Štěně z bytu na zahradu

My měli ovčandu týden doma aby si na nás zvykla. Pak jsme postupně přesouvali na zahradu. Nejdřív na chvíli, pak na delší čas, až nakonec sama zjistila že venku je to zajímavější a domů už se ani netlačila. Samozřejmostí je, že se psovi budete co nejvíc věnovat. ČHP je venkovní plemeno a doma mu je většinou moc teplo, takže časem sám bude upředňostňovat venek před vnitřkem.

Děkuji moc :).

Já jsem u své hovawartky kombinovala oba způsoby, jako malá vyrůstala v domě, protože jsem chtěla, aby se tam uměla chovat, byla čistotná a nic neničila.10-15 let života psa je dlouhá doba, během které nevíte, co všechno se může přihodit a kam všude vás pes bude následovat (mě se toto např. vyplatilo, když přechodně kvůli péči o rodiče se mnou fena žila v pražském bytě a nedělalo jí to problém.
Počítejte s tím, že každé štěně se snaží být co nejblíže smečce, tak mu velí pud a pokud ho byť v dobré víře hned od začátku odstrčíte nebude to pro jeho psychiku ideální. Ta moje fenka jak rostla, tak jí to na zahradě bavilo víc a víc, začínala hlídat a i tak se postupně celkově nějak přirozeně osamostatňovala. I nadále žila v domě, ale se stálým přístupem ven a myslím, že jí toto vyhovovalo nejvíce.

Tak u mě to bylo u retrívra tak, že byl od začátku venku. Až asi na první týden, kdy byl v baráku, ale jen pokud jsem byla doma. Pak už tak nějak sám chtěl být venku, ale trávila jsem tam s ním všechen čas co byl možný. Pak už domů ani nechtěl, vydržel vždy pár minut a hrnul se ven, aby mu něco neuteklo. Ale to už asi ze zvyku, rád hlídal. Když jsme ho ke stáří museli mít v teple kvůli zdravotnímu stavu, tak doma prostě být nechtěl, nevydržel. Podařilo se nám ho naučit alespoň na chodbu, kde nebylo takové teplo. Ale i když jsme nechali otevřené dveře tak za náma do baráku nešel.

Druhý pes - u toho jsem od mala věděla, že bude v baráku. Je oproti předchozímu psovi dost závislák. Chce být pořád semnou, venku být nechce. Jen přes léto je v kotci venku pokud jsem v práci, jinak je doma. Pokud jsem na dvoře, je tam semnou a je spokojený, ale jakmile ho tam nechám samotného, tak jen sedí u dveří a čeká, až ho pustím domů. Ale věřím tomu, že je to jen o zvyku.

Jinak pokud bych věděla, že chci aby byl pes venku, tak já osobně bych si ho zezačátku brala domů, pokud budu doma a nebo se mu věnovala a trávila s ním čas venku, a v době mé nepřítomnosti bych ho nechávala jen venku. Což ale v zimě asi nebude moc dobré kvůli změně teplot.

Jinak třeba babička má fenu berňáka, cca do roka byla fena venku a domů chodila jen na návštěvy. Po roce si na to ale nějak zvykli a fena už byla doma trvale, i v noci a ven se chodila pouze venčit. Jenže pak zjistili, že jak je jen doma tak hrozně přibrala, takže asi po dvou letech co byla doma šla zase ven a domů chodí jen na "návštěvy" a zvykla si na to rychle.

Brala jsem si štěnda berňáka a za necelé dva měsíce samojeda rovnou do boudy. Berňucha přišel první a do boudy šel s koťátkem, které s ním sice přijelo, ale neznali se. I tak jsem si říkala, že tam alespoň(venku) nebude ani jeden sám. Vůbec neplakal a zvyknul si skvěle(jsem ale doma, tak jsem od samého rána byla s ním venku) Samík už přišel ke kamarádům, takže pro něj úplně super. Berňák byl celý život absolutní závislák, samík je už plemenem daný nezávislák. Takže o navázání se...to tak úplně není Štěnda šli poprvé do domu, když jim byl bezmála rok. Chovali se vzorně a nikdy nebyl v domě problém, že by něco ničili, počůrali apod. Jako dospělí už byli v domě, jak chtěli, ale víceméně nikdy moc nechtěli. Venku jsou raději a dobrovolně. Domů se vecpou zkontrolujou a jdou si lehnout ven. I dnes, když lilo od rána. Radši leží v zádveří. Jsem také ráda, když je mám doma, ale pro jejich zdraví si myslím, že to dobré není(střídání teplot) Vždycky jsme měli psy jen venku a v životě nestonali. Byla to samá dlouhosrstá plemena, respective dlouhosrstí voříšci

1-2 měsíce býval pes na noc doma, ale trávili jsme spoustu času venku, pak zjistil, že venku je to zajímavější a je tam pořád, do baráku chodí jen na návštěvy. :)
Upřímně si neumím představit malé štěně hnedka hodit do kotce/do boudy a nechat ho tam, já na to nejsem a takový postupný návyk mi vyhovoval i co se týče výchovy a vytvoření nějakého toho pouta s námi :).

"Říkám si, že když bude malé, bylo by lepší aby byl víc s námi a zvykl si na nás, ale pak mám zase strach, aby přesun ven nebyl šok..."
Věř, že jestli budeš něco opravdu potřebovat, tak navázanost psa na tebe! A uvědom si, co máš/budeš mít za plemeno...
Ten přesun ven přijde přirozeně s vývojem štěněte.

Já nechávám štěňata do roka doma a teprve kolem roka je postupně zvykám na kotec a venkovní pobyt... Hodně tohle přizpůsobuju konkrétnímu jedinci - mám psa, který šel do kotce v necelých deseti měsících a psa, který šel až ve čtrnácti měsících... Prostě když usoudím, že je pes doma dokonale socializovanej, zvládá všechno co potřebuju, umí se doma chovat, atd... tak ho postupně zvykám venku...

aneleh napsal(a):
Já nechávám štěňata do roka doma a teprve kolem roka je postupně zvykám na kotec a venkovní pobyt... Hodně tohle přizpůsobuju konkrétnímu jedinci - mám psa, který šel do kotce v necelých deseti měsících a psa, který šel až ve čtrnácti měsících... Prostě když usoudím, že je pes doma dokonale socializovanej, zvládá všechno co potřebuju, umí se doma chovat, atd... tak ho postupně zvykám venku...

Mám to opačně. Od začátku chci, aby štěndo jasně vědělo, kde je jeho místo, jeho doma. To je pro něj jeho zahrada a bouda. Až to veme za své, tak může i do domu. Jak vidím, tak má každý jiné zkušenosti a funguje to tak i tak. Pes je tvor přizpůsobivý a jak mu to stanovíte, tak to bude. Záleží jen na vás, jak si to sama v hlavě přeberete, která cesta se vám bude zdát lepší pro vás a hlavně lepší pro psa

"funguje to tak i tak"
ne, nefunguje to tak i tak. Fáze vývoje štěněte jsou neodsunutelné, nepřehoditelné, nezaměnitelné a jánevím jaké. A prostě jsou, to je fakt. Jaký to má dopad na psa a jeho soužití s člověkem závisí na plemeni, na individuální povaze (nervové soustavě!) psa, na způsobu života společného, nebo taky nespolečného.
U ČHP (znovu - jak plemeno vzniklo? jak je staré? jakým způsobem jsou prověřovány povahy do chovu? co z toho vyplývá?) bych si fakt na té navázanosti na člověka dala záležet.

První "venkovní" fenu jsem si jako štěně přivezla v květnu, byla od narození odchovaná venku. Od prvního dne chtěla být v noci venku, tak byla v kotci. Celý den pak s někým z rodiny venku, doma, jak chtěla. Druhou fenu jsme si přivezli na konci listopadu, též odchovaná venku, od prvního dne byla v noci venku v kotci vedle starší feny, před den s ní na zahradě a s námi venku nebo doma. Tím, že byla jako štěně přes zimu, kdy lidi zase tolik času venku netráví, byla hodně často doma, ale vždy jen na chvíli, třeba 5x za odpoledne po 15-20 minutách. V roce bydlí a žije převážně venku, ale ráda se přijde domů pomazlit. Je to pastevecké plemeno.

My to měli s ovčandou vlastně obráceně...první tři týdny bydlela se mnou v bytě, hlavně teda i díky tomu, že chytla parvo...mezitím se na zahradě postavil velký "luxusní" kotec se zateplenou boudou 1+1 a po uzdravení jsme začali na kotec zvykat, feňuli jsme měli na léto, takže s ní na zahradě přes den defakto furt někdo byl a na noc, po jídle, se zavírala do kotce, hlavně kvůli tomu, aby se nepohybovala u branky a někdo jí neukrad (v té době několik takových případů u nás bylo), vydrželi jsme to asi půl roku a pak jsme zjistili, že takové soužití se psem je pro nás naprosto nevyhovující, takže se fena stala fenou domácí s trvalým přístupem na zahradu.
Přikláním se, ale k názoru aneleh, psa bych si taky nechala doma cca do roku, nebo do té doby, až bych viděla, že už to není mimino, co se nutně potřebuje držet máminy sukně a pak bych ho zvykala ven...
Ale co se tohodle tématu týče, tak co člověk, to názor...

Preferuji to, aby štěně bylo doma i venku, aby se naučilo chovat v civilizaci i bylo samostatné. Takže malé štěně sice bydlí většinou od počátku venku (většinou mám totiž štěňata, která byla i venku u chovatele). Co nejčastěji si je ale beru domů. Pokud jsem v práci, tak štěněti to doma stejně nic nedá a navíc nemusím riskovat rozkousání věcí a znečistění bytu, tak to je štěně venku. Výhoda samozřejmě je, že mám psů více, takže štěně není nikdy samo. Asi záleží hodně na plemeni a potom na tom, co od psa do budoucna očekávám. Jestli chci venkovního hlídače, chodí domů jen na návštěvy, jestli chci pokojového povaleče, ten potom se chodí ven jen venčit (a samozřejmě na procházky - což ale s venkovním psem absolvuji také). Problém je zima, kdy velké střídání teplot nedělá žádnému organismu dobře. Takže, pokud si beru v zimě štěně z venkovního odchovu, dávám ho hned ven, pokud z bytu, tak je tak do března doma (záleží na počasí).

aneleh napsal(a):
Já nechávám štěňata do roka doma a teprve kolem roka je postupně zvykám na kotec a venkovní pobyt... Hodně tohle přizpůsobuju konkrétnímu jedinci - mám psa, který šel do kotce v necelých deseti měsících a psa, který šel až ve čtrnácti měsících... Prostě když usoudím, že je pes doma dokonale socializovanej, zvládá všechno co potřebuju, umí se doma chovat, atd... tak ho postupně zvykám venku...

Máme to u nás úplně stejně.A plně vyhovuje. Jinak už bych to neuměla ani nechtěla.

Miluji psy, nejen své. Ale - jsou to psi! Ne lidi. Pokud si pořídím, naprosto plánovaně, štěně, které bylo odchováno venku, jeho další určení ho posouvá na chov venku, není přece co řešit. Plemen, která nejsou právě štěstím bez sebe při umístění v domě, je dost. A ze zkušenosti vidím, že přírodní plemeno je naprosto šťastné. pokud může být venku a domů "zaběhnout", když se chce pomajchlovat.

"Pokud si pořídím, naprosto plánovaně, štěně, které bylo odchováno venku, jeho další určení ho posouvá na chov venku, není přece co řešit."
NE! Je co řešit a to potřeby štěněte! Ten odchod ven přijde přirozeně ale stejně tak přirozeně je třeba dát tomu štěněti jistotu jeho smečky! Dítě je taky "určeno" k odchodu z domova, tak ho někde po cestě z porodnice nechám na nádraží?! NE, on ten živočich od narození prochází nějakým vývojem který přináší různé potřeby...

Sousedka má teď 5-6ti měsíční štěně ČHP, mají slečnu venku (bo špína ) a sama přiznává, že by potřebovala být s nimi doma (a možná už ji tam má)...není to s ní jednoduché a strašně jí chybí (štěněti) právě ta úzká navázanost a tím i ta potřebná opora svého člověka.

Nechápu, že to někdo nechápe.

Nebo pořiďte další dvě štěňata, ať ten první není sám

My jsme si před 5ti měsíci koupily štěně ovčáka, první týden s ním byla přítelkyně doma a poté muselo být přez den na zahradě, když jsme šli do práce. Když jsme přišli, tak jsme ho hned braly domů. Ze začátku plakalo, ale po týdnu si zvyklo a ted si pejsek dělá, co chce´´. Někdy spí venku, někdy doma. Vybírá si sám, ale venek drtivě převažuje a na nás doma kašle

Pro mě je nejdůležitější, aby se štěně naučilo fungovat v naší rodině... nikdy nevím, co mě v budoucnu čeká a nechci mít doma kotcového psa, který nemá naprosto žádné domácí návyky, neví, kde má v baráku místečko, má stres z televize, z našich dětí, atd... Proto mi štěňata vyrůstají do roka doma - aby tohle všechno bylo pro ně automatické a v pohodě. Protože to štěně se to učí snadno, bez přemýšlení... všechno je pro ně zábava a legrace - včetně 110cm velké ploché televize, kterou ti malí zmetci dneska ráno shodili a zničili :D.

aneleh napsal(a):
Pro mě je nejdůležitější, aby se štěně naučilo fungovat v naší rodině... nikdy nevím, co mě v budoucnu čeká a nechci mít doma kotcového psa, který nemá naprosto žádné domácí návyky, neví, kde má v baráku místečko, má stres z televize, z našich dětí, atd... Proto mi štěňata vyrůstají do roka doma - aby tohle všechno bylo pro ně automatické a v pohodě. Protože to štěně se to učí snadno, bez přemýšlení... všechno je pro ně zábava a legrace - včetně 110cm velké ploché televize, kterou ti malí zmetci dneska ráno shodili a zničili :D.

Nechci vás přesvědčovat o své pravdě, jen máte možná trochu zkreslené představy. Mám psy zahradní, ale nikoliv kotcové. Kotec nemám a neuznávám. Přesto, že psi byli do roka jen v zahradě a nikdy v domě, se teď jako psi i domácí, chovají doma naprosto vzorně. Ne, nejsou vyjukaní z ničeho, ani z velké televize, ani z domácích spotřebičů. Možná právě proto, že tohle zažili už jako dospělí a vyrovnaní psi. A ano, byla to určitě i má vypočítavost a pohodlnost, když jsem do zbrusu nového domu nechtěla štěňata. Nemusela sčítat škody a hlídat i ušima. Druhá věc je, že má celodenní práce je v zahradě, takže psi tam byli sami jen minimálně(a v noci se spí ) a že jsem zvyklá na psy venku, v široké rodině jsme nikdy bytového psa neměli.

lesnížínka napsal(a):
Nechci vás přesvědčovat o své pravdě, jen máte možná trochu zkreslené představy. Mám psy zahradní, ale nikoliv kotcové. Kotec nemám a neuznávám. Přesto, že psi byli do roka jen v zahradě a nikdy v domě, se teď jako psi i domácí, chovají doma naprosto vzorně. Ne, nejsou vyjukaní z ničeho, ani z velké televize, ani z domácích spotřebičů. Možná právě proto, že tohle zažili už jako dospělí a vyrovnaní psi. A ano, byla to určitě i má vypočítavost a pohodlnost, když jsem do zbrusu nového domu nechtěla štěňata. Nemusela sčítat škody a hlídat i ušima. Druhá věc je, že má celodenní práce je v zahradě, takže psi tam byli sami jen minimálně(a v noci se spí ) a že jsem zvyklá na psy venku, v široké rodině jsme nikdy bytového psa neměli.

No vidíte a já si přesně z takového prostředí - tedy pes zahradní - koupila roční fenu- venku zcela vyrovnanou to ano.
Ale do domu nejdřív vůbec nechtěla, byla velmi nejistá i jen z toho, že na verandě dlažba a přechod do další místnosti třeba na lino.. Pračka ji vylekala, tv taky, běžný ruch domáctnosti prostě neznala
Samozdřejmě, že to po čase dala a dnes už ji nevyděsí ani nic..

Mám zkrátka také lepší zkušenost cca do toho +- roku mít psa doma a postupně učit ven.Přesně jak píše Aneleh - pes si na vše v klidu a pohodě zvykne - nejen na chod domáctnosti, návštěvy, děti, místa kde může a kam nemůže atd. taky pochytí různá slovíčka co prostě venku nepoužijete, ale doma jo takže se pes i učí..krom toho ho máte neustále na očích takže se ho naučíte lépe "číst" ale stejně tak i on vás..
Že toho mnoho zničí - některý jedinec ano jiný zase ne..

Každýmu to prostě funguje nebo vyhovuje jinak a obecně se asi nedá říct co je lepší.Je to o konkrétní zkušenosti řekla bych.

Já bych prostě samotné štěně hned ze startu ven nedala a to ani pastevce.

bhk - Přesně jak píše Aneleh - pes si na vše v klidu a pohodě zvykne - nejen na chod domáctnosti, návštěvy, děti, místa kde může a kam nemůže atd. taky pochytí různá slovíčka co prostě venku nepoužijete, ale doma jo takže se pes i učí..krom toho ho máte neustále na očích takže se ho naučíte lépe "číst" ale stejně tak i on vás.. - chápu, jak to myslíte. Ale on je také pes zahradní(ten, co je celý den sám v zahradě a nikdo si ho nevšimne) a pes zahradní, co máme my, tj: celý den pracuju v zahradě,10měsíců v roce, takže psi tam nikdy nebyli dlouho sami, muž každou volnou chvíli také, návštěvy příjímáme na terase venku, návštěvy chodí po zahradě, děti návštěv lítají se psy po zahradě, tenisti chodí zahradou na kurt, u nás se žije spíš venku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Pokud si pořídím, naprosto plánovaně, štěně, které bylo odchováno venku, jeho další určení ho posouvá na chov venku, není přece co řešit."
NE! Je co řešit a to potřeby štěněte! Ten odchod ven přijde přirozeně ale stejně tak přirozeně je třeba dát tomu štěněti jistotu jeho smečky! Dítě je taky "určeno" k odchodu z domova, tak ho někde po cestě z porodnice nechám na nádraží?! NE, on ten živočich od narození prochází nějakým vývojem který přináší různé potřeby...

Sousedka má teď 5-6ti měsíční štěně ČHP, mají slečnu venku (bo špína ) a sama přiznává, že by potřebovala být s nimi doma (a možná už ji tam má)...není to s ní jednoduché a strašně jí chybí (štěněti) právě ta úzká navázanost a tím i ta potřebná opora svého člověka.

Naprostý souhlas. To co do štěněte vložím v začátcích a to můžu díky tomu, že jsme spolu doma v mnohem větším kontaktu - se mi pak časem nasčítá.

lesnížínka napsal(a):
Nechci vás přesvědčovat o své pravdě, jen máte možná trochu zkreslené představy. Mám psy zahradní, ale nikoliv kotcové. Kotec nemám a neuznávám. Přesto, že psi byli do roka jen v zahradě a nikdy v domě, se teď jako psi i domácí, chovají doma naprosto vzorně. Ne, nejsou vyjukaní z ničeho, ani z velké televize, ani z domácích spotřebičů. Možná právě proto, že tohle zažili už jako dospělí a vyrovnaní psi. A ano, byla to určitě i má vypočítavost a pohodlnost, když jsem do zbrusu nového domu nechtěla štěňata. Nemusela sčítat škody a hlídat i ušima. Druhá věc je, že má celodenní práce je v zahradě, takže psi tam byli sami jen minimálně(a v noci se spí ) a že jsem zvyklá na psy venku, v široké rodině jsme nikdy bytového psa neměli.

Souhlasím s bhk - desetiměsíční fena z kotce a rozhodně je pro ni všechno novinka. Začalo to vchodovýma dveřma a skleněnou výplní, přes televizi, zrcadlo, vybírání koše, snahu o lození po lince, ohryzávání nábytku, kohoutků od topení, ...a mohla bych pokračovat dál. Zatímco u štěněte bych tohle měla pořešený poměrně rychle, u ní to zabere dost času a věř mi, že musím hlídat mnohem mnohem víc, protože v dospělosti má ten pes mnohem větší dosah, než jako štěně.

Zrzavci napsal(a):
Souhlasím s bhk - desetiměsíční fena z kotce a rozhodně je pro ni všechno novinka. Začalo to vchodovýma dveřma a skleněnou výplní, přes televizi, zrcadlo, vybírání koše, snahu o lození po lince, ohryzávání nábytku, kohoutků od topení, ...a mohla bych pokračovat dál. Zatímco u štěněte bych tohle měla pořešený poměrně rychle, u ní to zabere dost času a věř mi, že musím hlídat mnohem mnohem víc, protože v dospělosti má ten pes mnohem větší dosah, než jako štěně.

No vždyť jsem psala, že zahradní a zahradní pes je u mnohých rozdíl, o psech, kteří tráví většinu dne v kotci ani nemluvě...

lesnížínka napsal(a):
bhk - Přesně jak píše Aneleh - pes si na vše v klidu a pohodě zvykne - nejen na chod domáctnosti, návštěvy, děti, místa kde může a kam nemůže atd. taky pochytí různá slovíčka co prostě venku nepoužijete, ale doma jo takže se pes i učí..krom toho ho máte neustále na očích takže se ho naučíte lépe "číst" ale stejně tak i on vás.. - chápu, jak to myslíte. Ale on je také pes zahradní(ten, co je celý den sám v zahradě a nikdo si ho nevšimne) a pes zahradní, co máme my, tj: celý den pracuju v zahradě,10měsíců v roce, takže psi tam nikdy nebyli dlouho sami, muž každou volnou chvíli také, návštěvy příjímáme na terase venku, návštěvy chodí po zahradě, děti návštěv lítají se psy po zahradě, tenisti chodí zahradou na kurt, u nás se žije spíš venku.

Můžu se zeptat, vy nechodíte do práce?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můžu se zeptat, vy nechodíte do práce?

Už ne, jsem žena v domácnosti, tedy spíše zahradnice. A jsem celkem nenáročná na provoz, stačí tepláky od ťonga

lesnížínka napsal(a):
Už ne, jsem žena v domácnosti, tedy spíše zahradnice. A jsem celkem nenáročná na provoz, stačí tepláky od ťonga

No myslím, že s tou vaší úžasnou zahradou je to regulérní práce na plný úvazek

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No myslím, že s tou vaší úžasnou zahradou je to regulérní práce na plný úvazek

To vím já, možná je to jasné i vám a pár lidem, co se zahradou také zabývají Většina si myslím, tu práci vůbec neumí představit. Ne jen, že je fyzicky velmi náročná, ale zatím co někdo v kanceláři tu nudu ukončí v 17h, já dopoledne uklízím dům, následně jdu do zahrady, kolem 16h si dám oběd, v létě do 20 (či 22h podle toho, obden chodím se psem na velkou prochajdu) pracuju v zahradě a pak jdu se psem. Pokud ten den nejdu, peču něco k snídani. Když se ještě máma ptala, jestli budou i děti, říkala jsem jí probůh kam bys tam zakomponovala péči o ně? Teď, když tady se mnou občas je, říká: ne, vy nemůžete mít děti, nevím tak kdy by jsi na ně měla čas Ale nechci, aby to vypadalo, že si stěžuju! Tento život jsem si tak naplánovala, zařídila a jsem tak spokojená a šťastná jako blecha Celý den jsem se psy a kočkama venku na čerstvém vzduchu,10let, co tak funguju, jsem nebyla nemocná Zelovoc si vypěstuju sama, bez chemií, víme, co jíme Jediné, co mi ty pocity neustále kazí, je bohužel to, že nám umřel Berunka(berňák) a to počasí, co tu poslední léta panuje. To jsou bohužel věci, co ničím neovlivníme...

lesnížínka napsal(a):
To vím já, možná je to jasné i vám a pár lidem, co se zahradou také zabývají Většina si myslím, tu práci vůbec neumí představit. Ne jen, že je fyzicky velmi náročná, ale zatím co někdo v kanceláři tu nudu ukončí v 17h, já dopoledne uklízím dům, následně jdu do zahrady, kolem 16h si dám oběd, v létě do 20 (či 22h podle toho, obden chodím se psem na velkou prochajdu) pracuju v zahradě a pak jdu se psem. Pokud ten den nejdu, peču něco k snídani. Když se ještě máma ptala, jestli budou i děti, říkala jsem jí probůh kam bys tam zakomponovala péči o ně? Teď, když tady se mnou občas je, říká: ne, vy nemůžete mít děti, nevím tak kdy by jsi na ně měla čas Ale nechci, aby to vypadalo, že si stěžuju! Tento život jsem si tak naplánovala, zařídila a jsem tak spokojená a šťastná jako blecha Celý den jsem se psy a kočkama venku na čerstvém vzduchu,10let, co tak funguju, jsem nebyla nemocná Zelovoc si vypěstuju sama, bez chemií, víme, co jíme Jediné, co mi ty pocity neustále kazí, je bohužel to, že nám umřel Berunka(berňák) a to počasí, co tu poslední léta panuje. To jsou bohužel věci, co ničím neovlivníme...

No a nebude nový berňucha?

lesnížínka napsal(a):
To vím já, možná je to jasné i vám a pár lidem, co se zahradou také zabývají Většina si myslím, tu práci vůbec neumí představit. Ne jen, že je fyzicky velmi náročná, ale zatím co někdo v kanceláři tu nudu ukončí v 17h, já dopoledne uklízím dům, následně jdu do zahrady, kolem 16h si dám oběd, v létě do 20 (či 22h podle toho, obden chodím se psem na velkou prochajdu) pracuju v zahradě a pak jdu se psem. Pokud ten den nejdu, peču něco k snídani. Když se ještě máma ptala, jestli budou i děti, říkala jsem jí probůh kam bys tam zakomponovala péči o ně? Teď, když tady se mnou občas je, říká: ne, vy nemůžete mít děti, nevím tak kdy by jsi na ně měla čas Ale nechci, aby to vypadalo, že si stěžuju! Tento život jsem si tak naplánovala, zařídila a jsem tak spokojená a šťastná jako blecha Celý den jsem se psy a kočkama venku na čerstvém vzduchu,10let, co tak funguju, jsem nebyla nemocná Zelovoc si vypěstuju sama, bez chemií, víme, co jíme Jediné, co mi ty pocity neustále kazí, je bohužel to, že nám umřel Berunka(berňák) a to počasí, co tu poslední léta panuje. To jsou bohužel věci, co ničím neovlivníme...

No opravdu si neumím představit, že byste ještě chodila normálně do práce...
Je to přesně o tom, co píšete, udělat si život, tak aby byl člověk šťastný...mám to taky tak a spousta lidí mě taky nechápe

fikovnice napsal(a):
No a nebude nový berňucha?

Ne, nebude. Já už se s tím začínám smiřovat a rozmazluju o to víc samíka Muž má asi pravdu v tom že: cíleně jsme si pořídili dvě štěnda, aby si kluci od mala(a dvě koťata, aby i s nima) na sebe zvyknuli a eliminovali jsme konflikty. To se povedlo 100% a vlastně jsem si od začátku byla jistá, že to vyjde, když k nim budem přistupovat, jako jsme to dělali. Teď si pořídit další štěndo, bych si prostě už jistá nebyla, situace je to jiná. Nevím, jestli by samík nežárlil a neodmítal psa, co není náš Beruška. K ostatním psům se umí chovat slušně ne, že ne, ale napakovat mu ho domů, není totéž A co pak? Oddělovat, nervit, že je nemůžu nechat bez dozoru. Prostě by jsme si to mohli hodně zkomplikovat a to nikdo nechce. A ještě do toho kočky, které by nový pes také musel snášet, ale hlavně ony jeho. Muž řekl, že nejlíp bude, si znova, až ani Woriček nebude, pořídit zase dvě štěnda spolu. Jen nevím, jestli na dva velké psy, výchovu, bude ještě dost sil, nejsme také už nejmladší...

lesnížínka napsal(a):
Ne, nebude. Já už se s tím začínám smiřovat a rozmazluju o to víc samíka Muž má asi pravdu v tom že: cíleně jsme si pořídili dvě štěnda, aby si kluci od mala(a dvě koťata, aby i s nima) na sebe zvyknuli a eliminovali jsme konflikty. To se povedlo 100% a vlastně jsem si od začátku byla jistá, že to vyjde, když k nim budem přistupovat, jako jsme to dělali. Teď si pořídit další štěndo, bych si prostě už jistá nebyla, situace je to jiná. Nevím, jestli by samík nežárlil a neodmítal psa, co není náš Beruška. K ostatním psům se umí chovat slušně ne, že ne, ale napakovat mu ho domů, není totéž A co pak? Oddělovat, nervit, že je nemůžu nechat bez dozoru. Prostě by jsme si to mohli hodně zkomplikovat a to nikdo nechce. A ještě do toho kočky, které by nový pes také musel snášet, ale hlavně ony jeho. Muž řekl, že nejlíp bude, si znova, až ani Woriček nebude, pořídit zase dvě štěnda spolu. Jen nevím, jestli na dva velké psy, výchovu, bude ještě dost sil, nejsme také už nejmladší...

No jo, to je také pravda...