Už nějakou dobu mi vrtá hlavou jedna věc týkající se našeho staršího psa. Je to spíš pes mojí mámy, se kterou nesdílíme společné prostory, přesto spolu chodíme často venčit a i psi se ze začátku neustále potkávali.
Pesan před nedávnem někde sebral nějakou kost a malý úlomek se někde na cestě šprajcnul a ne a ne ven. Hned, jak si mamka všimla, že se něco děje, jela na veterinu, kde se vet nejdřív pokusil dostat kost ven normálně a pes dostal nějaký čípek, po kterém úlomek měl vyjít.
Ovšem nevyšel, pes už vypadal opravdu zle, tak se muselo co nejrychleji zakročit a vyndal mu ho pod narkózou.
Pes (10let) byl do té doby naprosto nekonfliktní, pro náhodné nevychované psí hajzly spíš takový otloukánek, ale rozhodně jsme ho nedali - ale asi třikrát se nám za jeho život stalo, že po nás vlítnul nekontrolovatelný agresor. On většinou všechny psy ignoroval, sám nikdy nezačal vůbec nic, prostě si šel dál po svém, psích kamarádů pár měl.
Nicméně - od té doby, co se vrátil z veteriny a postupně se oklepal z narkózy, začal být na ostatní psy dost protivný. Snese snad už jen dvě feny. Po jiných psech vyjíždí, takže na volno už chodí stále méně.
Jednou chtěl napadnout malé štěně jezevčíka - odhadem tak tříměsíční.
I po mojí Laře už by šel - nemůžeme je nechat spolu. Přitom psi bývají k fenám celkově takoví mírnější - alespoň to tedy vidím kolem sebe u jiných psů. A navíc ke štěňatům. Teď je jí čerstvých 5 měsíců, v té době, kdy po ní vážně vystartoval jí bylo jen něco málo přes 4 měsíce, takže jsem měla za to, že většina psů po takhle starém štěněti přece nevyletí.
Nevím, co mu kde přeplo. Ten první den po zákroku byl až nebývale hodný - nikdy nebyl nijak zvlášť vychovaný, co se poslušnosti týče, povely poslouchal, když se mu chtělo. Ale najednou splnil každý příkaz napoprvé, držel se mámě u nohy, byl jak milius. No, od druhého dne se z něj stal morous, který by si až na ty dvě výjimky, s radostí do psů kousnul. Nenapadá vás, proč? Vždyť mu přece toho veta žádný pes nezpůsobil.
Je mi to líto i proto, že Lara ho měla (a pořád očividně má, když vidím, jak by za ním nejraději běžela) strašně ráda. Jenže nemůžeme se k němu vůbec přiblížit, jinak by hned startoval.
lev
napsal(a):
Může mít ještě bolesti, nebo nepříjemné pocity po operaci a je zcela normální, že starej dědek se nekámoší se štěńatama, ty mu lezou na nervy. Možná by mu chtělo připomenout dobré vychování. Třeba je nyní i více rozmazlen, tak si troufá.
Bolesti ani nepříjemné pocity už určitě nemá. Pár týdnů už to bude a hlavně se dál chová jinak úplně normálně. Že by ho něco bolelo by se určitě projevilo i jinak, než změnou chování ke psům.
Že se nebude kamarádit se štěňaty je úplně normální u takového dědouše. Nikdo ho do toho ani nenutí. Ovšem, právě jedna z těch dvou fen, které jako jediné snese je dost divoká, rok a půl stará labradorka, za jejíž chování by jí kdejaký mnohem mladší pes minimálně pořádně seřval, on s ní sice už nějakou dobu nejančí jako štěně, ale nechá ji, aby do něj šťouchala, skákala před něj atd a občas se ještě přidá. Ne ale s takovou vervou, jako kdyby byl mladší.
Ale bylo by mi jedno, kdyby byl ke štěňatům a psům obecně jen protivný, třeba zavrčel, ať se drží dál. Jenže třeba na toho malého jezevčíka hned vyletěl a chtěl jít po něm, jen ho viděl a to prcek jen běžel kolem, dost daleko od něj. Normálně by z toho vůbec nevyvodil, že běží k němu.
Co se psů týče, nikdy s ním zkrátka nebyl žádný problém, nikdy nebyl důvod bát se pustit ho s jinými.
To, že nemá bolesti nemůžete vědět, já např. po narkóze téměř 3 měsíce trpěla opravdu velkými bolestmi hlavy, nikdy předtím (a ani nyní ťuk ťuk) jsem toto neznala. Podle toho, co popisujete si myslím, že pes není zdravotně ok, proto si sám sebe hlídá (cítí se oslabený) a řeší to preventivně ofenzivou.
manbea
napsal(a):
To, že nemá bolesti nemůžete vědět, já např. po narkóze téměř 3 měsíce trpěla opravdu velkými bolestmi hlavy, nikdy předtím (a ani nyní ťuk ťuk) jsem toto neznala. Podle toho, co popisujete si myslím, že pes není zdravotně ok, proto si sám sebe hlídá (cítí se oslabený) a řeší to preventivně ofenzivou.
A je možné nějak vůbec přijít na to, kdyby něco nebylo v pořádku?
Asi týden potom s ním máma byla u veta na kontrole. Nevím, co za vyšetření se dělalo, nebyla jsem u toho. Každopádně, výsledek byl takový, že pes je ok. Tak nevím.