nasty007
XXX.XXX.27.178
Ahoj, dobrý den, mám dotaz, potřebuji se ujistit.
Mám pětiletou remontu obsednutou v únoru, pravidelně pak pracuje od května, takže cca půl roku. Pod sedlem chodí tak třikrát týdně.
Momentálně jsme ve fázi, kdy jezdíme sami ven, kde jdeme v pohodě krok, klus a občas nacváláme, ale to když se zadaří a jsou příhodné podmínky, pobídku zatím nezná a funguje jen na hlasový podnět. Celá naše práce doposud probíhala na co nejvolnější otěži, pokud kůň chtěl letět, tak jsem otěž zkrátila.
Teď ale využívám toho, že je brzo tma a chci hodně začít jezdit na jízdárně. Mám teď i drezurní trenérku, znám její koně, takže i výsledky práce a prostě jsou v pohodě, nebolaví, spolehliví školní koně i koně do sportu, s chutí k práci. Každopádně má ke mně dvě zásadní výtky:
1) Kobyla absolutně není naohybaná a do obratů mi vjíždí jak autobus. Horší je levá ruka, na pravou se to občas podaří, ale ta levá, tam se ohnout nechce. Myslela jsem, že jsme to natrénovali, ale dělala jsem to špatně, kobyl ami akorát podtáčí hlavu, ale s hlavou kolmo k zemi má prostě problém se ohybat, a to i ze země. Co s tím?
2) Doposud jsme jezdila co to šlo na co nejvolnější otěži. Nicméně trenérka řekla, že kobyla v pohodě zvládá rytmus, není okopaná a jde relativně dopředu (nejedná s eo vzrušivé plemeno), a proto je teď nutné jí pomalu učit chodit na otěži. Jenže já si tím teď nejsme jistá. Měla jsem za to, že tohle všechno se má projezdit od zádě, to znamená nejdříve hlava dopředu a dolů a až se kůň začne sám vyvažovat, tak pomalu postupně začne sám zkracování otěže nabízet. Ona tím nemyslela za hubu rvát, ale koně si prostě vzít na kontakt. Tak jak to má být?
Problém tohoto celého je, že kobyla zná i zápřah a zatím bohužel bere tah otěže zpět jako brzdu. Zatím jsme jí nenaučila chodit pouze na váhu a sed (a ve vlastním stupni jezdeckého výcviku ani nevím, jestli to dokážu). Když si následně chci tedy kobylu pobrat a zároveň jí žádám, aby šla v tempu, logicky se jí nechce, je to pro ní totiž matoucí.
Máte s tím zkušenost? Kde je ten správný postup?
XXX.XXX.149.42
Na prácu na jazdiarni kôň potrebuje chodiť na kontakte, na voľnej oťaži to nebude mať žiadny zmysel, žiadne učenie.
To, že má kôň kontakt s rukou neznamená, že sa hlava niekam polohuje, či bráni pohybu vpred. Ruka by mala viesť spoločne s holeňou a to sa kôň skrátka naučiť musí. Potrebuje mať jemný kontakt s hubou, prevesená oťaž je v teréne ok, ale na jazdiarni potrebujete reagovať okamžite, žiadne extra dlhé zbieranie pred oblúkom.
Predpokladám, že od toho je ten tréner na zemi, aby vám vysvetlil, ako na to správne. Výhoda, aj nevýhoda je ten záprah. Nevýhoda je, že vďaka tomu kôň chodí ako autobus do oblúkov. Výhoda je, že pozná kontakt na oťaži, čiže reaguje na to zatočenie. Vy potrebujete akurát spojiť pomôcku rukou s holeňou, to sa učí predovšetkým v nižších chodoch. Pomohla by aj práca zo zeme.
Uživatel s deaktivovaným účtem
1) to by vám měla říct především ta trenérka. Kobyla se vám nebude řádně ohýbat, pokud nebude souměrně nasvalená, souměrně opracovaná, a hrát roli může také sedlo, vaše křivost, nestejně dlouhé třmeny, nějaký svalový problém a nebo nesouměrnost na straně kobyly. Mimochodem, třeba i nestejná výška kopyt.
Bylo by dobré si uvědomit, jak vlastně vzniká korektní ohnutí, a že poloha hlavy je při tom jen jeden dílek skládačky, a správné ohnutí vychází především z rotace hrudního koše a relativního napětí a uvolnění břišního a zádového svalstva u koně. Pokud bude kůň správně "ohnutý" v hrudníku, je poloha hlavy detail, který se ve finále "dorovná sám".
Pokud má kůň zjevný problém s ohýbáním, a jinak se jeví zdravý, povolala bych fyzioterapeuta, který koně (a klidně i vás) porovná, zkontroluje sedlo, a případně doporučí kompenzační cvičení, úpravu sedla, doporučí případná veterinární vyšetření...
Jako pomůcku pro lepší pochopení cviku u koně můžete použít překážky, kolem kterých budete ohýbat, tj. něco na zemi - kužely, pneumatiky, barely, ohradníkové tyčky, stromořadí. Tak kůň pochopí, že do oblouku vchází hlavou, a zároveň se bude ochotněji přistavovat, jakmile pochopí cíl cvičení (cíl cvičení pro koně je "prokličkovat dráhu" - liší se od vašeho cíle "korektně projet jednotlivé oblouky"). A pochopitelně ve slalomu i vy sama se můžete pod vedením trenérky soustředit na správné působení a podporu koně, místo řešení, kam míří kůň - pokud už kůň bude vědět, kam má jít :-) Později si pro názornost můžete přidat požadavek na širší projíždění oblouků tím, že koni pokynete se více stranově vyklenout, a tu kůň pochopí daleko snáze pomůcku k vyklenutí - rotaci - hrudníku. Aneb přestaňte koně vodit do oblouku za hubu a začněte sedem :-)
2) opět ten první, kdo by vám měl poradit, je ta trenérka (za co teda bere prachy? Za to, že vám říká, jak rychle a kudy máte jezdit?). Trenérka je tam snad od toho, aby vám právě řekla, co dělat jak s mladým koněm, a předcházela potížím, a když ví, že kůň chodí ve voze, kde se za hubu jen tahá, tak by především ona na základě toho, co vidí, měla vymyslet, jak to udělat.
Za mě není chyba v udidle či ve voze, ale v tom, že se požadavky při ježdění zatím od požadavků ve voze ničím nelišíte.
"nejdříve hlava dopředu a dolů a až se kůň začne sám vyvažovat, tak pomalu postupně začne sám zkracování otěže nabízet" - hlava dopředu a dolů je otázka uvolnění. Je to důležité pro správné protažení pracujících svalů a zároveň pro trénink rovnováhy, protože v téhle pozici si kůň nemůže pomoci hlavou nahoře, a proto se takto dobře ověřuje, zda se kůň nese (nerozebíhá se, je schopen jít po rovné linii...).
Nicméně v pozici dopředu dolů pochopitelně nemůže být kůň po celou dobu ježdění, to by za chvíli měl namožené svaly působící zase při téhle pozici :-) Fígl je v tom, tělesný rámec koně, jeho přistavení a pozici hlavy, střídat. Když budete držet činku v pokrčené ruce, nikdy bicáky nenaboucháte, musíte s tou činkou mávat sem tam :-) Stejné s koněm, aby svaly celého těla rovnoměrně posilovaly, je třeba pozice těla střídat (typický příklad stranového posilování je to projíždění vlnovky).
Aby se kůň dovedl podsadit a strčit zadnici pod sebe, musí jít logicky druhý konec koně nahoru. Samozřejmě nahoru můžou jít jen plece (resp. hrudník mezi nimi) a můžeme nechat hlavu viset dolů (westernový sliding stop). Ale kůň, který ty svaly ještě vybudované nemá (a my je chceme teprve začít trénovat), vám tohle prostě neudělá. Aby se podsadil, bude potřebovat i tu hlavu strčit nahoru (extrém podsazení je leváda - tam to bez hlavy nahoře prostě nejde, koukněte na mistry v piafě a podobně...).
Aby nedošlo k mýlce - hlavou dolů myslím hlavu někde na úrovni ramene, hlavou nahoru myslím týl nejvyšší bod koně, nos pořád někde lehce před kolmicí. Někde mezi tím se může pohybovat to, co chcete dělat většinu jízdy s vaším koněm v téhle fázi.
https://www.equichannel.cz/jezdeni-na-koni-dopredu-a-dolu
Pochopitelně pro korektní vedení koně do oblouků a pokyny do přechodů potřebujete mít koně na kontaktu. Ujasněte si s trenérkou, jaký kontakt po vás bude v téhle fázi požadovat, měla by jí stačit váha otěží plus (symbolicky) xx gramů, abyste cítila, co se děje na druhém konci. A pochopitelně, pokud to bude překážet koni, tak prostě jen váha otěží a přidávat po desetinách gramů, podle toho, jak bude akceptovat kůň. Měla by po vás vyžadovat, abyste byla schopná udržet stálý kontakt tím, že budete v pohybu následovat koňskou hubu. To je nejspíš něco, co kůň ve voze nezažije. A mělo by mu to pomoci pochopit, že ho nebrzdíte. A ano, otěž postupně během lekce zkracujete a prodlužujete podle potřeby své, koně a trenéra. Nikdy by to ovšem nemělo být, jak správně tušíte, na úkor koně, ale pouze jako reakce na jeho zkrácený rámec (podsazení).
Zařazuje vaše trenérka často pauzičky pro koně na protažení? U remonty klidně minuta v sestavení, minuta v protažení ("pohov"). Dbá trenérka na to, abyste vy byla uvolněná? Vysvětlila vám princip poloviční zádrže? Protože jakmile začnete jezdit na kontaktu otěží, budete ji potřebovat znát. A mimochodem, zmínila se trenérka okrajově o vedení koně na vnější otěži? To by bylo taky dobré vám vysvětlit - protože ve voze koně asi taky do oblouku tahají vnitřní opratí.
Ať si ty peníze pěkně zaslouží. Dneska by trenéři jen rotovali svěřence po obdélníku, ale teorii snad aby si platící zákazník luštil někde pokoutně sám...
nasty007
XXX.XXX.27.178
Moc Vám děkuji za vyčerpávající komentáře.
To Buggyra: trenérka vše vysvětluje. Jen jsme došla k názorové konfrontaci s jiným člověkem, na jehož zkušenosti také dám, a proto mi vyvstaly tyto otázky.
nasty007
XXX.XXX.27.178
Jinak k odpovědím na otázky:
- bylo mi řečeno, že práci na otěži mám dělat po krátké chvíle a následovat má uvolnění
- ano, upravuje mi i sed, působení holeně, polohu rukou, uvolněnost
- zádrž byla vysvětlena
- na vedení vnější otěží jsme pracovala už na jejích koních
Uživatel s deaktivovaným účtem
No a mě by právě zrovna zajímalo, co vám vaše trenérka řekla k bodům 1) a 2). Já si také ráda rozšířím obzory. A klidně i to, co vám řekl ten druhý úctyhodný zdroj.
Já si tady plácám jen tu teorii, kterou jsem si dala z různých zdrojů dohromady já. Ale jsou lidé, kteří jezdí jinak. A ne blbě. A používají třeba jiné metody, jiná vysvětlení, jiné pomůcky. Jsem zvědavá
XXX.XXX.70.103
Za mně je to brzo. Pro remontu ve stádiu jak píšete je jízdárna (taková jak je ve většině ustájení) malá na to, aby tam udržela tah dopředu, rytmus i přilnutí a sebrání.
Přes zimu, když nemůžete do terénu, na té jízdárně dělejte v kroku obraty kolem zadku, nějaké kavalety a ustupování do stran. Obrat kolem zadku se dá dělat jen na váhu nejdřív s pomocí otěží a pak už bez. Používám to k tomu, abych váhou uměla koně požádat o odlehčení předku a nemusela použít ruku. Poté můžete učit ustupování, abyste si s koněm vyladila pobídky holení v různých místech (myšleno vzhledem k podbřišníku) v kombinacích s pobídkou sedem-váhou a působením otěží na krk.
To vyjíždění oblouků s mladým koněm na jízdárně nedělám (já už roky na jízdárnu nepáchla), protože jsem tam limitovaná velikostí a tvarem ohrady. Když už trvám na tom, aby kůň nevykrucoval hlavu a nos, hlídám si pečlivě vnější otěž, koně upozorním na obrat hodně předem a točím, až když cítím, že pochopil a na ten obrat se začíná štelovat tělem, až pak dolaďuju hlavu. Tohle na placu jízdárny nestíhám ani já ani mladý kůň.
Přilnutí a sebrání s moc nechodivým koněm opět dělám výhradně venku a nikdy ne odpředu otěží (naše koně pobídku holeň proti ruce neznají a nechápou). Že je remonta připravená na přilnutí považuji od chvíle, kdy klusá po rovné lajně a najednou šlape sama, pravidelně, nemění pozici krku a je to tam. Poprvé to trvá jen pár metrů a pak se rozsype. Nebo ve vlnitém terénu kůň sám hledá moji pomoc a časem zjistí, že přilnutí je fajn, protože předem ví, co se bude dělat, může se připravit a to mu šetří nohy a tělo. Když chci vyvolat u mlaďocha aktivně přilnutí i sebrání (hlavně u koní salámistů, co by ustrnuli na flákání se na volné otěži, protože být hodný špacírák jim vyhovuje víc než si zablbnout a nechat se unavit), vždy s tím začínám ve cvalu. U koní co se jim vlastně nechce ani moc aktivně cválat, nacválávám z obratu směrem domů. Ta chvíle, která je noční můrou mnoha jezdců. Ta chvíle, která z koně dělá koně. Zvednout předek, podsadit zadní a odrazit se. Jde vlastě jen o to, nepokazit to koni rukou nebo nechtěnou zádrží sedem. Tady se láme jezdecké umění, buď si jezdec koně naučí zdrhat a dělat bordel a sebe bát se, nebo si koně naučí jezdit na přilnutí aktivně a s chutí vpřed. Lze to procvičovat i vyjížděním oblouků ve cvalu, nejdříve veliký poloměr, postupně menší. Vycválávat z oblouku na rovnou linii a snažit se udržet přilnutí dýl a dýl. Mladý kůň to nevydrží dlouho. U nás to vypadá jako bohapusté blbnutí na strništi, ale je přesně dáno, za co je pochvala a za co další práce a mladou to hodně baví. Tyto chvíle nelze plánovat jako tréninkový plán, musí být dobrý terén, kůň mít náladu, jezdec čistou hlavu. Tedy ne že zrovna mám domluveného trenéra. Také proto máme doma 7 letou remontu 😊 Ale letos přecvakla do stádia „sama se nesu a unesu i jezdce a dokonce ho i podržím“, bez toho, abych jí tahala za hubu a k tomu šťouchala do břicha. Šlo by to rychleji, kdybych neměla nic jiného na práci.
Jako inspiraci na pobídky sedem a vahou a práci ruce nezávislé na holeni mrkněte na Karl Philippe. Na to, jak si remontu najezdit na přilnutí v terénu jsou supr staré vojenské knihy, jen tam se moc nepářou s vysvětlováním, prostě jezdit hodně a vesele a zbytečně u toho nešpekulovat.
Na ježdění do oblouků je výborné roubíkové udidlo a bez nánosníku. Roubík je bezpečný a neprojíždí hubou, kůň ví, že má ohnout hubu (aby byla hlava kolmo k zemi se ohlídá vnější otěží). To že kůň může otvírat hubu dokořán, vám dává možnost sledovat, jestli chápe a je připravený na obrat. Otevřená huba říká „co je, nechápu?“ „teď ještě nemůžu, protože se snažím chytit rovnováhu, počkej chvíli, nebo si sedni jinak“.