Naše kočky se nesnáší

Kočky mají většinou s vetřelci problém...někdy to trvá týdny, ale i měsíce, než si na sebe zvyknou (záleží většinou na domácí kočce) a hodně koček je spokojených jako jedináčci, obzvlášť, když byly od mala zvyklé mít člověka jen pro sebe...Někdy to prostě nevyjde a budou se v lepším případě jen tolerovat, někdy to končí tak, že jedna kočka záměrně šikanuje druhou...vzít si odrostlé kotě k dospělé kočce je vždycky risk, ale měla byste zhruba čekat, jestli je vaše spíše přátelská, nebo spíše nepřátelská k "vetřelcům"...většinou se dospělá kočka lépe sžije s mladším kotětem (5 měsíční kotě už pro kočku není moc kotě, ale spíš dorostenec) , nebo opačným pohlavím, jelikož je pro ni další samice konkurence (i když je vykastrovaná)...Pokud se to bude dál zhoršovat, domluvila bych se s chovatelkou a kotě jí vrátila.
Jsou samozřejmě i velice přátelské kočky, které přijmou za chvíli takřka jakoukoliv kočku, ale to nejspíš nebude váš případ. Tady toho opravdu moc dělat nejde..postupujete opatrně a pomalu, což je správně, ale vše záleží na vaší "paní domácí"...Je tedy i důležité si hodně všímat starší kočky, aby se necítila odstrčená, ale záleží, jak aktuálně reaguje na vás...některé jsou v tomto stresu schopné útočit z podráždění i na člověka...

Zrovna tento týden mi napsala chovatelka naší Gucci, jestli si zvykla na mladého. U nás dobrý, ale ona si nechala jednu holčičku na chov a její matka ji naprosto nesnáší, musí je držet odděleně už třetí rok a je to prý peklo. A totéž se stalo její kamarádce...ta musela už kotě dát pryč, měla je na bytě a nešlo to Pořád si myslím, že se přijmou líp jedinci opačného pohlaví, ale ani tam to není jistota.

nemyslím, že tohle nějaký produkt vyřeší.....
k labilní starší kočce vzít už nekotě byl fakt risk....

k úvodnímu příspěvku:
- nestačí mít dostatek škrabadel či pelíšků, musí být dost kočičích cest, aby, pokud možno, nemohla jedna zablokovat druhou - aneb, když nemůže utéct dolem, tak nechť to jde horem
- když jsou spolu, je třeba být coby člověk ustavičně připraven fyzicky zabránit útoku, patrně nejlépe tak, že jednu kočenu bafnu do náruče, starší dřív než se rozhodne útočit něčím zaujmout, hrát si s nimi oběma paralelně-ne spolu, atd.atd. - neboli aktivně bránit útoku, to je maximálně důležité! Protože jedno každé napadení stav jen a jen zhoršuje.
-u mých koček, všech, jednoznačně boduje sušený kořen kozlíku lékařského - toho je možno využít v napjaté situaci, kočenkám sypnout, převést na "jiné myšlenky"....
- k té starší - mám takového kocoura. Je třeba ho respektovat(jakože teď se teda mazlit nechci), je třeba ho číst a včas reagovat (jakože hladit na bříšku = jasný útok, ale v jiném rozpoložení hladit na bříšku je moc fajn, ale 4. pohlazení už je přes čáru). Je nejistá = nepoužívat vůči ní agresi, ona nezlobí, potřebuje pomoc.

Jen ještě zmíním, že mám zkušenost s tím, že někdy kočka jednu kočku nesnese, ale s druhou normálně vychází...nejspíš tam hrají role i dost sympatie. V jednu chvíli jsme totiž na bytě bydlely tři a každá měla jednu kočku (v té chvíli už dospívající). Moje ragdollka vyrůstala s kartouzskou kočkou spolubydlící, která byla o dost přátelštější ke zvířatům, než ta moje. Nastěhovala se dočasně ještě kamarádka se svojí kočkou a dopadlo to tak, že moje ragdollka a nově příchozí si hodně padly do oka, ale kartouzku nová šikanovala kdykoliv ji viděla...zahnala ji pokaždé do kouta a zhoršovalo se to. Ty dvě se nemohly ani cítit, přitom s mojí kočkou největší kámošky po pár dnech...

S kozlíkem souhlasím, ale počítejte, že to fakt strašně moc smrdí (alespoň mně 😅)...

Moc všem děkuji za reakce!

Dát kotě pryč pro mě zatím není možnost. Viděla jsem, že se vyřešily i horší případy kočičí nenávisti a chci udělat maximum pro to, aby to u nás dopadlo dobře. Samozřejmě nechci nechat malou šikanovat, ale dát jednu z nich jiným lidem je až ta nejkrajnější možnost. Nedovedu si to představit...

Napadlo mě, že by mohla trošku pomoct kastrace mladší kočky, že z ní ta starší nebude cítit tu samici tak výrazně. Zatím je na to ještě mladá, ale v plánu to je.

hmn_ - Zpět už to vzít nejde a jak říkám, myslela jsem, že si ji časem oblíbí. Zatím je to teda jen těch 6 týdnů, pořád jsem ještě neztratila naději definitivně, ale nějaký alespoň malý pokrok by už mohl být vidět.
Na nás starší kočka neútočí, jen bezprostředně po útoku syčí, ale to je asi normální, když je napružená. Ve chvíli, kdy dojde k útoku, většinou nemáme šanci něco stihnout udělat, protože jak jsem říkala, v jednu chvíli to vypadá v pohodě a hned nato už se starší kočka rozebíhá. A nebo se to stane okamžitě, když otevřeme dveře (teď už jsme je k sobě takhle přímo nepustili tak 2 týdny, vlastně od toho posledního útoku...) Když jsme se snažili hrát si s oběma kočkama současně (přítel se starší, já s kotětem), tak malá se většinou nenechala rozptýlit a se strachem pozorovala tu starší. Ta o hru zájem měla, i když ona je dost líná, takže to žádná akční hra nebyla. :-D Malá se té staré sice dost bojí, ale na druhou stranu by ten kočičí kontakt chtěla, byla na něho od malička zvyklá u chovatelky.
A s kozlíkem taky pracujeme. Třeba jsme zkoušeli postup: 1) s kočkama si pořádně vyhrát a vybít energii, 2) dát jim oběma nažrat, 3) dát jim pytlíček s kozlíkem na hraní. Potom je pustit k sobě - a stejně to nedopadlo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jen ještě zmíním, že mám zkušenost s tím, že někdy kočka jednu kočku nesnese, ale s druhou normálně vychází...nejspíš tam hrají role i dost sympatie. V jednu chvíli jsme totiž na bytě bydlely tři a každá měla jednu kočku (v té chvíli už dospívající). Moje ragdollka vyrůstala s kartouzskou kočkou spolubydlící, která byla o dost přátelštější ke zvířatům, než ta moje. Nastěhovala se dočasně ještě kamarádka se svojí kočkou a dopadlo to tak, že moje ragdollka a nově příchozí si hodně padly do oka, ale kartouzku nová šikanovala kdykoliv ji viděla...zahnala ji pokaždé do kouta a zhoršovalo se to. Ty dvě se nemohly ani cítit, přitom s mojí kočkou největší kámošky po pár dnech...

S kozlíkem souhlasím, ale počítejte, že to fakt strašně moc smrdí (alespoň mně 😅)...

Mě ne, mě nesmrdí. Jako...má zvláštní odér, vůní bych to nenazvala, ale ani smradem

"dát jim pytlíček s kozlíkem"
na tohle mi kočky kašlaly
sušený kořen od bylinkáře - nasypat špetku, oni to žerou - to je jiné kafe

jinak v tom prostě vidím nedostatečnou aktivní snahu na straně člověka, prevenci (nemůžu přeci otevřít dveře a nechat kočky, ať dělají co umí- jedna bude v náručí a pustím ji, až bude situace vhodná........snažím se s nimi být tak, fyzicky, abych jednu mohla bafnout do náruče a k napadení nemohlo dojít)

nic nelze brát mechanicky - nemohu si hrát s kočkou, která se bojí, tak ji budu mít třeba na klíně a v takové vzdálenosti od druhé, aby nebyla ve stresu

starší bych se snažila rozmazlit, ve smyslu chutě na mazlení, být u člověka

kastrace.....
předpokládám, že v každém případě bude
ale moc bych se k ní neupínala, i když člověk nikdy neví.......

Raduš00 napsal(a):
Moc všem děkuji za reakce!

Dát kotě pryč pro mě zatím není možnost. Viděla jsem, že se vyřešily i horší případy kočičí nenávisti a chci udělat maximum pro to, aby to u nás dopadlo dobře. Samozřejmě nechci nechat malou šikanovat, ale dát jednu z nich jiným lidem je až ta nejkrajnější možnost. Nedovedu si to představit...

Napadlo mě, že by mohla trošku pomoct kastrace mladší kočky, že z ní ta starší nebude cítit tu samici tak výrazně. Zatím je na to ještě mladá, ale v plánu to je.

hmn_ - Zpět už to vzít nejde a jak říkám, myslela jsem, že si ji časem oblíbí. Zatím je to teda jen těch 6 týdnů, pořád jsem ještě neztratila naději definitivně, ale nějaký alespoň malý pokrok by už mohl být vidět.
Na nás starší kočka neútočí, jen bezprostředně po útoku syčí, ale to je asi normální, když je napružená. Ve chvíli, kdy dojde k útoku, většinou nemáme šanci něco stihnout udělat, protože jak jsem říkala, v jednu chvíli to vypadá v pohodě a hned nato už se starší kočka rozebíhá. A nebo se to stane okamžitě, když otevřeme dveře (teď už jsme je k sobě takhle přímo nepustili tak 2 týdny, vlastně od toho posledního útoku...) Když jsme se snažili hrát si s oběma kočkama současně (přítel se starší, já s kotětem), tak malá se většinou nenechala rozptýlit a se strachem pozorovala tu starší. Ta o hru zájem měla, i když ona je dost líná, takže to žádná akční hra nebyla. :-D Malá se té staré sice dost bojí, ale na druhou stranu by ten kočičí kontakt chtěla, byla na něho od malička zvyklá u chovatelky.
A s kozlíkem taky pracujeme. Třeba jsme zkoušeli postup: 1) s kočkama si pořádně vyhrát a vybít energii, 2) dát jim oběma nažrat, 3) dát jim pytlíček s kozlíkem na hraní. Potom je pustit k sobě - a stejně to nedopadlo.

Lepší by bylo, kdyby ty pozitivní věci zažívaly ve své společnosti (pamlsky, hraní i ten kozlík). Takhle si užijí zábavu každá zvlášť a pak jdou k sobě...jaký profit by z toho najednou měly mít? Vzala bych pudr a obě lehce propudrovala. Budou si smrdět stejně. Pak je obě vzala ideálně do místnosti, kde je neutrální půda pro obě (což asi nepůjde, protože tolik místností v bytě běžně člověk nemá, aby jedna z nich mohla být potkávací. Takže místnost, kde s přítelem trávíte nejvíc času. Ty si sedni někam spíš do rohu a kotě si schovej za sebe. Může vykukovat, může se za tebe schovat. Seďte na zemi s nimi, to je důležité. Teprve teď si s nimi hrajte, krmte je, dávejte pamlsky.

Není důležité, že si nebudou hrát obě. Je potřeba, aby se okukovaly a aby o sobě věděly. Když budou vrčet, tak hlavní kočka jste tam vy. S klidem se jim vysmějte, že se dělají zbytečně strašidelnými. Hlavní je, snažit se být co nejvíc uvolněná. Kočky cítí stres a vím, že je to těžké, ale hlavně vaše chování a rozpoložení určuje, jak moc nebezpečné si navzájem připadají. Není nutné z nich udělat kamarádky. Snažte se docílit toho, že budou žít vedle sebe.

Našemu kocourovi trvalo pět měsíců, než se smířil s přítomností druhého kocoura. První dva dny jsem na něj nemohla ani promluvit, jak agresivně startoval i po mně. Když přišel třetí kocour, za týden už smečka fungovala dobře. V jeho 13ti letech jsme mu domů přitáhli zlatého retrívra (do té doby psa neviděl). Dospělého psa. Kolem toho začal naprosto nevzrušeně chodit ještě tentýž večer.

Vám bych radila místo fólie do dveří spíš síť. Ne hustou proti hmyzu, ale s většími oky. Ať se můžou přes tu síť dobře vidět i cítit. Krmit u sítě (ne přímo....ale aby od sebe byli tak metr). Dávat přes síť pamlsky kočce na druhé straně (střídat to). A jak nejčastěji to půjde, tak vzít do jedné místnosti, zranitelnejsiho schovat k sobě a hrát si. Nebát se, že kočka bude žárlit, že se mimino schovalo k vám do klína. Kočka nežárlí, kočka jen cítí vetřelce v teritoriu. Vy jste hlavní kočka, která kotě chrání. Časem pochopí, že kotě není nebezpečné, ale že v přítomnosti kotěte je hra, zábava a dobré pamlsky.

"dát jim pytlíček s kozlíkem"
na tohle mi kočky kašlaly
sušený kořen od bylinkáře

- naše kočky na to nekašlou, s tím pytlíčkem se vždycky mazlí, oblizujou ho, jedna si ho tahá po bytě s sebou - milujou to! A není to nějaká hračka ze zverimexu, mám to vyrobené od paní, která ty bylinky pěstuje...

- na mazlení starší kočka bohužel prostě není. To bych si zkusila vzít si jí do náruče a začít mazlit... :-D ráda má akorát drbání na bradě a na hlavě - a to jen když má náladu.

,,jinak v tom prostě vidím nedostatečnou aktivní snahu na straně člověka" - Tahle poznámka je dost mimo. To, že se něco nedaří, nejde hned svádět na nedostatečnou snahu, spíš bych řekla, že jsme jen ještě nepřišli na ten správný způsob.

odberryho napsal(a):
Lepší by bylo, kdyby ty pozitivní věci zažívaly ve své společnosti (pamlsky, hraní i ten kozlík). Takhle si užijí zábavu každá zvlášť a pak jdou k sobě...jaký profit by z toho najednou měly mít? Vzala bych pudr a obě lehce propudrovala. Budou si smrdět stejně. Pak je obě vzala ideálně do místnosti, kde je neutrální půda pro obě (což asi nepůjde, protože tolik místností v bytě běžně člověk nemá, aby jedna z nich mohla být potkávací. Takže místnost, kde s přítelem trávíte nejvíc času. Ty si sedni někam spíš do rohu a kotě si schovej za sebe. Může vykukovat, může se za tebe schovat. Seďte na zemi s nimi, to je důležité. Teprve teď si s nimi hrajte, krmte je, dávejte pamlsky.

Není důležité, že si nebudou hrát obě. Je potřeba, aby se okukovaly a aby o sobě věděly. Když budou vrčet, tak hlavní kočka jste tam vy. S klidem se jim vysmějte, že se dělají zbytečně strašidelnými. Hlavní je, snažit se být co nejvíc uvolněná. Kočky cítí stres a vím, že je to těžké, ale hlavně vaše chování a rozpoložení určuje, jak moc nebezpečné si navzájem připadají. Není nutné z nich udělat kamarádky. Snažte se docílit toho, že budou žít vedle sebe.

Našemu kocourovi trvalo pět měsíců, než se smířil s přítomností druhého kocoura. První dva dny jsem na něj nemohla ani promluvit, jak agresivně startoval i po mně. Když přišel třetí kocour, za týden už smečka fungovala dobře. V jeho 13ti letech jsme mu domů přitáhli zlatého retrívra (do té doby psa neviděl). Dospělého psa. Kolem toho začal naprosto nevzrušeně chodit ještě tentýž večer.

Vám bych radila místo fólie do dveří spíš síť. Ne hustou proti hmyzu, ale s většími oky. Ať se můžou přes tu síť dobře vidět i cítit. Krmit u sítě (ne přímo....ale aby od sebe byli tak metr). Dávat přes síť pamlsky kočce na druhé straně (střídat to). A jak nejčastěji to půjde, tak vzít do jedné místnosti, zranitelnejsiho schovat k sobě a hrát si. Nebát se, že kočka bude žárlit, že se mimino schovalo k vám do klína. Kočka nežárlí, kočka jen cítí vetřelce v teritoriu. Vy jste hlavní kočka, která kotě chrání. Časem pochopí, že kotě není nebezpečné, ale že v přítomnosti kotěte je hra, zábava a dobré pamlsky.

Děkuji za rady, síť je dobrý nápad.
Mít malou v klíně v přítomnosti starší kočky taky, zkusím to, ale asi v hodně bezpečné vzdálenosti..

Dejte jednu do přenosky, aby na sebe viděly,
mohly se očichat ,ale nemohly se napadat.
Opakovat! Střídat.
Ale takto, bezpečně se začíná ...
Je to o trpělivosti, troše důvtipu, (vcítění)
ale je to pořád snadnější než když už
jsou znepřátelené.
Proto se mají pořizovat 2 koťata současně.

",,jinak v tom prostě vidím nedostatečnou aktivní snahu na straně člověka" - Tahle poznámka je dost mimo. To, že se něco nedaří, nejde hned svádět na nedostatečnou snahu, spíš bych řekla, že jsme jen ještě nepřišli na ten správný způsob."

ta poznámka je zcela na místě
pokud je necháš jít do konfliktu, pak se to pro ně stane normálním chováním
to je jedna zásada odstraňování nežádoucího chování - zabránit mu
co zvíře nemůže dělat, postupně přestane chtít dělat

Raduš00 napsal(a):
Děkuji za rady, síť je dobrý nápad.
Mít malou v klíně v přítomnosti starší kočky taky, zkusím to, ale asi v hodně bezpečné vzdálenosti..

až budete mít čas ....prohlížela jsem si ty videa od "rapoťačky"..je jich tam pak ještě víc...o seznamování kočiček...

miluju taková videa-posílají mi co chvíli kamarádky,ale tyhle jsou vyloženě o seznamování .tak jsem si počučla..jen navrhuju...
Přeji,ať se to povede

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jen ještě zmíním, že mám zkušenost s tím, že někdy kočka jednu kočku nesnese, ale s druhou normálně vychází...nejspíš tam hrají role i dost sympatie. V jednu chvíli jsme totiž na bytě bydlely tři a každá měla jednu kočku (v té chvíli už dospívající). Moje ragdollka vyrůstala s kartouzskou kočkou spolubydlící, která byla o dost přátelštější ke zvířatům, než ta moje. Nastěhovala se dočasně ještě kamarádka se svojí kočkou a dopadlo to tak, že moje ragdollka a nově příchozí si hodně padly do oka, ale kartouzku nová šikanovala kdykoliv ji viděla...zahnala ji pokaždé do kouta a zhoršovalo se to. Ty dvě se nemohly ani cítit, přitom s mojí kočkou největší kámošky po pár dnech...

S kozlíkem souhlasím, ale počítejte, že to fakt strašně moc smrdí (alespoň mně 😅)...

Mně ne, já jsem na pachy extrémně citlivá a kupodivu kozlík mi nesmrdí. Ale tuším Evka tu kdysi psala, že když poprvé cítila kozlík, tak si myslela, že se strašně někde vyzvracela kočka!
A když se mi sušený kořen podaří objednat do normální lidské lékárny, tak je to obvykle nejméně ve 3 sáčcích a vždy mi úpěnlivě volají, abych si to přišla vyzvednout co nejdřív!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"dát jim pytlíček s kozlíkem"
na tohle mi kočky kašlaly
sušený kořen od bylinkáře - nasypat špetku, oni to žerou - to je jiné kafe

jinak v tom prostě vidím nedostatečnou aktivní snahu na straně člověka, prevenci (nemůžu přeci otevřít dveře a nechat kočky, ať dělají co umí- jedna bude v náručí a pustím ji, až bude situace vhodná........snažím se s nimi být tak, fyzicky, abych jednu mohla bafnout do náruče a k napadení nemohlo dojít)

nic nelze brát mechanicky - nemohu si hrát s kočkou, která se bojí, tak ji budu mít třeba na klíně a v takové vzdálenosti od druhé, aby nebyla ve stresu

starší bych se snažila rozmazlit, ve smyslu chutě na mazlení, být u člověka

kastrace.....
předpokládám, že v každém případě bude
ale moc bych se k ní neupínala, i když člověk nikdy neví.......

Ke kozlíku teda jen doplním, že opravdu 100% kvalita je v těch lékárnách...ale opravdu ne každá lékárna je ochotná tu objednávku vůbec udělat.

odberryho napsal(a):
Lepší by bylo, kdyby ty pozitivní věci zažívaly ve své společnosti (pamlsky, hraní i ten kozlík). Takhle si užijí zábavu každá zvlášť a pak jdou k sobě...jaký profit by z toho najednou měly mít? Vzala bych pudr a obě lehce propudrovala. Budou si smrdět stejně. Pak je obě vzala ideálně do místnosti, kde je neutrální půda pro obě (což asi nepůjde, protože tolik místností v bytě běžně člověk nemá, aby jedna z nich mohla být potkávací. Takže místnost, kde s přítelem trávíte nejvíc času. Ty si sedni někam spíš do rohu a kotě si schovej za sebe. Může vykukovat, může se za tebe schovat. Seďte na zemi s nimi, to je důležité. Teprve teď si s nimi hrajte, krmte je, dávejte pamlsky.

Není důležité, že si nebudou hrát obě. Je potřeba, aby se okukovaly a aby o sobě věděly. Když budou vrčet, tak hlavní kočka jste tam vy. S klidem se jim vysmějte, že se dělají zbytečně strašidelnými. Hlavní je, snažit se být co nejvíc uvolněná. Kočky cítí stres a vím, že je to těžké, ale hlavně vaše chování a rozpoložení určuje, jak moc nebezpečné si navzájem připadají. Není nutné z nich udělat kamarádky. Snažte se docílit toho, že budou žít vedle sebe.

Našemu kocourovi trvalo pět měsíců, než se smířil s přítomností druhého kocoura. První dva dny jsem na něj nemohla ani promluvit, jak agresivně startoval i po mně. Když přišel třetí kocour, za týden už smečka fungovala dobře. V jeho 13ti letech jsme mu domů přitáhli zlatého retrívra (do té doby psa neviděl). Dospělého psa. Kolem toho začal naprosto nevzrušeně chodit ještě tentýž večer.

Vám bych radila místo fólie do dveří spíš síť. Ne hustou proti hmyzu, ale s většími oky. Ať se můžou přes tu síť dobře vidět i cítit. Krmit u sítě (ne přímo....ale aby od sebe byli tak metr). Dávat přes síť pamlsky kočce na druhé straně (střídat to). A jak nejčastěji to půjde, tak vzít do jedné místnosti, zranitelnejsiho schovat k sobě a hrát si. Nebát se, že kočka bude žárlit, že se mimino schovalo k vám do klína. Kočka nežárlí, kočka jen cítí vetřelce v teritoriu. Vy jste hlavní kočka, která kotě chrání. Časem pochopí, že kotě není nebezpečné, ale že v přítomnosti kotěte je hra, zábava a dobré pamlsky.

Pěkně a srozumitelně napsáno!

JInak já mám tři kočky, řekla bych, že se spíš tolerují než milují. Jsou brány v různém věku. Zvláštní je vztah nejstaršího kocoura a prostředního. Myslím, že prostřední je na nejstarším závislý - cca 1x denně mu vleze přímo pod hlavu (ten třeba zrovna spí) a vyzývá jej k olizování hlavy, pod krkem...a u toho náležitě přede a provozuje mléčný krok, kamkoli se nejstarší hne, má prostředního v patách. No ale zničehonic jej (prostředňáka) chytne rapl a na nejstaršího zaútočí - dnes se mu to už jednou povedlo!!! Můj nejstarší by se klidně mohl bránit a ubránil by se, ale já nevím - on to asi opravdu neumí - je to nesmírně mírumilovné zvíře. Protože jsem byla svědkem napadení, tak jsem na prostředního BEZPROSTŘEDNĚ zařvala a ptž mě dneska fakt vytočil doběla, tak jsem mu i třepla jednu po zadku! No za asi 3 vteřiny už byl u mě a vrkáním se udobřoval! Ale je v tomto potvora!

fikovnice napsal(a):
Pěkně a srozumitelně napsáno!

JInak já mám tři kočky, řekla bych, že se spíš tolerují než milují. Jsou brány v různém věku. Zvláštní je vztah nejstaršího kocoura a prostředního. Myslím, že prostřední je na nejstarším závislý - cca 1x denně mu vleze přímo pod hlavu (ten třeba zrovna spí) a vyzývá jej k olizování hlavy, pod krkem...a u toho náležitě přede a provozuje mléčný krok, kamkoli se nejstarší hne, má prostředního v patách. No ale zničehonic jej (prostředňáka) chytne rapl a na nejstaršího zaútočí - dnes se mu to už jednou povedlo!!! Můj nejstarší by se klidně mohl bránit a ubránil by se, ale já nevím - on to asi opravdu neumí - je to nesmírně mírumilovné zvíře. Protože jsem byla svědkem napadení, tak jsem na prostředního BEZPROSTŘEDNĚ zařvala a ptž mě dneska fakt vytočil doběla, tak jsem mu i třepla jednu po zadku! No za asi 3 vteřiny už byl u mě a vrkáním se udobřoval! Ale je v tomto potvora!

Jani-"mléčný krok" .. ....nikdy jsem nevěděla,jak se tomu říká,jak to nazvat ...já tomu říkám "tlapičkování" ..Max u toho vrněl úplně jak motorek a měl zavřené oči...Na noc,když jsem mu namazala jeho složenou deku kozlíkem,tak ji skoro celou olízal. .a pak taky "tlapičkoval"

Raduš00..ještě na zklidnění dobře u nás fugovala tráva-nevím jak se jmenuje(chtěla jsem v OBI šantu,a dali mi tohle),ale je to prý kočičí tráva-Max ji rád fetoval ..
Ten kozlík je taky dobrý-ne olej,ale koupila jsem někde v lékárně nalívaný,už jen když jsem otevřela lahvičku,tak zpozorněl...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
Ke kozlíku teda jen doplním, že opravdu 100% kvalita je v těch lékárnách...ale opravdu ne každá lékárna je ochotná tu objednávku vůbec udělat.

kupuji v místním obchůdku s bylinkami a vším možným jako zdravým, dodává chlapík bylinkář, a všechny kočky na to letí jak banda letitých feťáků.....

fikovnice napsal(a):
Pěkně a srozumitelně napsáno!

JInak já mám tři kočky, řekla bych, že se spíš tolerují než milují. Jsou brány v různém věku. Zvláštní je vztah nejstaršího kocoura a prostředního. Myslím, že prostřední je na nejstarším závislý - cca 1x denně mu vleze přímo pod hlavu (ten třeba zrovna spí) a vyzývá jej k olizování hlavy, pod krkem...a u toho náležitě přede a provozuje mléčný krok, kamkoli se nejstarší hne, má prostředního v patách. No ale zničehonic jej (prostředňáka) chytne rapl a na nejstaršího zaútočí - dnes se mu to už jednou povedlo!!! Můj nejstarší by se klidně mohl bránit a ubránil by se, ale já nevím - on to asi opravdu neumí - je to nesmírně mírumilovné zvíře. Protože jsem byla svědkem napadení, tak jsem na prostředního BEZPROSTŘEDNĚ zařvala a ptž mě dneska fakt vytočil doběla, tak jsem mu i třepla jednu po zadku! No za asi 3 vteřiny už byl u mě a vrkáním se udobřoval! Ale je v tomto potvora!

Někdy jsou ty kočky trošku potvory. Já chodila a hubovala dva mladší, když jsem slyšela, jak na ně za rohem nejstarší vrčí a odhání je. Myslela jsem, že ho provokují. Až jsem ho náhodou viděla odrazem v zrcadle, že přišel ke spícímu kocourovi, vlepil mu pohlavek a jak druhý s leknutím vyskočil, tak na něj začal syčet

Celkově jsem byla z reakce nejstaršího při příchodu prostředního překvapená. Klífu jsme pořizovali po smrti Berryho. Tazman (nejstarší) nikdy nebyl samotná kočka v domácnosti a ze začátku ani nevěděl, kde má granule (chodil vždy s Berrym). On je inteligenčně stopro na hranici debility, fakt , ale dohání to roztomilostí. Byl sice lekavý, ale roztomilý medvídek. Po příchodu Klífy se z něj stal zuřivec. Pravda, týden předtím jsme se stěhovali a Klífa už nebyl úplně malý (půlroční MCO), tak se toho sešlo víc najednou. První týden jsem je v noci a po dobu, co jsem byla v práci, oddělovala. Jinak ale byly všude dveře otevřené. Hlídala jsem, jak se Tazman tváří a když tělem naznačoval, že půjde vyřizovat účty, Klífu jsem mu ze země sebrala. Přidala jsem komentář s lehce káravým tónem (např. "to je kámoš, ne otloukanek"). Vzteky se začal většinou čistit (přeskokové chování.. připravil si energii na akci, která se nekonala.). Když se uklidnil, nalákala jsem ho na pamlsek, nebo krátkou hru s pírky na tyčce).

Po týdnu už jsem si troufla nechat otevřené dveře i přes noc. Když byl v noci klid, nezavrela jsem ani při odchodu do práce. Dalších pět měsíců ale Tazimu trvalo, aby byl ochotný ležet v Klifove blízkosti. To už ale dávno jedli maso z jednoho talíře.

Třetí kocour přišel jako 3,5 měsíční mimino. Nechali jsme rovnou otevřeno. Tazman sice pouštěl hrůzu, ale postojem naznačoval, že uteče,. Ne že půjde do konfliktu. Po týdnu už spali všichni tři na mé posteli.

On je vůbec trošku (hodně) divné stvoření. Kastrovaný na roce, celý život pohoda a ve 13ti letech začal psovi znásilňovat hračky. Ideálně uprostřed noci začne poponaset pretahovaci uzel, řve u toho jak deb_l a šoupe si ho mezi zadní packy. Tuhle mi ojížděl chlupatý polštář

Já ho mám fakt ráda, ale celoživotně ho hájit před manželem, který pro něj nemá moc pochopení, je náročné. Je to ale vzájemné. Udržují kvůli mě příměří a jen se na sebe blbě ksichti

Nečetla jsem všechny příspěvky ale moje první otázka: jak dlouho máte druhou kočku?
U nás to trvalo 2 měsíce,než si na sebe zvykly.Kocourkovi bylo 10 týdnů ale ten se nebál a i na naší roční ocicatku útočil,chtěl si s ní hrát ale moje milá hodná kočička se změnila v tak zlou saň,syčela na něj i na nás jako kobra,měla zlý pohled,uražená,na malého útočila ale ten se nebál a skákal po ní a když bylo zle,zalezl někam,kam se kočka nedostala.Pak přišel zlom.
Chodila jsem do práce jen na 4 hodiny,kočky jsem měla oddělené.jednoho dne jsem přišla domů a malý hlasitě mňoukal za dveřmi,z druhé strany kočka a poslouchala ho.Mimochodem moje kočky orientálky mňoukají obě a stále ale kocour vede-ten tu pusu nezavře a na všechno má odpověď:-)
Otevřela jsem dveře a chtěla malého vzít do náručí ale on vyběhl přímo ke kočce a začal se s ní mazlit,a naše kkastrovaná kočka ho začala olizovat,mazlit se s ním a od té doby to byla nerozlučná dvojka.Spali spolu v jenom pelíšku v objetí.....tehdy jsem se radostí rozbrečela,že si k sobě našli cestu....tak vydržte...chce to čas...Fotka z doby,kdy se začali mít rádi:-)))
Dnes už jsou spolu 9 let.....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zajimalo by me, jak to dopadlo..
Prozivame doma neco podobneho...
K 10 lete kocce a 7 letemu kocourovi jsme si poridili nasi vysnenou mainskou s papiry...
Nase starsi jsou polobritske krizenky.
Kocce trvalo asi tyden, nez si na kote zvykla a uz se i prohani a hrajou si.
Ale kocour predvadi hrozny sceny.
Prvni 4 dny urazene spal na skrince v pelechu v kuchyni a slezl jen na jidlo a wc, ale do pokoje nesel.
Pak zvedave dolezl do pokoje (mame 1+1), ale kdykoliv kote udelalo naznak pohybu k nemu, zacal sycet a prskat a sekat po nem, kdyz bylo blizko.

Kote jsme si privezli 23/10.
Nyni je to tak, ze kocour chodi volne sem tam, ale strani se kotete, kdykoliv se kote priblizi, syci a seka, kote nastesti ma dobre navyky a socializaci a vi, ze strejda kocour neni kamos a strani se jej...
Ale blbe je, ze kocour je hnusny i na nas...
Nekdy se necha chvili hladit, ale pak zacne sycet, prskat, kousat a sekat...
Staci, kdyz se naahodou stane, ze se dostane do slepe ulicky a je zle.
Treba jako dneska - kote spi se psem (jsou kamosi) v chodbe, manzel v loznici (nevyspal by se, kote dela bugr) a ja mam nocni a jsem v kuchyni, kde spi kocka a kocour.
Jenze se stalo, ze jsem sla na wc a kote mi mezi nohami proklouzlo do kuchyne, jak jsem zavrela, tak jsem stala u dveri, pode mnou kote, nademnou v urovni hlavy na skrini v pelechu kocour, ktery jak zmercil kote, tak zacal neskutecne vrcet, kvilet, prskat, no bala jsem se, ze se mi snad zasekne do hlavy....
Fakt uz nevim, co s tim...
Snazime se starsiho uprednostnovat, mazlit, davat pamlsky.... On je schopny se nazrat, kdyz u nej cca 1m to kote sedi, nema s tim problem, ale proste jinak je to zly...
Nastesti kote nenapadl, maximalne nabehne, prskne, sekne jednou a utece...
Ale to jen, kdyz se ocitnou nekde v koute, kde se asi citi ohrozenejsi...
Zkouseli jsme oddelovat, ale kocour jecel a chtel za nami...
Vubec nevim, co s tim, je to nekdy o nervy, nekdy se kocoura i bojime :-/
Kozlik jsme zkouseli, santu taky, hrat si s obema taky, ale kocour si v pritomnosti kotete hrat proste nebude...
Jinak kocour, kocka i kote jsou kastrovani.

Kote jsme si poridili 1. jako nas sen a za 2. kocour casto lakal starsi kocku ke hre, ale ona na to moc neni, resp ted s kotetem jo, ale kocour ji trochu i sikanoval, ze ji honil az moc, az kocka kolikrat vztekle jecela, jenze kocour toho nechal, az on chtel..
Kote chape, ze kdyz kocka uz nema naladu a sykne na nej, tak prestane :-/
Celkove mi prijde, ze kdyz se na to zpetne koukam, tak kocour ma blbou povahu, navic uz ani nevim, kolik mu presne bylo (brali jsme si ho od lidi z vesnice) a obavam se, zda tam taky nebyla zanedbana socializace...

Kocour má blbou povahu?
Já bych to viděla jinak....

rapotacka11 napsal(a):
Kocour má blbou povahu?
Já bych to viděla jinak....

Tak byl od malicka takovy dominantni, sef cele smecky...
Napr si vzdy na kocce vynutil to, co chtel - kocka lezi na pelisku, on prijde a vyzene ji a jde si tam lehnout..
Vyhani ji od misky, takze uz jsme vedeli, ze nejdriv dame jeho davku do obou misek rozdelenou a az se nazere, dame kocicce, aby ji to nevyzral...
Kolikrat ji prudi a honi, i kdyz chudak nechce a pak dochazi k docela scenam, kdy kocka uz vztekle jeci...
Pri mazleni byl schopen do nas zatnout drapy, kdyz ho chtel clovek sundat uz na zem, poskrabal nas, kdyz chtel a muzu pokracovat...
Proste takovy hajzlik...

Myslela jsem to tak, ze od kotete nebyl zrovna nejmilejsi kocour... Narozdil treba od te kocky, ktera je umazlena, laskava, nezakerna...

hele, normální kocour

máte malý uzavřený prostor a v něm uzavřené, teď už, 3 šelmy kočkovité......
no co už......

opět doporučím si najít a shlédnout co nejvíce dílů seriálu Má pekelná kočka, chlapík tam řeší takových problémů fůru a opravdu dobře.

co můžete udělat hned je vybudování sítě kočičích cest a úkrytů, šplhadel a odpočívadel, aby se nestalo, že se někdo dostane do slepé uličky - když to nepůjde dolem, musí být druhá cesta horem, jinudy - přes nábytek, police, kočičí cesty a mosty, inspiraci najdete na internetu

Ahoj, diky za odpoved..
Co se tyka kocicich cest, tak jich mame dost :)
Mame ruzna vysoka skrabadla v kazde mistnosti, kocour chodi i po skrinkach ve vysce plus ted cerstve i nastenny kocici nabytek v obyvacim pokoji...
Manzel si dela legraci, ze nas byt je spis kocici nez lidsky..

Jinak uz jsme si dohodli konzultaci s Klarou Neveceralovou, tak snad neco vymyslime, dat nekoho z nich pryc je pro nas posledni varianta :((

Vendea, tak, prosím, dej pak vědět, jak jste u ní pochodili.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vendea, tak, prosím, dej pak vědět, jak jste u ní pochodili.

Tak dneska probehla konzultace, ve zkratce co se chovani kocoura vuci koteti tyka, tak je to v ramci srovnavani vztahu a postaveni ok, ze kocour dava najevo, ze on je ten vudce a kote to hezky akceptuje svoji odpovedi reci jeho tela atd.. Shodli jsme se na tom, ze asi kamosi nebudou, ale spis to bude pak tak, ze se budou ignorovat a budou spolu zit. A ze spis kote bude prilnute k te nasi druhe kocce, coz uz i vyplyva, protoze kocka si s kotetem rada a z vlastni iniciativy zacala hrat.
Co se tyka agrese na nas, tak tam je to nez z nenavisti ke koteti spise zarlivosti, poradila nam, jak s kocourem zase utuzovat vztah k nam, aby pochopil, ze je porad pro nas dulezity a ze ho porad mame radi.
Jinak nam jeste namicha i aromaterapii na miru (venuje se tomu), ktera pomuze navozeni vic klidu co se kocoura tyka..
Dost se mi ulevilo, ze to neni nejak beznadejny ci tezky pripad (pry zaziva mnohem horsi pripady u jinych klientu).

Dobrý den,
mám dvě kočičky. Jedny byla dvouletá, když přišla druhá už dospelejší. Nezžily se, pouze se toleruji, už jsou spolu 5 let. První vrčí na druhou jak pejsek,, druhá se rozběhne a chvilku se honí za stálého vrčení. Pak je to přejde. Jedna spává v ložnici,, druhá v obýváku. Než jdu do práce nebo při honičkách strikam Catnip. To je zklidní. Nasadila bych do květináčů po mistnostech šantu,, už jsem o tom uvažovala,, ale moje chodí kocičima dvířkama i ven a tak to není tak náročné...

Pridavam update.
Starsi kocour se trochu srovnal, uz na nas neutoci a chodi si pro pomazleni, chodi po byte a tak.
Ale mladsiho jen toleruje, kamosi z nich nebudou, to uz je videt.
Mladsi to porad zkousi, ale starsi na nej syci a prska, tak se vzdy stahne.
Poridili jsme vice ruznych vyskovych pelisku a prolezacek, takze si kazdy nasel sve mistecko, kde ma klid a ziji celkem v miru...
Spi spolu v jednom pokoji, dokazi vedle sebe lezet treba cca 15cm od sebe, ale nesmi se mladsi zkouset s nim interaktovat.
Kdyz to takhle vydrzi, tak budeme radi, je to takovy stav, kdy jsou kocky relativne ok a my uz se nebojime, ze to nedaji.

zdravím, prosím vás, jestli tohle ještě uvidíte, byla bych moc ráda, kdyby jste se mi ozvala, jak to dopadlo s vašima kočkama, jelikož jsme ve stejné situaci:(