Podivné chování kocourka

joanne.s napsal(a):
Dobré ráno,
jak je na tom nemocný kocourek, a co druhý? Myslím na vás.

jinak za sebe - injekcemi na imunitu bych v této fázi nemocného kocourka netrápila. Dle mého názoru snad veškeré imunostimulanty zabírají až po delší době, ne akutně..

Joanne, napřed chci napsat, že jste si vyložila věci fakt chybně - mám na mysli to v SZ - asi víte co. Já jsem naopak Bohu vděčná, když mi lidi píšou.
Kocourek se dnes přihnal k jídlu, ani nevíte jakou jsem měla radost. Ale nakonec stejně nejedl, jen to očichal .

joanne.s napsal(a):
Dobré ráno,
jak je na tom nemocný kocourek, a co druhý? Myslím na vás.

jinak za sebe - injekcemi na imunitu bych v této fázi nemocného kocourka netrápila. Dle mého názoru snad veškeré imunostimulanty zabírají až po delší době, ne akutně..

Ten původní dr. mi vysloveně říkal "Ty imunostimulancia jej postaví na nohy"! No tak kocourek ještě žije, ale nejí, pít jej musím nutit. Žádný zázrak se po tom léku teda nestal. A já ZATÍM do toho lidského Imunoru nešla...

Prohlíželi jste, jestli něco nemá v tlamce?

Cat cat napsal(a):
Prohlíželi jste, jestli něco nemá v tlamce?

Ano, nemá. Je jen strašně bledý - sliznice, ale to je logické. Ale konečně jsem se dovolala na tu kliniku od "Tiny", mám tam být v 17.45. ANi nevím, jestli dělám dobře, nechci jej trápit...

fikovnice napsal(a):
Myslí, že teď už se nehodí telefonovat - je jedenáct v noci, navíc sobota.

Mě po víkendovém návratu z chalupy náš černý kocour patřičně seřve; doslova na mě mluví, musím si to samozřejmě vyslechnout, přikyvuju mu, všichni okolo se smějí , a pak se lísá o to víc a fakt se nemůžu zavřít ani na WC.
A to ho máme rok a půl, jsem jeho 4. a asi už poslední majitelka. Pochopitelně byl dotáhnut mým potomkem, abych ho "oživila", nevážil snad ani kilo v těch svých cca 5 letech.

Fíkovnice, my hodně věříme našemu vetovi, MVDr. Petrtýlovi z Brna... Kdybys potřebovala, napíšu Ti kontakt.
Hmm, co se mohlo stát za ty dny... My nechávali naši strakatou kočku od mala na víkend v bytě, ale občas se doma mihla dcera nebo její kamarádka.
Zeptám se asi zbytečně (nečetla jsem celou stránku), hladila jsi ho, muckala, nosila, mazlila?

fikovnice napsal(a):
Ano, nemá. Je jen strašně bledý - sliznice, ale to je logické. Ale konečně jsem se dovolala na tu kliniku od "Tiny", mám tam být v 17.45. ANi nevím, jestli dělám dobře, nechci jej trápit...

Jak jsem vám už psala, jen se snažím poradit a myslím to dobře. Myslím, že to není hloupost, nemáte to daleko a alespoň to zkusíte. Nám pomohly a pomáhají moc. Navíc opravdu milují zvířata a i když se tam samozřejmě platí, tak je nezajímají jenom peníze. Doktorka Olmová pomáhá aji útulkovým zvířátkům.

Buď vám pomůže, nebo vám doporučí už ho netrápit. Uvidíte. Doufám, že mi pak třeba nebude nadávat. Jak říkám, nám pomohly. Taky se jenom snažím nějak poradit.

Tady máte třeba pár recenzí:

https://www.znamylekar.cz/petra-olmova/veterinar/brno.

fikovnice napsal(a):
Ano, nemá. Je jen strašně bledý - sliznice, ale to je logické. Ale konečně jsem se dovolala na tu kliniku od "Tiny", mám tam být v 17.45. ANi nevím, jestli dělám dobře, nechci jej trápit...

Ale děláš dobře, prohlídnou ho odborníci, budeš klidnější.

Lepši něco udělat, než si to pak vyčítat... Dobře děláte, nevzdávejte to... Myslím na Vás a kocourečkovi držime tlapky, ať se mu uleví a všechno dobře dopadne.

fikovnice napsal(a):
Ano, nemá. Je jen strašně bledý - sliznice, ale to je logické. Ale konečně jsem se dovolala na tu kliniku od "Tiny", mám tam být v 17.45. ANi nevím, jestli dělám dobře, nechci jej trápit...

Určitě ano - buď mu dají léky, které mu pomůžou či na rovinu řeknou, že ho nemá cenu trápit... já budu moc držet palečky, ať je to ta první možnost.

RomčaJelča napsal(a):
Mě po víkendovém návratu z chalupy náš černý kocour patřičně seřve; doslova na mě mluví, musím si to samozřejmě vyslechnout, přikyvuju mu, všichni okolo se smějí , a pak se lísá o to víc a fakt se nemůžu zavřít ani na WC.
A to ho máme rok a půl, jsem jeho 4. a asi už poslední majitelka. Pochopitelně byl dotáhnut mým potomkem, abych ho "oživila", nevážil snad ani kilo v těch svých cca 5 letech.

Fíkovnice, my hodně věříme našemu vetovi, MVDr. Petrtýlovi z Brna... Kdybys potřebovala, napíšu Ti kontakt.
Hmm, co se mohlo stát za ty dny... My nechávali naši strakatou kočku od mala na víkend v bytě, ale občas se doma mihla dcera nebo její kamarádka.
Zeptám se asi zbytečně (nečetla jsem celou stránku), hladila jsi ho, muckala, nosila, mazlila?

Ahoj Romčo. Je to opět moc smutný příběh. Večer jedu na kliniku doporučenou "Tinou" - jsem tam autem za 2 minuty. Hlazení, muckání - on nechce. Ale nedivím se - všichni moji smrtelně nemocní kocouři utíkali z mého dosahu a chtěli být sami. Teď jsem ale mluvila s "Conií", ta mi poradila výživovou konzervu, co jsem koupila v té původní veterině naředit teplou vodou a on to kupodivu pil! No a pak jsem chytla můru...a on ji sežral - to je obrovský pokrok!

Tina125 napsal(a):
Jak jsem vám už psala, jen se snažím poradit a myslím to dobře. Myslím, že to není hloupost, nemáte to daleko a alespoň to zkusíte. Nám pomohly a pomáhají moc. Navíc opravdu milují zvířata a i když se tam samozřejmě platí, tak je nezajímají jenom peníze. Doktorka Olmová pomáhá aji útulkovým zvířátkům.

Buď vám pomůže, nebo vám doporučí už ho netrápit. Uvidíte. Doufám, že mi pak třeba nebude nadávat. Jak říkám, nám pomohly. Taky se jenom snažím nějak poradit.

Tady máte třeba pár recenzí:

https://www.znamylekar.cz/petra-olmova/veterinar/brno.

Jasně, vždyť já Vám "Tino" věřím. Kdyby ne, neobjednávala bych se tam. Děkuju.

Cat cat napsal(a):
Lepši něco udělat, než si to pak vyčítat... Dobře děláte, nevzdávejte to... Myslím na Vás a kocourečkovi držime tlapky, ať se mu uleví a všechno dobře dopadne.

Moc děkuji!

lavacca napsal(a):
Určitě ano - buď mu dají léky, které mu pomůžou či na rovinu řeknou, že ho nemá cenu trápit... já budu moc držet palečky, ať je to ta první možnost.

"Lavacco", co my jsme spolu už zažily, že? Moc děkuji!
Jinak jsem mluvila s "Conií" - říkala mi, že zvířecí krevní konzervy se neskladují, ale mají registr dárců. Ti na zavolání přijedou a darují (tedy za peníze) krev. Tak je to prý u psů, předpokládám, že i u koček, nevíte to někdo přesně?

fikovnice napsal(a):
Jasně, vždyť já Vám "Tino" věřím. Kdyby ne, neobjednávala bych se tam. Děkuju.

Ty krevní transfuze tak fungují. Že je registr a volá se. Jestli se nepletu. Koukala jsem, že am v ceníku má transfuze.

Já vám moc držím pěsti. A pak hlavně dejte vědět jak jste dopadli.

Tina125 napsal(a):
Ty krevní transfuze tak fungují. Že je registr a volá se. Jestli se nepletu. Koukala jsem, že am v ceníku má transfuze.

Já vám moc držím pěsti. A pak hlavně dejte vědět jak jste dopadli.

Tak to jste mi udělala radost - že event. i tam by šla udělat transfúze. Jinak si myslím, že tento kocour je velký bojovník.

fikovnice napsal(a):
Tak to jste mi udělala radost - že event. i tam by šla udělat transfúze. Jinak si myslím, že tento kocour je velký bojovník.

Tak jestli vypil konzervu, tak to možná půjde i bez transfuze! Můžeš sem prosím napsat (pro případ) o jakou konzervu jde?

Taky samozřejmě držím palce, majíc momentálně našeho černého kocoura přilepeného ke klávesnici. On musí být co nejblíž a pořád mi strká hlavičku k bradě.
Naše kočka se taky moc muckat nenechá, je zvyklá jen na to, že jí třepu hlavičkou, to drží jak beránek - to je náš speciální pozdrav, když odněkud přijdu, ale třeba v náruči nevydrží.

fikovnice napsal(a):
"Lavacco", co my jsme spolu už zažily, že? Moc děkuji!
Jinak jsem mluvila s "Conií" - říkala mi, že zvířecí krevní konzervy se neskladují, ale mají registr dárců. Ti na zavolání přijedou a darují (tedy za peníze) krev. Tak je to prý u psů, předpokládám, že i u koček, nevíte to někdo přesně?

Vůbec není zač. Doufám, že to dobře dopadne. ;)

Přiznám se, že u koček to netuším..vím, že u psů je registr a pak se volá, kdo v tu dobu může přijet..u koček to bude asi obdobně tipuji.

Tak jak je na tom kocourek? Jsem tu celý večer napnutá jak kšandy, jak jste dopadli na té klinice... doufám, že dobře.

lavacca napsal(a):
Tak jak je na tom kocourek? Jsem tu celý večer napnutá jak kšandy, jak jste dopadli na té klinice... doufám, že dobře.

Taky na to pořád čekám a nic

Myslíme na vás, fikovnice, jak to s vámi vypadá?

Naděje umírá naposled

Milí kamarádi, na veterině jsem včera byla řádově hodiny, pak jsem úplně, ale úplně odpadla, proto píšu až nyní a pokusím se to nějak popsat, co se tam dělo. Dr. ordinovala od 18h, ale řekla mi, ať přijedu už v 17.45h - prý aby bylo více času. Tak já tam přijela již před třičtvrtě a před zavřenými dveřmi čekalo už nejméně 5 lidí - hlavně se psy! Ptala jsem se tedy kdo je poslední, po kom jsem, když vtom otevřela dr dveře. A hned mě v tom davu nějak vyhmátla, ani nevím jak, a ať prý jdu jako první dál. No, musela jsem ostatní dost naštvat - já bych byla také naštvaná. A to jsem měla kocourka ještě v autě a musela tedy pro něj rychle běžet. Dr. mi sdělila, že se nemůže dovolat té zkušenější vetce a že tedy k transfúzi mi novou info nedá. Ale ihned se v podstatě ujala léčby. Zaprvé mu píchla asi 2 nebo 3 inj. Jedna z nich bylo nové ATB, které se plánuje píchat teď každý den. No a pak mi sdělila, že půjde maličký na infúzi. S tím jsem trochu počítala. Takže po vyšetření byl napojen na infúzi, mají tam místnost právě pro aplikace infúzí, a já byla odeslána tam s ním. Potud OK. Do doby než se ta místnost menší než je chodba v mém bytě, začala naplňovat dalšími "oběšenci". Bohužel hlavně psy, z toho jeden vydával šílené zvuky - ani nevím, jestli to bylo naříkání, ale vím, že pro nemocného kocoura není takováto společnost dobrá. Později se tam ještě objevila i paní s kočkou a když uvážíte, že FeLV je vysoce infekční...tak tedy nevím.
No a to je prozatím vše. Ptala jsem se, co přesně dostal, tak prý nejen glukózu, ale komplet výživu - i aminokyseliny, tuším i nějaké vitamíny. No a pak při rozloučení se jsem se dozvěděla, že tedy se mnou budou pro příští dny počítat - že denně přijedu na infúzi a aplikaci léků. To nejhlavnější je samozřejmě transfúze - no a na závěr mi dr. řekla, že se konečně dovolala té druhé vetky, že prý transfúze u koček je složitější než u psů, ale to NEJHLAVNĚJŠÍ - JE POTŘEBA SEHNAT DÁRCE! Asi už tušíte, kdo mě ihned napadl. Ale je to velké riziko.
-
Teď jsem absolvovala telefonát s někým odtud z iFAUNY (nemám svolení psát identitu), jde o odbornici a ta mi řekla, že JEDINÝM řešením je transfúze.

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi, na veterině jsem včera byla řádově hodiny, pak jsem úplně, ale úplně odpadla, proto píšu až nyní a pokusím se to nějak popsat, co se tam dělo. Dr. ordinovala od 18h, ale řekla mi, ať přijedu už v 17.45h - prý aby bylo více času. Tak já tam přijela již před třičtvrtě a před zavřenými dveřmi čekalo už nejméně 5 lidí - hlavně se psy! Ptala jsem se tedy kdo je poslední, po kom jsem, když vtom otevřela dr dveře. A hned mě v tom davu nějak vyhmátla, ani nevím jak, a ať prý jdu jako první dál. No, musela jsem ostatní dost naštvat - já bych byla také naštvaná. A to jsem měla kocourka ještě v autě a musela tedy pro něj rychle běžet. Dr. mi sdělila, že se nemůže dovolat té zkušenější vetce a že tedy k transfúzi mi novou info nedá. Ale ihned se v podstatě ujala léčby. Zaprvé mu píchla asi 2 nebo 3 inj. Jedna z nich bylo nové ATB, které se plánuje píchat teď každý den. No a pak mi sdělila, že půjde maličký na infúzi. S tím jsem trochu počítala. Takže po vyšetření byl napojen na infúzi, mají tam místnost právě pro aplikace infúzí, a já byla odeslána tam s ním. Potud OK. Do doby než se ta místnost menší než je chodba v mém bytě, začala naplňovat dalšími "oběšenci". Bohužel hlavně psy, z toho jeden vydával šílené zvuky - ani nevím, jestli to bylo naříkání, ale vím, že pro nemocného kocoura není takováto společnost dobrá. Později se tam ještě objevila i paní s kočkou a když uvážíte, že FeLV je vysoce infekční...tak tedy nevím.
No a to je prozatím vše. Ptala jsem se, co přesně dostal, tak prý nejen glukózu, ale komplet výživu - i aminokyseliny, tuším i nějaké vitamíny. No a pak při rozloučení se jsem se dozvěděla, že tedy se mnou budou pro příští dny počítat - že denně přijedu na infúzi a aplikaci léků. To nejhlavnější je samozřejmě transfúze - no a na závěr mi dr. řekla, že se konečně dovolala té druhé vetky, že prý transfúze u koček je složitější než u psů, ale to NEJHLAVNĚJŠÍ - JE POTŘEBA SEHNAT DÁRCE! Asi už tušíte, kdo mě ihned napadl. Ale je to velké riziko.
-
Teď jsem absolvovala telefonát s někým odtud z iFAUNY (nemám svolení psát identitu), jde o odbornici a ta mi řekla, že JEDINÝM řešením je transfúze.

Chápu, že vás hnedka napadl starší kocour, ale do toho bych nešla...buď to může mít v sobě či ho tím oslabíte a mohl by to chytit... ideální by bylo zkusit obvolat nějaká depozita v okolí, zda by buď u sebe neměli nějakou číču v kondici, co by byla vhodným kandidátem nebo zda by neměli kontakt na někoho, kdo od nich adoptoval větší kočku. Předpokládám, že je to jako u psů nějak váhově omezeno, kdo může darovat krev? U psů mám pocit 1-8 let s tím, že to nesmí být fena, co již rodila... je to u koček stejné?

Škoda, že jsme až od Prahy, klidně bych našeho kočičáka drapla a dojela Vám pomoci (je 4 letý a má nějakých 7 kg přes léto), ale vláčet ho teď momentálně bez auta přes 200km by asi moc neocenil...

lavacca napsal(a):
Chápu, že vás hnedka napadl starší kocour, ale do toho bych nešla...buď to může mít v sobě či ho tím oslabíte a mohl by to chytit... ideální by bylo zkusit obvolat nějaká depozita v okolí, zda by buď u sebe neměli nějakou číču v kondici, co by byla vhodným kandidátem nebo zda by neměli kontakt na někoho, kdo od nich adoptoval větší kočku. Předpokládám, že je to jako u psů nějak váhově omezeno, kdo může darovat krev? U psů mám pocit 1-8 let s tím, že to nesmí být fena, co již rodila... je to u koček stejné?

Škoda, že jsme až od Prahy, klidně bych našeho kočičáka drapla a dojela Vám pomoci (je 4 letý a má nějakých 7 kg přes léto), ale vláčet ho teď momentálně bez auta přes 200km by asi moc neocenil...

Ono to, že je FeLV pozitivní na dárcovství nevadí. Ale mám o něj logicky strach...

lavacca napsal(a):
Chápu, že vás hnedka napadl starší kocour, ale do toho bych nešla...buď to může mít v sobě či ho tím oslabíte a mohl by to chytit... ideální by bylo zkusit obvolat nějaká depozita v okolí, zda by buď u sebe neměli nějakou číču v kondici, co by byla vhodným kandidátem nebo zda by neměli kontakt na někoho, kdo od nich adoptoval větší kočku. Předpokládám, že je to jako u psů nějak váhově omezeno, kdo může darovat krev? U psů mám pocit 1-8 let s tím, že to nesmí být fena, co již rodila... je to u koček stejné?

Škoda, že jsme až od Prahy, klidně bych našeho kočičáka drapla a dojela Vám pomoci (je 4 letý a má nějakých 7 kg přes léto), ale vláčet ho teď momentálně bez auta přes 200km by asi moc neocenil...

"Lavacco", Vy jste úžasná!
Kdyby mi nic nevyšlo, já bych přijela autem, to je pro mě maličkost. moc si Vás vážím, opravdu moc!

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi, na veterině jsem včera byla řádově hodiny, pak jsem úplně, ale úplně odpadla, proto píšu až nyní a pokusím se to nějak popsat, co se tam dělo. Dr. ordinovala od 18h, ale řekla mi, ať přijedu už v 17.45h - prý aby bylo více času. Tak já tam přijela již před třičtvrtě a před zavřenými dveřmi čekalo už nejméně 5 lidí - hlavně se psy! Ptala jsem se tedy kdo je poslední, po kom jsem, když vtom otevřela dr dveře. A hned mě v tom davu nějak vyhmátla, ani nevím jak, a ať prý jdu jako první dál. No, musela jsem ostatní dost naštvat - já bych byla také naštvaná. A to jsem měla kocourka ještě v autě a musela tedy pro něj rychle běžet. Dr. mi sdělila, že se nemůže dovolat té zkušenější vetce a že tedy k transfúzi mi novou info nedá. Ale ihned se v podstatě ujala léčby. Zaprvé mu píchla asi 2 nebo 3 inj. Jedna z nich bylo nové ATB, které se plánuje píchat teď každý den. No a pak mi sdělila, že půjde maličký na infúzi. S tím jsem trochu počítala. Takže po vyšetření byl napojen na infúzi, mají tam místnost právě pro aplikace infúzí, a já byla odeslána tam s ním. Potud OK. Do doby než se ta místnost menší než je chodba v mém bytě, začala naplňovat dalšími "oběšenci". Bohužel hlavně psy, z toho jeden vydával šílené zvuky - ani nevím, jestli to bylo naříkání, ale vím, že pro nemocného kocoura není takováto společnost dobrá. Později se tam ještě objevila i paní s kočkou a když uvážíte, že FeLV je vysoce infekční...tak tedy nevím.
No a to je prozatím vše. Ptala jsem se, co přesně dostal, tak prý nejen glukózu, ale komplet výživu - i aminokyseliny, tuším i nějaké vitamíny. No a pak při rozloučení se jsem se dozvěděla, že tedy se mnou budou pro příští dny počítat - že denně přijedu na infúzi a aplikaci léků. To nejhlavnější je samozřejmě transfúze - no a na závěr mi dr. řekla, že se konečně dovolala té druhé vetky, že prý transfúze u koček je složitější než u psů, ale to NEJHLAVNĚJŠÍ - JE POTŘEBA SEHNAT DÁRCE! Asi už tušíte, kdo mě ihned napadl. Ale je to velké riziko.
-
Teď jsem absolvovala telefonát s někým odtud z iFAUNY (nemám svolení psát identitu), jde o odbornici a ta mi řekla, že JEDINÝM řešením je transfúze.

Držím kocourkovi palce (sice se do téhle diskuze moc nezapojuju ale sleduju ji tu prakticky odzačátku).

fikovnice napsal(a):
Ono to, že je FeLV pozitivní na dárcovství nevadí. Ale mám o něj logicky strach...

Fakt nevadí? To se divím... blbý je spíš to, že je nastydnutý, přece jen sám bude tím oslabenější no.. :(.

fikovnice napsal(a):
"Lavacco", Vy jste úžasná!
Kdyby mi nic nevyšlo, já bych přijela autem, to je pro mě maličkost. moc si Vás vážím, opravdu moc!

Kdyby bylo třeba, dejte vědět. ;) Máme kousek od nás šikovnou veterinu, tak by se to případně dalo zfouknout tam...no, vlastně, vy těžko zas maroda povezete tak dlouho autem...uf, nějak mi to z toho horka dneska nemyslí už.

Ještě mě napadá - co ten depozit, ze kterého kocourka máte? tam by paní nepomohla? Koneckonců přinesl si to nejspíš už od nich, tak by se mohla trochu víc zapojit. I když věřím, že ona to schválně neudělala, že by dala nemocné zvíře... ale mohla by mít nějakou číču v kondici v péči.

Ono asi případně nějak zchladit a poslat tu krev nejde, jako se dělá u lidí, co?

Fikovnice: mám radost, že jste se ozvala. A jak je kocourkovi dnes, neulevilo se mu po včerejší infuzi?
to by v tom byl čert, aby se dárce nenašel. Docela se divím, že veterina nemá žádný registr dárců. Nějak se mi nezdá, že by to každý řešil svépomocí.

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi, na veterině jsem včera byla řádově hodiny, pak jsem úplně, ale úplně odpadla, proto píšu až nyní a pokusím se to nějak popsat, co se tam dělo. Dr. ordinovala od 18h, ale řekla mi, ať přijedu už v 17.45h - prý aby bylo více času. Tak já tam přijela již před třičtvrtě a před zavřenými dveřmi čekalo už nejméně 5 lidí - hlavně se psy! Ptala jsem se tedy kdo je poslední, po kom jsem, když vtom otevřela dr dveře. A hned mě v tom davu nějak vyhmátla, ani nevím jak, a ať prý jdu jako první dál. No, musela jsem ostatní dost naštvat - já bych byla také naštvaná. A to jsem měla kocourka ještě v autě a musela tedy pro něj rychle běžet. Dr. mi sdělila, že se nemůže dovolat té zkušenější vetce a že tedy k transfúzi mi novou info nedá. Ale ihned se v podstatě ujala léčby. Zaprvé mu píchla asi 2 nebo 3 inj. Jedna z nich bylo nové ATB, které se plánuje píchat teď každý den. No a pak mi sdělila, že půjde maličký na infúzi. S tím jsem trochu počítala. Takže po vyšetření byl napojen na infúzi, mají tam místnost právě pro aplikace infúzí, a já byla odeslána tam s ním. Potud OK. Do doby než se ta místnost menší než je chodba v mém bytě, začala naplňovat dalšími "oběšenci". Bohužel hlavně psy, z toho jeden vydával šílené zvuky - ani nevím, jestli to bylo naříkání, ale vím, že pro nemocného kocoura není takováto společnost dobrá. Později se tam ještě objevila i paní s kočkou a když uvážíte, že FeLV je vysoce infekční...tak tedy nevím.
No a to je prozatím vše. Ptala jsem se, co přesně dostal, tak prý nejen glukózu, ale komplet výživu - i aminokyseliny, tuším i nějaké vitamíny. No a pak při rozloučení se jsem se dozvěděla, že tedy se mnou budou pro příští dny počítat - že denně přijedu na infúzi a aplikaci léků. To nejhlavnější je samozřejmě transfúze - no a na závěr mi dr. řekla, že se konečně dovolala té druhé vetky, že prý transfúze u koček je složitější než u psů, ale to NEJHLAVNĚJŠÍ - JE POTŘEBA SEHNAT DÁRCE! Asi už tušíte, kdo mě ihned napadl. Ale je to velké riziko.
-
Teď jsem absolvovala telefonát s někým odtud z iFAUNY (nemám svolení psát identitu), jde o odbornici a ta mi řekla, že JEDINÝM řešením je transfúze.

Tak to je mi líto, že se vám tam asi nelíbilo. No víte, zřejmě ti ostatní nebyli domluvení a tudíž objednaní. Proto jste měla přednost. Oni mají stejnou možnost a navíc vy jste byla více akutní.

Věřím, že je zase asi dost těžké udělat soukromé prostory na infuze. A máte pravdu, že FeLV je nakažlivý, ale přímým kontaktem, nebo slinami, mlékem, močí a trusem. Takže si myslím, že tam až tak velké riziko nebylo.

Nicméně je mu alespoň lépe? A kdo tam tedy byl?

Tak taky držím palce a z postupu na klinice si nic nedělej. My jsme byli k veterinářce objednaní na určitou hodinu a vzala nás poté, co nás sami bezostyšně předběhli manželský pár se psem, tedy asi 50 minut po objednací době...

Tehdy dcerka zažila mírné zklamání, protože od někoho měla informaci, že slečna doktorka se zabývá i dušičkou zvířátek a používá "přírodní" medicínu a různé kapky atd. No, milá MVDr. ani nevstala od stolu, vůbec nejevila zájem o nějaké bližší informace a jenom nechala asistentku odebrat zvířeti krev (za 1200) s tím, že výsledky za 2 dny a na shledanou. Sice úsměvy a naučené korektní jednání, ale...
Takže zcela jistě zůstaneme u našeho pana veterináře, který sice taky není levný, ale má aspoň evidentní zkušenosti. Mám někdy podezření, že ti mladí (ale tak - nedivím se) spoléhají nejvíc právě na ty biochemické metody, aniž by o zvířatech věděli víc. My jsme v bývalém bydlišti dokonce narazili na veterináře, o kterém široké okolí vědělo, že tento obor studovat nechtěl, a on se zvířat opravdu bál, i našeho 7kilového psa.

RomčaJelča napsal(a):
Tak taky držím palce a z postupu na klinice si nic nedělej. My jsme byli k veterinářce objednaní na určitou hodinu a vzala nás poté, co nás sami bezostyšně předběhli manželský pár se psem, tedy asi 50 minut po objednací době...

Tehdy dcerka zažila mírné zklamání, protože od někoho měla informaci, že slečna doktorka se zabývá i dušičkou zvířátek a používá "přírodní" medicínu a různé kapky atd. No, milá MVDr. ani nevstala od stolu, vůbec nejevila zájem o nějaké bližší informace a jenom nechala asistentku odebrat zvířeti krev (za 1200) s tím, že výsledky za 2 dny a na shledanou. Sice úsměvy a naučené korektní jednání, ale...
Takže zcela jistě zůstaneme u našeho pana veterináře, který sice taky není levný, ale má aspoň evidentní zkušenosti. Mám někdy podezření, že ti mladí (ale tak - nedivím se) spoléhají nejvíc právě na ty biochemické metody, aniž by o zvířatech věděli víc. My jsme v bývalém bydlišti dokonce narazili na veterináře, o kterém široké okolí vědělo, že tento obor studovat nechtěl, a on se zvířat opravdu bál, i našeho 7kilového psa.

Tak ono ne každá veterina má tak velké prostory, aby oddělila psy a kočky. U nás teda mají udělané 3 ordinace s tím, že jedna má samostatný vchod jen pro kočky, aby se nemusely vůbec se psy potkat, ale po operacích, apod. se zotavuji v 1 místnosti spolu se psy. Většinou kočky v horních boxech a psi v těch dolních, ale slyšet se samozřejmě můžou...

Tak to čučím, co je taky možný... zlatí naši doktoři teda...máme staršího šikovného praktika a když řešíme něco vážnějšího jezdíme na klinikun, kde jsme zatím byli u 3 doktorů (2 je kolem 30 let, jeden už sl teďka do důchodu) a všichni milí se zájmem o zvíře. Vždy člověka vyzpovídají, zvíře prohlédnou, buď rovnou ví či řeknou, že je víc možností, co by to mohlo být a dělá se rozbor krve, sono, apod. aby se určilo, co to přesně je... mmj. rozbor si dělají sami a je hotový cca za 45 min


Myslím, že na tohle by ti mladí měli mít praxe na menších městech, kde se hnedka vše neřeší rozborem krve, ale rozumem. Vždyť někdy čekat na rozbor 2 dny, tak už je léčba k ničemu...

Zažít něco jako Vy, tak mě tam už nevidi...no a veterinář, který se bojí zvířat je teda pecka. :D.

Vy máte všichni tak drahé ty veterináře, to u nás vaše zákroky stojí polovinu nebo třetinu. jednou mi náš doktor za prohlídku neúčtoval dokonce vůbec nic. a platí se až poslední den při kontrole. nyní máme i slevu 200 na kastrace samic. sjeďte všichni k nám náš doktor rozhodně nedělá své povolání pro peníze...protože, aby bylo učtováno 1200 Kč za odběr krve, tak to bych jim tu ordinaci zavřela. když na tom byla moje kočka vloni špatně s ledvinama, já platila za vyšetření, odběr krve + 3 infuze a kdoví co všechno bylo ještě v ceně, už si to moc nepamatuju, nějak kolem 700 Kč, možná i méně.

Fikovnice: Tak jak je kocourkovi, nevypadá lépe? Pije, papká?

joanne.s napsal(a):
Fikovnice: Tak jak je kocourkovi, nevypadá lépe? Pije, papká?

Taky čekám napnutě, zda to pomohlo a kocourek se lepší... ?

Tak jsem schválně ještě načítala info o té transfúzi a ono vlastně může být zádrhel v krevní skupině. Mně to včera nějak nenapadlo, protože jsem víc řešila ten odběr u psa, kde se to neřeší. Ale u koček je to zásadní, protože dát Ačku B a opačně by pacientovi naopak ublížilo... :( Kdepak, proč to mít jednoduché, když to jde i složitě... :|

Ještě mě tak napadá - nemá nějaký registr dárců koček vedený třeba VFU ? Nebo nějaká větší klinika v Brně? Zkusila bych je obvolat. ;) Koukala jsem, že některé kliniky v Praze ho vedou spolu se psím...tak snad v Brně taky nějaké budou...

lavacca:
Myslím, že na tohle by ti mladí měli mít praxe na menších městech, kde se hnedka vše neřeší rozborem krve, ale rozumem. Vždyť někdy čekat na rozbor 2 dny, tak už je léčba k ničemu...

Zažít něco jako Vy, tak mě tam už nevidi...no a veterinář, který se bojí zvířat je teda pecka. :D.

No, a to já jsem samozřejmě nevěděla, že se bojí, až mi to známí pak řekli, tak jsem si zpětně vzpomněla, jak nechtěl zvíře vzít za packu, jestli ho nekousne, a jak jindy při vyšetření uhýbal a když jsme cosi chtěli, tak řekl, že to nechá na kolegovi... Já to sice chápu, opatrnosti není nikdy dosti, ale zrovna náš malý osel by fakt nekousl ani kdyby musel, a to jsme u toho veta nebyli poprvé. Mně se to jeho chování rozjasnilo až po té informaci .

Jo, tam k té mladé doktorce už samozřejmě nepojedeme. My máme za rohem takového svéráza, kterému celkem věřím, zatím prokázal, že o zvířatech fakt dost ví. Je na něm vidět, že mu to pálí a že už dost zná. A právě se při kocourově kožním problému bránil (k našemu finančnímu štěstí) nějakým rozborům, že zkusíme nejdřív to a to - a ono to pomohlo.

A máš pravdu, ono by to chtělo nějakou dobrou praxi pro ty mladé.
Však - znáte všichni ty starší vtipně psané knížky o anglickém veterinářovi?... James Herriot...

Nějak nechápu v čem by měl být ten postup špatný? Paní byla domluvená a měla akutní případ, tak ji vzaly přednostně.

A prostory nejsou tak velké, aby to mohlo být oddělené. Paní doktorky bych se zastala, že rozhodně není taková, jak tady o některých píšete.

Že by byla arogantní, nebo bez zájmu o zvíře. To vůbec. I přes pokročilé těhotenství je velmi aktivní. A zvířata vyšetřeju aji na kolenách. Není to jak jsem viděla u jiných, kde vám řekli, no tak si ho dostaňte na ten stůl... Prostě klekne a vyšetřuje. Má aji praxi ze zahraničí. Holt jen s těma transfuzema asi moc ne. A navíc paní byla u jiné lékařky. Tahle tam bohužel nebyla.

Ale jinak to vážně existuje veterinář co se bojí zvířat?

Tina125
Nějak nechápu v čem by měl být ten postup špatný? Paní byla domluvená a měla akutní případ, tak ji vzaly přednostně.

Ale jinak to vážně existuje veterinář co se bojí zvířat?

Tino, naše komentáře se absolutně jakkoliv netýkají kritiky oné doporučené kliniky. Taky si myslím, že pokud je někdo objednán, má samozřejmě přednost - o tom není pochyb a nikdo to tu nezpochybnil.
Já jsem jen přidala zkušenost, že jsme právě byly s dcerou a psem objednaní a čekali jsme naopak těch 50 minut... a to ještě přišli lidé asi půl hodiny po nás a bezostyšně hned nakráčeli do ordinace - ti tedy rozhodně nebyli objednaní dřív než my.
Ale nekomentovala jsem to a náš pes tam vydržel skvěle.

A ano, toho veterináře prý donutil do studií otec - veterinář.

RomčaJelča napsal(a):
Tina125
Nějak nechápu v čem by měl být ten postup špatný? Paní byla domluvená a měla akutní případ, tak ji vzaly přednostně.

Ale jinak to vážně existuje veterinář co se bojí zvířat?

Tino, naše komentáře se absolutně jakkoliv netýkají kritiky oné doporučené kliniky. Taky si myslím, že pokud je někdo objednán, má samozřejmě přednost - o tom není pochyb a nikdo to tu nezpochybnil.
Já jsem jen přidala zkušenost, že jsme právě byly s dcerou a psem objednaní a čekali jsme naopak těch 50 minut... a to ještě přišli lidé asi půl hodiny po nás a bezostyšně hned nakráčeli do ordinace - ti tedy rozhodně nebyli objednaní dřív než my.
Ale nekomentovala jsem to a náš pes tam vydržel skvěle.

A ano, toho veterináře prý donutil do studií otec - veterinář.

Tak ono to tak vyznělo, když to začínalo z postupu na klinice si nic nedělej. Ale nemyslela jsem to špatně.

Ono s těma lidma je to tam někdy taky síla. Přesně jak paní psala, tak tam někteří čekají už 30 minut dopředu na ulici u zamčených dveří. Já třeba párkrát přišla o 8 minut dřív a největší sranda je, že ti lidi třeba každý 2 minuty lomcují s těma dveřma jakoby se snad měly zázrakem otevřít.

Pak jdete dovnitř jak odemčou a já šla do ordinace jako první (chodila jsem s kocourkem každý den na ifuze). No a následovalo rozčilování a řev. Teď v létě ne, ale jinak většinou když tam přijdete, tak je tam doslova narváno a bývá to aji na dlouho. Už jsem byla v čekárně aji 3 hodiny. Taky už mě hodněkrát někdo předběhl. Ano oni přijdou, stoupnou ke dveřím a pak si prostě nakráčí dovnitř. Je to někdy síla

Aha tak to by mi ho snad bylo spíš líto. Když ho někdo nutí dělat něco co nechce.

Tiina125
největší sranda je, že ti lidi třeba každý 2 minuty lomcují s těma dveřma jakoby se snad měly zázrakem otevřít

Asi jsou takhle zvyklí doma otvírat dvířka u ledničky .

Tina125 napsal(a):
Tak ono to tak vyznělo, když to začínalo z postupu na klinice si nic nedělej. Ale nemyslela jsem to špatně.

Ono s těma lidma je to tam někdy taky síla. Přesně jak paní psala, tak tam někteří čekají už 30 minut dopředu na ulici u zamčených dveří. Já třeba párkrát přišla o 8 minut dřív a největší sranda je, že ti lidi třeba každý 2 minuty lomcují s těma dveřma jakoby se snad měly zázrakem otevřít.

Pak jdete dovnitř jak odemčou a já šla do ordinace jako první (chodila jsem s kocourkem každý den na ifuze). No a následovalo rozčilování a řev. Teď v létě ne, ale jinak většinou když tam přijdete, tak je tam doslova narváno a bývá to aji na dlouho. Už jsem byla v čekárně aji 3 hodiny. Taky už mě hodněkrát někdo předběhl. Ano oni přijdou, stoupnou ke dveřím a pak si prostě nakráčí dovnitř. Je to někdy síla

Aha tak to by mi ho snad bylo spíš líto. Když ho někdo nutí dělat něco co nechce.

My jsme takhle lítali po veterině jedno odpoledne se psem - čekali jsme asi půl hoďky a pak nás vzali. Jenže fenka musela na rentgen a pak na krev apod. a mezitím nás vždy na chvíli posadili do čekárny. A pak nás brali "přednostně" a to rozčilování lidí, že oni už tam čekají dvacet minut apod, to stálo fakt za to.

To samé se nám stalo při vyzvedávání kocourka po kastraci. Čekárna plná, ale paní doktorka nás vzala asi 15 min. poté, co jsme dorazili. Předání trvalo pár minutek a asistentka už se věnovala mezitím jinému zvířeti, které bylo v pořadí (hledala kartu, zjišťovala co a jak). Ale ty pohledy a řeči lidí v čekárně... no to byla síla.

RomčaJelča napsal(a):
Tiina125
největší sranda je, že ti lidi třeba každý 2 minuty lomcují s těma dveřma jakoby se snad měly zázrakem otevřít

Asi jsou takhle zvyklí doma otvírat dvířka u ledničky .

To je docela možný.

mishule napsal(a):
My jsme takhle lítali po veterině jedno odpoledne se psem - čekali jsme asi půl hoďky a pak nás vzali. Jenže fenka musela na rentgen a pak na krev apod. a mezitím nás vždy na chvíli posadili do čekárny. A pak nás brali "přednostně" a to rozčilování lidí, že oni už tam čekají dvacet minut apod, to stálo fakt za to.

To samé se nám stalo při vyzvedávání kocourka po kastraci. Čekárna plná, ale paní doktorka nás vzala asi 15 min. poté, co jsme dorazili. Předání trvalo pár minutek a asistentka už se věnovala mezitím jinému zvířeti, které bylo v pořadí (hledala kartu, zjišťovala co a jak). Ale ty pohledy a řeči lidí v čekárně... no to byla síla.

Jojo to přesně znám. Taky jsme si byli vyzvednout kočičku po trhání zubů a jéje, to byl málem konec světa.

Taky mě pobavilo jak tam nedávno v čekárně nadávala paní, že ona už čeká 30 minut. My jsme tam s kocourkem neustále, páč mu pořád něco je. Takže čekání už je pomalu moje motto. I když jsem byla objednaná, tak jsem stejně další hodinu seděla v čekárně. Holt ti přede mnou tam byli dlouho. Potom jsem ještě s kocourkem seděla další 3,5 hodiny na infuzi. Je kardiak a tak mu to musí kapat hodně pomalu.

A tak celá rozlámaná skoro po 5 hodinách strávených na veterině se musím smát, když někoho slyším jak nadává kvůli 30 minutám. A takhle jsem tam chodila 13 dní za sebou. Někdy ty lidi fakt nechápu.

Taky se nám stalo, že jsme byli objednaní a šli jsme prostě později. Hlavu si z toho nedělám, koneckonců u lidských doktorů si člověk počká klidně 2-4 hodiny, tak nějakých 30-60 minut mě na veterině nezabije. Většinou nám hnedka při příchodu řekli, že tam má pan doktor ještě pacienta, ať si počkáme nebo vyšel a rovnou hlásil, že ať chvilku vydržíme, že předá psa či kočku po zákroku, apod. Taky jsme takhle někoho "předběhli" při vyzvedávání psa odpo po dopolední operaci, takže já to beru s klidem.

Jsem si vědomá toho, že to, co teď napíšu, asi nebude moc populární. Opravdu bych velice zvážila, zda kocoura dál trápit a stresovat infuzemi, transfuzemi, objížděním veterinářů nebo nedejbůh 200 km cestou...

FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!

Kočky jsou stvoření s velice citlivou psychikou a stres se významnou měrou podepisuje na jejich zdraví a celkové duševní pohodě. Nevysvětlíte jim, že všechna příkoří se dějí v jejich prospěch! Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...

Nemyslete si, že nevím, o čem mluvím. Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy). Ale když jsem se dívala na to trpící, vystresované klubíčko neštěstí uzavřené samo do sebe, rozhodla jsem se nechat ho v klidu a bezbolestně odejít...

Souhlasím.

balisek napsal(a):
Jsem si vědomá toho, že to, co teď napíšu, asi nebude moc populární. Opravdu bych velice zvážila, zda kocoura dál trápit a stresovat infuzemi, transfuzemi, objížděním veterinářů nebo nedejbůh 200 km cestou...

FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!

Kočky jsou stvoření s velice citlivou psychikou a stres se významnou měrou podepisuje na jejich zdraví a celkové duševní pohodě. Nevysvětlíte jim, že všechna příkoří se dějí v jejich prospěch! Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...

Nemyslete si, že nevím, o čem mluvím. Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy). Ale když jsem se dívala na to trpící, vystresované klubíčko neštěstí uzavřené samo do sebe, rozhodla jsem se nechat ho v klidu a bezbolestně odejít...

Také souhlasim.

balisek napsal(a):
Jsem si vědomá toho, že to, co teď napíšu, asi nebude moc populární. Opravdu bych velice zvážila, zda kocoura dál trápit a stresovat infuzemi, transfuzemi, objížděním veterinářů nebo nedejbůh 200 km cestou...

FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!

Kočky jsou stvoření s velice citlivou psychikou a stres se významnou měrou podepisuje na jejich zdraví a celkové duševní pohodě. Nevysvětlíte jim, že všechna příkoří se dějí v jejich prospěch! Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...

Nemyslete si, že nevím, o čem mluvím. Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy). Ale když jsem se dívala na to trpící, vystresované klubíčko neštěstí uzavřené samo do sebe, rozhodla jsem se nechat ho v klidu a bezbolestně odejít...

Ano, je to krásně a bohužel aji pravdivě napsaný. Taky jsme se před rokem hrozně snažili kocourka zachránit. Diagnóza byla též selhání jater. Tak nastaly infuze, léky, každodení ježdění na veterinu a násilné krmení.

Kocourek pořád zvracel a hubl. Nechápalo se proč, protože při kontrolních testech se lehce zlepšil. Pak se přidal aji strašlivý průjem. Tak se udělalo kompletní velké vyšetření a zjistilo se, že má nádor. Vypadal už hrozně, nejedl, hubl, zvracel, měl průjem. Pořád ležel někde bokem a třepal se. Samozřejmě jsme jej též hned nechali v klidu odejít.

Neskutěčně dlouho mě ještě bolelo, že jsme to neudělali dřív. Prožil se mnou nádherných 13,5 let a nezasloužil si tak ošlivý konec. Jenže kdo mohl vědět, že je to až tak vážný. V životě bych ho potom tolik netrápila.

Ale chápu paní, že mu chce dát šanci a že ho chce zachránit. Nakonec je to rozhodování přeci jenom na ní...

Kdyby kocour byl můj, pravděpodobně by už nežil. Jenže Fikovnice je zvláštní případ, má ke svým kocourům - podle toho, co tady kdy psala - velmi silný citový vztah, a tak ji chápu, že chce kocoura zachránit za každou cenu. Ale i ona zde všem radila, že nechat zvíře včas důstojně odejít, je poslední služba, kterou člověk může svému zvířeti prokázat. Jenže jde o to opravdu odhadnout KDY je ta správná doba říct DOST. Myslím, že s tím bojujeme všichni, i Fikovnice, proto založila na to téma vedlejší vlákno.
Přála bych jejímu kocourovi, aby tady žil dál, zdá se, že je to bojovník, ale někdy je nemoc silnější než co jiného. A na rakovinu umírají i malé děti, a to je myslím opravdová tragédie.

Tina125 napsal(a):
To je docela možný.

Mně kdysi totiž kámoška povídala, jak její syn neustále během odpoledne otvíral dveře od ledničky, přičemž nikdo mezitím do obchodu nešel.. takže se mu smála, jestli si jako myslí, že se v lednici během těch prodlev, kdy byl v pokoji, něco "okotilo" .

Tina125 napsal(a):
Ano, je to krásně a bohužel aji pravdivě napsaný. Taky jsme se před rokem hrozně snažili kocourka zachránit. Diagnóza byla též selhání jater. Tak nastaly infuze, léky, každodení ježdění na veterinu a násilné krmení.

Kocourek pořád zvracel a hubl. Nechápalo se proč, protože při kontrolních testech se lehce zlepšil. Pak se přidal aji strašlivý průjem. Tak se udělalo kompletní velké vyšetření a zjistilo se, že má nádor. Vypadal už hrozně, nejedl, hubl, zvracel, měl průjem. Pořád ležel někde bokem a třepal se. Samozřejmě jsme jej též hned nechali v klidu odejít.

Neskutěčně dlouho mě ještě bolelo, že jsme to neudělali dřív. Prožil se mnou nádherných 13,5 let a nezasloužil si tak ošlivý konec. Jenže kdo mohl vědět, že je to až tak vážný. V životě bych ho potom tolik netrápila.

Ale chápu paní, že mu chce dát šanci a že ho chce zachránit. Nakonec je to rozhodování přeci jenom na ní...

Já bych svoji kočku taky určitě chtěla zachránit. I kdybych do ní měla cpát léky a jezdit na infuze. Jak můžete vědět, že se její stav třeba nezlepší? Utratit zvíře, když ještě nemáte jistotu, že je to konec, podle mě není úplně nejlepší řešení. Fikovnice má svoje kocourky nadevše ráda a já bych na jejím místě dělala úplně to samé, co ona - sháněla léky a dobrou veterinu. Nemyslím si, že by vůbec uvažovala o nějakém utrácení kocourka. Napřed je třeba zkusit všechno a pokud ani léky nezaberou, tak by se o tom dalo uvažovat. Fikovnice je typ jako já, nemá to srdce odnést kocourka na poslední injekci. raději zkoušíme vše, co se dá, kde je naděje, ať to stojí, co to stojí. existují lidé, kteří by ho tam už dávno odvezli už jen pro ty peníze, co Fikovnice za něj za poslední dny dala. Fikovnice je pravý obraz opravdové lásky ke zvířatům.Tím ale samozřejmě nechci říci, že vy ostatní byste byli něco jiného! ale pochopte, že ho chce Fikovnice zachránit a když se tady píše jen o utracení kocourka, tohle jí psychicky moc nepomůže.

lavacca napsal(a):
Taky se nám stalo, že jsme byli objednaní a šli jsme prostě později. Hlavu si z toho nedělám, koneckonců u lidských doktorů si člověk počká klidně 2-4 hodiny, tak nějakých 30-60 minut mě na veterině nezabije. Většinou nám hnedka při příchodu řekli, že tam má pan doktor ještě pacienta, ať si počkáme nebo vyšel a rovnou hlásil, že ať chvilku vydržíme, že předá psa či kočku po zákroku, apod. Taky jsme takhle někoho "předběhli" při vyzvedávání psa odpo po dopolední operaci, takže já to beru s klidem.

Tak nějak. Já si už ke své obvoďačce beru knížku nebo dostatek časopisů.
Všechny ty návraty z různých doprovodných vyšetření zpátky k doktorce chápu a je to obvykle patrné na první pohled. A taky je obvykle patrné, když někdo předbíhá - teď mám na mysli tu veterinu. Já si vždycky říkám, no jo, i takoví jsou mezi námi .

Kočičí svět napsal(a):
Já bych svoji kočku taky určitě chtěla zachránit. I kdybych do ní měla cpát léky a jezdit na infuze. Jak můžete vědět, že se její stav třeba nezlepší? Utratit zvíře, když ještě nemáte jistotu, že je to konec, podle mě není úplně nejlepší řešení. Fikovnice má svoje kocourky nadevše ráda a já bych na jejím místě dělala úplně to samé, co ona - sháněla léky a dobrou veterinu. Nemyslím si, že by vůbec uvažovala o nějakém utrácení kocourka. Napřed je třeba zkusit všechno a pokud ani léky nezaberou, tak by se o tom dalo uvažovat. Fikovnice je typ jako já, nemá to srdce odnést kocourka na poslední injekci. raději zkoušíme vše, co se dá, kde je naděje, ať to stojí, co to stojí. existují lidé, kteří by ho tam už dávno odvezli už jen pro ty peníze, co Fikovnice za něj za poslední dny dala. Fikovnice je pravý obraz opravdové lásky ke zvířatům.Tím ale samozřejmě nechci říci, že vy ostatní byste byli něco jiného! ale pochopte, že ho chce Fikovnice zachránit a když se tady píše jen o utracení kocourka, tohle jí psychicky moc nepomůže.

Ách jo, kde v mém textu vidíte, že píšu, že by Fíkovnice měla kocourka nechat jak vy píšete utratit, hm?(mimochodem utratit je odporné slovo, které já nepoužívám).

Já pouze napsala jak to bylo u nás. U nás ta šance už nebyla a me pouze mrzelo, že se na to nepřišlo dřív. Jako tohle fakt ne se tady rozčíleně rozepisovat, že zrovna já ji srážím. Mílá dámo, kdyby to tak bylo, tak jí nebudu psát rady o jídle, povzbuzovat ji ať věří, že se z toho dostane a radit jí jakou má zkusit veterinu.

A kdyby to tak bylo, tak teď nebudu vozit kocourka 13 dní v kuse (mimochodem nás to jenom teď stálo 8.000)na veterinu a doufat, že se vyléčí!

Prosím než začnete tohle psát, tak nejdřív čtěte!

Kočičí svět:
Já bych svoji kočku taky určitě chtěla zachránit. I kdybych do ní měla cpát léky a jezdit na infuze. Jak můžete vědět, že se její stav třeba nezlepší? Utratit zvíře, když ještě nemáte jistotu, že je to konec, podle mě není úplně nejlepší řešení.


Taky Fíkovnici chápu a fandím. Je statečná.
Ono to rozhodnutí asi záleží na tom, co s jakým zvířetem kdo prožil.
My jsme našeho psa taky drželi co nejdéle, ale pak jsem si zpětně říkala, co musel chudáček všecko prožít...
Nikdy se doma nepočurával, ale pak bral léky, po kterých jsme po návratu z práce našli kuchyň celou počuranou a on se na nás tak smutně díval... Namlouvám si dodnes, že se snad nebál, protože jsem ho nebili, ale prostě celé roky věděl, že se to nedělá.. a pak v těch svých bolestech ještě "řešil" to, že selhává po této stránce.
To trvalo asi 2 měsíce, veterináři vždycky řekli "však uvidíte", pak jsme ho jednou ráno v sobotu našli pod stolem zakrvavělého, tekly mu sliny a třásl se, tak ho manžel odvezl k té poslední injekci.
Možná jsme mu mu ten "konečný" konec už neměli dopřát. Nebylo to asi k ničemu.
Je to strašně těžké.
Sleduji, že čím je člověk starší, tím je k trápení jiných citlivější a víc souvislostí mu dochází. Samozřejmě jak které povaze.

Akorát si říkám, že by měli v rozhodování pomoct i ti veterináři a ne prioritně na zvířeti zkoušet... S tou psychikou koček nebo psů tady mnozí mají pravdu.

lavacca napsal(a):
Fakt nevadí? To se divím... blbý je spíš to, že je nastydnutý, přece jen sám bude tím oslabenější no.. :(.

Ano nevadí. Ale dárcovství by mu mohlo FeLV rozjet, takže stejně to nepřipadá v úvahu...

lavacca napsal(a):
Kdyby bylo třeba, dejte vědět. ;) Máme kousek od nás šikovnou veterinu, tak by se to případně dalo zfouknout tam...no, vlastně, vy těžko zas maroda povezete tak dlouho autem...uf, nějak mi to z toho horka dneska nemyslí už.

"Lavacco", za chvíli napíšu nové vlákno, jinou veterinu vůbec nevylučuji. Bohužel...

lavacca napsal(a):
Ještě mě napadá - co ten depozit, ze kterého kocourka máte? tam by paní nepomohla? Koneckonců přinesl si to nejspíš už od nich, tak by se mohla trochu víc zapojit. I když věřím, že ona to schválně neudělala, že by dala nemocné zvíře... ale mohla by mít nějakou číču v kondici v péči.

Ono asi případně nějak zchladit a poslat tu krev nejde, jako se dělá u lidí, co?

Kdybyste věděla kam všude jsem volala, včetně depozit. Všude odmítli...

Tina125 napsal(a):
Tak to je mi líto, že se vám tam asi nelíbilo. No víte, zřejmě ti ostatní nebyli domluvení a tudíž objednaní. Proto jste měla přednost. Oni mají stejnou možnost a navíc vy jste byla více akutní.

Věřím, že je zase asi dost těžké udělat soukromé prostory na infuze. A máte pravdu, že FeLV je nakažlivý, ale přímým kontaktem, nebo slinami, mlékem, močí a trusem. Takže si myslím, že tam až tak velké riziko nebylo.

Nicméně je mu alespoň lépe? A kdo tam tedy byl?

Ne ne, chování měli PERFEKTNÍ! Jen že tam mohl někdo chytit od mého kocoura tu nemoc. A pak naprosto kolegiálně řekli, že s transfúzí nemají zkušenost, tak proto mě odeslali jinam.

RomčaJelča napsal(a):
Tak taky držím palce a z postupu na klinice si nic nedělej. My jsme byli k veterinářce objednaní na určitou hodinu a vzala nás poté, co nás sami bezostyšně předběhli manželský pár se psem, tedy asi 50 minut po objednací době...

Tehdy dcerka zažila mírné zklamání, protože od někoho měla informaci, že slečna doktorka se zabývá i dušičkou zvířátek a používá "přírodní" medicínu a různé kapky atd. No, milá MVDr. ani nevstala od stolu, vůbec nejevila zájem o nějaké bližší informace a jenom nechala asistentku odebrat zvířeti krev (za 1200) s tím, že výsledky za 2 dny a na shledanou. Sice úsměvy a naučené korektní jednání, ale...
Takže zcela jistě zůstaneme u našeho pana veterináře, který sice taky není levný, ale má aspoň evidentní zkušenosti. Mám někdy podezření, že ti mladí (ale tak - nedivím se) spoléhají nejvíc právě na ty biochemické metody, aniž by o zvířatech věděli víc. My jsme v bývalém bydlišti dokonce narazili na veterináře, o kterém široké okolí vědělo, že tento obor studovat nechtěl, a on se zvířat opravdu bál, i našeho 7kilového psa.

Já se asi blbě vyjádřila. Postup na té klinice byl opravdu profesionální. Jen nám neumí pomoct...

lavacca napsal(a):
Tak jsem schválně ještě načítala info o té transfúzi a ono vlastně může být zádrhel v krevní skupině. Mně to včera nějak nenapadlo, protože jsem víc řešila ten odběr u psa, kde se to neřeší. Ale u koček je to zásadní, protože dát Ačku B a opačně by pacientovi naopak ublížilo... :( Kdepak, proč to mít jednoduché, když to jde i složitě... :|

Ještě mě tak napadá - nemá nějaký registr dárců koček vedený třeba VFU ? Nebo nějaká větší klinika v Brně? Zkusila bych je obvolat. ;) Koukala jsem, že některé kliniky v Praze ho vedou spolu se psím...tak snad v Brně taky nějaké budou...

Přesně tak, také jsem to nevěděla s těmi krevními skupinami. U psů je to fuk, u koček je to složité. Ale prý 90% má sk. A.

balisek napsal(a):
Jsem si vědomá toho, že to, co teď napíšu, asi nebude moc populární. Opravdu bych velice zvážila, zda kocoura dál trápit a stresovat infuzemi, transfuzemi, objížděním veterinářů nebo nedejbůh 200 km cestou...

FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!

Kočky jsou stvoření s velice citlivou psychikou a stres se významnou měrou podepisuje na jejich zdraví a celkové duševní pohodě. Nevysvětlíte jim, že všechna příkoří se dějí v jejich prospěch! Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...

Nemyslete si, že nevím, o čem mluvím. Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy). Ale když jsem se dívala na to trpící, vystresované klubíčko neštěstí uzavřené samo do sebe, rozhodla jsem se nechat ho v klidu a bezbolestně odejít...

Jak jsem zde psala již dříve, měla jsem telefonát s někým odtud z iFAUNY, kdo je z oboru. Ten někdo mi řekl, že na vše ostatní se vykváknout, na transfúzi však jít. Krvetvorba se může chytit a může žít třeba roky v remisi. Po infúzích se kocour rozpil a rozjedl. To mám takové zvíře utratit?

balisek napsal(a):
Jsem si vědomá toho, že to, co teď napíšu, asi nebude moc populární. Opravdu bych velice zvážila, zda kocoura dál trápit a stresovat infuzemi, transfuzemi, objížděním veterinářů nebo nedejbůh 200 km cestou...

FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!

Kočky jsou stvoření s velice citlivou psychikou a stres se významnou měrou podepisuje na jejich zdraví a celkové duševní pohodě. Nevysvětlíte jim, že všechna příkoří se dějí v jejich prospěch! Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...

Nemyslete si, že nevím, o čem mluvím. Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy). Ale když jsem se dívala na to trpící, vystresované klubíčko neštěstí uzavřené samo do sebe, rozhodla jsem se nechat ho v klidu a bezbolestně odejít...

Já zažila umírání na CRI, přišlo mi, že veti snad rejžovali peníze. Tehdejší kocour měl být utracen tak nejméně 2 až 3 týdny dřív. Tady to tak necítím.

balisek napsal(a):
Jsem si vědomá toho, že to, co teď napíšu, asi nebude moc populární. Opravdu bych velice zvážila, zda kocoura dál trápit a stresovat infuzemi, transfuzemi, objížděním veterinářů nebo nedejbůh 200 km cestou...

FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!

Kočky jsou stvoření s velice citlivou psychikou a stres se významnou měrou podepisuje na jejich zdraví a celkové duševní pohodě. Nevysvětlíte jim, že všechna příkoří se dějí v jejich prospěch! Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...

Nemyslete si, že nevím, o čem mluvím. Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy). Ale když jsem se dívala na to trpící, vystresované klubíčko neštěstí uzavřené samo do sebe, rozhodla jsem se nechat ho v klidu a bezbolestně odejít...

"Ano, můžete získat pár dnů navíc."

To je právě to, s čím nesouhlasím. Pro pár dnů by to snad nedělal nikdo, nedovedu si představit takového sobce. Ale pokud je mi řečeno, že s tím může žít další roky - pokud se chytne krvetvorba...

koňadra napsal(a):
Kdyby kocour byl můj, pravděpodobně by už nežil. Jenže Fikovnice je zvláštní případ, má ke svým kocourům - podle toho, co tady kdy psala - velmi silný citový vztah, a tak ji chápu, že chce kocoura zachránit za každou cenu. Ale i ona zde všem radila, že nechat zvíře včas důstojně odejít, je poslední služba, kterou člověk může svému zvířeti prokázat. Jenže jde o to opravdu odhadnout KDY je ta správná doba říct DOST. Myslím, že s tím bojujeme všichni, i Fikovnice, proto založila na to téma vedlejší vlákno.
Přála bych jejímu kocourovi, aby tady žil dál, zdá se, že je to bojovník, ale někdy je nemoc silnější než co jiného. A na rakovinu umírají i malé děti, a to je myslím opravdová tragédie.

Čtu to vše postupně. Prosím nehádejte se kvůli mně. To už bych se v těch výčitkách fakt utopila. Tento kocourek ještě není kandidát na smrt, věřím, že po tolika zkušenostech se smrtí (a možná mám víc na mysli tu lidskou) to poznám. Ještě mu nejsou dva roky, má jako zázrakem v pořádku komplet biochemku, je relativně silný (5kg), po infúzích se rozpil a trochu rozjedl. Proto - podle mě - ještě nenastal ten čas...
Teď si dovolím založit nové vlákno a moc vás prosím o zkušenosti.

fikovnice napsal(a):
Ne ne, chování měli PERFEKTNÍ! Jen že tam mohl někdo chytit od mého kocoura tu nemoc. A pak naprosto kolegiálně řekli, že s transfúzí nemají zkušenost, tak proto mě odeslali jinam.

Jsem moc ráda, že se vám přístup líbil a že ho těma infuzema rozbaštily a rozpily. To je strašně moc důležité. A už jste byla na VFU?

Tina125 napsal(a):
Jsem moc ráda, že se vám přístup líbil a že ho těma infuzema rozbaštily a rozpily. To je strašně moc důležité. A už jste byla na VFU?

"Tino" teď jsem založila novou diskuzi, nechce se mi tam...

"FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!
...Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...
... Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy)."

Právě u FeLV tohle není pravda! Tam má zvíře šanci, pokud se podaří překonat krizi, na další roky života! To nelze srovnávat se selháním orgánů, a např. i ledviny lze hezky "nakopnout" mého kocoura infuze vytáhly doslova z hrobu a ještě rok v pohodě žil.

fikovnice napsal(a):
Ano nevadí. Ale dárcovství by mu mohlo FeLV rozjet, takže stejně to nepřipadá v úvahu...

Jo, to jsem si právě myslela, že je oslabený už tím nastydnutí a tohle by to mohlo "dorazit". :(.

fikovnice napsal(a):
Přesně tak, také jsem to nevěděla s těmi krevními skupinami. U psů je to fuk, u koček je to složité. Ale prý 90% má sk. A.

My máme právě briťáka - a tam je to dle všeho 50% na 50%. Viz:

"Kočky mohou mít krevní skupinu A, B nebo AB. Siamské, barmské, orientální a ruské modré kočky mají pouze krevní skupinu A, peršanky, mainské mývalí a domácí krátkosrsté kočky mají skupinu A v 75 % případů, ale například britské krátkosrsté nebo Devon Rex mají poměr skupin A a B přibližně 1:1.

Akutní a často smrtelné potransfuzní reakce jsou po podání krve skupiny A nebo AB příjemci se skupinou B. Opožděné reakce jsou u transfuze krve B nebo AB příjemci se skupinou A. Kočka se skupinou AB je relativně univerzálním příjemcem, i když i zde je možnost malé inkompatibility s krví skupiny B. Univerzální dárce u koček neexistuje.".

Tady je přehledná tabulka:
http://kocici.net/clanky/15-krevni-skupiny-u-kocek

Píšou, že BRI mohou mít všechny tři, ale BRI modrá má jen A. To je zajímavé.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tady je přehledná tabulka:
http://kocici.net/clanky/15-krevni-skupiny-u-kocek

Píšou, že BRI mohou mít všechny tři, ale BRI modrá má jen A. To je zajímavé.

To je nesmysl... vím, o několika CHS, kde mají na krevní skupiny britské modré kočky testované a mají různě A i B...

např. tady mají čičiny s B skupinou obě: http://www.royalsapphire.cz/kocky.html.

Tady ještě něco o těch skupinách - http://www.royalsapphire.cz/skupiny.html - tady je teda taky v tabulce psáno, že BRI a má 100% A...ale to jaksi vylučuje info u jejich koček... ?!?

Tady např. mají taky 2 kocoury a 2 kočky s B skupinou.. http://www.britskekote-marykay.cz/kocky.html.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!
...Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...
... Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy)."

Právě u FeLV tohle není pravda! Tam má zvíře šanci, pokud se podaří překonat krizi, na další roky života! To nelze srovnávat se selháním orgánů, a např. i ledviny lze hezky "nakopnout" mého kocoura infuze vytáhly doslova z hrobu a ještě rok v pohodě žil.

lavacca napsal(a):
Jo, to jsem si právě myslela, že je oslabený už tím nastydnutí a tohle by to mohlo "dorazit". :(.

Přesně tak!

Chtěla bych zde ještě něco napsat, co se vztahuje k dřívějším příspěvkům. Věřte mi, prosím, všichni, že mi neumírá první zvíře. Odchodů ze života jsem zažila mnoho a i těch nejbližších lidí. Velmi velmi jsem chybovala v případě odchodu mého tatínka a vnímám to jako svůj životní a nepřekonatelný hřích. Chybovala jsem i v případě odchodu minulého psa, a také minulého kocoura. Za tatínka jsem SNAD složila reparát, když mi umírala maminka. Byla jsem s neurologickou JIPkou domluvená, že až přijde TA chvíle, tak mi zavolají, ať je to třeba ve dvě ve tři ráno. Volali mi tuším 4x (možná 3x - to už přesně nevím). Tj.2 nebo 3 "plané poplachy". Snad si dovedete představit, jak šílené nervy to pro mě tehdy byly. Jedete se rozloučit s nejbližším člověkem na světě...a ono je to jinak. Já to vše ale stejně brala ještě i v jiném kontextu. Ač maminka měla infaustní prognózu, byla na ventilátoru a v umělém spánku, tak vždy, když jsem přijela, tak se "zázračně" zlepšila. Zázračně pro doktory, pro mě ne. Já to vnímala naprosto jasně tak, že zůstává kvůli mně. Pak jsem při jedné návštěvě mamince (ač byla v kómatu) řekla:"Jestli chceš, odejdi prosím." Už si nepamatuji za jak dlouho, ale vím, že za relativně krátký čas mi volali znovu. Byla jedna hodina ráno. Sedla jsem do auta a u maminky byla snad dříve než za 10minut. Co mi to přístroje dovolovaly, tak jsem maminku objala, a vlastně ji měla v náruči. Takto odešla... A já - snad - splnila ten reparát (maminko, prosím, nezlob se, že sem píšu o našich společných posledních chvílích).

Tím vším chci říct, že věřte, že NENECHÁM zvíře trápit! Ty výčitky svědomí jsou pak v podstatě neunesitelné...
ALE - zvíře, které jí, pije, kadí, močí a dnes se dokonce poškádlil s velkým, PRO MĚ není kandidát na eutanázii. To vše píšu s vědomím ZATÍM a s tím, že vše se může během jediné minuty změnit. Jak moc já toto znám ze života!

koňadra napsal(a):
Kdyby kocour byl můj, pravděpodobně by už nežil. Jenže Fikovnice je zvláštní případ, má ke svým kocourům - podle toho, co tady kdy psala - velmi silný citový vztah, a tak ji chápu, že chce kocoura zachránit za každou cenu. Ale i ona zde všem radila, že nechat zvíře včas důstojně odejít, je poslední služba, kterou člověk může svému zvířeti prokázat. Jenže jde o to opravdu odhadnout KDY je ta správná doba říct DOST. Myslím, že s tím bojujeme všichni, i Fikovnice, proto založila na to téma vedlejší vlákno.
Přála bych jejímu kocourovi, aby tady žil dál, zdá se, že je to bojovník, ale někdy je nemoc silnější než co jiného. A na rakovinu umírají i malé děti, a to je myslím opravdová tragédie.

Ještě dodatek: ten kocour je neskutečný bojovník a hodnoty, které má v krvi, by - podle mě - pro 99% jiných koček znamenalo, že budou tak maximálně "placatě" ležet. Mladý byl vždy strašný divočák, raubíř, však jsem se zde o něm mnohokrát napsala! No a veterinářka z kliniky, kam jsme chodili na infúze, tak byla prý "až v šoku" v jaké je pohodě! Protože u infúzí jsem mohla být s ním, tak myslím, že to pro něj nebyl extra stres. Dokonce se ke konci infúze (asi jak se mu udělalo lépe) začal mazlit tvářemi o přepravku, o židli,... Já jej napřed měla v přepravce, ale pak mě napadlo si jej vzít na sebe - no a o to mu vlastně celý jeho krátký život šlo! Mít mě co nejblíž. Za dva dny návštěvy mě včera večer paní dr. šokovala větou:"On je na Vás hodně závislý, že?" Tak jí říkám, že ano, že to odhadla naprosto přesně. No a pak dodala:"Ale Vy na něm také..." No co na to říct, snad jen, že měla pravdu v obojím...

balisek napsal(a):
Jsem si vědomá toho, že to, co teď napíšu, asi nebude moc populární. Opravdu bych velice zvážila, zda kocoura dál trápit a stresovat infuzemi, transfuzemi, objížděním veterinářů nebo nedejbůh 200 km cestou...

FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc. Opravdu však stojí za tu cenu (a tím nemyslím peníze)?!

Kočky jsou stvoření s velice citlivou psychikou a stres se významnou měrou podepisuje na jejich zdraví a celkové duševní pohodě. Nevysvětlíte jim, že všechna příkoří se dějí v jejich prospěch! Kdyby šlo o jinou diagnózu, mělo by to význam. Ale zrovna u FeLV je potřeba vážně se zamyslet, jak moc je ještě léčba ve prospěch kocourka a zda to není spíše o naší touze udržet si ho tady ještě chvíli pro sebe...

Nemyslete si, že nevím, o čem mluvím. Není to tak dávno, co jsem podobné rozhodování podstupovala se svým kocourem, postiženým jaterním selháním. Násilné krmení, každodenní infuze a medikace by ho tady udrželi možná pár dnů, možná pár týdnů (poškození jater bylo tak rozsáhlé, že konec nebyl otázkou zda, ale pouze kdy). Ale když jsem se dívala na to trpící, vystresované klubíčko neštěstí uzavřené samo do sebe, rozhodla jsem se nechat ho v klidu a bezbolestně odejít...

"FeLV je ošklivá diagnóza a pokud je nemoc už rozjetá, není způsob, jak jí přemoci. Ano, můžete získat pár dnů navíc."

Pokud bych měla tuto vědomost a jistotu, tak to samozřejmě nedělám (infúze, transfúze,...). Vědomost o této nemoci mám jinou než Vy, a jistotu nemá nikdo na světě. Klidně se může stát to, co píšete - transfúzí (pokud se tedy uskuteční) získáme pár dní navíc. Ale kocour se může dostat také do remise, i když tuším, že ta šance je menší. Zatím si ale on sám o tu šanci říká. Bolí to, a to opravdu hodně, moji peněženku. Ale i když finance nejsou zanedbatelnou věcí, tak úplně stěžejní nejsou...

Icey napsal(a):
Držím kocourkovi palce (sice se do téhle diskuze moc nezapojuju ale sleduju ji tu prakticky odzačátku).

Děkuji moc!

fikovnice napsal(a):
Milí kamarádi, na veterině jsem včera byla řádově hodiny, pak jsem úplně, ale úplně odpadla, proto píšu až nyní a pokusím se to nějak popsat, co se tam dělo. Dr. ordinovala od 18h, ale řekla mi, ať přijedu už v 17.45h - prý aby bylo více času. Tak já tam přijela již před třičtvrtě a před zavřenými dveřmi čekalo už nejméně 5 lidí - hlavně se psy! Ptala jsem se tedy kdo je poslední, po kom jsem, když vtom otevřela dr dveře. A hned mě v tom davu nějak vyhmátla, ani nevím jak, a ať prý jdu jako první dál. No, musela jsem ostatní dost naštvat - já bych byla také naštvaná. A to jsem měla kocourka ještě v autě a musela tedy pro něj rychle běžet. Dr. mi sdělila, že se nemůže dovolat té zkušenější vetce a že tedy k transfúzi mi novou info nedá. Ale ihned se v podstatě ujala léčby. Zaprvé mu píchla asi 2 nebo 3 inj. Jedna z nich bylo nové ATB, které se plánuje píchat teď každý den. No a pak mi sdělila, že půjde maličký na infúzi. S tím jsem trochu počítala. Takže po vyšetření byl napojen na infúzi, mají tam místnost právě pro aplikace infúzí, a já byla odeslána tam s ním. Potud OK. Do doby než se ta místnost menší než je chodba v mém bytě, začala naplňovat dalšími "oběšenci". Bohužel hlavně psy, z toho jeden vydával šílené zvuky - ani nevím, jestli to bylo naříkání, ale vím, že pro nemocného kocoura není takováto společnost dobrá. Později se tam ještě objevila i paní s kočkou a když uvážíte, že FeLV je vysoce infekční...tak tedy nevím.
No a to je prozatím vše. Ptala jsem se, co přesně dostal, tak prý nejen glukózu, ale komplet výživu - i aminokyseliny, tuším i nějaké vitamíny. No a pak při rozloučení se jsem se dozvěděla, že tedy se mnou budou pro příští dny počítat - že denně přijedu na infúzi a aplikaci léků. To nejhlavnější je samozřejmě transfúze - no a na závěr mi dr. řekla, že se konečně dovolala té druhé vetky, že prý transfúze u koček je složitější než u psů, ale to NEJHLAVNĚJŠÍ - JE POTŘEBA SEHNAT DÁRCE! Asi už tušíte, kdo mě ihned napadl. Ale je to velké riziko.
-
Teď jsem absolvovala telefonát s někým odtud z iFAUNY (nemám svolení psát identitu), jde o odbornici a ta mi řekla, že JEDINÝM řešením je transfúze.

"Bohužel hlavně psy, z toho jeden vydával šílené zvuky - ani nevím, jestli to bylo naříkání..."

Ještě něco k tomu prodlužování života. K té mojí větě - nějak jsem se tam tehdy dozvěděla, že pes měl nádor a jestli jsem dobře poslouchala, tak nádor slinivky. Nejen, že nádory slinivky jsou prostě svině zas.aný, ale onemocnění pankreatu patří mezi nejbolestivější. Tak v takovémto případě bych třeba já zvolila důstojný odchod zvířete formou eutanázie.

lavacca napsal(a):
Ještě mě napadá - co ten depozit, ze kterého kocourka máte? tam by paní nepomohla? Koneckonců přinesl si to nejspíš už od nich, tak by se mohla trochu víc zapojit. I když věřím, že ona to schválně neudělala, že by dala nemocné zvíře... ale mohla by mít nějakou číču v kondici v péči.

Ono asi případně nějak zchladit a poslat tu krev nejde, jako se dělá u lidí, co?

"Ono asi případně nějak zchladit a poslat tu krev nejde, jako se dělá u lidí, co?"

"Lavacco", tuto větu jsem předtím úplně přehlídla, ale možná že to vůbec není špatný nápad. Zítra/tedy dnes bych měla zas vědět o něco více... Mohu tomu rozumět tak, že Vy byste Vašemu kočičákovi nechala odebrat krev u vás a poslala by se (asi nějak expresně) do Brna? Když to píšu, tak mi to připadá realizovatelné a napíšu narovinu, že mě po delší době přepadlo až nadšení. Už jen z Vás - jako z osoby. Jste prostě úžasná a já si toho strašně moc vážím!
Já sama jsem kdysi pracovně něco podobného (nechci specifikovat) posílala do Izraele. Ale to bylo v tekutém dusíku, a ten bude asi drahý a nevím jak dostupný.

Milí kočičí lidé ,
na jiném vlákně jsem psala naprosto nečekanou událost - po příchodu domů kocouři leželi na křesle - úplně na sebe namáčknutí - to jsem viděla snad poprvé!
A teď mám také novinku - mladej nejen že požral něco z kapsičky, ale také slušnou porcičku jater a srdíček! Ještě před tím hodil bobek - velmi šikovně si připravil - vyhrabal místečko v záchodě, aby pak všechny 3 bobky vykadil pěkně vedle na lino. Myslím, že je to poprvé, co se na něj za to vůbec nezlobím!

vyhrabal místečko v záchodě, aby pak všechny 3 bobky vykadil pěkně vedle na lino.

Tak to je kocour úplně v pořádku .
Fíkovnice, myslím na Tebe, drž se. Všecko bude dobré.

"vyhrabal místečko v záchodě, aby pak všechny 3 bobky vykadil pěkně vedle na lino"
tak to je převtělení mé 16tileté babky, kvůli ní už mám pod kočičím wc savou podložku. Ale vždycky hrabe Honzulka moje jakoby se chtěla prohrabat k protinožcům...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):


"vyhrabal místečko v záchodě, aby pak všechny 3 bobky vykadil pěkně vedle na lino"
tak to je převtělení mé 16tileté babky, kvůli ní už mám pod kočičím wc savou podložku. Ale vždycky hrabe Honzulka moje jakoby se chtěla prohrabat k protinožcům...

Oni jsou tak usilovní, že? Náš kocour taky - to je vždycky práskání z té budky, že to musejí slyšet i sousedi - on hrabe i po stěnách .

No to tahle jedna expertka
Jenom mě to dovedlo k zamyšlení - kocouři, jako kluci, pokud teda jdou do záchodu, tak si předníma stoupnou na okraj a dupku mají spolehlivě v záchodku, dámy naopak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No to tahle jedna expertka
Jenom mě to dovedlo k zamyšlení - kocouři, jako kluci, pokud teda jdou do záchodu, tak si předníma stoupnou na okraj a dupku mají spolehlivě v záchodku, dámy naopak.

No tak moje kočka má teda dupku spolehlivě v každém květináči...
Předníma stojí na okraji květináče a čůrá do hlíny. To kocour nikdy neudělal.

fikovnice napsal(a):
Milí kočičí lidé ,
na jiném vlákně jsem psala naprosto nečekanou událost - po příchodu domů kocouři leželi na křesle - úplně na sebe namáčknutí - to jsem viděla snad poprvé!
A teď mám také novinku - mladej nejen že požral něco z kapsičky, ale také slušnou porcičku jater a srdíček! Ještě před tím hodil bobek - velmi šikovně si připravil - vyhrabal místečko v záchodě, aby pak všechny 3 bobky vykadil pěkně vedle na lino. Myslím, že je to poprvé, co se na něj za to vůbec nezlobím!

Než jsem odjela na dovolenou, pečlivě jsem Váš příběh sledovala. Ale pak jsem se k němu dostala až dnes, skoro po 14 dnech. Takže jsem ho dočetla, přiznám se, z trnutím, co z toho bude. Z e začátku jsem se přikláněla k bleskům (psice na ně hrdině ve dne štěká na dvoře, ale bouřka v noci znamená, že se mi ten velký hlídač cpe pod peřinu). Ale jak příběh pokračoval, začalo mi být moc úzko. No, ke konci jsem tu stála s oteklýma očima, ještě že jsem v práci sama a moc lidí nechodí, aby koukali na takovou prodavačku. Je mi to moc líto, jak se věci vyvíjeli. Držím kocourkovi i Vám palce.

RomčaJelča napsal(a):
vyhrabal místečko v záchodě, aby pak všechny 3 bobky vykadil pěkně vedle na lino.

Tak to je kocour úplně v pořádku .
Fíkovnice, myslím na Tebe, drž se. Všecko bude dobré.

Moc děkuji!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):


"vyhrabal místečko v záchodě, aby pak všechny 3 bobky vykadil pěkně vedle na lino"
tak to je převtělení mé 16tileté babky, kvůli ní už mám pod kočičím wc savou podložku. Ale vždycky hrabe Honzulka moje jakoby se chtěla prohrabat k protinožcům...

amiš napsal(a):
Než jsem odjela na dovolenou, pečlivě jsem Váš příběh sledovala. Ale pak jsem se k němu dostala až dnes, skoro po 14 dnech. Takže jsem ho dočetla, přiznám se, z trnutím, co z toho bude. Z e začátku jsem se přikláněla k bleskům (psice na ně hrdině ve dne štěká na dvoře, ale bouřka v noci znamená, že se mi ten velký hlídač cpe pod peřinu). Ale jak příběh pokračoval, začalo mi být moc úzko. No, ke konci jsem tu stála s oteklýma očima, ještě že jsem v práci sama a moc lidí nechodí, aby koukali na takovou prodavačku. Je mi to moc líto, jak se věci vyvíjeli. Držím kocourkovi i Vám palce.

Jste zlatá, vážím si, že náš příběh Vás dojal! Děkuji!

Dobrý večer,
prosím vás, kdo se více vyznáte v etologii...je zajímavé, že od doby vážné nemoci mého mladšího kocoura tento nepřekročil práh mého pokoje. Našel si jiné místo/místa, kde vegetí, když za ním přijdu, začne se mazlit jak o život. Ale dřív, jak jsem mnohokrát psala, byl úplná vtěrka, spal se mnou - to je ten pokoj, kde já když přijdu z práce jsem většinu času. Ale on sem od té doby (od té nemoci) nevkročil. Uražený není, jak píšu výše, mazlí se. Také si mnohem víc než dřív oblíbil balkón, kde lehává až do pozdní noci - tam se asi chladí na dlaždicích. Ale to vyhýbání se mému pokoji je pro mě fakt záhadou. Nedávno jsem zde psala, že nejsem etologií netknutá, kdysi jsem se i aktivně zúčastňovala etologických konferencí. Ale tuto hádanku tedy rozluštit neumím. Napadá vás k tomu někoho něco?

fikovnice napsal(a):
Dobrý večer,
prosím vás, kdo se více vyznáte v etologii...je zajímavé, že od doby vážné nemoci mého mladšího kocoura tento nepřekročil práh mého pokoje. Našel si jiné místo/místa, kde vegetí, když za ním přijdu, začne se mazlit jak o život. Ale dřív, jak jsem mnohokrát psala, byl úplná vtěrka, spal se mnou - to je ten pokoj, kde já když přijdu z práce jsem většinu času. Ale on sem od té doby (od té nemoci) nevkročil. Uražený není, jak píšu výše, mazlí se. Také si mnohem víc než dřív oblíbil balkón, kde lehává až do pozdní noci - tam se asi chladí na dlaždicích. Ale to vyhýbání se mému pokoji je pro mě fakt záhadou. Nedávno jsem zde psala, že nejsem etologií netknutá, kdysi jsem se i aktivně zúčastňovala etologických konferencí. Ale tuto hádanku tedy rozluštit neumím. Napadá vás k tomu někoho něco?

A není možné, že chce mít jednoduše klid? Víte, jako vy za ním přijdete, on se rád pomazlí, ale nejste tam s ním pořád. Takže zbytek času v klidu odpočívá...?

Náš kocourek se teď tak vlastně choval taky, jak mu bylo špatně. Zdržoval se tam, kde nikdo nebyl. Ale když jsem za ním přišla, tak se mazlil. A chladil se taky, jen v koupelně na kachličkách, protože balkón nemáme.

fikovnice napsal(a):
Dobrý večer,
prosím vás, kdo se více vyznáte v etologii...je zajímavé, že od doby vážné nemoci mého mladšího kocoura tento nepřekročil práh mého pokoje. Našel si jiné místo/místa, kde vegetí, když za ním přijdu, začne se mazlit jak o život. Ale dřív, jak jsem mnohokrát psala, byl úplná vtěrka, spal se mnou - to je ten pokoj, kde já když přijdu z práce jsem většinu času. Ale on sem od té doby (od té nemoci) nevkročil. Uražený není, jak píšu výše, mazlí se. Také si mnohem víc než dřív oblíbil balkón, kde lehává až do pozdní noci - tam se asi chladí na dlaždicích. Ale to vyhýbání se mému pokoji je pro mě fakt záhadou. Nedávno jsem zde psala, že nejsem etologií netknutá, kdysi jsem se i aktivně zúčastňovala etologických konferencí. Ale tuto hádanku tedy rozluštit neumím. Napadá vás k tomu někoho něco?

Možná to nemusí přímo souviset s tou nemocí. Co když ho ve Vašem pokoji něco opravdu hodně vyděsilo když byl sám doma? Ta bouřka, nebo něco jiného.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná to nemusí přímo souviset s tou nemocí. Co když ho ve Vašem pokoji něco opravdu hodně vyděsilo když byl sám doma? Ta bouřka, nebo něco jiného.

Mám ten samý názor. A možná právě ten šok rozjel tu nemoc. Jinak si to všechno, co se s kocourem děje, vysvětlit neumím.

Ano, můžete mít samozřejmě pravdu. V tom případě mě zajímá, jak dlouhou mají kočky paměť , jestli sem už nikdy nevkročí...?

Ale vkročí .

Jinak pro vás, kdo ten příběh sledujete, mám jen malou info, co udělal mladý asi před 10 minutami. SÁM si ulovil můru a sežral ji. Možná si vzpomínáte, že je nešika a že dřív jsem mu můru musela vždy chytit já a v podstatě předložit k večeři.
Po sežrání můry jsem jej pochválila, pohladila, chodil kolem mně a otíral se mi o nohy. Jsem si plně vědomá, že během třeba 10min se to může zvrhnout, ale TEĎ - v tuto chvíli to opravdu není kandidát na smrt. On si vyloženě vybojovává to, aby dostal šanci na úzdravu, proto mi tak moc záleží na tom, aby tu šanci dostal.

K tomu chci napsat něco, co mě napadlo: vím, že jsou na FB nějaké skupiny typu "Kočka v nouzi", apod. Chtěla bych někoho z vás, kdo na FB chodíte (já ne) moc poprosit, zda byste tam nedali prosbu o dárcovství s mým telefonem. Ten nechci psát zde úplně veřejně na diskuzi, ale když byste někdo byl ochoten to na FB pověsit, tak nějak zformuluji tu prosbu plus samozřejmě přidám ten telefon. Prosím, najde se někdo takový?

rapotacka11 napsal(a):
Ale vkročí .

Ale napřed se musí vylízat z té smrtelné nemoci. Ale že to je takový bojovník, bych do něj NIKDY neřekla - viz např. příspěvek výše...

rapotacka11 napsal(a):
Ale vkročí .

On si to samozřejmě užívá velký. Nemusí bojovat o místo v posteli, protože dřív většinou mladému ustoupil. Teď naopak já musím ustoupit velkému, aby měl v posteli dostatek místa!

koňadra napsal(a):
Mám ten samý názor. A možná právě ten šok rozjel tu nemoc. Jinak si to všechno, co se s kocourem děje, vysvětlit neumím.

Jinak to, že stres rozjel tu nemoc, tím jsem si v podstatě jistá. Jen nevím, jestli to byl stres z opuštění (upřímně - já se k tomu přikláním víc, a nakopala bych si za to, a vyčinila těm mým sousedům za nepůjčení auta), nebo třeba z té bouřky. Já měla tehdy info od té mé studentky, že v Brně v tu sobotní noc byla buřina kolem jedenácté v noci. Ale zase mi neříkala, že by to byla nějaká extrémní buřina a hlavně pár jich již ve svém krátkém životě zažil. Ale vzhledem k tomu, že mladý nebyl někdy od podzimu venku, tak jsem si skutečně jistá, že nemoc byla spuštěna stresem.

fikovnice napsal(a):
Jinak pro vás, kdo ten příběh sledujete, mám jen malou info, co udělal mladý asi před 10 minutami. SÁM si ulovil můru a sežral ji. Možná si vzpomínáte, že je nešika a že dřív jsem mu můru musela vždy chytit já a v podstatě předložit k večeři.
Po sežrání můry jsem jej pochválila, pohladila, chodil kolem mně a otíral se mi o nohy. Jsem si plně vědomá, že během třeba 10min se to může zvrhnout, ale TEĎ - v tuto chvíli to opravdu není kandidát na smrt. On si vyloženě vybojovává to, aby dostal šanci na úzdravu, proto mi tak moc záleží na tom, aby tu šanci dostal.

K tomu chci napsat něco, co mě napadlo: vím, že jsou na FB nějaké skupiny typu "Kočka v nouzi", apod. Chtěla bych někoho z vás, kdo na FB chodíte (já ne) moc poprosit, zda byste tam nedali prosbu o dárcovství s mým telefonem. Ten nechci psát zde úplně veřejně na diskuzi, ale když byste někdo byl ochoten to na FB pověsit, tak nějak zformuluji tu prosbu plus samozřejmě přidám ten telefon. Prosím, najde se někdo takový?

To se může zkusit...

Tina125 napsal(a):
To se může zkusit...

A máte "Tino" zkušenost s FB? Jinak dnes jsem byla na té veterině na Uzbecké - pro krevní skupinu mladého, a řekla jsem jim, že ať už to vše dopadne jakkoli, tak že se asi stanu jejich klientkou. Jen je "blbá" jedna věc - zatím při 3 návštěvách tam bylo vždy plno. Dnes jsem tam volala kolem 17.h s dotazem na krev. skupinu a pak také, že si pro ni přijedu plus to zaplatím. Zeptala jsem se, zda můžu rovnou zaklepat. Přijela jsem tam nějak po 19.h, čekárna byla úplně plná a přicházeli noví a noví. Samozřejmě zas měli kecy, že jsem byla celkem rychle odbavená. Jen mi vytiskli tu krevní sk. a zaplatila jsem. Jo a chodila jsem k mladé dr. - jménem Šilhavá. Velmi příjemná byla...

A co tady ?
http://www.brnenskymax.estranky.cz/.

rapotacka11 napsal(a):
A co tady ?
http://www.brnenskymax.estranky.cz/.

Děkuju moc. Tipy zkoušet útulky a depozita jsem již také dostala, ale zatím jsem byla neúspěšná. Teď mi "Lavacca", za což jí veřejně ještě jednou děkuji , vypsala chovky Britek. Ony totiž Britky právě mívají krevní sk.B. To, že ji má můj mladej je prostě naplnění pravidla, že když se něco se.e, tak na velkou hromadu. Omlouvám se za vulgarismus - sice vytečkovaný, ale já si nějak musím ulevit.

Jinak ta bojovnost mladého...já nemám slov. Použiju přirovnání. Hemoglobin u žen - referenční meze 120 - 160. A u mladého to je jako by člověk měl tak 40. S takovým Hb by pravděpodobně jen ležel jak placka a nemohl dýchat. A mladej prosím pěkně honí mouchy, chytá a žere můry a už i provokoval velkého...

fikovnice napsal(a):
A máte "Tino" zkušenost s FB? Jinak dnes jsem byla na té veterině na Uzbecké - pro krevní skupinu mladého, a řekla jsem jim, že ať už to vše dopadne jakkoli, tak že se asi stanu jejich klientkou. Jen je "blbá" jedna věc - zatím při 3 návštěvách tam bylo vždy plno. Dnes jsem tam volala kolem 17.h s dotazem na krev. skupinu a pak také, že si pro ni přijedu plus to zaplatím. Zeptala jsem se, zda můžu rovnou zaklepat. Přijela jsem tam nějak po 19.h, čekárna byla úplně plná a přicházeli noví a noví. Samozřejmě zas měli kecy, že jsem byla celkem rychle odbavená. Jen mi vytiskli tu krevní sk. a zaplatila jsem. Jo a chodila jsem k mladé dr. - jménem Šilhavá. Velmi příjemná byla...

Mohla bych to zkusit na nějakou tu skupinu s kočičkama hodit. Ale blbý je, že ne všechny mají hodně členů a taky jsou ti členové z celé republiky. Takže se nikdo nemusí ozvat. Ale zkusit se to může.

Já vím, tam chodí opravdu hodně lidí. A když je tam doktorka Olmová, tak už je to úplně zabitý(kolikrát fronta až ven). My dřív chodili jen k dr. Olmové, ale tam teď často nebývá, tak chodíme k dr. Šilhavé a myslím, že je super. Ta nám právě teď alespoň prozatím vytáhla kocourka ze selhání ledvin. Tenhle týden jdeme na odběr a EKG k dr. Olmové. Mám strach jak dopadne. Akorát jsou na Jihlavské a ne na Uzbecké.

Brněnský max tuším spolupracuje s útulkem odkud máme kocourka...

Tina125 napsal(a):
Mohla bych to zkusit na nějakou tu skupinu s kočičkama hodit. Ale blbý je, že ne všechny mají hodně členů a taky jsou ti členové z celé republiky. Takže se nikdo nemusí ozvat. Ale zkusit se to může.

Já vím, tam chodí opravdu hodně lidí. A když je tam doktorka Olmová, tak už je to úplně zabitý(kolikrát fronta až ven). My dřív chodili jen k dr. Olmové, ale tam teď často nebývá, tak chodíme k dr. Šilhavé a myslím, že je super. Ta nám právě teď alespoň prozatím vytáhla kocourka ze selhání ledvin. Tenhle týden jdeme na odběr a EKG k dr. Olmové. Mám strach jak dopadne. Akorát jsou na Jihlavské a ne na Uzbecké.

Brněnský max tuším spolupracuje s útulkem odkud máme kocourka...

Aha, ale když si dáte do Googlu veterina Uzbecká, tak Vám vyjedou oni, no to je jedno...
A Vy byste tedy tu moji prosbu na FB dala?
Jinak my také chodili k dr. Šilhavé, byla velmi příjemná...

rapotacka11 napsal(a):
Ale vkročí .

"Rapotacko", ani netušíte jak blízko jste byla pravdě! Ale ne přesně . Je to asi 2 minuty, co mladý NE vkročil, ale PŘIŘÍTIL se do mého pokoje, vyskočil na postel. Mám tu i granule, tak se jich nazobal, seskočil z postele a zase odpelášil!
Panebože, já už vůbec ničemu nerozumím! Ale fakt ničemu!

Prosím ty, kdo se s FeLV potkali nebo prostě ty, kdo mají nějaké znalosti a zkušenosti, je možné, že by se mladý dostal do remise - prostě "jen tak", bez transfúze? Anebo je on spíše hříčka přírody, která s totálně utlumenou krvetvorbou funguje tak, jak popisuji...?

Třeba se stal - stane zázrak.
Když to začalo, nevěřila jsem...

fikovnice napsal(a):
Aha, ale když si dáte do Googlu veterina Uzbecká, tak Vám vyjedou oni, no to je jedno...
A Vy byste tedy tu moji prosbu na FB dala?
Jinak my také chodili k dr. Šilhavé, byla velmi příjemná...

Oficiálně mají v kontaktech Jihlavská 7, ale to neřešte.

Já vím, je hodná. A aji šikovná. Ale to jsou obě. Akorát jak jsem psala dr. Olmová tam teď až tak nebývá. A nějakou chvilinku potom nebude vůbec.

Tak zkusit to můžu, když si to nějak nachystáte. Hodila bych to tam zítra.
Tady snad nikdo nespí...

Začínám přemýšlet o tom, jestli byla vůbec stanovená správná diagnóza? Když měřili hladinu hemoglobinu a byla velmi nízká, nemůže to být příznak i jiné nemoci? Jak je možné, že kocour se chová úplně zdravě a přitom by měl jen ležet?
Kdysi jsem prodala roční fenu. Za snad 14 dní mě ti lidi volali, že má cukrovku, shodou okolností testy dělal veterinář, kterého znám, neměla jsem důvod mu nevěřit. Fenu jsem si vzala zpět, nechala udělat také testy a ty byly v pořádku! Moje veterinářka mě řekla, že mohla mít cukrovku ze stresu, že jsem ji prodala a byla v jiné rodině, ale dodnes jsem nepochopila, proč se tak zázračně okamžitě uzdravila? Tu fenu jsem si nakonec nechala, žila 12 let a bez jakýchkoliv potíží.
Řekla bych, že zázraky se dějí, nemohl by se stát zázrak i ohledně kocoura fikovnice? Asi jsou známy případy, že i člověk se zázračně uzdravil z rakoviny. Třeba organismus kocoura po infuzích a podpůrné léčbě zmobilizoval dostatek sil s tou nemocí bojovat? Třeba je to hloupost, a prostě kocour je asi přírodní úkaz.

Dal už někdo na FB pátrání po dárci krve? Jestli ne, napiš mi Jani SZ a já to tam odpoledne dám, není to žádný problém.

fikovnice napsal(a):
Jinak to, že stres rozjel tu nemoc, tím jsem si v podstatě jistá. Jen nevím, jestli to byl stres z opuštění (upřímně - já se k tomu přikláním víc, a nakopala bych si za to, a vyčinila těm mým sousedům za nepůjčení auta), nebo třeba z té bouřky. Já měla tehdy info od té mé studentky, že v Brně v tu sobotní noc byla buřina kolem jedenácté v noci. Ale zase mi neříkala, že by to byla nějaká extrémní buřina a hlavně pár jich již ve svém krátkém životě zažil. Ale vzhledem k tomu, že mladý nebyl někdy od podzimu venku, tak jsem si skutečně jistá, že nemoc byla spuštěna stresem.

Myslím, že spouštěč ta bouřka klidně být může. Moje stará kočka se taky bouřky bojí, jakmile hřmí a padají blesky, je úplně mimo, v tranzu, schovaná v tom nejmenším koutě pod postelí. je úplně vyřízená. a přijde mi to velmi divné, když žila nějakých 8 nebo 9 let venku ve slámě u polorozpadlého kravína, prostě klasická "toulavka" a z mých koček je na bouřku nejvíce citlivá. taky se nad tím podivuji.

Kočičí svět napsal(a):
Myslím, že spouštěč ta bouřka klidně být může. Moje stará kočka se taky bouřky bojí, jakmile hřmí a padají blesky, je úplně mimo, v tranzu, schovaná v tom nejmenším koutě pod postelí. je úplně vyřízená. a přijde mi to velmi divné, když žila nějakých 8 nebo 9 let venku ve slámě u polorozpadlého kravína, prostě klasická "toulavka" a z mých koček je na bouřku nejvíce citlivá. taky se nad tím podivuji.

Tomu se moc nedivim. Právě proto, že žila venku, mohl někdy uhodit blesk v blízkosti kočky a měla to "v přímém přenosu", to se vyděsí každý.

fikovnice napsal(a):
Ano, můžete mít samozřejmě pravdu. V tom případě mě zajímá, jak dlouhou mají kočky paměť , jestli sem už nikdy nevkročí...?

Fíkovnice, na to musím s pousmáním přepsat odpověď našeho veterináře, když jsme se bavili o pádu z balkónu. Řekl doslova (ale nemyslel to zle, prostě chlapsky hovorově): "pozor, kočky jsou "blbý", ty si nezapamatují, že z toho místa spadly, stane se jim to třeba pětkrát."
Asi má pravdu, protože dodal, že jedné paní operoval kocoura už 2x, když ten slítl z 8. patra.
Naše teda po tom letu asi 14 dní váhala, než vyskočila na zábradlí, ale dnes už je na něm zase jako doma. Copak my ve dvojce, ale dívám se naproti na 5. patro, kde mají několik koček imrvére na parapetu - to už bych duševně nedala.

Kočy jsou chytré dost, i mají paměť. Nicméně jsou to šelmy, takže holt když vidí letět ptáka apod., převládne pud - lovecký instinkt.
O toho jsme tu my a náš rozum, abychom balkon či okno zabepečili.

RomčaJelča napsal(a):
Fíkovnice, na to musím s pousmáním přepsat odpověď našeho veterináře, když jsme se bavili o pádu z balkónu. Řekl doslova (ale nemyslel to zle, prostě chlapsky hovorově): "pozor, kočky jsou "blbý", ty si nezapamatují, že z toho místa spadly, stane se jim to třeba pětkrát."
Asi má pravdu, protože dodal, že jedné paní operoval kocoura už 2x, když ten slítl z 8. patra.
Naše teda po tom letu asi 14 dní váhala, než vyskočila na zábradlí, ale dnes už je na něm zase jako doma. Copak my ve dvojce, ale dívám se naproti na 5. patro, kde mají několik koček imrvére na parapetu - to už bych duševně nedala.

Já teda nevím, ale aji nám doktoři říkali, že kočky jsou naopak chytrý. A když kouknu na ty svoje, tak nějakou paměť musí mít. A když se jim někde něco stane, tak jsou potom velmi opatrné.

Jinak tohle nepochopím, přesně jak píše joanne.s. Tohle má být zajištěný. Máme všude sítě a ani s těma je dlouho nenechám bez dozoru. Nám už jednu kocour rozerval.

Tina125 napsal(a):
Já teda nevím, ale aji nám doktoři říkali, že kočky jsou naopak chytrý. A když kouknu na ty svoje, tak nějakou paměť musí mít. A když se jim někde něco stane, tak jsou potom velmi opatrné.

Jinak tohle nepochopím, přesně jak píše joanne.s. Tohle má být zajištěný. Máme všude sítě a ani s těma je dlouho nenechám bez dozoru. Nám už jednu kocour rozerval.

Tak já si taky myslím, že samozřejmě nějakou paměť mají, ale zároveň nepochybuji o veterinářových zkušenostech . Je fakt, že naše kočka si leží na zábradlí a vyklání hlavu po holubech a ptácích - máme balkóny otočené do parku a pod balkóny trávník - a zůstává v klidu. Jim jako zvířatům osobně věřím (že nejsou hloupé), ona tehdy slítla evidentně díky sousedovi.
Ale když se dívám na ty kočky v tom 5. patře, to mi někdy běhá mráz po zádech. A už jsem asi psala, že jsem někdy předloni čekala na zastávce přímo ve městě na rušné ulici a jak jsem tak z nudy koukala po blbostech, najednou jsem zahlídla ve 4. patře baráku (přímo nad chodníkem), jak se kočka natahuje z jednoho parapetu na druhý. Ten pád bych vidět nechtěla. Byla jsem ráda, že šalina právě přijela.

Tina125: Máme všude sítě

A kam věšíš prádlo?

koňadra napsal(a):
Začínám přemýšlet o tom, jestli byla vůbec stanovená správná diagnóza? Když měřili hladinu hemoglobinu a byla velmi nízká, nemůže to být příznak i jiné nemoci? Jak je možné, že kocour se chová úplně zdravě a přitom by měl jen ležet?
Kdysi jsem prodala roční fenu. Za snad 14 dní mě ti lidi volali, že má cukrovku, shodou okolností testy dělal veterinář, kterého znám, neměla jsem důvod mu nevěřit. Fenu jsem si vzala zpět, nechala udělat také testy a ty byly v pořádku! Moje veterinářka mě řekla, že mohla mít cukrovku ze stresu, že jsem ji prodala a byla v jiné rodině, ale dodnes jsem nepochopila, proč se tak zázračně okamžitě uzdravila? Tu fenu jsem si nakonec nechala, žila 12 let a bez jakýchkoliv potíží.
Řekla bych, že zázraky se dějí, nemohl by se stát zázrak i ohledně kocoura fikovnice? Asi jsou známy případy, že i člověk se zázračně uzdravil z rakoviny. Třeba organismus kocoura po infuzích a podpůrné léčbě zmobilizoval dostatek sil s tou nemocí bojovat? Třeba je to hloupost, a prostě kocour je asi přírodní úkaz.

Hodnoty byly dělány na dvou různých klinikách, takže omyl to být nemůže. A on přece jen není jak dřív, to byl úplný rapl...
Psala jsem si s "Bodlinkou", snad to mohu sem napsat, psala, že někdy je prostě diskrepance mezo laboratoří a zdr. stavem. A hlavně, že kocour mohl být na okraji sepse (což asi byl), a z té se snad dostal. Tehdy horečkoval. Teď mu denně píchám ATB plus má ten erytropoetin...

manbea napsal(a):
Dal už někdo na FB pátrání po dárci krve? Jestli ne, napiš mi Jani SZ a já to tam odpoledne dám, není to žádný problém.

Ahojky, já nevím Tvé jméno, ale moc tedy prosím o inzerát na FB:

Hledá se dárce krve pro kocourka nemocného FeLV. Transfúze je nutná pro záchranu jeho života. Sháníme krev skupiny B. Nejlépe Brno a okolí.
Moc děkuji, Jana Nováková, tel.608428435

Moc Ti děkuji a srdečně zdravím!
Jana

fikovnice napsal(a):
Ahojky, já nevím Tvé jméno, ale moc tedy prosím o inzerát na FB:

Hledá se dárce krve pro kocourka nemocného FeLV. Transfúze je nutná pro záchranu jeho života. Sháníme krev skupiny B. Nejlépe Brno a okolí.
Moc děkuji, Jana Nováková, tel.608428435

Moc Ti děkuji a srdečně zdravím!
Jana

Aha, chtěla jsem to dát do SZ, no nic, tak jsem "vtipně" sem napsala svůj tel. a jméno. Nevadí...

Do nějaké doby po zadání můžete smazat. myslím, že to tu někdo psal. Víc si nepamatuji, zkuste pohledat, nejspíš to bylo na slepicích. ten čas na smazání byl ale krátký.

RomčaJelča napsal(a):
Tak já si taky myslím, že samozřejmě nějakou paměť mají, ale zároveň nepochybuji o veterinářových zkušenostech . Je fakt, že naše kočka si leží na zábradlí a vyklání hlavu po holubech a ptácích - máme balkóny otočené do parku a pod balkóny trávník - a zůstává v klidu. Jim jako zvířatům osobně věřím (že nejsou hloupé), ona tehdy slítla evidentně díky sousedovi.
Ale když se dívám na ty kočky v tom 5. patře, to mi někdy běhá mráz po zádech. A už jsem asi psala, že jsem někdy předloni čekala na zastávce přímo ve městě na rušné ulici a jak jsem tak z nudy koukala po blbostech, najednou jsem zahlídla ve 4. patře baráku (přímo nad chodníkem), jak se kočka natahuje z jednoho parapetu na druhý. Ten pád bych vidět nechtěla. Byla jsem ráda, že šalina právě přijela.

Víte zkušenosti může mít. Hmmm, já spíš věřím tomu, že je to jako u lidí. Holt někteří jsou chytřejší a někteří poněkud méně.

Jinak prádlo sušíme doma na sušáku. Balkón stejně nemáme. A upřímně bych ani tam a ani do oken prádlo nedala. Prádlo sušený venku mi smrdí. Taky bydlíme ve městě.

fikovnice napsal(a):
Aha, chtěla jsem to dát do SZ, no nic, tak jsem "vtipně" sem napsala svůj tel. a jméno. Nevadí...

Hodila jsem vám to tam taky. Třeba slečna/paní bude vědět zase o jiných skupinách.

Tina125 napsal(a):
Hodila jsem vám to tam taky. Třeba slečna/paní bude vědět zase o jiných skupinách.

A už to tam někteří sdíleli na další stránky, tak se třeba někdo najde. Budeme doufat.

fikovnice napsal(a):
Aha, chtěla jsem to dát do SZ, no nic, tak jsem "vtipně" sem napsala svůj tel. a jméno. Nevadí...

Tak po FB to již běží, třeba se někdo najde

Fikovnice mám pro vás kontakt na paní, píšu vám ho do soukromé zprávy, ano?

Fíkovnice, oslovila jste mě v jiném vláknu, toto jsem nečetl, jen jsem dnes nakoukl od spodu.(Te´d v létě sem moc nechodím, ale určitě pročtu, aby člověk věděl). Tady ale neporadím, toto naše kočky zaplaťpánbu nepotkalo, takže znám velice letmo, jen co se píše zde.
Ať dopadnete v rámci možností co nejlépe.

Zaprvé všem Vám moc a moc děkuji - za vše, dojímá mě, že stojíte při mně, tedy při tom mém lumpovi. DĚKUJI!
A zadruhé napíšu novinky: z kliniky mám špatnou zprávu - dva ze 3 dárců mají A, a třetí bude výsledek až zítra. Ale zázrak sám mlaďoch. Před chvílí se přežral, dnes se opět normálně vykadil - dokonce se tentokrát i trefil do záchodu , loví můry a mazlí se.
Tak jsem s dr. domluvená, že zítra přijedu i s ním a uděláme kontrolní hematolku, jestli se nějak krvetvorba nenastartovala sama. Považovala bych to fakt za zázrak. Navíc mu denně píchám ATB Synulox a dostává také Erytropoetin (ten je na krvetvorbu, hlavně na červenou krevní řadu; možná jej někteří znáte - jde o tu látku, která je na seznamu dopingových látek - sportovci si díky ní zvyšují výkonnost), ale zase toho měl zatím jen jednu injekci. Tak mi prosím držte na zítra pěsti, tedy spíš tomu lumpovi mýmu malýmu.

ladd napsal(a):
Fíkovnice, oslovila jste mě v jiném vláknu, toto jsem nečetl, jen jsem dnes nakoukl od spodu.(Te´d v létě sem moc nechodím, ale určitě pročtu, aby člověk věděl). Tady ale neporadím, toto naše kočky zaplaťpánbu nepotkalo, takže znám velice letmo, jen co se píše zde.
Ať dopadnete v rámci možností co nejlépe.

Budeme držet palce

Tina125 napsal(a):
Fikovnice mám pro vás kontakt na paní, píšu vám ho do soukromé zprávy, ano?

"Tino", sice jsem Vám psala i do SZ, ale ráda bych Vám i takto veřejně ze srdce poděkovala. Vážím si toho. Tak, že ani netušíte jak moc!
Jak jsem psala do SZ, tak je možné, že kocour nakonec transfúzi potřebovat nebude. A jak jsem opakovaně psala, já už ničemu nerozumím . Prostě medicínu a nemoci nelze brát podle šablony, teď jen proboha nic nezakřiknout!

joanne.s napsal(a):
Budeme držet palce

Moc děkuji!

Tina125 napsal(a):
Já teda nevím, ale aji nám doktoři říkali, že kočky jsou naopak chytrý. A když kouknu na ty svoje, tak nějakou paměť musí mít. A když se jim někde něco stane, tak jsou potom velmi opatrné.

Jinak tohle nepochopím, přesně jak píše joanne.s. Tohle má být zajištěný. Máme všude sítě a ani s těma je dlouho nenechám bez dozoru. Nám už jednu kocour rozerval.

Fakt Vám "Tino", kocour rozerval síť? A to jste ji sami instalovali? Já na to měla firmu, kdysi jsem sem dávala foto zasíťovaného balkónu. A je pravdou, že na bezzasíťovaný balkón bych kocoury nepustila...

fikovnice napsal(a):
"Tino", sice jsem Vám psala i do SZ, ale ráda bych Vám i takto veřejně ze srdce poděkovala. Vážím si toho. Tak, že ani netušíte jak moc!
Jak jsem psala do SZ, tak je možné, že kocour nakonec transfúzi potřebovat nebude. A jak jsem opakovaně psala, já už ničemu nerozumím . Prostě medicínu a nemoci nelze brát podle šablony, teď jen proboha nic nezakřiknout!

Kdo jste ještě tak pozdě online, tak Vám můžu sdělit, že takto zmatená z něčeho medicínského jsem už hodně dlouho nebyla . Je to sice zlý sen, ale ten se najednou proměňuje a já mám jen strach, že prositnu zas do té hrůzy, kdy jen ležel a ztěžka dýchal. Teď se hrne zas jako první k miskám, když jdu krmit, mazlí se až to hezký není , a opět slastně drápe moji fungl novou sedačku!

fikovnice napsal(a):
Fakt Vám "Tino", kocour rozerval síť? A to jste ji sami instalovali? Já na to měla firmu, kdysi jsem sem dávala foto zasíťovaného balkónu. A je pravdou, že na bezzasíťovaný balkón bych kocoury nepustila...

Já mám okno zasíťované svépomocí, a vzdor kocouří hlavě která do ní denně naráží jak beran, drží. Ale vybrala jsem tu olivovou, extra odolnou, vyztuženou drátem. Na zoohit je ale v nabídce i jemná kočičí síť, která není tak odolná. má ovšem tu výhodu že je transparentní a taková decentní, v okně tolik nerazí: http://www.zoohit.cz/shop/kocky/site_dvirka/site/345919.

joanne.s napsal(a):
Já mám okno zasíťované svépomocí, a vzdor kocouří hlavě která do ní denně naráží jak beran, drží. Ale vybrala jsem tu olivovou, extra odolnou, vyztuženou drátem. Na zoohit je ale v nabídce i jemná kočičí síť, která není tak odolná. má ovšem tu výhodu že je transparentní a taková decentní, v okně tolik nerazí: http://www.zoohit.cz/shop/kocky/site_dvirka/site/345919.

Já bych to asi sama zasíťovat nezvládla, no ten balkón stopro ne, ten chlápek to dělal celý den a visel na laně. A musel vrtat do panelu. Ale mám jakousi speciální kočičí síť. U nás je blbý, že kočky si balkón neoblíbily, i když teď v nemoci tam mladej lehává - asi se chladí na těch dlaždicích...

fikovnice napsal(a):
Fakt Vám "Tino", kocour rozerval síť? A to jste ji sami instalovali? Já na to měla firmu, kdysi jsem sem dávala foto zasíťovaného balkónu. A je pravdou, že na bezzasíťovaný balkón bych kocoury nepustila...

Ano instalovali jsme ji sami, ale abych to uvedla na pravou míru, tak máme kovovou proti hmyzu a ne kočičí. Tu budeme ještě pořizovat k téhle asi. On je na okně hodnej, jen jsem si neuvědomila, že je teplo a večer a já svítím a jéje můra a...


Nemáte vůbec za co děkovat. Hlavně aby to dobře dopadlo

Tina125 napsal(a):
Ano instalovali jsme ji sami, ale abych to uvedla na pravou míru, tak máme kovovou proti hmyzu a ne kočičí. Tu budeme ještě pořizovat k téhle asi. On je na okně hodnej, jen jsem si neuvědomila, že je teplo a večer a já svítím a jéje můra a...


Nemáte vůbec za co děkovat. Hlavně aby to dobře dopadlo

Já myslím, že určitě mám zač děkovat, velmi si toho vážím. Zítra večer budu vědět výsledky jeho krve - jestli se něco změnilo.

Zároveň bych chtěla takto veřejně poděkovat "Lavacce", která toho pro mě už hodně udělala a je v záloze jako další možný dárce její kocour. DĚKUJI!
No a pak bych také ráda poděkovala ještě někomu zde z iFAUNY, kdo se též nabídl s aktivní pomocí, ale ten někdo si přeje zůstat v anonymitě. Takže milá přítelkyně - i Vám moc a moc děkuji!

fikovnice napsal(a):
Já myslím, že určitě mám zač děkovat, velmi si toho vážím. Zítra večer budu vědět výsledky jeho krve - jestli se něco změnilo.

Ale opravdu nemáte. Taky bych klidně ráda pomohla, ale moje kočky jak víte vhodní dárci opravdu bohužel nejsou...

Držím pěsti ať dobře dopadnete...

Tina125 napsal(a):
Ale opravdu nemáte. Taky bych klidně ráda pomohla, ale moje kočky jak víte vhodní dárci opravdu bohužel nejsou...

Držím pěsti ať dobře dopadnete...

Vím vím, hned mi bylo jasné, že Vaše kočičky takto pomoci nemohou...

fikovnice napsal(a):
Vím vím, hned mi bylo jasné, že Vaše kočičky takto pomoci nemohou...

Bohužel ne no. Oba jsou spíš jak hrad Trosky, No ale víc kocourek. Kočička už je "jen" starší a problémová se zoubky

Tina125 napsal(a):
Bohužel ne no. Oba jsou spíš jak hrad Trosky, No ale víc kocourek. Kočička už je "jen" starší a problémová se zoubky

No obě jsme měly smůlu při výběru kocourka z útulku - stran zdraví. Ale zase si myslím, že jiní majitelé by se možná vykašlali jít do tak nákladné léčby. Já se až stydím napsat, co mě ta současná nemoc kocoura stála, a to je nemocný asi 14 dní...

Tina125 napsal(a):
Bohužel ne no. Oba jsou spíš jak hrad Trosky, No ale víc kocourek. Kočička už je "jen" starší a problémová se zoubky

Ale to přirovnání se Vám teda povedlo !
Vím, že to není téma k legraci, ale přirovnání mě teda pobavilo...

fikovnice napsal(a):
No obě jsme měly smůlu při výběru kocourka z útulku - stran zdraví. Ale zase si myslím, že jiní majitelé by se možná vykašlali jít do tak nákladné léčby. Já se až stydím napsat, co mě ta současná nemoc kocoura stála, a to je nemocný asi 14 dní...

To máte pravdu. Já si říkám, že už si kočku z útulku nikdy nevemu...

Já myslím, že vzhledem k tomu co všechno už to stálo nás, že by mě to ani nějak nešokovalo...

fikovnice napsal(a):
Ale to přirovnání se Vám teda povedlo !
Vím, že to není téma k legraci, ale přirovnání mě teda pobavilo...

Ale tak já si to zle neberu. Člověk už se tomu musí aji trochu smát, vždyť je to už tak k zbláznění... :o).

Tina125 napsal(a):
Ale tak já si to zle neberu. Člověk už se tomu musí aji trochu smát, vždyť je to už tak k zbláznění... :o).

Jj, přesně tak.
No já si také říkám, že už si kočku z útulku nevezmu, ale stejně nevím...
Kočka od tety je březí a tak mi nabízeli kotě. Já přesto věříma doufám, že mladej je bojovník a nějak nad tou potvorou zvítězí!

fikovnice napsal(a):
Jj, přesně tak.
No já si také říkám, že už si kočku z útulku nevezmu, ale stejně nevím...
Kočka od tety je březí a tak mi nabízeli kotě. Já přesto věříma doufám, že mladej je bojovník a nějak nad tou potvorou zvítězí!

Víte já nemyslela, že nikdy žádnou kočku, jen ne z útulku. Všechny kočky byly nalezenci na ulici a žádná na tom nikdy nebyla tak zle jako tenhle kocourek.

Já si myslím, že je to tím, že ty z ulice byli max 2-3 měsíce staří a on měl už 7 měsíců. V útulku byl necelý měsíc. Takže si myslím, že se na něm podepsalo to, že žil venku už moc dlouho a ještě přes zimu. Předpokládané narození má v říjnu.

Tina125 napsal(a):
Víte zkušenosti může mít. Hmmm, já spíš věřím tomu, že je to jako u lidí. Holt někteří jsou chytřejší a někteří poněkud méně.

Jinak prádlo sušíme doma na sušáku. Balkón stejně nemáme. A upřímně bych ani tam a ani do oken prádlo nedala. Prádlo sušený venku mi smrdí. Taky bydlíme ve městě.

Aha, tak já právě zatím v nouzi (po loňském přestěhování) věším prádlo jen doma na věšák a už se mi to teda bytostně příčí; těším se, až mi chlapi namontují věšák ven, protože prádlo je pak takové pěkně provětrané a vyplácané . Mně právě připadá, že jak tak máme doma ty dvě kočky a psa, že prádlo doma sušené je takové - udušené, "uňahňané" , i když větrám intenzivně.
Doma mi to v tom pokoji jaksi překáží, třicet let jsem byla zvyklá věšet prádlo na balkón. Teď máme naštěstí balkóny dva. neumím si představit, že bych doživotně nemohla o víkendu ráno přehodit peřiny přes zábradlí.. Tři roky jsem bydlela v podnájmu bez balkónu a už mi to "uzavření" prostoru lezlo na mozek (když už člověk nemůže mít ten vysněný domek se zahradou... - ten by se mi líbil nejvíc).

Tina125 napsal(a):
Víte já nemyslela, že nikdy žádnou kočku, jen ne z útulku. Všechny kočky byly nalezenci na ulici a žádná na tom nikdy nebyla tak zle jako tenhle kocourek.

Já si myslím, že je to tím, že ty z ulice byli max 2-3 měsíce staří a on měl už 7 měsíců. V útulku byl necelý měsíc. Takže si myslím, že se na něm podepsalo to, že žil venku už moc dlouho a ještě přes zimu. Předpokládané narození má v říjnu.

Já bych spíš řekla, že je to tím, že v útulku se ty kočky "točí" a přichází tam právě takto nemocné - FIP, FeLV a není tam zcela 100% možnost, jak je separovat /ano, když se to pak projeví, tak jdou do separace, ale mezitím už mohli bacil předat dále/.. Plus tam přijdou kočky nachlazené, tj. oslabené a šup, potkají se tímto svinstvem...a šup a už to jede i u nich.

fikovnice napsal(a):
Zároveň bych chtěla takto veřejně poděkovat "Lavacce", která toho pro mě už hodně udělala a je v záloze jako další možný dárce její kocour. DĚKUJI!
No a pak bych také ráda poděkovala ještě někomu zde z iFAUNY, kdo se též nabídl s aktivní pomocí, ale ten někdo si přeje zůstat v anonymitě. Takže milá přítelkyně - i Vám moc a moc děkuji!

Opravdu vůbec není zač. Mám heslo "když můžu, pomůžu".

lavacca napsal(a):
Já bych spíš řekla, že je to tím, že v útulku se ty kočky "točí" a přichází tam právě takto nemocné - FIP, FeLV a není tam zcela 100% možnost, jak je separovat /ano, když se to pak projeví, tak jdou do separace, ale mezitím už mohli bacil předat dále/.. Plus tam přijdou kočky nachlazené, tj. oslabené a šup, potkají se tímto svinstvem...a šup a už to jede i u nich.

Tak možná ty nemoci o kterých píšete ano. Ale ten náš měl zánět v očích,4 druhy parazitů, písek v močáku, nefunguje mu trávení, má nemocné srdce a v důsledku toho mu selhaly ledviny...

RomčaJelča napsal(a):
Aha, tak já právě zatím v nouzi (po loňském přestěhování) věším prádlo jen doma na věšák a už se mi to teda bytostně příčí; těším se, až mi chlapi namontují věšák ven, protože prádlo je pak takové pěkně provětrané a vyplácané . Mně právě připadá, že jak tak máme doma ty dvě kočky a psa, že prádlo doma sušené je takové - udušené, "uňahňané" , i když větrám intenzivně.
Doma mi to v tom pokoji jaksi překáží, třicet let jsem byla zvyklá věšet prádlo na balkón. Teď máme naštěstí balkóny dva. neumím si představit, že bych doživotně nemohla o víkendu ráno přehodit peřiny přes zábradlí.. Tři roky jsem bydlela v podnájmu bez balkónu a už mi to "uzavření" prostoru lezlo na mozek (když už člověk nemůže mít ten vysněný domek se zahradou... - ten by se mi líbil nejvíc).

Tak jasný, každý to jinak. Já teda neím kde bydlíte, ale my bydlíme ve středu města. Mně zas přijde odporný prádlo z venku. Smrdí mi a taky mi vadí kolik hmyzu z něj pak vyklepávám. A občas dárek od holuba...

Ale jako všechno má svý nevýhody. Třeba od prádla sušenýho doma je vlhko a teď v těch vedrech je to teda fíha. Opravdu jak prádelna

Jako balkon mi chybí taky, ale ne kvůli prádlu.

Tina125 napsal(a):
Tak jasný, každý to jinak. Já teda neím kde bydlíte, ale my bydlíme ve středu města. Mně zas přijde odporný prádlo z venku. Smrdí mi a taky mi vadí kolik hmyzu z něj pak vyklepávám. A občas dárek od holuba...

Ale jako všechno má svý nevýhody. Třeba od prádla sušenýho doma je vlhko a teď v těch vedrech je to teda fíha. Opravdu jak prádelna

Jako balkon mi chybí taky, ale ne kvůli prádlu.

Jasně. No ty venkovní prostory (aspoň malé) člověk potřebuje, že. Já jsem odjakživa měla na balkóně miniposezení ía spoustu kvítek.
Jo, s tím dárkem od holuba počítám. Je to nemilé a to ještě vidím lidi, jak jim házejí rohlíky (ačkoli je a to pokuta asi 5 tisíc). Ale musím říct, že od doby, co se nám po balkónech producírují naše kočky, je jich tu o poznání míň. Když jsme se nastěhovali, měli na zanedbaném a nepoužívaném balkóně i hnízdo.

Čím déle sleduji kočičí diskusi (nejen tohle vlákno), tím více jsem přesvědčená, že kočku z útulku bych si nevzala NIKDY. A nejen kvůli nemocem (útulky - zdá se - jsou jejich semeništěm). To si raději najdu na inzerát "daruji koťata", nebo se zeptám zde či okolí po vesnicích a kotě zaručeně seženu. Je pravda, že takto bych mohla sehnat také kotě nemocné nebo zanedbané, ale kdybych to viděla, kotě bych si prostě nevzala. Zdravých koťat je všude dost, protože ne všude dorazila kastrace.

Ani bych tam nikdy žádnýho nalezence nedala.
Myslím, že to těm pečovatelkám, časem přeroste přes hlavu.
Finance, krmení, prostory...

koňadra napsal(a):
Čím déle sleduji kočičí diskusi (nejen tohle vlákno), tím více jsem přesvědčená, že kočku z útulku bych si nevzala NIKDY. A nejen kvůli nemocem (útulky - zdá se - jsou jejich semeništěm). To si raději najdu na inzerát "daruji koťata", nebo se zeptám zde či okolí po vesnicích a kotě zaručeně seženu. Je pravda, že takto bych mohla sehnat také kotě nemocné nebo zanedbané, ale kdybych to viděla, kotě bych si prostě nevzala. Zdravých koťat je všude dost, protože ne všude dorazila kastrace.

Jako je fakt, že jednu kočičku jsme měli od pána, kterýmu utekla do dvora britka a měla koťata. Když je potom dovedla domů, tak ji zavřel a koťata vyhodil ven. Tak jsme je vzali a rozdali a jedno jsem si nechala.

Byla nádherná. Černá s lehce připláclým čumáčkem a úžasně zelenýma očima.

Další byla z vesnice. Plus kocourek, kterého jsem si donesla z jízdárny u koní. Tam taky paní na chatě utekla kočka. Tohohle jedinýho kocourka neudala, tak ho dovezla na tu jízdárnu a tam ho vyhodila. Tohle byla moje největší srdcovka a nikdy na něj nezapomenu.

Tenhle kocourek je jako jedinej z útulku a zdravotně je na tom ze všech nejhůř. Ale je fakt, že ten útulek za tohle asi fakt nemůže. Páč on tam nebyl ani měsíc. To by stěží všechno získal tam za tak krátkou dobu. Myslím, že to opravdu bylo tím, že byl venku. Ale mohli udělat důkladnější vyšetření a ne ho jako zdravýho nabídnout k adopci, ale co už teď no.

Jinak, nejsou lidé milí? No ale touž dávno víme...

lavacca napsal(a):
Opravdu vůbec není zač. Mám heslo "když můžu, pomůžu".

Milá kamarádi,
píšu teď veřejně kopii toho, co jsem řadě z vás napsala do SZ. Z veteriny jsme dnes odcházeli až v 7 večer, já ještě vezla kámošku - doprovod domů a hned pak v 19.30h jsem měla sraz s jinou kámoškou, se kterou jsem byla dosud - v pizzerii - jinak bych se doma asi už zbláznila. Pokud už spíte (jako že normální lidi už spí ), tak doufám, že Vás ranní přečtení následujícího potěší. Mladej se opravdu VELMI VÝRAZNĚ zlepšil. V podstatě většina těch hrůzných hodnot, které už měl skoro na nule, se zvedly - většinou cca dvojnásobně. Nemá ještě zdaleka hodnoty normální kočky, a je tam jeden "strašák", ale to event. napíšu později, resp. zdaleka zdaleka nemá vyhráno a je riziko, že přejde do těžké leukemické fáze (v krvi se našly elementy, které by to MOHLY predikovat). Teď chci jen vypsat své prozatímní štěstí!
Srdečně a s velkým poděkováním - za všechno - vám všem!
Jana.
P.S. I proto NYNÍ není transfúze aktuální...
Ještě jedno P.S. I tak ale prý mám shánět dárce ("Tina" sehnala), protože kocourek se může dostat z dosavadního "zázračného" stavu zase do hrůzy. Já dnes dr. řekla, že to považuji za "zázrak" a on řekl, že také - že snad ještě neviděl takovéto zlepšení kočky s leukémií - v podstatě v horizontu asi 4 dní...

Dodatek - ze 3 testovaných potencionálních dárců na klinice byli 3 A-čkoví...

fikovnice napsal(a):
Dodatek - ze 3 testovaných potencionálních dárců na klinice byli 3 A-čkoví...

Přesto, že na kliniku museli se svým potenciálním dárcem zajet a přesto, že to nevyšlo ve shodě s krev. skup. mého kocoura, a já se s nimi na klinice míjela, tak za to nic nechtěli (finance). Jsou pro mě virtuální, ale kdyby náhodou tuto diskusi četli - DĚKUJI, VÁŽÍM SI VÁS!

Nikdy nikdy nezapomenu na příběh, jehož odkaz dávám níže. Je to příběh, u nějž se pláče, a předpokládám, že bez jakéhokoli studu i velcí chlapi. Mnohokrát, když jsem byla na dně, tak jsem se k tomuto příběhu vrátila. Kdo máte "sílu" si jej projít, zde je odkaz:

https://sites.google.com/site/melankacz/denik.

Hledala jsem na PC fotky mojí pavoučice (musím jí najít nový domov) a narazila jsem při tom na tuhle. Tak mi to připomnělo Vaše trápení s kocourkem a jak mě tahle fotka držela nad vodou když mi bylo nejhůř. Držím kocourkovi palce, ať je to zlepšení trvalý a k žádnýmu relapsu nedojde.


"nikdy to nevzdávej".

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hledala jsem na PC fotky mojí pavoučice (musím jí najít nový domov) a narazila jsem při tom na tuhle. Tak mi to připomnělo Vaše trápení s kocourkem a jak mě tahle fotka držela nad vodou když mi bylo nejhůř. Držím kocourkovi palce, ať je to zlepšení trvalý a k žádnýmu relapsu nedojde.


"nikdy to nevzdávej".

Moc moc děkuji! On to nevzdává hlavně ten můj malý bojovník!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hledala jsem na PC fotky mojí pavoučice (musím jí najít nový domov) a narazila jsem při tom na tuhle. Tak mi to připomnělo Vaše trápení s kocourkem a jak mě tahle fotka držela nad vodou když mi bylo nejhůř. Držím kocourkovi palce, ať je to zlepšení trvalý a k žádnýmu relapsu nedojde.


"nikdy to nevzdávej".

Jinak Vy jste "Chingis" tady to vlákno četla? To mi ani neříkejte, že celé...? Vy jste přece pejskařka - s Tori Rose - a já jsem za ni šťastná, že zůstala u Vás. Ani se nedivím, že po nocích vyla, jak jsem četla. Zachránili jste jí život (moc dobře si to pamatuji, jak šla za Vámi, z posledních sil, s horečkou a v jak šíleném výživovém byla stavu), tak si myslím, že ona už Vás má a bude mít navždy ve svém psím srdci...

fikovnice napsal(a):
Jinak Vy jste "Chingis" tady to vlákno četla? To mi ani neříkejte, že celé...? Vy jste přece pejskařka - s Tori Rose - a já jsem za ni šťastná, že zůstala u Vás. Ani se nedivím, že po nocích vyla, jak jsem četla. Zachránili jste jí život (moc dobře si to pamatuji, jak šla za Vámi, z posledních sil, s horečkou a v jak šíleném výživovém byla stavu), tak si myslím, že ona už Vás má a bude mít navždy ve svém psím srdci...

Jo, celé... Co jste tohle vlákno zmínila na psí diskusi, tak mi to nedalo a musela jsem to přečíst. Od té doby sleduji pravidelně a držím palečky. Já vždycky byla i kočičí, jen teď na ně opravdu nemám podmínky.
Tori Rose je šťastná jako blecha v kožiše, že je zpátky u mě. Ale přijde mi, že kdyby byla v Čechách, tak už je u Vás.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, celé... Co jste tohle vlákno zmínila na psí diskusi, tak mi to nedalo a musela jsem to přečíst. Od té doby sleduji pravidelně a držím palečky. Já vždycky byla i kočičí, jen teď na ně opravdu nemám podmínky.
Tori Rose je šťastná jako blecha v kožiše, že je zpátky u mě. Ale přijde mi, že kdyby byla v Čechách, tak už je u Vás.

Jo, to nevylučuji!
Na druhou stranu se snažím chovat odpovědně, nejsem na tom dobře zdravotně a pes by měl u mě málo vyžití, a ne tolik času, kolik potřebuje.
A za držení palečků moc a moc děkujeme , stále to potřebujeme! FeLV je svinstvo, virus v sobě samozřejmě bude mít navždy, záleží jak se s tím bude prát organismus...
A to si ani nechci představovat, když se Tori Rose vrátila a viděla Vás - nechci si to představovat proto, že bych dojetím hned brečela. Dovedu si představit, že musela být štěstím fakt úplně bez sebe, když zas byla doma!

Marod...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Juuuu!

fikovnice napsal(a):
Jo, to nevylučuji!
Na druhou stranu se snažím chovat odpovědně, nejsem na tom dobře zdravotně a pes by měl u mě málo vyžití, a ne tolik času, kolik potřebuje.
A za držení palečků moc a moc děkujeme , stále to potřebujeme! FeLV je svinstvo, virus v sobě samozřejmě bude mít navždy, záleží jak se s tím bude prát organismus...
A to si ani nechci představovat, když se Tori Rose vrátila a viděla Vás - nechci si to představovat proto, že bych dojetím hned brečela. Dovedu si představit, že musela být štěstím fakt úplně bez sebe, když zas byla doma!

On ten návrat domů zas tak dramatický nebyl. U nové rodiny se měla dobře, měla je ráda. Ale doma je doma. Já si to živě dovedu představit. Ona když spustí, tak jí radši každý ustoupí, než to poslouchat. Když jsme jí adoptovali, tak první noc spustila takový randál, že jsem v rámci zachování dobrých sousedských vztahů šla spát k ní ven. Ona hezky v boudě na měkkém, já vedle boudy na dlaždicích, krásně jsem si přeležela krk. Ale aspoň se kromě mě všichni vyspali.


Já vím že palečky budou v permanenci napořád.

fikovnice napsal(a):
Marod...

Je to fešák.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
On ten návrat domů zas tak dramatický nebyl. U nové rodiny se měla dobře, měla je ráda. Ale doma je doma. Já si to živě dovedu představit. Ona když spustí, tak jí radši každý ustoupí, než to poslouchat. Když jsme jí adoptovali, tak první noc spustila takový randál, že jsem v rámci zachování dobrých sousedských vztahů šla spát k ní ven. Ona hezky v boudě na měkkém, já vedle boudy na dlaždicích, krásně jsem si přeležela krk. Ale aspoň se kromě mě všichni vyspali.


Já vím že palečky budou v permanenci napořád.

fikovnice napsal(a):
Marod...

Marod vzkazuje předením, že děkuje za plusové bodíky!

lavacca napsal(a):
Je to fešák.

Děkuji za něj!
Je to ušatec, a u dr. byla celkem sranda, že mu ty uši - jako boltce furt prohlížel, asi už dlouho neviděl takový plachťáky!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
On ten návrat domů zas tak dramatický nebyl. U nové rodiny se měla dobře, měla je ráda. Ale doma je doma. Já si to živě dovedu představit. Ona když spustí, tak jí radši každý ustoupí, než to poslouchat. Když jsme jí adoptovali, tak první noc spustila takový randál, že jsem v rámci zachování dobrých sousedských vztahů šla spát k ní ven. Ona hezky v boudě na měkkém, já vedle boudy na dlaždicích, krásně jsem si přeležela krk. Ale aspoň se kromě mě všichni vyspali.


Já vím že palečky budou v permanenci napořád.

Tose divím. Já myslela, že tehdy byla úplně na pokraji smrti a že Vás si vybrala neomylným instinktem jako jediné, kdo jí pomůžou. Byla na smrt nemocná, ne? Tak proto se divím, že vyla. Možná s vámi chtěla být doma...?

Zhoršení stavu, kocourkovi je dnes špatně, nejí, teď zvracel. Pozvala jsem vetku domů, za chvíli přijede. Myslím si, že je to z toho, že snad 14 dní měl píchány ATB (teprve včera jsem skončila) - taková, po nichž já zvracím již druhý den braní. Nevezme si ale nic - typu jogurt a tak. Prosím, myslete na nás!

fikovnice napsal(a):

Zhoršení stavu, kocourkovi je dnes špatně, nejí, teď zvracel. Pozvala jsem vetku domů, za chvíli přijede. Myslím si, že je to z toho, že snad 14 dní měl píchány ATB (teprve včera jsem skončila) - taková, po nichž já zvracím již druhý den braní. Nevezme si ale nic - typu jogurt a tak. Prosím, myslete na nás!

Ale to ne. A kterou jste si pozvala domů? Hlavně dejte vědět jak jste dopadli. Moc držím pěsti

Též držím pěsti, dejte vědět, jak ¨jste dopadli

Též na vás myslím a držím pěsti, palce ať to ten Váš bojovník zvládne.

Všem Vám děkuji. Přijela ta paní dr., co se už o Hippieho starala - mám ji ráda, tak jsem měla radost. Navíc Hippie už ji znal. Paní dr. byla úplně vedle - v pozitivním slova smyslu - z toho zlepšení a řekla, že teď ta nauzea a zvracení může být paradoxně i z té rychlé obnovy kostní dřeně. Řekla vysloveně, že "z nás má radost"! Kocourovi píchla 3 injekce, myslela jsem si, že jsem na toto celkem zručná, ale kdepak! Paní dr. mě trufne přímo kosmickou rychlostí. Jedna ta inj. byla totiž pálivá - štiplavá, kocour sebou škubl, tak já říkám, že jej podržím ještě jednou. A ona, že mu to stihla dát - tak to jsem teda koukala ! V průběhu ošetření přišel velkej, vykadil se kousek od nás do WC (ostuda a smrad) a paní dr. řekla, že vyjádřil, co si o nás myslí!
Po jejím odchodu velkej už čekal u jídla a přiběhl i mladej - tak to jsem měla radost! Sice to spíš povrtal, ale zlepšení oproti celému dnešku to bylo, tak kéž tomu tak je dál a děkujeme všem za držení tlapek!
Jo, a cena za návštěvu, vyšetření a injekce se mi nezdála nijak hrozná!

Super!

fikovnice napsal(a):
Všem Vám děkuji. Přijela ta paní dr., co se už o Hippieho starala - mám ji ráda, tak jsem měla radost. Navíc Hippie už ji znal. Paní dr. byla úplně vedle - v pozitivním slova smyslu - z toho zlepšení a řekla, že teď ta nauzea a zvracení může být paradoxně i z té rychlé obnovy kostní dřeně. Řekla vysloveně, že "z nás má radost"! Kocourovi píchla 3 injekce, myslela jsem si, že jsem na toto celkem zručná, ale kdepak! Paní dr. mě trufne přímo kosmickou rychlostí. Jedna ta inj. byla totiž pálivá - štiplavá, kocour sebou škubl, tak já říkám, že jej podržím ještě jednou. A ona, že mu to stihla dát - tak to jsem teda koukala ! V průběhu ošetření přišel velkej, vykadil se kousek od nás do WC (ostuda a smrad) a paní dr. řekla, že vyjádřil, co si o nás myslí!
Po jejím odchodu velkej už čekal u jídla a přiběhl i mladej - tak to jsem měla radost! Sice to spíš povrtal, ale zlepšení oproti celému dnešku to bylo, tak kéž tomu tak je dál a děkujeme všem za držení tlapek!
Jo, a cena za návštěvu, vyšetření a injekce se mi nezdála nijak hrozná!

Mám velkou radost, že to dopadlo takhle dobře. A mám taky velkou radost z toho, že se vám paní doktorka líbí. Ceny mají řekla bych velmi příznivé. Na to vybavení.

Hlavně se tak držte dál.

Tina125 napsal(a):
Mám velkou radost, že to dopadlo takhle dobře. A mám taky velkou radost z toho, že se vám paní doktorka líbí. Ceny mají řekla bych velmi příznivé. Na to vybavení.

Hlavně se tak držte dál.

Ano, tato dr. je mi sympatická, mladej pak sice byl naštvanej - na ni a na mě, ale to se dalo čekat. Před chvílí, když mě uviděl, vrkl - a to je dobré znamení. Předtím mručel, což je znamení, že mu bylo zlle. Teď vrká, jen musí pořádně jíst!

fikovnice napsal(a):
Ano, tato dr. je mi sympatická, mladej pak sice byl naštvanej - na ni a na mě, ale to se dalo čekat. Před chvílí, když mě uviděl, vrkl - a to je dobré znamení. Předtím mručel, což je znamení, že mu bylo zlle. Teď vrká, jen musí pořádně jíst!

Tak jasný, oni jsou vždy naštvaní za doktory. To je dobře, že už z vás má radost:o)

Ach o jídle mi ani nemluvte. Jak jsem vám psala, že v pátek zvracel, tak od toho dne mě přívádí k šílenství. Nechce baštit. Jako baští, ale staršně málo. A granulky co jedl mu nechutnají. Zkoušeli jsem ještě Vet Life a ty mu první den chutnaly a teď už je nechce. V kapsičkách se povrtá, vylíže šťávu a odkráčí.

Nechápu co to nacvičuje. Takhle se nikdy nechoval. Ale uzeninku by si dal, jenomže to nejde že...

Tina125 napsal(a):
Tak jasný, oni jsou vždy naštvaní za doktory. To je dobře, že už z vás má radost:o)

Ach o jídle mi ani nemluvte. Jak jsem vám psala, že v pátek zvracel, tak od toho dne mě přívádí k šílenství. Nechce baštit. Jako baští, ale staršně málo. A granulky co jedl mu nechutnají. Zkoušeli jsem ještě Vet Life a ty mu první den chutnaly a teď už je nechce. V kapsičkách se povrtá, vylíže šťávu a odkráčí.

Nechápu co to nacvičuje. Takhle se nikdy nechoval. Ale uzeninku by si dal, jenomže to nejde že...

Vidíte, ten můj to "odkoukal" od Vašeho , to jsem Vám ještě psala, že moji kocouři nezvrací a dnes - chudinka - slyšela jsem ty dávivé zvuky, ale nemohla nic najít. Jak moc nejí, tak to byly spíš jen sliny. Jen v jedné věci mám nejasno - ono nikdy není dobré mít dva vety zároveň. Na těch Vinohradech jsem z jasného důvodu - má prostě dá se říct onkologickou dg., ten dr. je specialista, zatím, co udělal, tak jsem byla spokojená. S Dr. Š. jsem také velmi spokojená, ale hned je tu háček. Ona chce od zítřka vrátit mladého zase na inj. ATB a to už ten dr. na Vinohradech nechtěl. Je to pro mě naprosto šílené dilema, ptž jedna z mých teorií byla, že kocourkovi je šoufl z těch ATB... Co teď dělat...? Zítra, tedy dnes se mám stavovat na Jihlavské pro nová ATB, ach jo...

Tina125 napsal(a):
Tak jasný, oni jsou vždy naštvaní za doktory. To je dobře, že už z vás má radost:o)

Ach o jídle mi ani nemluvte. Jak jsem vám psala, že v pátek zvracel, tak od toho dne mě přívádí k šílenství. Nechce baštit. Jako baští, ale staršně málo. A granulky co jedl mu nechutnají. Zkoušeli jsem ještě Vet Life a ty mu první den chutnaly a teď už je nechce. V kapsičkách se povrtá, vylíže šťávu a odkráčí.

Nechápu co to nacvičuje. Takhle se nikdy nechoval. Ale uzeninku by si dal, jenomže to nejde že...

No a můj také nechce jíst, to stejné co u Vás, povrtá to, ale aspoň, že dnes večer si trošililinku vzal. Jinak říkala dr. Š., že by musely nastoupit zase infúze... Ale prodala mi i injekce proti zvracení, tak doufám, že se zas rozežere...

fikovnice napsal(a):
No a můj také nechce jíst, to stejné co u Vás, povrtá to, ale aspoň, že dnes večer si trošililinku vzal. Jinak říkala dr. Š., že by musely nastoupit zase infúze... Ale prodala mi i injekce proti zvracení, tak doufám, že se zas rozežere...

Nó tak to je opravdové dilema teda. Já nevím asi bych se obou zeptala proč ten nechce a ta zase chce, aby měl ta antibiotika. Ale je to zajímavý. Tak jste jí to měla říct, že tam to chtěli ukončit a proč je chce zase dávat. Ona je fakt v pohodě.

Já si ale myslím, že z těch ATB mu špatně nebylo. Pochybuju, že by se to stalo až po 14 dnech. Asi to bude u vás záhada jako u nás. Taky nechápu proč zvracel.

Ale s tím jídlem je to děs. Připadá mi jakoby si vymýšlel. Ale zase si říkám jestli mu nekřivdím, že se takhle nikdy nechoval. A už jednou jsem mu křivdila ohledně jídla. Fakt nevím. To už je - sedí zoufalec

To jste asi dostala Cerenii ne?

Tina125 napsal(a):
Nó tak to je opravdové dilema teda. Já nevím asi bych se obou zeptala proč ten nechce a ta zase chce, aby měl ta antibiotika. Ale je to zajímavý. Tak jste jí to měla říct, že tam to chtěli ukončit a proč je chce zase dávat. Ona je fakt v pohodě.

Já si ale myslím, že z těch ATB mu špatně nebylo. Pochybuju, že by se to stalo až po 14 dnech. Asi to bude u vás záhada jako u nás. Taky nechápu proč zvracel.

Ale s tím jídlem je to děs. Připadá mi jakoby si vymýšlel. Ale zase si říkám jestli mu nekřivdím, že se takhle nikdy nechoval. A už jednou jsem mu křivdila ohledně jídla. Fakt nevím. To už je - sedí zoufalec

To jste asi dostala Cerenii ne?

Ano, Cerenii a Degan. Cerenii by bylo možné použít i na velkého - je to prý vyloženě proti zvracení při cestování...
Já jí to říkala, že jsem ATB léčbu skončila, ptž dr. to tak chtěl... Dilema je to šílené. Ale myslím, že to fakt může mít klidně i po takové době z ATB. Já jsem měla několikrát sepsi, a pamatuji si, že jednou jsem brala ATB 10 měsíců (!) a musely se vždy po čase změnit, ptž jsem je přestala tolerovat, a z jedněch jsem také hodně zvracela.

Tina125 napsal(a):
Tak jasný, oni jsou vždy naštvaní za doktory. To je dobře, že už z vás má radost:o)

Ach o jídle mi ani nemluvte. Jak jsem vám psala, že v pátek zvracel, tak od toho dne mě přívádí k šílenství. Nechce baštit. Jako baští, ale staršně málo. A granulky co jedl mu nechutnají. Zkoušeli jsem ještě Vet Life a ty mu první den chutnaly a teď už je nechce. V kapsičkách se povrtá, vylíže šťávu a odkráčí.

Nechápu co to nacvičuje. Takhle se nikdy nechoval. Ale uzeninku by si dal, jenomže to nejde že...

Pokud by ale vůbec nejedl (ten Váš), tak bych mu třeba sousto uzeninky dala a třeba se tím nastartuje na normální jídlo. Jinak my jsme takto s mámou odrovnaly minulého kocourka. Tehdy jsme nic moc nestudovaly, já se ujala venkovského kocoura, kterého sousedi stejně skoro nekrmili a on šíleně miloval špekáčky. Mamka zase šíleně milovala jeho, ale jak jsme v tomto byly blbky, tak mamka třeba specielně jemu vždy vezla na chalupu špekáček. A odešel nám na selhání ledvin . Ale až ve věku 12 let - venkovský toulavý nekastrovaný kocour - to si myslím, že se dožil hezkého věku...

fikovnice napsal(a):
Pokud by ale vůbec nejedl (ten Váš), tak bych mu třeba sousto uzeninky dala a třeba se tím nastartuje na normální jídlo. Jinak my jsme takto s mámou odrovnaly minulého kocourka. Tehdy jsme nic moc nestudovaly, já se ujala venkovského kocoura, kterého sousedi stejně skoro nekrmili a on šíleně miloval špekáčky. Mamka zase šíleně milovala jeho, ale jak jsme v tomto byly blbky, tak mamka třeba specielně jemu vždy vezla na chalupu špekáček. A odešel nám na selhání ledvin . Ale až ve věku 12 let - venkovský toulavý nekastrovaný kocour - to si myslím, že se dožil hezkého věku...

A to vám teda neřekla proč ona je pro zachování ATB?

Ale z toho si nic nedělejte. To dřív bylo normální. My zase krmili Whiskasem a Gourmetkama a ještě jsme si mysleli co jim nedáváme.
A víte co? Paradoxně kocourek odešel ve 13,5 letech a druhá kočička co na Whiskasu vyrůstala je tady doteď a bude jí 11 let. Jo a ještě milovali granule RC.

Přemýšlím, že jí je znovu pořídím. Už rok a 2 měsíce se jí snažím předělat a nedaří se mi to. Už to vzdávám. A teď už se mi normálně sám nenají ani kocourek

A to víte, že jsem to nevydržela a pár malinkých kousků jsem mu dala, ale rozhodně to nepomohlo. Nevím, od toho pátku se nějak nerozjídá. Nemůžu říct, že by nebaštil vůbec, to zase né. Ale rozhodně míň, než před tou blinkací příhodou.

Tina125 napsal(a):
A to vám teda neřekla proč ona je pro zachování ATB?

Ale z toho si nic nedělejte. To dřív bylo normální. My zase krmili Whiskasem a Gourmetkama a ještě jsme si mysleli co jim nedáváme.
A víte co? Paradoxně kocourek odešel ve 13,5 letech a druhá kočička co na Whiskasu vyrůstala je tady doteď a bude jí 11 let. Jo a ještě milovali granule RC.

Přemýšlím, že jí je znovu pořídím. Už rok a 2 měsíce se jí snažím předělat a nedaří se mi to. Už to vzdávám. A teď už se mi normálně sám nenají ani kocourek

A to víte, že jsem to nevydržela a pár malinkých kousků jsem mu dala, ale rozhodně to nepomohlo. Nevím, od toho pátku se nějak nerozjídá. Nemůžu říct, že by nebaštil vůbec, to zase né. Ale rozhodně míň, než před tou blinkací příhodou.

"A to vám teda neřekla proč ona je pro zachování ATB?"

Prý ptž je stále ohrožen infekcí, když vlastně vše začalo tak, že mu úplně odešla kostní dřeň, tudíž imunitu měl úplně na nule.
Jenže nějakým božím zázrakem se dřeň nastartovala a na těch Vinohradech už měl bílé krvinky v normě, proto dr. řekl ATB vysadit. Ale tento nález dr. Š. viděla, tak fakt nevím.

Fíkovnice, tak bych se ještě té MVDr., co navrhuje ATB léčbu, zeptala a probrala to s ní. Nedalo by se s těmi ATB chvíli počkat? Mně to taky připadne hrozně násilné, co se tomu zvířeti děje v tělíčku - prášky, injekce, pro mě je to hrozná představa.

Jinak pokud zvíře nechce jíst, Tino, proč nedat něco, co mu vyloženě chutná? Tedy aspoň trochu. Vždyť v přírodě ta zvířata uchlamstnou cokoliv, asi bychom se divili. Když vidím našeho psa venku, co dokáže v nestřežené chvíli sežrat a nic mu není, tak mi potom připadá skoro směšné to neustálé pročítání minisložek obsažených v předražených granulích, jestli nááááhodou zvířeti neublíží. Když se z něčeho dělá problém, tak taky ten problém nastane.

Tohle je příkladem:
Už rok a 2 měsíce se jí snažím předělat a nedaří se mi to. Už to vzdávám. A teď už se mi normálně sám nenají ani kocourek

Mě kdyby někdo předělával na zdravou stravu, uhynu do půl roku.
Říkávám, že radši se budu přejídat olivama a klobásama do 70ti, než tady být na vločkách a pohance do 90ti. Stejně bych byla po takové stravě protivná a nikdo by mě neměl rád.

RomčaJelča napsal(a):
Fíkovnice, tak bych se ještě té MVDr., co navrhuje ATB léčbu, zeptala a probrala to s ní. Nedalo by se s těmi ATB chvíli počkat? Mně to taky připadne hrozně násilné, co se tomu zvířeti děje v tělíčku - prášky, injekce, pro mě je to hrozná představa.

Jinak pokud zvíře nechce jíst, Tino, proč nedat něco, co mu vyloženě chutná? Tedy aspoň trochu. Vždyť v přírodě ta zvířata uchlamstnou cokoliv, asi bychom se divili. Když vidím našeho psa venku, co dokáže v nestřežené chvíli sežrat a nic mu není, tak mi potom připadá skoro směšné to neustálé pročítání minisložek obsažených v předražených granulích, jestli nááááhodou zvířeti neublíží. Když se z něčeho dělá problém, tak taky ten problém nastane.

Tohle je příkladem:
Už rok a 2 měsíce se jí snažím předělat a nedaří se mi to. Už to vzdávám. A teď už se mi normálně sám nenají ani kocourek

Mě kdyby někdo předělával na zdravou stravu, uhynu do půl roku.
Říkávám, že radši se budu přejídat olivama a klobásama do 70ti, než tady být na vločkách a pohance do 90ti. Stejně bych byla po takové stravě protivná a nikdo by mě neměl rád.

No kocourkovi jsem nechtěla dát co mu vyloženě chutná, protože teď prošel selháním ledvin. Ale on je teď takovej, že mu všechno chutná tak jednou až dvakrát a to je právě ten problém.

A kočička je taková už dlouhodobě. Milovala Gourmetky, ale taky jí chutná všechno tak jednou až 2x. Zkoušela jsem jí dávat na víc masovou stravu. Je to víc jak rok a nic. Jenomže ona se tak bude chovat u všeho.

Ještě jako poslední záchrana mě napadají granulky RC, protože ty milovala taky. Ale nevím jak dlouho by jí teď chutnali.

Já to asi tochu blbě napsala. Už bylo pozdě. Někde je tady o tom aji celý vlákno. Ano je pravda, že jsem se ji snažila předělat z RC a Gourmetek na masovější. Ona mi totiž začala dělat to, že najednou nic nechtěla víc než 2x. Tak jsem si řekla, že zkusím něco kvalitnější.

Ale rychle jsem přišla na to, že víc jak 2x jinechutná nic. A nic na ni neplatí. Musím jí vlastně dokrmovat. To jak mi tady lidi tvrdí, že kočka se nají když dostane hlad prostě není vždycky pravda. Ona to nechá a klidně tak dlouho dokud mi nezačne zvracet.
Je pravda, že v době kdy to začalo jsme zjistili, že má drobný problém s trávení(to už je vyléčený) a hlavně jí odešel kočičí kamarád. Od té doby jí tohle chování zůstalo.

A kocourek je teď to stejný. Byl žravej a to fakt hodně. Ale jak se stalo to s těma ledvinama, tak blbě jedl, což je pochopitelný. Pak se rozjedl. Minulý pátek ale zvracel a je záhada proč. A od toho dne se začal chovat jako druhá kočička. Něco a to cokoliv mu dám a jemu to chutná jeden den. Další den už se toho nedotkne.

Jediný co mu chutná je salám, ale taky ne pořád. Nehledě na to, že uzeninama ho asi fakt krmit nemůžu.A teď budu zase bitá

Tina125: No kocourkovi jsem nechtěla dát co mu vyloženě chutná, protože teď prošel selháním ledvin. Ale on je teď takovej, že mu všechno chutná tak jednou až dvakrát a to je právě ten problém.


Tino, a čím to je? Nemohla to způsobit ta léčba? Najít tu příčinu je asi nejtěžší, že. Chápu, že po selhání ledvin uzeniny vhodné nejsou. Nenapadá mě teď, čím jiným mu udělat radost... co má rád... byl by vhodný třeba tvaroh? Nevím...
A ještě jedna věc, možná úplně zcestná, ale jak píšete o ztrátě toho kočičího kamaráda - nespravilo by to fakt pořízení kotěte?

RomčaJelča napsal(a):
Tina125: No kocourkovi jsem nechtěla dát co mu vyloženě chutná, protože teď prošel selháním ledvin. Ale on je teď takovej, že mu všechno chutná tak jednou až dvakrát a to je právě ten problém.


Tino, a čím to je? Nemohla to způsobit ta léčba? Najít tu příčinu je asi nejtěžší, že. Chápu, že po selhání ledvin uzeniny vhodné nejsou. Nenapadá mě teď, čím jiným mu udělat radost... co má rád... byl by vhodný třeba tvaroh? Nevím...
A ještě jedna věc, možná úplně zcestná, ale jak píšete o ztrátě toho kočičího kamaráda - nespravilo by to fakt pořízení kotěte?

Já nevím. Léčba asi ne. Tu má nějakou dobu. Začal takový být po tom zvracení. Nerozumím tomu.
Jestli by byl vhodný zrovna tvaroh to nevím. Ale zase jsem u problému, že ho nemůžu pořád krmit tvarohem. Nehledě na to, že by mu asi dlouho nechutnal. Tak jako všechno teď.

Ona je taková aji druhá kočička a ten novej parťák je právě výše zmíněný kocourek. Víte on je mladý, nejsou mu ani dva roky. Máme ho cca od jeho 7 měsíců. Bohužel má snad "všechny" nemoci světa. Hlavně má teď nemocné srdce a od toho selhaly ty ledviny. A třetí kočku fakt nee.

fikovnice napsal(a):
"A to vám teda neřekla proč ona je pro zachování ATB?"

Prý ptž je stále ohrožen infekcí, když vlastně vše začalo tak, že mu úplně odešla kostní dřeň, tudíž imunitu měl úplně na nule.
Jenže nějakým božím zázrakem se dřeň nastartovala a na těch Vinohradech už měl bílé krvinky v normě, proto dr. řekl ATB vysadit. Ale tento nález dr. Š. viděla, tak fakt nevím.

A teď fakt "babo raď", že? :( Sama tedy nevím, co bych dělala... zas si říkám, že kocourka viděla naposledy ta paní doktorka a snad ví, co dělá, že bych se asi klonila k těm ATB pokud to není zrovna úplně svinstvo...i když to těžko takhle říct, že...?

Milí kamarádi, vyřešila to intuice a moje tělo. Měla jsem tu dopoledne příbuzné, na včera jsem neusnula, a do ATB se mi strašně nechtělo. Pak si moje tělo odpoledne řeklo o spánek a já stejně zaspala ordinační dobu veteriny, kdy jsem měla jet pro ATB. Od odjezdu příbuzných je ale výrazná změna. Mladej chce stále žrát, ALE HLAVNĚ - VRÁTIL SE KE MNĚ DO POKOJE, DOKONCE PŘED CHVÍLÍ VYSTRNADIL VELKÉHO, KTERÝ BYL NA MĚ NATLAČENÝ. A jako vrchol všeho - teď před malou chvílí začal vydávat mladej zvuky - koukám a on tu lítá po pokoji a loví můru! Nechápu to, jsem zmatená, ale . Jen kéž to tak vydrží!

Jinak k tomu, že se mladý vyhýbal pokoje a Vašim názorům: možná se budete divit, ale já se nekloním k názoru, že když byl v mém pokoji sám, tak že někde blízko udeřil blesk a hrom a to jej vyděsilo. Já se čím dál víc kloním k názoru, že kočce, když je zle, tak chce být sama, nestojí o přítomnost svého člověka. Měla jsem to takto i s minulým kocourkem, když umíral. Přála bych si, aby mi umřel v náruči, ale on nechtěl...
No, a teď mladej byl napřed úplně zasunutej v botníku - to měl ty strašně vysoké horečky a doslova bojoval o život, pak mu přestala fungovat kostní dřeň, byl extrémně oslabený (naštěstí už bez horeček), já jsem šatnu s botníkem zavřela, on se přestěhoval do jiného pokoje a tam podle mě stonal.

Přeji hezký den a pro vás, kdo třeba sledujete příběh mého kocourka, píšu novinky.
Byli jsme na onkologii. Na jednu stranu zázrak, na druhou zklamání. Dle dr. se on ještě nesetkal s tak úžasnou obnovou dřeně, ale ne celé - červených krvinek, hemoglobinu těch ano - a to kocoura probudilo k životu, v noci lovil např. můry...
Ale tzv. bílá krevní řada není dobrá - v nátěru krve na sklíčku jsou blasty - leukemické buňky a ty vytlačují zdravé bílé krvinky. Proto je kocour velmi náchylný k jakékoli infekci, a neměl by ven. Navíc se to může zvrhnout úplně...
Dr. to celé nicméně zhodnotil jako optimistické, s tím, že vstupní hodnoty byly úplně kritické a teď - během krátké doby - má vlastně celou červenou řadu už v úplně normálních hodnotách - proto je (mělo by být) jemu subjektivně již dobře - a mně se to tak jeví (klepy klep na dřevo )... Jako nejhlavnější důkaz beru jeho opětovné nastěhování se do mého pokoje a už je to opět ta stará známá vtěrka . Jen mám pocit (a velmi nedobrý), že se stal na mně ještě závislejším. Věřím, že nějak chápal, že mu od nemoci pomáhám...

A ještě bych na vás měla jeden dotaz. Prosím vás, je tu někdo, kdo má kočky očkované vakcínou proti FeLV?
V plánu je - až bude větší klid - udělat test velkému. Já jsem si téměř jistá, že bohužel bude také FeLV pozitivní. Ale pokud by náhodou nebyl, tak mi dr. dnes nabízel očkování. Ale já se všeobecně očkování poněkud bojím (nejrůznější reakce, postvakcinační sarkom atp.).

fikovnice napsal(a):
Přeji hezký den a pro vás, kdo třeba sledujete příběh mého kocourka, píšu novinky.
Byli jsme na onkologii. Na jednu stranu zázrak, na druhou zklamání. Dle dr. se on ještě nesetkal s tak úžasnou obnovou dřeně, ale ne celé - červených krvinek, hemoglobinu těch ano - a to kocoura probudilo k životu, v noci lovil např. můry...
Ale tzv. bílá krevní řada není dobrá - v nátěru krve na sklíčku jsou blasty - leukemické buňky a ty vytlačují zdravé bílé krvinky. Proto je kocour velmi náchylný k jakékoli infekci, a neměl by ven. Navíc se to může zvrhnout úplně...
Dr. to celé nicméně zhodnotil jako optimistické, s tím, že vstupní hodnoty byly úplně kritické a teď - během krátké doby - má vlastně celou červenou řadu už v úplně normálních hodnotách - proto je (mělo by být) jemu subjektivně již dobře - a mně se to tak jeví (klepy klep na dřevo )... Jako nejhlavnější důkaz beru jeho opětovné nastěhování se do mého pokoje a už je to opět ta stará známá vtěrka . Jen mám pocit (a velmi nedobrý), že se stal na mně ještě závislejším. Věřím, že nějak chápal, že mu od nemoci pomáhám...

To je dobře, že se kocourkovi daří lépe
Když jsem odjížděla na dovolenou, vypadalo to nevesele, teď takový příznivý obrat...Budu držet palce, ať se vylepšuje (nejlépe stejně zázračně ) i v tom, co ještě v pořádku není.
Nejsem zdravotník, takže tomu nerozumím, ale preparáty na podporu imunity umí pomoci i s těma bílýma krvinkama? Jakože by třeba zase nastartovaly toto a ony by naopak začaly vytlačovat ty leukemické?
Omlouvám se za asi naivní otázky, ale zajímá mne, jak to funguje...

MVDr. Ježková:Nevýhoda očkování proti FeLV je fakt, že většina dostupných vakcín proti této nemoci obsahuje adjuvanty, přídatné látky na bázi rtuti či hliníku, které stimulují imunitní systém. Bohužel tyto adjuvanty mohou u koček v místě vpichu vakcíny způsobit nádorové bujení, postvakcinační sarkom. S tímto rizikem se bohužel u tohoto očkování musí počítat, není sice příliš veliké, ale existuje. Proto se FeLV nikdy neočkuje do kůže mezi lopatkami, přednostně se píchá do kůže na levé pánevní končetině. Zde by se totiž případný sarkom zjistil rychleji a jeho odstranění by bylo také rovněž mnohem snažší.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
MVDr. Ježková:Nevýhoda očkování proti FeLV je fakt, že většina dostupných vakcín proti této nemoci obsahuje adjuvanty, přídatné látky na bázi rtuti či hliníku, které stimulují imunitní systém. Bohužel tyto adjuvanty mohou u koček v místě vpichu vakcíny způsobit nádorové bujení, postvakcinační sarkom. S tímto rizikem se bohužel u tohoto očkování musí počítat, není sice příliš veliké, ale existuje. Proto se FeLV nikdy neočkuje do kůže mezi lopatkami, přednostně se píchá do kůže na levé pánevní končetině. Zde by se totiž případný sarkom zjistil rychleji a jeho odstranění by bylo také rovněž mnohem snažší.

A já zase často slyšela, že je to očkování k ničemu a nemá ve výsledku účinek. Má někdo zkušenost aji s tímhle tvrzením?

Tina125 napsal(a):
A já zase často slyšela, že je to očkování k ničemu a nemá ve výsledku účinek. Má někdo zkušenost aji s tímhle tvrzením?

Vakcína proti felv normálně funguje, akorát má smysl její podání pouze felv negativnímu zvířeti.

ale je to normálně funkční.

je to vakcína proti fip, která nefunguje a nemá smysl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vakcína proti felv normálně funguje, akorát má smysl její podání pouze felv negativnímu zvířeti.

ale je to normálně funkční.

je to vakcína proti fip, která nefunguje a nemá smysl.

Ahá, tak to je možný, že jsem hlava skopová a popletla jsem to...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Acamar napsal(a):
To je dobře, že se kocourkovi daří lépe
Když jsem odjížděla na dovolenou, vypadalo to nevesele, teď takový příznivý obrat...Budu držet palce, ať se vylepšuje (nejlépe stejně zázračně ) i v tom, co ještě v pořádku není.
Nejsem zdravotník, takže tomu nerozumím, ale preparáty na podporu imunity umí pomoci i s těma bílýma krvinkama? Jakože by třeba zase nastartovaly toto a ony by naopak začaly vytlačovat ty leukemické?
Omlouvám se za asi naivní otázky, ale zajímá mne, jak to funguje...

Ano, opravdu dobrá imunostimulancia by měla umět zlepšit hlavně funkci leukocytů. Na jejich přímou obnovu/tvorbu by podle mě už byly potřeba extra drahé preparáty - tedy co vím z humánní medicíny a ani nevím, zda se veterinárně podávají. Takže teď má být kocour prostě v karanténě, aby hlavně se nesetkal s infekcí. Kdyby bílé krvinky ještě více poklesly, pak by to byla indikace k vrácení se k preventivnímu podávání antibiotik. To by snad ještě nebyla hrůza, do toho bych ještě šla. Do čeho bych ale nešla (a asi ani u psa), tak to je do klasické chemoterapie (=cytostatika), která mi také nabízeli. Odmítla jsem, nechci, aby měl nežádoucí účinky z těchto dryáků. Takže dál je to už tak trochu na osudu, i když stále ještě mu - nyní v mnohem nižší frekvenci - budu píchat erytropoetin (ten stimuluje tu červenou krevní řadu).
A jinak moc děkuji za podporu!

fikovnice napsal(a):
Ano, opravdu dobrá imunostimulancia by měla umět zlepšit hlavně funkci leukocytů. Na jejich přímou obnovu/tvorbu by podle mě už byly potřeba extra drahé preparáty - tedy co vím z humánní medicíny a ani nevím, zda se veterinárně podávají. Takže teď má být kocour prostě v karanténě, aby hlavně se nesetkal s infekcí. Kdyby bílé krvinky ještě více poklesly, pak by to byla indikace k vrácení se k preventivnímu podávání antibiotik. To by snad ještě nebyla hrůza, do toho bych ještě šla. Do čeho bych ale nešla (a asi ani u psa), tak to je do klasické chemoterapie (=cytostatika), která mi také nabízeli. Odmítla jsem, nechci, aby měl nežádoucí účinky z těchto dryáků. Takže dál je to už tak trochu na osudu, i když stále ještě mu - nyní v mnohem nižší frekvenci - budu píchat erytropoetin (ten stimuluje tu červenou krevní řadu).
A jinak moc děkuji za podporu!

Aha. To jsem si právě laicky myslela, že na "zabití" těch leuko-buněk a novou tvorbu bílých krvinek asi imunitní preparáty nestačí. Ale u koček, citlivých na kdeco, bych taky do chemoterapie nešla a nechala to na osudu a podporování imunity, vitamíny atd.
Děkuji za vysvětlení a nadále držím palce!

Acamar napsal(a):
Aha. To jsem si právě laicky myslela, že na "zabití" těch leuko-buněk a novou tvorbu bílých krvinek asi imunitní preparáty nestačí. Ale u koček, citlivých na kdeco, bych taky do chemoterapie nešla a nechala to na osudu a podporování imunity, vitamíny atd.
Děkuji za vysvětlení a nadále držím palce!

Moc děkuji!
Ještě je jako by něco mezi - tj. mezi podpůrnou léčbou a cytostatiky. A to jsou interferony. Proč u nich váhám, je narovinu řečeno - spíše finanční důvod. Měla jsem objednanou takovou nějakou pouze "kompromisní" dávku, ani ne tu doporučovanou, a přišlo by mě to na dalších 5 tis. Kč... Nemělo by to mít nějaké nežádoucí účinky (i když třeba mě zkušenější opraví), takže koupi těchto léků nechávám jako záložní variantu. Teď momentálně je mladej téměř bez léčby - jen jednou za pět dní injekce erytropoetinu...

Acamar napsal(a):
Aha. To jsem si právě laicky myslela, že na "zabití" těch leuko-buněk a novou tvorbu bílých krvinek asi imunitní preparáty nestačí. Ale u koček, citlivých na kdeco, bych taky do chemoterapie nešla a nechala to na osudu a podporování imunity, vitamíny atd.
Děkuji za vysvětlení a nadále držím palce!

A ano, kdyby se rozjela opravdu těžká leukemická fáze, tak mu ty "leuko-buňky" (tzv. blasty) zaplaví krev, tím vytěsní úplně zdravé bílé krvinky a on by byl v podstatě totálně imunokompromitovaný, tj. bez imunity a neustále ohrožený na životě sebemenší infekcí.

fikovnice napsal(a):
Moc děkuji!
Ještě je jako by něco mezi - tj. mezi podpůrnou léčbou a cytostatiky. A to jsou interferony. Proč u nich váhám, je narovinu řečeno - spíše finanční důvod. Měla jsem objednanou takovou nějakou pouze "kompromisní" dávku, ani ne tu doporučovanou, a přišlo by mě to na dalších 5 tis. Kč... Nemělo by to mít nějaké nežádoucí účinky (i když třeba mě zkušenější opraví), takže koupi těchto léků nechávám jako záložní variantu. Teď momentálně je mladej téměř bez léčby - jen jednou za pět dní injekce erytropoetinu...

Na info o interferonech jsem kdysi narazila na kočkách-online, myslím v souvislosti s léčbou FIP to někdo vychvaloval. Takže vím, že existují, ale vůbec netuším, o co jde, jelikož jsem žádnou "F" nemoc zatím nemusela řešit (no, teď máme 2 kóče taky z útulku necelý rok, tak můžu jen doufat, že nás nic takového nepotká).
Finance - to chápu. Taky nás ty naše stály během prvních pár měsíců jen na veterině tak 10-15 tisíc odhadem za takové "běžné" věci, odblešování, odčervování, zuby, kastrace, kolečka vakcinací...
Jak jste se (nevím jestli na tomto vláknu) bavili, zda by útulky měli testovat tyto nemoci, tak to depozitum, kde jsme brali kočky my, ti opravdu kočky jen odčervovali a odblešovali (a to ještě asi ne moc úspěšně), a látali běžný provoz + akutní nemoce. Když jsme si holky brali, měli aktuálně 160 koček! Nevím, jestli to jinde bývá o moc lepší a člověk jim to asi nemůže vyčítat.
Tady u nás těch útulků a depozit pro kočky teda moc není, takže asi praskají ve švech.

Acamar napsal(a):
Na info o interferonech jsem kdysi narazila na kočkách-online, myslím v souvislosti s léčbou FIP to někdo vychvaloval. Takže vím, že existují, ale vůbec netuším, o co jde, jelikož jsem žádnou "F" nemoc zatím nemusela řešit (no, teď máme 2 kóče taky z útulku necelý rok, tak můžu jen doufat, že nás nic takového nepotká).
Finance - to chápu. Taky nás ty naše stály během prvních pár měsíců jen na veterině tak 10-15 tisíc odhadem za takové "běžné" věci, odblešování, odčervování, zuby, kastrace, kolečka vakcinací...
Jak jste se (nevím jestli na tomto vláknu) bavili, zda by útulky měli testovat tyto nemoci, tak to depozitum, kde jsme brali kočky my, ti opravdu kočky jen odčervovali a odblešovali (a to ještě asi ne moc úspěšně), a látali běžný provoz + akutní nemoce. Když jsme si holky brali, měli aktuálně 160 koček! Nevím, jestli to jinde bývá o moc lepší a člověk jim to asi nemůže vyčítat.
Tady u nás těch útulků a depozit pro kočky teda moc není, takže asi praskají ve švech.

Tak to je tedy síla - ten počet koček!
Nebudete po mé zkušenosti uvažovat o testu na FeLV? A event. očkování? Jinak moji kocouři jsou každý z jiného depozita. první - v nádherné vile, koček odhaduji kolem 20, celé přízemí baráku bylo jejich . Kdežto druhý kocour je z depozita v bytě v paneláku - a tam bylo koček v celkem malém bytě odhaduji, že 30 až 40 plus šílený smrad. Takže se snad ani nedivím, že mladej od nich měl/má FeLV. Škoda, že mě tehdy nenapadlo jej dát testovat za své finance. Jenže já si většinou vytvořím ke zvířatům pouto hodně rychle, takže i kdybych tenkrát věděla, že je FeLV pozitivní, tak kdoví - třeba bych si jej i tak vzala...

fikovnice napsal(a):
Tak to je tedy síla - ten počet koček!
Nebudete po mé zkušenosti uvažovat o testu na FeLV? A event. očkování? Jinak moji kocouři jsou každý z jiného depozita. první - v nádherné vile, koček odhaduji kolem 20, celé přízemí baráku bylo jejich . Kdežto druhý kocour je z depozita v bytě v paneláku - a tam bylo koček v celkem malém bytě odhaduji, že 30 až 40 plus šílený smrad. Takže se snad ani nedivím, že mladej od nich měl/má FeLV. Škoda, že mě tehdy nenapadlo jej dát testovat za své finance. Jenže já si většinou vytvořím ke zvířatům pouto hodně rychle, takže i kdybych tenkrát věděla, že je FeLV pozitivní, tak kdoví - třeba bych si jej i tak vzala...

No, mám v plánu už nějaký ten měsíc nechat kočky "proklepnout" - krevní rozbor, ale asi (pokud se nebude nic dít) až na podzim, teď nás taky veterina stála za půl roku dost peněz. Hlavně tu starší. Nevím jestli jste četla to vlákno zpomalený metabolismus - kočka má problémy se zánětem dásní, při kastraci jí vytrhali až na špičáky všechny zuby. Poté se pár měsíců rozjedla, až docela nabrala, ale teď zas jí dost málo, myslím, že už i trochu zase zhubla. Někde jsem četla o souvislosti zánět dásní-ledviny, tak se trochu bojím. Kočka nejedlík mi prostě přijde podezdřelá.
Testy na ty vážné "F" nemoce - nevím, když budou pozitivní, stejně s tím nic nenadělám. Očkování pak už nepomůže. Sama nevím, nemám na to zatím jasný názor, jestli to má smysl.
Jestli se tím, že to budu vědět, dá něčemu zabránit?

Ale snažím se to brát pozitivně - i kdyby byla/byly nemocné, můžu jim dát - i kdyby to bylo jen na nějakou dobu - domov, péči a lásku, kterou by jim v útulku při tom množství koček dát nemohli. Já můžu udělat co budu moci, ale neomezené schopnosti nemám.

fikovnice napsal(a):
Tak to je tedy síla - ten počet koček!
Nebudete po mé zkušenosti uvažovat o testu na FeLV? A event. očkování? Jinak moji kocouři jsou každý z jiného depozita. první - v nádherné vile, koček odhaduji kolem 20, celé přízemí baráku bylo jejich . Kdežto druhý kocour je z depozita v bytě v paneláku - a tam bylo koček v celkem malém bytě odhaduji, že 30 až 40 plus šílený smrad. Takže se snad ani nedivím, že mladej od nich měl/má FeLV. Škoda, že mě tehdy nenapadlo jej dát testovat za své finance. Jenže já si většinou vytvořím ke zvířatům pouto hodně rychle, takže i kdybych tenkrát věděla, že je FeLV pozitivní, tak kdoví - třeba bych si jej i tak vzala...

V bytě 30-40 koček
Smrad si umím představit živě, v tom depozitu (rodinný domek, který měly kočky jen pro sebe) byl pro nás taky šok, když se otevřely dveře. Manžel to po chvíli vzdal a šel na vzduch.
Kdybych měla rodinný domek, taky bych asi těch koček měla více, měla bych problém odolat, kdybych viděla nějaké bezprizorní toulavky. Ale v paneláku bych do toho nešla.
Na byt mi přijdou ty 2-3 kočky akorát. Už na druhou jsem musela manžela ukecávat, protože oba s dcerou chtěli jen koťátko, a já zas nechtěla, aby bylo kotě samo. Musela jsem ještě odolávat nad jednou kočičkou,3 kočky manžel už odmítl, tak ji mám aspoň ve virtuální adopci.

Acamar napsal(a):
No, mám v plánu už nějaký ten měsíc nechat kočky "proklepnout" - krevní rozbor, ale asi (pokud se nebude nic dít) až na podzim, teď nás taky veterina stála za půl roku dost peněz. Hlavně tu starší. Nevím jestli jste četla to vlákno zpomalený metabolismus - kočka má problémy se zánětem dásní, při kastraci jí vytrhali až na špičáky všechny zuby. Poté se pár měsíců rozjedla, až docela nabrala, ale teď zas jí dost málo, myslím, že už i trochu zase zhubla. Někde jsem četla o souvislosti zánět dásní-ledviny, tak se trochu bojím. Kočka nejedlík mi prostě přijde podezdřelá.
Testy na ty vážné "F" nemoce - nevím, když budou pozitivní, stejně s tím nic nenadělám. Očkování pak už nepomůže. Sama nevím, nemám na to zatím jasný názor, jestli to má smysl.
Jestli se tím, že to budu vědět, dá něčemu zabránit?

Ale snažím se to brát pozitivně - i kdyby byla/byly nemocné, můžu jim dát - i kdyby to bylo jen na nějakou dobu - domov, péči a lásku, kterou by jim v útulku při tom množství koček dát nemohli. Já můžu udělat co budu moci, ale neomezené schopnosti nemám.

Nevím jestli je to možné. Náš kocourek má zánět dásní a měl teď aji selhání ledvin. Nicméně nejdřív se staly ty ledviny a asi necelý měsíc po nich ten zánět. Ten teď léčíme.

Ale pochybuju, že by mezi tím musela být spojitost. Naše druhá kočička má šílený záněty dásní a ledviny jí fungují. Je ale pravda, že odmala "trpí" na zubní kámen. Naposledy jsme teda dělali krev před rokem(taky se na ni chystáme). Má vytrhaný všechny zuby kromě předních a špičáků a teď to vypadá, že půjde pryč už úplně všechno :( Teď je jí 11 let.

Mimochodem je taky nejedlík. Musím ji dokrmovat. Kdyby měla baštit sama, tak sní tak cca 40g za den.
Jednu dobu to s ní bylo ale taky horší a to jsme zjistili, že jí špatně fungovalo trávení.
To se dává bobík na rozbor. Netrávila bílkoviny, takže jí vlastně bylo špatně a proto raději nejdela.

Těch důvodů může být hodně. Tak raději hned nemyslet pomalu na to nejhorší...

Tina125 napsal(a):
Nevím jestli je to možné. Náš kocourek má zánět dásní a měl teď aji selhání ledvin. Nicméně nejdřív se staly ty ledviny a asi necelý měsíc po nich ten zánět. Ten teď léčíme.

Ale pochybuju, že by mezi tím musela být spojitost. Naše druhá kočička má šílený záněty dásní a ledviny jí fungují. Je ale pravda, že odmala "trpí" na zubní kámen. Naposledy jsme teda dělali krev před rokem(taky se na ni chystáme). Má vytrhaný všechny zuby kromě předních a špičáků a teď to vypadá, že půjde pryč už úplně všechno :( Teď je jí 11 let.

Mimochodem je taky nejedlík. Musím ji dokrmovat. Kdyby měla baštit sama, tak sní tak cca 40g za den.
Jednu dobu to s ní bylo ale taky horší a to jsme zjistili, že jí špatně fungovalo trávení.
To se dává bobík na rozbor. Netrávila bílkoviny, takže jí vlastně bylo špatně a proto raději nejdela.

Těch důvodů může být hodně. Tak raději hned nemyslet pomalu na to nejhorší...

Spojitost mezi tím být vždy určitě nemusí. Ty záněty dásní mohou mít více příčin - genetika, zubní kámen, zkažené zuby, virové nemoci...ale prý i ty ledviny se zuby souviset můžou, jsem četla. Ona není zřejmě tak stará aby to bylo jen věkem, v útulku tvrdili 2,5 roku, na veterině prý kolem 4 let.

A s tím nejezením - pořád nevím, jestli je ta naše prostě tak vybíravá, protože jednu dobu třeba zhrdla mokrým krmením a šla k misce s granulemi, tak jsem si říkala, že zuby ji asi netrápí, to by radši měkké. Teď ale nijak moc nedá ani těm granulím, tak nevím, už jí asi taky zevšedněly. Mléčné výrobky taky už moc nechce.
Já ji teda nedokrmuji. Sama toho mokrého sní někdy půl své porce (mají s mladší kočkou kapsu napůl), ale někdy třeba jen lžičku, někdy čichne a jde...jen výjimečně sní celý "příděl".
Jak jsme byli na dovolené a krmili kamarádi, tak prý ale jedla normálně. Co jsme 10 dní doma, zas frfňá. I má takovou jinou srst. Na náprsence, břiše, na nohách a kolem zadku takovou jakoby mastnější a nevím jak to říct - ne takovou rovnoměrnou, spíš jako do pramínků (ne úplně dredy, je krátkosrstá) -to dřív neměla. Možná se jen méně pucuje, nevím. Na hřbetě a tak ale je normální.
Trávení jsme neprověřovali. A jak se pozná (myslím jako projevy u kočky), že má špatné trávení? Průjem nikdy neměla, nezvrací...Jen jak jsme si ji přivezli, tak měla tasemnici od blech, ale to teď nevypadá, odčervovali jsme i před létem. Ven nechodí.

Na nejhorší nemyslím, však i kočka s horšíma ledvinama může normálně fungovat, jen asi musí něco dostávat na podporu ledvin.

Acamar napsal(a):
Spojitost mezi tím být vždy určitě nemusí. Ty záněty dásní mohou mít více příčin - genetika, zubní kámen, zkažené zuby, virové nemoci...ale prý i ty ledviny se zuby souviset můžou, jsem četla. Ona není zřejmě tak stará aby to bylo jen věkem, v útulku tvrdili 2,5 roku, na veterině prý kolem 4 let.

A s tím nejezením - pořád nevím, jestli je ta naše prostě tak vybíravá, protože jednu dobu třeba zhrdla mokrým krmením a šla k misce s granulemi, tak jsem si říkala, že zuby ji asi netrápí, to by radši měkké. Teď ale nijak moc nedá ani těm granulím, tak nevím, už jí asi taky zevšedněly. Mléčné výrobky taky už moc nechce.
Já ji teda nedokrmuji. Sama toho mokrého sní někdy půl své porce (mají s mladší kočkou kapsu napůl), ale někdy třeba jen lžičku, někdy čichne a jde...jen výjimečně sní celý "příděl".
Jak jsme byli na dovolené a krmili kamarádi, tak prý ale jedla normálně. Co jsme 10 dní doma, zas frfňá. I má takovou jinou srst. Na náprsence, břiše, na nohách a kolem zadku takovou jakoby mastnější a nevím jak to říct - ne takovou rovnoměrnou, spíš jako do pramínků (ne úplně dredy, je krátkosrstá) -to dřív neměla. Možná se jen méně pucuje, nevím. Na hřbetě a tak ale je normální.
Trávení jsme neprověřovali. A jak se pozná (myslím jako projevy u kočky), že má špatné trávení? Průjem nikdy neměla, nezvrací...Jen jak jsme si ji přivezli, tak měla tasemnici od blech, ale to teď nevypadá, odčervovali jsme i před létem. Ven nechodí.

Na nejhorší nemyslím, však i kočka s horšíma ledvinama může normálně fungovat, jen asi musí něco dostávat na podporu ledvin.

Však ona s tím taky nezačala mít potíže až teď. Má je už hodně dlouho.

S tím jídlem opravdu těžko říct. Je pravda, že ta naše je šíleně rozfrfňaná. Ale taky je pravda, že už se oba chovali kolem jídla víc než záhadně a pak jsem zjistila, že jsem jim třeba opravdu křivdila a něco jim bylo.

No upřímně nevím jak se to pozná. Ta naše taky nikdy průjem neměla. Potom asi tak 2x a jednou zvracela a to docela s velkým odstupem, takže to nikomu hned ani nedošlo. A stalo se to asi až po několika měsících co přestávala baštit.

Prý to u toho ani být nemusí. A může tam být víc věcí. U druhého kocourka jsme bobíka taky museli nechat vyšetřit, protože měl průjmy co jsme si ho donesli z útulku. Tasemnici měl taky a ještě asi další 3 parazity. Vyšetřní trvalo dlouho a u něho zjistili, že mu nefunguje vůbec nic. Úplně zničená střevní mikroflóra. Takže též léčíme.

Takže je tam toho dost a viditelný příznaky ani krom toho jídla nemusí být. A taky tam nemusí být vůbec nic. To ale bohužel zjistíte leda tak, že jí dáte vyšetřit toho bobíka.

S tou srstí vím přesně co myslíte. Ona to měla taky. Přesně rozdělený do pramínků. Jakoby udělaný pěšinky hřebínkem. Na pohlazení byla srst taková těžká a mastná. Když jsme ji přejeli po zádech proti směru růstu chlupů, tak jí zůstaly umaštěně v pozoru.

Na to jsme jí začali dávat béčka a hodně jí kartáčovat. Krásně se jí ta srst zlepšila.

Tina125 napsal(a):
Však ona s tím taky nezačala mít potíže až teď. Má je už hodně dlouho.

S tím jídlem opravdu těžko říct. Je pravda, že ta naše je šíleně rozfrfňaná. Ale taky je pravda, že už se oba chovali kolem jídla víc než záhadně a pak jsem zjistila, že jsem jim třeba opravdu křivdila a něco jim bylo.

No upřímně nevím jak se to pozná. Ta naše taky nikdy průjem neměla. Potom asi tak 2x a jednou zvracela a to docela s velkým odstupem, takže to nikomu hned ani nedošlo. A stalo se to asi až po několika měsících co přestávala baštit.

Prý to u toho ani být nemusí. A může tam být víc věcí. U druhého kocourka jsme bobíka taky museli nechat vyšetřit, protože měl průjmy co jsme si ho donesli z útulku. Tasemnici měl taky a ještě asi další 3 parazity. Vyšetřní trvalo dlouho a u něho zjistili, že mu nefunguje vůbec nic. Úplně zničená střevní mikroflóra. Takže též léčíme.

Takže je tam toho dost a viditelný příznaky ani krom toho jídla nemusí být. A taky tam nemusí být vůbec nic. To ale bohužel zjistíte leda tak, že jí dáte vyšetřit toho bobíka.

S tou srstí vím přesně co myslíte. Ona to měla taky. Přesně rozdělený do pramínků. Jakoby udělaný pěšinky hřebínkem. Na pohlazení byla srst taková těžká a mastná. Když jsme ji přejeli po zádech proti směru růstu chlupů, tak jí zůstaly umaštěně v pozoru.

Na to jsme jí začali dávat béčka a hodně jí kartáčovat. Krásně se jí ta srst zlepšila.

Aha, já myslela, že až jako starší, když jste psala, že má 11. Kolem těch 11-12 se i naší první kočce objevil kámen a začalo smrdět z pusy. Ledviny měla úplně OK ještě rok před smrtí (to byl poslední krevní rozbor).

No, já si právě myslím, že normální/zdravá kočka málokdy bývá nejedlík. Ale zas tolik koček mou péčí neprošlo, tak nevím.

S tou srstí to je zajímavé, že u Vaší kočky je to to samé. Ta naše to má ale jakoby jen na spodní straně těla, ale až teď. Béčka (v pastách) jsme dávali hodně přes podzim, zimu, teď už ne tak často - tak zvýším zas dávky. U ní byla obrovská změna srsti po kastraci a vytržení zubů - předtím neměla tu srst jako teď pramínkovatou a umaštěnou, ale spíš takovou drsnou, matnou. A během pár dní po tom zákroku najednou krásná, jemná a lesklá srst. Až do teď. Taky vyčesáváme aspoň 1-2x týdně, hodně líná.

Tak jste mne inspirovala, že když budeme proklepávat krev, asi to vezmeme i s koprologií. Tím se nic nezkazí.

Acamar napsal(a):
Aha, já myslela, že až jako starší, když jste psala, že má 11. Kolem těch 11-12 se i naší první kočce objevil kámen a začalo smrdět z pusy. Ledviny měla úplně OK ještě rok před smrtí (to byl poslední krevní rozbor).

No, já si právě myslím, že normální/zdravá kočka málokdy bývá nejedlík. Ale zas tolik koček mou péčí neprošlo, tak nevím.

S tou srstí to je zajímavé, že u Vaší kočky je to to samé. Ta naše to má ale jakoby jen na spodní straně těla, ale až teď. Béčka (v pastách) jsme dávali hodně přes podzim, zimu, teď už ne tak často - tak zvýším zas dávky. U ní byla obrovská změna srsti po kastraci a vytržení zubů - předtím neměla tu srst jako teď pramínkovatou a umaštěnou, ale spíš takovou drsnou, matnou. A během pár dní po tom zákroku najednou krásná, jemná a lesklá srst. Až do teď. Taky vyčesáváme aspoň 1-2x týdně, hodně líná.

Tak jste mne inspirovala, že když budeme proklepávat krev, asi to vezmeme i s koprologií. Tím se nic nezkazí.

No to je bohužel můj častý problém, že se špatně vyjadřuji:o) A taky po netu je to těžký. Takže ano teď je jí 11 let. Ale problémy se zubama a dásněma má prakticky tak cca o jednoho roku, nepamatuji si to už úplně přesně. Několikrát byla aji na odstranění zubního kamene...

Jako já už nevím co by jí mohlo být. Teď se jí sice opět zhoršuií dásně, ale bylo tam aji období klidu a stejně moc nejedla. Trávení už má vyléčený. Na několikrát se jí brala krev. Dělal se UZV, vyšetření bobíka...A všechno vychází, že je zdravá jak řípa. Tak snad je no, krom teď těch zoubků.

Jo tou hrubou fází si prošla taky. Ale ona to zase měla spíš převážně na zádech. A taky nám šíleně líná. To z ní jako lítají úplný oblaka chlupů. Si dělám srandu, když z ní vylítne ten chuchvalec, že je to tady jak na divokým západě

Nám se nejvíc osvědčil tenhle:
http://www.vase-krmivo.cz/tekute-vitaminy-beaphar-b-komplex

A ještě nám veterinářka řekla, že ho nedoporučeje dávat pořád. Dávat tak 2 měsíce, potom měsíc pauza a pak zase dávat 2 měsíce a zase pauza atd.

A jen upozorňuji, že ten test bobíka o kterým píšu není klasická koprologie(ta je jen na parazity), tohle je test na trávicí enzymy. Taky je samozřejmě dražší.

Já myslím, že jste se vyjádřila dobře, spíš jsem nepozorně četla a zafixovala se na ten věk.

Ale ona z útulku není, že? Jen mladý.
Je to o nervy, takové "záhadné" zvíře, že? Možná to je jako u lidí, že mají prostě v těle nějaký zánět (vir, bakterii atd.) zapouzdřený a při oslabení se to někde spustí. Ale to by se asi na krevním rozboru ukázat mělo?

U nás bylo období, kdy nejlíp jedla právě po té kastraci spojené s trháním zubů a injekcemi ATB, taky těžko říct, co bylo hlavní důvod, ale asi 2-3 měsíce žrala dá se říct normálně.

Tak to vypadá, že k Vám budu chodit na zkušenosti, je tady docela velká shoda u koček
Ale zas je pozitivní, že i takové zvíře, které má neustále nějaký problém, může žít dlouho...

Za typy děkuji, ten tekutý vit.B určitě zkusím, protože pasty když je má častěji už nechce. Trávicí enzymy taky ukládám jako možnost k prozkoumání do paměti.
Při tom množství koček, se kterýma se v útulku setkaly, kdoví čím vším můžou být prolezlé.

Acamar napsal(a):
Já myslím, že jste se vyjádřila dobře, spíš jsem nepozorně četla a zafixovala se na ten věk.

Ale ona z útulku není, že? Jen mladý.
Je to o nervy, takové "záhadné" zvíře, že? Možná to je jako u lidí, že mají prostě v těle nějaký zánět (vir, bakterii atd.) zapouzdřený a při oslabení se to někde spustí. Ale to by se asi na krevním rozboru ukázat mělo?

U nás bylo období, kdy nejlíp jedla právě po té kastraci spojené s trháním zubů a injekcemi ATB, taky těžko říct, co bylo hlavní důvod, ale asi 2-3 měsíce žrala dá se říct normálně.

Tak to vypadá, že k Vám budu chodit na zkušenosti, je tady docela velká shoda u koček
Ale zas je pozitivní, že i takové zvíře, které má neustále nějaký problém, může žít dlouho...

Za typy děkuji, ten tekutý vit.B určitě zkusím, protože pasty když je má častěji už nechce. Trávicí enzymy taky ukládám jako možnost k prozkoumání do paměti.
Při tom množství koček, se kterýma se v útulku setkaly, kdoví čím vším můžou být prolezlé.

Přesně tak, ona je z vesnice. No ale... Jela jsem si pro ni na inzerát a paní jí donesla z takové pochybné kůlničky. Nesla jak hadr na rukách 2 koťata a ať si vyberu. Úplně mě mrzelo, že nemůžu vzít obě.

Já myslím, že by se to po tolika testech asi ukázalo. Ale na mě vžcky působila jako že není úplně v pořádku psychicky. Tak možná...

U nás když byla fakt mladá, tak byla neskutečně zřavá. Až jsme pořád přemýšleli kam to dává. To asi až před rokem a půl začala být taková. Už jsem tu psala, že v té době asi začínal její problém s trávením.

A hlavně nám umřel minulý kocourek se kterým vyrůstala co jsem si ji donesla. On už tu byl jako domorodý kocourek. Potom co on odešel, tak ona neustále po nocích chodila a strašně mňoukala...Tak jsem si říkala jestli to tu její už tak slabou psychiku nedorazilo...

Jinak ona neměla neustále nějaký problém. Byla hodně nemocná když jsem ji donesla. To se za pár měsíců vyléčilo. A pak jen ty zuby a jednou to trávení.

Ten B-komplex určitě zkuste, je fakt výborný, alespoň u nás zabral. Ale taky ho určo nebude chtít. Já ji ho podávala stříkačkou. Holt když jí potřebuju pomoct, tak se nemůžu ohlížet na to jestli jí to chutná, nebo ne.

To jo. U našeho kocourka je trávení momentálně nefunkční práve kvůli té obrovské hordě parazitů.

Aha, já myslela, že bych jí to kapala do jídla. Zkusím každopádně, až dojdou ty pasty co mám.

Tak u Vás to asi bude i v kombinaci s psychikou. U nás kdoví, netuším co má za sebou, ale obezřetná je pořád (hlavně vůči manželovi), třeba jí ani nesmíme sahat na zadní packy, ostříhat drápky je boj, vzít se na ruce taky moc nenechá...jen na klíně by mi ležela furt.

Acamar napsal(a):
Aha, já myslela, že bych jí to kapala do jídla. Zkusím každopádně, až dojdou ty pasty co mám.

Tak u Vás to asi bude i v kombinaci s psychikou. U nás kdoví, netuším co má za sebou, ale obezřetná je pořád (hlavně vůči manželovi), třeba jí ani nesmíme sahat na zadní packy, ostříhat drápky je boj, vzít se na ruce taky moc nenechá...jen na klíně by mi ležela furt.

No to nevím. Ti naši teda v jídle hned všechno objeví a u kočky, která už tak moc nechce baštit, bych to asi nepokoušela.

Jo tak to ona se taky bojí kde čeho. Koukám, že si holky budou asi dost podobný. Sahání na tlapky taky nehrozí. Chování už vůbec ne. Ale ona teda ani ležení na klíně.
Ona se mazlí tak, že já ji hladím, ona u toho pochoduje po místnosti a o všechno se otírá a já chodím s ní.

Je to holt malej blázen:D.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jé, ta je roztomilá, vypadá spíš jako kotě, a to zbarvení - jak má černý jen ocásek...

S tím objevováním v jídle byla nejhorší první kočka, té jsem jednou chtěla propašovat odčervovací prášek do jídla, tak jsem jí ho dala do té doby milovaného tuňáka, lízla si a od té doby pro jistotu tuňáka už nikdy do pusy nevzala.
Těm současným jsem do jídla přidávala imunoglukan, dračí krev, občas i nějakou tu vitamínovou nebo maltozovou pastu, když ji nechcou sežrat sólo, a zatím dobrý. Té starší jednou i po neúspěšném pokusu o nacpání odčerv. pasty jsem to dala do jídla a půlku snědla. Ale léky jinak jsem nezkoušela, zatím nic nebraly, tak to nevím. Ale spíš je fakt problém ten, že nikdy nevím, jestli bude jíst, to je pravda.

Ta naše je zalehávačka. Už to na ní poznám, když se na mně podívá přes místnost s takovým cílevědomým, téměř loveckým zatvrzelým pohledem, že mne jde zalehnout Nebo mi chodí hodinu vedle nohou jako pejsek kam se pohnu. Ale jak šáhnu na zadní nohy, hned se zvedá packa trestalka!

Ta naše je zalehávačka. Už to na ní poznám, když se na mně podívá přes místnost s takovým cílevědomým, téměř loveckým zatvrzelým pohledem, že mne jde zalehnout

Nebo mi chodí hodinu vedle nohou jako pejsek kam se pohnu. Ale jak šáhnu na zadní nohy, hned se zvedá packa trestalka!


Acamar: to není možný - to je přesně jak u nás! :D.

joanne.s napsal(a):
Ta naše je zalehávačka. Už to na ní poznám, když se na mně podívá přes místnost s takovým cílevědomým, téměř loveckým zatvrzelým pohledem, že mne jde zalehnout

Nebo mi chodí hodinu vedle nohou jako pejsek kam se pohnu. Ale jak šáhnu na zadní nohy, hned se zvedá packa trestalka!


Acamar: to není možný - to je přesně jak u nás! :D.

Fakt? Včetně toho "zalehávacího" pohledu? Takhle si představuji, když se řekne, že někdo jde přes mrtvoly. Ona má v oku jasný záměr a nic ji od něj neodvrátí

Jj :D.

Acamar napsal(a):
No, mám v plánu už nějaký ten měsíc nechat kočky "proklepnout" - krevní rozbor, ale asi (pokud se nebude nic dít) až na podzim, teď nás taky veterina stála za půl roku dost peněz. Hlavně tu starší. Nevím jestli jste četla to vlákno zpomalený metabolismus - kočka má problémy se zánětem dásní, při kastraci jí vytrhali až na špičáky všechny zuby. Poté se pár měsíců rozjedla, až docela nabrala, ale teď zas jí dost málo, myslím, že už i trochu zase zhubla. Někde jsem četla o souvislosti zánět dásní-ledviny, tak se trochu bojím. Kočka nejedlík mi prostě přijde podezdřelá.
Testy na ty vážné "F" nemoce - nevím, když budou pozitivní, stejně s tím nic nenadělám. Očkování pak už nepomůže. Sama nevím, nemám na to zatím jasný názor, jestli to má smysl.
Jestli se tím, že to budu vědět, dá něčemu zabránit?

Ale snažím se to brát pozitivně - i kdyby byla/byly nemocné, můžu jim dát - i kdyby to bylo jen na nějakou dobu - domov, péči a lásku, kterou by jim v útulku při tom množství koček dát nemohli. Já můžu udělat co budu moci, ale neomezené schopnosti nemám.

Acamar napsal(a):
Jé, ta je roztomilá, vypadá spíš jako kotě, a to zbarvení - jak má černý jen ocásek...

S tím objevováním v jídle byla nejhorší první kočka, té jsem jednou chtěla propašovat odčervovací prášek do jídla, tak jsem jí ho dala do té doby milovaného tuňáka, lízla si a od té doby pro jistotu tuňáka už nikdy do pusy nevzala.
Těm současným jsem do jídla přidávala imunoglukan, dračí krev, občas i nějakou tu vitamínovou nebo maltozovou pastu, když ji nechcou sežrat sólo, a zatím dobrý. Té starší jednou i po neúspěšném pokusu o nacpání odčerv. pasty jsem to dala do jídla a půlku snědla. Ale léky jinak jsem nezkoušela, zatím nic nebraly, tak to nevím. Ale spíš je fakt problém ten, že nikdy nevím, jestli bude jíst, to je pravda.

Ta naše je zalehávačka. Už to na ní poznám, když se na mně podívá přes místnost s takovým cílevědomým, téměř loveckým zatvrzelým pohledem, že mne jde zalehnout Nebo mi chodí hodinu vedle nohou jako pejsek kam se pohnu. Ale jak šáhnu na zadní nohy, hned se zvedá packa trestalka!

Kočky obecné nesnáší sahání na zadní packy, tak z toho si hlavu nelamte Jeden z našich kocourů, který běžně nastavuje bříško k drbání (také to není u koček úplně běžné), je na zadní nohy také citlivý... Údajně je to tím, že tam mají kočky velmi velké množství nervových zakončení. Drápky si na zadních pacičkách okusují sami, není tedy nutné je stříhat a tím pádem kocourům způsobovat nepříjemnost

Zrovna přemýšlím, kdy jsem našim kočkám sahala na zadní nohy krom Cesti, ta se ráda nosí v náručí "hore nožky". Jinak běžně hladím jen po zádech a na boku...plus teda, když je beru na klín se těch zadních dotknu, ale nehladím je po nich cíleně. :).

Acamar napsal(a):
Jé, ta je roztomilá, vypadá spíš jako kotě, a to zbarvení - jak má černý jen ocásek...

S tím objevováním v jídle byla nejhorší první kočka, té jsem jednou chtěla propašovat odčervovací prášek do jídla, tak jsem jí ho dala do té doby milovaného tuňáka, lízla si a od té doby pro jistotu tuňáka už nikdy do pusy nevzala.
Těm současným jsem do jídla přidávala imunoglukan, dračí krev, občas i nějakou tu vitamínovou nebo maltozovou pastu, když ji nechcou sežrat sólo, a zatím dobrý. Té starší jednou i po neúspěšném pokusu o nacpání odčerv. pasty jsem to dala do jídla a půlku snědla. Ale léky jinak jsem nezkoušela, zatím nic nebraly, tak to nevím. Ale spíš je fakt problém ten, že nikdy nevím, jestli bude jíst, to je pravda.

Ta naše je zalehávačka. Už to na ní poznám, když se na mně podívá přes místnost s takovým cílevědomým, téměř loveckým zatvrzelým pohledem, že mne jde zalehnout Nebo mi chodí hodinu vedle nohou jako pejsek kam se pohnu. Ale jak šáhnu na zadní nohy, hned se zvedá packa trestalka!

Jo no, má černý ocásek a černý flek na zádech. To říká vždycky každej. Veterinářka si myslela, že jsou jí cca 2 roky. Možná jestli je to tím, že je malinká...? Má s bídou 3 kila.


Jo oni jsou potvůrky. U kočičky dát cokoliv do jídla nehrozí. A u kocourka záleží na tom co. Já mám pro něho pamlsek paštiku pro kočky a dávám mu některý prášky v tom- přijde mi to jistější. Mám přehled, že to opravdu zbaštil. Jé, tak to jste šťastná, že zatím nic nebraly. Já už nevím kam se do toho dne s těma lékáma vlézt:o)

Tak to musí být super pohled. Kouká, zaměří a na klííín.
No u kočičky to nehrozí. Kocourkovi sahání na pacičky nevadí. A nejlepší byl ten minulej. Ten miloval poctivou masáž tlapek. Vždycky vypadal, že je v sedmém nebi

Se budu trochu "chlubit" teda:o).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kočky obecné nesnáší sahání na zadní packy, tak z toho si hlavu nelamte Jeden z našich kocourů, který běžně nastavuje bříško k drbání (také to není u koček úplně běžné), je na zadní nohy také citlivý... Údajně je to tím, že tam mají kočky velmi velké množství nervových zakončení. Drápky si na zadních pacičkách okusují sami, není tedy nutné je stříhat a tím pádem kocourům způsobovat nepříjemnost

Fakt? To jsem netušila. První kočce to vůbec nevadilo a té mladé taky ne. Tu je jen problém udržet minutu v klidu.
Ono to tak taky většinou dopadlo, že jsem se na stříhání těch zadních vykašlala
No ale proti králíkovi je stříhání drápků kočkám pořád brnkačka...

Tina125 napsal(a):
Jo no, má černý ocásek a černý flek na zádech. To říká vždycky každej. Veterinářka si myslela, že jsou jí cca 2 roky. Možná jestli je to tím, že je malinká...? Má s bídou 3 kila.


Jo oni jsou potvůrky. U kočičky dát cokoliv do jídla nehrozí. A u kocourka záleží na tom co. Já mám pro něho pamlsek paštiku pro kočky a dávám mu některý prášky v tom- přijde mi to jistější. Mám přehled, že to opravdu zbaštil. Jé, tak to jste šťastná, že zatím nic nebraly. Já už nevím kam se do toho dne s těma lékáma vlézt:o)

Tak to musí být super pohled. Kouká, zaměří a na klííín.
No u kočičky to nehrozí. Kocourkovi sahání na pacičky nevadí. A nejlepší byl ten minulej. Ten miloval poctivou masáž tlapek. Vždycky vypadal, že je v sedmém nebi

Se budu trochu "chlubit" teda:o).

Naše první kočka taky byla malá, ale ta byla jedlík vynikající, takže pupík měla vždycky a tak 2 roky před smrtí i pneumošku, vážila i přes 4 kila.
Ta Vaše jak je malinká a bělounká je takové sladké neviňátko. Na té jedné fotce má kožíšek jak ovečka. A kocourek vypadá teda fit na to jak je nemocný, srst má krásnou.

Tak pohled na kočku když se vydá zalehnout je pravda i trochu zneklidňující. Vypadá docela urputně, že si vás prostě najde A taky se rozhodne vždy pár minut před tím, než chci vstát a další věc je že vím, že zas budu mít promasírované všechny břišní orgány až k páteří...

Acamar napsal(a):
Naše první kočka taky byla malá, ale ta byla jedlík vynikající, takže pupík měla vždycky a tak 2 roky před smrtí i pneumošku, vážila i přes 4 kila.
Ta Vaše jak je malinká a bělounká je takové sladké neviňátko. Na té jedné fotce má kožíšek jak ovečka. A kocourek vypadá teda fit na to jak je nemocný, srst má krásnou.

Tak pohled na kočku když se vydá zalehnout je pravda i trochu zneklidňující. Vypadá docela urputně, že si vás prostě najde A taky se rozhodne vždy pár minut před tím, než chci vstát a další věc je že vím, že zas budu mít promasírované všechny břišní orgány až k páteří...

Ona když byla mladší, tak nebyla jedlík, ale normální žrout. To byla kyselina. Náš minulej kocourek se kterým vyrůstala byl naopak hodně velikej. Měl skoro 8 kilo a nebyla to tloušťka. A ona mu skoro všechno snědla a přesto zůstávala takhle hubená a malinká. To až v poslední době se to s ní nějak zvrtlo.

Je pravda, že když se posadí a koukne nahoru, tak to je nevinost sama. Je k sežrání a v tu chvíli by jí člověk slíbil úplně všechno.

A kocourek...no však má taky péči. Pořád ho z něčeho taháme a ani netušíte kolik času mě denně zabere, ale nevadí. Mám ho moc ráda a on emůže za to, že měl takovou smůlu a má tolik nemocí...

Ale zase kdyby to přestala dělat, ta by vám to moc chybělo. Ale opravdu věřím, že to musí být i hódně vtipný.

Ale jinak je fakt pravda, že obecně kočky nemají rády sahání na tlapky a taky na bříško. To teda ta naše nesnáší(líbí se jí to jen když je rozespalá, to se aji nastavuje) a naše první to taky nesnášela.

Malá kočka se i dobře "uklízí" :
A už toho nechám

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Acamar napsal(a):
Fakt? Včetně toho "zalehávacího" pohledu? Takhle si představuji, když se řekne, že někdo jde přes mrtvoly. Ona má v oku jasný záměr a nic ji od něj neodvrátí

Já ten pohled také moc dobře znám!
Takové zaostření - z očí do očí - stylu "Tak, a už Tě mám!"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Kočky obecné nesnáší sahání na zadní packy, tak z toho si hlavu nelamte Jeden z našich kocourů, který běžně nastavuje bříško k drbání (také to není u koček úplně běžné), je na zadní nohy také citlivý... Údajně je to tím, že tam mají kočky velmi velké množství nervových zakončení. Drápky si na zadních pacičkách okusují sami, není tedy nutné je stříhat a tím pádem kocourům způsobovat nepříjemnost

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Mám jen domněnku - chladí se tím bentonitem nebo co to je..."

To je velice pravděpodobné, tak se snižuje horečka - kočka na chladivém podkladu.
Ke snížení horečky by mělo pomoci chlazení tlapek či celého těla (já ke chlazení používám savou podložku - namočím, nechám zmrznout v mrazáku a přikládám). Musí pít, třeba stříkačkou a třeba vývar. Tou stříkačkou lze podávat i rozmixovanou potravu, po troškách, horečka velmi oslabuje.

"Stresovat jej opět převozem kvůli jednodennímu efektu"
a nějaký místní vet by mu to nepřijel píchnout domů?

Vracím se zpět k tomuto příspěvku. Proč kocour ležel v bentonitu a požíral jej. Jedna diskutérka odtud z iFAUNY (nevím, zda by souhlasila s tím, že napíšu o koho jde) mi řekla, že má teorii, že stelivo požírají anemické kočky. A takto to bylo i u nás. Jakmile se kocourovi začal krevní obraz spravovat, přestal lehávat v záchodku a jíst stelivo. Jinak tu "teorii" mi sdělil člověk z oboru, takže já tomu absolutně věřím.
Kéž se ta situace nevrátí!

Tina125 napsal(a):
Ona když byla mladší, tak nebyla jedlík, ale normální žrout. To byla kyselina. Náš minulej kocourek se kterým vyrůstala byl naopak hodně velikej. Měl skoro 8 kilo a nebyla to tloušťka. A ona mu skoro všechno snědla a přesto zůstávala takhle hubená a malinká. To až v poslední době se to s ní nějak zvrtlo.

Je pravda, že když se posadí a koukne nahoru, tak to je nevinost sama. Je k sežrání a v tu chvíli by jí člověk slíbil úplně všechno.

A kocourek...no však má taky péči. Pořád ho z něčeho taháme a ani netušíte kolik času mě denně zabere, ale nevadí. Mám ho moc ráda a on emůže za to, že měl takovou smůlu a má tolik nemocí...

Ale zase kdyby to přestala dělat, ta by vám to moc chybělo. Ale opravdu věřím, že to musí být i hódně vtipný.

Ale jinak je fakt pravda, že obecně kočky nemají rády sahání na tlapky a taky na bříško. To teda ta naše nesnáší(líbí se jí to jen když je rozespalá, to se aji nastavuje) a naše první to taky nesnášela.

Malá kočka se i dobře "uklízí" :
A už toho nechám

"Tino", čičina je moc roztomilá!

Tina125 napsal(a):
Ona když byla mladší, tak nebyla jedlík, ale normální žrout. To byla kyselina. Náš minulej kocourek se kterým vyrůstala byl naopak hodně velikej. Měl skoro 8 kilo a nebyla to tloušťka. A ona mu skoro všechno snědla a přesto zůstávala takhle hubená a malinká. To až v poslední době se to s ní nějak zvrtlo.

Je pravda, že když se posadí a koukne nahoru, tak to je nevinost sama. Je k sežrání a v tu chvíli by jí člověk slíbil úplně všechno.

A kocourek...no však má taky péči. Pořád ho z něčeho taháme a ani netušíte kolik času mě denně zabere, ale nevadí. Mám ho moc ráda a on emůže za to, že měl takovou smůlu a má tolik nemocí...

Ale zase kdyby to přestala dělat, ta by vám to moc chybělo. Ale opravdu věřím, že to musí být i hódně vtipný.

Ale jinak je fakt pravda, že obecně kočky nemají rády sahání na tlapky a taky na bříško. To teda ta naše nesnáší(líbí se jí to jen když je rozespalá, to se aji nastavuje) a naše první to taky nesnášela.

Malá kočka se i dobře "uklízí" :
A už toho nechám

A to i když byla takový žrout, měla i tehdy jen 3 kila? Tak to musí být fakt mrňavá.
Naše mladší je taky taková kyselina, vlastně jí za dvě, když všecko dobaští ještě po starší, je štíhlá, ale zase je docela nohatá, protáhlá.

No, já se s tím, že kočky nemají rády sahání na tlapky zas tak nesetkala, jen u této jedné zatím, a ta naopak drbing bříška má ráda moc, ostatní naše kočky taky. I když třeba po za chvíli je to omrzí a plácnou, že stačí.

Ty stejné košíčky máme taky, ale v lednici, tak tam kočku neskladujeme

fikovnice napsal(a):
Vracím se zpět k tomuto příspěvku. Proč kocour ležel v bentonitu a požíral jej. Jedna diskutérka odtud z iFAUNY (nevím, zda by souhlasila s tím, že napíšu o koho jde) mi řekla, že má teorii, že stelivo požírají anemické kočky. A takto to bylo i u nás. Jakmile se kocourovi začal krevní obraz spravovat, přestal lehávat v záchodku a jíst stelivo. Jinak tu "teorii" mi sdělil člověk z oboru, takže já tomu absolutně věřím.
Kéž se ta situace nevrátí!

No jo, on je to vlastně jíl (ty obsahují minerály), tak to zní logicky. Ale nenapadlo by mne to.

Acamar napsal(a):
A to i když byla takový žrout, měla i tehdy jen 3 kila? Tak to musí být fakt mrňavá.
Naše mladší je taky taková kyselina, vlastně jí za dvě, když všecko dobaští ještě po starší, je štíhlá, ale zase je docela nohatá, protáhlá.

No, já se s tím, že kočky nemají rády sahání na tlapky zas tak nesetkala, jen u této jedné zatím, a ta naopak drbing bříška má ráda moc, ostatní naše kočky taky. I když třeba po za chvíli je to omrzí a plácnou, že stačí.

Ty stejné košíčky máme taky, ale v lednici, tak tam kočku neskladujeme

Mám pocit, že to nastavení bříška znamená, že k Vám má kočka plnou důvěru. Jinak je to totiž jedno z jejích nejzranitelnějších míst...
A já si právě vzpomněla, jak mi mladej tuto noc spal u hlavy, ale na zádech a zadní nohy roznožené...no asi to všichni znáte - prostě rozvalenej jak člověk!

Acamar napsal(a):
No jo, on je to vlastně jíl (ty obsahují minerály), tak to zní logicky. Ale nenapadlo by mne to.

Mě taky ne. Asi tušíte, kdo mi to řekl (když jsem napsala, že je z oboru). Ale přeci jen nemám její svolení, třeba si to tu přečte a potvrdí to. Každopádně jsem si vzpomněla, že ke konci to dělával i můj minulý kocourek, který měl selhání ledvin, a když už na tom byl opravdu hodně zle, tak měl také anémii. Takže této "teorii" fakt věřím jako naprosto potvrzené věci.

Acamar napsal(a):
A to i když byla takový žrout, měla i tehdy jen 3 kila? Tak to musí být fakt mrňavá.
Naše mladší je taky taková kyselina, vlastně jí za dvě, když všecko dobaští ještě po starší, je štíhlá, ale zase je docela nohatá, protáhlá.

No, já se s tím, že kočky nemají rády sahání na tlapky zas tak nesetkala, jen u této jedné zatím, a ta naopak drbing bříška má ráda moc, ostatní naše kočky taky. I když třeba po za chvíli je to omrzí a plácnou, že stačí.

Ty stejné košíčky máme taky, ale v lednici, tak tam kočku neskladujeme

No víte, neměla 3 kila. V té době měla bez legrace 2,60kg. Ano je maličká.:o)

Drbing bříška má rád kocourek. Tady to plácání mi nedělají. Když mají dost, tak spíš hrdě odkráčí středem...

Jejda my teda kočičku v lednici taky neskladujeme

fikovnice napsal(a):
"Tino", čičina je moc roztomilá!

Děkují, je to naše ubrblaná babča.

fikovnice napsal(a):
Mám pocit, že to nastavení bříška znamená, že k Vám má kočka plnou důvěru. Jinak je to totiž jedno z jejích nejzranitelnějších míst...
A já si právě vzpomněla, jak mi mladej tuto noc spal u hlavy, ale na zádech a zadní nohy roznožené...no asi to všichni znáte - prostě rozvalenej jak člověk!

Ano, tak nějak jsem to četla. A proto si toho taky patřičně považuji, když kočky nastaví pupky k drbání. Ale kromě té nynější starší to málokterá vydržela dlouho.

S tím spaním na zádech a rozvalením jsem to poznala až u naší mladší, ta tak občas spává, natažená jak špageta.