto věci nenastanou. Holt někteří koně mají přehnané reakce - jeden kůň když se bojí, tak stáhne ocas a jde nebo uteče, jiný vás převálcuje a zadupe do země. Stejně tak když u vás nemá respekt.
A ano, u mladých koní je to hledání hranic a v tom případě si takových výlevů spíše nevšímám a dále pracuji, zaměstnám hlavu něčím jiným a ono to dříve nebo později samo odezní, protože najdeme společnou řeč a není potřeba se proti sobě stavět zády a řešit problémy stylem: kdo s koho

Je potřeba rozlišit kousnutí a kousnutí. Koně mohou kousat proto, že se nudí, bojí se, děláte jim něco nepříjemného - pak je jejich reakce oprávněná a není dobré kousání oplácet - vytvoříte jen v koni pocit jakési nespravedlivosti, jelikož nechápe, co od něj chcete. Pak je druhý, způsob, kousání a to je právě špatný výcvik - kůň si testuje vaše postavení - pak je na místě si uvědomit, co děláte ve výcviku špatně - ovšem i tady může být kousání právě ze dvou důvodů - pokud po koni něco chcete a zaženete ho do krizové situace, kdy nemá prakticky na výběr, tak se pro něj nabízí dvě možnosti - nějaký způsobem vám vyhovět, pokud vám rozumí a nebo na vás zaútočit, protože se cítí v ohrožení - pak opět není na místě kousání oplácet, ale najít jiný způsob dorozumění. Druhá možnost je ta, že ve vás nevidí, šéfa, a tím pádem i nevidí důvod vám vyhovět, když u něj nemáte právě ten respekt a i potřebnou důvěru. Nevím jestli to zní srozumitelně, ale snad nějak ano. Každopádně pokud s koněm pracuji od začátku správně, tak nikdy nedojde k nějakému útočení z obou stran, pokud by tak došlo, tak vím, že jsem někde udělala chybu a snažím se chybu odstranit nějakými cviky. Ovšem doporučuji si vždy oplácení kousání dobře rozmyslet - ne u každého koně a v každé situaci je nejlepší řešení, páč to může vyústit v nepěknou přestřelku, kde pravděpodobně vyhraje kůň.

No, s týranými koni je to vždy běh na dlouhou trať. Hodně lidí si myslí, že si přivezou týraného, bitého koně, hodí ho na pár měsíců na pastviny a myslí si, že zapomene. Bohužel koně si až moc dobře pamatují, tak nějaký odpočinek na pastvinách je prakticky k ničemu do budoucího výcviku - pokud kůň nemá zdravotní problémy, není hubený, navyká si na stádo, apod.
Každopádně s tréninkem uděláte dobře - u týraného koně se dá lecco zkazit (sama bych si to jen tak netroufla). Ale nejspíš bych se vykašlala na navykání na bič, přehazování vodítka, apod. Dokud kůň nebude věřit vám, tak nebude věřit biči co máte v ruce. Nejspíš bych se zaměřila na cviky posilující důvěru, procházky do přírody, okoukávání cizích předmětů, apod., aby začal důvěřovat vám, aby věděl, že s vámi je v bezpečí, nic ho nesežere, nic a nikdo mu neublíží. Až potom co vám bude důvěřovat, bude s vámi procházet různé nástrahy bez zaváhání, tak až pak bych se zaměřila na navykání na bič, sedlo. Pokud bude vše zvládat, tak pokračovat, ale je možné, že určitá opatrnost v něm zůstane na vždy :)
Přeji hodně štěstí, ať to zvládnete

Většina koní, kteří spolu chodí na vyjížďky, případně jsou i spolu ve stádě si určitým způsobem důvěřují, takže pokud jezdec koně nekoriguje, tak jsou schopni druhému koni vlézt pomalu až do zadku, protože ví, že po nich nevykopne - ale kolikrát i když vykopne. Nejideálnější je uspořádání jezdců a koní v řadě podle rychlosti chůze - takz. není dobré, aby první šel lenoch a rychlonožka šel poslední - koně mají svůj přirozený rytmus, který je jim nejpříjemnější, jsou v něm uvolnění, takže nejideálnější je jim co nejvíce vyhovět - samozřejmě holt ne vždy to jde takto uspořádat, už i pro to, že někteří koně neradi chodí první, poslední či i uprostřed. Každopádně i moje kobylka, pokud před ní jde pomalý kůň - chodí rychlým tempem ať je vepředu či vzadu, se přibližuje k zadku koně před námi - pak je nervní ona, kůň před námi i já, takže to řeším tak, že trénuji pomalejší krok a udržuji odstup. Pokud se kobylka ke koni přiblíží, tak vezmu zpět, chvíli si ji hlídám a pak ji povolím - většinou stačí toto udělat párkrát za vyjížďku a kobylka si odstup hlídá. Ale pokud to jde, tak jdu první a nemusí řešit nic. Naopak kamarádka co má pomalejšího koníka chodí za mnou - sem tam to prohodíme, aby si zvykali chodit i naopak :).

Určitě každému vyhovuje něco jiného, právě proto píšu, že je potřeba posuzovat podle konkrétní situace. A také se přikláním k tomu, že 200 g je tak spíše na chuť a pro dobrý pocit člověka, že koni, něco, dává. Takové množství si myslím, že nemá moc význam. Pokud krmím, ať už granule, oves, cokoliv, tak dávám minimálně 0.5kg - 1 kg, aby to mělo nějaký význam

Mám sama hafloše a musím říct, že to jsou neskuteční vytrvalci a nenároční na krmení. V létě jezdím i 6x týdně - terén v průměru na 2 hodiny s dlouhými klusovými i cvalovými úseky, jízdárna doplňkově, když je potřeba, ale převážně jezdím terén. A i při ježdění 6x týdně měla plno energie - nedostávala žádný příkrm, jen tráva a seno. Většině haflošům větší přísun energetického krmiva při nedostatečné zátěži leze na mozek, takže bych posuzovala podle konkrétní situace - pokud má dostatek energie a přiměřeně hubne, tak bych nic prozatím nedávala. Jakmile by se zátěž zvětšovala a výdej energie by hodně stoupal, tak bych zařadila do krmné dávky něco pro energii :) každopádně pokud plánujete nějaké distanční závody, apod. tak bych se možná poradila s nějakým výživovým specialistou, který vám ušije krmnou dávku na míru - ale to bych řešila až bude v nějaké kondici :).

Co mě napadá cvik na zpevnění nohou a břicha, tak si sednout na židli, zvednout nohy a mezi kolena si dát třeba pytlík mouky.
Pak další cvik na lýtka a na prošláplé paty - stoupnout si na schody a patami, kývat, nahoru a dolů v převisu - dost mi to pomohlo v začátcích, kdy jsem měla zkrácené svaly, šlachy a měla jsem tedy rozhozené celé tělo.
Celkově pomáhají klasické domácí cviky na potahování a posílení těla - mě třeba i hodně pomáhalo, když jsme jeden rok ve škole hodně trénovali na kladině, sestavy na žíněnkách, na kruzích, apod. - zpevnila jsem si celé tělo a získala potřebnou rovnováhu - na koních mi to pak šlo o dost lépe :)
Co se týče nasedávání na koně - není na to nic složitého, chce to jen chytit grif - který získáš po pár nasednutí a ježdění. Navíc pokud máte vysoké koně a trápíš se tím, že je kůň moc vysoký a špatně se ti nasedá, tak určitě jednak nejsi sama, kdo s tím měl problémy a jedině jak to všichni natrénovali, tak že prostě jezdili, nasedali a sesedali, ale jednak ve většině případů si pak jezdci najdou nějaké vyvýšené místo, kde nasedají - šetříš své trápení a i trápení koně

Pokud kobča chodí za jiným koněm v pohodě, tak bych toho využila. Nebude muset řešit více, nových, (nevím kolik toho umí, případně kolik je toho potřeba připomenout) a vy budete moct pomalu začít pracovat - zkoušela bych chodit za koněm a pomalu začleňovat různé cviky až se dopracujete ke koni, který to bude zvládat bez druhého koně - chodit kroužky, vlnovky, zkoušet pobídky do kroku, (klusu), zastavování, apod. - nejprve přímo za druhým jezdcem a spojovat pohyb koně před ní s pobídkami jezdce, případně s hlasovými pobídkami a postupně se od druhého koně vzdalovat, odpojovat se od něj, atd. Někdy je to dobrý způsob přiježdování mladého či nezkušeného koně, někdy je u jiných koní potřeba zvolit jiný postup tréninku a naopak trénovat vše v klidu bez jiných koní. Vyzkoušejte a uvidíte

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych hucula na pastevní ustájení v středoevropských podmínkách nechtěla. Kvůli zvýšenému riziku obezity, schvácení a komplikací s tím spojených. Hucula jo, ale ne na pastevko, ale na 24/7 do "travnatého výběhu", kde je trávy jen na paběrkování. Nebo na pastevní s omezeným režimem, náhubek, část dne jen na hlíně apod, ale to už je náročnější na čas a manipulaci. Stejně tak další primitivní plemena. Na pastevko, jak si ho představuju, spíš ČT apod, možná i americká "westernová" plemena, všechny tři plnokrevníky apod.

Bohužel i arab může tloustnout i z mála, když nic nedělá a má pro to dispozice Jednoho takového tu máme, dlouho od narození nasával od matky a tak nějak mu ta nenažranost zůstala. Má tak o 50 kg víc než by měl mít, sedlo nesedí žádné, leda by někdo měl sedlo alá sud
Pokud kůň aspoň nějak dělá - couračky, jízdárna, aspoň 3x do týdne, tak k tomu je prakticky vhodné každé plemeno - i hucul, hafling, norik, apod plemena mohou být, hubená, na pastevku, když dělají, ale je potřeba je více hlídat, hlavně na jaře. Každopádně bych asi také doporučila spíše ČT, plňásky, apod. plemena
A také samozřejmě je pastevko a pastevko - velké hektarové pastviny,2 hektary, na plácku 30 koní nebo 3 koně

Dáša Rozsívalová, Mohelnice - http://dasaskonmi.cz/index.php/news
Alena Fritscherová, Vyšehorky - http://ryzacek.com/index.html.

mgtka napsal(a):
Musíš pohledat, někde se tady ke konci léta probíral, i jsem ho zkoušela a celkem to šlo, jediné co si pamatuju že tam byl ocet, skořice a citron:).

Také jsem tento recept zkoušela a zatím to nejlepší, co jsem kdy zkoušela. Tuším, že to bylo hrnek octa - povařit,3 kousky skořice, povařit, kůru z citronu, povařit a hrnek vody. Nechat pár dní stát, přecedit a hotovo

Jaké máte zkušenosti s westernovými dekami s paměťovou pěnou? Fungují? Vrací se deka do původního stavu?
Řeším nyní problém - mám kobylku, která má dělané sedlo na míru, ale během roku se jí záda částečně mění - v létě se jezdí více, v zimě méně, apod. A tak se najde období, kdy sedlo nesedí a užší nebo širší dečka úplně nepomůže a pak se tedy potýkám s problémem suchých fleků pod sedlem, obrácených chlupů, bílých chloupků,...
Teď tedy mám dilema, jestli koupit další tloušťky dek/deku nebo zainvestovat do jedné pořádné deky s paměťovou pěnou? Či máte lepší zkušenosti raději s klasickými dekami s beránkem?
Ještě dodám, že mi právě připadá, že co mám nyní deku - neoprenovou, tak již po cca roce má protlačenější místa a nyní v zimě se to hodně projevilo - opadla a přestala se mi správně opocovat - ale zase vyzkoušet několik tlouštěk dek, případně materiál a zjistit která momentáně sedí je docela nereálné - nikdo v okolí westernové deky nemá
No jsem z toho jelen...

Děkuji všem za zkušenosti

Zkuste kontaktovat pony klub Olešnice, jestli něco neví. Je to sice dál od Luké, ale jeden nikdy nevím. Také jsem z tohoto směru, tak kdyby něco, tak dám vědět :).

Velikost dle ohlávky, většina náhubků jsou částečně nastavitelné. Každopádně pokud máte paždravého koně, tak nedoporučuji nic plátěného - můj poník to zvesela prožral a nedá se to nijak pospravovat - nyní už ho nedávám, vyřešila jsem to jinak, ale kdybych musela kupovat další, tak bych asi zvažovala spíše nějaký plastový či nějaký jinak řešený než jak ve výše zmíněném příspěvku. Tento typ se mi hodně neosvědčil

Mě by teda zajímalo, jak kůň při klasickém lonžování zapojuje hlavu? Protože snad všechni koně co znám, co jsou nebo byli lonžování, jsou při vyslání na obvod lonžovacího kruhu jako stroje - jen jdou po obvodu, nad ničím nepřemýšlejí, snad jen nad tím, aby to měli za sebou a mohli jít dělat něco zábavnějšího - co je na tom namáhavého co se týče hlavy?
Každopádně bych zapracovala na správné reakci na tlak - na menším kruhu či jen na vodítku - zkoušet ohýbat hlavu, otáčet koně, couvat, apod. Aby kůň byl na tlak co nejjemnější. Pak bych se hlavně zaměřila na to, proč to začal dělat - jestli to právě nebude tím, že lonžováním nezaměstná tolik hlavu, nebaví ho to a raději si odběhne někde na trávu? Chápu, že je po nemoci, ale pokud víte, že ho neudržíte, tak bych to ani nezkoušela - podpoříte v koni myšlenku, že on je silnější a když se mu něco nebude zdát, tak vás přetáhne a uteče. Takže bych zkusila něco jiného - raději nějakou práci na vodítku, ohýbání či něco co fyzicky zvládne.