Hřebec ve výběhu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Žrebec, za páskou s kobylami, v novom prostredí a cudzí valach do výbehu k tomu. To je vtip?

Valacha zná, dříve spolu jezdili na vyjížďky a párkrát spolu i ve výběhu byly. Kamarádka si hřebce veze akorát do bližší stáje, jelikož je tam levnější ustájení, má to prakticky za domem a je tam super prostředí pro vyjížďky + pěkné prostředí pro tréninky.

Jinak, jak jsem psala s kobylami problém neměl, a samozřejmě do výběhu hned chodit nebude, nejdříve si to tam "okouká". Jen se ptám, kůň můj není, ale slíbila jsem kamarádce že se poptám. U nás ve stáji taky chodili hřebci do výběhu a bylo to v pořádku, akorát ohrady byly dřevěné, vysoké a před nimi byla jedna páska ohradníku + přes ohradu byly také klisny a bylo to v pořádku.

A proč je ten hřebec hřebcem?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A proč je ten hřebec hřebcem?

Má velice pěkný a zajímavý původ + předpoklady po rodičích do portu. Kamarádka ho kupovala jako ročka z Německa a kastrovat ho nechce, jelikož je opravdu povahově zlatíčko. Teď mu je 5 let, na závodech problémy nedělá a doma taky ne. Navíc kastrovat ho nechce, už jsem se jí ptala také.

Pipipupu napsal(a):
Má velice pěkný a zajímavý původ + předpoklady po rodičích do portu. Kamarádka ho kupovala jako ročka z Německa a kastrovat ho nechce, jelikož je opravdu povahově zlatíčko. Teď mu je 5 let, na závodech problémy nedělá a doma taky ne. Navíc kastrovat ho nechce, už jsem se jí ptala také.

no, tak hodně štěstí... u nás šel hřebec přes dvě vysoké dřevěné ohrady s elektrikou jen aby se dostal do výběhu s kobylama. A u slečny se bude spoléhat na to, že respektuje tenkou pásku...

No to asi vážně není dobrý nápad.V hřebčíně byli hřebci odděleně na druhé pastvině.Zcela mimo té první.Takhle blízko u kobylek by se jim zcela jistě líbilo. Kaňouři jsou to slušní.

Prosím vás, on je v ČR nějaký dlouhodobě fungující ustajovatel, který nechá hřebce odděleného od klisen jen páskou? A kdepak to je, abych věděla, kolem jakého cirkusu případně nejezdit na vyjížďky...

(Ale jinak se pravděpodobně zase jedná o trollí nebo infantilní holčičkovský dotaz, už soudě podle inteligence přezdívky a dotazu samotného... :( ).

V původní stáji, kde jsem jezdila, měli pár hřebců ( ne poušťáků) a ti chodili nepravidelně do výběhu. Výběh obehnaný několika řadama pásek dost vysoko. Ale kolem, asi ne hned v sousedním přes pásku, byly klisny. Hřebci se kolem vyběhů s klisnami vodili na ohlávce, zvládla jsem to i já, bez zkušeností, všichni šli jak beránci. Klisny chodily na vyjížďku těsně vedle výběhu s hřebcem a ten kdo dělal problém, když už něco, tak byly klisny co se nastavovaly.
Takže záleží na koni. Tady v té stáji jsem viděla, že to jde a nemusí být zavřený v boxu nebo někde úplně oddělený, když je ten hřebec v pohodě.

V jedné stáji kde jsem dříve byla měl jeden majitel hřebce. Byl to pohodový klidný koník, za kobylami se skoro nikdy nerval. Chodil sám do výběhu, který byl dobře zabezpečený aby se hřebec nedostal ven. Jednou jsem si kolem šla do výběhu pro svého koníka, a najednou koukám, u hřebce v jeho výběhu je kobyla která tam opravdu nemá co dělat. Mimochodem výborná skokanka. Tak jsem si došla pro sveho koně, ve stáji jsem to řekla ošetřovatelům, velmi rychle se to dostalo k majitelce klisny a ta si to příště pohlídala. Vsichni věděli co se stalo tak se začali hned víc starat o to aby jejich kobyly neutekly za hřebcem. Majitel hřebce se o tom samozrejmě taky dozvěděl téměř hned, a jen na to řekl: "Můj hřebec byl dobře zabezpečený, byl ve výběhu kde měl být, neutekl. Tohle není moje vina."
Samozřejmě je potřeba hřebce zabezpečit, ale je také potreba myslet na to, že problémy mohou dělat i kobyly.

Znám hrebce, který si kobyl naprosto nevšímá. Je ve stáji, kde mají vícesou sosedicich výběhů. "Jeho" je krajní, tam kobyly kvůli němu nesmí. So sousedního výběhu také ne, pak ano, aby je necítil. Elektrický pořadník mají. Kone chodí po dvou, hrebec sam.
Může to zkusit takhle, nebo si dohodnout nějakou dřevěnou ohradu i s elektrikou.
Záleží na hrebce i na kobylach - jestli provokuji. Zkuste, ale OPATRNĚ.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Prosím vás, on je v ČR nějaký dlouhodobě fungující ustajovatel, který nechá hřebce odděleného od klisen jen páskou? A kdepak to je, abych věděla, kolem jakého cirkusu případně nejezdit na vyjížďky...

(Ale jinak se pravděpodobně zase jedná o trollí nebo infantilní holčičkovský dotaz, už soudě podle inteligence přezdívky a dotazu samotného... :( ).

Nevím proč by to měl být troll a promiňte že jsem se zaregistrovala takto, opravdu jsem přezdívku nevymýšlela, jen jsem vložila dotaz... Tím pádem se omlouvám

Aner napsal(a):
Znám hrebce, který si kobyl naprosto nevšímá. Je ve stáji, kde mají vícesou sosedicich výběhů. "Jeho" je krajní, tam kobyly kvůli němu nesmí. So sousedního výběhu také ne, pak ano, aby je necítil. Elektrický pořadník mají. Kone chodí po dvou, hrebec sam.
Může to zkusit takhle, nebo si dohodnout nějakou dřevěnou ohradu i s elektrikou.
Záleží na hrebce i na kobylach - jestli provokuji. Zkuste, ale OPATRNĚ.

Děkuji mockrát za radu, kamarádce řeknu.

On je její hřebeček fakt zlatíčko, já mám kobylu a když jsem byly na vyjížďce, stavěla se k němu zadkem, ale on vůbec nejevil zájem... Elektřinu taky respektuje, takže dřevěná ohrada asi nebude potřeba. Kamarádka ho bude mít ustájeného ve stáji poblíž maximálně půl roku, jelikož mají celkem velkou zahradu a chtěla by si ho dát k sobě domu + koupit k němu nějakého společníka jen jako "sekačku na trávu". Tudíž je to jen dočasné, ale nechce, aby byl koník celou tu dobu zavřený v boxe, jako ňouma.

Pipipupu napsal(a):
Děkuji mockrát za radu, kamarádce řeknu.

On je její hřebeček fakt zlatíčko, já mám kobylu a když jsem byly na vyjížďce, stavěla se k němu zadkem, ale on vůbec nejevil zájem... Elektřinu taky respektuje, takže dřevěná ohrada asi nebude potřeba. Kamarádka ho bude mít ustájeného ve stáji poblíž maximálně půl roku, jelikož mají celkem velkou zahradu a chtěla by si ho dát k sobě domu + koupit k němu nějakého společníka jen jako "sekačku na trávu". Tudíž je to jen dočasné, ale nechce, aby byl koník celou tu dobu zavřený v boxe, jako ňouma.

To ale nemusí nič znamenať. Viem o žrebcoch, ktorí mali taký rešpekt pred majiteľom, že s ním odmietli na kobyly skákať, musel s nimi pripúšťať iný človek.

Len niekto, kto absolútne netuší, aké sú možné riziká, pustí svojho žrebca do výbehu iba s ohradníkom. a vôbec sa nemusí žrebec dostať von, stačí, keď to zvládne kobyla. Navyše kôň, ktorý na takýto režim nie je naučený odmalička, bude okolie riešiť, riešiť môže aj valacha, hoci s ním už párkát bol.
Ale evidentne je kamarátka rozhodnutá, takže myslím, že nie je čo riešiť.

Ještě dodám - první se dovedou kone do zadních výběhů, pak hrebec do prvního. Hrebec jde také první domů- takže se s kobylama neminou.

Moja kobyla sa tiež predrala za žrebcov do výbehu. Raz, mala ruju a on bol jej miláčik, mala slabosť na tmavých hnedákov, njn. Pár dní sa tvárili, že sú veľmi slušní, heh. Žriebä z toho ale žiaľ nebolo (bol to licentovaný plemenník).

Inak to bol jeden z najúžasnejších žrebcov akého som poznala, rýdzi charakter, je stále plemenník a športoval, on mal celkom šťastie na ľudí, že mu dopriali relatívne normálny život medzi koňmi.

S jedným taký výborným charakterom sa delí o výbeh môj valach, na preteky jazdí v prívese s kobylou, robí bežne s kobylami, vyrastal v stáde, takže sa vie v stáde aj slušne správať, pripúšťa z ruky, aj navoľno...ale neviem si predstaviť, že príde niekam do cudzieho prostredia a vypustí sa do výbehu s niekým, s kým úplne zžitý nie je a k tomu cez pásku kobyly...

Mám stejnou zkušenost.
GP skokan v zahraničí, jezdí na vozíku s kobylami, manipuluje se s ním jako s ostatními koňmi.
Byla jsem tehdá za blb*ce, když už jsem tam pracovala asi 2-3 týdny a na informaci: "Vem hřebce popracovat" jsem se hrozně divila, jakéhože hřebce má šéf na mysli... měli jsme práce pro dvojnásobek lidí než nás bylo, takže nebyl čas každého koně extra a do detailu oblejzat, takže jsem prostě skrze jeho naprosto krotké a valaší chování nepoznala, že pracuji s hřebcem

Na obranu majitelů hřebců a "protažených" kobyl ohradami, aby se nechaly obskočit, bych dodala, že to není chyba ani majitele kobyly ani hřebce. Dle mého názoru je to chyba ustajovatele. Pokud vezme do ustájení hřebce, měl by si být jistý, že jeho prostory jsou vhodné k držení - byť hodného a vychovaného - hřebce.

Já mám kamaráda a ten když vidí ženskou, tak se mu přemístí většina krve z mozku tam dolů a bůh s dotyčnou osobou.Mě se na druhou stranu nepřemisťuje nic ani když vidím ženu a zaplať bůh ani ten kamarád mě nerajcuje. Takže není hřebec jako hřebec.

Tak v prípade mojej starej kobyly to bolo tak, že žrebca o pár výbehov ďalej dala jeho majiteľka, alebo niekto od nej. Nečakali, že stará sa prederie k nemu :D

Inak perlička- v tej stajni bolo celkovo myslím asi 6 žrebcov, mladých, starých. Ale kobyla milovala iba tohoto jediného, neomylne vedela kedy je vonku a v ktorom boxe býva a vždy sa chodili zdraviť. Proste láska

Pokud byl pětiletý hřebec doteď zlatíčko a od doby koupě byl na jednom místě, je pravděpodobné, že s ním přemístění do nového ustájení zamává, zejména pokud bude mít kobyly na dohled. Pětiletý hřebec se teprve hledá, není to nic hotového a reakce mohou být více než nečekané, ať už je jinak charakterově dobrý. Je to prostě hřebec a s podobnými excesy se musí počítat.

Jako majitel dvou hřebců stejného věku (a nyní už sporťáků 5+6let před zápisem do chovu), do kterých jsem hodně investovala, bych nechtěla, aby byly ve výběhu v jejich trvalé blízkosti kobyly notabene v říji. Není to vůči hřebci fér, bude vybuzený a neodpočine si, může jít s vahou dolů, zadělat si tím na vředy, začít být agresivní na okolí nebo se to prostě rozhodne prorazit a jít za nimi. Navíc bych nikdy nedala hřebce do výběhu ohrazeného pouze elektrickým ohradníkem. Není to bezpečné. Tak nějak není otázka jestli se něco stane, ale kdy se to stane. Můžu vás ujistit, že dostat nadrženého šestimetrákového hřebce ze stáda kobyl, je sak*a těžký oříšek, pokud nechcete přijít k úrazu a hřebec může být vychovaný jak chce dobře, pudy jsou pudy. Viděla jsem to, naštěstí nešlo o moje koně a nebyl to příjemný pohled.

Moji hřebci jsou v komerční stáji, kde jsou pevné výběhy svařované z tlustých kovových trubek a jsou v takové výšce, aby nebyla šance je přeskočit. Navíc kvůli welfare koní (hřebců i kobyl) jsou hřebčí a kobylí výběhy oddělené tak, aby na sebe ani jedno pohlaví nevidělo a nestresovalo se právě v případě říjících kobyl. Valaši chodí do výběhu vedle hřebců, aby měli společnost aspoň na menší vzdálenost (výběhy oddělené cca 3m uličkou) a hřebci chodí do výběhů sami.

Dát hřebce do výběhu vedle kobyl a s valachem je taky dost riziko, protože se o kobyly mohou solidně servat. Známý má pětiletého hřebce amerického plemene a taky ho dával do výběhu s valachem vedle kobyl, protože on je "přece hodný" a snesou se spolu. Na varování z mé strany nedbal, "mám přece dost zkušeností, ty mi nebudeš nic vykládat". Po nějaké době jsem se tam byla podívat a už byli oddělení, hřebec sám a ve výběhu bez výhledu na kobyly. Došlo na má slova, o kobyly se ti dva natvrdo servali a nešlo je rychle oddělit, takže se i dost pomlátili... Naštěstí nic, co by zanechalo trvalé následky na hřebci.

Vaše kamarádka by si měla uvědomit, že ona je zodpovědná za cokoliv, co její kůň ve stáji vymamlasí a může mít ve smlouvě o ustájení napsané co chce. Všechny průsery, co hřebec může udělat, půjdou nejdřív za ní a až si to ona vyžere, tak to může řešit s ustajovatelem. Má hřebce, vždycky bude ona "ta zlá" i když bude v problému nevinně, je to stejné stigma, jako všeobecná averze na bull plemena psů.

A přípravky na uklidnění v této situaci nijak nepomůžou.

alfi pav: jaká je ta bezpečná výška pevné ohrady v porovnání s výškou koně? Nad úroveň hlavy? Nebo jakou máte zkušenost?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
alfi pav: jaká je ta bezpečná výška pevné ohrady v porovnání s výškou koně? Nad úroveň hlavy? Nebo jakou máte zkušenost?

Musela bych to změřit na výšku, ale moji koně se našponují přes vyšší břevno ohrady cca půlkou krku, takže výšku ohrady bych tipla kolem 150-160cm, vyšší než já není určitě a já mám 176 cm. V místě, kde je větší pohyb koní je ohrada ještě o něco vyšší a od průchozí cesty na jízdárnu oddělená ještě dalším pevným oplotkem ve vzdálenosti cca 2,5m od hřebčí ohrady.

Známý co vlastní jednu zahraniční sportovní stáj taky s hřebci má normu 150 cm horní výšky ohrad

Pokud jsou ale hřebci dobře výběhovaní ve smyslu, že nemají v dohledu kobyly, aby se hecovali a pokud pravidelně a dobře pracují, nebudou moc vymýšlet. Budou rádi, že mají svatý klid.

Díky za odpověď. Můj dvouletek totiž vloni pevnou ohradu z místa skočil. Měla taky odhadem těch 150 (což byla v té době tak jeho kohoutková výška), tak nad tím od té doby přemýšlím. Na jeho omluvu musím říct, že to bylo ve vyhrocené situaci (za mé nepřítomnosti a nevědomosti), kterou už psychicky neustál a podruhé už to neudělal. Naštěstí je byl a je to ťunťa, tak se nic nestalo.

No a hřebci umějí taky výborně "bagrovat". Takovou díru co dokázal vyhrabat jsem neviděl. Jinak je pravda, že kolem kobyl chodili v klidu domů a nic neobvyklého se nedělo.Ale ta díra občas pod páskou byla jak od dělostřelectva.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No a hřebci umějí taky výborně "bagrovat". Takovou díru co dokázal vyhrabat jsem neviděl. Jinak je pravda, že kolem kobyl chodili v klidu domů a nic neobvyklého se nedělo.Ale ta díra občas pod páskou byla jak od dělostřelectva.

Tak to jeden z mých je jen chodič. Nehrabe, ale rotuje podél hrazení na cca 10m od brány vlevo/vpravo tak důkladně, že si tam terén padl o cca 20 cm oproti okolí.
Jak se ale trochu pozměnil jeho management (nechce být ve výběhu, když kolem nejsou koně), tak byl najednou klid po pěšině.

alfi pav napsal(a):
Tak to jeden z mých je jen chodič. Nehrabe, ale rotuje podél hrazení na cca 10m od brány vlevo/vpravo tak důkladně, že si tam terén padl o cca 20 cm oproti okolí.
Jak se ale trochu pozměnil jeho management (nechce být ve výběhu, když kolem nejsou koně), tak byl najednou klid po pěšině.

My jsme tam měli dva hřebce a popravdě hrozně inteligentní koně.Tehdy mě sice jeden protáhl na procházce, ale to byla jen a jen moje chyba.Jinak to podle mého byli hrozně citliví koně a částečně lidmi nepochopení.Ani sám mocný Guru majitel nepochopil co oni všechno na člověku vnímají.To jsou ty moje výsledky pozorování koní.

alfi pav napsal(a):
Pokud byl pětiletý hřebec doteď zlatíčko a od doby koupě byl na jednom místě, je pravděpodobné, že s ním přemístění do nového ustájení zamává, zejména pokud bude mít kobyly na dohled. Pětiletý hřebec se teprve hledá, není to nic hotového a reakce mohou být více než nečekané, ať už je jinak charakterově dobrý. Je to prostě hřebec a s podobnými excesy se musí počítat.

Jako majitel dvou hřebců stejného věku (a nyní už sporťáků 5+6let před zápisem do chovu), do kterých jsem hodně investovala, bych nechtěla, aby byly ve výběhu v jejich trvalé blízkosti kobyly notabene v říji. Není to vůči hřebci fér, bude vybuzený a neodpočine si, může jít s vahou dolů, zadělat si tím na vředy, začít být agresivní na okolí nebo se to prostě rozhodne prorazit a jít za nimi. Navíc bych nikdy nedala hřebce do výběhu ohrazeného pouze elektrickým ohradníkem. Není to bezpečné. Tak nějak není otázka jestli se něco stane, ale kdy se to stane. Můžu vás ujistit, že dostat nadrženého šestimetrákového hřebce ze stáda kobyl, je sak*a těžký oříšek, pokud nechcete přijít k úrazu a hřebec může být vychovaný jak chce dobře, pudy jsou pudy. Viděla jsem to, naštěstí nešlo o moje koně a nebyl to příjemný pohled.

Moji hřebci jsou v komerční stáji, kde jsou pevné výběhy svařované z tlustých kovových trubek a jsou v takové výšce, aby nebyla šance je přeskočit. Navíc kvůli welfare koní (hřebců i kobyl) jsou hřebčí a kobylí výběhy oddělené tak, aby na sebe ani jedno pohlaví nevidělo a nestresovalo se právě v případě říjících kobyl. Valaši chodí do výběhu vedle hřebců, aby měli společnost aspoň na menší vzdálenost (výběhy oddělené cca 3m uličkou) a hřebci chodí do výběhů sami.

Dát hřebce do výběhu vedle kobyl a s valachem je taky dost riziko, protože se o kobyly mohou solidně servat. Známý má pětiletého hřebce amerického plemene a taky ho dával do výběhu s valachem vedle kobyl, protože on je "přece hodný" a snesou se spolu. Na varování z mé strany nedbal, "mám přece dost zkušeností, ty mi nebudeš nic vykládat". Po nějaké době jsem se tam byla podívat a už byli oddělení, hřebec sám a ve výběhu bez výhledu na kobyly. Došlo na má slova, o kobyly se ti dva natvrdo servali a nešlo je rychle oddělit, takže se i dost pomlátili... Naštěstí nic, co by zanechalo trvalé následky na hřebci.

Vaše kamarádka by si měla uvědomit, že ona je zodpovědná za cokoliv, co její kůň ve stáji vymamlasí a může mít ve smlouvě o ustájení napsané co chce. Všechny průsery, co hřebec může udělat, půjdou nejdřív za ní a až si to ona vyžere, tak to může řešit s ustajovatelem. Má hřebce, vždycky bude ona "ta zlá" i když bude v problému nevinně, je to stejné stigma, jako všeobecná averze na bull plemena psů.

A přípravky na uklidnění v této situaci nijak nepomůžou.

Děkuji za reakci,

Kamarádka se snaží domluvit s pánem co by koně měl u sebe ustájeného, zda by šlo, že by kobyly byly alespoň na 4h denně zavřené a nic se nestalo. Tudíž by je hřebec neviděl. Jinak bylo by možné že by chodil do výběhu s valachem? To by neměl být žádný problém ne? Kůň kdyby byl sám, tak by ji zdrhl. Je to vyloženě společenský koník.

Dodávám, že se kamarádka domluvila, že jde udělat malý výběh (za její finanční náklady), pro něj samotného, za areálem. Kobyly by neviděl, maximálně tak slyšel. Myslíte si, že by to bylo v pořádku? Ohradu by udělala z dřevěných kůlů + nahoře by byla pouze jedna tyč + veprostřed ohradník. Taková "provizorní" pevná ohrada.

V Aggteleku majú plemenné žrebce spolu vo voľnom ustajnení a spoločne sa aj pasú.
Myslím, že úplne najhoršie sú na tom žrebce, čo nemajú možnosť pripúšťať, to sa nedivím, že im hrabe, aktívne využívaní plemenníci bývajú väčšinou v pohode občas sú radi, keď kobylu nevidia.

Horsana napsal(a):
V Aggteleku majú plemenné žrebce spolu vo voľnom ustajnení a spoločne sa aj pasú.
Myslím, že úplne najhoršie sú na tom žrebce, čo nemajú možnosť pripúšťať, to sa nedivím, že im hrabe, aktívne využívaní plemenníci bývajú väčšinou v pohode občas sú radi, keď kobylu nevidia.

Není hřebec, jako hřebec, každý je jiný. To, že se někteří snesou, ještě neznamená, že se snesou všichni. Taky jsem chtěla dát moje hřebce dohromady, ale už při prvních pokusech o seznámení přes ohradu ve volnosti (2 ohrady vedle sebe) se ukázalo, že to nebude fungovat. Dokud jsem je hlídala, tak se chovali slušně, ale jak jsem zašla za roh, tak po sobě šli jak slepice po flusu a to kobyly nebyly v dohledu. Pro sport je potřebuju zdravé, takže jsem se vrátila k dělenému pobytu ve výbězích a přímý sociální kontakt jen a výlučně pouze za mé přítomnosti, abych je mohla v případě potřeby usměrnit a funguje to dobře, koně spokojení.
Vím, že někde mají hřebce ve společných výbězích a jsou v pohodě. Tam ale mají jinak řešené kobyly, buď v daném místě vůbec nejsou nebo jsou úplně mimo, aby na ně hřebci neviděli a ani je necítili. Stačí dát stádo hřebců na dohled/dočich kobyl a změna bude více než zajímavá, začnou o ně soupeřit, je to jejich přirozenost.

Nevím, proč by na tom měli být nejhůř hřebci, co nepouští. Při pravidelné práci a dobře promyšlené krmné dávce jsou stejně v pohodě jako každý jiný kůň. Co nikdo nikdy dopředu ale neví je, jak se hřebec změní poté, co se poušťákem stane. Někteří to zkousnou, někteří musí "jen" ukončit sportovní kariéru, protože jsou mezi koňmi nezvladatelní a někteří přijdou i o koule, protože pouštění prostě nerozdýchají - v mém okolí vím o třech takových, jeden se musel vyřezat, protože nerozdýchal ani připouštěcí kozu při odběru pro inseminaci, k připouštění naživo se ani nedostal...
Jezdívala jsem na závody i s poušťáky a osobně spíš preferuji na závodech hřebce, co nepouští. Vůbec nejhorší varianta pro mě byla jet na závody s poušťákem, co týden před závody ještě aktivně pouštěl, závody pak byly pěkně o hubu.

Pokud nebudou v dohledu kobyly, tak bych valacha riskla jako společníka, ale jestli se neznají delší dobu a nejsou na sebe zvyklí už z před přesunu na nové místo, tak bych do toho šla velmi opatrně, postupně a pomalu a hlavně pod dohledem. Stát se může cokoli. Stačí, aby se hřebec něčeho lekl a stoupl mu rychle adrenalin, může pak jednat v rámci přenesené agresivity a zaútočí i když by to normálně neudělal - něco takového je pro hřebce normální reakce, nesvědčí to o "špatném" charakteru, kombinace testosteronu a adrenalinu je hold mrcha věc. Je potřeba s tím počítat, ať vás to pak nepřekvapí.

Tak to asi záleží od toho, čo človek vída, ja práve sa stretávam s plemenníkmi, ktorí aktívne pripúšťajú, sú buď v stáde kobýl, alebo majú výbeh vedľa neho a na pretekoch sú úplne normálni, chápu, že na pretekoch sa nepripúšťa.

Otec môjho fľakatého aktívne pripúšťa, chodí v dvojzáprahu s valachom a to sú dvaja teplí bratia, stoja vedľa seba, chodia spolu do výbehu a to aj na pretekoch, kde sú normálne v ohrádke, v cudzom prostredí, na pretekoch stoja vedľa seba tiež, okolo čulý ruch a oni žuvajú seno.
Chcela som si ho minulý rok na pretekoch odfotiť mimo box, pýtala som sa majiteľa, či mi ho vyberie, on mi povedal, že kľudne nech ho vyberiem sama, že no problem, o pár metrov boli v páskach asi 4 kobyly, koňa sme vytiahli, pofotili, pohladkali a zase vrátili do boxu.
Práve títo aktívni plemenníci myslím že chápu, kedy sa ide pripúšťať, toto som zažila aj u teplokrvníkov, najmä ak pripúšťali iba na štajgri, že keď vzal človek do ruky ohlávku, alebo uzdečku, tak nič a akonáhle niekto vzal do ruky štajger, ten zacinkal a žrebec už híkal, že vie o čo ide.

Ale u huculiarov, najmä v Maďarsku ak by mal človek magora žrebca, tak by s ním nikto nechcel pripúšťať, tam je škrečiaci dospelý, alebo starší žrebec v stave mimo braný ako hanba a ani som tam zatiaľ nikdy takého nevidela a aby kvôli žrebcovi držali kobyly kdesi v nedohľadne, tak to by si Maďari riadne ťukali na čelo, heh.

Iný kraj, iný mrav.

Horsana napsal(a):
Tak to asi záleží od toho, čo človek vída, ja práve sa stretávam s plemenníkmi, ktorí aktívne pripúšťajú, sú buď v stáde kobýl, alebo majú výbeh vedľa neho a na pretekoch sú úplne normálni, chápu, že na pretekoch sa nepripúšťa.

Otec môjho fľakatého aktívne pripúšťa, chodí v dvojzáprahu s valachom a to sú dvaja teplí bratia, stoja vedľa seba, chodia spolu do výbehu a to aj na pretekoch, kde sú normálne v ohrádke, v cudzom prostredí, na pretekoch stoja vedľa seba tiež, okolo čulý ruch a oni žuvajú seno.
Chcela som si ho minulý rok na pretekoch odfotiť mimo box, pýtala som sa majiteľa, či mi ho vyberie, on mi povedal, že kľudne nech ho vyberiem sama, že no problem, o pár metrov boli v páskach asi 4 kobyly, koňa sme vytiahli, pofotili, pohladkali a zase vrátili do boxu.
Práve títo aktívni plemenníci myslím že chápu, kedy sa ide pripúšťať, toto som zažila aj u teplokrvníkov, najmä ak pripúšťali iba na štajgri, že keď vzal človek do ruky ohlávku, alebo uzdečku, tak nič a akonáhle niekto vzal do ruky štajger, ten zacinkal a žrebec už híkal, že vie o čo ide.

Ale u huculiarov, najmä v Maďarsku ak by mal človek magora žrebca, tak by s ním nikto nechcel pripúšťať, tam je škrečiaci dospelý, alebo starší žrebec v stave mimo braný ako hanba a ani som tam zatiaľ nikdy takého nevidela a aby kvôli žrebcovi držali kobyly kdesi v nedohľadne, tak to by si Maďari riadne ťukali na čelo, heh.

Iný kraj, iný mrav.

U nás je problém v tom (resp aspoň jsem se s tím doteď setkávala), že se od hřebce do určité míry skrz neznalost požaduje naprosto stejné chování, jako u valacha a to prostě není možné. Cokoliv nad úroveň chování valacha může být ne-odborníky označované za špatný charakter a agresivitu a použito proti hřebci jako jeho špatná reklama a nevysvětlíte to, byť jde o pro hřebce naprosto normální projevy.

Jinak oba moji hřebci jsou z východního maďarska a oba byli už v době jejich koupě oddělovaní do samostatných výběhů, odkud sice viděli na stádo kobyl, ale to bylo dost daleko... Čili ne každý Maďar si ťuká na čelo při takovém způsobu odchovu. Prodávající chovatelka mi říkala, že se jí to tak pro hřebce osvědčilo nejvíc.
Neřekla bych jiný kraj, jiný mrav, je to spíš člověk od člověka, kůň od koně a zkušenost od zkušenosti. Myslím, že lidi, kteří se živí chovem koní k prodeji za vysoké částky, raději nebudou riskovat.

Tak nepochybne má každý región, každé plemeno a samozrejme chovateľ svoje špecifiká.

Já se naopak setkala, že lidi se hrebcu boji - protože je hrebec. Neočekávají stejně chování jako u halách - očekávají problémy. Veškeré jeho chování je oduvodneno: protože je to hrebec. Proto kolem něj chodí po špičkách a vše dělají pouze tak, aby zůstal v náladě jaké je.
Ale určitě jsou i ti, co rozdíl mezi valachem nerespektují a čekají od nich to stejné.
Ani jedno není správné...

No to tiež, presne. Ľudia sa väčšinou potento už len keď žrebec začne ryčať, heh.

Dávnejšie som pracovala v stajni, kde boli plemenníci, aktívni, a keď bolo treba, musela som s nimi pripúšťať. Človek si na ryčanie rýchlo zvykol, no čo mi teda vadilo najviac boli nevychované koybyly, mnohé z nich iného koňa už roky nevideli, nevedeli sa vodiť, šalelli z cudzieho prostredia, bolo to vždy o hubu, ale kvôli tým kobylám, žrebce boli v pohode.

Aner napsal(a):
Já se naopak setkala, že lidi se hrebcu boji - protože je hrebec. Neočekávají stejně chování jako u halách - očekávají problémy. Veškeré jeho chování je oduvodneno: protože je to hrebec. Proto kolem něj chodí po špičkách a vše dělají pouze tak, aby zůstal v náladě jaké je.
Ale určitě jsou i ti, co rozdíl mezi valachem nerespektují a čekají od nich to stejné.
Ani jedno není správné...

Jo to znám. Pořád jen "protože je to hřebec". Nevychovaný hřebec se vyrve (údajně zkušené) holce z ruky když ho vede. Odůvodnění? "Protože je to hřebec." Viděla jsem nějakou ženskou, jezdit tedy neuměla, každopádně jezdila a to na hřebci. Kůň nacválal, přesně jak chtěla, ona to ale neuseděla a spadla. "Protože je to hřebec. Na valachovi nebo klisně bych se udržela." No za pár týdnů už měl hřebce nový majitel a ta ženská měla valacha. Padala pořád. Ale ten pád z hřebce byl jenom "protože hřebec". Prostě cokoliv se stane, je to jen "protože hřebec".
Nechci házet všechny do jednoho pytle, samozřejmě jsou i lidi kteří s hřebci nemají problém a prostě to s nimi umí, ví jak se kolem nich chovat, ale lidí "protože hřebec" je hodně.

Nezkušení lidi by samozřejmě s hřebci pracovat neměli, nebo pod zkušeným dohledem, ale zřejmě si většina myslí že umí všechno. A jakmile se něco stane, je to jen "protože hřebec".

Mellara:
Já s vámi souhlasím. Jen taková poznámka. I přes to, že jezdím mnoho let (přes dvacet), tak jsem na hřebci nikdy neseděla ani jsem neměla nikdy možnost s ním pořádně přijít do kontaktu. Zřejmě budou lidé, kteří jsou na tom podobně. Je málo dalších, kteří by ten kvalifikovaný dohled dělali. Tím neomlouvám lidskou nezodpovědnost, ale třeba v mém okolí bych těžko našla možnost se k hřebcům a práci s nimi nějak dostat, pokud bych se chtěla na vlastnictví hřebce někdy nějak připravit.

Já se zas dostala k hřebcům jako skoro začátečník. Ve stáji věděli, že do výběhu odvedu skoro cokoliv, takže mi párkrát dali hřebce. Upřímně, kdybych neviděla, že má koule, tak klidně uvěřim, že je to valach.
Když teď vedu nějakého koně z výběhu, co není úplně klidný, tak pak vždycky vzpomínám, jak hřebci šli na ohlávce na volném vodítku, nikam se nehnali, kdyžtak stačilo slovně upozornit.
Takže mě zas chybí úplně respekt k hřebcům, protože jsem poznala jen ty fakt hodné a vycepované.

Samozřejmě že jsou i vychovaní hřebci, se kterými můžou pracovat i začátečníci, ale moc jich není.
Já jsem taky ještě před rokem uvažovala o koupi hřebce, ale nakonec jsem ho nekoupila. Finance na čtvrtého koně bych měla, čas možná taky, ale pokud hřebec potřebuje pracovat každý den, tak pak asi ne. Možnost ustájení by taky byla, ale prostě mi chybí hlavně zkušenosti.
Teď o víkendu si k nám ustájila paní jednoho hřebce, v sobotu si chce dovézt druhého. Moc milá a zkušená paní, tak třeba se od ní něco ohledně práce s hřebci naučím

Vyrastala som v dostihovej stajni a žrebce boli bežne súčasťou tréningu. Nikto sa netváril, že bububu žrebec, pracovali s kobylami, stáli v stajni s kobylami(jeden nešťastník dokonca vedľa kobyly dokonca tak, že hlavu mohol strkať k nej do boxu- to bol jediný príklad žrebca, ktorý bol hlučnejší), ostatní max. zahučali, keď prechádzala kobyla okolo nich. Ale žiadna dráma. Ako začiatočník som jazdila na všetkom, bez ohľadu na pohlavie. kone vedeli, ako pracuje, robili veci automaticky, takže sedieť v lote na žrebcovi nebol žiadny problém.

Som celkom presvedčená o tom, že keď sa kone začnú v mladom veku izolovať, teda oddelovať, lebo žrebec a nemôžu byť spolu, poznačí ich to na celý život- a potom vznikajú tie kone, čo neznesú nikoho iného, lebo konkurencia. Ale samozrejme, všetko je individuálne, môj valach sa delí o výbeh s bezproblémovým plemenníkom, ale v druhom stáde máme valacha, ktorý neznesie konkurenciu, cielene ju likviduje a je veľmi komplikované zaradiť k nemu akékoľvek ďalšie kone, bez ohľadu na pohlavie. A pri tom žil až do 8-9 rokov v stáde. bolo to však výlučne mužské stádo a kastroval sa neskoro.

baarbora - presne tak, to je aj moja teória.

Z rôznych dôvodov sú už trebárs dvojročné žrebce oddelené do samotiek - a z toho nemôže pozerať nič dobré, si myslím, záleží len na konkrétnom koňovi, ako si s touto sociálnou frustráciou poradí.

S láskou spomínam na moje začiatky pri koňoch, kde spoločne do výbehu chodili dva žrebce, dve-tri kobyly a dva valachy. Kobyly boli obe neplodné a každý žrebec si podla chuti skočil, potom sa spolu hrali. Zažila som jediný konflikt, kedy valach išiel machrovať a jeden zo žrebcov ho zložil na zem. Odvtedy niečo také valacha ani nenapadlo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vyrastala som v dostihovej stajni a žrebce boli bežne súčasťou tréningu. Nikto sa netváril, že bububu žrebec, pracovali s kobylami, stáli v stajni s kobylami(jeden nešťastník dokonca vedľa kobyly dokonca tak, že hlavu mohol strkať k nej do boxu- to bol jediný príklad žrebca, ktorý bol hlučnejší), ostatní max. zahučali, keď prechádzala kobyla okolo nich. Ale žiadna dráma. Ako začiatočník som jazdila na všetkom, bez ohľadu na pohlavie. kone vedeli, ako pracuje, robili veci automaticky, takže sedieť v lote na žrebcovi nebol žiadny problém.

Som celkom presvedčená o tom, že keď sa kone začnú v mladom veku izolovať, teda oddelovať, lebo žrebec a nemôžu byť spolu, poznačí ich to na celý život- a potom vznikajú tie kone, čo neznesú nikoho iného, lebo konkurencia. Ale samozrejme, všetko je individuálne, môj valach sa delí o výbeh s bezproblémovým plemenníkom, ale v druhom stáde máme valacha, ktorý neznesie konkurenciu, cielene ju likviduje a je veľmi komplikované zaradiť k nemu akékoľvek ďalšie kone, bez ohľadu na pohlavie. A pri tom žil až do 8-9 rokov v stáde. bolo to však výlučne mužské stádo a kastroval sa neskoro.

Nemůžu úplně souhlasit s tím, že izolace v mladém věku hřebce poznačí na celý život. Horší je podle mě brzký odstav před 6-měsícem věku, kdy koník nemá dost času zažít si základní vzorce chování od matky - to je pak riziko výroby asociála mnohem větší, než izolace ve chvíli, kdy začne hřebčit.

Izolace ho poznačí v případě, že kůň půjde trvale do úplné samoty a kolem sebe neuvidí žádného koně - to je ale pak o týrání zvířat a bude to mít na koně vliv bez ohledu na pohlaví.

Pokud je hřebec v mladém věku pouze oddělen s výhledem na stádo a aspoň do určité míry je mu zajištěn sociální kontakt (koně vedle ve výběhu, při práci na jízdárně,...), potom při normálním výcviku a klidném, jistém a pevném vedení od jezdce a trenéra nebude mít problém se snést s koňmi při bližším kontaktu (opracoviště závodů apod), pokud samozřejmě nejde o nějak charakterově narušené zvíře. Oba mí hřebci byli u chovatele odděleni od stáda ve věku cca 2 let, když začali hřebčit a dorůstali s výhledem na stádo. Nemyslím si, že by je to nějak poznamenalo.

Vzhledem k tomu, že jako majitel ručíte hřebce a škody jím způsobené, by měl majitel hřebce mít zvíře dobře přečtené a vědět, co si s ním může a nemůže dovolit, aby nešlo o hubu. První věc, kterou mě učili při zvykání hřebce na jiné prostředí a cizí koně na jízdárně byla, že s ním není vhodné vyvolávat konfliktní situace resp se do nich dostávat, pokud si nejsem na 100% jistá, že ho dokážu zpacifikovat resp on není dostatečně přiježděn, aby se zpacifikovat nechal.

Osobně preferuji být opatrnější a i tak oba hřebci fungují.
Vše je jen o tom, jak moc se tomu věnujete.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Máme 2 mladé hřebce (jak by spousta lidí řeklo "pošahané" araby), oba poušťáci, oba sportují, oba jsou nonstop venku za páskou (od sebe i od kobyl oddělení cca 3 metry širokou uličkou), vidí na kobyly, kobyly kolem nich chodí denně, jezdí s kobylami i spolu ve vozíku, chodí v lotu klidně s říjícími kobylami a není to problém. Ale oba respektují elektriku a bojí se i pásky na zemi, na jejich ohradu máme samostatný zdroj a opravdu to dává šlupky. A rozhodně by mě nikdy nenapadlo jejich chování omlouvat tím, že je to hřebec, právě proto, že je to hřebec, tak se musí chovat slušně, nebudu kolem něj chodit po špičkách.
Starší, který se u nás narodil a vyrostl ve stádě (oddělen byl asi ve 4 letech, když začal připouštět), je úplný kliďas a neřeší vůbec nic, občas si zabublá, ale když ví, že se nejde připouštět, dál neřeší. Na závodech často koukají, jestli ty koule opravdu má. Může být i tam v ohrádce a nemá problém, klidně si lehne... Ten už má díky své poměrně úspěšné sportovní kariéře určitá privilegia a občasné zabrblání na kobyly mu pod sedlem dovolím :)
Mladšího jsme kupovali z boxu, kde byl na samotce asi od svých dvou let, byl lehce zkažený, chodil přes lidi, chvíli řval, běhal, rychle ale pochopil, že takhle to u nás nepůjde a hodně se uklidnil. Občas zařičí, předvádí se, ale je velmi jemný a respektuje člověka, na závodech velmi překvapil a choval se vzorně.
Další 4 hřebci (1-3 roky) nám momentálně dorůstají v menším stádečku s dospělými valachy, nejstarší by už si klidně skočil, kdyby měl příležitost, ale pořád se bojí poníka, který je o 20 čísel menší než on...

alfi pav- ten ryšavý, mmm, nemáš nejké fotečky ešte, nech sa pokochám ? :)

PK1 - super, dobre sa to číta :)

Ja mám dvojročka v zmiešanom stáde, zatiaľ pohoda, skáče síce na valacha- parťáka, ale to iba v rámci hry, keby si dovoľoval, veľký valach ho okamžite zrovná, z dvoch kobýl cykluje iba jedna a k tej sa nedostane. Ale on nejaké echt žrebčie prejavy nemá a aj vyzerá ako žriebä, občas zahuhle, ale nehýka, ani keď vidí cudzie kone.
Každopádne ak by prišiel o svoje sociálne kontakty a možnosť sa hrať, myslím, že by mu regulérne jeblo, vôbec si neviem predstaviť, čo by sám celý deň vo výbehu robil, oni sa v kuse hrajú, oždibujú, groomujú, naháňajú.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Horsana, mám, posílám. Teď je mu 5 let, shagya arab, polobratr po otci s tím černým.

Jestli máš dvouletka, tak počítej s tím, že se ti začne pořádně probírat až kolem 3-4 let. Ale máš štěstí, že je ve smíšeném stádě, kde ho ostatní srovnají. U nás bývá pravidelně stádo mladých hřebců od rakouských majitelů, co se navezou v 1-2letech a jsou u nás do 3-4 let. Ke čtvrtému roku už je dost legrace to vodit, jak jsem se dívala. Jeden byl sice mimořádně klidný a všichni si říkali, že hřebcem zřejmě zůstane (tuším to byl koník po Baloubet du Rouet) a najednou ze dne na den to začalo fest... Myslím, že už je valach.

Jinak někteří prostě nemají možnost umístit koně do smíšených stád. Chovatelka mých hřebců měla/má pouze stádo kobyl s hříbaty a pak odděleně hřebce, valachy nemá, což byl jeden z důvodů, proč hřebce prodávala/prodává častěji než kobyly. Navíc je to velmi drobná ženská a je na všechno sama, takže musí uvažovat i v tomhle ohledu a neriskovat případné konfliktní situace, které by mohli vyústit ve zranění její nebo zvířat...

V mém ustájení pro změnu mají majitelé koně za obrovské částky (moji jsou zrovna ti "hodně" levní, jen kolem 5tis€) a nechtěli mezi ně pustit hřebce okutého na všechny 4, aby neriskovali zranění, to jde taky pochopit.
Když padla i možnost dát moje dva hřebce do výběhu spolu (fakt nebudu riskovat fatální zranění, toho už jsem si zažila až nad hlavu), tak jsem to začala řešit aspoň přes ohradu a na vodítku, aby měli možnost se vzájemně poňufat. Ve stáji je i čistím a odsedlávám v uličce, aby k sobě mohli přes mříže boxu (stojí naproti sobě) a toho úspěšně využívám i na závodech. Čichnou si k sobě, oblížou se a jsou spokojení jak želvy. Do výběhu chodí sami, ale při práci, kterou dělají a s výhledem na ostatní koně absolutně nemají problém, jsou rádi, že se po nich nic nechce.

Jen do ohradníku bych je v životě nedala. Viděla jsem a zažila už dost na to, abych věděla, že je to o hubu. Taková věc je reálná v domácí stáji, kde jsou všichni koně jednoho majitele a pokud by se něco stalo, tak se hold prostě něco stane. Ve chvíli, kdy máte na hřebčínu 40 drahých koní si hodně rozmyslíte, jestli hřebce otestujete jen v páskách...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

alfi pav: ten kůň má strašně krásný oči

Tak to je pán dokonalý a aký má pôvod ?
Mám nádherné spomienky na jednu topoľčiansku ryšavú Shagyu, to snáď ani nebol kôň, ale anjel. Bola po Dahoman, ale neviem aký.

Tak ja občas zabúdam, že nie každý má koňa doma, pokiaľ ide o nájomú stajňu, tak tam samozrejme velí niekto iný.

Predpokladám, že môj žrebček ako štvorročný už bude vykastrovaný, ale uvidíme po výkonnostných skúškach, i tak ho môžem licentovať iba v Maďarsku, Poľsku, alebo v ČR, u nás nie. Ak by dovtedy zblbol a Maďari by sa jasne vyslovili, že s ním nepočítajú, tak sa vykastruje rovno vo výbehu, vajcia pohodím do lesa a bude pokoj :D.

Inak je zaujímavé, že čo sa úrazov týka, bez akejkoľvek pochybnosti vedú plnokrvné arabské žrebce, zo 6 drôtovaných sánok bolo 5 arabov, všetko plemenníci, ak si dobre pamätám a jeden shagya, ten tuším nie je licentovaný, majiteľ má dvoch a ten si ju zlomil tak, že majiteľ ich po X rokoch išiel zoznámiť a dal ich kdesi spolu.

Zvyšku sa to stalo tak, že niekde narazili, jednému ju polámali pri nakladaní...

Ještě k těm hřebcům: když jsem objížděla Německo a sháněla morgáně, tak se mi moc líbilo, že v těch menších "domácích" chovech žili hřebci ve stádě svých kobyl se hříbaty. Poklidně se pásly se svým harémem, hříbata si s nima hrála a dováděla a celé to působilo strašně harmonicky a klidně

Jj, ak majú kone vytvorené normálne podmienky, tak aj oni sa správajú normálne
Môj známy má v pláne si na jeseň priviezť z kaukazského kabardinského tabúnu žrebca a asi 6 kobýl, tak som strašne zvedavá, ako sa budú tie kone správať a hlavne ako sa budú správať k tomu žrebcovi, predsa len, to sú zvieratá, ktoré bežne musia bojovať o život s veľkými predátormi.

Valachy a žrebce čo neboli priradené k tabúnu sa pasú na iných pasienkoch, ohrady tamv sezóne žiadne nie sú. Videla som video, ako sa stretli dva žrebce, no, to moje mucule teda bojujú viac dramaticky, heh.

Horsana napsal(a):
Tak to je pán dokonalý a aký má pôvod ?
Mám nádherné spomienky na jednu topoľčiansku ryšavú Shagyu, to snáď ani nebol kôň, ale anjel. Bola po Dahoman, ale neviem aký.

Tak ja občas zabúdam, že nie každý má koňa doma, pokiaľ ide o nájomú stajňu, tak tam samozrejme velí niekto iný.

Predpokladám, že môj žrebček ako štvorročný už bude vykastrovaný, ale uvidíme po výkonnostných skúškach, i tak ho môžem licentovať iba v Maďarsku, Poľsku, alebo v ČR, u nás nie. Ak by dovtedy zblbol a Maďari by sa jasne vyslovili, že s ním nepočítajú, tak sa vykastruje rovno vo výbehu, vajcia pohodím do lesa a bude pokoj :D.

Dahoman Dalnok, nar.29.4.2013, z Shagya Kasael po 5217 Dahoman XXXIX-22 (košický, stojí u Korossyho)

Jeho matka byla hnědka, mám ji jen na dvou relativně nereprezentativních fotkách.
Po matce rodina 370 Moldauerin geb 1783, což je dle Topolčianok mimořádně kvalitní původ, oba nákupy jsem s nimi konzultovala.

Ryzák je lepší původem a navíc je větší než vraník, takový shagya mastodont, teď má kolem 161 a ještě asi trochu půjde nahoru.
Vraník je zase homozygot na černou a má sportovnější nepříliš arabskou stavbu těla, takže se líp jezdí, aktuálně sport L drezury (na zápřah a vytrvalost bohužel chybí pomocníci...).

Oba mají solidně silnou holeň, budou kolem 21cm.

Chci je dostat do chovu přes sportovní výkonnost, s černým to snad dopadne příští rok.
O oba je spíš zájem venku, v čechách je toho ještě pomálu, ale i tak už mám poptávky, byť v chovu zatím nejsou.

Korossy - Acacia Arabians ?

Tak super, nech sa vám s chlapcami darí :)

Za ty leta u koní jsem poznala spousty hřebců.ale jeden mi fakt utkvěl v paměti...Waldfurst..nádherný, měděný ryzák úžasné povahy...Snášel kolem sebe jiné hřebce i kobyly, ale nesnesl jednoho valacha...když ho jen ucítil byl schopen přeskočit pevnou ohradu..no bylo to takové malé opevnění..cca1,90cm vysoké...vzal to na tři cvalový...

pupanec napsal(a):
Za ty leta u koní jsem poznala spousty hřebců.ale jeden mi fakt utkvěl v paměti...Waldfurst..nádherný, měděný ryzák úžasné povahy...Snášel kolem sebe jiné hřebce i kobyly, ale nesnesl jednoho valacha...když ho jen ucítil byl schopen přeskočit pevnou ohradu..no bylo to takové malé opevnění..cca1,90cm vysoké...vzal to na tři cvalový...

To som videla skočiť z miesta takého žltého žobráka po Mistrálovi, heh.

Horsana napsal(a):
Korossy - Acacia Arabians ?

Tak super, nech sa vám s chlapcami darí :)

Ano, ale v době, kdy se pouštěl na matky mých hřebců, byl Dahoman XXXIX-22 ještě v Maďarsku u jeho původní majitelky. Nevím, jak to tam mají teď co do vlastnictví.

alfi pav napsal(a):
Ano, ale v době, kdy se pouštěl na matky mých hřebců, byl Dahoman XXXIX-22 ještě v Maďarsku u jeho původní majitelky. Nevím, jak to tam mají teď co do vlastnictví.

Mne sa veľmi páči ten už asi 4-5 ročný čierny žrebec, čo ho dosť dlho inzerujú. taký originál shagya, nie to, čo sa teraz považuje za moderného shagyu.
Alfi pav, kedy sa chystáte na nejakú vytrvalosť(predpokladám teda, že to je v pláne)?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mne sa veľmi páči ten už asi 4-5 ročný čierny žrebec, čo ho dosť dlho inzerujú. taký originál shagya, nie to, čo sa teraz považuje za moderného shagyu.
Alfi pav, kedy sa chystáte na nejakú vytrvalosť(predpokladám teda, že to je v pláne)?

Oni nemají žádného 4-5 letého vraného shagyu u Korossyho
Mají jen dvouletky co vím. Minulý rok měl jen tříletka, ale toho prodal do čech a už je to valach

Vytrvalost bych řešila už tento rok, no nemám nijaké pomocníky, bez nich se vytrvalost dělat nedá a na tzv. americký endurance systém, kdy si jezdec musí všechno dělat sám, zase nemám koule já a navíc by je to znevýhodňovalo v porovnání s ostatními koňmi s mnohačetnou ekipou pomocníků... Byla jsem ochotná to i zaplatit a nenašla jsem nikoho, ani z rodiny nikdo nechce. S zápřahem je to to samé. Jak nemáte nikoho k ruce, tak se do toho nejde pustit. Proto dělám drezury, tam jsem jakž takž schopná být nezávislá a dvoudenní závody s dvěma mladými hřebci, kdy jsem na vše sama, už jsem se naučila řešit tak, abych se z toho úplně nezbláznila a koně měli, co potřebují. Poctivá drezurní příprava se vyplácí, vraník snad bude příští rok chodit S-drezury, což je na shagya araba v třetím roku od obsedání poměrně úspěch, i když ve sportovních stájích je to normální výcvikový posun

Beru drezury částečně i jako přípravu na vytrvalost, když zvládneme slušné chování mezi tolika koňmi na drezurním opracovišti (vše se musí mlaďoši učit...), tak ve vytrvalosti to bude brnkačka.
Snad se mi podaří příští rok sehnat někoho, kdo se mnou vytrvalost bude jezdit jako doprovod, ať mají hřebci prokazatelně všestrannou výkonnost.

Alfi: Tyjo, to je škoda. To by mě nenapadlo, že se na tohle nedá nikdo sehnat. Ale je fakt, že jsem měla chvíli ustájeno u paní, co tahá plem.araby odněkud z Kataru či odkud, vzácné koně...a toho času, co zabere trénink na vytrvalost a účast na závodech, je prostě jen pro opravdu velké zapálence... zlaté "normální" disciplíny.

Tak držím palce, ať na někoho schopného narazíš Sama jsem ráda, že jsem potkala holčinu, co je droboučká a už dospělá, že mi chodí občas provětrat poníka a baví jí to. Jsem za ní vděčná. Nemůže moc často a ani mi tu víceméně není schopná vykrýt moje absence, ale i tak jsem moc ráda, že "jí mám"... a to jsem kousek od Prahy, že...
Když jsem sháněla tehdá k sobě někoho na drezurní kobylu s extra prostornými chody, nenašla jsem nikoho, kdo by jí mohl usedět / ujezdit, takže Ti rozumím...kort k hřebcům, to má každý respekt... Prostě hodně štěstí

alfi pav napsal(a):
Oni nemají žádného 4-5 letého vraného shagyu u Korossyho
Mají jen dvouletky co vím. Minulý rok měl jen tříletka, ale toho prodal do čech a už je to valach

Vytrvalost bych řešila už tento rok, no nemám nijaké pomocníky, bez nich se vytrvalost dělat nedá a na tzv. americký endurance systém, kdy si jezdec musí všechno dělat sám, zase nemám koule já a navíc by je to znevýhodňovalo v porovnání s ostatními koňmi s mnohačetnou ekipou pomocníků... Byla jsem ochotná to i zaplatit a nenašla jsem nikoho, ani z rodiny nikdo nechce. S zápřahem je to to samé. Jak nemáte nikoho k ruce, tak se do toho nejde pustit. Proto dělám drezury, tam jsem jakž takž schopná být nezávislá a dvoudenní závody s dvěma mladými hřebci, kdy jsem na vše sama, už jsem se naučila řešit tak, abych se z toho úplně nezbláznila a koně měli, co potřebují. Poctivá drezurní příprava se vyplácí, vraník snad bude příští rok chodit S-drezury, což je na shagya araba v třetím roku od obsedání poměrně úspěch, i když ve sportovních stájích je to normální výcvikový posun

Beru drezury částečně i jako přípravu na vytrvalost, když zvládneme slušné chování mezi tolika koňmi na drezurním opracovišti (vše se musí mlaďoši učit...), tak ve vytrvalosti to bude brnkačka.
Snad se mi podaří příští rok sehnat někoho, kdo se mnou vytrvalost bude jezdit jako doprovod, ať mají hřebci prokazatelně všestrannou výkonnost.

Hmm, žeby to bol potom ten trojročný a len sa mi “zliali” dokopy? Každopádne aj ten dvojročný, čo ho teraz inzerujú, je sympaťák. celkovo sa mi páčia z fotiek ich kone, žiadne “nerozoznám od plnokrvníka”, ale zároveň dostatočne ušlachtilé.

Tak držím palce, aby ste našli aspoň jedného ochotníka na pomoc, bol by hriech nevyužiť dahomanov vo vytrvalosti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hmm, žeby to bol potom ten trojročný a len sa mi “zliali” dokopy? Každopádne aj ten dvojročný, čo ho teraz inzerujú, je sympaťák. celkovo sa mi páčia z fotiek ich kone, žiadne “nerozoznám od plnokrvníka”, ale zároveň dostatočne ušlachtilé.

Tak držím palce, aby ste našli aspoň jedného ochotníka na pomoc, bol by hriech nevyužiť dahomanov vo vytrvalosti.

Tak za mě Dahomani-hřebci jsou nároční na správné vedení jak se proberou v koulích, zejména, jestli se potatí po Dahoman XXXIX-22, asi produkují víc testosteronu než jiní. Zlí nejsou, ale jsou víc hřebci než někteří jiní, co znám, navíc k tomu ta arabská citlivost a po zlém s nimi nic nesvedete... No vysoká škola pro každého koňáka.

Tvrdost mají brutální. Ten vraník si už zažil věcí, zranění se mu nevyhýbaly a ne všemu se dalo předejít, ale ani v situacích, kdy by ostatní koně chodili měsíc po třech nebo nechodili vůbec, nikdy nezakulhal nebo se nevysypal. Myslím by šel i kdyby měl nohu zlomenou. Můj trenér to doteď nechápe.

Sama jsem zvědavá jak bude zvládat delší trasy v rámci vytrv.závodů. Zatím mi šel v tréninku v tempu trasu 30km a po dojezdu ještě dělal machra.

Práve, tá tvrdosť. A ešte mám dojem, že dahomani sú schopní behať iba tak zadarmo, "bez trénignu"... a narozdiel od iných koní a furt majú silu a výdrž.

U žrebcov vidím jedinú nevýhodu, zvykne ich to prestať baviť, keď zostanú sami na trati. A v koletíve majú tendencie viesť.

V UAE majú jedného po Dahoman XI, topoľčiansky chov. Chodí snáď už tretiu sezónu 120km v rýchlostiach okolo 26-28km/h. Síce sa dlho ukľudňuje(čo nebýva u Dahomanov zvykom, ale tak nepoznám ich veľa, čo chodí týmto tempom), ale drží sa tam už niekoľko rokov.

Keďže neviem spať, tak tuná som vyhrabala fotku z pretekov- Stezky v Maďarsku.

Jeden z tých fľakatých je Ousor Prézes, plemenný žrebec, ten druhý je jeho teplý brat a ten, čo je na dráhe je myslím Gurgul Castor, tiež plemenník.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii