Nejvhodnější plemeno pro méně sebejistého jezdce

Dobrý den. V zásadě jste si už odpověděla sama. Vynechám tedy ironii typu "houpacího" a dodám opravdu jen vlastní zkušenosti. Ještě ovšem jednou předesílám, že je to jedinec od jedince a základem všeho je normální vychovaný kůň. Zmínila jste huculského koně. Dobrou alternativou je hafling. Podobný naturel, jako hucul, ale jemnější. Za sebe určitě poradím staršího koníka. Nese to s sebou samozřejmě jiná " ale ", ovšem určité zklidnění věkem je nepochybné. Setkal jsem se se spoustou koní od 17 roku výš a při ohledech na ostatní aspekty za tuto skutečnost dám ruku do ohně. Další moje rada a zkušenost je, poohlížet se po koníkovi, který umí a byl využívány i k potažní práci. Rozhodně Vám neporadím ovšem chladnokrevníka. Ne, že bych proti nim něco měl, ale tady mi zkušenosti prostě úplně chybí. Já se věnuji sedlové jízdě v rámci osobní rekreace i v rámci agroturistiky, pracovnímu zápřahu, spočívajícím v polních pracech a dopravě materiálu ( seno, sláma, hnůj...) a kočárové zápřeži. Proto čerpám svoje zkušenosti z této problematiky a předkládám rady z tohoto svého úhlu pohledu. Přidám i špetku patriotismu a tak hledám v rámci plemen historicky i v současnosti používaných jak k jízdě pod sedlem tak k zápřahu. Haflinga jsem již zmínil, tak přidám ty " patriotní " : Moravského teplokrevníka ( osobně vyhledávání jedince s co nejvyšším podílem kmene furioso ), starokladrubského koně, stranou nezůstane ani ČT. Toto jsou plemena, se kterými mám osobní zkušenosti. Jsme tady na fauně určitě zastánci všech možných plemen, případně kříženců a dokážeme si jistě vjet slušně do vlasů, při hájení toho svého. Nezavrhuji žádné plemeno a myslím si, že se vzácně shodném na tom, že to není o plemeni, ale o konkrétním jedinci....Ať nám koně jdou...

Přestože hodně záleží na konkrétním koni, nelze pominout, že některá plemena jsou k něčemu vhodná více a některá méně.
Osobně bych hledala mezi kladrubáky, polskými šlonzáky a zkusila najít třeba nějakého MT Furiosa. Mně osobně se líbí také iberští koně, těch ovšem není v inzerci mnoho.

Irský tinker - zkuste pohledat v diskusích. Mám s nimi sama zkušenosti, tak tam jsou nějaké příspěvky z praxe

Aha... vidím, že jsme se s příspěvkem výše hodně shodli
Haflingy já osobně neuvádím protože mi vadí jejich nízký vzrůst, ovšem kdo výšku neřeší, může to být také dobrá volba.
Taktéž souhlasím s tím, že kůň, který bude i zatahaný, bude mít velké plus! Až budu kupovat dalšího koně, budu se dívat zvláště po takových.

Moc děkuji za odpovědi. Ano, je mi jasné, že je to kůň od koně a právě jsem se trochu snažila předejít těmto reakcím - které jsou ale úplně pochopitelné. Ale stejně jako vám někdo třeba k malému dítěti doporučí určité plemeno psa více než jiné (záměrně neříkám která, protože nechci odvézt diskuzi zase jinam, je to samozřejmě o zkušenostech majitele), tak se právě ptám na nejvíce charakterově vhodné plemeno koně.

Taky hlasuju pro tinkera. Ale hlavní je opravdu povaha konkrétního koně, takže bych spíš než plemeno hledala nějakého staršího vyzkoušeného jedince.

Buď irského coba, nebo klidně ČT nebo mix ČT a americká plemena, ale tohle není o plemeni, jako spíš o vrozeném charakteru jednotlivce utvrzeném správnou výchovou a výcvikem. Hledala bych hodného koně, určitě staršího nad 10 let, který je 100% spolehlivý, ale není zas úplně tlačivý.

Iberského koně (andalus) v žádném případě, ti jsou velmi temperamentní, i když natrefíte na hodného jedince, tak potřebují zkušeného člověka jistého v sedle, který ví co dělá, je to kůň podobný border kolii, rád něco neustále dělá a učí se, to už chce zkušenosti.

Lipo21 napsal(a):
Dopředu napíšu předpokládané odpovědi: Žádné. Případně: Nezáleží na plemeni, ale na konkrétním koni, jeho stáří a stupni výcviku.

A teď bych se opravdu zeptala, které plemeno koně si myslíte, že nejvhodnější pro už léta jezdícího jezdce, který se i přesto nechá vyvést z míry lekavým nebo často zkoušejícím, "neposlušným" koněm.

Z mých zkušeností je například hucul spolehlivý parťák v terénu, který vás ale bude neustále oťukávat a zkoušet, co by si mohl ještě dovolit. Plnokrevník okamžitě vycítí nervozitu a je nervózní taky, což může být dost nebezpečná kombinace. Atd. :) Ráda bych si přečetla vaše zkušenosti.

Díky.

Ono záleží taky na tom jezdci.
Léta jezdící?Upřesněte,.
Znamená to že umí jak pobízet, tak držet, má slušné ruce a nezávislý sed?Jediné je, že se trochu bojí.
Pro takového jezdce by mohl být i kůň starší, krevnatější.Nějaký z teplokrevníků, nebo klidně i plnokrevný exemplář.Ocení neškodícího jezdce.Naopak ten se na něm neudře při pobízení a bude li chtít může se i projet rychleji.
Nebo se celá léta jen vozí?A na konově uvážení je, aby šel rovně, spolehlivě, klidně, dopředu...Pokud tak nepůjde, jezdec začne překážet, tzn.ztuhne, chytne se za hubu, předkloní, spadne atd, atd.?
Pro takového pak koně z vozu.Ideálně chladnokrevného, zatahaného, který spolehlivě reaguje na slovní pobídky.Nerozhodí ho nic z okolí.Odpustí jezdci případné tahání, škubání, natřásání a půjde na hyjé stále rovně vpřed a na pr zastaví.Rovně jde nijak se nekroutí, naučen podle oje.Záda má široká, vzbuzuje v jezdci klid a jistotu.
Ale jezdci trošku ambicióznějšímu který bude chtít klusat či cválat tenhle kůň radost neudělá
Jinak jsem pro koně starší, polská plemena jsou docela charakterní, nebo i ten tinker, to není úplný chlaďas.Opravdu záleží na tom jezdci
Já třeba, jakožto žena středního věku, léta jezdící, už na sebe opatrná, jsem měla nejlepší pocit na mé plnokrevné kobyle.Měla ploché chody, ideální pro záda.Chodivá byla tak akorát, abych se neudřela při pobízení, ani při držení.Jak byla citlivá tak chodila podle mé nálady.Když jsem chtěla běhaly jsme a když ne, plácaly jsme se

Haflinga neeee… jsem kdysi znala dva,7 a 9 let, moje jediná zkušenost s tímto plemenem, ale oba velice dobře poznali, na koho si mohou dovolit a na koho ne Pro méně sebejistého jezdce tedy nic moc.

To se týče i "zatahaných" koní. Pár jich taky znám, ale pod sedlem se výcvik v zápřahu rozhodně neprojevil…

U chladnokrevníka bude ve velké většině případů problém se sedlem, jsou kulatí a bez kohoutku, mohou být zlatí, ale bude těžké napasovat sedlo, a i když se podaří, stejně je velká pravděpodobnost, že bude klouzat - opět pro méně sebejistého jezdce nic moc.

Takže jediné, s čím souhlasím u ostatních příspěvků, je ten věk koně - rozhodně spíš starší, nebála bych se 15 let a výš (pokud nemáte sportovní ambice).

Ano, některá plemena jsou "rizikovější" (A1/1, "němečtí" koně, obecně koně šlechtění na výkonnost, kde jde charakter a jezditelnost stranou), ale stejně vždycky záleží na konkrétním jedinci, jeho výcviku atd. Přesně, odpověděla jste si sama.

A u nás je Hafling a ten by si pravděpodobně ani nevšim kdyby na něm jezdec umřel. Takový Google kůň.

Za roky u koní jsem takové poklady potkala 2, jedno ČT (s podílem shagya krve, překvapivě) a jedna appaloosa.

Klidně bych se tedy podívala po američanech. Westernoví koně bývají klidnějši a nemívají tvrdohlavost huculů. Teda alespoň dle mých hodně skromných zkušeností. Navíc jak je to malé a stabilní, tak se na nich bojavý jezdec bude cítit bezpečnější než na velkém teplasovi nebo nudloidním plňasovi. Ani s těmi krátkými nožkami a mohutným tělem neuskočí tak daleko, když už by se náhodou něčeho lekli.
Jen to teda bude mít krapet vyšší pořizovací cenu.

Souhlasím s těma amíkama. Zkušenosti jak s paint horse, tak quarter (appy mi přijdou víc krevnatější) a byli si povahově všichni dost podobní. Ve stáji to bylo půl napůl ještě s teplokrevníkama a ty jejich reakce na různé lekavé situace se nedali vůbec srovnat Ale zase mi i na práci přišli takoví víc "otupělí". Hodní, snaživí, ale s tou mírou snahy a velkým zájmem o práci se to třeba zase nedalo srovnat s těma teplokrevníkama. A nemusíte rovnou jezdit ani western. Jezdila jsem bezproblémů anglii- jen najít sedlo byla náročná záležitost

Já to mám podobně, lekaví nebo zlobící koně, to není nic pro mě. Takže mám doma amíky a irské coby. Oboje za mě super (amíky to chce teda vybírat spíše z pleasure linií než těch pracovních, které vyžadují pravidelnou práci).

Add tinker: většina z nich sveze jakéhokoli jezdce, aniž by si ho musel nutně zkoušet (kůň jezdce). Když jsem si obsedala svojí, mohla jsem s ní pracovat ihned i s malými dětmi (nedělala jsem to, protože mám své děti ráda :), jak byla hodná. Nikdy neřešila žádné bubáky, po venku chodila velmi ochotně. Pokud zadavatelka neshání koně na plac, tak bych nad tím vůbec neváhala. Teď už se dají sehnat i za méně peněz než dřív (kolem 70tis. je to už obsedlý kůň). A tam bych se právě nebála toho mladšího věku, protože oni mají prostě "chladnou hlavu".
Je to kůň menší, avšak s dobrou nosností, což tady vyzdvihla Koně jako jednu ze zajímavých aspektů - když je kůň nižší se širokým hřbetem, člověk má často bezpečnější pocit, než u nítěnek, kde není "nic přede mnou ani za mnou".

Add hafling: pracovala jsem u chovných v zahraničí, takže mi jich pod zadkem (i rukama - mladí) prošlo opravdu hodně a můžu potvrdit, co tu už někdo psal. Jsou to poníci opravdu chytří, tedy pokud se jezdec necítí, spousta z nich umí svou nadvládu zneužít a rádi to dělají. Tím samozřejmě neříkám, že všichni - jelikož se rozmáhají v agroturistických stájích jakožto "školní" koně, tak asi takové potfory nebudou, ale za mě...pokud haflu, tak radši právě starší.
Většinou bych haflinga posuzovala jako chodivějšího než tinkery...

Do chlaďase bych nešla, pokud se zadavatelka necítí jistě - jsou ohromná masa masa, tedy pokud by převzal dominanci, rychle se majitel přestane cítit nohama na zemi a půjde to od desíti k pěti :(

S Amíky zkušenost nemám žádnou.
ČT jsou velmi rozdílní, tak pak leda hledat podle třeba charakteru toho kterého rodiče a předpokladů u potomstva? Ale tím se asi nebude chtít probírat... tam bych taky spíš sahala po koni 10let plus - a důležité - ze stejných podmínek, jako má zadavatelka. Protože pokud si vezmu koně z ustájení, kde každý den má pravidelnou práci a vypustím ho na pastevko s tím, že na něj sednu jednou za týden, tak se taky z mazlíka může stát pod sedlem vyhazující a zdrhající ďábel...

Jsou plemena po generace tvrdě selektovaná na poddajnost.
QH, PH, morgan, obecně mimochodníci, španělská plemena (ale tam už je jinde temperament).
Zmíněný tinker.
Hafling, pokud je z kvalitního chovu, zdaleka není tvrdohlavý tlustý poník, ale malý rodinný kůň vhodný do lesa i do sportu.
Mérenský kůň - přiměřeně temperamentní, příjemně vyrovnaný.
Kabardinský kůň, ale to je celkem vzácné plemeno.
Dobrou pověst má i knabstrupský kůň, ale tam už nemám osobní zkušenost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Add tinker: většina z nich sveze jakéhokoli jezdce, aniž by si ho musel nutně zkoušet (kůň jezdce). Když jsem si obsedala svojí, mohla jsem s ní pracovat ihned i s malými dětmi (nedělala jsem to, protože mám své děti ráda :), jak byla hodná. Nikdy neřešila žádné bubáky, po venku chodila velmi ochotně. Pokud zadavatelka neshání koně na plac, tak bych nad tím vůbec neváhala. Teď už se dají sehnat i za méně peněz než dřív (kolem 70tis. je to už obsedlý kůň). A tam bych se právě nebála toho mladšího věku, protože oni mají prostě "chladnou hlavu".
Je to kůň menší, avšak s dobrou nosností, což tady vyzdvihla Koně jako jednu ze zajímavých aspektů - když je kůň nižší se širokým hřbetem, člověk má často bezpečnější pocit, než u nítěnek, kde není "nic přede mnou ani za mnou".

Add hafling: pracovala jsem u chovných v zahraničí, takže mi jich pod zadkem (i rukama - mladí) prošlo opravdu hodně a můžu potvrdit, co tu už někdo psal. Jsou to poníci opravdu chytří, tedy pokud se jezdec necítí, spousta z nich umí svou nadvládu zneužít a rádi to dělají. Tím samozřejmě neříkám, že všichni - jelikož se rozmáhají v agroturistických stájích jakožto "školní" koně, tak asi takové potfory nebudou, ale za mě...pokud haflu, tak radši právě starší.
Většinou bych haflinga posuzovala jako chodivějšího než tinkery...

Do chlaďase bych nešla, pokud se zadavatelka necítí jistě - jsou ohromná masa masa, tedy pokud by převzal dominanci, rychle se majitel přestane cítit nohama na zemi a půjde to od desíti k pěti :(

S Amíky zkušenost nemám žádnou.
ČT jsou velmi rozdílní, tak pak leda hledat podle třeba charakteru toho kterého rodiče a předpokladů u potomstva? Ale tím se asi nebude chtít probírat... tam bych taky spíš sahala po koni 10let plus - a důležité - ze stejných podmínek, jako má zadavatelka. Protože pokud si vezmu koně z ustájení, kde každý den má pravidelnou práci a vypustím ho na pastevko s tím, že na něj sednu jednou za týden, tak se taky z mazlíka může stát pod sedlem vyhazující a zdrhající ďábel...

Hhippie, myslíte, že tinker je vhodný pro člověka o výšce cca 180 cm a do 70 kg? S váhou si myslím, že problém nebude, ale ta výška. Sice jezdím je huculovi, není teda můj, má asi 140 cm v kohoutku, úplně pohodlné to není, ale do terénu tady u nás je zlatý, i ta jeho výška, kdy aspoň nevyberu větve z celého lesa. Jsme v lesnaté, hornaté krajině...proto bych ráda i nižšího koně. Nedovedu si představit, že bych jela na koni o kohoutkové výšce 170 cm (i když i na takovém jsem tu jela). Já osobně moc velké koně nemusím, mám před nimi dost respekt, přece je to už kus zvířete...asi bych na to neměla...spíš bych chtěla něco "menšího". Co tak čtu, tinker by mi docela vyhovoval...a v každém případě jsem pouze rekreační jezdec na pohodu, takže nic krevnatého nechci.

Svatava napsal(a):
Jsou plemena po generace tvrdě selektovaná na poddajnost.
QH, PH, morgan, obecně mimochodníci, španělská plemena (ale tam už je jinde temperament).
Zmíněný tinker.
Hafling, pokud je z kvalitního chovu, zdaleka není tvrdohlavý tlustý poník, ale malý rodinný kůň vhodný do lesa i do sportu.
Mérenský kůň - přiměřeně temperamentní, příjemně vyrovnaný.
Kabardinský kůň, ale to je celkem vzácné plemeno.
Dobrou pověst má i knabstrupský kůň, ale tam už nemám osobní zkušenost.

Dobrý je tennesseeský mimochodník...ti mají skvělou povahu. Ale moc jich tu není...jestli vůbec.
Pak ještě Kentucky Mountain Saddle Horse, ti se tady chovají, ale velmi málo.

Peggi, jasné, že pro vysokého člověka se hledá kůň hůř, ale i vysoký jezdec na širokém koni se může cítit bezpečně. Najděte si, kde provozují nějakou agroturistiku na koních tohoto typu, nebo si vyhlídněte v blízkosti někoho, kdo je má a zkuste ho oslovit, že o plemeni uvažujete, a jeslti by bylo možné si pod dohledem u něj na nějakého sednout, resp. si třeba vyjet do terénu. Věřím, že najdete někoho, kdo Vám vyjde vstříc.

Pokud je člověk huba prořízlá, tak se doptá a dobere ke kdečemu :)
Vzpomínám na svou "drzost", kdy mi po porodu vrtalo hlavou, jestli už bych si zvládla sama ovládat koně (hlavně kvůli pánvi - kyčlím) a jak jsem tak venčila kočár kolem ranče a viděla tam jednu paní jezdit, tak jsem se prostě zašla zeptat, vysvětlila jí problém a ona mě odkázala na majitelku, která seděla opodál a ta s tím neměla problém. Tak jsem vyzkoušela, zjistila, že to jde a hurá zpátky do sedla!

Peggi sice nejsem hhippie, ale neviděla bych v tom problém. KVH se u nich pohybuje cca 135-150 cm, a tím jak jsou stavění si na nich člověk ani nepřipadá nějak divně. Tady na fotce ty černobílé kobylky mají 135 a 140 cm a ta světlá vzadu se KVH bude blížit 150 cm a ta v pohodě unese i většího a těžšího jezdce, stejně tak ta "blagdonka" (tak se u nich říká sabino zbarvení), která má ale ve skutečnosti s bídou 145 cm.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

peggi16 napsal(a):
Hhippie, myslíte, že tinker je vhodný pro člověka o výšce cca 180 cm a do 70 kg? S váhou si myslím, že problém nebude, ale ta výška. Sice jezdím je huculovi, není teda můj, má asi 140 cm v kohoutku, úplně pohodlné to není, ale do terénu tady u nás je zlatý, i ta jeho výška, kdy aspoň nevyberu větve z celého lesa. Jsme v lesnaté, hornaté krajině...proto bych ráda i nižšího koně. Nedovedu si představit, že bych jela na koni o kohoutkové výšce 170 cm (i když i na takovém jsem tu jela). Já osobně moc velké koně nemusím, mám před nimi dost respekt, přece je to už kus zvířete...asi bych na to neměla...spíš bych chtěla něco "menšího". Co tak čtu, tinker by mi docela vyhovoval...a v každém případě jsem pouze rekreační jezdec na pohodu, takže nic krevnatého nechci.

Občas se najde i velký tinker. Znám jen dva, na svodu jsem viděla další kobylu. Ti "moji" mají 156 a něco přes 150 cm v kohoutku. Vlastně ještě první hříbě po vyšší klisně je podobný obřík. Nebudu tvrdit, že v obou případech nebyly holky jedny z nejvyšších na svodu...
Co ale dodám, tak mi nepřijde, že by byly vhodné pro dlouhodobé využít nejistým jezdcem. Ano, svezou každého, pod nejezdci a bojácnými lidmi se nelekají, nemají problém s vyjížďku ve všech chodech s kýmkoliv.5 léta zvládla na jedničku Huberta se 74 levým pánem, sice starým rajťákem, ale věk je věk. Starší je skvělá i na jízdárnu, když prostě dítě nesedí jak má, tak si nezacválá. Ale je vidět, jak je to psychicky hrozně vysiluje, ty 2 měsíce v létě, kdy hlavně na tu starší v podstatě nesedne jezdec, kterému věří, jsou asi maxim, co zvládnou. Pak je potřeba vypustit páru, a to se pak lekají i vlastního stínu...

Ještě jednou děkuji za všechny reakce. Dozvěděla jsem se díky nim mimo jiné o chovu merénského koně u nás, který jsem nevěděla, že probíhá ;)

Kůň bude pro mě a příležitostně pro přítele a potenciálně později i pro moje dítě. Scucla jsem nás všechny do jednoho popisu, protože přestože já jezdím přes 10 let a na koni bych jezdila nejvíc, tak s postupujícím věkem zjišťuji, že mě odvaha sednout na cokoliv opouští a opravdovou radost mi působí jen spolupráce s ochotným a nelekavým koněm. Chápu, že jakého si koně udělám, takového mám. Ale pokud už jdu do koupě koně, chci takového, který bude mít rodové předpoklady k vyrovnané povaze. Jinak přítel má ke strachu daleko, ale zas je to u něj spíš o svezení, takže potřebuji koně tolerantního k nepříliš zkušenému jezdci. Kůň bude v ustájení buď 24/7 nebo půl na půl pastvina/box.

Co do vyrovnanosti mám nejlepší zkušenosti se STKL, ale zase nevím, jestli potřebuji koně jako stodolu a navíc bělouš chovaný venku bude pořád špinavý, tak leda vraníka ;) Američani se mi líbí, ale přijde mi zvláštní cpát na ně anglické sedlo. A ještě k tomu já mám 177 cm výšku, jsem sice relativně lehká (65 kg), ale na drobnější koni budu zas jako stožár ;) Tak teď babo raď.

A co fjord, o tom jste nepřemýšlela?ideální pro celou rodinu, ale pozor u nich na kvalitu, ne křížence, ale jedince s PP z Holandska.Jsou po staletí šlechtěni jako rodinný koník, stačí se podívat na jejich výkonnostní zkoušky, myslím, že kdejaké ČT by mělo honičku je složit, zejména plemeníci-hřebci..máme doma stádo, takže dobrý průřez, KVH se dnes už blíží 150cm, u nás jezdí celá rodina, zapřaháme, to mají chlapi radšisamozřejmě se dá zkazit každý kůň, takže i tady vybírat jedince...

Taky všem děkuji za reakce...nedaleko od nás mají asi 3 nebo 4 tinkery, mají i hřebce, tak bych se snad mohla poptat i tam...
Pro mě by byl ideální kůň s khv 150 cm, většího bych nechtěla.

Jsem asi podobný jezdec jako Vy, taky potřebuji klidného až flegmatického koně. V mém užším výběru byl hafling, mérenský kůň a chvíli i islanďák, ale ti sice splňují všechny požadavky, ale jsou už moc malí. No nakonec mám vysoké ČT, sice jsem k němu přišla trochu jako slepá k houslím, ale sedli jsme si. Takže Vám přeju, ať taky najdete toho svého pravého.

Http://www.westernfarmalvero.cz/kone-na-prodej/kone/ tohle na mě vyskočilo na fb, vypadá dost na pohodáře.

Lipo21 napsal(a):
Ještě jednou děkuji za všechny reakce. Dozvěděla jsem se díky nim mimo jiné o chovu merénského koně u nás, který jsem nevěděla, že probíhá ;)

Kůň bude pro mě a příležitostně pro přítele a potenciálně později i pro moje dítě. Scucla jsem nás všechny do jednoho popisu, protože přestože já jezdím přes 10 let a na koni bych jezdila nejvíc, tak s postupujícím věkem zjišťuji, že mě odvaha sednout na cokoliv opouští a opravdovou radost mi působí jen spolupráce s ochotným a nelekavým koněm. Chápu, že jakého si koně udělám, takového mám. Ale pokud už jdu do koupě koně, chci takového, který bude mít rodové předpoklady k vyrovnané povaze. Jinak přítel má ke strachu daleko, ale zas je to u něj spíš o svezení, takže potřebuji koně tolerantního k nepříliš zkušenému jezdci. Kůň bude v ustájení buď 24/7 nebo půl na půl pastvina/box.

Co do vyrovnanosti mám nejlepší zkušenosti se STKL, ale zase nevím, jestli potřebuji koně jako stodolu a navíc bělouš chovaný venku bude pořád špinavý, tak leda vraníka ;) Američani se mi líbí, ale přijde mi zvláštní cpát na ně anglické sedlo. A ještě k tomu já mám 177 cm výšku, jsem sice relativně lehká (65 kg), ale na drobnější koni budu zas jako stožár ;) Tak teď babo raď.

Se STKL podle mě chybu neuděláte, zvlášť pokud si koupíte jedince staršího deseti let... Ze všech koní, které jsem poznala, měli (tedy obecně, v průměru , ) STKL nejvyrovnanější povahu.

Nojo, charakterních koní je vcelku málo, takže co se barvy týče, přehodnotila bych priority

Čajda napsal(a):
Přestože hodně záleží na konkrétním koni, nelze pominout, že některá plemena jsou k něčemu vhodná více a některá méně.
Osobně bych hledala mezi kladrubáky, polskými šlonzáky a zkusila najít třeba nějakého MT Furiosa. Mně osobně se líbí také iberští koně, těch ovšem není v inzerci mnoho.

Já bych kladrubáka moc asi nedoporučovala (i když samozřejmě záleží na jedinci). Já mám 12 let starou kladrubskou klisnu a je extrémně lekavá, bojí se i vlastního stínu a je to celkově dost složitá povaha, ale třeba mám jen nějakou "raritu" vystřídala jsem pár plemen a když opomenu stupně výcviku a celkovou výchovu tak nejvíce jsem byla spokojená s haflingem a s valachem ČT

Moje zkušenost s kladrubáky je jak jsem psala pozitivní, ale znala jsem i dva STKL valachy, kteří spolu chodili v kočáru a kteří se pod sedlem lekali také téměř každého (ještě k tomu vlastního) uprdnutí. Když teď o tom tak přemýšlím, tak tady hrálo velkou roli také to, že to byli boxově ustájení koně, kteří šli do výběhu občas, každý sám a na chvilku, což není ideální. Ale je taky leknutí a leknutí - tihle se lekli a "jemně" uskočili nebo na chvilku zatuhli. Věřím tomu, že kdyby chodili pod sedlo ven častěji a měli lepší režim, okoukali by se.

Děkuji za zkušenosti :).

Co třeba velšský cob? ;).

Mám na koně podobné nároky jako Vy - začala jsem jezdit v "pozdním" věku a tudíž si nejsem jistá a asi už nikdy nebudu. Mně velmi vyhovují američani - jak charakterem, tak pohodlností.
A navíc moje kobyla (sice křižovatka am.) je/byla navíc velmi všestranná - a to mám u koní taky velmi ráda. Takže nebyl problém western, anglie, WE, dámské sedlo, dvě lonže/zápřež...

Pro představu foto: já měřím 173-175 cm, kobyla má KVH pod 160 cm.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Mě by moc zajímalo, kde přišli huculové k nálepce tvrdohlaví?
Mám poměrně dlouhodobé zkušenosti z velkých chovů - Janova Hora, Cunkov - a nikdy by mě tohle označení ve spojitosti s huculy nenapadlo.
Chytří, někdy i vychytralí, šikovní, komunikativní - to vše ano.
A že někdo tvrdí po zkušenosti s jedním až třemi zástupci tohoto plemene, že jsou a priori všichni tvrdohlaví - to mě uvádí v úžas. Nikdy bych si toto netroufla tvrdit a to jsem jich poměrně důvěrně poznala kolem stovky.
Otázka je také to, že kdejaký menší střapatý koník se nazývá huculem, ale s plemenem má leckdy společnou max.prababičku. A podle tohoto koníka pak lidi říkají - jo to je hucul, ten je tvrdohlavej a paličatej blablabla
Sama mám huculici - čistokrevnou - a je to prostě koník do nepohody. Ale je to na každým, s jakým koněm si sedne. Mě vadí to škatulkování, takže tak.

Myslím si, že tohle je úplně stejný problém s fjordy tady v ČR...přesně jak přes kopírák, lidi se setkají s nějakým křížencem, který je plavý, chová se jak dobytek a hned všichni fjordi jsou nevhodní, sama mám stádo a znám spoustu dalších a jak píšete jsou to parťáci do nepohody a navíc skoro na celý život

bassrock napsal(a):
Mě by moc zajímalo, kde přišli huculové k nálepce tvrdohlaví?
Mám poměrně dlouhodobé zkušenosti z velkých chovů - Janova Hora, Cunkov - a nikdy by mě tohle označení ve spojitosti s huculy nenapadlo.
Chytří, někdy i vychytralí, šikovní, komunikativní - to vše ano.
A že někdo tvrdí po zkušenosti s jedním až třemi zástupci tohoto plemene, že jsou a priori všichni tvrdohlaví - to mě uvádí v úžas. Nikdy bych si toto netroufla tvrdit a to jsem jich poměrně důvěrně poznala kolem stovky.
Otázka je také to, že kdejaký menší střapatý koník se nazývá huculem, ale s plemenem má leckdy společnou max.prababičku. A podle tohoto koníka pak lidi říkají - jo to je hucul, ten je tvrdohlavej a paličatej blablabla
Sama mám huculici - čistokrevnou - a je to prostě koník do nepohody. Ale je to na každým, s jakým koněm si sedne. Mě vadí to škatulkování, takže tak.

Taky si myslím že je to spíš o člověku a pak o povaze koně.Jinak koňský rasismus to je síla teda. Kam se hrabe Áda Hitlerů.

Vattu: u těch fjordů je nevýhoda, že prostě ta hříva je prozradí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky si myslím že je to spíš o člověku a pak o povaze koně.Jinak koňský rasismus to je síla teda. Kam se hrabe Áda Hitlerů.

No za ty roky už jsem si na adresu huculů vyslechla dost. Takže potvrzuji "koňský rasismus" existuje

Ahoj, každý má své nejoblíbenější plemeno, jak povahově tak vzhledove. Já mám třeba sve nejoblíbenější plemeno Andaluského koně❤️💙💛🧡💜❤️.
Jaké máte vy? Napište mi to dolů👇👇.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

bassrock: stejný rasismus jako s oslíky. S těmi mám zase (i když s huculy také) zkušenosti já :-) a je to stejná pomluva jako u huculů a fjordů !

Nejvic pracoviti a vyrovnani jsou americka plemena, zvlast pokud tomu pujdete na proti a vyberete si,, stare pracovni linie,, tak jsou i zdravotne neznicitelni.

Ja osobne se priklanim k Haflingum.
Nedoceneni. Uvezou chlapa i decko. Sport i tah voziku jim nedela problem. Spolehlivy v terenu.
Zdravotne supr, drivi se na nich necha stipat. Vzhledove vice nez uspokojivy konici.
Narozdil od cobu nemivaj rotaci v kloubech a nemaji tak vysokou akci a tak dlouhy zada a tak vysoko nasazeny krk a takovou variabilitu hrbetu.... Lip se na nich tim padem jezdi.
Nemela jsem problem napasovat na Haflinga sedlo. Neberu namitku ze jsou kulati nebo tlusti... To muze byt kazdy kun a je to problem majitele ze si neumi nakrmit kone aby nebyl prasatko :)))
Jsou dlouhoveci.

Pokud bych kupovala kone pro obcasneho,, nejezdce,, ve stylu chci jen vyjizdku kdyz je hezky a chce se mi... Tak jedine haflinga. Neprodrazi se behem roku, jak se rika zere dosky a vet. pece oproti jinejm je ockovani a krve tim to hasne :D

Verim ze chovatelsky ustalena plemena poniku to maji podobne. Ja zrovna miluji blondaky :)

Přesto že mám dobrou zkušenosti i s Appaloosou, moje rada zní jedmoznačně Hafling. Poznala jsem jich nezpočet a na základě zkušeností můj závěr je, že není-li mu ubližováno (do toho patří i dobrá výchova, spravné zacházení a tak dále, ale to předpokládám víte) tak je to sázka téměř na jistotu. Navíc jsou haflingové poměrně učenliví, nemají tendence divočet a nebývaj tak tvrdohlaví jako třeba frísové. Poznala jsem pár frísů (málo, jen asi 5) a obcházím je obklikou. Tvrdohlaví, snaha si prosazovat svou 24/7, bez bičíku na vyjížďku za trest. Ale to byla povaha koní, slyšela jsem, že jsou i zlatí frísové. Ale zpět k otázce: haflinga. Nikde jinde nemáte takovou jistotu (dle mojich zkušeností). Hafling, hafling, hafling.

Hucul, jednoznačne :)
Dobre vychovaný a nepokazený.

Keď chcete, máte mustanga s vlajúcou hrivou, ak chcete, máte vyštafírovaného malého športovca a parťáka na celý život.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii