Stanovení hranic pro kočky

Výhodou je to stěhování, kdy změní prostředí a od začátku bych je tak do ložnice nepouštěla. Naše kočeny taky nemůžou po celém domě a nijak tím netrpí. Ale kam nechci, aby chodily, tam se musí zavřít. :) Jo, pozor, některé jsou tak šikovné, že si samy i otevřou. :).

Nechte zavřenou kuchyň a ložnici.
Postupně, po čase, můžete povolovat. Nebo ne.
Jde to.
U nás kočka na stole - neexistuje.
Máme je moc rádi
a povolíme ledacos, ale stůl fakt ne.
Respektují to.

ladd napsal(a):
Jak velký životní prostor zbude kočkám, pokud je nebudete pouštět do ložnice?
Kočky se naučit dají co nesmějí. Když skočí kam nemají, tak je odtamtud důsledně sundavat. Mějte ale na paměti, že kočky jsou dost konzervativní, takže pro ně bude velký stres stěhování a i to, že do domácnosti přibude nový člen - Vy. Snažte se je co nejvíc mazlit, hrát si s nimi ale ne na sílu, jen když chtějí a podávat jim pamlsky, krmte je Vy. Jinak se také můžete dočkat negativních projevů stresu, jako kálení, čůraní kde nemají. Mějte hlavně na paměti, že kočka není pes, tedy tvor od kterého je očekávána bezpodmínečná poslušnost, ale citlivý tvor, kterého si musíte předcházet (uctívat a posluhovat ). Pokud se spolu žijete, tak třeba nakonec zjistíte, že Vám kočky v ložnici nebo v posteli nevadí (na stole nebo kuchynské lince vadí i mě).
Ještě poznámka, když něco nedělá kočka ve Vaší přítomnosti vůbec neznamená, že to nedělá, když tam nejste. Ze stolu a z kuchyňské linky veškeré poztraviny uklízet.
Na Prima ZOOM dávali pořad "Má pekelná kočka". V případě problému doporučuji shlédnout.
Na závěr jeden citát, který je přesně vystihuje: "Ve starém Egyptě byly kočky uctívány jako bohyně. Dodnes na to nezapoměly.".

Krásně napsané! Hlavně ten závěr!
A vypíchla bych z Vašeho psaní riziko pomočování či kadění v novém bytě, v nové společnosti. To je velmi nepříjemná věc, ale myslím, že pravděpodobnost, že se to třeba načas stane, není zas až tak malá. Takže raději počítat s horší variantou a pak být mile překvapen. Za event. kálení a močení mimo WC samozřejmě netrestat, ale toto téma tu už proběhlo x-krát!

Děkuji za rady, co se týče koček, zvykle na mě jsou, jsem u přítele prakticky doma už teď, stěhujeme se do jiného města z kvůli zaměstnání. Kocour je mazel největšího kalibru a běžně se mnou spí, jak mile přítel odejde, ale jelikož mám slabou alergii v podobě rýmy, není to pro mě vyhovující. Kočka byla trochu oříšek, ale po čtyřech měsících můžu říct, že jsme kámošky, už ke mě sama chodí, mazlí se. Vím, že ve chvíli, kdy se přestěhujeme to bude o něčem trochu jiném, ale myslím, že základ máme dobrý.

Co se týče prostoru, chceme do bytu 2+1, takže myslím, že prostoru budou mít dost.

Ještě jednou dík, za rady, budeme se jich určitě držet a snad to společně zvládneme.

Vašemu příteli moc nezávidím. Napoprvé jsem chtěla napsat, abyste si ho vážila, že má rád kočky. Moc takových chlapů totiž není.
Mám totiž kolem sebe naopak muže, jejichž jediným projevem vůči mým kočkám je "chytl bych to za ocas a letělo by to z okna".
To je stejně zajímavé, že se vždycky v té dvojici najde něco, v čem se ti dva aktéři odlišují... Časem i razantně.
Na základě zkušeností odhaduji, že vám to spolu klapat nebude. Obzvlášť až Vám kočky zachlupatí nebo rozdrápou oblečení, křesla, až se pozvrací na novou podlahu, vyčůrají do květináče...
Aby měl někdo kočky v bytě, musí je mít opravdu rád, nejen je kvůli partnerovi trpět.

A opakuji poněkolikáté: člověk, který má rád, že může někoho vycvičit a že ho tedy někdo (aspoň to bezbranné zvíře) poslouchá, by se nad svou povahou měl trošku zamyslet.

Vašemu příteli moc nezávidím. Napoprvé jsem chtěla napsat, abyste si ho vážila, že má rád kočky. Moc takových chlapů totiž není.


Já bych to řekla jinak. Plno lidí, chovem zvířat jako kočka nepolíbených, má vůči nim předsudky. Za sebe můžu říct, měla jsem dva partnery nekočkaře, a oba si mého bytového kocourka v brzké době velmi oblíbili /a to jeden z nich trpěl i alergií/.

Nevěř lidem, co nemají rádi zvířata.

joanne.s napsal(a):
Vašemu příteli moc nezávidím. Napoprvé jsem chtěla napsat, abyste si ho vážila, že má rád kočky. Moc takových chlapů totiž není.


Já bych to řekla jinak. Plno lidí, chovem zvířat jako kočka nepolíbených, má vůči nim předsudky. Za sebe můžu říct, měla jsem dva partnery nekočkaře, a oba si mého bytového kocourka v brzké době velmi oblíbili /a to jeden z nich trpěl i alergií/.

Nevěř lidem, co nemají rádi zvířata.

Ano, ty předsudky... můj partner, pocházející z rodiny, kde doma zvíře nepřicházelo v úvahu, od začátku hlásal, že nechápe, jak může mít chlap rád kočku (ve smyslu, že je asi vyšinutý) a chvíli si zřejmě namlouval, že bych kočky mohla dát pryč.. Tak teď žije s mými dvěma a bere je na milost, i po nich uklidí a dokonce jim jednou sám od sebe nakrájel maso, ale rozhodně by si je sám od sebe nepořídil.
A pokud nemá náladu, kočky jsou první, co zmíní.
Zbytek rodinného mužského osazenstva plus všichni známí, kromě jednoho kolegy, si klepou na čelo, že mám kočky a "nevyhodím to" z toho nového a pěkného bytu...
Proto říkám, že lidé, kteří "nemusí" některá zvířata, to v partnerství s lidmi, milovníky zvířat, lehké nemají, a platí to i opačně.

Poslední větě nerozumím .

RomčaJelča napsal(a):
Vašemu příteli moc nezávidím. Napoprvé jsem chtěla napsat, abyste si ho vážila, že má rád kočky. Moc takových chlapů totiž není.
Mám totiž kolem sebe naopak muže, jejichž jediným projevem vůči mým kočkám je "chytl bych to za ocas a letělo by to z okna".
To je stejně zajímavé, že se vždycky v té dvojici najde něco, v čem se ti dva aktéři odlišují... Časem i razantně.
Na základě zkušeností odhaduji, že vám to spolu klapat nebude. Obzvlášť až Vám kočky zachlupatí nebo rozdrápou oblečení, křesla, až se pozvrací na novou podlahu, vyčůrají do květináče...
Aby měl někdo kočky v bytě, musí je mít opravdu rád, nejen je kvůli partnerovi trpět.

A opakuji poněkolikáté: člověk, který má rád, že může někoho vycvičit a že ho tedy někdo (aspoň to bezbranné zvíře) poslouchá, by se nad svou povahou měl trošku zamyslet.

Váš názor mě opravdu fascinuje, jak můžete říct, že nám to nebude klapat dle jednoho příspěvku nebo že vám není hanba napsat, že mému příteli nezávidíte...

Po kočkách uklízím prakticky denně, oblečení už mi zničily (stejně jako psi, které mám doma), uklízení po zvracejícím zvířeti, či uklízení moči/výkalů mi cizí není, mám doma tři psi, z toho jeden to dělá úmyslně ze vzteku, v tomhle se kočka od psa zase tolik neliší. Ani jedna z těchto věcí mi nevadí natolik, abych se kvůli tomu s přítelem hádala nebo mu něco vyčítala. Zvířata mám opravdu a upřímně ráda, jen prostě některá více, některá méně a s kočkami nemám zase tolik zkušeností... a nejde mi o nic víc, než o nastavení hranic. Myslím, že z diskuze jde vidět, že nejsem jediná, kdo to tak chce a jde to, může to fungovat, viz. rapotacka11...

Neznáte ani mě, ani mého přítele, takže vás žádám, abyste si tyto komentáře odpustila, kdybych chtěla posouzení našeho vztahu, zeptám se lidí, kteří nás znají. Ne cizího člověka, co četl jeden příspěvek...

Co se týče posledního odstavce, k tomu se raději vyjadřovat nebudu, očividně jste absolutně nepochopila záměr mého příspěvku...

joanne.s napsal(a):
Vašemu příteli moc nezávidím. Napoprvé jsem chtěla napsat, abyste si ho vážila, že má rád kočky. Moc takových chlapů totiž není.


Já bych to řekla jinak. Plno lidí, chovem zvířat jako kočka nepolíbených, má vůči nim předsudky. Za sebe můžu říct, měla jsem dva partnery nekočkaře, a oba si mého bytového kocourka v brzké době velmi oblíbili /a to jeden z nich trpěl i alergií/.

Nevěř lidem, co nemají rádi zvířata.

Jak píšete, chovem koček jsem byla opravdu absolutně nepolíbená, návštěvy u babičky na vesnici, kde se kočky střídaly jak na běžícím pásu se nedá počítat...

Ač nejsem extra milovník koček, psiska mi budou vždy mnohem bližší a kočku bych si sama nepořídila, nic to nemění na faktu, že kočku i kocoura, které má přítel mám ráda. Nevadí mi ses nimi mazlit, uklízet po nich, dávat jim nažrat, jen tak koupit pamlsky, protože mi zrovna nějaké padly do oka, první kdo se mazlí, když přijdu k přítelovi je kocour a pak až přítel, jinak by to prostě nešlo... Jsou to mazlíci a nic proti tomu.

Ale myslím, že nechci tolik, když bych ráda jedla bez kočičího čumáku v talíři (kocourek to moc rád zkouší), nebo spala celou noc bez problému s dechem (astma + alergie)... A právě to byl záměr mého příspěvku.

Můžu vás ubezpečit, že zvířata opravdu ráda mám, doma ze mě jsou občas zoufalí, jak mám tendenci zachraňovat "kde co".

Ano, dost chlapů kočky moc nemusí - spíš psy. Je to jednoduché - psa vycvičíte, kočka si téměř vždy bude dělat nakonec to, co chce ona. :) A to chlapi moc nemají rádi, ty jsou spíš na tu disciplínu... taky si všimněte, kolik je chovatelů mezi pejskaři (tak 70% mužů,30% žen +-) a kolik mezi kočkaři (tak 95% žen,5% mužů)

Mishule: Já myslím, že u vás to bude v pohodě. U vás ten vztah ke zvířatům je u obou, dle mého měla Romča spíše namysli dvojice, kde jeden zvířata má rád a ten druhý ne a postupně to tomu prvnímu vyčítá.

Mishule: Když budete důslední, oba, jistě kočky naučíte, že se na stůl nesmí. Jiná věc je, co si dělají, když doma nejste - to si nedělám iluze u žádné kočky..
Co se spaní týče - pokud chcete spát v posteli bez koček, doporučuji se před kočkama v ložnici zavřít. Nevěřím, že se naučí spát někde vedle vás, není jak pes.

Poslední věta mého příspěvku rozhodně nemířila proti vám, je vidět, že zvířata ráda máte. Komentovala jsem příspěvek Romči o chlapech, kterým kočky vadí. Podle mě totiž skutečný milovník zvířat těžko může spokojeně žít s člověkem, který je jeho opakem.

mishule napsal(a):
Jak píšete, chovem koček jsem byla opravdu absolutně nepolíbená, návštěvy u babičky na vesnici, kde se kočky střídaly jak na běžícím pásu se nedá počítat...

Ač nejsem extra milovník koček, psiska mi budou vždy mnohem bližší a kočku bych si sama nepořídila, nic to nemění na faktu, že kočku i kocoura, které má přítel mám ráda. Nevadí mi ses nimi mazlit, uklízet po nich, dávat jim nažrat, jen tak koupit pamlsky, protože mi zrovna nějaké padly do oka, první kdo se mazlí, když přijdu k přítelovi je kocour a pak až přítel, jinak by to prostě nešlo... Jsou to mazlíci a nic proti tomu.

Ale myslím, že nechci tolik, když bych ráda jedla bez kočičího čumáku v talíři (kocourek to moc rád zkouší), nebo spala celou noc bez problému s dechem (astma + alergie)... A právě to byl záměr mého příspěvku.

Můžu vás ubezpečit, že zvířata opravdu ráda mám, doma ze mě jsou občas zoufalí, jak mám tendenci zachraňovat "kde co".

Já myslím, dle Vašich příspěvků, že i ty kočičandy budete mít časem ráda!

Váš názor mě opravdu fascinuje, jak můžete říct, že nám to nebude klapat dle jednoho příspěvku nebo že vám není hanba napsat, že mému příteli nezávidíte...

Mishule, vím, co píšu. Můj partner má ke kočkám asi takový vztah jako Vy.
Jednak vím, jak se chovají lidé, kteří moc třeba ty kočky nemusí (už teď se Vám nezamlouvá, že kočky můžou všude), a taky podle sebe vím, a tedy usuzuji na Vašeho partnera, jak bolí, když se ten druhý nad přirozeným chováním koček ošklíbá.

Ono je to tak - můžete kočku někam zavřít, abyste ji neměla v ložnici, když tedy nechcete, a klidně s tím Váš partner může souhlasit (o čemž nepochybuji, protože Vás má jistě rád), ale život je poněkud pestřejší a ne vždy vychází všecko tak, jak si naplánujeme.
Např. můj partner taky jako Vy nechtěl kočky v ložnici, tudíž jsme situaci řešili jejich zavřením do obýváku, kde mají veškeré pohodlí.
Fajn. Zdálo se být vyřešeno.
Ale jedna naše kočka tak usilovně cloumá dveřmi, že jsme v noci stejně vzhůru a s námi půl baráku (partnerovy reakce, který stejně jako Vy kočky nemusí, je zbytečné popisovat a dost pochybuji, že kdyby to u Vás proběhlo stejným způsobem, tak že byste zůstala v klidu a když nezůstanete v klidu, jakpak se asi bude žít partnerovi, kterému kočky v peřinách nevadí? Odpovězte si sama, když už Vás tak (zbytečně) čílí můj odhad...) , druhá zas stojí na zadních a škrábe a škrábe...taky je to v tom bytě slyšet.
Proto jsem trochu skeptik.
Vůbec to vůči Vám nemyslím zle - však nám za půl roku napište.
Samozřejmě záleží i na velikosti a uspořádání bytu a taky se může stát, že kočky někam zavřete, když Vám tedy vadí, a ony za celou noc ani nehlesnou.
Takt upřímně přeji hodně štěstí. Mě v tomto případě nepotkalo

lavacca napsal(a):
Mishule: Já myslím, že u vás to bude v pohodě. U vás ten vztah ke zvířatům je u obou, dle mého měla Romča spíše namysli dvojice, kde jeden zvířata má rád a ten druhý ne a postupně to tomu prvnímu vyčítá.

Jasně že to nemyslím zle - já to totiž zažívám na vlastní kůži. Partner taky zvířata nakrmí, dokonce po nich uklidí, ALE.
Ono ani tak nejde JENOM o vztah ke zvířeti, jako taky o to, co to zvíře dělá. Některé je klidné, některé ne. Každé má jiné zvyky a zlozvyky - zrovna na těchto stránkách asi kočkaři vědí své - že holt kočka není tak cvičitelná jako pes.
A pokud bude jeden z partnerů neustále upozorňovat na to, že je astmatik, alergik, že by kočka neměla tamto a tamto, tak se bohužel obávám, že ten druhý bude v docela svízelné situaci.
Když jsem napsala, že jejímu partnerovi nezávidím, v podstatě jsem tím mínila sebe a svoje pocity, takže tuším, jak to sestěhování a nároky mishule bude dotyčný prožívat.
A za tím odhadem si bohužel stojím.
Milovníkovi koček bývá opravdu dost líto, že ten druhý to neprožívá stejně. Skutečně to mnohdy naráží na praktické problémy v tom soužití v jedné domácnosti. Opravdu se nemám za co zakladatelce omlouvat.
Taky mám astma a kocour se mnou v posteli spí... I kdybych měla zdvojnásobit inhalaci Ventolinu . A taky proto, že kocour umí děsně mlátit zavřenými dveřmi (to bych si před rokem ani nepomyslela).-)...

RomčaJelča napsal(a):
Váš názor mě opravdu fascinuje, jak můžete říct, že nám to nebude klapat dle jednoho příspěvku nebo že vám není hanba napsat, že mému příteli nezávidíte...

Mishule, vím, co píšu. Můj partner má ke kočkám asi takový vztah jako Vy.
Jednak vím, jak se chovají lidé, kteří moc třeba ty kočky nemusí (už teď se Vám nezamlouvá, že kočky můžou všude), a taky podle sebe vím, a tedy usuzuji na Vašeho partnera, jak bolí, když se ten druhý nad přirozeným chováním koček ošklíbá.

Ono je to tak - můžete kočku někam zavřít, abyste ji neměla v ložnici, když tedy nechcete, a klidně s tím Váš partner může souhlasit (o čemž nepochybuji, protože Vás má jistě rád), ale život je poněkud pestřejší a ne vždy vychází všecko tak, jak si naplánujeme.
Např. můj partner taky jako Vy nechtěl kočky v ložnici, tudíž jsme situaci řešili jejich zavřením do obýváku, kde mají veškeré pohodlí.
Fajn. Zdálo se být vyřešeno.
Ale jedna naše kočka tak usilovně cloumá dveřmi, že jsme v noci stejně vzhůru a s námi půl baráku (partnerovy reakce, který stejně jako Vy kočky nemusí, je zbytečné popisovat a dost pochybuji, že kdyby to u Vás proběhlo stejným způsobem, tak že byste zůstala v klidu a když nezůstanete v klidu, jakpak se asi bude žít partnerovi, kterému kočky v peřinách nevadí? Odpovězte si sama, když už Vás tak (zbytečně) čílí můj odhad...) , druhá zas stojí na zadních a škrábe a škrábe...taky je to v tom bytě slyšet.
Proto jsem trochu skeptik.
Vůbec to vůči Vám nemyslím zle - však nám za půl roku napište.
Samozřejmě záleží i na velikosti a uspořádání bytu a taky se může stát, že kočky někam zavřete, když Vám tedy vadí, a ony za celou noc ani nehlesnou.
Takt upřímně přeji hodně štěstí. Mě v tomto případě nepotkalo

Mrzí mě, že vás takové štěstí nepotkalo, ale každý jsme jiný...

Váš partner kočky očividně opravdu nemusí, což můj případ není, několikrát jsem to tu psala. To, že nejsem extra velký milovník koček neznamená, že mi zrovna na těchto dvou nemůže záležet.

Chci se vyhnout demolování dveří apod., a právě proto se tu ptám na radu jak kočky postupně přivykat aby k tomuto nedocházelo. Jako člověk, co vychovává štěně vím, že třeba u psa se to dá naučit postupně, proto jsem chtěla vědět, zda něco takového jde i s kočkou...

Z toho, že přítel má kočky, které mají přístup všude po bytě jste usoudila, že mu nevadí v posteli, což je sice úsudek logický, ale špatný. Kočka do postele moc neleze, ale kocour zkouší spát na obličeji mě i jemu a věř mi, že to není příjemné ani jednomu z nás a ve chvíli, kdy je na noc zavřený v obýváku (zkoušeli jsme to asi 3x), tak byl celou noc klid... U kočky to ale bude horší, ač tu bych asi v ložnici překousla, pokud mi nebude spát na polštáři a já se nebudu v noci dusit.

Chápu, že jste po vašich zkušenostech skeptik, ale můžu vás ujistit, že já zase takový odpůrce koček nejsem, naopak, tyhle dvě malé potvůrky mi k srdci přirostly dost.

Chci se vyhnout demolování dveří apod.,

No, uvidíte, jak Vám to půjde. Ono to chce zažít v reálu.
Jak chcete zabránit spaní kočky na polštáři, to mi tedy napište, já se fakt ráda přiučím. Bez ironie. Mně právě kocour pravidelně nejradši uléhá na tvář. Můžu já to té němé tváři odepřít, když je mu tak dobře?
A je možné, že Váš partner zas nebude tak přecitlivělý na pohodlí koček, jako jsem já. Takže to bude O.K. a on se Vašim požadavků přizpůsobí bez ztráty úsměvu .

Zaujalo mě, Mishule, jak je Váš kocour taky kontaktnější oproti kočce. U nás je to stejné. Když stojím u linky a něco krájím, kočka disciplinovaně leží na parapetu a pozoruje. Kocour je schopen mi skočit na záda, aby líp viděl.
Kočku máme od kotěte, takže má trošku lepší návyky, kocoura už jsme dostali "zpovykaného". Přeučování je těžké, ne-li nemožné (to by nám tu asi napsaly větší odbornice, než jsme my) .

RomčaJelča napsal(a):
Chci se vyhnout demolování dveří apod.,

No, uvidíte, jak Vám to půjde. Ono to chce zažít v reálu.
Jak chcete zabránit spaní kočky na polštáři, to mi tedy napište, já se fakt ráda přiučím. Bez ironie. Mně právě kocour pravidelně nejradši uléhá na tvář. Můžu já to té němé tváři odepřít, když je mu tak dobře?
A je možné, že Váš partner zas nebude tak přecitlivělý na pohodlí koček, jako jsem já. Takže to bude O.K. a on se Vašim požadavků přizpůsobí bez ztráty úsměvu .

Zaujalo mě, Mishule, jak je Váš kocour taky kontaktnější oproti kočce. U nás je to stejné. Když stojím u linky a něco krájím, kočka disciplinovaně leží na parapetu a pozoruje. Kocour je schopen mi skočit na záda, aby líp viděl.
Kočku máme od kotěte, takže má trošku lepší návyky, kocoura už jsme dostali "zpovykaného". Přeučování je těžké, ne-li nemožné (to by nám tu asi napsaly větší odbornice, než jsme my) .

Mě by taky spaní na tváři nevadilo, kdybych nebyla astmatik, věřte mi. Pes mi spí běžně u hlavy a v pohodě, ale prostě kočičí srst takhle na blízko mě dusi. V bytě jako takové mi nevadí, maximálně se mi spouští rýma, ale na to si vezmu léky a dobře, ale tenhle těsný dlouhý kontakt mi spouští astma... A zabránit tomu chci právě třeba tím nepouštěním do ložnice...

Jinak co se týče kocoura, je to šílený mazel, vleze všude a vždy, přítel mu ze srandy říká kaziš... Asi všichni víte jak dál. A kočku má přítel taky od kotete, kdežto kocoura adoptovat, když mu byl asi rok.

rapotacka11 napsal(a):
Nechte zavřenou kuchyň a ložnici.
Postupně, po čase, můžete povolovat. Nebo ne.
Jde to.
U nás kočka na stole - neexistuje.
Máme je moc rádi
a povolíme ledacos, ale stůl fakt ne.
Respektují to.

Tady je rada, padla již na začátku. Jde te do nového, ať ložnici vůbec neznají, ani přes den.

ladd napsal(a):
Tady je rada, padla již na začátku. Jde te do nového, ať ložnici vůbec neznají, ani přes den.

Přesně tak. Ložnice musí být zapovězeným místem. V momentě, kdy by tam třeba jen krátkodobě chodili, tak si myslím, že odvykání tomu by bylo velmi svízelné. Stran cloumání dveřmi a škrábání na dveře...já myslím, že chlap si nějak poradí s tím proti tomuto dveře zabezpečit, ne? Já sama uvažuji, že bych kocourům ložnici zapověděla, ptž mě v noci budí, ale - jsem realista - a tudíž vím, že když mi skoro dva roky do ložnice chodí a ZÁSADNĚ se mnou spí, tak zavírání ložnice na noc by vyvolalo přinejmenším sousedské spory, ptž kocouři by asi spustili šílenej virvál!
Jinak já třeba velkého kocoura naučila slovo/příkaz "Nesmíš!" - nechtěla jsem, aby chodil na balkón, bála jsem se, že spadne, takže každý jeho pokus znamenal moje "Nesmíš!" No a teď sklízím plody svého výcviku - poté, co mám zasíťovaný balkón, tak velký kocour se tam celkem bojí chodit. Ale doufám, že se to časem poddá (ono mu totiž nejvíc vadí sousedi - ze všech tří stran chodí bohužel kouřit na balkón - děsný zlozvyk!).

Fikovnice: já od prvního dne, co mám kocourka, ložnici zapověděla. Kolikrát dělal bugr, ale dalo se to, prostě párkrát skočil po klice. časem si zvykl natolik, že většinou je klid až do rána /tím nemyslím do osmi, ani o víkendu, ale třeba do 5,6 h. max., pak ho musím do ložnice vpustit rozhodně/.
pozn. bydlím v bytě 1+1 takže znepřístupnit ložnici napořád by mi připadalo nelidské/nezvířecí..

Fikovnice: a funguje váš výcvik kocourka Nesmíš i při jiných zakázaných činnostech? např. skákání na stůl? to bych potřebovala, a nejde mu/mi to

joanne.s napsal(a):
Fikovnice: a funguje váš výcvik kocourka Nesmíš i při jiných zakázaných činnostech? např. skákání na stůl? to bych potřebovala, a nejde mu/mi to

U nás funguje výhružné NE, NEE.
Stůl mají zakázaný hned odmala.
V kuchyni se moc nezdržují.
Granule mají v síni, proto je tam chodí krást kocour sousedů.
Ostatní dostávají v pokoji.
Psa krmím v kuchyni.
Důsledností by "ten stůl" snad musel jít, ale těm lidem to až tak nevadí.
Své kočky milují, neštítí se jich.
Mně to vadí. Sedíme na návštěvě u stolu u kávy +, na stole mezi
nádobím se producíruje šmajchlíř-ka...

I mně to vadí.

Je fakt že se to stane v 90 procentech právě tehdy, kdy dorazí oblíbená kocourova návštěva /moje máma/ a kocour ji nutně! chce pomazlit čumák na čumák..

rapotacka11 napsal(a):
U nás funguje výhružné NE, NEE.
Stůl mají zakázaný hned odmala.
V kuchyni se moc nezdržují.
Granule mají v síni, proto je tam chodí krást kocour sousedů.
Ostatní dostávají v pokoji.
Psa krmím v kuchyni.
Důsledností by "ten stůl" snad musel jít, ale těm lidem to až tak nevadí.
Své kočky milují, neštítí se jich.
Mně to vadí. Sedíme na návštěvě u stolu u kávy +, na stole mezi
nádobím se producíruje šmajchlíř-ka...

U nás také funguje NE plus na mladého, když začne dělat zle velkému, tak křiknout NE, NESMÍŠ a současně mu vztyčím ukazováček před obličej. Takto to zní možná divně, ale mladej se zatváří děsně naštvaně až uraženě, ale nedovolí si dále útočit na velkého.

joanne.s napsal(a):
Fikovnice: já od prvního dne, co mám kocourka, ložnici zapověděla. Kolikrát dělal bugr, ale dalo se to, prostě párkrát skočil po klice. časem si zvykl natolik, že většinou je klid až do rána /tím nemyslím do osmi, ani o víkendu, ale třeba do 5,6 h. max., pak ho musím do ložnice vpustit rozhodně/.
pozn. bydlím v bytě 1+1 takže znepřístupnit ložnici napořád by mi připadalo nelidské/nezvířecí..

No jo, jenže já myslím, že jsem tu dobu prostě prošvihla. Já se s tím nočním buzením asi holt už smířím... .

fikovnice napsal(a):
U nás také funguje NE plus na mladého, když začne dělat zle velkému, tak křiknout NE, NESMÍŠ a současně mu vztyčím ukazováček před obličej. Takto to zní možná divně, ale mladej se zatváří děsně naštvaně až uraženě, ale nedovolí si dále útočit na velkého.

Řekl bych, že kočky snad mají tak nějak v genech zabudované, že pozitivně reagují na přivolání "čičí", "kočičí" a že "vššc" znamená zaplašení/nesmíš.

Ladd: všechny kočky reagují na zvuky podobné zasyčení, prodávají se i syčící spreje

joanne.s napsal(a):
Ladd: všechny kočky reagují na zvuky podobné zasyčení, prodávají se i syčící spreje

Ale s tím "čičí" je to stejně zajímavé. Mnohokrát jsem nad tím přemýšlela. Víte o tom někdo víc? Je to opravdu nějak zakódované geneticky, že na to slyší jako na přivolání?

fikovnice napsal(a):
Ale s tím "čičí" je to stejně zajímavé. Mnohokrát jsem nad tím přemýšlela. Víte o tom někdo víc? Je to opravdu nějak zakódované geneticky, že na to slyší jako na přivolání?

Co jsem četla, reagují kočky nejvíce pozitivně na í ve slově - čičííí, apod. jim prostě dobře zní. :) A musím souhlasit, většina našich koček nejvíc slyší na tvar jejích jména s vyslovovaným íí na konci.

Naopak zasyčení a tomu podobné zvuky kočku evokují k útěku či dání si bacha, že může přijít problém. Je to běžný zvuk, jež mezi sebou používají, takže použije-li ho člověk, je pro kočku dobře čitelný.

lavacca napsal(a):
Co jsem četla, reagují kočky nejvíce pozitivně na í ve slově - čičííí, apod. jim prostě dobře zní. :) A musím souhlasit, většina našich koček nejvíc slyší na tvar jejích jména s vyslovovaným íí na konci.

Naopak zasyčení a tomu podobné zvuky kočku evokují k útěku či dání si bacha, že může přijít problém. Je to běžný zvuk, jež mezi sebou používají, takže použije-li ho člověk, je pro kočku dobře čitelný.

Tak jsem hned zkusila na kocory zavolat jen "íí", dívají se na mě jak na cvoka , ale je fakt, že ušima střihli hnedka!

fikovnice napsal(a):
Tak jsem hned zkusila na kocory zavolat jen "íí", dívají se na mě jak na cvoka , ale je fakt, že ušima střihli hnedka!

Umím si to živě představit!

No, musím říct, že když návštěva zkusí na kocoura čiči, on dělá že trhá rybíz. Zato stačí otevřít kabelku nebo zašustit něčím, a v tu ránu má kocoura v kabelce/kocouří hlavu v kapse. Jeho obvyklé sbližování s holkama probíhá tak, že se jí normálně somruje celej do kabelky hlava nehlava, i když je mu malá

a když ho oslovím, odpovídá mi

Naši kocouři na číčí "neslyší". Ale na "patvar" jména s -í na konci reagují

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naši kocouři na číčí "neslyší". Ale na "patvar" jména s -í na konci reagují

No, když se tak zamyslím, tak to "čičí" taky moc často nepoužívám. Nejčastěji právě jméno ve tvaru s íí na konci.

Mně kocour překvapivě slyší dobré na "myšíí". A to nikdy žádnou neulovil/aspoň co je se mnou v bytě..

joanne.s napsal(a):
Mně kocour překvapivě slyší dobré na "myšíí". A to nikdy žádnou neulovil/aspoň co je se mnou v bytě..

Jéé, já říkám staršímu také "Myšíí"!

to je takový mazlivý".

joanne.s napsal(a):
to je takový mazlivý".

U nás to začalo, když začal chytat myši, tak vždy jsem mu snad desetkrát opakovala:"Šikovný! Chytil myšičku!" Teď jak ven nejezdíme, tak jsem to nějak přenesla do pojmenování.

To je dobré. Já na to šla jinak - nejdříve Mišánku, Míšo, Miši, a teď je to Myši nebo Myšinek).