Jezdím kobylu, která na jízdárně (klidně i jen na louce, kde ale po ní člověk chce nějakou práci) nemá s přechody žádný problém, ale venku letí jako blázen a je k nezastavení. Jezdíme bez koní. V kroku jde na zahozené otěži, ale v klusu letí a zpátky do kroku se ji nechce, o cvalu ani nemluvě. Pomůže až stočení na jednu stranu nebo se s ní musím dlouho přetahovat.
Jak tedy zjemnit kobylu na přechody? Chtěla bych, aby vyjda byla příjemná pro obě strany.
Děkuji za odpovědi ☺
Snazila bych se tomu utikacimu klusu/cvalu predejit. Pokud je schopna jit v kroku na zahozene otezi, evidentne neni celou vyjizdku v nervech, jako mnoho ostatnich "utikacich" koni. Takze bych z zkusila naklusat z toho pohodoveho kroku na volne otezi, kdyz bude kobyla opravdu uvolnena, az leniva. No a a kdyz zacne zrychlovat, opet prechod do kroku. Alternativne je moznost drzet ji v pomalem klusu a kdyz uz by to neslo, nenechat zrychlit, netahat se s ni a prejit do kroku. Vybirat pro klusani prihodna mista (napr.cesta do kopce) a dokud nebude klus ok, tak necvalat.
Pokud by neslo tohle, je moznost vyuzit ruzne cviky - napr.na zaver prijezdovani na louce zkusit objet louku celou, popr. ji prejet podel od domu/k domu. Proste nasimulovat neco mezi jizdarnou a vyjizdkou do terenu.
Jasné řešení - utíká v klusu, nebudu cválat. Pokud kůň vyráží, já osobně to řeším tak, že jdu s koněm co nejvíc v kroku, v místech, kde je klid a nemá otevřený prostor naklušu, pokud začne zrychlovat, začnu já zpomalovat, pokud nezareaguje, natvrdo zastavím, klidně do zastavení, pochválím koně za to, že stojí a jdu krokem dál. Za chvíli zase naklušu, jestli se situace opakuje, opět přejdu do nižšího chodu a takto pořád dokola. Koně to přestane bavit a značně uzpůsobí své tempo. Dát ale důraz i v tom kroku na natažení, uvolnění a jemné přilnutí, bez toho neuděláte nic.