Já si pláštěnky ušila, úplně jednoduché, jen přehození přes hřbet a široký pás přes břicho. Pogumovaná látka byla za pár korun z výprodeje. Nohy i u chlupáčů otřu, když je bláta moc, strčím jim nohy do lavoru.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Evidovaný je musí mit chovatel, to je v novele zákona (nepsala jsem, je je musí mit evidovaný na KVS), a čipovaní být taky ze zákona musí.

Ať si s nimi paní dělá co chce, jen jsem napsala, že v případě množení opravdu může mnozitel dostat pokutu a za co (třeba to udávaní finančáku je oblíbený sport i některých v PP chovu - tam to totiž zatajit nejde)

Nechovám, tak nevím... kam musí chovatel štěňata bez PP evidovat?
Čipování jako úkon je jasný, ale evidovaný čip být přece nikde nemusí.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Vy víte, že se paní narodí jen 2 štěňata?

A vy víte, že kdyby se jich narodilo víc, že je nerozdá zadarmo? Nebo je prodá za cenu, z které nemusí daň platit?
A evidovat na veterinární správě proč? To je nějaká novinka?

Ne, nepodporuji bezhlavé množení čehokoli, ale takové informace jen nahrávají těm, kterým už lezou někteří fanatici krkem.

Mám jen vydání z r. 1989.

Na nosework bývá plno kurzů. Pro začátek si najděte klidně jen nějaký jednodenní nebo víkendový. Opraví vám chyby, naučí základy.
A také doporučuji výše zmiňovanou knížku.

Kamarád dal třem psům po sobě stejné jméno. Nikomu to nevadilo, pro orientaci to byla jednička, dvojka, trojka. Navíc každý vypadal jinak.
Je to přece každého věc, jestli se vám to nezdá, tak to nedělejte.

Nejde mi napsat soukromá zpráva, asi nejste registrovaná.

Souhlasím s Lájošem.
U nás zas není moc chovek, co by se zaměřovala jen na pracáky, ale Wäka k nim patří. Pokud se nechcete vrcholově věnovat pasení, agility, fresbee, měla bych strach, že se budete trápit na obou stranách.
Mám ausíky dva, jednoho spíš výstaváka, druhého pracovního. Ale makají oba v tom, v čem chci. Je to spíš o tom, jak uchopíte výchovu a výcvik , a o konkrétní povaze psa. Vím, že z toho výstaváka bych nikdy nedostala tu rychlost, co mají lehčí psi, ale agility nedělám, tak je mi to jedno. Baví ho klasická sportovka a nosework.
S tím druhým, který je více akční, se dá dělat cokoli. Doma se vydrží klidně hodiny jen válet a neotravuje, ale je na něm vidět, že když jdeme pracovat, má z toho radost a určitě chce hodně zaměstnat mozek, aby byl spokojený.
Pro mne je ausík univerzální pes na cokoli, když se k tomu majitel dobře postaví. Hodně psů je tvrdohlavých, dominantních, nesmí se jim už od štěněte povolit nic, co nechcete, aby později dělali.Jsou velmi chytří a využijí všeho ve svůj prospěch :-)
Měla jsem více plemen, ale vím, že další pes bude zase ausík, jen se doma neshodneme na pohlaví. Můj muž chce zase psa, nejlépe opět dva, já už bych raději fenečku, protože je s fenami méně konfliktů při hromadných procházkách a akcích.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mít čivavu, tak to vůbec neřešim a nakupuju normálně lidský maso, teda to zní blbě, myslim tím maso pro lidi ....kolik toho takovej prcek může zdlábnout?...to se snad dá krmit i tou biokvalitou nebo s nadsázkou..může mít každej den biftek.

Akorát že něco u řezníka neseženete. Třeba zrovna zelený dršťky. On je u nás problém už sehnat i ty na hrubo očištěný, co bývaly dřív, nepraný a nepředvařený.
A pro důchodce je to rozdíl, kupovat maso určené pro psy, nebo bifteky, a to ani nemusí být bio :-)

Mám to taky tak. Jen když občas maso nemám, krmím i granule nebo granule zamíchám do masa jako balast. Ale považuji krmení masem za nejlepší, co psům můžu dát. Časově to není náročné vůbec.
Sousedka s malým psem dělá společnou objednávku masa s pejskaři v okolí, pak ani nepotřebují extra velký mrazák. Na čivavy nebo jorky jim stačí i výparník.

Zaškrtnul jsem dlouhosrsté psy, takže mi vyšel boxer, ridgeback, staford... :-)
Test je evidentně jen tak na oko a výsledkem je nahodilý výběr ze seznamu plemen.

Taky mi vyšli psi, které bych si nikdy nepořídil. A na prvním místě dokonce "neplemeno" labradoodle, takže neustálené spojení. A lovečáci, kterým se vyhýbám, protože na ně absolutně nemám povahu.
A thajský ridgeback jako výborně cvičitelné plemeno, tolerantní ke psům :-) To jsem málem spadl ze židle.

Pokud neplánujete nějaké skutečně výjimečné spojení, cenou se musíte trefit do nějakého obvyklého středu u vašeho plemene. Na to skutečné náklady nemají vliv.
Známé chovky s dobrou historií si účtují víc i za průměrnější psy jen proto, že prostě vědí, že prodají. Zákon trhu.

Já si jednoho australáka uchovnila, nebylo na tom nic těžkého. Druhého jsem uchovňovat nechtěla, takže jsem jen nechala zrentgenovat klouby kvůli sportu. A vyšetřila jsem oči, taky jen abych věděla, na čem jsem. Nikdy mě ale do ničeho původní chovatelé nenutili.

Když si berete štěně bez PP, "chovatelé" vám neřeknou pravdu, proč rodiče vrhu neuchovnili. Většinou je výmluva, že je to zbytečné, že je výstavy nebaví, že zdravotní testy jsou zbytečné, když je pes zdravý, že je to drahé a složité. Přitom u jednoho klubu ani nemusíte na výstavu jít, u druhého klubu stačí dvě výstavy. Ani žádné zkoušky povinné nejsou. Když jsem to zvládla já jako naprostý laik ... :-)

Aussík už není málopočetné plemeno, každý rok se u nás odchová kolem 100 vrhů. Výběr je velký. Pohybuji se kolem australáků 10 let a věřte, že těch chovatelů, kteří vás budou nutit do výstav a odchovů je minimum. Někteří chtějí kvůli své chovatelské práci rentgen kyčlí, ale to je dobré udělat i pro vás, abyste věděli, že pes nemusí mít žádné pohybové omezeni. Vyšetření očí už většinou nechtějí, protože rodiče vrhu bývají vyšetření, takže chovatel ví, jak na to jeho odchovy jsou.

Do psa bez PP bych určitě nešla. Aussíci nesou několik recesivních vad, je velké nebezpečí, že dva nevyšetření, na pohled zdraví jedinci, budou mít nemocná štěňata. Asi nechcete mít psa slepého. A to nepoznáte hned při odběru štěněte, ale vada se může projevit až později. Zrovna řešíme takový případ u mé kamarádky, kdy jí pes v 5 letech slepne kvůli PRA.

Tím, jak je už štěňat opravdu hodně, ceny nejsou tak vysoké. Nestandardního psa s PP dostanete už od 7 tisíc, standardního od 10 tisíc (berte to jen orientačně). Některé známé chovky si samozřejmě drží ceny dvojnásobné, ale to je jen o nabídce a poptávce.

MarinkaS napsal(a):
Každá fenka není vhodná pro výstavy, mytí, česání, předvádění. To si vymyslel člověk že si z psa udělá modelku a samponuje a leští a pristrihava kazdy milimetr navic a pak je vyvede mezi davy lidi na modni molo a vsichni je okukuji. Je to psi prirozenost? Je to byznys.... Máme termíny na provedení kontroly kyčlí a oči a pokud by byla zdravá, proč by nemohla předat své kvality na svých potomcích dále?

Člověk si nevymyslel výstavy, aby dělal ze psů modelky. Výstavy jsou proto, aby odborník na danou rasu zhodnotil, jestli konkrétní pes vyhovuje standardu.

Pokud není ve vašich silách chovat psy s PP, tak moc nechápu, jak chcete odchovat štěňata bez PP, když jsou naprosto stejní, chtějí stejnou péči. Zrovna u kokrů se toho chce k uchovnění velmi málo, zvládne to i naprostý kynologický laik.

Mám dva ausíky.
Co se týká cizích dětí, jeden je k nim velmi tolerantní a miluje je. Na to, jak je venku akční, tak i na hodně malé děti je opatrný. Druhý je pouze toleruje, ale snaží se jim vyhnout. Je vidět, že je rád nemá. Vadí mu ty jejich rychlé nekoordinované pohyby, neví, co od nich čekat. Určitě ale ani jeden z nich děti ani psy nepase.
Moje dítě oba milují, ale také by je ani nenapadlo ho "pást". Ale když jsem si AUO pořizovala, už jsem měla doma puberťáka.

AUO vůbec nemusí být doma hlučný. Mám dva, a doma jsou potichu, jen jeden reaguje na zvonek a na návštěvy. Když si je naučíte, aby nekomentovali každou blbost, není s nimi v bytě problém. Jen počítejte s chlupy, ty byste měli opravdu všude. Na běhání jsou super, mají výdrž a dobře se naučí dodržovat polohu u běžce/kola.
A co se týká období klidu/nemoci, jsou naprosto bezproblémoví, vydrží se s vámi válet celé dny, neotravují o práci.
Výchova musí být samozřejmě důsledná, jak se naučí nějakou hovadinku, z které by měli oni prospěch, s radostí ji dělají :-)
Dalmatin je na běhání taky dobrý, do bytu zdánlivě kvůli kratší srsti lepší, ale ty chlupy jsou jak jehličky, obírají se z oblečení hůř než dlouhé ausíkovské. Na výchovu se mi zdá dalmatin těžší. Mám zkušenost se psem a fenou, pes byl hodně tvrdohlavý, navíc si vybral jednoho z rodiny, kterého bezmezně miloval, a další členy pouze toleroval. Ausíci nás milují všechny.

Je to hodně o citu. Najděte si dobrý cvičák, tam vás naučí základy.

scylla napsal(a):
Možná uvidíte i změny na zdraví a povaze, a doufám, že se pak psa nezbavíte, když se projeví pokastrační zdravotní problémy.

To bylo na koho?
Měla jsem 2 kastrované feny, vždy ze zdravotních důvodů, naštěstí neměli žádné pokastrační zdravotní potíže. Já bych fenu nikdy nedala kastrovat jen tak, protože jsem schopná si ji uhlídat a bála bych se inkontinence.
U psa je to trochu jiné, tam pro mne převažují pozitiva nad negativy. Zvláště pokud se nechá vykastrovat pes už pohlavně, tělesně i duševně dospělý. A pokud má hypersexuální chování, přitom je jinak zdravý.