Vyhazování koně - vzdor, jen někdy

Ustájení má pastevní 24/7, přetrénovaná rozhodně není. Pokud počasí dá, tak jsme 3x-4x do týdne v lehké zátěži. Většinou je to cca 25 - 30 minut, začínáme s ohýbáním, vyklusáním a asi ten největší "záhul" je, když si trvám na cvalu kolem jízdárny cca dvě kolečka v kuse na obě nohy. Samozřejmě ne každý trénink je takto zaměřen, někdy jdeme do kruhovky do volnosti, tam to proložím hrou, nějakým oddechem mezi pasážemi a tam jsme také kolem 30 minut. Jinak včera byl exces, napraveno. Cílový kopec vycválala bez vzdoru, bez náznaku vyhazování.
Jádro nemá. Kopyta ploššího rázu, podkovy nemá, má boty a jezdíme po měkkém. Je křivá na levou stranu a pravá noha ve cvalu ji dělá velký problém. Gymnastická práce postupná - zlepšení cca po půl roce.

Zkuste natočit video. Něco bude špatně. Kobyla si nevede deníček, aby si plánovala kdy bude dělat bordel.

Mate vypozorovane rije? Kobyla si sice denicek nevede, ale mam za 4 roky naprosto presne zmapovano, kdy bude kobyla jak milius a kdy na presdrzku. A presne se to opakuje v cyklech, synchronne s cyklem kobyly. Cimz nerikam, at to hodite na riji a nehledate dal, ale je to jedna z mnoha moznosti... (ja si na rozdil od kobyly ten denicek vedu, vcetne tech riji, zmen ve stade atd., takze cyklicnost vidim:-).

Říje vypozorované nemám. Ani na chování během vyjížďky nebo tak nejde nic znát. Kdyby jo, tak nejdu do vyššího ruchu. Zas takový kaskadér nejsem. Zítra zkusím kolem jízdárny. Zas jak získá rovnováhu, když to nebudeme zkoušet a opakovat?

Lama92 napsal(a):
Ustájení má pastevní 24/7, přetrénovaná rozhodně není. Pokud počasí dá, tak jsme 3x-4x do týdne v lehké zátěži. Většinou je to cca 25 - 30 minut, začínáme s ohýbáním, vyklusáním a asi ten největší "záhul" je, když si trvám na cvalu kolem jízdárny cca dvě kolečka v kuse na obě nohy. Samozřejmě ne každý trénink je takto zaměřen, někdy jdeme do kruhovky do volnosti, tam to proložím hrou, nějakým oddechem mezi pasážemi a tam jsme také kolem 30 minut. Jinak včera byl exces, napraveno. Cílový kopec vycválala bez vzdoru, bez náznaku vyhazování.
Jádro nemá. Kopyta ploššího rázu, podkovy nemá, má boty a jezdíme po měkkém. Je křivá na levou stranu a pravá noha ve cvalu ji dělá velký problém. Gymnastická práce postupná - zlepšení cca po půl roce.

Fyzioterapiu ste skúšali?

Ano, fyzio byl a to 2x. V pohodě.

Ještě bych zkusila, když to dělá ten den pod sedlem, vzít ji na lonž či na volno a kouknout, zda to bude dělat i bez toho jezdce (se sedlem, bez sedla, s jezdcem na lonži...). A jinak - tohle bude chtít zřejmě zkušenou osobu na místě. Tahle osoba by měla vypozorovat známky stresu ještě před nacváláním, a říct vám, co sledovat.

Co děláte, když začne vyvádět? Snažíte se to výcvikově ten den upravit tak, aby poslední cválání bylo ok? A nebo berete hned zpátky a ten den prostě necváláte? Dělá to i na jízdárně nebo jen venku? Dělá totéž z kopce i do kopce? Dělá to jen na určitých místech - otevřená louka vs. ohraničená cesta, pouze určité louky? Může na onom místě něco nepříjemného cítit (divoká prasata...) nebo slyšet.

Možná OT - mám huculu, tudíž podobného koně, a přesně vím, že kdybych jí 3x-4x týdně vzala na jízdárnu a "dělala trénink" občas vzala do kruhovky a "proložila to nějakou hrou" tak bude opravdu velmi kyselá a znechucená. A možná mi to dá najevo i tím kozlováním ve cvalu. Chodíme taky 3x i 4x týdně, ale na pohodu ven, do přírody, do terénů - tam je doma, tam jí to baví.
Tak co zkusit snížit nároky na trénink a prostě si to užívat? A klidně i méně často, ale o to více pohodově?

kallisto napsal(a):
Zkuste natočit video. Něco bude špatně. Kobyla si nevede deníček, aby si plánovala kdy bude dělat bordel.

Souhlas. Chtělo by to video. Jinak se budeme pohybovat jen v teoretické rovině.

bassrock napsal(a):
Možná OT - mám huculu, tudíž podobného koně, a přesně vím, že kdybych jí 3x-4x týdně vzala na jízdárnu a "dělala trénink" občas vzala do kruhovky a "proložila to nějakou hrou" tak bude opravdu velmi kyselá a znechucená. A možná mi to dá najevo i tím kozlováním ve cvalu. Chodíme taky 3x i 4x týdně, ale na pohodu ven, do přírody, do terénů - tam je doma, tam jí to baví.
Tak co zkusit snížit nároky na trénink a prostě si to užívat? A klidně i méně často, ale o to více pohodově?

Jj, někteří koně prostě v takovém režimu, jak ten zadavatelčin, prostě nefungují. Ale pokud majitel/ka vypozoruje, co je baví, koník šlape jako hodinky.
Zajisté jsou haflingové, co dělají práci na jízdárně bez problémů, ale ty, které jsem znala, to nebavilo. Terén naopak.
Jízdárenská práce se dá dělat i v terénu.

Jízdárnu má 1x do týdne, do doby než si jezdkyně zlomila nohu, tak pod zkušenou jezdkyní. Bylo úplně jedno, jestli nacválává vedle jízdárny, nebo na louce, na rovině, nebo pomocí rohů na jízdárně. Vypozorované je, že kobyla prostě nechce. Prostě dneska ne a nenuť mě, nebo tě sejmu. Bylo to úplně jedno kde, pod kým atd. Ve volnosti, když cválá, tak si taky vyhazuje, ale to hlavu nedává mezi nohy, nepoužívá tolik síly, jen si tak hodí dvakrát prdelí a jede dál (tomu říkám srovnat nohy). Jinak já jsem spíše zaměřená na pohodové vyjížďky, protože vím, že kobyla nemá ráda jízdárnu, proto práci prokládám. Také nejezdíme na klasické jízdárně, ale jedná se o plácky na loukách, které také střídáme, aby to neměla zošklivený. Na vyjížďce, taktéž trochu popracujeme.

Na vyjížďce, taktéž trochu popracujeme.

Já pořád ve svých již nemálo letech nechápu, proč se musí "pracovat" ...
Asi jsem divná, přece se nemusí na každé vyjížďce cválat, pracovat, přiježďovat, ohýbat ... jsem prostě divná i v tom, že by mě nikdy nenapadlo dát do spojení moje kobyla a období vzdoru
Když mi začne kůň dělat něco jinak, vždy se jako první ptám Co je ti? Nebolí tě něco? Jak ti mám pomoct být zase v pohodě? Slovo "vzdor" by mě fakt nenapadlo...

No nic, každý svého i svého koně štěstí strůjce. Hodně štěstí!

Jsem to přečetla ještě jednou ...

Prostě dneska ne a nenuť mě, nebo tě sejmu.

Tak proč to nerespektovat a nenechat jí ten den být, třeba když jí takto vyjdete vstříc, "období vzdoru" zázračně zmizí ...

bassrock napsal(a):
Jsem to přečetla ještě jednou ...

Prostě dneska ne a nenuť mě, nebo tě sejmu.

Tak proč to nerespektovat a nenechat jí ten den být, třeba když jí takto vyjdete vstříc, "období vzdoru" zázračně zmizí ...

přesně tak. V téhle sestavě (dělá to jen jednou za x týdnů) bych skutečně v tu chvíli zahodila otěže a nechala koně pást na louce.

A proto jsem se i ptala, jak zadavatelka řeší aktuálně situaci, zda se snaží koně přimět ke kladnému výsledku (naučené bezmoci...?) a nebo ten den prostě obětuje a zanechá snah o "nápravu".

Podle popisu to na mě dělá prostě dojem "dneska ne, miláčku, dneska mě bolí hlava". A je-li "miláček" soudný, tak hodí tím směrem čokoládu a zamkne se v garáži :-)

Sestilety kun u nas ve staji delal neco podobneho (nepravidelne vyhazovani a uskakovani) od obsednuti do letosniho roku. Postupne se frekvence snizovala a letos uz je z nej pomerne spolehlivy, az charakterni, konik. Jeho mladsi sourozenec nebyl prvni rok vubec jednoduchy, ale dostal asi pul roku pauzu a ted v peti chodi uplne jinak a mnohem lepe. Myslime si, ze kdybychom se snazili zlomit to pravidelnou praci jako u toho prvniho, asi by vse trvalo dele.

Je mozne, ze si kun vse jeste potřebuje srovnat v hlave a dospet. Popisovana prace neni nijak narocna, ale pro nektere citlivejsi jedince to preci jen muze byt velky tlak. Zvlast pokud se s ni takto delalo od obsednuti a nemela zadnou pauzu

Viz vše výše.

Tohle jsem nedávno vykoukala v jednom videu Equitopia (na youtube), zdá se to jasné jak facka, ale asi bychom si to měli všichni vylepit v sedlovně: Kůň v normálním fungujícím stavu ochotně plní požadavky jezdce, protože to pro něj má být nejjednodušší a nejpřímočařejší řešení dané situace. Pokud vzdoruje, pere se s jezdcem, zkrátka neposlouchá, tak prostě musí být někde chyba, protože kůň se s vámi taky nechce sám od sebe jen tak prát, namáhat se vyhazováním, nechat si cukat v hubě, drcat si do hřbetu, svírat se nohama; nechce být nespravedlivě trestán.

A ta chyba je vždy v jezdci: neumíte mu vysvětlit co chcete, nechtěně trestáte správnou a odměňujete špatnou reakci, přetěžujete ho, přeskočili jste nějaký stupeň výcviku (unese se na kruhu ve cvalu, má dostatečně posílený hřbet na práci pod jezdcem?), nedopřejete mu dostatek psychického odpočinku, nerespektujete, že má zrovna říji a silnější reakce, že má třeba vracející se zranění (mezikosťák si může např. pořád dokola lehce hojit a poškozovat), jeden z tisíce dalších zdravotních problémů ...

Každopádně dávejte pozor, ať si nevychováte shazovače, mladý kůň se od méně zkušeného člověka učí velmi rychle i to, co nemá, a v momentě, kdy pravidelně vyhazuje pod sedlem, je už skoro pozdě ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Viz vše výše.

Tohle jsem nedávno vykoukala v jednom videu Equitopia (na youtube), zdá se to jasné jak facka, ale asi bychom si to měli všichni vylepit v sedlovně: Kůň v normálním fungujícím stavu ochotně plní požadavky jezdce, protože to pro něj má být nejjednodušší a nejpřímočařejší řešení dané situace. Pokud vzdoruje, pere se s jezdcem, zkrátka neposlouchá, tak prostě musí být někde chyba, protože kůň se s vámi taky nechce sám od sebe jen tak prát, namáhat se vyhazováním, nechat si cukat v hubě, drcat si do hřbetu, svírat se nohama; nechce být nespravedlivě trestán.

A ta chyba je vždy v jezdci: neumíte mu vysvětlit co chcete, nechtěně trestáte správnou a odměňujete špatnou reakci, přetěžujete ho, přeskočili jste nějaký stupeň výcviku (unese se na kruhu ve cvalu, má dostatečně posílený hřbet na práci pod jezdcem?), nedopřejete mu dostatek psychického odpočinku, nerespektujete, že má zrovna říji a silnější reakce, že má třeba vracející se zranění (mezikosťák si může např. pořád dokola lehce hojit a poškozovat), jeden z tisíce dalších zdravotních problémů ...

Každopádně dávejte pozor, ať si nevychováte shazovače, mladý kůň se od méně zkušeného člověka učí velmi rychle i to, co nemá, a v momentě, kdy pravidelně vyhazuje pod sedlem, je už skoro pozdě ...

Jak prosté, milý Watsone...kéž by pomohlo vytapetovat tím sedlovny...

Dobrý večer,

Mohu Vam pomoci s treninkem a odhalenim priciny, proc Vas hafling toto dela.
Pokud budete chtit realnou pomoc a mit spokojeneho kone, nevahejte se na mne obratit.
S pozdravem SM

Oni mladý nevyvážený koně do cvalu někdy "hupsnou" a jezdec který ještě na mlaďasovi nenacválával to může považovat za neposlušnost a místo odlehčení hřbetu a následování odkývnutí hlavy otěží (nepřekážení) koni zarvou v hubě a sednou pevněji do zad. A jak ztěžknou a drcnou, tak kůň dá do dalšího nacválání víc síly a víc "hupsne" proti tlaku a začne začarovaný kruh.
Vyhazování natvrdo je dost blbej zlozvyk. Řešit až vyhazování je pozdě. Některý jezdci se při vyhazování udrží a ty to řešit nemusí . Ale pro ty který to neusedí je potřeba řešit základní poslušnost. Nenacválám s kobylou, která neposlouhá v kroku nebo v klusu. Testuji si poslušnost, jestli se mi ohne v krku, jesti půjde dopředu plecí, dovniř záď. Jestli s ní udělám slalom mezi stromama a ona bude ochotně zatáčet a přistavovat se do směru pohybu. Když to někde drhne, tak ani nepřemýšlím o nacválání. Než nacválám, zkusím si prodloužení v klusu a shromáždění. V okamžiku kdy dám povel ke shromáždění klusu a nejde to zlehka nebo dokonce dojde k bitce, tak zase nenacválám.
Já jsem se s vyhazováním natvrdo setkala 2x - jednou kobyla, asi blbá povaha v kombinaci s nepovedeným obsednutím, dnes je v chovu a rodí podobně vycukaný hříbata jako ona (nenašel se žádný sebevrah který by na ní chtěl jezdit a prodat se jí nepovedlo) a podruhé valach, kde byla příčina v dečce, která se bohužel varhánkovala pod sedlem a varhánky dřely tlačily a valach vyhazoval, ale jen občas, když se udělal varhánek. Tak pořádně prohlédnout dečku a jak vypadá hřbet po ježdění, hledat bílé chlupy, vypadané chlupy, nadměrně zmuchlaná místa. A také si nechat sedlo prohlédnout sedlářem.

Vracím do hry téma "vyhazování".
Vypozorovala jsem, že poslední dobou mi 8 letá kobylka při nacválání vyhodí. Dělá to i jiné jezdkyni. Jezdime na vyjížďky do terénu, cváláme na lesních cestách nebo loukách. Sedlo, režim, strava beze změny. Připadá mi, že se to děje teď v zimě... V létě se to stalo jen velmi příležitostně, skoro nikdy, a dnes na vyjížďce 2x ze 3 cvalů... Co je zima, ježdění omezuji, chodíme na procházky, na krokovky - to je v pohodě. Možná má nevybitou energii?? Spraví se to do léta? Může to být zimním prostředím? Díky za tipy.. 😊

Může to být zimním prostředím, může si taky "rovnat nohy", jak řečeno výše.
Vyhození bezprostředně po nacválání a poté rovné cválání neberu jako problémovou situaci. Někteří koně to v některých situacích dělají, zpravidla při prvním nacválání nebo při prvním skoku. Koně mohou mít ze sněhu a chladnějšího počasí "radost" a nebo naopak mohou mít méně zahřáté svaly, nicméně u dostiháků to byla jasná "radost" :-D To se klusalo už ze vrat stáje, aby se to usadilo, než jsme přišli na cvalovou louku, protože to bychom brzdili v zahraničí :-)

Buďte klidná, zpravidla s nástupem hmyzu a vyšších teplot koně "schlípnou". Pokud by to pokračovalo se stejnou intenzitou pořád, a nevrátilo se na běžný stav, na který jste zvyklí, tak pátrejte, co je jinak. Teď bych tomu já osobně nepřikládala význam.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Může to být zimním prostředím, může si taky "rovnat nohy", jak řečeno výše.
Vyhození bezprostředně po nacválání a poté rovné cválání neberu jako problémovou situaci. Někteří koně to v některých situacích dělají, zpravidla při prvním nacválání nebo při prvním skoku. Koně mohou mít ze sněhu a chladnějšího počasí "radost" a nebo naopak mohou mít méně zahřáté svaly, nicméně u dostiháků to byla jasná "radost" :-D To se klusalo už ze vrat stáje, aby se to usadilo, než jsme přišli na cvalovou louku, protože to bychom brzdili v zahraničí :-)

Buďte klidná, zpravidla s nástupem hmyzu a vyšších teplot koně "schlípnou". Pokud by to pokračovalo se stejnou intenzitou pořád, a nevrátilo se na běžný stav, na který jste zvyklí, tak pátrejte, co je jinak. Teď bych tomu já osobně nepřikládala význam.

Jak píšete o brždění v zahraničí. Opravdu jsou dostiháci tak nezastavitelní? Všichni? I plnokrevníci, co nezávodili?
Ta potřeba běžet je v nich pěstovaná, ale jsou plňasi opravdu tak šílení? Znala jsem jich jen pár a ti, co nezávodili sice rádi běželi, ale ne o zlomkrk.
Jak je to, podle Vás.

sisi58 napsal(a):
Jak píšete o brždění v zahraničí. Opravdu jsou dostiháci tak nezastavitelní? Všichni? I plnokrevníci, co nezávodili?
Ta potřeba běžet je v nich pěstovaná, ale jsou plňasi opravdu tak šílení? Znala jsem jich jen pár a ti, co nezávodili sice rádi běželi, ale ne o zlomkrk.
Jak je to, podle Vás.

Jsem si vzpomněla na takovou slovní hříčku - "S dobrým jezdcem žádný kůň nikdy neuteče. Ale může se stát, že dobrý jezdec nemůže koně zastavit." Kamarádku jednou zachránila lesní závora, když se čerstvě koupený plnokrevník chtěl trochu proběhnout. Jiné kamarádce trvalo rok, než se z dostiháka stal kůň pro děti.

No, kôň je zviera rutiny, takže ho niekto naučí, že tuto v tomto mieste sa začína cválať, tak si postupom času vypestuje zlozvyk. Kone vždy vedeli, kedy sa ide pracovať iba tak a keby na rýchle práce, poznali skrátenie oťaže(to je to imho to, čo obí problém “bežnej populácii”, že tomu koňovi hrabnú do huby a nechápu, prečo to nepomáha) a presne vedeli, kedy je koniec. V teréne bývali kone -až na nejakých extra plašanov jazdené na voľnej oťaži, lebo tam sa relaxovalo, nebol dôvod robiť hlúposti.

Úplne rovnako sa dá vyblázniť akékoľvek iné zviera a mám pocit, že tí nedostihoví boli ešte horší, pretože nevedeli chodiť v rýchlom tempe a človek sa na nich necítil bezpečne a nedali sa “vypnúť”. Samozrjme, príbehov o tom, ako niekto rotoval na dráhe, lebo sa nedalo zabrzdiť, je tiež milión, ale boli to skôr výnimky, než pravidlá.

A plnokrvník(akýkoľvek) je zviera citlivé a pamätá si.

sisi58 napsal(a):
Jak píšete o brždění v zahraničí. Opravdu jsou dostiháci tak nezastavitelní? Všichni? I plnokrevníci, co nezávodili?
Ta potřeba běžet je v nich pěstovaná, ale jsou plňasi opravdu tak šílení? Znala jsem jich jen pár a ti, co nezávodili sice rádi běželi, ale ne o zlomkrk.
Jak je to, podle Vás.

Plnokrevníci to (většinou) mají jinak. A jsou to zvířata vysoce lnoucí k rutině. Pokud se někde často chodí krokem, jdou krokem, a spí. Pokud se někde naklusává a nacválává, tak to tam budou nabízet vždycky. Nadto citliví. Pokud se jezdec necítí, kůň se začne necítit taky.

Zrovna teď v zimě jsem se byla projet se skupinou, kde mají plnokrevníka, který v životě neběhal. A oni ho dávají pod turisty. Je to hodný kůň, ale prostě plnokrevník. Také tam mají plnokrevného araba. Taky hodný kůň pod turisty, ale prostě plnokrevník. Na začátku louky, kde se nacválává, tihle koně začali caplovat, začátečníci se nahrbili, stočili je do boku, koně vyvrácený krk, a docaplovali do půlky louky. Tam se srovnali, protože pochopili, že se cválat nebude, a jezdci se uklidnili. Můj dříve běhající dostihák na začátku louky (směr k domovu) taky nacaploval a měl kecy, že se někam poběží, ale už ve čtvrtině louky šel konsolidovaný, protože už máme nějaké svoje fígle. Jít sami, tak ho to ani nenapadne, ale jak jsou kolem koně, přemýšlí zase trochu jinak :-)

Oni ti plnokrevníci v tréninku nejsou nezastavitelní. Z mé strany to byla spíš nadsázka. Když někdo spadnul (vzácně), nebyl problém plnokrevníka zastavit v rychlé práci klidně uprostřed louky. Jen ho přesvědčit, že to myslíte vážně. A nikoli teda samotným taháním za otěž, ale spíš mentálním nastavením. Jakákoli nejistota tyhle koně posílá do pohybu, protože stres prostě vyběhávají. Proto s nimi mají neznalí lidé tolik problémů. Hucula/quartera nejistota nerozhodí, protože on má svou hlavu a vyřeší si to i sám. Plnokrevník je zvíře následující, k člověku (jinému vůdci) vysoce lnoucí, a mnoho a mnoho generací šlechtěné k tomu, aby nechávalo rozhodovat člověka (někoho jiného) - a běhalo. Úplně stejně nám tu reaguje mimochodem jeden PRE. Ten teda nejde přímo do cvalu z místa, ale jakoukoli nesrovnalost řeší pohybem - capluje.

No a pak jsem znala taky blembáka plnokrevníka, kterého naklusal jen skutečně přesvědčivý jezdec, a v terénu byl tenhle plnokrevník naprosto spolehlivý lesokůň, který měl rád svůj klid. A nenechal se rozhodit ničím. Vypadal spíš jako MT, hodně silné holeně, krk, že by ho hned cpal do chomoutu. Odběhal v mládí asi dvě sezony, ale kvůli velké hmotnosti a rychlému růstu ho pronásledovaly potíže s pohybovým aparátem, takže ho vyřadili, a od té doby vodil hříbata a dělal provozáka. Fakt je, že když už se rozhoupal a ohřál, tak zastavit ho (trochu tančík) bylo taky pro trpělivé :-) Ale to už muselo být.

Plnokrevníci teda nejsou šílení, mají vysoce vyvinutý smysl pro následování. Pokud zrovna nemají důvěru v člověka, který na nich sedí, poběží raději za koňmi. Pokud jsou sami, a člověk nevzbuzuje důvěru, jakoukoli nestandardní situaci vyřeší pohybem. Samozřejmě neběží nikdy o zlomkrk. Jen běží takovým tím pracovním tempem, a často moooc nehledí na to, do čeho. Ve chvíli, kdy přepnou z "vnímám, nechám se vést" na "musíme utíkat, něco je špatně", tak trochu ztratí pud sebezáchovy. Neběží extrémně rychle (no, pro někoho jo), ale trochu nepozorně.

Ti plnokrevníci v tréninku, o kterých jsem mluvila s tím zahraničím, by spíš při nástupu na louku začali poskakovat, než že by přímo zdrhali. Pokud by se náhodou utrhli a zdrhli s námi (stát se může, naštěstí za nějakých 5-7 let ježdění v tréninku se nám nestalo), tak by běželi tu trasu, kterou mají naučenou, měli bychom dost času si to posbírat, takže žádný strach.

No a jak jsou zastavitelní, to záleží na tom, jak jsou přiježdění, žejo (i dostihák může být přiježděný - tj. umět dobře reagovat na domluvené signály). My jsme na dostiháky v tréninku pískali, a většinou to, a přenesení váhy dozadu, stačilo na to, aby si přešli do kroku. Bylo to v místech, kde byli zvyklí zpomalovat. Při zpomalování jsme spíš naopak otěž povolovali a v kroku ji pak měli uplně zahozenou - to byl jasný signál, že práce skončila, a táhli po té louce z prudkého kopce jako lemry směrem k domovu. Pokud byl nějaký problém, a tyhle pomůcky nestačily, tak se dával "aret" - potahání za jednu otěž (určitě pro koně velice nepříjemné). Pokud by byl průšvih (nikdy za ta léta se nestalo), stáčel se kůň na zmenšující se kruh. Potíž tkví v tom, že při práci jsou zvyklí na silnější kontakt otěží, pěstuje se v nich "opírání do udidla", není mi tak uplně jasné, z jakého důvodu. Takže když potom člověk neznalý (slyšela jste někdy stížnosti na zdrhací povahu dostiháků od lidí, kteří je denně jezdí?) má pocit, že bude takového koně brzdit primárně za hubu, je to průšvih.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsem si vzpomněla na takovou slovní hříčku - "S dobrým jezdcem žádný kůň nikdy neuteče. Ale může se stát, že dobrý jezdec nemůže koně zastavit." Kamarádku jednou zachránila lesní závora, když se čerstvě koupený plnokrevník chtěl trochu proběhnout. Jiné kamarádce trvalo rok, než se z dostiháka stal kůň pro děti.

Mno, jsou plnokrevníci, kteří by ji skočili. Tu lesní závoru. Třeba náš - steepler.

Ještě k tomu, zda plnokrevníci běhají extrémně rychle - člověk si musí uvědomit, že dostihoví plnokrevníci nejsou zvyklí na pobídky nohama. Ale zato velice dobře vnímají přenesení váhy. A pokud člověk na takovém koni podlehne instinktům, nahrbí se (schoulí se), předkloní se (pro koně = zvedne se ze sedla), nedejbože vytáhne ještě paty, a koně, který moc nezná pobídky, rejpne do žeber... Tak to toho koně prostě pobídne do rychlejšího tempa. Kůň dělá jen to, co ho naučili, a neznalý člověk panikaří. Kůň to vyhodnotí, jako že člověk nemá situaci pod kontrolou, ale protože nic jiného neumí, běží.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Plnokrevníci to (většinou) mají jinak. A jsou to zvířata vysoce lnoucí k rutině. Pokud se někde často chodí krokem, jdou krokem, a spí. Pokud se někde naklusává a nacválává, tak to tam budou nabízet vždycky. Nadto citliví. Pokud se jezdec necítí, kůň se začne necítit taky.

Zrovna teď v zimě jsem se byla projet se skupinou, kde mají plnokrevníka, který v životě neběhal. A oni ho dávají pod turisty. Je to hodný kůň, ale prostě plnokrevník. Také tam mají plnokrevného araba. Taky hodný kůň pod turisty, ale prostě plnokrevník. Na začátku louky, kde se nacválává, tihle koně začali caplovat, začátečníci se nahrbili, stočili je do boku, koně vyvrácený krk, a docaplovali do půlky louky. Tam se srovnali, protože pochopili, že se cválat nebude, a jezdci se uklidnili. Můj dříve běhající dostihák na začátku louky (směr k domovu) taky nacaploval a měl kecy, že se někam poběží, ale už ve čtvrtině louky šel konsolidovaný, protože už máme nějaké svoje fígle. Jít sami, tak ho to ani nenapadne, ale jak jsou kolem koně, přemýšlí zase trochu jinak :-)

Oni ti plnokrevníci v tréninku nejsou nezastavitelní. Z mé strany to byla spíš nadsázka. Když někdo spadnul (vzácně), nebyl problém plnokrevníka zastavit v rychlé práci klidně uprostřed louky. Jen ho přesvědčit, že to myslíte vážně. A nikoli teda samotným taháním za otěž, ale spíš mentálním nastavením. Jakákoli nejistota tyhle koně posílá do pohybu, protože stres prostě vyběhávají. Proto s nimi mají neznalí lidé tolik problémů. Hucula/quartera nejistota nerozhodí, protože on má svou hlavu a vyřeší si to i sám. Plnokrevník je zvíře následující, k člověku (jinému vůdci) vysoce lnoucí, a mnoho a mnoho generací šlechtěné k tomu, aby nechávalo rozhodovat člověka (někoho jiného) - a běhalo. Úplně stejně nám tu reaguje mimochodem jeden PRE. Ten teda nejde přímo do cvalu z místa, ale jakoukoli nesrovnalost řeší pohybem - capluje.

No a pak jsem znala taky blembáka plnokrevníka, kterého naklusal jen skutečně přesvědčivý jezdec, a v terénu byl tenhle plnokrevník naprosto spolehlivý lesokůň, který měl rád svůj klid. A nenechal se rozhodit ničím. Vypadal spíš jako MT, hodně silné holeně, krk, že by ho hned cpal do chomoutu. Odběhal v mládí asi dvě sezony, ale kvůli velké hmotnosti a rychlému růstu ho pronásledovaly potíže s pohybovým aparátem, takže ho vyřadili, a od té doby vodil hříbata a dělal provozáka. Fakt je, že když už se rozhoupal a ohřál, tak zastavit ho (trochu tančík) bylo taky pro trpělivé :-) Ale to už muselo být.

Plnokrevníci teda nejsou šílení, mají vysoce vyvinutý smysl pro následování. Pokud zrovna nemají důvěru v člověka, který na nich sedí, poběží raději za koňmi. Pokud jsou sami, a člověk nevzbuzuje důvěru, jakoukoli nestandardní situaci vyřeší pohybem. Samozřejmě neběží nikdy o zlomkrk. Jen běží takovým tím pracovním tempem, a často moooc nehledí na to, do čeho. Ve chvíli, kdy přepnou z "vnímám, nechám se vést" na "musíme utíkat, něco je špatně", tak trochu ztratí pud sebezáchovy. Neběží extrémně rychle (no, pro někoho jo), ale trochu nepozorně.

Ti plnokrevníci v tréninku, o kterých jsem mluvila s tím zahraničím, by spíš při nástupu na louku začali poskakovat, než že by přímo zdrhali. Pokud by se náhodou utrhli a zdrhli s námi (stát se může, naštěstí za nějakých 5-7 let ježdění v tréninku se nám nestalo), tak by běželi tu trasu, kterou mají naučenou, měli bychom dost času si to posbírat, takže žádný strach.

No a jak jsou zastavitelní, to záleží na tom, jak jsou přiježdění, žejo (i dostihák může být přiježděný - tj. umět dobře reagovat na domluvené signály). My jsme na dostiháky v tréninku pískali, a většinou to, a přenesení váhy dozadu, stačilo na to, aby si přešli do kroku. Bylo to v místech, kde byli zvyklí zpomalovat. Při zpomalování jsme spíš naopak otěž povolovali a v kroku ji pak měli uplně zahozenou - to byl jasný signál, že práce skončila, a táhli po té louce z prudkého kopce jako lemry směrem k domovu. Pokud byl nějaký problém, a tyhle pomůcky nestačily, tak se dával "aret" - potahání za jednu otěž (určitě pro koně velice nepříjemné). Pokud by byl průšvih (nikdy za ta léta se nestalo), stáčel se kůň na zmenšující se kruh. Potíž tkví v tom, že při práci jsou zvyklí na silnější kontakt otěží, pěstuje se v nich "opírání do udidla", není mi tak uplně jasné, z jakého důvodu. Takže když potom člověk neznalý (slyšela jste někdy stížnosti na zdrhací povahu dostiháků od lidí, kteří je denně jezdí?) má pocit, že bude takového koně brzdit primárně za hubu, je to průšvih.

Děkuji za informace.

Moc ráda se podělím, když je o co :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě k tomu, zda plnokrevníci běhají extrémně rychle - člověk si musí uvědomit, že dostihoví plnokrevníci nejsou zvyklí na pobídky nohama. Ale zato velice dobře vnímají přenesení váhy. A pokud člověk na takovém koni podlehne instinktům, nahrbí se (schoulí se), předkloní se (pro koně = zvedne se ze sedla), nedejbože vytáhne ještě paty, a koně, který moc nezná pobídky, rejpne do žeber... Tak to toho koně prostě pobídne do rychlejšího tempa. Kůň dělá jen to, co ho naučili, a neznalý člověk panikaří. Kůň to vyhodnotí, jako že člověk nemá situaci pod kontrolou, ale protože nic jiného neumí, běží.

Jo. Ale tohle se děje i na běžných koních. Jenže ti chouliči neznají povel "zasedni ho", že?
Navíc většina jezdců jsou ženy, které mají snad od přírody dané, choulit se. U chlapů to nehrozí. Ti se v krizi většinou vyprsí, čím sednou do koně a ten, chránic si záda, přestane blbnout.
Alespoň tak jsem to vypozorovala při vyjížďkách s tůristy.

sisi58 napsal(a):
Jo. Ale tohle se děje i na běžných koních. Jenže ti chouliči neznají povel "zasedni ho", že?
Navíc většina jezdců jsou ženy, které mají snad od přírody dané, choulit se. U chlapů to nehrozí. Ti se v krizi většinou vyprsí, čím sednou do koně a ten, chránic si záda, přestane blbnout.
Alespoň tak jsem to vypozorovala při vyjížďkách s tůristy.

Tak ale běžní koně nemají (pokud nejsou opět někým naučení) takovou tendenci řešit úprkem. Začnou třeba vyvracet krk, kroutit se, caplovat, nebo i vyhodí. Chouliči jsou většinou lidé nevyježdění, nerutinovaní, kteří prostě holt podlehnou naprosto přirozené reakci člověka si v nebezpečí chránit břicho - poloha dítěte v děloze.

Vždycky se zdůrazňuje, že aby bylo z koně dobré jezdecké zvíře, musí překonat svoje instinkty. Ale moc už se nezdůrazňuje, že ten první, kdo by měl překonávat svoje instinkty, aby kůň měl prostor pro to, stát se dobrým jezdeckým zvířetem, je jeho jezdec :-)

Chlapi se taky choulí To je vždycky "kde to má volant a brzdy!" a už šplhá po otěži, a už tahá patičky nahoru Myslím si, že na chlapech to není jen tolik vidět. Mají vzpřímenější pánev, a tak i když přenesou váhu dopředu, pořád "vypadají" - a také se nemohou (nechtějí) jaksi předkládnět kvůli jedné malé anatomické rozdílnosti Ale já jsem moc chlapů začátečníků na koních neviděla. Bohužel jsem viděla jen málo chlapů na koních, kteří by seděli dobře. V mém okolí jsou spíš lidé, kteří se po tom koni válejí ve westernu. Zrovna včera jsem koukala na jedny sranda závody na fotkách, a kochala jsem se jedním místním pánem, který fakt umí, a má koně westernově přiježděné (tj. nemá na nich jen nasedlané westernové sedlo), a sedí tam jak absolvent Vídeňské španělské školy. Fakt je, už jsem to četla na více místech, že když už se naučí dobře jezdit pán a paní, pán bude z anatomického hlediska prostě vždycky lepší. Nefér výhoda, co.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mno, jsou plnokrevníci, kteří by ji skočili. Tu lesní závoru. Třeba náš - steepler.

Mně tenkrát překvapilo, že ji neskočil. Protože později v tréninku (u nás) skákal dobře a rád.

....Malý anatomický rozdíl...