M.D.
XXX.XXX.96.7
Ahojte, potřebovala bych poradit.
Nabízí se nám možnost nádherného štěňátka z útulku (velké plemeno). Jenže máme psa nyní 19let. Zajímá mě kdo si takhle ke svému psovi pořídil štěně jestli se váš pes necítil odstrčený. Přece jen štěněti se musíte věnovat (cvičit ho, zabavit fyzicky i psychicky...).Náš chlupáček už toho tolik nenachodi, litá jen po zahradě :-D ale procházky už nezvládá. Proto bych mu nerada ubližovala tím, že "jeho místo obsazuje nový pes".
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tohle záleží na tobě. Nemyslím, že by to měl být nějaký problém.Co ale musíš zajistit, aby štěně starého psa neválcovalo a musíš počítat s tím, že ho starý pes nepřijme a že budeš muset řešit toto.
idnpoe
XXX.XXX.127.13
Já jsem jednou řešila stejný problém, máme doma 12ti letého psa pudla (tehdy 9ti letého) a k němu jsem si pořizovala štěně labradora. Když jsem je spolu seznamovala napoprvé venku, všechno bylo v pohodě, dováděli a zdálo se, že žádný problém nenastane.
Když jsem přinesla ale štěně domů, náš pes ho nepřijmul, vrčel na něj a neměl ho rád. Zkrátka štěně vešlo do jeho teritoria a to se pudlovi nelíbilo. Změnil se z vteřiny na vteřinu a museli být oddělení. Přes den jsem je spolu sbližovala, podnikali jsme společné výlety, i když pudl prostě ne a ne ho přijmout, nevzdala jsem se. Teď jsou labradorovi 3roky, pudlovi 11let a jsou to úžasní parťáci. Trvalo asi půl roku, než si na něj pudl zvykl, ale dokázal to!
Samozřejmě každý pes je jiný a tohle je individuální. Jeden pes druhého přijme, druhý druhého psa nepřijme napoprvé, ale časem povolí a stanou se z nich kámoši a třetí pes druhého psa nepřijme nikdy.
Já si mylím, že stačí prvního psa neodstrkovat, dávat mu dál lásku, věnovat se mu jako doposud a hlavně v ničem nenadsazovat štěně. Potom to chce trpělivost. ![]()
Ale třeba štěně přivezete domů a okamžitě si padnou do oka a budou spolu tvořit nerozlučnou dvojku. :-D
Ale vím, že pokud má člověk už jednoho psa a chce si z útulku pořizovat druhého, tak mnoho útulků nabízí, že si nový majitel smí do útulku přivézt svého nynějšího psa a tak zjistit, jestli si sednou (nevím, jestli je tato možnost i v tom, z kterého si štěně chcete vzít).
V útulku může být všechno v pořádku, ale vše se může změnit ve chvíli, kdy štěně vkročí do teritoria Vašeho staršího psa. Je to vážně individuální a je to jen na Vás, jen je potřeba počítat s obouma variantama.
Já Vám držím palce a hlavně trpělivost!
idnpoe
XXX.XXX.127.13
Dodala bych, že 19let je opravdu nádherný věk!
M.D.
XXX.XXX.96.7
Moc děkuji.
Večer to budeme ještě rozebírat s pritelem, tak uvidím, jak se rozhodnem.
On s přijmutím nemá problém (pritelovým rodičům jsme před pár lety pořídili štěně křížence československého ovčáka též z útulku a vychází spolu. To samé když mi kamarádka dovezla zachráněné koťátko též s tím neměl problém)
Spíš se bojím toho, aby se opravdu necítil odstrčený...že jsme ho "nahradili". Přece jen, kvůli jeho věku ho nebudeme moci brát na procházky sebou ![]()
Asi se spíš bojím víc já, přece jen, je to můj poklad a vždy jsem mu chtěla dopřát klidné a bezstarostné stáří.
M.D.
XXX.XXX.96.7
Ano to je! Sice kolikrát nám to nikdo nevěří, dokonce i na veterině mu tipovali o hodně, ale o hodně míň.
Rád si hraje, neustále zamnou skáče na pohovku a nosí mi své hračky... je úžasný... Škoda že se čas nezastaví, na zdraví už je to znát- Spatne slyší a taky se mu šíři šedý zákal. Naštěstí mu to v ničem nevadí a po zahradě běhá jako zamlada
Důležité je aby jste nového pejska přijala vy osobně, neomlouvejte se tomu starému. Musíte ho přijmout bez výhrad vy osobně a pak ho přijme i Váš starší pejsek. Ty potvory kopírují naše pocity. Pokud budete s novým pejskem šťastná vy, tak bude i Váš senior. Prvních pár dnů tomu všemu musíte dát čas, aby si mohl zvyknout na změny. Ten nový pejsek by mohl být staršímu prospěšný, bude sranda a to mají psi nejradši.
M.D.
napsal(a):
Moc děkuji.
Večer to budeme ještě rozebírat s pritelem, tak uvidím, jak se rozhodnem.
On s přijmutím nemá problém (pritelovým rodičům jsme před pár lety pořídili štěně křížence československého ovčáka též z útulku a vychází spolu. To samé když mi kamarádka dovezla zachráněné koťátko též s tím neměl problém)
Spíš se bojím toho, aby se opravdu necítil odstrčený...že jsme ho "nahradili". Přece jen, kvůli jeho věku ho nebudeme moci brát na procházky sebou ![]()
Asi se spíš bojím víc já, přece jen, je to můj poklad a vždy jsem mu chtěla dopřát klidné a bezstarostné stáří.
Jednak gratuluju k úžasnýmu věku a k tomu, že je pesan i takhle v rámci možností vitální. Aby se necítil odstrčený musíte vybalancovat vy. Je to trochu náročnější na čas a vaši pozornost. My si brali ke dvanáctiletý feňuli štěndo. Fenka byla a je vitální, zvládá náš běžný režim. Takže procházky byly v pohodě. Musíte to opravdu spravedlivě rozdělit a v začátcích spíš naopak v pozornosti staříkovi přidat. Nenechat štěně aby ho moc masakrovalo (ale pochopitelně v klidu a laskavě ho to učit), podporovat staříka ve všech aktivitách domácích a klidně mu i nějakou, která mu bude vyhovovat přidat (jsou různé hry i pro méně aktivní psy). Rozhodně bych cvičila s každým zvlášť - první jde cvičit vždy staříček. Stačí kratičké sekvence, ale aby viděl, že je stále důležitý a ten první a jediný . Přidat mu na drbání, špitání do oušek, pobýt s ním na zahradě jen o samotě a tam se mu věnovat, třebas "házet" míček nebo prostě hry a aktivity, které děláte. Mrňouse od malička veďte k samostatnosti, aby uměl fungovat i jen s vámi. Když nebudete doma, tak je oddělujte, aby měl stařík klid na spaní, malej rarach se prochrupne a bude mít tendence řádit, to by dalo staříkovi zabrat. Dobře si to promyslete, proberte s přítelem- já třeba mám výhodu, že do psího života je silně zapojen i manžel, takže není problém psy semo tamo vzít každého zvlášť a jinam, podle potřeba a věku. Dneska je feňuli 14, mlaďasovi dva a fungují. On jí občas dává svou podporu, jako dřív dávala ona jemu a konečně mu dochází, že už s ní bitkařit nemůže . KDyž byl mrňous, tak s ním feňule válčila, učila ho, ale zase - pořád jsem to dozorovala, aby to on moc nepřeháněl, a případně korigovala, protože ona je neskutečně laskavá a trpělivá.
Pořídila jsem si k 11ti letému psovi štěně. Pes na tom zdravotně nebyl úplně nejlíp, pořízení štěněte nelituji. Staršímu psovi to pomohlo, ožil
. Akorát teda musím říct, že bych je nemohla nechat v mé nepřítomnosti spolu, protože vím, že mladší pes je hyperaktiv a nedal by staršímu pokoj. Ale jinak pokud jsem doma tak si spolu hrají, mladší pes se naučil, že si ke staršímu lehne a jen se okusují a hrají si v leže, nevyzývá ho k honění a blbnutí jako mladé psy.
Od začátku jsem je učila, že pamlsky a hračky dostávají oba, pokud starší pes jí a mladší je zrovna venku tak ví, že k němu nesmí. Něco jako že starší pes dostane pamlsek nebo tak první jsem neřešila. Prostě jsem zavolala jednoho - dala pamlsek, pak druhého dala pamlsek. Nebo je nechám sedět vedle sebe a pamlsky dávám nastřídačku. Starší pes už procházky také nezvládá, mladší naopak potřebuje pohybu spoustu. Takže když přijdu zvenčí s mlaďasem tak pak jdu a věnuji se jen starouškovi.
Ale asi záleží na povaze psa, znám psy, kteří štěně nepřijali. Přeju hodně štěstí ať to vyjde a gratuluji ke krásnému věku.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Eva z lesa
napsal(a):
Důležité je aby jste nového pejska přijala vy osobně, neomlouvejte se tomu starému. Musíte ho přijmout bez výhrad vy osobně a pak ho přijme i Váš starší pejsek. Ty potvory kopírují naše pocity. Pokud budete s novým pejskem šťastná vy, tak bude i Váš senior. Prvních pár dnů tomu všemu musíte dát čas, aby si mohl zvyknout na změny. Ten nový pejsek by mohl být staršímu prospěšný, bude sranda a to mají psi nejradši.
Za mě...nenechat štěně, aby psího seniora nadmíru "obtěžovalo"...někdy jsou malá štěňata moc akční a nenechají starého psa vydechnout...jinak mě se osvědčilo, to co jsem dělala, když třeba přibylo do rodiny mimčo, přesně tak u štěněte...ze staršího psa jsem udělala "parťáka" při výchově malého přírustku...a taky jsem staršího psa brala sólo na procházky, abysme si to užili jen my dva...hlavně aby si ten starší nepřipadal najednou "odstrčený"...to je podle mě to nejdůležitější...psi-samci vždy byli takové ty "chůvičky", zatímco feny spíš "vychovatelky"...alespoň u nás...