Strach z vyjizdek

Osobně bych začala na ruce a po malých kouscích. S druhým klidným koněm a klidně jen 50 m od stáje, dokud se chová slušně, dát pamlsek a jít zpátky. A postupně vzdálenost prodlužovala. Až zvládne třeba malý okruh kolem stáje, začala bych totéž ze sedla, tentýž okruh.
Co se týče bubáků, trénovat ze země. Donést na jízdárnu klack, plachty, PETky, sáčky, a učit ji po tom chodit, kolem ní s tím pohybovat, pracovat na kladné reakci...
Už má naučený vzorec chování, nebude lehké ji to odnaučit, nebude to hned. Sama mám snadno vzrušivého lekavého valacha, akorát teda nemá tak brutální reakce. Terény chodíme zatím jen poblíž stáje a na místa, která jsme několikrát prošli na ruce. Do nového zásadně na ruce a několikrát. A určité pokroky jdou vidět :).

Tak za prvé, ve výcviku by měla být nějaká posloupnost a stupňování zátěže. Opravdu mi zůstává rozum stát nad tím, že dobrovolně sednete na koně, který není venku zvladatelný ani na ruce. Nebaví vás žít? Chcete se dobrovolně nechat zmrzačit a po zbytek života živořit z mizerného invalidního důchodu?

Za prvé je nutné, aby se kobyla trochu okoukala sama - dala bych jí do výběhu na co nejdelší dobu, zkusila bych se domluvit, aby jí třeba přehodili na nějakého, kde je větší rušno - je u silnice, u lesa, lítají tam zajíci nebo čtyřkolky - nevím v jakých jste podmínkách.


Chvíli (měsíc) bych počkala a pak začala úplně od začátku, jak píše Cstmr. Na jízdárně trénovat práci na ruce, ustupování, couvání, obraty. Venku nejdřív jen provést kolem výběhu a domů. Postupně se vzdalovat a zvyšovat nároky. S využitím vlastní lidské inteligence nenechat zajít situaci tak daleko, aby kobyla začala vyvádět. Využít práci na ruce pro zaměstnání hlavy koně.

abych to upresnila, kun je jezden casto a pod dohledem trenéra, lonz prace ze zeme jako plachty atd zvlada, kdyby jste ji videli na jizdarne urcite by jste neverili ze je venku jak Magor.vybeh ma u silnice a je v nem po cely den, ven sem ji vzala zatim jen parkrat s opravdu klidnym konem a ne nechci umrit, proto se ptam na rady jak s ni pracovat dal ;). Budu se tedy snažit brat ji na ruce jak pisete, jen useky :) zaclenim vice prace ze zeme, dekuji moc.

h n6 : vůbec vám to nezávidím, ježdění ven je pro práci koně fajn, obvzlášť pokud je jen jízdárna a hala (je horku, písek práší a.t.d.)- sama víte. Může to být ne v koni, ale ve vás, jel na ní i někdo jiný? ven? Jde o uvolněnost jezdce o napnutí otěží...zkuste jít ven jen na krokovku a volnější otěže, kůň se nebude nervit - si myslím, koně samozřejmě neznám. Pokud musíte přidržet, zase povolte a zase přidržte a povolte, využít nákrčník martingalu k přidržení, aby vám koník nevytrhl otěže z ruky...pohrát si, ale nedržet stálý tlak.Točit koně spíš na jednu stranu na kruh. Koně v terénu zaměstnat jízdárenskými cviky- kruhy, vlnovky... Někdy stačí i se spolujezdcem kecat, koně poslouchají... Pokud máte možnost, jedte po výcvikové hodině okrokovat do terénu- stačí jen na dohled od stáje, prostě mimo jízdárnu. Zkuste někoho zkušeného požádat, zda by to s vaším koněm ven několikrát v klidu nezkusil, koník si už dělá návyk na toto chování.
Hodně štěstí.

Dám sem úplně jiný, ikdyž nepopulární, pohled na věc. (u dvou různých koní z historie oddílu...)

Nebyl to mladý kůň - s tím bych také pracovala, jak popisovaly holky výše - ale provozák, který na jízdárně fungoval bez problémů, ale na vyjížďkách byl opravdu velmi nebezpečný. Vyhazovala tak, že měla naučený fígl, že v tu chvíli, co vyhodila, tak prudce stáhla hlavou, takže se víceméně většina jezdců obratem poroučela pod přední nohy.. dokázala takhle sundat několikrát za vyjížďku i dost slušné jezdce, co už měli kdeco odskákáno... jednou trenérce došla trpělivost a jela na ní osobně. Už nechtěla trpět, že pod jejím dohledem zase doveze zlámané dítě... dlouhá bezpečná louka, dost prostoru...kobyla zastříhala ušima a už jela svou... za každé vyhození dostala výprask... od té doby to byl zlatý kůň. Prostě potřebovala zjistit, že ne každého z toho hřbetu dostane a že nežádoucí chování bude "odměněno"... tím chci říct, že pokud jí necháte pokračovat v těchhle extrémních projevech, můžete si z ní udělat opravdu nebezpečného koně a že je potřeba zasáhnout proti nežádoucímu hned...u mladého koně jistě ne bitím, ale optimálně nevyhledáváním stresových situací a prevencí...
A ještě mě k tomu napadlo: Bacha na to zvedání na zadní. Ne u každého koně funguje pravidlo, že když se člověk zvedne, kůň přestane. Měli jsme "borce", co dokázal stavět svíčky opravdu hodně, hodně dlouho...dělal takovou kolébku - stoupl si na zadní a jakmile dopadl na zem, vyhodil. Zase svíčka, zase vykopnutí... dokud jezdce nesundal. Pak jeho jezdkyně jednou už neměla sílu a prostě se nezvedla, ruce nepovolila... kůň zjistil, že tohle mu příjemné není... tak když se to jal zkoušet, stačilo mu prostě ten prostor neudělat. Ale je to hodně o citu, aby člověk fakt nezavinil přepadnutí. Někdy je to jen takové přizvednutí, kdy bych mu klidně v tom hřebetě i hubě zlehka zůstala a neusnadnila mu ten pohyb. Pokud je to takové to hysterické stoupání na zadní s úmyslem se rychle dostat ze stresové situace, samozřejmě dělat maximum pro to, aby se nestal malér...

Já bych se tedy ale taky nejdříve snažila vyvarovat těch okamžiků, kdy hrozí takovýto "záchvat" a zkusit chodit po okolí na ruce a dát dostatek času na okoukání různých podnětů. Budovat důvěru, aby se o Vás mohl opřít. Na evidentní bubáky si fakt vyhradit půl odpoledne, aby si je kůň okoukal tak dlouho, jak bude potřebovat. Aby zjistil, že s Vámi mu nic nehrozí a že mu ten prostor pro prozkoumání neznámého dáte. Netlačit na něj.
Vím, že se mladý kůň takle extra nevyvenčí ve smyslu vyventilování energie, ale zas Vám to pomůže ho připravit na další postup, kdy ho budete brát ze sedla. Možná mezi tím ještě zkombinovat vodiče a jezdce. Aby si prostě zvykl, že se může opřít i o jezdce, že nemusí mít nutně někoho na zemi... samozřejmě klidný vodicí kůň je pro takovéhohle cíťu nutností a oporou.
Hodně štěstí a trpělivosti. Každý kůň má holt jiné tempo pro to okoukání se v lidském světě...

h n6 napsal(a):
abych to upresnila, kun je jezden casto a pod dohledem trenéra, lonz prace ze zeme jako plachty atd zvlada, kdyby jste ji videli na jizdarne urcite by jste neverili ze je venku jak Magor.vybeh ma u silnice a je v nem po cely den, ven sem ji vzala zatim jen parkrat s opravdu klidnym konem a ne nechci umrit, proto se ptam na rady jak s ni pracovat dal ;). Budu se tedy snažit brat ji na ruce jak pisete, jen useky :) zaclenim vice prace ze zeme, dekuji moc.

Uberte krmení. Když má tolik energie, určitě zvládne práci i jen na trávě/seně.
Vyzkoušejte. Nic vás to nebude stát.

Tak každý si do dotazu promítl to své - já v tom vidím mladého nervově labilního koně, u kterého soudruzi, kteří ho obsedávali, udělali chybu a nikdy ho nevzali do terénu. Nedokáže se vyrovnat s podněty, a tak vyvádí. Jezdkyně mu v tom asi taky nepřidá, ono kdyby se se mnou kůň "málem převrátil, " tak to asi nějaký adrenalin vyvolá, což se ihned zpět přenese na koně. Třeba je to ale trochu jinak - samozřejmě nelze na dálku posoudit, ale kombinace změny krmení, režimu, klidného sebevědomého jezdce a pozvolného přístupu vyřeší většinu problémů v chování.

děkuji za rady ! Koník je z JK a jezdců na sobě měl opravdu hodne - bohužel. Myslím, že nejsem začátečník a se spostou takto špatně vychovaných koní sem si dokázala poradit, jinak bych do toho nešla :) u tohohle je ale vsechno jinak, ma neuvěřitelnou sílu a asi to už ví a řádně toho zneužívá...vykrokování po jízdárně je skvělí nápad to bych ještě mohla zkusit ale upřímně přemýšlím spíše o tom, že udělám uplnou stopku a koníka nechám v klidu dozrát - dospět, práce ze zeme je samozdřejmostí. koník je venku prostě nezvladatelný a to ne jen pro mne, dělá to s každým kdo ho vezme nebo kdy vzal ven a není čemu se divit, že už na nej nikdo nechtěl. Řekla jsem si, že já to nevzdám a najdem společnou řeč ale už je bud tak naučen nebo to má v hlavě, já už prostě nevim :/ asi moderní výcviková metoda - rychlo kvaška.

Zkuste ještě změnit pozici při vyjížďce, kde teď jezdíte, vzadu nebo vepředu? vedle sebe? Někteří koně jsou spokojenější v jiné pozici.

h n6 napsal(a):
děkuji za rady ! Koník je z JK a jezdců na sobě měl opravdu hodne - bohužel. Myslím, že nejsem začátečník a se spostou takto špatně vychovaných koní sem si dokázala poradit, jinak bych do toho nešla :) u tohohle je ale vsechno jinak, ma neuvěřitelnou sílu a asi to už ví a řádně toho zneužívá...vykrokování po jízdárně je skvělí nápad to bych ještě mohla zkusit ale upřímně přemýšlím spíše o tom, že udělám uplnou stopku a koníka nechám v klidu dozrát - dospět, práce ze zeme je samozdřejmostí. koník je venku prostě nezvladatelný a to ne jen pro mne, dělá to s každým kdo ho vezme nebo kdy vzal ven a není čemu se divit, že už na nej nikdo nechtěl. Řekla jsem si, že já to nevzdám a najdem společnou řeč ale už je bud tak naučen nebo to má v hlavě, já už prostě nevim :/ asi moderní výcviková metoda - rychlo kvaška.

Já jsem vyrostla na koních z JK a ti měli s vyjížďkama také problém, chodilo se pořád na jízdárnu a když nějaký cvičitel měl odvahu je vytáhnout jednou za měsíc ven, tak to vždycky bylo o hubu, chodil se jediný okruh kolem domu a jak se sešlo z cesty tak zlobili, nebyli okoukaný. Už vůbec s nima nešlo chodit samostatně - nebyli učený chodit sami bez koní, často to byli koně, který se v oddíle narodili, takže nic jiného než areál JK neznali.
Jak už vám psali ostatní, začněte na ruce, co neuvedete na ruce to neujedete ani ze sedla.

Kromě toho, co už bylo zmíněno, bych taky zařadila pasení na ruce a postupně se pasoucím tempem vzdalovat od stáje. Žraní kone udržuje v klidu a spojí si pobyt venku s něčím příjemným a uklidňujícím. Pro sichr bych vodila třeba na parelce.

Jinak já měla u vyhazujícího koně dobrou zkušenost s okamžitým stočením hlavy na jednu stranu (je potřeba, aby měl kůň roubík nebo déčko) a pobízení hlavně vnitřní holení, aby se točil na místě. Myslím, že pokud kůň není megaatlet, tak mu vyhazování s hlavou u lokte nepůjde a je to i docela trest pro něj, který ho ale zároveň tolik nenas* jako kdyby do něj jezdec řezal bičem (viz postup popsaný výše). Z koně, na kterého jsem to použila, jsem cítila jeho reakci "aha, tak s touhle osobou nemám navrch" a dal pokoj. Nicméně tam to bylo fakt jen o tom, že si koník chtěl vyskakovat. U popisu vaší kobyly se mi zdá, že jde o větší problém, který je třeba řešit komplexněji a systematickou prací. A nebo ji opravdu nechat dozrát a prostě ji místo vyjížděk dát volno.

Dekuju moc Vsem ! Dnes sem ji vzala po treninku opravdu jen napast a postupne sem ji brala dal a dal, v celku to slo :) takze budu se snažit v tom pokracovat, pokud to půjde dobre, po case ji necham past ze sedla a pokud bude i tak problem tak dostane rocni pauzu. Koni mam vic, takze neni problem dat ji cas. K tomu stoceni hlavy - strasne tezko se da vysvetlit takhle na dalku to jeji magorstvi, venku ji mela I ma trenérka - nechci jmenovat ale je velice dobra a znama a po navratu mi rekla, ze uz na ni nesedne, ze kobyla je mentalne labilni a nevyrovnana a v tomhle stadiu uz sni pry ani Mozna nikdo nic neudela, co s ni dal nevim, do salamu ji nedam to je jiste :) ale aby se mi jen prozirala nebo znala jen jizdarensky dril to taky neni spravna cesta...

...pasení ze sedla nedoporučuju...

verun napsal(a):
...pasení ze sedla nedoporučuju...

Můžu se zeptat proč, prosím? Jde jen o možné naučení zlozvyku a nebo i o něco jiného?
U temperamentnejsich koní krátké paseni občas používáme pro uvolnění cestou domů z vyjížďky. Zlozvyk nehrozí, tihle kone venku pod sedlem opravdu nezerou :) ale marně přemýšlím, jestli v tom není ještě nějaký hacek

akscha napsal(a):
Můžu se zeptat proč, prosím? Jde jen o možné naučení zlozvyku a nebo i o něco jiného?
U temperamentnejsich koní krátké paseni občas používáme pro uvolnění cestou domů z vyjížďky. Zlozvyk nehrozí, tihle kone venku pod sedlem opravdu nezerou :) ale marně přemýšlím, jestli v tom není ještě nějaký hacek

Pasení ze sedla je podobné,jako pamlskování ze sedla. Jak to koně jednou naučíte, už se toho nezbavíte.Jako jezdecký elév jsem koně pod sebou odměňovala za každou blbost. Trochu z radosti, že mě nese, trochu jako úplatek, že mě neshodí.
Velká blbost. Koník se pak zastavoval při každém mém předklonění a to i ve cvalu. Velmi nebezpečné. Nechala jsem toho hodně rychle.
Totéž pasení. Necháte koně, na kterém sedíte, pást a on si pak bude myslet, že se může pást s jezdcem na zádech. A může si to myslet i když budete cválat.
Každý kůň vydrží bez žraní tu hodinku,dvě, co na něm sedíte.
Pokud chcete pást nasedlaného koně, sesedněte.

Já teda jednoho nerváka, který měl vyjížďky, narozdíl od jízdárny, asi za trest, podle toho, jak se choval, a venku fakt nepostál (bez nějakého přetahování v hubě), učila žrát. Zastavím, chvilinku nic a pak jsem s povelem povolila otěže. Nikdy toho nezneužil, normálně za jízdy nežral, a když jsem potřebovala venku stát, tak tohle byl asi pro nás oba nejpříjemnější způsob. Na pamlsky ze sedla jsem si ho naučila a pak složitě odnaučovala, z toho si zlozvyk vytvořil.

sisi58 napsal(a):
Pasení ze sedla je podobné,jako pamlskování ze sedla. Jak to koně jednou naučíte, už se toho nezbavíte.Jako jezdecký elév jsem koně pod sebou odměňovala za každou blbost. Trochu z radosti, že mě nese, trochu jako úplatek, že mě neshodí.
Velká blbost. Koník se pak zastavoval při každém mém předklonění a to i ve cvalu. Velmi nebezpečné. Nechala jsem toho hodně rychle.
Totéž pasení. Necháte koně, na kterém sedíte, pást a on si pak bude myslet, že se může pást s jezdcem na zádech. A může si to myslet i když budete cválat.
Každý kůň vydrží bez žraní tu hodinku,dvě, co na něm sedíte.
Pokud chcete pást nasedlaného koně, sesedněte.

Není to pravda. Mám oba koně naučené tak, že pokud jdou na otěži, nedožadují se zeleného. Když zastavím, povolím otěž a koni dovolím, vezme si.

kallisto napsal(a):
Není to pravda. Mám oba koně naučené tak, že pokud jdou na otěži, nedožadují se zeleného. Když zastavím, povolím otěž a koni dovolím, vezme si.

Kolik lidí to umí takto oddělit?V 99 případech ze 100 se to dřív nebo později zvrtne v přetahovanou.
Nerozumím, proč by měl kůň žrát nebo proč by jezdec nemohl sesednout.

Ono to začíná už při vodění. Spousta lidí nechává koně žrát, když je vede. Pak se stává, že ani nikam nedojdou, protože kůň si pořád vynucuje stát a žrát.... nesnáším to. Mám pro koně povel "Tráva" a tehdy vědí, že žrát mohou. Jinak za to hubuju. Zkouší to často, ikdyž je vedu z výběhu, ale pokaždé narazí. Je to nejspíš proto, že s nimi pracují i děti, u kterých využití síly platí a stihnou si ukousnout. Když nekoukám. Jinak si to nedovolí, protože stačí důrazné "neee".Nechat koně pod sedlem pást taky nedělám. Nevidím pro to důvod. U nervozního koně si to ale jako "terapii" představit dokážu. Ale přesně - pouze na povel a velmi důsledně ohraničeno.

Ja a kamarádka sme měly koně. (Ona už jej prodala). Byli jsme obě na vyjížďce. Nejdřív jen ona a já na ruce druhý den sem si troufla také ze sedla.Jak sem se bála ze mi Sára uteče, udělá maglajz a já spadnu, tak víc sem se pak bála jejího koně, protože ji absolutně nerespektoval, hlavu měl u země a žral a žral, a pak mi vpodstatě zadkem vrazil do Sáry. (Zlatá kobyla, ani se nehla, nechápu proč se furt bojím). Myslím že tu hodně záleží i na daném koni. ( A na tom že na koni se ego na ohlávce nehoní).

Mně to nepřijde jako tragický problém. Hafloš, co původně žral vždy a všude, velmi brzy pochopil povel "papej". Věděl, že v tu chvíli může bez obav baštit. A pak přijde zase pasáž bez žraní, kdy už se to netoleruje - tedy jde se a nezastavuje se. Stačilo trochu důslednosti, i když to zpočátku byl boj, kdy pod jezdcem i hrabal, aby mohl žrát. Papali jsme během těch zastávek oba - on trávu a já jablíčka ze stromu. Věděl, že když bude spolupracovat, postojí, dá se domanévrovat vhodně ke stromu, abych dosáhla, i on bude odměněn kouskem ovoce. Prostě takový kompromis pro nás oba. Ochotně vlezl kamkoliv, protože tu jsme ochutnali ostružiny, jindy jahody, nebo švestičku. Zvlášť tyhle podzimní "degustační" vyjíždky měl rád. Samozřejmě jsem mu toho nedala kvantum, ale kousek, dva a bez pecky.

akscha napsal(a):
Můžu se zeptat proč, prosím? Jde jen o možné naučení zlozvyku a nebo i o něco jiného?
U temperamentnejsich koní krátké paseni občas používáme pro uvolnění cestou domů z vyjížďky. Zlozvyk nehrozí, tihle kone venku pod sedlem opravdu nezerou :) ale marně přemýšlím, jestli v tom není ještě nějaký hacek

Jasně, naučení zlozvyku, chci mít i temperamentního koně pod kontrolou , obzvlášť venku a povolení otěží neznamená si je vzít celé a pást se, pokud takový kůň má více jezdců, každý má jiné nároky je jinak důsledný a koně to jen mate.... to je každého věc, zde se nás mnoho neshodne, jak jezdí, já to prostě netoleruji ani při vodění a kobylu to ani nenapadne. Pak nevidím žádný přínos pást se s udidlem v hubě nehledě na možnost , že si koník může stoupnout do otěží. Kobyla se pase půl dne a hodinu na vyjížďce to opravdu, jak píše sisi, vydrží, přece jenom je to taky "práce" a chci soustředění koně, odměna je povolení otěží (nicméně každý to má jinak)

Dotaz napsal(a):
Mně to nepřijde jako tragický problém. Hafloš, co původně žral vždy a všude, velmi brzy pochopil povel "papej". Věděl, že v tu chvíli může bez obav baštit. A pak přijde zase pasáž bez žraní, kdy už se to netoleruje - tedy jde se a nezastavuje se. Stačilo trochu důslednosti, i když to zpočátku byl boj, kdy pod jezdcem i hrabal, aby mohl žrát. Papali jsme během těch zastávek oba - on trávu a já jablíčka ze stromu. Věděl, že když bude spolupracovat, postojí, dá se domanévrovat vhodně ke stromu, abych dosáhla, i on bude odměněn kouskem ovoce. Prostě takový kompromis pro nás oba. Ochotně vlezl kamkoliv, protože tu jsme ochutnali ostružiny, jindy jahody, nebo švestičku. Zvlášť tyhle podzimní "degustační" vyjíždky měl rád. Samozřejmě jsem mu toho nedala kvantum, ale kousek, dva a bez pecky.

U nás je taky,to heslo "papáme"

Zrání na povel mi právě nepřijde jako zlozvyk. To by pak zlozvyk mohlo být i třeba nacvalani ("co když to se mnou pak v terénu uteče"). A proto jsem se ptala, jestli to má ještě nějaký duvod.Vynucování si zradla při ježdění je jedno z nejotravnejsich chování, ale ne každý kůňk tomu má sklony. A potom nevidím důvod občas nepovolit, když to má nějaký účel. Třeba na závodech to nebývá vubec od věci.

akscha napsal(a):
Zrání na povel mi právě nepřijde jako zlozvyk. To by pak zlozvyk mohlo být i třeba nacvalani ("co když to se mnou pak v terénu uteče"). A proto jsem se ptala, jestli to má ještě nějaký duvod.Vynucování si zradla při ježdění je jedno z nejotravnejsich chování, ale ne každý kůňk tomu má sklony. A potom nevidím důvod občas nepovolit, když to má nějaký účel. Třeba na závodech to nebývá vubec od věci.

Je to jen na Vás, jak si to uděláte.Ovšem kůň, který pod sedlem nežere, je bezvadná věc. Totiž vychovaný kůň má velké plus při případném prodeji. Ono je jich teď po čertech málo.

verun napsal(a):
Jasně, naučení zlozvyku, chci mít i temperamentního koně pod kontrolou , obzvlášť venku a povolení otěží neznamená si je vzít celé a pást se, pokud takový kůň má více jezdců, každý má jiné nároky je jinak důsledný a koně to jen mate.... to je každého věc, zde se nás mnoho neshodne, jak jezdí, já to prostě netoleruji ani při vodění a kobylu to ani nenapadne. Pak nevidím žádný přínos pást se s udidlem v hubě nehledě na možnost , že si koník může stoupnout do otěží. Kobyla se pase půl dne a hodinu na vyjížďce to opravdu, jak píše sisi, vydrží, přece jenom je to taky "práce" a chci soustředění koně, odměna je povolení otěží (nicméně každý to má jinak)

V tomto prípade ale ide o pozitívnu motiváciu, aby kôň vedel, že s jazdcom je vlastne dobre, že sa nemusí stresovať. Hlavne pre kone, ktoré majú problém uvoľniť sa a sú stále v napätí a chceli by niekam bežať je to dobrá odmena.Ale áno, chce to dôsledne oddelovať a nedávať mätúce povely. A nenechať to koňa zneužívať.

Já pasu jen s dovolením tj. když dojdu kam chci dojít, kůň mi dělá radost, dobře si zajezdím, tak někdy dovolím trochu si kousnout. Nervozním a nespolupracujícím koním kteří mě nevnímají nebo jdou proti mně nedovoluji pást se vůbec – chci aby byli soustředění na mě a proto aby byli v klidu ale ne aby byli v klidu protože se pasou, anebo aby pasení brali jako „budu nepříjemný =dovolí mi se pást“