Dobrý den, nedávno jsem četla článek na téma kousání a vzpínání u hřebců, článek mě velice zaujal, a tak jsem se rozhodla napsat sem.
Máte nějaké zkušenosti se vzpíráním a kousáním u vašeho koně? Proč to dělal? Jak jste ho to odnaučili? Jaké s tím máte zkušenosti? Můžete mi na toto téma doporučit nějakou literaturu či videa ?
Mockrát děkuji!
Dotaz
napsal(a):
A je to teda i váš problém? Protože doporučovat někomu naslepo nějakou teorii bez znalosti konkrétní situace, mi nepřijde zrovna jako dobrý nápad. Dotyčný vyzkouší a taky může špatně skončit.
Ptám se na situace a zkušenosti ostatních lidí, já se touto tématikou hodně zabývám a ráda bych věděla, jak to řešili ostatní . Jde mi o to, aby sme se tu společně podělili o své zkušenosti a příběhy.
Adka1
napsal(a):
Ptám se na situace a zkušenosti ostatních lidí, já se touto tématikou hodně zabývám a ráda bych věděla, jak to řešili ostatní . Jde mi o to, aby sme se tu společně podělili o své zkušenosti a příběhy.
Včasná kastrace - mezi 1. a 2. rokem.
U hřebečků ( a hříbat obecně) je takové to štípání a kousání výzva ke hře. Na začátku se učí, zkouší co mohou. No a pak v dospělosti to používají. Jde o to, že koně mezi sebou mají jinou míru - jen takové ohnání se zuby, praštění někoho zuby, je pro koně normálka, ale člověku ta kůže praskne rychleji a ty zhmožděniny. Proto se velmi dbá na výchovu pod matkou - na to, že co si dovolí vrstevníkům ve výběhu, nesmí na lidi zkoušet. K tomu hodně možností realizovat si hry ve stádě - nejlepší prevence proti kousání.
Jinak pamatuji pár kousavých koní (a mám jizvy). Bylo to vždy ze špatného zacházení ze strany lidí - rozmazlené hříbě se tedy přeučí snáz a rychleji, než zrazený tažák co dostával bití místo krmení. Jinak totiž on tažný hřebec když opravdu zakousne chlapa za rameno a zvedne ho do vzduchu, zatřepe s ním a praští o zem, když stihne skočit na něj i předníma, tak je po chlapovi... (trapná smrt, ale opilým kočím se stávalo)
Adka1
napsal(a):
Ptám se na situace a zkušenosti ostatních lidí, já se touto tématikou hodně zabývám a ráda bych věděla, jak to řešili ostatní . Jde mi o to, aby sme se tu společně podělili o své zkušenosti a příběhy.
Můj byl v tomto hodně sprostý jako hřebec, a neřekla bych že pomohla vyloženě kastrace, ale spíš pak to zařazení do smíšeného stáda, kde byli i starší koně. Dokud byl ve stádě s vrstevníky, tak to furt zkoušel i rok po kastraci.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Pipilota: Jinak totiž on tažný hřebec když opravdu zakousne chlapa za rameno a zvedne ho do vzduchu, zatřepe s ním a praští o zem.....
Viděla jsem na vlastní oči, ale byl to valach hucula a udělal to mému bratrovi- šel mi pro koně do výběhu, když jsem dělala ošku (dva huculové Petr a Pavel) zakousl, zvednul, zatřepal, zahodil a chtěl ho dorazit zadníma, ale brácha se podplazil pod ohradou.....
Pak tam byl ještě povedený poník- přijel jako hřebec, ve stáji kastrován, ten se vyloženě postavil na zadní, když něco nechtěl....
Môj kôň si ako mladý žrebec zlomil kopytnú kosť, stál vyše pol roka v boxe, potom sa vykastroval a začali sme s rehabilitáciou, pohyb iba v hale a vodenie na ruke, otca mal plnokrvného, bol vzrušivejší.
Vzpínal sa pri vodení, nemal už veľmi kam nasmerovať energiu, tak sa dvihol hore, mňa neohrozoval, nijako som ho netrestala, chápala som, prečo to robí.
Samozrejme že toto správanie zmizlo keď úspešne dokončil rehabilitáciu a šiel späť do stáda.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Pipilota: Jinak totiž on tažný hřebec když opravdu zakousne chlapa za rameno a zvedne ho do vzduchu, zatřepe s ním a praští o zem.....
Viděla jsem na vlastní oči, ale byl to valach hucula a udělal to mému bratrovi- šel mi pro koně do výběhu, když jsem dělala ošku (dva huculové Petr a Pavel) zakousl, zvednul, zatřepal, zahodil a chtěl ho dorazit zadníma, ale brácha se podplazil pod ohradou.....
Pak tam byl ještě povedený poník- přijel jako hřebec, ve stáji kastrován, ten se vyloženě postavil na zadní, když něco nechtěl....
Asi mají ta primitivní plemena svoje teritoriální a obranné reakce "víc po ruce"...
Pipilota
napsal(a):
Asi mají ta primitivní plemena svoje teritoriální a obranné reakce "víc po ruce"...
Hřebci a huculové bývají citliví na nespravedlnost. U obou platí přesné stanovení pravidel a jejich následné dodržování. Žádné křivárny.
Miluji huculy, ale nikdy bych si žádného nekoupila, jsem nedůsledná a mí koně to mají se mnou těžké.
Primitívne plemená sú inteligentné a tvárne, nemyslím si o sebe, že som nejak extra dôsledná, kone nebuzerujem nezmyslami a všetci fungujú. Môžem ich na rok odložiť a po roku fungujú rovnako.
Niektoré línie huculov, hlavne po pár žrebcoch, čo nemali v chove čo robiť (a neskôr boli utratené pre agresivitu, len neviem teraz z hlavy ktoré) môžu toto asi predávať.
U kabardinca som videla, ako si chráni človeka pred iným koňom, verím, že by bol schopný aj pred človekom, ak by došlo k nejakej extrémne vyhrotenej situácii.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Sociopatický huculoarab, vyrůstal v samotě na dvorku (slečna chtěla hříbě, tak připustila samotnou kobylu na dvorku a na půl roce hříběte ji prodala). Napadal všechno, co mu nějakým způsobem přišlo "né v pořádku". Stačilo, že člověk "divně stál". Chodil přes ohradu okusovat lidi, co tam nosili koním krmení (odnaučil místní nosit koním krmení, děkuji). Odnaučil se tak, že se na něj dávalo pořád pozor, a trestáním. Na závěr byl bezpečný i pro poučené dětičky, pro koně do výběhu se chodilo s něčím v ruce (ohlávka, nebo klacík). Dále putoval do JK, kde sloužil jako vodící kůň pro vyjížďky s turistama (jezdili na něm teda vedoucí). Jednou k němu do ohrady vlezla turistka, že si ho zblízka vyfotí, skalpoval ji, tak ho dali zabít.
Mladí hřebečci poníků, období mezi rokem a půl až třemi lety stáří, víc na zadních než na čtyřech, štípat také zkoušeli, aplikovala se obyčejná výchova, za poskakování netrestáno, pokud vyloženě nehrábli po člověku, za štípání trestáno. Ten, co měl nervy víc na pochodu, dostal na hryzání konec vodítka a nebo když se mu prověsil řetízek pod bradou, s oblibou hryzal ten (návyk na udidlo jedna báseň ).
Rozmazlená kobyla hucula, přicestovala z místa, kde se o ni staraly dětičky, večer po převozu šla do boxu a ráno už vítala stájníka na zadních a zuby ven, napraveno lopatou. Každý si to pak s ní musel vyřídit sám (nějakým tím umravňovacím prostředkem a dáním najevo, že na hlavu si teda *** nenechá), po nějaké té drobné výchově bezva kobyla i pro dětičky. Hucula, takže stále se muselo dávat tak nějak pozor, vzpomněla si občas a přezkoušela.
Obecně se nedá říct, jak reagovat, pokud neznáte příčinu chování. V dostihové stáji jsem vyletěla na starého hřebce, který po mně cvaknul zubama, a štolba mě vytáhnul z boxu, jestli mám ráda svůj život. Že tento kůň se netrestá. Tento kůň vyžaduje rutinu a poučeného ošetřovatele (chyba štolby, že mě nepoučil), a pak funguje, ale do sporu s ním není radno se dostat. Proč tenhle kůň byl protivný, jsem se nedozvěděla (ono stačí třeba vředy, žejo). Od té doby v dohodnutém režimu byl ten kůň milionový, vodil se do výběhu na vařené nudli, na naznačení chodil ke žlabu se nechat přivázat....